úterý 12. května

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled aktuálních zpráv z ČR Ještě jednou: Mohli za vznik rozdělené Evropy Američané?
  • Stalinova bomba (filmový scénář, Zbyněk Zeman)
  • Pozadí jaderné bomby (Vladimír Wagner, Ústav jaderné fyziky AV ČR)) Historie, svoboda a česká společnost:
  • Píseň o svobodě (Petr Jánský) Dnešní ČR:
  • Pražský deník (Andrew Stroehlein)
  • Prague Diary (Andrew Stroehlein)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Adresa Britských listů je zde.
  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).
  • Týdeník o nových knihách a o literatuře "Knihy online" má adresu http://knihy.internet.cz
  • Časopis Neviditelný pes, který vydává Ondřej Neff, je na adrese http://pes.eunet.cz.
  • archívu Britských listů jsou nyní k dispozici tematicky uspořádané články, zveřejněné v BL v letech 1996 - 1997.
  • Měsíčník Nová přítomnost je nyní k dispozici na síti.
  • Stránky české skupiny Amnesty International najdete na adrese http://www.amnesty.cz.

    Co je nového v České republice

  • Podle Václava Havla se politikům, kteří se projevují na veřejnosti nehorázně a vulgárně, pár facek dát smí? A když nafackujete Sládkovi, budete přijati na Hradě. Kdyby nafackovali Romové někomu jinému než Sládkovi, dostali by taky hned milost? Havel velmi rychle z nemocničního lůžka udělil milost dvěma Romům, kteří v sobotu napadli na předvolebním mítinku SPR-RSČ v Novém Boru Miroslava Sládka. Učinil tak ještě týž den, kdy bylo proti Janu a Josefu Tancošovým vzneseno obvinění z výtržnictví a násilí proti skupině obyvatel a jednotlivci s rasovým podtextem, za což by jim hrozilo několikaleté vězení. Podle mluvčího Ladislava Špačka Havel sice neschvaluje fackování politiků na předvolebních shromážděních, avšak má porozumění pro čin Romů, kteří napadli Sládka po jeho veřejném proslovu. Prezident oceňuje, že na rozdíl od ostatních přítomných se Tancošovi jako jediní dokázali prezidenta a jeho manželky zastat vůči vulgárním útokům. Dagmar Havlová poděkovala romským spoluobčanům, kteří se zastali cti Václava Havla, její i premiéra Josefa Tošovského. Upozornila, že Romové, kteří nemají v České republice mnohdy lehkou situaci, nebyli lhostejní k tomu, když byl vulgárně urážen nejvyšší představitel jejich státu a jeho manželka. - Romy z Nového Boru, kteří se na sobotním mítinku střetli s Miroslavem Sládkem, by měl dnes přijmout vedoucí Kanceláře prezidenta republiky Ivan Medek. Jeho prostřednictvím chtějí Romové seznámit prezidenta Havla s průběhem celého incidentu. - Na jedné straně se tím snad Václav Havel snaží vychovávat český národ proti rasismu, na druhé straně je z toho zjevné, že Havla Sládek asi opravdu hodně irituje - jenže neměl by prezident zastávat nadstranický postoj? Nevím. Konec konců, Sládek je - bohužel - představitelem strany, pro kterou hlasovalo dosti podstatné množství českých občanů a má zastoupení v parlamentě.

  • Podle republikánů Havel udělením milosti nabádá Romy, aby zabili Sládka. Je to prý přímý pokyn Romům, aby v podobných útocích pokračovali. "Havel svým rozhodnutím doslova vydal cikánům pokyn: Zabte ho!" napsal v pondělí tajemník strany Jan Vik.

  • Václavu Havlovi byl včera při drobné plastické operaci zacelen otvor do průdušnice. Otvor, tzv. tracheotomii, udělali prezidentovi rakouští lékaři, aby mu usnadnili dýchání při rekonvalescenci po operaci tlustého střeva. Včerejší zákrok trval asi tři čtvrtě hodiny, proběhl dobře a bez komplikací a nebude důvodem k prodloužení pobytu prezidenta v nemocnici.

  • Podle České televize bylo vedení ČSSD údajně připraveno nabídnout švýcarským podnikatelům českého původu významné funkce ve státní správě výměnou za vysoké finanční dary už několik měsíců před schůzkou v německém Bamberku, která se uskutečnila v září 1995. Plyne to prý z dopisu bývalého československého velvyslance ve Švýcarsku Miroslava Kočárka. Dopis, jehož kopii mají k dispozici reportéři pořadu ČT Nadoraz, údajně Kočárek poslal podnikateli a aktérovi kauzy Janu Vízkovi. Mělo jít prý například o ustavení hospodářské rady vybavené mimořádnými pravomocemi. V ní měli být zastoupeni právě lidé nominovaní čechošvýcarským spolkem Jana Vízka. Výměnou za tyto funkce měla ČSSD ještě před bamberským jednáním od Vízka dostat 950.000 švýcarských franků (asi 20,9 miliónu korun).

  • Kpolitickému středu se podle IVVM nyní hlásí 67 procent občanů, z nichž za naprosté centristy se považuje 33 procent respondentů. K pravému středu se přihlásilo 20 procent a k levému 14 procent dotázaných. K pravici se hlásí 12 procent obyvatel, ke krajní pravici tři procenta. Za levicové se pokládá šest procent občanů, krajně levicový postoj zastávají dvě procenta. Deset procent občanů se politicky neorientovalo. Levicověji jsou tradičně orientováni lidé v důchodovém věku (39 procent), dotázaní se špatnou životní úrovní domácnosti (31 procent) a příznivci ČSSD (42 procent) a KSČM (89 procent). Střed na škále častěji volily ženy (36 procent), dělníci (35 procent), mládež od 15 do 19 let (39 procent), stoupenci ČSSD (45 procent) a strany Důchodci za životní jistoty (51 procent).

  • Kvóty na jablka: Česká vláda se podřídila Evropské unii.Celní kvóty na dovoz jablek ze zemí Evropské unie zrušila včera po předchozím jednání s Evropskou unií na svém zasedání česká vláda. Na tomto kroku se nepřímo dohodli již před týdnem ministr zemědělství Josef Lux a zemědělský komisař EU Franz Fischler. Jak Lux včera oznámil, jako kompenzaci za odstranění ochrany trhu získají naši ovocnáři finanční pomoc z prostředků PHARE. Domnívá se proto, že kvóta splnila účel, a naše vláda její zavedení počátkem roku nepovažuje za chybný krok.

  • V Čechách je horko, i finančně. Cena celodenní vstupenky pro dospělé se v plaveckém bazénu v Podolí, který je v provozu celoročně, od 1. května zvýšila ze 70 na sto korun. Také vstup do bazénu na jednu hodinu, který vyšel dříve na 35 korun, je od května o pětikorunu dražší. "Nemůžeme si dovolit hospodařit se ztrátou," zdůvodňuje to ředitel bazénu Jiří Železný.

  • Dosavadní úspěšné rentgenování (screening) českého zákonodárství v rámci vstupu do Evropské unie potvrzuje připravenost České republiky ve vědě a technice, telekomunikacích, školství a kultuře, řekl náměstek ministra zahraničích věcí Pavel Telička. Náměstek však zdůraznil, že hlavní debata teprve nastane při rentgenování zákonných norem týkajících se vnitřního trhu, zemědělské politiky, životního prostředí a dopravy. Z tohoto hlediska se může podle něj proces protáhnout až do léta příštího roku.

