pondělí 1. června

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv z ČR Sdělovací prostředky:
  • Pořad Kotel televize Nova - výhodný propagandistický nástroj pro politiky (Jan Čulík)
  • TV Nova's Kotel Programe - a useful propaganda instrument for politicians (Jan Čulík)
  • Ještě k středeční rozhlasové debatě o České televizi - reakce (Jan Čulík)
  • Milan Kruml z časopisu Týden k rozhlasové diskusi o ČT
  • Poznámka k debatě o ČT (Jiří Jírovec) Česká politika:
  • Zpět k volbám (Petr Jánský) Česká televize a hlasování v Aréně, poškozující demokracii:
  • Nic se nezměnilo: Česká televize dále mate veřejnost telefonním hlasováním v pořadu Aréna a Rada ČT nedělá nic Zdraví:
  • Viagra: Lék na zlepšování sexuální výkonnosti proměnil milionářského staříka v potulného kance
  • Viagra, viagra a zase viagra (Josef Schrabal) Volební programy českých politických stran:
  • Srovnání: Ekologická politika Unie svobody a Politického klubu (Jiří Guth) Demokratická unie si stěžuje na "nedemokratické praktiky":
  • Mediální blokáda: o tom, že nás podporuje Kubišová, nenapsala MFD ani slovo (Demokratická unie)
  • Volby 98 - dopis pozorovatelům OBSE (Demokratická unie) Oznámení
  • AmberZine

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Prosím, podpořte stížnost na protidemokratický zvrat v České televizi, zaslanou Úřadu pro demokratické instituce a lidská práva Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Pište na adresu office@odihr.osce.waw.pl, nebo můžete faxovat na číslo 00 48 22625 4357. Přímá e-mailová adresa Stefana Krause z Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, který od 27.5. monitoruje v Praze předvolební kampaň a volby, je krauses@ibm.net. JČ.

  • Zde je poslední, tedy páteční vydání Britských listů.
  • Adresa Britských listů je zde. Pouze když nefunguje, pište na tuto alternativní adresu.
  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).
  • Týdeník o nových knihách a o literatuře "Knihy online" má adresu http://knihy.internet.cz
  • Časopis Neviditelný pes, který vydává Ondřej Neff, je na adrese http://pes.eunet.cz.
  • archívu Britských listů jsou nyní k dispozici tematicky uspořádané články, zveřejněné v BL v letech 1996 - 1997.
  • Měsíčník Nová přítomnost je nyní k dispozici na síti.
  • Stránky české skupiny Amnesty International najdete na adrese http://www.amnesty.cz.

    Co je nového v České republice

  • Sládkovi pobočníci ztloukli o účastníka předvolebního mítinku republikánů, který dával Sládkovi kritické otázky. Krvavé zranění v obličeji a podlitiny na rukou způsobily v pátek při mítinku šéfa republikánů Miroslava Sládka v Karlových Varech dva členové jeho ochranky šestatřicetiletému Marianu Jelínkovi. K incidentu podle Jelínka došlo protože dával řečnícímu Sládkovi nepříjemné otázky, například co má proti cikánům. Oba útočníci ho pak zřejmě na přímý pokyn předsedy republikánů odvlekli do blízké pasáže, kde ho tloukli pěstmi a kopali.

  • Pětina ze tří set organizací Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče je rozhodnuta přerušit během hodinové výstražné stávky 8. června práci. Výstražnou hodinovou stávku organizují odborové svazy rozpočtových a příspěvkových organizací na podporu svého požadavku 20% zvýšení mezd. Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče má 90 000 členů, 80 % z nich jsou zaměstnanci státních nemocnic.

  • Havel se bojí, že jeho nástupcem bude starý vědec, nebo produkt mocné strany. "Budoucí prezident bude buďto produktem nějaké mocné strany, produktem do té míry silným, že mu ta strana sežene podporu i některých jiných, aby vůbec prošel v parlamentě. Anebo to bude neutrální starý profesor egyptologie, znající patnáct jazyků, a muž do té míry neškodný, že je všemi volitelný, ale muž bez politické osobnosti, muž třeba velké lidské osobnosti, ale bez politické autority, bez politické váhy," řekl Havel v pořadu Rozhovory v Lánech. Svého hosta, kněze Tomáše Halíka, by chtěl mít Havel svým nástupcem, vidí však jeho zvolení jako nereálné.

  • Hlavní české politické strany mohou podle Václava Havla za stoupající význam extremistických politických stran, jejichž programem je hulvátství. Hlavní politické strany si totiž nedokázaly u voličů zajistit autoritu. "Vláda pevné ruky hulvátů by se obrátila především proti těm, kteří ji volili," varoval Havel.

  • Jihomoravský kandidát Unie svobody a bývalý místopředseda sněmovny za ODS Jiří Honajzer prý část své disertační práce opsal z bakalářské práce jednoho studenta. Udělal to před třemi lety, kdy získal doktorát z filozofie. Vyplývá to ze srovnání obou prací, a údajně to potvrzují i  učitelé, kteří práce četli. Honajzer však obvinění označuje za politický útok.

  • Rektoři českých vysokých škol nechtějí stávku. Česká konference rektorů (ČKR) vysokých škol, která jednala v Pardubicích, sice vítá změny rozpočtových pravidel, orientované na hodnocení kvality a posílení vědy a techniky na vysokých školách, zároveň však upozorňuje na příliš nízké rozpočty vysokých škol. Chápe sice většinu požadavků Vysokoškolského odborového svazu, ale za vhodný projev protestu nepovažuje stávku.

  • V březnu 1998 četlo Britské listy prý 24 000 čtenářů týdně. Kromě toho prý Britské listy "již někdy četlo" 65 000 osob. Vyplývá to z předběžného dotazníkového průzkumu čtenosti některých českých internetových periodik, který v březnu 1998 na základě dotazování 1237 respondentů ve věku od 14 do 79 let, reprezentativních z hlediska kraje, velikosti bydliště, věkové kohorty, pohlaví a vzdělání provedla firma Gabal, Analysis and Consulting. (Dalo se předpokládat, že BL čte více lidí z počítačových print-outů než na obrazovce počítače.) - Vzorek je ovšem jen relativně malý a může být prý až o 30-40 procent nepřesný. Výsledky nového průzkumu, založeného na vzorku 5000 obyvatel, budou k dispozici zanedlouho.

    Výběr textů z posledních dní:

