čtvrtek 7. května

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled aktuálních zpráv z ČR Rozšiřování NATO:
  • Britští vojenští odborníci a diplomaté varují před rozšiřováním NATO do střední Evropy Co dělat v rychle se měnícím, globalizujícím se světě proti slepé ideologické zaujatosti:
  • Třetí cesta na zbývající lodi (Jiří Jírovec) Poznámka:
  • Osud Vlasovovy armády po jejím odchodu z Prahy (Jiří Jírovec) Velká Británie:
  • Labouristé po roce u moci
  • Má Tony Blair nějakou politickou filozofii? Politická kultura, ČT a parlament:
  • Samostatnost, nezávislost a integrita (Petr Jánský) Menší politické strany v ČR:
  • Tisková konference Demokratické unie z 6.5. 1998

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Adresa Britských listů je zde.
  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).
  • Týdeník o nových knihách a o literatuře "Knihy online" má adresu http://knihy.internet.cz
  • Časopis Neviditelný pes, který vydává Ondřej Neff, je na adrese http://pes.eunet.cz.
  • archívu Britských listů jsou nyní k dispozici tematicky uspořádané články, zveřejněné v BL v letech 1996 - 1997.
  • Měsíčník Nová přítomnost je nyní k dispozici na síti.
  • Stránky české skupiny Amnesty International najdete na adrese http://www.amnesty.cz.

    Co je nového v České republice

  • Vedení sociální demokracie je konsternováno a prý rozloženo pondělním tvrzením Miloše Zemana, že Jan Ruml vedl spiknutí proti ČSSD a Klausovi. Bude o záležitosti jednat dnes. Očekává se, že Zemanovi odpůrci, vedení Petrou Buzkovou, se mohou už dnes pokusit o Zemana z vedení strany odstranit. Někteří poslanci se bojí diskreditace případného budoucího ministerského předsedy, protože trestní stíhání, zahájené Janem Rumlem, nebude ukončeno do voleb. Zemanovi je vytýkána ukvapenost. Své vystoupení nekonzultoval ani s nejbližšími členy vedení ČSSD, např. s místopředsedou Vladimírem Špidlou, či bezpečnostním expertem Jaroslavem Baštou.

  • Zemanovo obviňování Rumla z různých spiknutí prý asi neovlivní voličskou podporu ČSSD, míní šéfové českých agentur pro průzkum veřejného mínění. Voliči sociálních demokratů jsou prý na aféry méně citliví než voliči pravicových stran a volí sociální demokracii ve snaze zlepšit své životní podmínky.

  • Poslancům se nelíbí bitva tří českých celostátních televizí o diváky zpravodajských a nejsledovanějších publicistických pořadů, avšak docházejí k závěru, že se prý s tím nedá moc dělat. (!!!) Tak chabě a nekompetentně reagovala parlamentní mediální komise na prohlášení Celostátního odborového svazu hromadných sdělovacích prostředků. Odboráři v něm vyjadřují své znepokojení nad vystupňovanou rivalitou České televize, TV Nova a TV Prima, které ve snaze získat co nejvíc diváků dávají pořady obdobného typu do stejných vysílacích časů. Nova např. nasadila Kotel proti Aréně v ČT a posunula nedělní "Sedmičku" proti pořadu ČT V pravé poledne. Poslanec Pavel Dostál (ČSSD) poukazuje na to, že v řadě zemí je rozsah (čas) zpravodajství ve veřejnoprávních médiích stanoven zákonem, přičemž zákon současně soukromým stanicím zakazuje, aby do určeného času vstupovaly s obdobnými (zpravodajskými) pořady. To je pravda: v Británii nesmějí celoplošné televizní stanice vysílat hlavní večerní zprávy v témže čase, protože v demokracii musí mít občan možnost srovnávat.Šéfredaktor zpravodajství TV Nova Jan Vávra hájil farizejsky chování své televize poukazem na to, že Nova nechce soupeřit, ale "chce divákům nabízet alternativu", aby si mohli vybrat. Musí přece vědět, že naopak jeho stanice tímto způsobem alternativní možnost sledování různých pořadů ničí - třeba se Nova bojí konkurence, kdyby se občané mohli dívat tentýž večer za sebou na zprávy ČT, Novy i Primy. (Ukázalo by se třeba, že její zpravodajské pořady jsou nemožné: kolik informací o situaci v ČR dokáže občanům poskytnout například včerejší reportáž Novy v "Televizních novinách" o člověku, jemuž uřízl vlak hlavu či o kočičí akupunktuře?) - Je však s podivem, jak mohou být poslanci parlamentu tak pošetilí, že toto drzé chování televize společnosti CME tolerují. Co se stane, až bermudské televize Nova a Prima přerostou parlamentu úplně přes hlavu a budou si v České republice diktovat politickou agendu? Že by se to nemohlo stát?

  • Prezident Václav Havel se včera odpoledne vrátil po více než třech týdnech strávených v nemocnici v Innsbrucku do Prahy. Zvláštní sanitní letadlo s Havlem, jeho manželkou Dagmar, vicekancléřem Ivo Mathém a lékaři přistálo na starém letišti v Praze-Ruzyni. Prezident vystoupil z letadla pomalým, mírně vrávoravým krokem vystoupil. Pozdravil se s Tošovským, který mu dal kytici květů. Pak prezident nastoupil do sanitky a odjel do Ústřední vojenské nemocnice ve Střešovicích, kde stráví týden až deset dní, aby se doléčil po operaci proděravělého tlustého střeva.

  • Sociální demokracie se rozhodla zůstat u systému průběžného financování důchodů. "Současný systém je životaschopný a u nás již tradičně osvědčený," řekl na  tiskové konferenci dosti pošetile a neinformovaně člen sociálního výboru ČSSD Vít Samek. Jako by nevěděl, že ve většině zemí světa dosavadní solidární důchodový systém praská ve švech, a to se týká i ČR, kde Václav Klaus neodpovědně rozdal státní majetek, který zosobňoval důchodové úspory občanů a vzniklou důchodovou pohledávku uvalil donekonečna do budoucnosti zvýšením daní na občany v pracovním procesu. - Změnu důchodového systému, kdy by dosavadní průběžné financování penzí bylo doplněno povinným a nepovinným připojištěním, přičemž takto shromážděné prostředky by se kapitalizovaly, navrhuje řada domácích i zahraničních expertů a také české ministerstvo práce a sociálních věcí. (Je to zavírání stáje, poté, co kůň už utekl, aby přeložil anglické přísloví.) Sociální demokraté však i tuto změnu odmítají. "Riziko kroku je daleko větší než efekt, který by to mělo přinést. Náklady na změnu financování jsou velké, MPSV je odhaduje na více než dvojnásobek ročního hrubého domácího produktu," uvedl Samek. - K velmi vážné situaci ohledně důchodového zabezpečení v ČR a příliš velkého daňového zatížení ekonomiky, kteréžto skutečnosti zavinil Václav Klaus, přinesly v minulosti Britské listy rozsáhlý materiál, viz odkazy v tomto čísle BL.