  • Politické hnutí Sdružení důchodců České republiky, které kandiduje v letošních červnových volbách do Poslanecké sněmovny, má podle ČTK prý blízko k SPR-RSČ.

  • Pouze o 4,4 % vzrostla podle Českého statistického úřadu v březnu meziročně průmyslová výroba v České republice. V lednu až březnu šlo o 7,4 %. Průměrná měsíční nominální mzda vzrostla o 10,5 % na 11 678 Kč, reálná mzda ale poklesla o 2,6 %. Vývoz zboží z ČR do zemí Evropské unie vzrostl v prvním čtvrtletí meziročně o 54,5 % na 137,7 miliardy korun. Dovoz se zvýšil o 28,3 % na 146,5 miliardy Kč. Pro ČR to znamenalo obchodní schodek 8,8 miliardy Kč proti 25 miliardám v lednu až březnu 1997. Největší exportní oživení vykázaly stroje a dopravní prostředky. Bylo to přes 43 % veškerých vývozů do EU.


    Výběr textů z posledních dní:

  • Hrozí Brnu záplava radioaktivním kalem?
  • Vandalismus evropského formátu: kostel svatého Michaela Archanděla na Staroměstském náměstí je přestavován na disneyovskou multimediální show
  • Události bez událostí: reforma zpravodajství České televize - pokus o první analýzu
  • Věnec sonetů (Jaroslav Seifert) - báseň, vyjadřující úzkost z komunistického útlaku, kterou autor vydal v Praze r. 1956 (Nesprávný link, zveřejněný v pondělí, byl opraven.)
  • Američané objevili dvě bílkoviny, které v součinnost likvidují rakovinové nádory, zatím u myší
  • Velká Británie a případ etiky a spravedlnosti: pronásledování dětské vražedkyně Mary Bellové
  • Otevřený dopis Ivanu Kytkovi (Jiří Jírovec)
  • Jaro 1968 na Západě: studentské bouře: co to bylo, proč se to dělo a jaký to mělo dlouhodobý dopad (Neal Ascherson, účastník, nyní známý britský novinář, The Observer)
  • Václav Havel v  roce 1968 (Financial Times)
  • V Británii byla vyrobena vakcína proti zubnímu kazu
  • Ekonomický vývoj ve světě: Budoucnost zaměstnanosti - nebude žádná?
  • Rakovině způsobované kouřením dokáže prý zabránit jediný gen
  • Vysoký činitel ČT byl po volbách v roce 1996 nucen chodit na výslechy na policii - je nezávislost veřejnoprávní ČT skutečně zajištěna? (Jan Čulík)
  • Nacházející volby v ČR: Nerozhodní voliči jsou nadějí české politické scény (Andrew Stroehlein)
  • Zneužívání antibiotik hrozí vyústit v epidemie nevyléčitelných chorob
  • Předvolební blues v ČR (Andrew Stroehlein)
  • Británie: Znovu se hovoří o třetí cestě - je ČR na takovou debatu připravena? (Andrew Stroehlein)
  • Konečně rozumný přístup: EU odmítla sudetoněmecké radikály (Andrew Stroehlein)
  • Čeští poslanci: nechodíte-li do práce, očekávejte, že zaměstnání přijdete (Andrew Stroehlein)
  • 23. dubna, světový den knihy: Počítače nikdy nezvítězí nad knihami, jejichž popularita je věčná! (The Times)
  • Miroslav Holub v Glasgow a Pražské jaro (Jan Čulík)
  • Klaus o Mlynářovi (Andrew Stroehlein)
  • VÝZVA: sbírka peněz na pomník českým pilotům, padlým za druhé světové války
  • Ještě jednou Tunisko - je ho možno hodnotit podle měřítek evropských zemí (reakce Jana Čulíka na článek Vojtěcha Kmenta)
  • Trest smrti: je nemorální a zbytečný (Andrew Stroehlein)
  • České privatizační fondy budou donuceny k odprodávání akcií (Financial Times)
  • Jak se vyrovnat s totalitní minulostí (Jiří Jírovec)
  • Ještě jednou Boeing a Aero (Ondřej Zvěřina)
  • Rozhovor s Ivanem Kytkou, šéfem zpravodajství ČT: Je zpravodajství ČT nyní ještě horší než dřív?
  • Tunisko: život v socialismu? (Jan Čulík)
  • Tunisští "Všichni dobří rodáci" - stalinistické praktiky. Úryvek z románu Mustafy Tliliho "Lví hora"
  • Co by měl český prezident učinit po volbách (Andrew Stroehlein)
  • Jak se psalo na jaře roku 1968: Obrodný proces v Semilech (Ludvík Vaculík, Literární listy 27. června 1968)
  • Kanadská mlékárna, občanská společnost a Aero Vodochody (Jiří Jírovec)
  • Manifest, který způsobil sovětskou invazi v roce 1968: DVA TISÍCE SLOV (Ludvík Vaculík, Literární listy 27. června 1968)
  • Lži, zatracené lži a statistiky (Andrew Stroehlein)
  • Pozapomenutá kultura: česká literatura v exilu za komunistické éry (Jan Čulík)
  • Koupíte si v dražbě auto za 100 000 Kč, zaplatíte plnou cenu, ale auto nedostanete a za tři roky nevysoudíte nic. Otřesné poměry v českém podnikatelství a soudnictví. KTERÉ NOVINY BUDOU USILOVAT O NÁPRAVU?
  • Den, kdy zemřel Kristus. K velikonočnímu zamyšlení
  • Angličtina světově vítězí jako lingua franca - učme se rychle anglicky! (FT)
  • Český stát na prahu třetího milénia (Michal Janata, časopis Prostor)
  • Ještě Boeing a Aero Vodochody: nezodpovězené otázky: Kdo se bude smát celou cestu do banky? (Jiří Jírovec)
  • Jak bojovat proti nacionalistickým mýtům? (Jan Čulík)
  • Paul Johnson: Co způsobuje, že jsou národy ekonomicky úspěšné
  • Deset let vězení za jedinou noc, strávenou v pražském hotelu (Observer)
  • Čína, lidská práva, ČR a světové ekonomické summity: PŘEHLÍDKA TYRANŮ (Observer)
  • Promarněná příležitost pro snášenlivost: ČR odmítla zákon o homosexuálním partnerství (Andrew Stroehlein)
  • Udělá Boeing s firmou Aero Vodochody totéž, co učinil s podnikem de Havilland? (Jan Čulík)
  • Povědomí o demokracii: Pohraniční stařenka (Jiří Jírovec)
  • Andrew Stroehlein zase znovu - o mně (Jiří Pehe)
  • Reakce na poznámky Jiřího Peheho (Andrew Stroehlein)
  • PROJEKT REFORMY ZPRAVODAJSTVÍ ČT IVANA KYTKY: Zpravodajství ČT - poslání pro příští tisíciletí a principy k jeho naplnění (Ivan Kytka, nový šéf zpravodajství ČT)
  • PROJEKT REFORMY ZPRAVODAJSTVÍ ČT IVANA KYTKY: Plán naléhavých operačních, taktických a strategických změn ve zpravodajském týmu (Ivan Kytka)
  • Změna volebního systému v ČR problémy neodstraní (Andrew Stroehlein)
  • POZOR: PRECEDENS: Boeing a Aero Vodochody: Boeing už jednou převzal jednu menší (kanadskou) leteckou firmu a za pár let ji vládě zase za drahé peníze vrátil (Jiří Jírovec)
  • Finanční dary pro politické strany? Není problém, pokud víme přesně, kdo to platí (The Guardian)
  • K petici biologů na záchranu české vědy: Vědecký omyl (Jiří Jírovec)
  • Media in the Czech Republic: the current state of affairs (Jan Čulík)
  • Referendum se smí konat v Londýně, nikoliv v Praze (Andrew Stroehlein)
  • Dvojí občanství: Jsou dva pasy lepší než jeden? (Wall Street Journal 25.3.1998)
  • Role vzdělanců v chaosu české společnosti (přednáška Jana Čulíka)
  • Ostře odmítavá i souhlasná diskuse k výše uvedené přednášce Jana Čulíka (Vladimír Mlynář, Milan Uhde, Jiří Vančura, Zdeněk Pinc, Sylvie Richterová, Eduard Goldstuecker, Milan Horáček, Milan Hauner a další)
  • Naléhavá výzva vědcům: je třeba vytvořit silnou lobby pro vědu (ČEŠTÍ BIOLOGOVÉ)
  • Kosovo: Poznámky z jednoho londýnského semináře o tom, co skutečně rozděluje Evropu
  • Krásné sny. Kolaborace už není v ČR jediným způsobem, jak udělat kariéru, je to však způsob nejvýnosnější. (Sunday Times, 22.3. 1998)
  • České sdělovací prostředky publikují jen názory, které jsou v linii (Emanuel Mandler, vyšlo v MFD)
  • České školství je finančně v krizi (Jindřich Ginter)
  • 28 procent lidí si myslí, že to za komunismu bylo lepší: Tento frustrující průzkum veřejného mínění: Je to za dlouhou dobu nejlepší zpráva! (Andrew Stroehlein)
  • Češi v Americe a Češi doma: "Kdo nechtěl odejít, nemusel? Otevřený dopis do Čech (Michal Málek)
  • Prostituce: Praha, středoevropský Bangkok (Andrew Stroehlein)
  • Václav Havel a "kmenový stát" (Andrew Stroehlein)
  • Vývoz zbraní z ČR: Praha, Alžír, Brusel (Andrew Stroehlein)
  • Ukradená Fronta, ukradené Právo (Jiří Vančura, Listy č. 1/1998)
  • Prestiž BBC pramení z neposkvrněné historie a jasné vize (Ivan Kytka
  • Děláme něco proti krizi české identity v dnešním světě? (Ivan Kytka, Česká televize)
  • SEBEVĚDOMÍ JE ZÁKLAD SVOBODY. Významná diskuse o roli sdělovacích prostředků a školství při pěstování kritického myšlení, vysílaná Svobodnou Evropou. Ivan Kytka, Ondřej Hausenblas, Jan Čulík