  • Česká televize: Jakub Puchalský: "Pakliže bude potřeba a prostor, budeme problémy pojmenovávat" (Tomáš Pecina)
  • Shrnutí: Ohrožuje Česká televize svou druhořadostí svou budoucnost? (Jan Čulík)
  • Rozhlasová debata o České televizi: Jakub Puchalský, Michal Prokop, Milan Kruml, Jan Čulík, moderátor Jan Pokorný (27.5.1998)
  • Americký Kongres kritizuje rasovou nesnášenlivost v České republice
  • Debata o financování vědy: Věda v ČR a hlupáci (Jiří Jírovec)
  • Český helsinský výbor: K protiprávnímu zacházení policistů s předvedenými účastníky pochodu Globální pouliční slavnosti 16. května 1998 a k odpovědnosti státu za týrání těchto osob
  • Prvomájové nepokoje v Berlíně: "Už nikdy Německo!" (Jakub Camrda, redaktor Nové přítomnosti)
  • "Normalizace" v České televizi: Čím se hájí obhájci vypuzení Ivana Kytky (Jan Čulík)
  • Je Česká televize nezávislá? (Tomáš Pecina)
  • Výzva: podpořte stížnost na protidemokratický zvrat v České televizi, zaslanou Úřadu pro demokratické instituce a lidská práva Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě
  • Vítězství druhořadosti v české státní televizi (Jan Čulík)
  • Psal Ivan Kytka analýzy pořadů ČT tajně pod jménem Jana Čulíka?
  • Ivan Kytka "rezignoval" na funkci šéfa zpravodajství České televize - pozoruhodný výběr zpráv ČTK k této věci
  • "Zrada v první osobě číhala skutečně tak blízko" - zážitky z četby záznamů Stb o vlastní osobě (Iva Drápalová, Los Angeles Times)
  • Čím museli projít čeští a slovenští Romové, v Británii označovaní za parazity (The Independent)
  • Jak byly ukradeny Zemědělské noviny
  • Dokument: 27. března 1991: Petr Pithart se dopisem ministru zemědělství Kubátovi přimlouvá za ukradení Zemědělských novin
  • Výzva českým vědcům: Pište před volbami politickým stranám, aby zvýšily financování české vědy! Jde o ekonomické přežití národa
  • The Drudge Report: Podvratný americký internetový časopis, který čte 6,5 miliónů lidí měsíčně a kterého se bojí prezident Clinton
  • Pavel Dostál, ČSSD: Rudé právo nebylo ukradeno tak, jak byla ukradena Mladá fronta
  • Co mohli dělat Ukrajinci za druhé světové války, v lisu mezi Rusy a Němci (Peter Potichnyj)
  • Situace v České televizi: Ivan Kytka, šéf zpravodajství ČT, se pokusil umlčet Andrewa Stroehleina, když poukázal na vydírání ČT ze strany mluvčího MNO
  • Ministerstvo obrany ČR vydírá Českou televizi: Konkrétní případ (Andrew Stroehlein, reakce mluvčího MNO Milana Řepky)
  • Volá si mediální komise českého parlamentu Puchalského a Kytku na kobereček? Původní rozhovor s Pavlem Dostálem (ČSSD)
  • Ještě k Havlově kontroverzní "milosti" pro útočníky na Sládka: Litera a duch zákona (Jiří Jírovec)
  • Tragédie krála Havla: Chyby českého prezidenta jsou symbolem obecnější české tísně (Sunday Times)
  • K Havlově kontroverzní "milosti" pro útočníky na Sládka: Tvoření českého státu (Jiří Jírovec)
  • Bydlení: Platil jsem v Praze za podnájem 92 procent svého platu! (Jan Lipšanský)
  • Zadluženost třetího světa: britští poslanci a charitativní organizace požadují, aby státy skupiny G8 nejchudším zemím energicky pomohly
  • Cena bydlení a jeho sociální souvislosti (Tomáš Kostelecký)
  • Špatní moderátoři a špatné formáty pořadů v ČT: Je to Debata nebo V pravé poledne? (Jan Čulík)
  • Velká Británie: Je ospravedlnitelné vyvážet zbraně do zahraničí za účelem svržení diktátora? Puč Robina Cooka v Sierra Leone
  • Uvnitř České televize (Andrew Stroehlein)
  • Havlova blesková milost pro útočníky na Sládka je karikatura demokracie (Jiří Jírovec)
  • Studie provozního prostředí České televize (Coopers and Lybrand, květen 1998)
  • Stalinova bomba: Jak Rusové v Československu drancovali uran (Zbyněk Zeman)
  • Pozadí jaderné bomby (Vladimír Wagner)
  • Pražský deník (Andrew Stroehlein)
  • Hrozí Brnu záplava radioaktivním kalem?
  • Vandalismus evropského formátu: kostel svatého Michaela Archanděla na Staroměstském náměstí je přestavován na disneyovskou multimediální show
  • Události bez událostí: reforma zpravodajství České televize - pokus o první analýzu
  • Věnec sonetů (Jaroslav Seifert) - báseň, vyjadřující úzkost z komunistického útlaku, kterou autor vydal v Praze r. 1956
  • Američané objevili dvě bílkoviny, které v součinnost likvidují rakovinové nádory, zatím u myší
  • Velká Británie a případ etiky a spravedlnosti: pronásledování dětské vražedkyně Mary Bellové
  • Otevřený dopis Ivanu Kytkovi (Jiří Jírovec)
  • Jaro 1968 na Západě: studentské bouře: co to bylo, proč se to dělo a jaký to mělo dlouhodobý dopad (Neal Ascherson, účastník, nyní známý britský novinář, The Observer)
  • Václav Havel v  roce 1968 (Financial Times)
  • V Británii byla vyrobena vakcína proti zubnímu kazu
  • Ekonomický vývoj ve světě: Budoucnost zaměstnanosti - nebude žádná?
  • Rakovině způsobované kouřením dokáže prý zabránit jediný gen
  • Vysoký činitel ČT byl po volbách v roce 1996 nucen chodit na výslechy na policii - je nezávislost veřejnoprávní ČT skutečně zajištěna? (Jan Čulík)
  • Nacházející volby v ČR: Nerozhodní voliči jsou nadějí české politické scény (Andrew Stroehlein)
  • Zneužívání antibiotik hrozí vyústit v epidemie nevyléčitelných chorob
  • Předvolební blues v ČR (Andrew Stroehlein)
  • Británie: Znovu se hovoří o třetí cestě - je ČR na takovou debatu připravena? (Andrew Stroehlein)
  • Konečně rozumný přístup: EU odmítla sudetoněmecké radikály (Andrew Stroehlein)
  • Čeští poslanci: nechodíte-li do práce, očekávejte, že zaměstnání přijdete (Andrew Stroehlein)
  • 23. dubna, světový den knihy: Počítače nikdy nezvítězí nad knihami, jejichž popularita je věčná! (The Times)
  • Miroslav Holub v Glasgow a Pražské jaro (Jan Čulík)
  • Klaus o Mlynářovi (Andrew Stroehlein)
  • VÝZVA: sbírka peněz na pomník českým pilotům, padlým za druhé světové války
  • Ještě jednou Tunisko - je ho možno hodnotit podle měřítek evropských zemí (reakce Jana Čulíka na článek Vojtěcha Kmenta)
  • Trest smrti: je nemorální a zbytečný (Andrew Stroehlein)
  • České privatizační fondy budou donuceny k odprodávání akcií (Financial Times)
  • Jak se vyrovnat s totalitní minulostí (Jiří Jírovec)
  • Ještě jednou Boeing a Aero (Ondřej Zvěřina)
  • Rozhovor s Ivanem Kytkou, šéfem zpravodajství ČT: Je zpravodajství ČT nyní ještě horší než dřív?
  • Tunisko: život v socialismu? (Jan Čulík)
  • Tunisští "Všichni dobří rodáci" - stalinistické praktiky. Úryvek z románu Mustafy Tliliho "Lví hora"
  • Co by měl český prezident učinit po volbách (Andrew Stroehlein)
  • Jak se psalo na jaře roku 1968: Obrodný proces v Semilech (Ludvík Vaculík, Literární listy 27. června 1968)
  • Kanadská mlékárna, občanská společnost a Aero Vodochody (Jiří Jírovec)
  • Manifest, který způsobil sovětskou invazi v roce 1968: DVA TISÍCE SLOV (Ludvík Vaculík, Literární listy 27. června 1968)
  • Lži, zatracené lži a statistiky (Andrew Stroehlein)
  • Pozapomenutá kultura: česká literatura v exilu za komunistické éry (Jan Čulík)
  • Koupíte si v dražbě auto za 100 000 Kč, zaplatíte plnou cenu, ale auto nedostanete a za tři roky nevysoudíte nic. Otřesné poměry v českém podnikatelství a soudnictví. KTERÉ NOVINY BUDOU USILOVAT O NÁPRAVU?
  • Den, kdy zemřel Kristus. K velikonočnímu zamyšlení
  • Angličtina světově vítězí jako lingua franca - učme se rychle anglicky! (FT)
  • Český stát na prahu třetího milénia (Michal Janata, časopis Prostor)
  • Ještě Boeing a Aero Vodochody: nezodpovězené otázky: Kdo se bude smát celou cestu do banky? (Jiří Jírovec)
  • Jak bojovat proti nacionalistickým mýtům? (Jan Čulík)
  • Paul Johnson: Co způsobuje, že jsou národy ekonomicky úspěšné
  • Deset let vězení za jedinou noc, strávenou v pražském hotelu (Observer)
  • Udělá Boeing s firmou Aero Vodochody totéž, co učinil s podnikem de Havilland? (Jan Čulík)
  • Povědomí o demokracii: Pohraniční stařenka (Jiří Jírovec)
  • Andrew Stroehlein zase znovu - o mně (Jiří Pehe)
  • Reakce na poznámky Jiřího Peheho (Andrew Stroehlein)
  • PROJEKT REFORMY ZPRAVODAJSTVÍ ČT IVANA KYTKY: Zpravodajství ČT - poslání pro příští tisíciletí a principy k jeho naplnění (Ivan Kytka, nový šéf zpravodajství ČT)
  • PROJEKT REFORMY ZPRAVODAJSTVÍ ČT IVANA KYTKY: Plán naléhavých operačních, taktických a strategických změn ve zpravodajském týmu (Ivan Kytka)
  • Změna volebního systému v ČR problémy neodstraní (Andrew Stroehlein)
  • POZOR: PRECEDENS: Boeing a Aero Vodochody: Boeing už jednou převzal jednu menší (kanadskou) leteckou firmu a za pár let ji vládě zase za drahé peníze vrátil (Jiří Jírovec)
  • Finanční dary pro politické strany? Není problém, pokud víme přesně, kdo to platí (The Guardian)
  • K petici biologů na záchranu české vědy: Vědecký omyl (Jiří Jírovec)
  • Media in the Czech Republic: the current state of affairs (Jan Čulík)
  • Dvojí občanství: Jsou dva pasy lepší než jeden? (Wall Street Journal 25.3.1998)
  • Role vzdělanců v chaosu české společnosti (přednáška Jana Čulíka)
  • Ostře odmítavá i souhlasná diskuse k výše uvedené přednášce Jana Čulíka (Vladimír Mlynář, Milan Uhde, Jiří Vančura, Zdeněk Pinc, Sylvie Richterová, Eduard Goldstuecker, Milan Horáček, Milan Hauner a další)
  • Naléhavá výzva vědcům: je třeba vytvořit silnou lobby pro vědu (ČEŠTÍ BIOLOGOVÉ)
  • Kosovo: Poznámky z jednoho londýnského semináře o tom, co skutečně rozděluje Evropu
  • Krásné sny. Kolaborace už není v ČR jediným způsobem, jak udělat kariéru, je to však způsob nejvýnosnější. (Sunday Times, 22.3. 1998)
  • České sdělovací prostředky publikují jen názory, které jsou v linii (Emanuel Mandler, vyšlo v MFD)
  • Češi v Americe a Češi doma: "Kdo nechtěl odejít, nemusel? Otevřený dopis do Čech (Michal Málek)
  • Prostituce: Praha, středoevropský Bangkok (Andrew Stroehlein)
  • Václav Havel a "kmenový stát" (Andrew Stroehlein)
  • Vývoz zbraní z ČR: Praha, Alžír, Brusel (Andrew Stroehlein)
  • Ukradená Fronta, ukradené Právo (Jiří Vančura, Listy č. 1/1998)
  • Prestiž BBC pramení z neposkvrněné historie a jasné vize (Ivan Kytka
  • Děláme něco proti krizi české identity v dnešním světě? (Ivan Kytka, Česká televize)
  • SEBEVĚDOMÍ JE ZÁKLAD SVOBODY. Významná diskuse o roli sdělovacích prostředků a školství při pěstování kritického myšlení, vysílaná Svobodnou Evropou. Ivan Kytka, Ondřej Hausenblas, Jan Čulík


    Pořad Kotel televize Nova - výhodný propagandistický nástroj pro politiky

    Jan Čulík

    (Zasláno do deníku Slovo.)

    Slyšel jsem několik šokovaných komentářů, týkajících se pořadu televize Nova Kotel. Že je to nejextrémnější vrchol primitivismu, agresivity a vulgárnosti. Divil jsem se tedy, proč politikové do Kotle chodí a nechávají se zostuzovat. Mají to zapotřebí?

    Shlédl jsem nyní pořad Kotel s Milošem Zemanem, který se vysílal ve středu 27.5. 1998. Myslím, že čeští politikové mají velmi dobré důvody, proč se nechávají zvát do Kotle.

    V pořadu Kotel se projevuje typický novácký rukopis: Vladimír Železný je dobře informován o tom, co se vysílá na nejrůznějších světových televizních stanicích. Jeho televize přebírá podněty ze zahraničí, ovšem přejatá česká verze zahraničních pořadů je obvykle hrubší a primitivnější než zahraniční originál.

    Bylo by zajímavé vědět, do jaké míry je to záměr (protože Železný a kolegové usuzují, že právě neumělá verze zahraničních televizních pořadů bude pro české televizní diváky nejatraktivnější) a do jaké míry nutnost, protože pracovníci televize Nova zahraniční formát realizovat inteligentněji neumějí.

    Pořad Kotel má velmi slabou tematickou strukturu a minimum logických argumentů. Od diváků se vůči zpovídanému politikovi ozývá vlastně jen neartikulované vytí. Skoro stejně nízkou úroveň jako obecenstvo ve studiu má i moderátorka, Michaela Jílková. Není schopna sledovat, co se v pořadu děje. V zájmu rychlosti přerušuje Jílková projev tazatelů i odpovídajícího politika necitlivě na těch nejnevhodnějších místech. Je jistě správné přerušovat mlžící politiky, ale musí se to umět.

    Jílková, stejně jako většina diváckých tazatelů, má pozoruhodně nekultivovaný projev. Publikum i moderátorka budí přesvědčivý, tristní dojem zotročeného, ubohého, vulgárního a  zproletarizovaného národa. Jestlipak vybírá produkce televize Nova záměrně pro pořad Kotel jen ty nejhrubší a nejhloupější diváky? Dosud uvedl Vladimír Železný, že si prý vybírají jen lidi, kteří k pozvaným politikům zastávají "neutrální postoj". Pokud by v Kotli šlo o reprezentativní vzorek národa, pak by měl pořad Kotel určitou demokratickou legitimitu. O drasticky nízké úrovni národa by se měla v tom případě zahájit veřejná diskuse.