  • Vláda schválila věcný záměr tiskového zákona. Tiskový zákon v souladu s doporučením Rady Evropy nově upravuje zvýšení ochrany práv třetích osob, t právo na  odpověď, právo na dodatečné sdělení a rozšiřuje právo na opravu zveřejněné informace. Proti přijetí návrhu hlasoval ministr a mluvčí vlády Vladimír Mlynář.

  • Úroveň pravopisu České tiskové kanceláře. Psal jsem zde včera, že přicházejí dopisy od mladých lidí, kde je mnoho pravopisných chyb. Dostal jsem reakci, že je to psaním na obrazovku, těžko se prý dodržuje při e-mailech větná shoda při tvrdém a měkkém i, atd. I Anglosasové dělají chyby. (To je pravda.) Ale stejně, nejsem si tímto vysvětlením zcela jist. Čtu tady totiž dopisy, v nichž jejich autoři píší, "dáme si spycha", "výkend", "vílet", "aby jsme": Jen se podívejte na Fórum BL, kde kdosi chce ukončit "diskuzy". Jinde na Fóru jsem viděl, že se prý "lyšíme v názorech". Psal jsem, že to ani není přímo vina těchto pisatelů, je to prostě důkazem nynější úrovně českého školství. Někteří jazykovědci v ČR mi tvrdí, že je to jedno, že lidi neumějí tvrdé a měkké i. Působí to ale dosti otřesně. Teď se vyznamenala i Česká tisková kancelář. Už v úterý večer nadepsala jednu svou zprávu na internetu takto pěkně:

    5.5.1998, 19.17 hod: Lobkowicz: Spekulativní nařčení je stylem Zemanovi práce

    Karel Čapek by se v hrobě obrátil. (Ale on nepracoval pro ČTK.)

    Nejzajímavější je, že tato zpráva na internetu stále visí s hrubkou: nikdo se jí neobtěžoval opravit. (Středa, půlnoc.) ČTK je to prostě jedno.


    Výběr textů z posledních dní:

  • Američané objevili dvě bílkoviny, které v součinnost likvidují rakovinové nádory, zatím u myší
  • Velká Británie a případ etiky a spravedlnosti: pronásledování dětské vražedkyně Mary Bellové
  • Otevřený dopis Ivanu Kytkovi (Jiří Jírovec)
  • Jaro 1968 na Západě: studentské bouře: co to bylo, proč se to dělo a jaký to mělo dlouhodobý dopad (Neal Ascherson, účastník, nyní známý britský novinář, The Observer)
  • Václav Havel v  roce 1968 (Financial Times)
  • V Británii byla vyrobena vakcína proti zubnímu kazu
  • Ekonomický vývoj ve světě: Budoucnost zaměstnanosti - nebude žádná?
  • Rakovině způsobované kouřením dokáže prý zabránit jediný gen
  • Vysoký činitel ČT byl po volbách v roce 1996 nucen chodit na výslechy na policii - je nezávislost veřejnoprávní ČT skutečně zajištěna? (Jan Čulík)
  • Nacházející volby v ČR: Nerozhodní voliči jsou nadějí české politické scény (Andrew Stroehlein)
  • Zneužívání antibiotik hrozí vyústit v epidemie nevyléčitelných chorob
  • Předvolební blues v ČR (Andrew Stroehlein)
  • Británie: Znovu se hovoří o třetí cestě - je ČR na takovou debatu připravena? (Andrew Stroehlein)
  • Konečně rozumný přístup: EU odmítla sudetoněmecké radikály (Andrew Stroehlein)
  • Čeští poslanci: nechodíte-li do práce, očekávejte, že zaměstnání přijdete (Andrew Stroehlein)
  • 23. dubna, světový den knihy: Počítače nikdy nezvítězí nad knihami, jejichž popularita je věčná! (The Times)
  • Miroslav Holub v Glasgow a Pražské jaro (Jan Čulík)
  • Klaus o Mlynářovi (Andrew Stroehlein)
  • VÝZVA: sbírka peněz na pomník českým pilotům, padlým za druhé světové války
  • Ještě jednou Tunisko - je ho možno hodnotit podle měřítek evropských zemí (reakce Jana Čulíka na článek Vojtěcha Kmenta)
  • Trest smrti: je nemorální a zbytečný (Andrew Stroehlein)
  • České privatizační fondy budou donuceny k odprodávání akcií (Financial Times)
  • Jak se vyrovnat s totalitní minulostí (Jiří Jírovec)
  • Ještě jednou Boeing a Aero (Ondřej Zvěřina)
  • Rozhovor s Ivanem Kytkou, šéfem zpravodajství ČT: Je zpravodajství ČT nyní ještě horší než dřív?
  • Tunisko: život v socialismu? (Jan Čulík)
  • Tunisští "Všichni dobří rodáci" - stalinistické praktiky. Úryvek z románu Mustafy Tliliho "Lví hora"
  • Co by měl český prezident učinit po volbách (Andrew Stroehlein)
  • Jak se psalo na jaře roku 1968: Obrodný proces v Semilech (Ludvík Vaculík, Literární listy 27. června 1968)
  • Kanadská mlékárna, občanská společnost a Aero Vodochody (Jiří Jírovec)
  • Manifest, který způsobil sovětskou invazi v roce 1968: DVA TISÍCE SLOV (Ludvík Vaculík, Literární listy 27. června 1968)
  • Lži, zatracené lži a statistiky (Andrew Stroehlein)
  • Pozapomenutá kultura: česká literatura v exilu za komunistické éry (Jan Čulík)
  • Koupíte si v dražbě auto za 100 000 Kč, zaplatíte plnou cenu, ale auto nedostanete a za tři roky nevysoudíte nic. Otřesné poměry v českém podnikatelství a soudnictví. KTERÉ NOVINY BUDOU USILOVAT O NÁPRAVU?
  • Den, kdy zemřel Kristus. K velikonočnímu zamyšlení
  • Angličtina světově vítězí jako lingua franca - učme se rychle anglicky! (FT)
  • Český stát na prahu třetího milénia (Michal Janata, časopis Prostor)
  • Ještě Boeing a Aero Vodochody: nezodpovězené otázky: Kdo se bude smát celou cestu do banky? (Jiří Jírovec)
  • Jak bojovat proti nacionalistickým mýtům? (Jan Čulík)
  • Paul Johnson: Co způsobuje, že jsou národy ekonomicky úspěšné
  • Deset let vězení za jedinou noc, strávenou v pražském hotelu (Observer)
  • Čína, lidská práva, ČR a světové ekonomické summity: PŘEHLÍDKA TYRANŮ (Observer)
  • Promarněná příležitost pro snášenlivost: ČR odmítla zákon o homosexuálním partnerství (Andrew Stroehlein)
  • Udělá Boeing s firmou Aero Vodochody totéž, co učinil s podnikem de Havilland? (Jan Čulík)
  • Povědomí o demokracii: Pohraniční stařenka (Jiří Jírovec)
  • Andrew Stroehlein zase znovu - o mně (Jiří Pehe)
  • Reakce na poznámky Jiřího Peheho (Andrew Stroehlein)
  • PROJEKT REFORMY ZPRAVODAJSTVÍ ČT IVANA KYTKY: Zpravodajství ČT - poslání pro příští tisíciletí a principy k jeho naplnění (Ivan Kytka, nový šéf zpravodajství ČT)
  • PROJEKT REFORMY ZPRAVODAJSTVÍ ČT IVANA KYTKY: Plán naléhavých operačních, taktických a strategických změn ve zpravodajském týmu (Ivan Kytka)
  • Změna volebního systému v ČR problémy neodstraní (Andrew Stroehlein)
  • POZOR: PRECEDENS: Boeing a Aero Vodochody: Boeing už jednou převzal jednu menší (kanadskou) leteckou firmu a za pár let ji vládě zase za drahé peníze vrátil (Jiří Jírovec)
  • Finanční dary pro politické strany? Není problém, pokud víme přesně, kdo to platí (The Guardian)
  • K petici biologů na záchranu české vědy: Vědecký omyl (Jiří Jírovec)
  • Media in the Czech Republic: the current state of affairs (Jan Čulík)
  • Referendum se smí konat v Londýně, nikoliv v Praze (Andrew Stroehlein)
  • Dvojí občanství: Jsou dva pasy lepší než jeden? (Wall Street Journal 25.3.1998)
  • Role vzdělanců v chaosu české společnosti (přednáška Jana Čulíka)
  • Ostře odmítavá i souhlasná diskuse k výše uvedené přednášce Jana Čulíka (Vladimír Mlynář, Milan Uhde, Jiří Vančura, Zdeněk Pinc, Sylvie Richterová, Eduard Goldstuecker, Milan Horáček, Milan Hauner a další)
  • Naléhavá výzva vědcům: je třeba vytvořit silnou lobby pro vědu (ČEŠTÍ BIOLOGOVÉ)
  • Kosovo: Poznámky z jednoho londýnského semináře o tom, co skutečně rozděluje Evropu
  • Krásné sny. Kolaborace už není v ČR jediným způsobem, jak udělat kariéru, je to však způsob nejvýnosnější. (Sunday Times, 22.3. 1998)
  • České sdělovací prostředky publikují jen názory, které jsou v linii (Emanuel Mandler, vyšlo v MFD)
  • České školství je finančně v krizi (Jindřich Ginter)
  • 28 procent lidí si myslí, že to za komunismu bylo lepší: Tento frustrující průzkum veřejného mínění: Je to za dlouhou dobu nejlepší zpráva! (Andrew Stroehlein)
  • Češi v Americe a Češi doma: "Kdo nechtěl odejít, nemusel? Otevřený dopis do Čech (Michal Málek)
  • Prostituce: Praha, středoevropský Bangkok (Andrew Stroehlein)
  • Václav Havel a "kmenový stát" (Andrew Stroehlein)
  • Vývoz zbraní z ČR: Praha, Alžír, Brusel (Andrew Stroehlein)
  • Ukradená Fronta, ukradené Právo (Jiří Vančura, Listy č. 1/1998)
  • Prestiž BBC pramení z neposkvrněné historie a jasné vize (Ivan Kytka
  • Děláme něco proti krizi české identity v dnešním světě? (Ivan Kytka, Česká televize)
  • SEBEVĚDOMÍ JE ZÁKLAD SVOBODY. Významná diskuse o roli sdělovacích prostředků a školství při pěstování kritického myšlení, vysílaná Svobodnou Evropou. Ivan Kytka, Ondřej Hausenblas, Jan Čulík


    Britští vojenští odborníci a diplomaté varují před rozšiřováním NATO do střední Evropy

    Skupina bývalých vysokých britských vojenských činitelů a diplomatů poslala premiérovi Tonymu Blairovi otevřený dopis, v němž požaduje, aby bylo zrušeno rozšiřování Severoatlantického společenství směrem na východ. Skupina zastává názor, že plány Severoatlantického společenství včlenit do NATO Polsko, Maďarsko a Českou republiku, nejsou v zájmu Evropy a jsou motivovány jen obavou z nestabilního Ruska. Dopis, zaslaný premiéru Tonymu Blairovi, požaduje, aby byla otázka rozšiřování NATO do střední Evropy řádně prodebatována v britském parlamentu.

    V dopise se praví, že britští vojenští činitelé shledávají ruské námitky proti rozšiřování NATO do střední Evropy "v mnoha ohledech pochopitelné". Navzdory tomu, že minulý týden americký Senát schválil přičlenění Polska, Maďarska a České republiky do NATO během příštího roku, a že toto rozšíření NATO jednomyslně podporují všechny vlády Severoatlantického společenství, signatáři bezprecedentního dopisu Blairovi varovali před "znapokojujícími důsledky" rozšíření NATO do střední Evropy.

    Rozšíření NATO by i nadále "bezdůvodně antagonizovalo Rusko" a zvýšilo by ohrožení zemí, které nebudou do Severoatlantického společenství připuštěny v první etapě. Jde především o pobaltské země.

    Dopis poslalo do Downing Street, sídla premiéra Blaira, 23 bývalých čelných britských vojenských a diplomatických představitelů.