    Stalinova bomba

    Televizní verze

    (Film vysílala před několika lety ČT.)

    Zbyněk Zeman

    Železná opona, špionážní aféry a špionážní hysterie, to všechno bylo důsledkem skutečnosti, že Sověti získávali většinu svého uranu, podle odhadů CIA alespoň 60 procent, z relativně malé oblasti ve střední Evropě, z Krušných hor. Strategický význam Krušných hor musel být pro Stalina obrovský.

    (V pátek jsem se zmínil v poznámce o konci války o tom, že kdyby bývali Američané neopustili z nevědomosti v roce 1945 okupované oblasti Krušných hor v Československu a v Německu, kde se těžil smolinec, a nepřenechali je Rusům, Rusové by pravděpodobně vyráběli daleko obtížněji atomovou pumu. Kdyby jí nevyvinuli, těžko by došlo ke vzniku studené války a rozdělení Evropy na padesát let. V příspěvku jsem volně citoval materiál oxfordského profesora Zbyňka Zemana, který o této problematice natočil před několika lety v Československu televizní film. Ozval se Vladimír Wagner, který s tímto názorem nesouhlasí. Jeho kritiku zveřejňujeme v dnešních Britských listech na jiném místě. Zde publikuji původní text Zbyňka Zemana, přeložený z angličtiny. JČ)

    Toto je smolinec, uranová ruda. Z jedné tuny smolince lze získat asi 15 kilogramů stříbrného kovu, uranu. Z něho se dá složitým procesem vyrobit plutonium a izotop, U 235. Z jedné tuny vzniká asi 10 dekagramů U 235. Deset kilogramů této látky má asi takový rozměr jako pomeranč a dá se z něho vyrobit atomová zbraň.

    14. července 1945 v 5.30 ráno v poušti v Novém Mexiku, nedaleko vesnice Oscuro a města Alamogordo došlo k prvnímu zkušebnímu výbuchu americké atomové bomby. V létě roku 1945 vstoupil svět do atomového věku. Zbyněk Zeman, profesor historie na univerzitě v Oxfordu, si položil otázku, co to znamenalo pro poválečnou Evropu a konkrétně pro Československo.

    Poslední konference válečných Spojenců, Velké trojky, se konala v Postupimi v létě roku 1945. Tři velké mocnosti, Amerika, Británie a Rusko, tam měly jednat o budoucnosti poválečného světa. Když byla konference zahájena, 17 července, Truman, americký prezident, měl výbornou náladu. Nedávno předtím ho informovali o úspěšném zkušebním výbuchu jaderné zbraně v Novém Mexiku. Churchill myslel hlavně na nadcházející všeobecné volby v Británii. Stalin, obklopený svými generály, se považoval za hostitele na konferenci, v Sověty okupovaném Berlíně. Byl v  Evropě podruhé v životě.

    Než byla konference zahájena, Truman se rozhodl, že bude Stalina informovat o existenci atomové bomby.

    Churchill a Truman jednali o tom, jak a kdy by měli Stalinovi sdělit, že experiment s bombou byl úspěšný. Radili se o tom několikrát a nakonec rozhodli, že to Stalinovi řeknou na setkání 24. července.

    Na konci jednání toho dne řekl Truman Stalinovi, že by s ním rád promluvi.

    Churchill jim stál docela nablízku a protože věděl, že Truman řekne Stalinovi o atomové bombě, poslouchal velmi pozorně, co Truman říkal, a zejména pozoroval, jak na to bude Stalin reagovat.

    Sovětský film: "Okamžik prosím, generalissime."

    V padesátých letech vyrobili Sověti celovečerní film, v němž vypadal rozhovor mezi Trumanem a Stalinem takto:

    "Rád bych vás, generalissime, informoval, že jsme vyvinuli ve Spojených státech novou zbraň. Tato zbraň je neobyčejně, neuvěřitelně účinná."

    Rozhovor byl ve skutečnosti docela krátký. Stalin nevypadal skoro vůbec zamyšleně, naopak, prostě se usmál a řekl: "Novou bombu? Neobyčejně silnou?" - "Je možné, že rozhodne válku s Japonskem," dodal Truman. "Děkuji vám." Když hovořil Churchill s Trumanem před konferenční místností, Truman, docela překvapen, řekl Churchillovi: "Vůbec se mně na nic nezeptal."

    Je překvapující, že si Churchill neuvědomil, že je Stalin posedlý vojenskou technologií. Hovořili spolu dosti často na různých setkáním, na Jaltě, v Teheránu, a často si povídali dlouho do noci. Bylo řečeno, že Stalin téhož večera zatelegrafoval Beriovi, aby byl sovětský uranový program, nebo - jak tomu říkali Rusové, uranový problém - podstatně urychlen.