    Pro politiky je ovšem pořad Kotel nesmírně výhodný. Funguje totiž na dvou rovinách, iracionální a intelektuální. Politikové mohou využívat primitivní emocionality diváků ve studiu k vytvoření falešného dojmu, že dokáží odvážně a přesvědčivě odpovídat na ostře kritické otázky. Přitom však intelektuální úroveň jejich argumentů není analyzována. Tak mohou politikové Kotle dobře využívat ke svým politickým cílům.

    Základní úroveň pořadu Kotel je emocionální. Diváci agresívně řvou. Ptají se na hlouposti, většinou neumějí ani zformulovat otázku. Pro primitivy je takové protržení emocionálních hrází očistnou katarzí. Televize Nova také dává veřejnosti za její hrubost a neomalenost rozhřešení. Říká jí: vy máte demokratické právo být primitivní, nevzdělaní a ubozí. Buďte na to hrdi.

    Obecenstvo bylo minulý týden v pořadu Kotel proti Miloši Zemanovi většinou předem zaujato. Byli to lidé, kteří nejsou schopni vnímat věcné argumenty. Zemanovi však nešlo o tyto osoby, reagující jen na iracionální, vegetativní úrovni. Jsou pro politika před volbami nezajímaví, protože jsou nepřístupní logickým argumentům. Distancoval se od nich svým projevem. Mluvil kultivovaně, výmluvně, logicky, věcně, zdvořile, racionálně a přesvědčivě, skoro úplně jako profesionální západní politik.

    Zeman záměrně hovořil přes hlavy primitivů ve studiu k národu u televizních obrazovek, k voličům, kteří jsou racionálním argumentům schopni porozumět.

    Pro diváka, který umí logicky uvažovat a vnímat fakta, muselo být Zemanovo vystoupení v Kotli na první pohled velmi přesvědčivé. V důsledku chabosti oponentů byl Zeman v pořadu jasný vítěz.

    Povšiml jsem si drobných nesrovnalostí v Zemanově projevu, když hovořil o britské Labour party. Nikdo v pořadu Kotel nevěděl, že jsou to nepřesnosti. Bezpochyby obsahovala Zemanova argumentace i jiná sporná tvrzení. Ve studiu pořadu Kotel nebyl však nikdo, kdo by byl schopen Zemanovy výroky logickou a věcnou argumentací zpochybnit.

    Kotel s Milošem Zemanem byla jedna dlouhá, vysoce efektivní reklama pro sociálně demokratickou stranu. Televize Nova ji poskytla ČSSD zcela zadarmo. Taková reklama měla zjevně hodnotu mnoha miliónů korun. Jen zdánlivě byl Zeman vystaven ostré argumentaci oponentů. V důsledku falešného zdání, že se zpovídaný politik musí bránit proti ostře kritickým otázkám, má pořad Kotel na rozdíl od normálních předvolebních reklam zajištěnu obrovskou sledovanost.

    Není divu, že čeští politikové chodí a budou i dále chodit rádi do pořadu Kotel. Vědí, že jeho ubohost jim zadarmo a při vynaložení minimálního úsilí umožní před voliči vyniknout jako inteligentní a profesionální osobnosti.


    TV Nova's Kotel Programe - a useful propaganda instrument for politicians

    (Jan Čulík's letter to Stefan Krause, a member of the OSCE team, monitoring the June 1996 Czech elections)

    I have just watched last Wednesday's KOTEL, with Miloš Zeman (broadcast on 27th May).

    Basically, I  feel that the fuss in the Czech Republic is slightly exaggerated. The agressive format would be fine, if the questions from the audience were intelligent and it the programme were professionally moderated.

    As it is, both the moderater (Jílková) and the audience are incredibly primitive. Jilkova is loud and coarse, interrupts both members of the audience when they ask questions and the grilled politician when he is trying to answer. I am not against interrupting politicians, but she does it in all the wrong places.

    In my view, the show works on two levels. For primitive viewers who cannot deal with rational, logical arguments, there is a relatively intense emotional charge which gives them a cathartic feeling. The audience howls at the politician, mostly without using rational argumentation. They are emotionally prejudiced, because no matter how courteous and factual the politicians reply, they are not satisfied.

    However, certainly, in the case of Miloš Zeman, the show also worked on a rational, intellectual level. Zeman's replies to the primitive howls from the audience were factual, courteous and very professional. I was surprised. He did very well.

    In fact, for any viewers who are open to rational argumentation at all, the whole show was one giant party political broadcast for Zeman. On the intellectual level, he spoke almost totally unchallenged. The audience was of course mostly unconvinced, but then the audience was not open to logical argumentation.

    To an outside viewer, the show featured a bunch of primitive morons, proud of their idiocy, who were yelling at an eloquent and professional politician who appeared to have perfect facts at his fingertips. For any thinking person, the first impression must have been that Zeman is an outright victor.

    BUT:

    I detected a few minor mistakes in Zeman's answers, when he spoke about the British Labour Party. These remained uncorrected and unchallenged. There must have been other mistakes. But whatever he was saying was NOT scrutinised logically. There was no one to challenge Zeman's stamements on a logical, rational level.

    Thus, I repeat, the show was a free party political broadcast, with huge viewing figures. Seemingly, this was a politician, grilled by agressive questioning. In fact, all the questioning was ridiculously feeble and extremely easy to push aside.

    No wonder politicians are pleased to be invited to Kotel.

    I wonder whether Nova deliberately chooses the stupidest and coarsest audience available in the Czech Republic or whether this is a sample of "normal" citizens. If the latter is the case, then, I suppose, the show has a certain amount of democratic legitimacy.

    Although, I am sure, when a member of the audience offered Zeman a glass of Becherovka, saying that he had obviously gone rather long without (his customary) alcohol and was "becoming nervous", so here was help, I am sure that man was a deliberate, nasty plant.


    Ještě k středeční rozhlasové debatě o České televizi

    Přišlo několik kladných a několik záporných reakcí. Václav Žák kriticky poukazuje na to, že prý mé vystupování v této rozhlasové debatě působilo, jako že otevřeně hájím Ivana Kytku. Nehájil jsem ho (i když nevím, proč je v Čechách nepřípustné tohoto velmi dobrého novináře veřejně hájit). Nehovořil jsem z žádných osobních důvodů a nechápu, jak to může takto někdo interpretovat, zejména i proto, že jsem jasně konstatoval, že nejde o osobu Ivana Kytky, ale o princip.

    Je přece pozoruhodné, že vysoce kvalitní novinář, který předložil dobrý projekt reformy zpravodajství České televize, jejž vedení ČT i Rada ČT schválili, je po pokuse ho realizovat z televize vyhozen po několika pár týdnech, údajně, že byl "špatný manažer", a v ČR tuto skutečnost nikdo nezkoumá.

    (ČTK se například Kytky vůbec nezeptala, co ho vedlo k údajné "rezignaci" z funkce šéfa zpravodajství.)

    Jsem plně přesvědčen, že vítězství druhořadosti v ČT, které vyvrcholilo vypuzením Ivana Kytky z funkce šéfa zpravodajství, je pro českou veřejnoprávní televizi tragédií, a žádná osobní loajalita s tím nemá nic společného. Naopak si dovedu představit, že je Ivan Kytka z osobních důvodů velmi nerad, že o této závažné modelové krizi stále hovořím. Je však nutno o tom mluvit ve veřejném zájmu.

    Milan Šmíd vysvětlil v dopise, proč považuje mou kritiku poměrů v České televizi za "apriorní, povrchní a zbrklou", dopis však není určen ke zveřejnění. Byl jsem zklamán, že dopis - alespoň podle mého názoru - neobsahuje přesvědčivé argumenty. Nemohu však polemizovat s textem, který nesmím zveřejnit.

    Jinou reakcí byl tento dopis, autor je znám, nepřeje si však zveřejnění svého jména: (JČ)

    "Právě jsem si znovu přečetl rozhlasovou diskusi. Puchalský a Prokop neodpověděli ani na jednu z vašich otázek přímo. Pokusili se:

  • kritizovat vaše zdroje,
  • to, že jste 'daleko',
  • a zpochybňovali vaši profesionalitu.

    Ani v jednom případě nehovořili k věci. Bylo to velmi výmluvné."


    Milan Kruml k rozhlasové diskusi o ČT

    Milan Kruml, časopis Týden

    Vazeny pane Culiku,

    jako ucastnik inkriminovane rozhlasove diskuse, ktere venujete v Britskych listech rozsahly prostor, bych se rad vyjadril k nekterym tvrzenim, ktera jsem nalezl ve Vasem otevrenem dopise poslanci Prokopovi.

    Mozna se mnou budete souhlasit, ze tema onoho radiofora bylo vymezeno ponekud prilis siroce. Ja sam jsem byl prekvapen, kdyz jsem se dozvedel az na miste, o cem presne mame diskutovat - puvodne jsem se totiz dozvedel, ze pujde o tema budoucnost verejnopravni televize. Diskutovat o budoucnosti zpravodajstvi - to je ale uplne jina kava. Predevsim proto, ze takova diskuse by se mela odvijet nad konkretnim projektem - jak se zda predstavy pana Kytky bohuzel vzaly za sve s jeho odchodem, ktery povazuji za velmi nestastny - a to i jeho nacasovanim. Takhle to tedy vypada, ze poslanci dosahli toho, ceho dosahnout chteli. Projekt noveho sefa pana Samala neznam a nevim, zda v nejake ucelene predstave existuje. Jedna vec je vsak zcela evidentni - a to i bez znalosti prislusnych projektu. Problem ceskeho televizniho zpravodajstvi nespociva v nechote novinaru projevovat pri sve praci kriticky odstup a  profesionalni usudek, ale v nejistote, jak ma televizni zpravodajstvi vlastne vypadat. Nemyslim si, ze by se melo v tomto smeru rozlisovat mezi verejnopravni a komercni stanici. Moje zkusenosti z Nemecka, Francie ci Italie, kde jsem radu redakci zpravodajstvi ve velkych stanicich obeho druhu navstivil, jsou zcela opacne. Bud delate zpravodatvi dobre, profesionalne, nezavisle nebo spatne. Jine meritko neznam.

    Ve Vasem dopise jsem si precetl poznamku o tom, ze by v Britanii parlament nepripustil, aby hlavni zpravodajske porady terestrickych stanic byly vysilany ve stejnou dobu. Tuto skutecnost ale nemuzete prezentovat jako univerzalni pristup legislativcu v zapadni Evrope. Pokud vim, ve Francii, Nemecku, Italii, Spanelsku, Belgii, Dansku i dalsich zemich je to totiz zcela bezne (pro ilustraci - hlavni zpravy TF 1 a France 2 ve 20.00, Rai Uno a Canale 5 rovnez ve 20.00, ARD, RTL 2 a Kabel 1 take ve 20.00 a podobne). Jsem toho nazoru, ze divak ma mit predevsim moznost vyberu. Nechme to na nem, pokud ovsem nejste nazoru, ze jde o masu bezprizornich hlupaku, kterym se musi zakonem ulozit kdy se mohou na co divat.