    Signatáři dopisu uznávají, že mají nově nezávislé země východní Evropy legitivní bezpečnostní obavy. "Avšak, to jim neposkytuje absolutní právo stát se členem aliance, jakou si vyberou. Jsme přesvědčeni, že rozšíření NATO není správnou cestou, jak jim poskytnout bezpečnost, o niž usilují. Oslabí to bezpečnost nynějších členů NATO," praví se v dopise.

    Britští diplomati a vojenští odborníci argumentují, že rozšiřování bezpečnostní organizace, jejímž cílem je postavit se hrozbě z Ruska "je neslučitelné se zveřejněným cílem vytvořit konstruktivní spolupráci s Ruskem, založenou na vzájemném respektu."

    Byla by chyba, dodává dopis, interpretovat podpis Moskvy na zakládajícím dokumentu zákonu o NATO a Rusku, v jehož rámci se má rozvinout mezi NATO a Ruskem spolupráce, jako ruské přijetí rozšíření NATO.

    Signatáři dopisu také varují, že bude velmi obtížné dosáhnout konsensu v organizaci, která bude mít 19 a možná i více členů. Navrhují, že by lepším, alternativním řešením bylo vytvořit regionální smlouvy o vzájemné spolupráci, spojené s NATO, nikoliv však integrované do NATO.

    Podle návrhů na rozšíření NATO budou muset Británie a ostatní členské státy NATO poslat vojska do bojů na území Polska, Maďarska a České republiky. "Je pozoruhodné, že se neuvažovalo vůbec o žádných jiných řešeních," konstatuje dopis.

    Bývalý vysoký činitel britské armády generál Sir Hugh Beach vyjádřil v rozhovoru s rozhlasem BBC pochybnosti o tom, zda přijetí tří středoevropských zemí do NATO zvýší bezpečnost Evropy. Uvedl: "Z mého hlediska je daleko významnější evropskou bezpečnostní otázkou problém bezpečnosti a stability Ruska, kde nyní existuje velmi nestabilní politický systém. Proč že přijímáme do NATO středoevropské země? Zcela jasně tím dáváme najevo, že se obáváme, že by k nám mohlo Rusko zase někdy v budoucnu zaujmout nepřátelský postoj, a tak se na to připravujeme vytvořením silného postavení. Je to snad rozumný způsob, jak si vytvořit přátele a ovlivňovat lidi? Chceme, aby byla celá záležitost řádně prodebatována, a nikoliv, aby to prošlo britským parlamentem jen tak automaticky, protože to už schválili Američané."

    Dopis Tonymu Blairovi podepsali bývalý labouristický ministr obrany Lord Healey, bývalý náměstek generálního tajemníka NATO Sir Arthur Hockaday, bývalý britský velvyslanec v Sovětském svazu a u NATO Sir John Killick a bývalý náměstek vrchního velitele spojeneckých vojsk v Evropě Sir Harry Tuzo.

    Názory skupiny britských diplomatů a vysokých vojenských činitelů na odpočinku odpovídají názorům některých univerzitních odborníků, kteří konstatují, že nikdo neví, jaký je v současnosti důvod pro existenci Severoatlantického společenství a zdůrazňují, že neexistují žádné strategické důvody pro přijetí středoevropských zemí do NATO. Pozorovatelé však konstatují, že vzhledem k tomu, že americký Senát rozšíření NATO schválil, Američané svým tlakem v Evropě rozšíření NATO do Střední Evropy prosadí, ať už existují jakékoliv pochybnosti o tom, zda je to strategicky moudré.

    Britský ministr obrany George Robertson naproti tomu řekl, že by bylo "hluboce urážlivé pro země, které byly pozvány do NATO a jejichž veřejné mínění pohlíží na vstup do NATO s nadšením", kdyby mělo být rozšiřování Severoatlantického společenství zastaveno. Uvedl, že Západ si paralelně buduje přátelské vztahy i s Ruskem.


    Třetí cesta na zbývající lodi

    Marek Housa ve svém dopise Janu Čulíkovi (BL, 30.4. 1998) napsal zajímavou věc:

    "(Uvědomil jsem si), že ani intelektuálská media jako Nová Přítomnost, Listy ani BL nejdou dostatečně hluboko pod povrch problémů. Obvykle vůbec nevysvětlují, proč je cizí názor špatný. Prostě jen popisují, proč ten jejich je správný. Snaží se nepřátelskou ideologii překrýt tou svou. Ale snaží se o to spíše 'hlasitějším křikem', než analyzováním, odhalováním slabin nebo silných míst".

    Uvedený citát má dvě klíčová místa - pronikání pod povrch problémů a překrývání nepřátelské ideologie svou vlastní. Pokusím se vysvětlit, samozřejmě jen za sebe, proč se tak věci mohou čtenáři jevit.

    Začnu ideologií. Tu je jistě možno definovat různými způsoby. Třeba jako mechanismus, jímž lze proměnit relativní pravdu (někdy až lež) na pravdu absolutní a v jejím rámci pak ospravedlňovat jakékoli jednání - od prosazení nesmyslného opatření až k potlačování odlišných názorů.

    Zdá se, že v současném světě začíná politikům svítat a tak i v Kanadě je stále viditelnější odklon od černobílého dělení na pravici a levici k hledání způsobů, jak dané problémy vskutku řešit. Přečtěte si Stroehleinův článek v BL (24.4. 1998) o třetí cestě. V jeho světle vypadá vzájemné fackování některých českých politických stran o to, která je nejpravicovatější ze všech, jako výsměch normálnímu rozumu.

    Důvodem pro třetí cestu není náhlé zmoudření politiků, ale Džin, vlastním jménem Globalizace, vypuštěný z nedomyšleně odzátkované láhve. Kam vstoupil, tam stará pravidla přestávají platit. Ještě před několika lety bylo součástí pravicové ideologie, že se stát nemá do ekonomiky míchat, že si trh všechno přebere a občan nejlépe postará sám o sebe. Jenže jedinec najednou přestává mít kontrolu nad svým osudem a je čím dál tím víc vládě na krku.

    Kdo by si před několika lety pomyslel, že třeba kanadský ministerský předseda bude organizovat obchodní cesty politiků a podnikatelů do Asie a Jižní Ameriky kvůli zajištění domácí ekonomiky. Sociální programy najednou nejsou socialistickou intervencí do života jedince, ale naprostá nutnost, a tak se i v této oblasti stírá rozdíl mezi levicí a pravicí.