    Beria řídil ruský atomový program před rokem 1945 a také byl pánem gulagů, táborů nucených prací. Německý fyzik Klaus Fuchs, který emigroval do Británie a pracoval na vývoji atomové zbraně, spolu s jinými západními vědci, dodával Moskvě spolehlivé informace o jaderném programu. Ještě důležitější bylo, že v Sovětském svazu žilo několik prominentních vědců, kteří před válkou pracovali v oboru jaderné fyziky. Zde, na lavičce, sedí Sacharov a vedle něho Kurčatov. Kurčatov byl od roku 1942 vědeckým ředitelem sovětského atomového projektu. Moskva měla v roce 1945 pro jaderný výzkum ideální podmínky, s výjimkou jediné věci: uranu, paliva, bez něhož jaderný projekt nemohl fungovat.

    Uran však byl v Jáchymově, nedaleko západních hranic Československa.

    Jáchymov bylo město, které bylo v Evropě dobře známé. V šestnáctém století se zde těžilo stříbro a když horníci došli na konec stříbrné žíly, často narazili na rudu, která byla černá a leská, a kterou nazvali smolinec.

    V šestnáctém století byl Jáchymov známý svými tolary, kvalitní mincí, která se tam razila, a na začátku dvacátého století získala paní Curie-Sklodowská s manželem Pierrem z jáchymovského smolince polonium a radium. Smolinec přestal být bezcenným materiálem, z kterého se někdy dělala barva, ale zdrojem drahého a vzácného radia. V Československu mezi dvěma válkami byly vyrobeny čtyři gramy radia. Bylo zapotřebí nadolovat dvacet železničních vagónů smolince a stát dotoval výrobu radia částkou 40 miliónů korun.

    V jiných částech světa, v Kanadě a v Belgickém Kongu, byla objevena daleko bohatší ložiska uranu a Jáchymov si udržoval svou mezinárodní pověst jako lázně. Pro vědce, kteří experimentovali s nestálostí hmoty a s podstatou atomových a subatomových struktur, se stal uran základním pracovním materiálem. V roce 1938 využil Otto Hahn a jeho němečtí kolegové urania ke svému objevu štěpení atomů, a otevřeli cestu k uvolňování obrovského množství energie. Objev měl vojenské důsledky a blížila se válka.

    Nedlouho před druhou světovou válkou napsal Albert Einstein dopis Rooseveltovi, ohledně významu jáchymovských dolů. Po mnichovské dohodě ovládli jáchymovské doly Němci a Einstein se obával, že němečtí vědci by mohli vyrobit, na základě uranové rudy z Jáchymova, nějakou atomovou zbraň.

    V květnu 1945 byl Jáchymov okupován deseti československými vojáky a šesti četníky a doly jménem Svornost, Werner a štola saských šlechticů střežily tři jednotky armády generála Svobody. V červnu byla znovuzahájena těžba a v srpnu přijeli ruští důstojníci. V říjnu okupovala doly Rudá armáda.

    Nikdo tehdy nevěděl, jestli přinese uran Československu obrovské bohatství, anebo jen smůlu.

    Vraťme se do předposledního měsíce války, do dubna 1945. 25 dubna, v Torgau, na Labi, se setkaly jednotky americké a sovětské armády. V Berlíně padl Reichstag 30. dubna. Američané pronikali směrem k Československu podél linie styku s Rudou armádou. Linie vedla z Lince, přes západní Čechy, do Chemnitz v Sasku.

    Koncem dubna 1945 se dohodla generál Eisenhower, vrchní velitel západních armád, s maršálem Antonovem, že Američané, americká armáda, nepřekročí linii Karlovy Vary - Plzeň - České Budějovice. Veliteli americké páté armády, generálu Pattonovi, bylo zakázáno, aby pronikl do Prahy. Karlovy Vary i Jáchymov byly v operační zóně americké armády, a Američané postoupili do této oblasti i se svými zvláštními jednotkami, jménem Alsos, jejichž úkolem bylo zkoumat německý výzkum v oboru jaderné fyziky, který probíhal na nově osvobozeném území. Je však zajímavé, že v Jáchymově a v okolí si tyto jednotky vůbec nepovšimly, že jsou tam ložiska uranu.

    Američané věděli o Jáchymově nejen z Einsteinova dopisu, ale i z jiných zdrojů: vědecký ředitel projektu Manhattan, Robert Oppenheimer, navštívil Jáchymov během prázdnin mezi školou a univerzitou: později se informoval o jáchymovských dolech u dánského fyzika Nielse Bohra. Kromě toho byl Jáchymov vyfotografován za války ze vzduchu a hromady hlušiny byly analyzovány, zda se nezvyšuje těžba uranu.

    Na konci války, koncem dubna 1945 se však stalo - stěžovali si na to vysocí američtí i britští důstojníci - že museli rozhodovat v politickém vakuu. Roosevelt byl mrtev: zemřel 12. dubna. Konec dubna byl tedy pro Američany velmi obtížný: ofenzíva k Berlínu ze západu a z východu se odehrála velmi rychle a v politickém vakuu.

    Na rozdíl od Američanů, kteří bohatá ložiska uranu v Krušných horách nezaznamenali, Moskva spěšně usilovala o uzavření dohody s Československem o těžbě českého uranu. Už v září 1945 se konala schůzka českého premiéra Zdeňka Fierlingera a  sovětského obchodního zástupce v Praze Bakulina, jejímž účelem bylo vytvořit společnou československo-sovětskou akciovou společnost, která by měla právo těžit uran a vyvážet ho do Sovětského svazu.

    Celkem se však domnívám, že hlavním sovětským vyjednavačem byl plukovník Alexandrov, který upozornil své československé kolegy, jak důležitý je uran pro Sovětský svaz. Uvedl, že Sovětský svaz potřebuje uran opravdu naléhavě, protože je Moskva rozhodnuta rozbít americký monopol na jaderné zbraně.

    Československo nesouhlasilo z návrhem utvořit společnou firmu pro těžbu uranu a Fierlinger odcestoval následujícího dne za prezidentem Benešem do Sezimova Ústí. "Pane prezidente, Moskva podpoří naše návrhy na navrácení hranic s Polskem na původní místo," řekl Fierlinger Benešovi. Prezident souhlasil s uzavřením smlouvy se Sověty, pod podmínkou, že polovina vytěženého uranu zůstane v Československu.

    Moje kolegyně v Oxfordu, historička britského jaderného projektu, Margaret Gowingová, napsala, že země s ložisky uranu uzavřely nová hospodářská a diplomatická spojenectví. V případě Československa byl politický dopad podle Gowingové mnohem vážnější. Všeobecně se usuzovalo, že bohatá ložiska uranu v Československu byla jedním z důvodů, proč bylo Rusko rozhodnuto včlenit Československo těsně do východního bloku.

    23. listopadu 1945, během tajné části zasedání kabinetu byli ministři informováni o návrhu smlouvy, která byla pozměněna tak, že měl vzniknout československý státní podnik, na nějž by dohlížela společná sovětsko-československá komise.

    Jeden ministr se zmínil o radiu: byl to monsignor Šrámek, který býval před válkou ministrem zdravotnictví a byl si vědom významu radia pro lékařské účely. Zmínil se o tom na schůzi. Ale jinak se o možných diplomatických důsledcích dohody vůbec nehovořilo. Dodatečný protokol byl součástí smlouvy a byl také přečten kabinetu, tentokrát celému plénu. Později ale byl tento dodatek změněn a odstavec, který požadoval přísné utajení smlouvy, nebyl v původní verzi.