    Souhlasil jsem s radou Vasich poznamek i nazoru, zverejnenych v Britskych listech. Nejsem si vsak jist, zda opravdu prislusi poslancum postihovat televize za vysilani lzi a nehoraznosti. Zase se obratim k zapadoevropske, mimobritske praxi. Myslim, ze problem je nekde jinde - ve schopnosti poslancu vytvorit odpovidajici mechanismy, instituce, ktere na chovani medii, a nejen elektronickych dohlizeji, maji odpovidajici pravomoce a predevsim autoritu. V Cechach sice mame radu pro rozhlasove a televizni vysilani, ale ta se diskredituje uz drahnou dobu jednak nesystemovymi rozhodnutimi, jednak z ni az prilis cisi osobni nenavist vuci TV Nova - prave te televizi, ktere tato rada umoznila objit radu licencnich podminek.

    Pokud se nevytvori ucinny system medialni kontroly - jodu mimo parlament a politicke strany - jako napriklad nemecke medialni zemske komise - situace se prilis nezmeni. Nam nezbyva, nez na stavajici situaci pokud mozno co nejcasteji upozornovat a doufat, ze tlak z medii bude nakonec mit nejaky efekt.

    Tot zatim vse, tesim se na dalsi pripadnou diskusi a preji hezky den.

    Milan Kruml

    PS. Milan Šmíd zveřejnil článek, spolu s tabulkou, z níž ale vyplývá, že se v Německu vysílací časy zpravodajství televizních stanic nepřekrývají. JČ


    Poznámka k debatě o ČT

    Jiří Jírovec

    Motto: Jiříčku, pak mi to dopovíš. Teď se půjdeme podívat na zprávy. (Moje maminka, 1990)

    První, co mě napadlo po přečtení záznamu besedy o ČT (BL, 28.5. 1998) bylo, že si někdo v Radiožurnálu možná oddechl a pak odškrtl, že si odbyli toho Čulíka s Puchalským a mohou se v klidu věnovat třeba Temelínu, nebo co zrovna mají v plánu.

    Byla by však škoda v diskusi nepokračovat, protože mnoho podstatných otázek nebylo vůbec vysloveno. Například kam se poděly všechny vytunelované a zpronevěřené peníze. To není tak odtažitá otázka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Jde totiž o to, že ty peníze pořád fyzicky existují a pomáhají vytvářet určité klima ve společnosti. Dají se jimi podplácet lidi, kupovat životní styl vzbuzující závist a případně i snahu trochu se na tom luxusu přiživit.

    Vratislav Kuška výstižně popisuje toto klima v dopisu L. Blažkovi (BL, 27.5. 1998): "Jak mohou slušní lidé konkurovat lumpům, disponujícím miliony, stovkami milionu i miliardami BEZTRESTNĚ nakradených korun?" A o kousek dál: "Ještě dnes s hrůzou vzpomínám na oslavné zprávy snad všech českých novin, jakého máme obdivuhodného ministerského předsedu, kterého si i slavné zahraniční firmy váží, např. Vokswagen že mu daroval Audi v ceně dvěstětisíc marek. V civilizovaných zemích často zničí kariéru politika nebo vládního úředníka i nevinná pozornost v ceně pod tisíc dolarů, u Klause úplatek v ceně dvou set tisíc marek vedl k zvýšení prestiže, podle presentace českého tisku na něj národ byl, nebo aspon měl být, pyšný. A pár měsíců na to Volkswagen zprivatizoval mladoboleslavskou Škodovku. Podle mého ji 'koupil' za dvěstě tisíc marek, plus, možná, o trochu více na nějake oficiálně neexistujicí konto ve Švýcarsku nebo třeba i v Moskvě."

    Společnost, jejíž morálka se řídí heslem "kdo umí, umí, kdo neumí - čumí" nepřeje příliš pravdě, natož té šířené sdělovacími prostředky. Všimněme si, co o nich, v souvislosti s finančními skandály, píše Vratislav Kuska: "A české sdělovací prostředky jsou buď totálně zkorumpované, nebo zaměstnávají výhradně neschopné lidi, alespoň na vedoucích místech. Reakce českého tisku na lavinu afér, která ČR devadesátých let protéká téměř nepřetržitě, připomíná spíše zprávy o počasí, ve kterých jde o pouhé konstatování a příčiny a následky se analyzují jen výjimečně, u těch největších katastrof a jen velmi povrchně, protože je každému jasné, že analýza přírodním katastrofám stejně nezabrání, v nejlepším případě pouze zmírní jejich účinek."

    To je české klima, v němž žijí a pracují sdělovací prostředky i jejich čtenáři a diváci. Lidi, kteří mají moc, samozřejmě netouží po tom, aby jim někdo viděl do karet a peněženek. Naprosto jim vyhovuje, když se lidi o nic nezajímají. V tomto směru je starost poslance Prokopa (a poslanců vůbec) o malou sledovanost ČT vskutku dojemná.

    Zůstanu chvíli u psychologie diváka. V roce 1990 jsem byl v Praze navštívit svoji maminku, příbuzné a známé. Všichni bez výjimky se zcela pravidelně dívali na zprávy ČT a doslova žili politickým vývojem doby. Nic nemůže být lepším důkazem než výrok mé tehdy pětaosmdesátileté maminky, který jsem ocitoval v úvodu. Dodávám, že to řekla první večer, který jsme spolu po čtyřletém odloučení strávili.

    Divák by jistě chtěl být "při tom" i teď. Jenže to, že se všude krade a tuneluje, ví, stejně tak jako, že se podplácí a že politikové jsou jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet. A že je všechno zase dražší a že nikdo za nic nemůže, že je nová vrchnost a nikdo s ní nic nesvede. Tak se na zpravodajské relace přestane dívat vůbec a nebo přepne ze "seriózní" ČT na stanici, která mu zprávy zpestří nějakou nahotinkou nebo drobnou pikanterií o tom, který režisér nebo politik spí s kterou herečkou. A kde byla jaká katastrofa nebo vražda.

    Sledovanost ČT se jistě zvýší v okamžiku, kdy třeba redaktor s večerníčkovým jménem odhalí nějakou zlodějnu a dotáhne vše tak daleko, že viník bez ohledu na jméno půjde do basy a peníze se vrátí, kam patří.

    Účastníci besedy o ČT strávili poměrně dost času úvahami nad tím, co vlastně znamená veřejnoprávní sdělovací prostředek. Dost mě překvapilo, že nikdo z diskutujících neuvedl, že jde především o demokratický prostředek kontroly nad mocí. Jako takový musí být nutně (na moci) nezávislý, jak zdůraznil Jan Čulík. Sledovanost nezávislé TV je pro její vlastní existenci nepodstatná - tedy měla by být.

    Komerční sdělovací prostředky jsou nástrojem na vydělávání peněz a v některých případech i nástrojem politické moci jejich vlastníka. Sledovanost jejich programů je klíčem k prodání reklamních ploch. Musejí tedy najít vhodnou výplň mezi dvěma po sobě následujícími reklamami. Do jaké míry výplň ovlivňuje veřejné mínění záleží na okolnostech. Velké soukromé televizní společnosti v USA se snaží o určitou rovnováhu (v politicko-publicistických programech), aby obsáhly co největší spektrum diváků. Rozhlasové stanice jsou více polarizovány.

    Chtěl bych se v této souvislosti zmínit o tom, že veřejnoprávní sdělovací prostředky jsou leckde trnem v oku politiků, kteří se je snaží zlikvidovat. První krok spočívá v tom, že se prosadí omezení rozpočtu (tedy příspěvek z kapsy daňových poplatníků). Tím se daný sdělovací prostředek přinutí, aby hledal alternativní zdroje financování, což jsou, alespoň v Kanadě, finanční dary od diváků a reklamy. O reklamy ovšem soutěží se soukromým sektorem, který si začne stěžovat, že to není fér, protože veřejněprávní sdělovací prostředek má svoje jisté. Odtud je už jen malý krok k tomu navrhnout sjednocení podmínek pro všechny a veřejnoprávní prostředek privatizovat. Privatizace by ovšem vedla k tomu, že by se zlikvidoval prostředek kontroly moci.

    Pokud jde o nezávislost veřejnoprávní televize, stát si vyhrazuje právo kontroly ve třech oblastech. Hospodaření se svěřeným rozpočtem, udržení nezávislosti a dodržování zásad pro vstup do éteru vůbec. Právo kontroly ovšem přináší i nebezpečí konfliktu zájmů. Politikové zapojení do tohoto procesu (např parlamentní komise) mohou podlehnout pokušení a snažit se o potlačení základní funkce veřejnoprávního sdělovacího prostředku, to znamená kontroly jejich politické moci.

    Mluvme dál jen o ČT. Události posledních dnů naznačují, že došlo k nepřípustnému politickému nátlaku na vedení ČT. Pokud jde o parlamentní komisi, sledovanost ČT a personální záležitosti spadající do kompetence jejího vedení jsou "none of their business". Michal Prokop v tomto směru připustil, že "patřil k těm poslancům, kteří měli velké pochybnosti o tom, zdali je to (svolání parlamentní komise, poznámka JJ) adekvátní reakce na možná znepokojující vývoj v České televizi."

    Michal Prokop bohužel neupřesnil jaká je pravomoc mediální komise a  proč tedy měl velké pochybnosti.

    V této souvislosti by bylo zajímavé vědět, co znamená "možná znepokojující vývoj". Je znepokojující to, že v televizi ještě pracuje Stroehlein nebo že Puchalský přijal rezignaci Ivana Kytky, jednoho z nejlepších novinářů, kterého kdy potkal?

    Škoda, že se nikdo z diskutujících nezeptal Puchalského, zda schopnost pracovat s určitými lidmi neplatí i pro něj samotného? Na poznámku Jana Čulíka, který řekl: "Kromě toho mám dopisy z České televize, kde mi píší, že (Ivan Kytka) byl velmi dobrý manažér, jenže měl špatné lidi pod sebou," totiž Puchalský odpověděl, že: "Povinností nebo předností manažera by mělo být pracovat i s takovými lidmi". Neselhal náhodou on sám? Třeba už při Kytkově výběru? Nebo tím, že mu neposkytl podporu v práci?