    Upozorňování na to, že ve světě existují závažné politicko-ekonomické a sociální problémy a případně naznačovat způsoby jejich řešení - jak to dělají BL a jak se o to snažím ve svých článcích sám - není, alespoň podle mého názoru, překrýváním "nepřátelské" ideologie svou vlastní.

    Je ovšem možné, že řada lidí stále žije v představě (přiživované politickou rétorikou), že "pravice" teprve kormidluje bárku bývalého režimu směrem k velkolodi, jež svou velikostí a luxusem zvenku viditelné první paluby slibuje příjemnou plavbu k lepším horizontům. Táž rétorika pak neustále varuje před nedozírnými následky spojenými s případným předáním kormidla levici.

    Jenže ta bárka zmizela zhruba ve stejné době jako Berlínská zeď a od té doby jsou všichni na jedné lodi, ať o to měli zájem nebo ne. Pár lidí z naší bárky se těší z luxusu první třídy. Ostatní se po skupinách vydávají na nižší paluby. Kde se nakonec zastaví, a jaké bude jejich cestovní pohodlí, bude záviset na tom, kdy se jejich vůdcové přestanou navzájem pochvalně poklepávat po zádech, přestanou rozfofrovávat svěřené bohatství a začnou se zajímat o to, co se děje se soukmenovci v podpalubí.

    Některé myšlenky z mých článků v BL, vzbudily nelibost části čtenářů. Proč? No napsal jsem, že si myslím, že Češi nejsou žádná ořezávatka, že jsme ani za komunistů nebyli společností opic, které lezou po stromech, že jsme se za školství, zdravotnictví a kulturní život jsme se nemuseli stydět, že udržet 40 let plnou zaměstnanost byl jistě úspěch a že stálo zato zvážit, co z toho podržet, co změnit a jak pokračovat dál, když se nám ze zahraničí doneslo, že je předchozí éra u konce. Napsal jsem rovněž, že by bylo zajímavé zjistit, do jaké míry byl teror komunistických vlád reakcí na tlaky zvenčí, (tedy na snahy zničit tradičnímu kapitalismu nepřátelský hospodářský systém) zejména v prvních letech vzniku komunismu v Rusku.

    Dovolím si malou odbočku. Kde se najednou všichni ti bojovníci vzali? Dobře, byli bratři Mašínové, kteří to brali tak trochu hákem, a byla poúnorová emigrace, která utrpěla ztráty na majetku i na politické moci a měla tedy pochopitelný zájem na tom, aby se jednou situace zase obrátila zpátky. Kolik ale bylo skutečných bojovníků proti komunismu v Československu řekněme v roce 1968, 1978 a 1988? Tedy lidí, kteří měli konkrétní představu o tom, jak změnit svět k lepšímu a k jejímu uskutečňování se nedostali jako slepý k houslím (neboli "by default", jak by se řeklo tady), tedy díky shodě okolností, mezi něž často patřilo vyloučení z KSČ.

    Moje články nestavějí jednu ideologii proti druhé. Nesouhlasil jsem s řadou věcí v komunistickém státě, a proto žiji v Kanadě. Moje vnímání světa ovšem nebylo nikdy černobílé, a tak nevidím důvod, proč bych měl apriori zavrhovat vše v systému z něhož jsem odešel a chválit vše ve společnosti v němž žiji teď. Ideologií se ohánějí lidé, kteří nechtějí vidět a hlavně brání druhým, aby viděli.

    Proniknout při psaní pod povrch problémů je jistě důležité, ale mám pocit, že v počáteční fázi je ještě významnější vyvolat zájem čtenářů o danou věc. Před nějakou dobou jsem reagoval na krátkou zprávu BL o prodeji Aera Vodochody firmě Boeing (a jejím partnerům v konsorciu) článkem o tom, jak podobný obchod dopadl v Kanadě. Chtěl jsem vzbudit zájem čtenářů o to, k čemu vláda daňové poplatníky v rámci transakce uvázala. Podle všeho jde o velké peníze, ale nikdo se tím nevzrušoval.

    V obecnějším smyslu je uspěch v dostání se pod povrch problému spojen s ochotou čtenářů o věci přemýšlet, reagovat na článek a ptát se. Dobrým příkladem v tomto směru může být třeba otázka budoucnosti zaměstnanosti v příštím tisíciletí (viz BL, 29.4. 1998). To je nesmírně komplexní záležitost, kterou může těžko obsáhnout jeden autor. Je však velmi pravděpodobné, že rozvinutí tématu do "kolektivního" díla čtenářů, novinářů a specialistů na různé obory lidské činosti, povede k tomu, že praxe bude nakonec zcela jiná, než jak ji předvídá zpráva britské Královské komise pro rozvoj umění, průmyslu a obchodu.

    Nabízím k úvaze pár namátkou vybraných problémů:

  • Jaká bude produktivita práce lidí, kteří budou každou chvíli shánět nějaký nový kontrakt?

  • Jaký dopad bude mít práce doma na stmelení nebo rozpad rodin? Bude víc dětí nebo rozvodů?

  • Co budou dělat lidi bez práce?

  • Lze vychovat universální pracovníky, kteří budou schopni dělat cokoli kdykoli bez "zaučovacího období"? (Domnívám se, že v současné době trvá novému pracovníkovi několik měsíců než se dostatečně seznámí s novou pracovní náplní a začne něco produkovat).

  • Jak se bude oceňovat práce zadarmo?

  • Jakou roli hraje pracovní kolektiv v  produktivitě práce jednotlivce?

    A tak dále podle libosti.

    Napsal jsem, že jsme všichni na jedné lodi (doufám, že nikoli na novém Titaniku). Dodávám k tomu, že místo, které na ní Češi zaujmou, bude záviset právě na tom, jak rychle se podaří nastoupit onu třetí cestu a v jejím rámci řešit problémy, které rozhodně nebudou s časem ubývat.

    Jiří Jírovec

    P.S. Myslím, že ten kreslený vtip byl od Renčína. Takový vesnický synek říká u plotu mamince: "Usmálo se na mě štěstí, dostal jsem místo druhého houslisty na palubě Titaniku".


    Osud Vlasovovy armády po jejím odchodu z Prahy

    Jiří Jírovec

    (K poznámce JČ ve včerejších BL.)

    Kdesi jsem cetl, mozna prave v knize Stanislava Auskeho, ze hlavnim cilem Vlasovova veleni bylo prevest jednotky do zajeti v "zapadni zone". To se podarilo, ale zajatce pak spojene veleni vydalo jako zradce Sovetskemu svazu. Pokud me pamet neklame, bylo to v ramci jakesi dohody mezi spojenci. Z lidskeho hlediska to byla tragedie, jenze v te dobe byl Stalin jeste respektovany spojenec.