    Hlad po uranu byl obrovský. V roce 1945 nedosáhla těžba uranu v Jáchymově celou tunu, ale do Sovětského svazu bylo odesláno daleko více rudy.Většina pocházela ze starých hald od stříbrných dolů: využito bylo i minerálů, vystavených v místním muzeu. Když zjistili sovětští geologové, že jsou stavební kameny domů v jedné opuštěné německé vesnici nedaleko Jáchymova vysoce radioaktivní, domy byly rozebrány a materiál se stal součástí 30 tun smolince, odvezeného v roce 1945 do Sovětského svazu.

    Na začátku roku 1946 hovořil Jan Masaryk na konferenci OSN v Londýně. Naše doly v Jáchymově, řekl Masaryk, byly jedním z prvních, které začaly dodávat lidstvu radium pro léčebné účely. Vyjádřil naději, že ani nejmenší součást československého uranu nebude využívána k ničivým účelům.

    Okamžitě po Masarykově projevu se sešlo v Praze předsednictvo vlády a jednalo o pravděpodobném dopadu Masarykova projevu. Monsignor Šrámek, náměstek předsedy vlády, uvedl, že "vůči Sovětskému svazu vypadáme po Masarykově projevu velmi podivně". Klement Gottwald, šéf komunistů, řekl kolegům, že "aféra ohrožuje dobré vztahy našeho státu se Sovětským svazem". Předseda vlády vyjádřil názor, že "Masaryk musel vědět, že je atomová energie využívána v diplomatickém boji proti Sovětskému svazu." Národní socialista Stránský konstatoval, že Masarykův projev bylo "strašlivé faux pas".

    Původní sovětské předpoklady, že česká ložiska obsajují ai 1000 tun uranu, musela být opravena směrem nahoru. Nová ložiska byla objevena v Horním Slavkově a zejména v Příbrami. Když byla v Jáchymově po válce znovu zahájena těžba, doly zaměstnávaly asi 120 lidí. V roce 1948 měly uranové doly asi 8000 zaměstnanců a bylo jasné, že jejich počet poroste. Všude najednou byli ruští geologové: během kratší doby než jeden rok se k původním asi 50 vědcům, působícím v Československu, připojila výprava 1200 sovětských geologů.

    V suterénu fakulty přírodních věd pražské univerzity má studovnu inž. Oskar Pluskal. Je odborníkem na uranová ložiska a v malé místnosti vedle má kus smolince. Vidíte, jak září v infračerveném světle?

    Zeman: Podle první československo-sovětské dohody byl geologický výzkum financován a prováděn Sověty.

    Pluskal: To je na tom to nejpodivnější. Je to zároveň směšné i smutné. I v Kongu a v Africe platila každá západní společnost za právo těžby, zatímco Rusové v Československu pobíhali a hledali uran zadarmo, aniž by za to museli platit. To je první věc: zadruhé, celý zázrak byl založen na tom, že Rusové měli měřicí přístroje. V Československu, kde se uran vynášel z dolů na povrch od začátku sedmnáctého století nalezli Rusové přirozeně pozůstatky starých důlních operací. A tak kopali další a další šachty, a  těžba začala být velmi nákladná. Jejich průzkum nepřinesl nic nového, nebyl ničím novým: Rusové tomu v roce 1945 nerozuměli o nic víc než kdokoliv jiný.

    Zeman: Kdo tedy objevil například velká ložiska v Příbrami? Objevili je Sověti?

    Pluskal: Ne, naši předkové, kteří tam těžili od devatenáctého století. Když jednou náhodou šel kolem Rus s Geigerovým počítačem, začal rachotit.

    Jsme v Annabergu, na druhé, německé straně Krušných hor. Už roku 1946 objevili sovětští geologové, že na této straně hor je daleko více uranu než na české straně. A bylo tady daleko lehčí těžit uran. Sasko a Durynsko bylo pod kontrolou Rudé armády. Bylo tady k dispozici daleko větší množství pracovních sil než v Československu. V uprchlických táborech, kde byli i uprchlíci z Československa, byli lidé, kteří byli zaměstnání v rychle rostoucích uranových dolech.

    Podnik jménem Wismut původně patřil Sovětům: jeho ředitelem byl generál sovětské tajné policie NKVD. Teprve v polovině šedesátých let se stal sovětsko-německou společností: těžilo se tu daleko největší množství uranu v Evropě. V tomto krásném hornickém muzeu v Annabergu nenalezneme ani zmínku o nedávné uranové horečce. Sasko a Durynsko byly na jaře roku 1945 okupovány americkými jednotkami. Předtím, než je v létě nahradili Rusové, zkonfiskovali Američané ve fyzikálním pstavě ve Weidě 22 gramů uranu, vědecké vybavení v hodnotě asi tří miliónů dolarů a odvezli si s sebou asi 1500 německých odborníků. Ale nepovšimli si, že Schlema jsou radioaktivní lázně, že v oblasti bývaly stříbrné doly a že se tu v malém množství těží smolinec.

    Moc podniku Wismut byla obrovská. Společnost vytvořila stát ve státě a v hladovějícím poválečném Německu dostávali její zaměstnanci zvláštní potravinové dávky a prémie. Byl zde zaveden přísný, polovojenský režim. Tyto dokumenty nám zapůjčil pan Mario Kaden, bývalý horník v uranových dolech, který s dalšími nadšenci chce proměnit jeden důl v Annabergu v muzeum. Bude lidem připomínat slávu a katastrofu bývalých dolů, které až do roku 1990 produkovaly každoročně asi 220 000 tun uranu, dvakrát tolik, než doly v sousedním Československu.

    Koncem srpna 1949 zaznamenala jedna létající laboratoř amerického letectva stopy nevysvětlitelné radiace vysoko nad Dálným Východem. Po analýze vzorků průzkumného letadla potvrdil Úřad pro atomovou energii, že radiace pochází z atomové exploze někde nad asijskou částí Sovětského svazu. Pro Američany to byl šok. Nečekali, že Rusové vyrobí vlastní bombu tak brzo. Nazvali první sovětskou atomovou bombu jménem Joe I.

    V letech 1944 - 1949 se Evropa pomalu rozštěpila na dvě části. Domnívám se, že při dělení Evropy hrála ložiska uranu významnou roli. Byla umístěna na samém konci, na západním konci, sovětské sféry vlivu. Železná oponoa, špionážní aféry a špionážní hysterie, to všechno bylo důsledkem skutečnosti, že Sověti získávali většinu svého uranu, podle odhadů CIA alespoň 60 procent, z relativně malé oblasti ve střední Evropě, z Krušných hor. Strategický význam Krušných hor musel být pro Stalina obrovský.

    Na rozdíl od situace v Německu, české doly měly zoufalý nedostatek pracovních sil. Do roku 1949 pracovali v Jáchymově němečtí váleční zajatci. Po jejich odchodu navrhli Rusové, že pošlou do Československa ze Sovětského svazu 53 000 horníků. Spolu s jejich rodinami by to znamenalo 200 000 přistěhovalců. To bylo trochu příliš i pro Gottwaldovu vládu, které slíbila, že zajistí pracovní síly pro doly.

    Situaci měl vyřešit tento nenápadný člověk, Alexej Čepička, Gottwaldův zeť a ministr spravedlnosti. Nařídil svému ministerstvu, aby se soustředilo na "Akci Ostrov", nazvanou podle města, kde měla ústředí jáchymovská tajná policie. Soudům bylo nařízeno, aby soudily rychle a tajná policie organizovala honičky na podezřelé osoby, které byly předávány soudům. U uranových dolů vznikly tábory nucených prací. Začala je řídit tajná policie a řídila je podle vzoru sovětského gulagu.