    Resignace Ivana Kytky je z lidského hlediska pochopitelná. Dá se předpokládat, že mu někdo naznačil, že hlavou zeď neprorazí, že bude lepší, když resignuje teď a tím dá Puchalskému možnost udržet ho v ČT na jiném místě (třeba zase v Londýně), tam to přece dělal dobře a může změnám v ČT napomáhat odtud. A že (pokud má rodinu) musí brát v úvahu i existenční otázky.

    V souvislosti s personálními změnami v ČT nadhodil Jan Čulík propojenost (protekce) některých novinářů s politiky. Zdá se mi, že nejde až tak o nějakou názorovou spřízněnost, která vede novináře ke ztrátě objektivity (nutné třeba ve veřejnoprávním sdělovacím prostředku) ale spíš o pragmatické úsilí řady z nich dostat se taky k moci. Jistě by stálo za to dát dohromady seznam novinářů, kteří to dotáhli na mluvčí politiků a třeba až na ministra.

    V diskusi rovněž zazněla otázka, kde vzít hrdé a sebevědomé novináře. Domnívám se, že by měla znít jinak. Jak změnit klima ve společnosti, aby se novinář mohl projevovat hrdě a sebevědomě. Jak dosáhnout toho, aby se věci nazývaly pravými jmény. Kolem roku 1968 k tomu došlo a jako mávnutím čarovného proutku se objevily články hrdých a sebevědomých novinářů. Nikdo je nemusel nějak speciálně vychovávat. Vrátím se ještě jednou k poslání veřejnoprávních sdělovacích prostředků. Přesněji řečeno k výroku pana Mathé o tom, že příklad BBC není nutně stoprocentně vhodný pro středoevropské poměry, citovaný v jednom z Čulíkových vstupů . Zdá se mi, že má pravdu i když to asi tak nemyslel.

    BBC totiž pracuje v jiných podmínkách a přílišné zaměření na její organizační strukturu může vést k tomu, že přehlédneme české specifikum, totiž to, že český občan je sdělovacími prostředky "chráněn" před světem - tedy udržován v nevědomosti až lži. České sdělovací prostředky dlouho vytvářely dojem, že, přes drobné zádrhele, je vlastně všechno v pořádku a že se národ, ve svém smrádku a teploučku, nakonec propracuje do světa.

    V jednom místě besedy Jan Čulík řekl: "Začínáte se chovat trochu jako politik, Pane Puchalský." Oslovený na to reagoval slovy: "Pane Čulíku, to snad ne." Jakub Puchalský není politik, ale má ve své funkci politickou moc. Může ovlivnit to, že se lidem zase začne říkat pravda o tom, jak se věci mají - má to, jak doufám v popisu své práce. Diváci pak budou mít pocit, že jejich účast na vysílání má nějaký smysl a začnout se k ČT vracet.

    Jiří Jírovec

    PS V besedě byla rovněž řeč o "pracovních" vztazích politiků a ČT - ve smyslu kdo může komu co diktovat. Podle mých (diváckých) zkušeností je základní starostí každého politika (a štábu jeho poradců) využít masová media pro ovlivnění veřejného mínění ve svůj prospěch. Taky v čí jiný. To je nepochybně zcela legitimní přístup, v jehož rámci poradci určují,kdy a jakým způsobem má politik vystoupit. Budou chtít vědět, o čem bude řeč, jaký bude formát vysílání a s kým budou ve studiu. Mohou spolupráci odmítnout, odložit nebo zrušit. Třeba proto, aby pan X nemusel diskutovat s panem Z. (V CBC je vcelku běžné, že některá z pozvaných stran odmítne a reportér to pokaždé oznámí.)

    Problém vzniká v okamžiku, kdy zástupci pana X přejdou od prostého zamítnutí ke kladení požadavků a případně i k hrozbám podloženým váhou úřadu, který pan X zastává.


    Zpět k volbám

    Petr Jánský

    Minulých 14 dní upřely BL pozornost na vývoj v ČT. Lid domácí je toho názoru, že personální změny jsou vnitřní věcí ČT a zkvalitnění zpravodajství bude nějakou chvíli trvat. Jen výjimečné byly pokusy dělat z pana Puchalského hlupáka. Nechceme-li ředitele měnit každý půlrok, dejme mu důvěru a poskytněme oněch 100 dnů klidu na práci.

    Debata o zpravodajství zcela překryla skutečnost samu. Nebavili jsme se o politickém dění v ČR, bavili jsme se o způsobu informování o politickém dění. Protože na prvním místě zájmu veřejnosti v ČR jsou volby (které budou za 18 dní), dovolil bych si rozpravu vrátit k podstatě věci.

    Jaká je situace na bojišti? Stranou ponechávám komunisty, kteří i kdyby nabízeli ráj na zemi, řeknu: "Děkuji, znám". Stranou ponechávám republikány, kteří se přihlásili k rasismu a násilí, což je zárodek fašismu. Obě strany nejsou demokratické a je chybou pravice, že dosud existují a otravují politické klima. Do užšího výběru nepostoupil Klaus a ODS, strana to pana Macka, Čermáka a Koženého, potažmo tunelářů, přesněji zlodějů, kteří namísto práva programově nastolili lež a bezpráví. Vyřazuji ze hry lidovce - Jiránkův vtip byl výstižný a pravdivý. Jen dodávám, že Lux je v zájmu své strany schopen rozvrátit cokoliv. Na důchodce hledím se smíšenými pocity. Moudrý stát by měl naslouchat radě starších, kdyby ovšem své zkušenosti nezískali kolaborací s komunisty.

    Unie svobody měla očistnou snahu, její vznik však byla špína zvaná "Sarajevský atentát". To se mezi slušnými lidmi nedělá. Ruml sám není ani chytrý, ani důvěryhodný. Dokonce si ani nedoplnil ekonomické vzdělání, takže jeho debaty s profesionály vyznívají trapně. Mladí a nadějní Lobkowitz s Mlynářem nemohou tento handicap vyvážit. Mlynář se v Aréně líbil, říkal věci, se kterými lidé souhlasí - jasně zvítězil. Bohužel část toho, co členové Unie hlásají, není v psané verzi programu. Poslední neshody, jedenadvacet zjevení a úbytek proferencí připomíná smutný konec ODA.

    ČSSD je strana prorostlá komunisty, zmítaná aférami, schopná vládnout jen v koalici s DŽJ a tichou poporou KSČM. Na druhé straně má nejzřetelnější program očisty a nápravy, dlouhodobě nejvyšší preference. Oslovuje ty, kterým není jedno, že se v této zemi beztrestně kradlo, že Klausova privatizace byl podvod století, že legitimace ODS bylo totéž, co rudá knížka. Státní dluh se od roku 90 ztrojnásobil, peníze z privatizace rozplynuly, ani jedno odvětví nefunguje, výroba se nerozjela, životní úroveň nevzrostla, bují jen státní aparát. Jakkoli mám silné výhrady vůči všem plánovaným zásahům státu do svobody jednotlivce a do svobod nezávislých institucí, obávám se, že za tak pokročilého rozkladu společnosti ani jiná cesta k nápravě nevede.

    Prosím, aby si volič povšiml dvou věcí:

    1. ČSSD neslibuje, že potrestá zločiny komunismu.

    2. ČSSD slibuje, že rozezná špinavé peníze, zavede finanční policii a prokuraturu, potrestá tuneláře, zkonfiskuje neoprávněné majetky.

    Ad. 1. Pravice, která doposud vládla a měla dost času se s tíživou komunistickou minulostí vypořádat, tak neučinila. Nic nevyšetřila, nikoho neodsoudila. Za tisíce mrtvých nebyl nikdo potrestán. Není sebemenší důvod, že po volbách tomu bude jinak. Pakliže ani ČSSD nechce potrestat zločiny totality, je jasné, že pravice i levice udělaly za minulostí tlustou čáru. President se nebouří, Parkanová tančí a zpívá.

    Ad. 2. Tento bod bude pro mnoho voličů klíčový, rozhodující. ČSSD je jedinou stranou, která slibuje nápravu neskutečně pokřivené morálky společnosti a obnovení hodnot tradičních v civilizovaných zemích. Hrozí potrestáním pseudopodnikatelů a zlodějů. Vyhlásila akci Čisté ruce. Pro většinu slušných lidí je to naděje, že se vláda věcí našich opět k lidu navrátí. Že se už nikdy nebude opakovat doba, kdy se pravda, spravedlnost a právo krčily v koutku. Že už nikdo nebude beztrestně rozkrádat českou zem. Že se lidem vrátí důvěra v budoucnost a chuť do života.

    Petr Jánský

    PS. Nechť mi ostatní strany se skvělými programy prominou, ale šanci na jejich prosazení po volbách nevidím.

    (K potřebě zakázat tzv. "extrémistické strany", jako jsou sládkovci a komunisté. Už jsme o tom mnohokrát v BL psali, dovoluji si ještě jednou podotknout, že demokracie se odlišuje od komunismu právě tou skutečností, že nejsou povoleny jen ty strany, které jsou demokratické. Jiná věc je, že žádní občané nesmějí porušovat zákony. JČ)


    Nic se nezměnilo: Česká televize dále mate veřejnost pořadem Aréna

    V Britských listech jsem před časem psal o tom, že telefonování do studia během pořadu Aréna je hrubým porušením základním zásad objektivní televizní práce. Telefonování do studia během politických diskusních pořadů je totiž zavádějící. Do studia volá nereprezentativní vzorek obyvatelstva, a kdokoliv si může telefonem hlasovat, kolikrát chce. Takto zmanipulovaný výsledek hlasování pak vytváří dojem, že jde o autentický názor veřejnosti.

    Proti tomuto argumentu ze ozval Nikolaj Savický z České televize. V podstatě napsal, že hlasování v Aréně je potřebné, aby byl pořad dramatický (moje interpretace, proti níž Savický protestuje, nikoliv však přesvědčivě: ČT obětuje serióznost "dramatičnosti", tedy bulvárnosti) a že ČT systematicky upozorňuje diváky, že vlastně hlasování v Aréně nemá žádný význam.

    Televize prostě chce, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Používá způsob hlasování, který ohrožuje demokracii, protože vytváří ve společnosti dojem, že existují určité většinové názory, jaké zjevně neexistují, ale zároveň se snaží veřejnosti vysvětlit, že vlastně o nic nejde, že to hlasování nemá brát vážně. Je to neseriózní a mate to veřejnost, protože to vytváří dojem, že ve společnosti existuje určitý většinový konsensus, jehož ve skutečnosti není.

    Od té doby přišlo několik důkazů, z nichž vyplývá, že skutečně diváci - navzdory upozorňování ČT, že nemají brát hlasování v Aréně vážně, toto hlasování vážně berou.

    Jen tak na okraj připomínám, že Ivan Kytka ve funkci šéfa zpravodajství ČT zamýšlel toto protidemokratické hlasování v Aréně zrušit.

    Nedávno upozornil na Fóru Britských listů Jiří Novák, že v posledním vydání Arény použila ČT politicky zaujatou otázku, viz níže.