    Pokud jde o program "boje proti Stalinovi", ktery Vlasov pouzil pri presvedcovani Nemcu, aby mu povolili vytvoreni Ruskou osvobozeneckou armadu (ROA) jsem pomerne skepticky, ze to byl jeho skutecny zamer. Byl general a musel mit velmi dobrou predstavu o tom, ze Hitler nemel po roce 1942 prilis sanci na zvraceni vyvoje a ze valku vyhraje Stalin a zapadni spojenci. Spis slo o to dostat vojaky z nemeckych zajateckych taboru. Je zname, ze se na sovetske zajatce nevztahovala konvence o valecnych zajatcich. Z meho prizemniho hlediska byl mozna Vlasov lidumil, ktery se rozhodl dostat co nejvic zajatcu z taboru a nejak prosvejkovat zbytek valky.


    Velká Británie: Labouristé po roce u moci

    1. května 1997 zvítězili labouristé Tonyho Blaira ve všeobecných volbách triumfálně po osmnácti letech nad konzervativci. Jak se zhostila Labouristická strana v prvním roce svého funkčního období vlády? Podle průzkumů veřejného mínění je Labouristická strana po roce u moci kupodivu ještě populárnější, než když před rokem zvítězila ve volbách.

    1. května 1997 získali labouristé ve všeobecných volbách 45 procent hlasů, konzervativci 31 procent, liberální demokraté 17 procent. Podle průzkumů veřejného mínění organizace MORI z konce března 1998 podporuje labouristy letos na jaře 53 procent britských voličů, konzervativce 28 procent a liberální demokraty 14 procent. Blair přišel v posledních měsících asi o tři procenta podpory u mladých lidí, naopak získal podporu lidí starších než šedesát let. Celkově se k Blairovi a jeho vládě za poslední rok přiklonila dalších osm až devět procent občanů. Občanská pokojenost s tím, co dělá premiér Tony Blair, nepoklesla za minulý rok nikdy pod šedesát procent. Po pět měsíců minulého roku bylo více než 50 procent britských občanů spokojeno s tím, jak si počíná Blairova vláda.

    Tony Blair je často srovnáván s Margaret Thatcherovou. Blair dominuje britské politické scéně takovým způsobem, jak to Thatcherová dokázala jen krátce uprostřed osmdesátých let. Blair ystupuje prezidentským způsobem a zastiňuje své kolegy ve vládě. Snaží se být hlasem svorného, bezkonfliktního "jednotného britského národa". Jeden britský komentátor poznamenal, že "Margaret Thatcherová byla válečnice, Tony Blair je léčitel." Blair se skutečně snaží neutralizovat společenské rozpory. Často se mu daří vyjadřovat převládající náladu v národě, jako například po smrti princezny Diany. Velkým úspěchem bylo pro Blaira uzavření nedávné dohody o severoirském příměří, čímž se neočekávaně stal také organizátorem nadcházejících mírových rozhovorů o situaci na Blízkém východě.

    Co Blairova vláda za první rok svého funkčního období udělala? Nedlouho po loňských všeobeckých volbách učinila první radikální rozhodnutí: dala ústřední britské bance Bank of England právo nezávisle určovat úrokové míry, a tak osvobodila rozvoj britské ekonomiky od politických tlaků. V červnu 1997 psokytla v novém státním rozpočtu školám a nemocnicím státního zdravotnictví podstatné další finance. Získala je především zrušením daňových úlev na investice v soukromých důchodových fondech. Někteří pozorovatelé za to labouristy kritizovali, že zvýšili daňové zatížení britských občanů zadními vrátky.

    Labouristická strana posléze - po masakru ve skotském městečku Dunblane, kde šílenec Thomas Hamilton před časem usmrtil střelbou celou třídu prvňáčků i s učitelkou - zakázala v Británii soukromé vlastnictví střelných zbraní, zrušila imigrační předpisy, které znemožňovaly sjednocování rodin a oznámila, že bude provádět "etickou zahraniční politiku". Decentralizovala vládu ve Skotsku a ve Walesu. Těmto částem Británie poskytla v referendu právo získat vlastní parlament a Skotové a Walesané se pro parlament v referendu rozhodli. Referendum o vzniku dalšího samosprávného shromáždění se bude konat začátkem května i v sedmimiliónovém Londýně. Blairova vláda začlenila Evropskou konvenci o lidských právech do britského zákona.

    Už před loňskými všeobecnými volbami slíbili Labouristé, že nebudou rozhazovat peníze a budou se po dva roky přísně přidržovat už před volbami nastítěné konzervativní rozpočtové politiky. V rámci tohoto rozhodnutí došlo ke kontroverzi, když vláda omezila sociální podporu pro svobodné matky a rozhodla se zavést od nového školního roku roční školné ve výši přibližně jednoho průměrného měsíčního platu pro univerzitní studenty. Vláda také začala vyvíjet množství energie pro zlepšení úrovně vyučování na základních školách, zejména co se týče schopností žáků psát a počítat.

    V druhé polovině prvního roku svého funkčního období zahájila Blairova vláda celou řadu analýz nejrůznějších aspektů britského veřejného života. V lednu 1998 už pracovalo 87 oficiálních analytických skupin, připravujících rozbory a řešení nejaktuálnějších problémů, od otázky, zda se má i nadále platit horentní mýtné za přejezd nového, soukromého mostu na jeden skotský ostrov na vnitřních Hebridách (které zavedla konzervativní vláda) až po otázku bezpečnosti silikonových implantů do ženských prsou. Vláda přislíbila, že bude rozhodovat otevřeně a k přípravě řešení všech problémů přizvala občanské zájmové skupiny. Pro některé organizace se otevřely dveře ministerstev poprvé za dvacet let.

    Celkem jsou Blairovou vládou znechuceni jen levičáci, stoupenci tradičních labouristických hodnota "staré levice". Tito aktivisté Blairovi například vyčítají že připravuje rozsáhlou restrukturalizaci britského systému sociální podpory a důchodového zabezpečení. Blair ovšem varoval stoupence tradiční levice už před loňskými volbami, že jeho strana se nebude přidržovat známých ideologických schemat. Tradiční levice by chtěla, aby Blairova vláda zavedla vyšší daně a zvýšila veřejné výdaje. Obává se, že reforma sociálního zabezpečení tvrdě postihne chudé lidi.