    Na tomto místě stával tábor Rovnost. Toto je letecká fotografie Rovnosti z roku 1950 a tak to vypadá dnes. Stopy tábora v krajině odnáší čas. Bylo zde postaveno patnáct koncentračních táborů a počet vězňů neustále rostl. V roce 1953 žilo v táborech asi 14 000 vězňů, mnoho z nich nebylo ani odsouzeno. Po smrti Stalina a Gottwalda počet vězňů poklesl. Rusko pak získalo dostatečné rezervy uranu. Za deset let se pokusil 557 vězňů utéci. 32 jich bylo zastřeleno. V dolech došlo k 30 000 nehodám. 439 lidí v dolech zahynulo.

    Celkem vyvezlo Československo do Sovětského svazu 98 500 tun uranu. V roce 1954 se zeptal premiér Antonín Zápotocký: "Jaký je náš zisk z těžby uranu, když zahrneme náklady na sociální zabezpečení, výdaje na bezpečnost, zdraví a vzdělání?" Nedostal odpověď. Čím muselo Československo zaplatit za těžbu uranu?

    Profesor Zeman a inž. Pluskal:

    Pluskal: Rusové si představovali, že budou schopni od nás získat velké množství uranu, samozřejmě za přijatelné ceny. Jen když těžba skutečně začala, výdaje se obrovský zvýšily a ceny byly, ve srovnání s Kanadou a USA, neobyčejně vysoké.

    Zeman: Takže byla těžba a zpracování uranu tak nákladná, že si nikdo nemohl český uran dovolit kupovat?

    Pluskal: Pozor: existovala jediná výjimka, to byla Příbram. Příbram měla tak vysoce kvalitní ložiska, že bylo možné snížit výdaje z 1500 korun za kilogram na 300 korun za kilogram. Samozřejmě, Příbram netrvala věčně, a v letech 1965 - 1970 začala být těžba i tam dražší. Od té doby, v letech 1966 - 1990, byly státní dotace těžby uranu celkem 37 miliard Kčs. Jde o ztrátu ve výši 37 miliard korun.

    Zeman: Obrovská částka

    Leden 1994. Během návštěvy prezidenta Clintona v Moskvě byla podepsána smlouva o prodeji uranu.


    Pozadí jaderné bomby

    Vladimír Wagner

    Vazeny pane Culiku,

    dost casto brojite proti bulvarnimu zpusobu novinariny, ale to, co jste predvedl ve svem prispevku "Proc doslo k rozdeleni Evropy a padesati letum studene valky?", je primo ukazkovy priklad tohoto. Navic k tematu, ktere uz je dost stare a existuje k nemu rada materialu, do kterych lze nahlednout, nez neco napisi. Navic pouziti vyrazu "Mohou za to Americane" je v danem kontextu cisty bulvar.

    Asi pred pul rokem jsem vedl diskuzi na internetni konferenci MENSA prave na tema: do jake miry na sobe zavisel americky a rusky vyvoj jaderne bomby. Na konci sveho dopisu prikladam jeden z prispevku, ktery jsem v dane diskuzi napsal. Udaje jsou cerpany, ze specialniho cisla casopisu Physics Today a citace je uvedena. Ted budu citovat jen maly kousek:

    "Uz v obdobi 1944-50 vyvinuli Rusove nezmerne usili geologicke prospekci uranu a odhalily tezitelne zasoby 84 000 tun."

    A dodam, ze i za valecne situace Rusove vyslali po Sibiri radu geologickych tymu. Kdokoliv se podival ci podiva na mapu Ruska, tak je mu jasne, ze  momentalni nedostatek uranu nemohl rusky vyvoj zastavit, ale jen zdrzet. Tehdejsi americti predstavitele si, jak je videt i ze mnou citovanych udaju, toho byli vedomi.

    Tedy dosazeni uranovych zasob v Cechach mohlo rusky vyvoj jaderne bomby trochu urychlit, protoze jim mohl poskytnout testovaci material pred rozvinutim tezby vlastnich lozisek, ale nemelo na tento vyvoj vliv zasadni.

    Vzhledem k tomu, ze mezi ruskou a americkou bombou byl i tak rozdil 4 roky, tak zdrzeni pul ci jeden rok nemohlo mit na povalecnou situaci ve svete a jeji vyvoj zadny zasadni vliv.

    To, ze Americane sve jaderne prevahy v obdobi nejmene ctyr let nevyuzili, bylo dano celkovou vojenskou, ekonomickou a politickou situaci.

    Myslim, ze napadeni byvaleho spojence jadernymi zbranemi a pokracovani valky bylo v te dobe proste nemyslitelne. Ale historicky kontext te doby snad nemusim ja fyzik vysvetlovat historikovi Zbynkovi Zemanovi a Janu Culikovi.

    Vladimir Wagner

    Ústav jaderné fyziky AVCR Rez

    momentalne: GANIL Caen

    Je pravda, ze Rusove cesky uran pouzili. Pro nadhozene tema to vsak neni podstatne. Podstatne je, ze by se v pripade nutnosti bez neho obesli a vedlo by to jen k pomerne male casove ztrate jejich vyvoje jaderne bomby.

    Navic se mi zda, ze cast uranovych zasob Ceske republiky lezela i v zone osvobozene primo Ruskou armadou. Ale to by se chtelo presne podivat.

    Muj dopis muzete zverejnit. Budu docela rad, protoze toto tema se mi zda zajimave a mozna to nekoho privede k tomu si precist ten Physics Today nebo jine seriozni prameny (castecne mozno i na internetu). Stranky Physics Today jsou:

    http://www.aip.org/pt/

    prislusne specialni cislo pak:

    http://www.aip.org/pt/cont9611.html

    Bohuzel je tam jen cast obsahu cisla, ale i tak dost zajimaveho.

    Pokud mozno, dejte tam i ten pruvodni dopis, ktery jsem Vam psal. Jde mi o to, aby bylo jasne, ze to puvodne nebyla odpoved na Vas dopis a je spise zameren na trochu jine tema.

    V prispevku na tema Vami nadhozene bych se asi vic venoval prave treba umisteni ceskych nalezist uranu a podrobneji prubehem ruske prospekce uranu ve valecnych a tesne povalecnych letech na uzemi SSSR.

    Vladimír Wagner

    PS: A nyni slibeny prispevek pouzity v konferenci:

    Prave na vyvoji jaderne pumy bych dokumentoval, proc moc neverim na nejake obrovske objevy ukryte kdovijak dlouho v supertajnych laboratorich.

    Vyvoj a vyroba jak jaderne, tak termojaderne bomby byly zalozeny na principech, ktere byly objeveny v otevrenem zakladnim vyzkumu a byly volne pristupne. Vsechny tri hlavni bojujici velmoci si moznost takove zbrane uvedomovaly a zacaly na ni pracovat (pripravne faze) priblizne stejnou dobu (pocatek ctyricatych let).

    Jak dale vyzkum pokracoval, bylo dano valecnou a ekonomickou situaci v prubehu ctyricatych let. Nemecko zpocatku predpokladalo bleskove ukonceni valky, a tak povazovalo vyvoj takove bomby za prilis zdlouhavy.

    Pozdeji pak vsadilo na vyvoj nosicu V1 a V2 a ekonomicky uz proste ani vzhledem k valecne situaci vyvoj bomby nemohlo zvladnout. Do jake miry se tu projevil "sabotazni" pristup nemeckych jadernych fyziku, je otevrena otazka.