    Zajímá je odpověď Petra Jánského - také cituji níže, v níž se praví: "Otázka možná měla být položena kulturněji, ale to nikterak nesnižuje skvělý výkon pana Mlynáře a jasný výsledek hlasování."

    I Petr Jánský jak vidno se nechal lživým hlasováním zmanipulovat. Další důkaz zhoubnosti telefonního hlasování v Aréně. Nový ředitel ČT Puchalský prokáže, že svůj úmysl přivést ČT do civilizovaného věku myslí vážně teprve, až budou takové zásadní prohřešky proti demokratické praxi, jako je telefonní hlasování v pořadech s politickým obsahem zrušeno.

    Škoda, že v České republice neexistují žádné struktury, které by byly schopny razantně zlikvidovat tyto základní prohřešky proti demokratické praxi ve vysílání sdělovacích prostředků. Radě České televize zjevně tyto skutečnosti nevadí. Mediální komise českého parlamentu, soudě podle toho, jak se poslední dobou projevovali dva její představitelé, Pavel Dostál a Michal Prokop, je diletantská a chabá a ta ve prospěch dodržování základních demokratických principů ve sdělovacích prostředcích nezasáhne. Tak co pak?


    Jméno: PJ   
    došlo 28/05/1998 v 09:35:36 hodin k tematu "ČT"

    Otázka možná měla být položena kulturněji, ale to nikterak nesnižuje skvělý výkon pana Mlynáře a jasný výsledek hlasování. Bohužel dobrý výkon podal i Miloš Zeman. Bude to těžké rozhodování. US ubývá voličů, ČSSD vystupuje po celou dobu konkrétně, konsistentně. To nejsou řeči "na poslední chvíli".

    02071

    Jméno: JiřiN   
    došlo 28/05/1998 v 08:54:29 hodin k tematu "Nezávislá ČT?"

    Pan ředitel Puchalský prohlásil: 'Vedení ČT jednoznačně odmítá tvrzení, že by (ČT) byla závislá na Unii svobody nebo na jiných politických subjektech'. Rád bych mu věřil, rád bych se nechal přesvědčit, že ČT je skutečně v politice, zejména před volbami, nezávislá a nestranná.

    Včera (27.5) uvedla ČT opět pravidelnou Arénu. Otázka zněla: 'Přesvědčil vás V. Mlynář, že program pravicových stran je reálnější než sliby levice?' Kdyby ČT chtěla být považována za alespoň formálně nestrannou, jistě by formulovala otázku jinak. Třeba 'že program pravicových stran je reálnější než program levicových stran' nebo třeba i odlehčeněji a nezávazněji 'že zkušenost s pravicí je lepší než sliby levice'.

    V teorii reklamy má jistě způsob položení otázky, který použila v pořadu Aréna ČT, své pojmenování. Všimněme si v položené otázce, že pravice má strany a tyto strany mají program. Oproti tomu v podání ČT nemá levice strany s programem, má jen sliby. Nikdo z ČT to samozřejmě takto otevřeně neřekl, bylo by to hloupost a jen málokdo by tomu uvěřil. Ale jako podprahové, vedlejší, sdělení nám to ČT, nebo jejím prostřednictvím US a pan ministr Mlynář, předkládá. To je manipulace, skrytá, a o to nebezpečnější. Rozhodně to není projev nestrannosti. V mých očích to značně znevěrohodňuje tvrzení pana ředitele Puchalského, zmíněné v úvodu.

    Viagra: Lék na zlepšování sexuální výkonnosti proměnil milionářského staříka v potulného kance

    Donedávna impotentní milionář, který utekl z domova s mladší ženou, poté cc si začal brát pilulky na zvyšování sexuální výkonnosti Viagra, čelí žalobě o odškodné ve výši 2 miliónů dolarů. Žalobu podala jeho třiašedesátiletá partnerka.

    Roberta "Bobbi" Burková také uvažuje, zda má zažalovat i podnik Pfizer, multinacionální farmaceutický gigant, který vyrábí lék Viagra. Dominic Barbara, její právní zástupce, konstatoval minulý týden: "Výrobci Viagry by měli být za něco takového odpovědni. Je to jako když dáte nabitou pistoli někomu, kdo neabsolvoval kurs střelby." Dodal také, že by Pfizer měl tisknout na krabičce s Viagrou varování, že pilulky mohou ohrozit manželství.

    Roberta Burková žila s Frankem "Sonnym" Bernardem, ředitelem jedné americké stavební firmy, jemuž je sedmdesát let, po dobu deseti let na Long Islandu. Sdílela s ním luxusní byty a drahá jídla a vína. Jejich sexuální život byl charakterizován jako "naprosto uspokojivý pro jejich věk", až do roku 1994, kdy začal Bernardo trpět impotencí. Právník Barbara uvedl, že Roberta Burková to přijala bez námitek a "snažila se být vůči Bernardovi i nadále milující partnerkou, která se o něho pečlivě starala".

    Letos v květnu navštívil Bernardo lékaře a získal od něho předpis na Viagru. O dva dny později, jak uvádějí právní dokumenty, se poprvé za poslední čtyři roky úspěšně pomiloval s Robertou Burkovou.

    5. května však Bernardo odešel z domova, vzal si jen peněženku, malou cestovní tašku a Viagru. Burkové napsal stručný dopis:

    "Čau Bobbi - je mi líto, ale odcházím. Vrátím se za pár dní. Vyber si peníze z banky na odvoz svých věcí z mého bytu. Můžeš si také na dva dny půjčit můj mercedes. Je mi líto, ale holt to mezi námi neklape. Tvůj Sonny."

    Bernardo se dosud nevrátil domů a deník New York Post uvedl, že byl Bernardo spatřen v New Jersey, kde žije s "poněkud mladší ženou". New York Post také citoval právníka Roberty Burkové v tom smyslu, že prý Bernardo jeho klientce sdělil, že je "načase, abych byl zase kanec". Kromě odškodného ve výši 2 miliónů dolarů chce Burková získat také Bernardův byt v hodnotě jednoho miliónu dolarů.

    Lékaři ve Velké Británii nyní už mají právo předepisovat Viagru svým pacientům, dosud však většina z nich to není ochotna činit.


    Viagra, viagra a zase viagra

    Josef Schrabal

    Nerad pisi clanek na pokracovani a taktez se nerad vracim se stejnemu tematu. Toto je tedy vyjimka, nebot tato zalezitost potrebuje nutnou opravu a doplnek.

    Kdyz jsem pred mesicem psal clanek o "zazracnem" leku, (BL 29.4. Sen vecneho mladi a bohatstvi se konecne splnil) ctenar se asi domnival, ze cela Amerika je poblaznena s viagrou. To je vsak polopravda. Zda se, ze je to cely svet. Na clanek jsem dotal e-mail i z Ceske republiky a vice nez jeden dotaz jak viagru k nim dovazet.

    Vsichni, vcetne vyrobce Pfizer, ujistovali, ze vigara nebode sexualni revoluci. Nyni se toto prohlaseni zda nepravdive. Pres mesic nebyl jediny den co bychom neslyseli slovo "viagra". V tomto jednom mesici byla viagra predepsana vice nez milinu Americanu, vetsinou ve veku nad 50 let.

    Ve Spojenych Statech je prodej cehokoliv, jak se rika v Cechach "pod rukou" (neboli na cernem trhu) naprosto nemyslitelny. Tak si predstavte, ze se dovidam, ze pry se viagra, jejiz cena ma byt podle vyrobce $10 za pilulku, prodavala "pod rukou" za $15 a nekdy pry jeste vyse. Ze by viagry byl nedostatek, Pfizer ani nepotvrdil, ani nevyvratil. Pouze potvrdil, ze je o viagru neocekavana poptavka.

    Pak prisly zpravy od zklamanych. Jak puvodni clanek uvedl, viagra pusobi priznive na 80 procent pouzivatelu. Tak jednomu z tech zbyvajicich 20 procent, manzelka koupila darkem viagru, ale misto ocekavaneho vysledku mel manzel pouze "boleni hlavy".

    Pak prisla zdrcujici zprava (BL 28.5.), ze sest muzu zemrelo, "mozna" v souvislosti s pouzitim viagry. Presto ze duvod smrti nebyl dosud prokazan, zda se, ze jeden muz pouzil viagru s jinym lekem pres varovani, ze oba leky se spolu nesnesou. O tech dalsich peti se usuzuje, ze to byli starsi muzi s poskozenym srdcem a ze by asi zemreli srdecni vadou pri neobvyklem sexualnim vzruseni i kdyby viagru nepouzili.

    Cena viagry spadla na ulici z $15 na $7.5 za pilulku. Dukaz porekadla, ze co jde nahoru musi spadnout zase dolu. Mnohe lekarny maji nyni vyvesenou cedulku "Mame viagu k okamzite dodavce".

    V mem puvodnim clanku a i v ceskem prekladu jsem byl prvni co nakonci udelal poznamku, ze v tomto "svete muzu" jsou uplne zapomenuty zeny. Dva dni potom se toho tematu chytil New York Times a psal o schuzce sto lekarzkych vedcu v hotelu v Besthesda, MD, kde si vymenovali zkusenosti jak Viagra pusobi na zeny. Mluvci vyrobce Pfizer oficielne prohlasil, ze, prestoze provadi male zkousky na zenach v Evrobe, vedecky vyzkum na zenach neprovedli a ucinek viagry na zeny neznaji.

    Dr. Frances Quirk ze skotske instituce Rowertt v Aberdeen, ktery je clenem vyzkumneho tymu firmy Pfizer oznamil, ze zacali davat zenam dotazniky a zacinaji vyzkum stejneho druhu, jako udelali na muzich, ktery se stal zakladem schvaleni viagry pro muze.

    Dr. Irwin Goldstein z Bostonske university se priznal, ze uz Viagru predepsal zenam presto, ze nema data a vysledek je nejisty. Dr. Raymond Rosen z Lekarske skoly v New Brunswick, New Jersey, predepsal Viagru nekolika malo zenam a pak meril jejich reagci pri promitani pornografickeho filmu. Zenam proudilo do organu vetsi mnozstvi krve a mely jakysi "lechtavy" pocit, ktery predtim nikdy nezazily. Na zenach Dr. Rosen take studuje vliv leku phentolamine, vyrobenym firmou Zonagen ve Woodlands, Texas, ktery se asi stane konkurenci viagry, az bude schvalen FDA.

    Jini lekari prohlasili, ze schvaleni Viagry FDA je opravnuje ji predepsat, jak uznaji za vhodne - tedy predepsat ji take zenam, coz hodlaji delat.