    Navzdory kritice levicového křídla, Blairova vláda nejedná jako konzervativci. Podepsala sociální kapitolu maastrichtských dohod, přislíbila, že zavede minimální mzdu, kterou konzervativci po léta odmítali, poskytla nejchudším britským občanům 3,5 miliardy liber (asi 200 mld Kč) k tomu, aby se sami osvobodili z pasti nezaměstnanosti a vrátili se do práce.

    Konzervativní kritika Blairovy vlády je většinou jen velmi chabá. Snad nejostřejší konzervativní výtkou je, že se labouristická vláda chová příliš autoritativně a předpisuje lidem, co mají dělat, jako by věděla jen ona sama, co je pro ně nejlepší. Je ale pozoruhodné, že kdykoliv byla tato kritika proti ministrům vznesena, členové Blairovy vlády ustoupili. Vláda Tonyho Blaira se vyhýbá konfliktům. Zřejmě právě proto je nejpopulárnější v historii průzkumů veřejného mínění.

    Někteří kritikové poukazují na to, že je prý Blairova politika jen mlhavá: Blair chce, aby byl sympatický všem, a tak nic prý neříká příliš jasně a konkrétně. Blair se chová otevřeně antiideologicky: jeho heslem je: "je důležité jen to, co se skutečně osvědčí v praxi". Jeden komentátor poznamenal, že je prý mlhavost Blairovy vlády pro ni handicapem: bez ní by možná byla její popularita ještě vyšší. Za nekonkrétní rétorikou, přátelskou vůči občanům, se totiž skrývají radikální vládní rozhodnutí: občané si neuvědomují, kolik práce vlastně labouristé za minulý rok udělali.

    Ale britští voliči nesouhlasí s názorem, s nímž občas přicházejí konzervativní kritikové, že prý nemá labouristická vláda žádné principy a udělá cokoliv, jen aby se udržela u moci. Minulou neděli tento názor odmítlo v průzkumu veřejného mínění 72 procent britských občanů.

    30. dubna 1998

    Jan Čulík

    (Psáno pro časopis Pražský demokrat.)


    Má Tony Blair nějakou politickou filozofii?

    Česká politika v předvolebním období se jak se zdá rozkládá na osobní útoky a povrchně analyzované a posléze rychle zapomenuté skandály. Neexistuje dnes zřejmě v ČR strana, která by byla schopna neideologicky, otevřeně a plodně zhodnotit hospodářskou a politickou situaci země v kontextu mezinárodního vývoje, co se bude v Evropě dít dál a vypracovat nosný program, který by zajistil, že Češi budou v nadcházejících desetiletích patřit mezi světovou elitu, nikoliv mezi ekonomicky a politicky závislé národy.

    Přitom by možná stačilo jen tak málo. Uvažovat, dívat se do světa a předvídat. O tom je také příspěvek Jiřího Jírovce, zveřejněný v dnešních Britských listech.

    Uvádím zde shrnutí postojů britského premiéra Tonyho Blaira, při příležitosti 1. výročí vítězství jeho strany v britských všeobecných volbách, jak ji vypracoval na základě rozhovorů čelný představitel Labouristické strany a častý Blairův kritik, tradiční britský labouristický politik politik Roy Hattersley. Vyšla 3. května v týdeníku Observer. Blair se úzkostlivě přidržuje neideologické cesty. Pro někoho mohou být jeho postoje možná poněkud mlhavé. Jiní se nad nimi možná zamyslí a vyberou si z nich, co považují za nosné i pro českou situaci. (JČ)


    V létě 1996 se účastnil Tony Blair jako host setkání britských židovských intelektuálů. Hovořilo se o Izraeli a o západním břehu Jordánu, a pak položil Blairovi oxfordský sociolog a křesťanský socialista, profesor "Chelly" Halsey otázku, která se kdysi často ozývala během náboženského vyučování na socialistických nedělních školách: "Kdo je podle vás druhou nejdůležitější osobností v bibli?" Tradiční odpověď je "dobrý Samaritán". Blair odpověděl: "Pilát Pontský".

    Tato odpověď přítomné zprvu poněkud iritovala, protože se domnívali, že Blair schválně odpovídá jen drze. Pak vyšlo najevo, že šéf tehdejší hlavní britské opoziční strany to myslí zcela vážně a má to dobře promyšleno. Dva roky uplynuly od tohoto setkání a i dnes potvrzuje Tony Blair, že je podle jeho názoru po Kristovi druhou nejdůležitější osobností v bibli Pilát Pontský, římský prokurátor v Judeji, který se podřídil požadavkům davu a nechal popravit Krista a nikoliv zloděje Barabáše. Pilát byl, uvádí britský premiér, "v podstatě dobrý člověk, který neměl odvahu učinit, co je správné." Blair si z toho vytvořil pro sebe podobenství. Přesvědčení musí jít ruku v ruce s odvahou. Zásady jsou k ničemu, nemáte-li moc. Cesta do opozice je dlážděna dobrými úmysly.

    Blair nikdy neskrýval svou netrpělivost s tím, že je Labouristická strana v opozici. Zpočátku, v polovině osmdesátých let, zastával Blair jako křesťanský socialista názor, že je zapotřebí rozšiřovat ve společnosti zásady rovnosti. V současnosti už tento názor vůbec nesdílí. Ostře se staví proti rovnosti jako společenskému cíli a proti přerozdělování moci a bohatství státem.

    Blair dnes zdůrazňuje, že jeho úsilí o reformu Labouristické strany nezačalo teprve, když se stal jejím šéfem. Konstatuje, že když se poprvé dostal do parlamentu v roce 1983 ve volebním okrsku Sedgefield, vysvětlil svým voličům, co podle jeho názoru musí Labouristická strana udělat, má-li vyhrát volby. "Zdůraznil jsem, že musíme být atraktivní i pro majitele domů a bytů, nejen pro lidi, kteří bydlí ve státních činžácích. Bylo to velice nepopulární."

    V roce 1993 vysílala britská televize seriál s názvem Fight Again, Znovu do boje, který zdůrazňoval, že mají-li labouristé vyhrát volby, musejí si vybrat - buď socialismus anebo úspěch. Tony Blair vyjádřil hluboký nesouhlas s tvrzením ekonoma Kennethe Galbraithe, podle něhož je potřeba "dát chudým lidem hlas" stejně tak důležitá jako získání popularity u středních vrstev. "Jestliže se nedostaneme k moci," konstatoval Blair, "nepomůžeme nikomu." A pak začal vypočítávat, co všechno bude nutno v Labouristické straně změnit. "Máme-li na jihu Anglie problémy s volební podporou, je to proto, že prosazujeme přerozdělovací daňovou politiku."