    Rusko zacalo seriozni prace na bombe v roce 1943. Jeho hlavnim problemem byla obrovska valecna zatez a nedostatek uranu. Existuji nazory, ze prave zname uranove zasoby na hranicich Nemecka a Cech byla hlavnim duvodem usili Ruska osvobodit toto uzemi pred Americany. Uz v obdobi 1944-50 pak vyvinuli Rusove nezmerne usili geologicke prospekci uranu a odhalili tezitelne zasoby 84 000 tun, takze vlastnene zasoby Ruska se mezi lety 1945-55 zvysily z 5 tun na 6800 tun.

    Ten, kdo mel nejlepsi podminky pro vyvoj bomby, byli Americane. Navic byli pohaneni varovanim nemeckych fyziku uprchlych z Nemecka, ze se na teto problematice pracuje. A vyvinout tuto zbran se jim take jako prvnim v roce 1945 podarilo.

    Protoze vedeli, ze na teto veci pracuji Rusove, bylo jim jasne, ze ji budou drive nebo pozdeji mit take. Necekali ji, prave kvuli znalosti ruskych problemu s uranem, tak brzo. Ale i tak stihli vybudovat sit pro mereni radioaktivity z vybuchu a tak prvni, kdo svetu ohlasil, ze Rusove maji bombu, byl v srpnu 1949 president Truman.

    V te dobe uz zacal probihat zavod o vyrobu vodikove pumy, kterou znacne urychlilo to, ze jeden z nejlepsich ruskych agentu na zapade, Klaus Fuchs, predal cast informaci s diskuzi okolo techto projektu ruske rozvedce. Nyni se do znacne miry lisi interpretace nasledku teto udalosti.

    Jeden nazor je, ze pomohl zrychlit vyvoj Rusum. Protiargumentem je, ze koncept, ktery Fuchs predal Rusum se ukazal byt chybny a konecna varianta termojaderne bomby byla postavena na konkurencnim principu.

    Navic konecna ruska bomba byla postavena na uplne jine vlastni koncepci (autorem byl Sacharov).

    Druhy nazor pak tedy rika, ze udalost s Fuchsem urychlila vyvoj v USA, kde diskuze o tom, zda ma vubec smysl termojadernou bombu vyvijet, ustaly a program dostal prvni prioritu. V kazdem pripade vysledkem bylo, ze prvni americky test byl proveden v roce 1952 (Mike test) a rusky hned pote v srpnu 1953.

    Obrovske zkraceni americkeho naskoku bylo hlavne dano primo silenym ruskym nasazenim bez ohledu na lidske i materialni obeti pri budovani laboratori a produkci bomby.

    Jen pro ilustraci. Prace s plutoniem se provadela temer rucne a osmdesat procent chemiku v Chelyabinsku-40, kteri plutonium separovali, byly zeny (hlavne mlada devcata kratce po ukonceni stredni ci vysoke skoly). Muzi byli v te dobe jeste na  frontach, ci uz ve valce padli.

    Pokud ma nekdo seriozni zajem o historii vyvoje jaderne pumy, tak v kvetnu 1996 probehla bezprecedentni konference o tomto tematu v Dubne, ktere se ucastnilo na 300 lidi (primych ucastniku a historiku) z obou stran. O teto konferenci vyslo specialni cislo popularne vedeckeho casopisu Physics Today (listopad 1996, cis. 11, roc. 49). Je to velice zajimave cteni a neni k tomu treba temer zadne znalosti fyziky.

    Proc jsem se o teto historii tak obsirne rozepsal. Jednim duvodem je, ze to je podle meho zajimave a snad trochu zpestri nasi debatu, ktera uz se zacina tocit v kruhu. Druhym je, ze na tomto priklade je videt, ze pri vyvoji jadernych bomb (stejne jako vetsina dalsich vojenskych vydobytku, ktere vedly ke chvilkove technologicke prevaze jednoho se souperu) bylo pouzito obecne znamych fyzikalnich principu prebranych z otevrenych "basic research" zdroju, tedy veci takrikajic na spadnuti.

    Dokumentuje to i casto probirana historka SCI-FI povidka o bombe publikovana kratce pred jejim dokoncenim. Stejne je to i s principy SDI. To, co se pro ne pripravovalo a pripravuje neni nic principialne noveho. Jde jen o to, ze prave vojensky vyzkum da do technologickeho vyuziti techto principu temer vse bez ohledu na cenu.


    Píseň o svobodě

    Petr Jánský

    Jaroslav Seifert:

    Vy, kdož jste starší, svět už změňte,

    ať všechna bída pomine.

    Buďte nám zdráv, náš prezidente,

    buďte zdráv, velký Staline!

    (Závěr básně Píseň o svobodě, kterou Seifert napsal v květnu 1945. Citováno z Pamětí III Václava Černého (1945-1972), Atlantis 1992, str. 28.)

    Konec války znamenal radost. Rudá armáda byla vítána jako osvoboditelka. Americká armáda mohla být v Praze dříve, ale rozkaz byl jasný - zůstat za demarkační čarou. Jednání tří velmocí (Churchill, Roosevelt a Stalin) rozhodla o znovurozdělení světa, rozhodla o přiřazení Československa k východní sféře vlivu. Proto musel Prahu osvobodit tank T23.

    Prezident Beneš, který měl být zárukou demokracie, seděl na větvi naříznuté mnichovskou zradou. Sám si pak větev dořízl v roce 1943 smlouvou se Sovětským svazem. Vše, co následovalo po Košicích, byla jen hra na demokracii. V podstatě to bylo postupné odebírání kyslíku svobodě, její pomalá smrt. Zmanipulované volby v roce 1946, odmítnutí Marshallova plánu v roce 47 (Jan Masaryk: Do Moskvy jsem jel jako československý ministr a vrátil jsem se jako Stalinův pacholek) a konečně neuvěřitelná politická chyba v roce 1948, otevřely cestu vítěznému únoru. Na následném zotročení máme tedy svůj díl viny. Pohár hořkosti jsme vypili do dna v roce 1968, kdy ÚV KSČ podepsal Moskevské protokoly. Historie Mnichova se opakovala s tím rozdílem, že to nebylo o nás bez nás, ale o nás s námi.

    Svoboda je křehká květina. Kupodivu nejlépe se jí daří tam, kde se o ni bojuje. Český národ nikdy zbraň do ruky nevzal. V roce 1989 nám svoboda spadla do klína. Snadno nabude, snadno pozbude. Obávám se, že si svobody nevážíme, že ji nechráníme. Nedokázali jsme se vypořádat s těmi, kdo nám po leta svobodu upírali. Nedokázali jsme sebe očistit od nánosů bahna minulosti. Nedokázali jsme nelhat a nekrást. Část občanů by dnes vyměnila svobodu za jistotu misky ztuchlé rýže. Uvadne květina?

    Petr Jánský


    Pražský deník

    Andrew Stroehlein

    (Andrew Stroehlein pracuje od 1. května 1998 jako tzv. "redaktor-dramaturg" ve zpravodajské redakci České televize. Spolu se Štěpánem Hájkem je editorem pořadu Jednadvacítka.)

    Dosud jsem pobýval v Praze vždycky jen po krátká období, tak jsem byl velmi potěšen, když mi bylo nabídnuto zaměstnání v Praze. Těšil jsem se, že budu pár let žít v českém hlavním městě. Teď když jsem přijel, zjišťuju, že nevím přesně, co mám očekávat. Česká republika, o níž jsem si myslel, že ji tak dobře znám, vypadá zde v hlavním městě úplně jinak.