    Jinym sporem v soucasne dobe je vyjednavani lekarskych pojistoven mezi sebou, aby se dohodly, zda budou za viagru platit svym clenum. Vypada to tak, ze asi budou platit tem, co pred uvolneni viagry byli leceni z impotence a tem co mohou prokazat, ze pouzivani viagry je naprosto nezbytne pro udrzeni zdraveho zivota. V kazdem pripade se dohaduji, ze by zaplatili ne vice nez sest pilulek viagry mesicne.

    Jini lekari debatuji v americke televizi, ze viagra urcite zlepsi zivotni spokojenost stredniho a starsiho obyvatelstva a tim prodlouzi i jejich zivot.

    Taktez je veliky zajem o podobnych vyrobku, hlavne prirozenych. Tak jsem se v mem predeslem clanku zminil o vyrobku Eros z bylinek. Podrobnosti mozno nalezt na  Eros www-page a ktera rozesila Eros po celem svete.

    Konecnou debatou je, zda by viagra mela mit varovani, jako maji cigarety, ze muze byt skodliva zdravi.

    Odpovedi na to byl uveden pripad jednoho 55-leteho starika, kteremu jeho manzelka koupila viagru. Oproti tomu cloveku, co mel z viagry pouze "boleni hlavy", tento starik mel tak neocekavany ucinek, ze svou manzelku opustil, aby se poohledl po mladsi partnerce. Slovy televizniho reportera, je jako pilna vcela poletujici z jedne kvetinky na druhou, aby je vsechny oplodnila.
    (Manzelka nyni soudi Pfizer a pozaduje odskodneni dvou milionu dolaru, ze jejich vyrobek znicil jejich manzelstvi.)

    Zaverem je jasne, ze by viagra mela mit varovani, ze muze byt nejen skodliva zdravi, ale take manzelstvi.

    Josef Schrabal


    Srovnání: Ekologická politika Unie svobody a Politického klubu

    Jiří Guth

    V  podmínkách pluralitní demokracie patří k významným možnostem a zároveň úkolům ekologických aktivistů veřejné hodnocení politiky z pohledu životního prostředí. Český Zelený kruh například před volbami zpracovává přehled stranických programů, názorů představitelů stran na různé konkrétní problémy a hlavně souhrn jejich dosavadního působení v parlamentu.

    Následující text má trochu jiné cíle. Především zkoumá pouze dva nováčky na naší politické scéně. Zatímco Unie svobody (dále US) měla raketový start, Politický klub (PK) se rodil po mnoho měsíců. V  obou stranách jsou známé osobnosti i lidé nově přilákaní k  věcem veřejným. Nechceme zde hodnotit ony osobnosti a jejich dosavadní zásluhy či prohřešky. Nezajímají nás volební programy s konkrétními sliby, ba ani postoj k jaderné elektrárně Temelín, ale spíše obecná východiska, vyjádřená v politických programech. Unie svobody zveřejnila svůj program pod názvem Svoboda a řád 9.2. a schválil ho ustavující sněm US v Nymburce. U  PK hodnotíme politický program přijatý sjezdem v Národním domě na Vinohradech v Praze dne 29.3.

    Společné, podobné a rozdílné

    Začněme třeba kvantitativním srovnáním: z  10 tematických oddílů v  programu US se jeden jmenuje přímo Člověk a příroda, PK řadí komplex ekologických otázek do jedné z 5 částí, a sice "Kulturní bohatství" (kde tvoří cca polovinu rozsahu). Jen pro zajímavost doplňme, že ekonomiky se dotýká 5 kapitol (z 10) u US a necelé 2 (z 5) u PK.

    V obou dokumentech je výrazná snaha o relativně novou osnovu, o ucelenost a hlavně o čtivost. Na první pohled také zaujmou dosud poměrně nezprofanované, byť třeba už poněkud rozmělněné pojmy otevřenost a harmonie (na různých místech).

    Než se obrátíme ke specificky "ekologickým" otázkám, zastavme se u toho, co chtějí obě strany dělat pro rozvoj demokratické občanské společnosti. Považujeme ji totiž za nejvhodnější společenský rámec pro kýženou trvalou (skromněji řečeno dlouhodobou) udržitelnost života lidstva na Zemi. Odmítáme tedy autokracii, byť třeba osvícenou, i diktaturu, byť třeba "nazelenalou".

    Jako základní etické hodnoty uvádí US důvěru, poctivost a toleranci, PK zase humanistické hodnoty, lidskou jedinečnost a skutečnou solidaritu.

    V programu PK chybí titulní pojem US "svoboda", v programu US zase nenajdeme slovo solidarita. Rozpor však není tak vážný, můžeme tam totiž najít poněkud opisné formulace. Pro US je sociální politika "formou komunikace mezi generacemi a  sociálními skupinami, nástrojem posilování rodiny a integrace společnosti". Naopak ve společnosti, o kterou usiluje PK, je "skutečným pánem svobodný občan".

    "V souladu se směřováním ČR do Evropské unie je nutné vytvořit mnohem větší zákonný, politický a společenský prostor pro neziskové organizace, pro široké samosprávné aktivity občanů při řešení nejrůznějších otázek" (PK). "Životaschopná společnost se sama organizuje v obcích, občanských spolcích, církvích a profesních sdruženích"... (US).

    Obě strany obdobně požadují "budování institucí vynucujících dodržování přijatých pravidel" (US), resp. "vytvoření dalších veřejných mechanismů kontroly" (PK).

    "Celý veřejný život vyžaduje úplně nový pohled na problematiku menšin" (PK). "Cílem je vybudovat takový systém, v němž jsou zastoupeny a respektovány zájmy nejrůznějších ... menšin" (US). "Opravdová demokracie je ... demokracií pro všední den, která bere v úvahu ... obyčejné lidské problémy" (US). "Stát a tím více společnost se musí zásadně vrátit k otázce lidských práv ... především v praktické ochraně občanů" (PK).

    "Nesmírně produktivní, ale i obecně civilizační význam má vzdělání. (...) Stát musí vytvořit podmínky pro kultivaci všeobecného kulturního bohatství ... na prvním místě to platí o vzdělání.(...) Na určitou rehabilitaci čeká v naší společnosti věda" (PK).

    "Zásadní význam má rozvoj vzdělání a výzkumu... (...) Stát se nemůže vzdát odpovědnosti ani za dostupnost vzdělání, ani za jeho evropský standard. (...) Skutečným odborníkům musí být dáván prostor k co nejširšímu uplatnění, aby se tak posilovala návratnost nákladů na vzdělání i motivace k dalšímu vzdělávání. Věda, výzkum a inovace musí být pochopeny jako vstupenky mezi vyspělé země světa" (US).

    Vcelku je zřejmé, že postoje Politického klubu a Unie svobody k  různým mimoekonomickým aspektům společenského života jsou velmi podobné.

    Mezi ekologickými aktivisty je integrace ČR do (západo-)evropských a  euroatlantických struktur hodnocena rozporně. Stanovisko obou politických stran je však jednoznačné a  prakticky totožné: zatímco pro PK je přímo "vstup do Evropské unie a NATO zásadním strategickým úkolem", zároveň "evropská integrace a euroatlantické spojenectví patří k pilířům" pohledu US na zahraniání politiku českého státu.

    "Ekologické" kapitoly

    Unie svobody:

    8. Člověk a příroda

    Vědomí, že příroda má hodnotu sama o sobě bez ohledu na  okamžitou ekonomickou využitelnost, je důležitou součástí našeho pohledu na svět. Harmonický vztah člověka k přírodě je podmínkou přežití obou. Jsme si vědomi mimořádné a nové odpovědnosti, která spočívá na souáasné generaci, protože to je první generace natolik mocná, že má ve svých rukou osud planety i všech jejích živých obyvatel. Přitom dnešní úroveň poznání jednoznačně říká, že hospodářský rozvoj a  účinná ochrana životního prostředí nejsou v nesmiřitelném konfliktu. Příklad mnohých vyspělých států ukazuje, že se mohou vzájemně podporovat, pokud ovšem přijmeme princip takového rozvoje, který zajistí naplnění potřeb současné společnosti bez ohrožení potřeb příštích generací.

    Důraz na uchování přírodních zdrojů a ochrany životního prostředí musí být jedním z klíčových kritérií vytváření hospodářské politiky. Vyžaduje to důslednost v dodržování zákonů, při tvorbě daňové soustavy, v  omezování přímých i nepřímých dotací na činnosti, které výrazně poškozují životní prostředí (výroba energie, chemizace zemědělství atd.). Vždy dáváme přednost předcházení negativním vlivům; není-li to možné, pak náklady na odstranění způsobených škod musí nést ten, kdo je způsobil. Úcta a respekt k přírodě se musí stát samozřejmou souáástí života společnosti.

    Deklarace vlastní "vnitřní" hodnoty přírody je vskutku převratným prvkem. Jsou na ní vystavěny koncepty výjimečných filosofů, hlubinných ekologů, radikálů, ba extrémistů. Na politické úrovni se o ní v Čechách naposledy mluvilo v roce 1991 na  dobříšském setkání evropských ministrů životního prostředí, které svolal Josef Vavroušek. Ostatní kapitoly programu US ovšem hodnotu přírody "samé o sobě" vcelku pomíjejí, pokud nejsou přímo v rozporu (antropocentrismus, západoevropská cesta, prosperita).

    Argumentace "příkladem mnohých vyspělých států" je hrubě matoucí. Mnohé vyspělé státy se sice hlásí ke koncepci trvale udržitelného rozvoje, ale ani zdaleka ji nerealizují. Naposledy to přiznalo světové společenství na konferenci OSN konané k pátému výročí tzv. Summitu Země (UNCED).

    Z environmentálního hlediska je nesporně velmi šťastná explicitní formulace obecného principu "znečišťovatel platí". Tu kdyby se podařilo vtělit do legislativy, byl by to pokrok například i na úrovni Evropské unie.

    V  závěrečném odstavci programu US se také sympaticky mluví o "potřebě oslabení spotřebitelského vztahu k životu".

    Politický klub:

    Kvalita životního prostředí je pro nás minimálně stejně důležitá jako dynamika hospodářského růstu nebo úroveň reálných příjmů. Je jasné, že rozhodující zdroje a příčiny nedobrého životního prostředí budeme hledat v zastaralých technologiích, ale také v zákonech, které jen měkce postihují poškozování ovzduší, vody, přírody, v  zemědělství, v územním plánování, které dává přednost automobilům před lidmi, v  primitivní spotřebitelské morálce, která se zabydlela u  značné části obyvatelstva. Řešení vidíme především v jiné kvalitě hospodářského růstu, v produkci výrobků s vysokou přidanou hodnotou na  úkor těžby a zpracování surovin, případně provozování vysoce nebezpečných chemických technologií. Tlak zákonů, norem a  kontrolních orgánů se musí znásobit, kultivace veřejného mínění také. Bolestně otevřenou tu zůstává otázka současné architektury a regulačních plánů sídel. Jsme pro okamžité zahájení zásadní diskuse, která by pomohla vyjasnit alespoň základní strategický pohled na řešení, která ovlivní naše životní prostředí na dlouhou dobu.

    Také zde nalezneme jednu nápadně radikální formulaci, totiž kritiku spotřebitelské morálky a přiznání, že se týká "značné části obyvatelstva". To je politicky odvážné (až sebevražedné); kritika zleva by to dokonce mohla označit za poněkud elitářské.

    Pozornost si zaslouží i žádoucí "jiná kvalita růstu". To je celosvětově progresivní, vcelku neideologický koncept, k jehož zastáncům v  Česku patří například Bedřich Moldan, podle vlastních slov "pravicový ekolog". V programu PK zato postrádáme větší důraz na ekonomické nástroje (například daňovou reformu), které při soudobém socioekonomickém uspořádání bohatého Severu představují velmi úáinné prvky všech "zelených" snah.

    Ohledy na životní prostředí jsou úspěšně integrovány v celém programu Politického klubu. Výslovné zmínky se jim dostalo v prvních dvou oddílech, které můžeme oznaáit za klíčové: Životní úroveň a Hospodářská politika. Pro tvář české krajiny má velký význam také zvláštní odstavec věnovaný zemědělství. Je nejen proekologický, ale především kvalifikovaný a přitom nepodbízivý.

    Politické programy Unie svobody a Politického klubu jsou z environmentálního hlediska nadprůměrné a jejich vzájemné rozdíly nejsou příliš veliké. Snad jsou to první vlaštovky jara, v němž se kvalifikovaná "ekologická politika" stane samozřejmou a  důležitou součástí programů demokratických stran. Anebo, ještě lépe, to spolu se jmenováním dynamického ministra Martina Bursíka a jeho působením představuje environmentální rozměr katarze české společnosti po loňské "blbé náladě".

    Jiří Guth


    Mediální blokáda

    Demokratická unie

    Dalsi dukaz o medialni blokade Demokraticke unie prineslo sobotni vydani ceskeho deniku MF DNES. V clanku "Az na ODS umelci stranam s  kampani nijak nepomohou" na titulni strane listu je rozebirana spoluprace umelcu s politickymi stranami v predvolebni kampani. Je zde vyzdvihovana pomoc Lucie Bile ODS, zatimco o pomoci zpevacky Marty Kubisove Demokraticke unii se ctenari nedozvedi ani slovo.

    Pani Marta Kubisova se v roce 1968 jasne postavila proti okupaci Ceskoslovenska sovetskou armadou. V dusledku toho byla nucena na 20 let vymenit podia koncertnich salu za kancelar a zivot ji "zpestrovaly" pravidelne vyslechy komunisticke Statni bezpecnosti.

    V listopadu 1989 stala pred zaplnenym Vaclavskym namestim po boku dnesniho prezidenta Vaclava Havla.

    V roce 1996 volila Demokratickou unii. V roce 1998 se k Demokraticke unii otevrene prihlasila. A nejen to - dala bez naroku na honorar k dispozici sve fotografie na volebni plakaty DEU a natocila rovnez bez naroku na honorar pro DEU predvolebni televizni i rozhlasove spoty.

    To vsechno je sdelovacim prostredkum prokazatelne znamo. Bohuzel - jsou to zrejme fakta pro urcite lidi v Ceske republice natolik neprijemna, ze je delano vse pro to, aby se o tom co nejmene vedelo.

    Takovy je obraz demokracie v Ceske republice 20 dni pred volbami.

    ing. Petr Safranek e-mail: deu@login.cz

    mistopredseda strany tel: 0602 38 18 65

    Demokraticka unie http://www.deu.cz

    PO Box 3 110 15 Praha 015 tel./fax 02-232 39 96


    Volby 98 - dopis pozorovatelům OBSE

    Demokratická unie

    V patek 29. kvetna 1989 prijal predstavitele Demokraticke unie vedouci pozorovatelske mise OBSE (OSCE/ODIHR) pan Mark Power-Stevens a volebni analyticka Nathalie Renaud.

    Predstavitele DEU jim predali nize uvedeny otevreny dopis a v hodinove diskusi jim objasnili hlavni problemy souteze politickych stran v Ceske republice.

    Vsem pozorovatelum OBSE, delegovanym do CR pro volby 1998

    Praha 29. kvetna 1998

    Vazene damy, vazeni panove,

    uvodem mi dovolte, abych Vas co nejsrdecneji pozdravil a podekoval Vam za Vasi praci. Pokladam vsak za svoji povinnost Vas upozornit, ze byste mohli snadno dospet k zavadejicim a zjednodusenym zaverum.

    Maji-li byt volby posouzeny objektivne, nelze se soustredit pouze na jejich bezprostredni pripravu a prubeh. Volbam totiz predchazi dlouhodobe vytvareni nazoru volicu, ktere lze v zaverecne volebni kampani ovlivnit jen minimalne. Vlastni volby se mohou jevit jako svobodne a odpovidajici evropskym standardum. Bohuzel to, co volbam predchazi a vyznamne je ovlivnuje - tedy dlouhodoba prezentace politickych stran ve sdelovacich prostredcich, v Ceske republice svobodne neni. Toto tvrzeni lze snadno prokazat monitorovanim ceskych medii. Vysledky tohoto dlouhodobeho monitorovani jednoznacne ukazuji na diskriminaci tzv. mimoparlamentnich stran. O techto stranach media vytrvale mlci, jejich stanoviska a vystupy tiskovych konferenci konci v redakcnich kosich. Media (vcetne verejnopravnich!) tak vytvareji dlouhodobe dojem, ze zde jsou pouze strany parlamentni a ze si tedy volic muze vybirat pouze ze stran, ktere jiz v  Parlamentu jsou. O ostatnich stranach se cesky volic ze sdelovacich prostredku v prubehu roku nedozvi nic nebo jen velmi malo. Tuto celorocni medialni diskriminaci jiz v zadnem pripade nenahradi nekolik volebnich spotu, ktere kandidujici strany mohou odvysilat tesne pred volbami na  principu rovneho rozdeleni 14 hodin vysilaciho casu. Zatimco predstavitele vyvolenych politickych stran mohou cely rok sdelovat sve nazory v pravidelnych televiznich diskusnich poradech (Sedmicka, Arena, Debata, Karantena), predstavitele mimoparlamentnich stran do techto poradu v prubehu roku zvani nejsou a volic tudiz nema moznost se dukladne seznamit s jejich programem, nazory a postoji.

    Parlamentni strany jsou navic narozdil od mimoparlamentnich financovany statem. Volebni zakon pritom zavadi do procesu voleb kauci ve vysi 1.600.000Kc, kterou parlamentni strany uhradi ze statnich penez, zatimco strany mimoparlamentni museji tuto castku slozit z vlastnich zdroju. Jedna se opet o jasnou diskriminaci mimoparlamentnich stran, tentokrat na  urovni ekonomicke.

    Samostatnou kapitolou je petiprocentni omezovaci klauzule ve volebnim zakone. Tato klauzule nema oporu v Ustave CR a v jejim dusledku je porusovana rovnost hlasu ve volbach. V roce 1996 pripadlo na 1 mandat cca 30.000 hlasu. Demokraticka unie ziskala 170.000 hlasu, presto ji nebyl pridelen zadny mandat. Hlas volice DEU mel tak 5.6 x mensi vahu nez hlas volicu jinych stran.

    Petiprocentni klauzule je obratne vyuzivana k psychologicke manipulaci volicu. Volici jsou denne ovlivnovani zverejnovanim vysledku ruznych pruzkumu volebnich preferenci. Volic se pak v prislusne casti politickeho spektra nerozhoduje podle volebniho programu, nybrz podle pruzkumu verejneho mineni. Tyto pruzkumy zneuzivaji rovnez media. Tvrdi totiz, ze o te ci one strane neinformuji, protoze ma male preference. Prislusna strana ma ovsem male preference prave proto, ze se o ni volic nedozvi z medii. To uz ale nase media slyset nechteji.

    V neposledni rade je treba upozornit, ze v Ceske republice jsou zcela beztrestne pouzivany nekterymi politickymi stranami penize nejasneho puvodu, navic penize nezdanene (viz napr. forenzni audit hospodareni ODS). Mimoparlamentni politicka strana, ktera se nehodla uchylit k nezakonnym metodam financovani, pak bohuzel nema dostatek penez, kterymi by mohla pripadne kompenzovat medialni diskriminaci (tisk a distribuce vlastnich materialu). Tim, ze pouzivani nezakonnych metod financovani politickych stran neni v Ceske republice postihovano, jsou opet diskriminovany ty strany, ktere se k nemu uchylit nehodlaji.

    Zaverem si Vas tedy dovoluji pozadat, abyste vedle samotneho prubehu voleb posoudili i to, co Ustava CR nazyva "soutezi politickych stran" a co podle nasich ctyrletych zkusenosti v Ceske republice rozhodne svobodne neni. Volici v Ceske republice se mohou ve vlastnich volbach nepochybne svobodne rozhodovat, informace, ktere pro toto rozhodovani dostavaji, vsak svobodne nejsou, nebot ani verejnopravni media neposkytuji v obdobi mezi volbami vyvazeny a objektivni informacni servis, ve kterem by se obcan - volic dozvedel stejnou merou o vsech potencialne kandidujicich stranach.

    S pozdravem a podekovanim za spolupraci

    Ratibor Majzlik

    predseda Demokraticke unie


    CD-ROM AmberZine!

    A nové vydání časopisu AmberZine:

    Manipulace:

    -Vaclav Picha: cast 4 - Obrana

    Astro:

    -Pavel Koten: Novinky z astronomie

    Occamova britva:

    -Stephen Barrett, M.D.: Homeopatie - Dokonaly podvod

    -RNDr. Jaromir Plasek: Poznamky k dopisu ing. Simana

    -Marian Chamula: Veda a Paveda

    -Z casopisu JAMA: Kterak devitileta skolacka pripravila AURU o aureolu

    -Ohlas KDU-CSL na nedavny "Dopis vedcu politikum"

    Jina Dimenze:

    -Jan Hurych: Nase mysleni II.

    Proc?:

    -Jiri Brossmann: Jednostrannost jako metoda

    Summa summarum: -David Knespl: A prece se toci!

    Roman na pokracovani:

    -Vaclav Semerad : Ctvrta rise

    Ohlasky:

    -Vyhlaseni cen Akademie SF-Fantasy-Horroru probehlo v sobotu, blahoprejeme Talpresu

    -Co nevidet vyjde cervnove cislo casopisu Internet, jehoz prilohou je CD-ROM, obsahujici mj. i dva a pul rocniku AmberZine. Verime, ze jej nasi dialupisticti ctenari shledaji zajimavym.

    K dostani u Vaseho knihkupce, napr. v knihkupectvi Krakatit :-) (Praha, Jungmanova ul.)

    Pavel Vachtl


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|