    Prvním důkazem, že můj návrat do České republiky asi nebude opakováním mých zdejších předchozích let, bylo, když jsem začal tady v Praze hledat byt. Ukázali mi velmi pěkný, renovovaný byt nedaleko od Vyšehradu. Jsou to dva pokoje, kuchyň a koupelna a byt je ve velmi dobrém stavu. Měl bych to blízko do práce a na stanici metra. Doufal jsem, že by to byl přesně takový byt pro mne a pro mou manželku, jaký bychom chtěli - až do okamžiku, kdy mi řekli cenu.

    Když jsem uslyšel, že činže v tomto bytu bude 11,500 Kč měsíčně, šokovalo mě to, ale ještě jsem dýchal. Když jsem se však dověděl, že musím majiteli zaplatit dopředu činži na tři měsíce a že zprostředkovatelská realitní kancelář také očekává jednu celou měsíční činži jako svůj zprostředkovací poplatek, musel jsem se hodně snažit, abych neomdlel. Kdo má k dispozici zcela volných 60 000 Kč, takže si může dovolit pronajmout si slušný byt? V žádném případě to nebyli žádní Češi, které jsem znal do té doby.

    "Je tohle v Praze normální?" zeptal jsem se kolegů v práci. Nezdálo se, že je ta čísla nějak výrazně překvapují, mě ovšem překvapovala velice. Zejména jsem nikdy v životě neslyšel, že by někdo požadovat tři měsíce činži předem. Konec konců, platit jeden měsíc dopředu stačí a ve Spojených státech a ve Velké Británii se to považuje za normální. Kromě toho zastávám názor, že by poplatek zprostředkovatelské kanceláři měl platit majitel bytu, nikoliv já. Několik lidí v Praze mi ale řeklo, že to je normální.

    Pohlédněme na věc trochu jinak. Zeptal jsem se několika přátel na venkově, co si o tom myslí. Poté, co se mi podařilo je vzkřísit, vysvětlili mi, že i když věděli, že jsou v Praze ceny vysoké, nevěděli, že je situace tak zlá. Jeden přítel jednoho mého přítele si právě koupil v Ostravě byt 3 plus 1 za 350 000 Kč, takže muset zaplatit celých 60 000 Kč jen za výsadu si v Praze byt pronajmout se mu zdá naprosto přehnané.

    A o to právě jde. V České republice existují dva světy. Jeden, který jsem znal dosud, je naplněn lidmi, kteří jsou si vědomi skutečnosti, že průměrná (hrubá!!) měsíční mzda je 10,500 Kč a kteří jsou šokováni, že dvoupokojový byt s kuchyní a koupelnou stojí pronajmou 11,500 Kč měsíčně.

    Druhý svět je naplněn lidmi, kteří ani nemrknou, když se po nich chce, aby za byt zaplatili 60 000 Kč. Je to úzká vrstvička lidí ve společnosti, kteří si mohou dovolit automobily, které stojí stokrát více, než je průměrný měsíční plat v České republice. Jsou to noví bohatí - zdá se mi, že se příliš neodlišují od stejně zvýhodněných privilegovaných osob minulé doby.

    Nejde ani, pokud jsem to dobře pochopil, o jednoduchou záležitost 99 procent chudých proti 1 procentu bohatých. Lidé, kteeří jsou šokováni informací, kolik dnes stojí v Praze pronajmout byt, nejsou zdaleka případy, závislými na sociální podpoře. Jsou to lidé, kteří vlastní domy, byty, (starší) automobily a mají obecně slušnou životní úroveň.

    Žijí však prostě v jiném světě - řekl bych, v jiné ekonomice - než osoby, které platí za byt 11,500 Kč měsíčně.

    Teď se budu muset rozhodnout, v  kterém z těchto dvou světů budu žít. Pokusím se žít za peníze, které si nemohu dovolit, v luxusním bytě ve městě, anebo se pokusím najít něco realističtějšího mimo Prahu, odkud bych musel každý den dojíždět?

    Nejde samozřejmě jen o peníze. Kdybych se rozhodl žít v onom luxusním bytě, odřízl bych se od všeho toho, co už v České republice dobře znám. Žil bych v onom světě, kde žije jen mizivá elitní menšina společnosti, a tak bych ztratil schopnost porozumět myšlení české společnosti - oněch dalších 99 procent lidí.

    No, budu se snažit po určitou dobu hledat byt v Praze, ale nakonec vím, kde leží moje sympatie. Zdá se, že se budu muset vyrovnat s dlouhým dojížděním, pokud chci zůstat ve styku s reálným světem.

    Andrew Stroehlein


    Prague Diary

    Andrew Stroehlein

    Having only ever been in Prague for brief periods before, I was excited to be offered a job in Prague, and I looked forward to living in the capital for a few years. Now, having arrived, I find myself not knowing exactly what to expect. The Czech Republic I thought I knew so well seems quite different here in the capital.

    My first clue that my return to the Czech Republic would not be a repeat of my previous years here came as I began to hunt for a flat here in Prague. I was shown a lovely newly renovated flat around the corner from Vysehrad. It is a 2+KK and in very good condition. It is near to my job and a metro station. I was hoping that it would be just the place for my wife and I... until I heard the price.

    When I heard that this flat would cost 11,500Kc per month, I was shocked but still breathing. But when I heard that the owner expected three months' rent as a deposit and that the agent also expected a month's rent as a finder's fee, it was all I could do to keep from passing out. Who has nearly 60,000Kc just lying around so that he can afford a decent place to rent? Certainly no Czech that I have ever known up to now.

    "Is this normal for Prague?" I asked my colleagues at work. They did not seem completely surprised by the figures, but I certainly was. In particular, I have never heard of three months' rent as a deposit. One month is enough and is considered normal in the UK and USA after all. In addition, I thought the owner should pay the agent, not me. I was told by several people in Prague that this is normal.

    To get a different view on the matter, I asked some friends in the countryside what they thought of this. After I revived them from their shock, they explained to me that, although they know prices are high in Prague, they didn't know the situation was that bad. A friend of a friend just purchased a 3+1 in Ostrava for 350,000Kc so paying almost 60,000Kc just for the privilege of renting a flat in Prague seems extravagant to them.

    And that's just the point. There are two worlds in the Czech Republic. The one which I knew up to this point is filled with people who are familiar with the fact that 10,500Kc is the average monthly wage (gross!) and who are amazed to hear that a 2+KK costs 11,500Kc monthly to rent.

    The other world is filled with people who don't blink when asked to pay 60,000Kc to move into a flat. This is that tiny layer of society that can afford cars that cost one hundred times the country's average monthly salary. The new rich - not looking too much different from their equally advantaged predecessors, I suppose.

    It is not just a simple matter of the 99% poor versus the 1% rich as far as I can tell. Those people who balk at the rent figures are not social welfare cases by a long shot. These are people with houses and (older) cars and a decent standard of living by any measure.

    But they simply live in a different world - a different economy, I'd say - than those others who pay 11,500Kc as rent.

    Now, it is time for me to choose which of these two worlds I will live in. Do I try to live beyond my means in the luxury flat in the city, or do I try to find something more realistic outside of Prague, from where I would have to commute to work every day?

    It is not just about money, of course. If I choose to live in the luxury flat, I will cut myself off from all that is already familiar to me about this Republic. I would live in that world where only a tiny, elite layer of society lives, and subsequently I would lose any insight that I may have into the thinking of Czech society - that other 99%.

    Well, I'll keep hunting for flats in Prague for a while, but in the end, I know where my sympathies are. I may just have to resign myself to a long commute, if I want to keep in touch with the real world.

    Andrew Stroehlein


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|