    I kdyby byl Blair motivován jen touhou zvítězit ve volbách a ospravedlňoval by svou posedlost vítězstvím odmítáním principální opozice jako neukázněnosti, která nemůže mít u voličů odezvu, stejně by zřejmě volby vyhrál, byl by však daleko méně zajímavým premiérem.

    Ve věku, který pohrdá politiky i celým politickým procesem, šířil Blair kolem sebe pohrdání vůči "zastaralému a pošetilému ideologickému haraburdí". Začal prosazovat takzvanou "třetí cestu" mezi "kapitalismem" a "socialismem". Je to dosti mlhavý koncept. Podle Tonyho Blaira se v pojmu "třetí cesta" snoubí hospodářská úspěšnost a výkonnost se sociální spravedlností. Je to politika, kterou nemůže realizovat "strana, která se definuje určitou třídní příslušností". Blair odmítá přesvědčení, že "státní vlastnictví je vždycky lepší než soukromé vlastnictví". Trh je podle Blaira nutno považovat za klíčovou podmínku pro vznik hospodářské efektivity. Trh nestačí jen tolerovat. Tento názor je dnes natolik nekontroverzní, že platí i v komunistické Číně.

    "Pojem třetí cesty lze nejlépe definovat naším postojem vůči trhu pracovních sil," vysvětluje Blair. "Jsem přesvědčen, že by měl existovat minimální standard, a proto podporuju princip minimální mzdy. Ale chceme si zachovat pružnost rozhodování, neboť jsem přesvědčen, že to je v zájmu moderní ekonomiky. V současnosti musejí být lidé schopni se rychle a radikálně přizpůsobovat. Musejí být schopni jednat tvůrčím způsobem. Pravice zastává jiný názor: ta tvrdí, že by na pracovištích neměla platit vůbec žádná pravidla. Stará levice byla zase přesvědčena, že ke spravedlnosti lze dojít prostřednictvím zavádění předpisů. Vláda musí hrát určitou roli. Proto nevěřím ve stoprocentně volné tržní vztahy. Ale vláda se musí soustřeďovat na šíření kvalifikace mezi obyvatelstvem, rozšiřování vzdělání, technologie a na vytváření moderního servisu pro pracovní příležitosti. Nestačí zaujmout názor, že vytvoříme rigidní, neměnné předpisy, a to uchrání pracovní příležitosti před zánikem...

    Před dvěma lety argumentoval takto Tony Blair při rozhovoru s francouzským prezidentem Jacquesem Chiracem. Blair Chiraca varoval, že Británie nepřijme ty části sociální kapitoly maastrichtské smlouvy, které by vnutily britským firmám zbytečně velké množství předpisů a zbytečně velké náklady, a tím by ohrozily jejich konkurenceschopnost na mezinárodních trzích. Chirac argumentoval, že minimální vzrůst výdajů na pracovní síly neohrožuje export. Blair však i nadále silně prosazoval svůj koncept hospodářské otevřenosti. Francouzský prezident mu položil otcovsky ruku na rameno: "Připomeňte mi," řekl. "Vy jste šéfem britské levice a já stojím v čele francouzské pravice. Nebo je to snad obráceně?" Blair se zasmál.

    Jde ale o vážnou věc. Téměř všechny politické strany uznávají, že je zapotřebí najít správnou rovnováhu mezi výkonností volného trhu a sociálním ochranářstvím prostřednictvím vládních předpisů. Blair vyslovuje jednoduché pravdy, které považují všichni muži i ženy dobré vůle za samozřejmé. To to je jeho politická síla a intelektuální - i ideologická - slabost.

    "Jediným způsobem, jak získáme více peněz, je, dokážeme-li udržet stabilitu ekonomiky," konstatuje Blair. Znamená to snad, že zastává konzervativní názor, že chudí zbohatnou až tehdy, až zbohatne celá ekonomika? Blair si přeje, aby byla politika "inkluzívní", aby se na ní podíleli lidé ze všech oblastí života a osoby všech politických přesvědčení. Domnívá se, že ideologické konflikty už skončily a dnes nikomu nic neříkají. Je přesvědčen, že staré problémy lze vyřešit novým způsobem, a jeho řešení jsou v podstatě manažerská. Je přesvědčen, že že politika - tak jak byla tradičně chápána a praktikována - je už dnes mrtvá.

    Paul Johnson - kdysi radikálně levicový šéfredaktor časopisu New Statesman, z kterého se stal věrný stoupenec Margaret Thatcherové a který nyní píše kontroverzní sloupky do novin - pravidelně Blairovi radí, co má dělat. Nynější britský premiér, konstatuje Paul Johnson, je "jednoduchý člověk, v tom nejlepším smyslu slova. Je přesvědčen, že náboženství a politika jsou součástí téhož, jediného procesu. A domnívá se, že by vláda měla mít srdce - stejně jako thatcherovskou hlavu, což znamená, že by neměla plýtvat penězi. V podstatě Blair věří ve slušnost, dobré chování, a že je nutno dělat, co se patří." Blair s tím souhlasí. "To jsou dobré hodnoty," uvádí. "Hodnoty," to je typické blairovské slovo. "Hodnoty," jak doufá, "nahradily úzkoprsé ideologické argumenty, spojené s třídní příslušností či s konkrétním názorem na hospodářskou organizaci státu. Tyto hodnoty jsou v podstatě sociálně demokratické, anebo demokraticky socialistické, " tvrdí Blair. Avšak přitom je možno propadnout ideologické kampani, a to není dobré. Podporujeme myšlenky a hodnoty, které jsou velmi důležité, ale je jich možno dosáhnout jiným způsobem." Za poslední čtyři roky vytvořil Blair z labouristů úplně novou stranu.


    Samostatnost, nezávislost, integrita

    Petr Jánský

    Reaguji na včerejší článek pana Čulíka. Domnívám se, že tvrzení, že jako malý a dlouho utlačovaný národ dosahujeme cíle protekcí, úsluhami a sítí kamarádů, nesouvisí se zákazem natáčení ČT v parlamentě. Nicméně je to tvrzení samo o sobě zajímavé a proto se u něj na chvíli zastavím.

    Tchyně pana Čulíka dává za vzor staré české pořekadlo: Bez peněz do hospody nelez. Mohu se na věc podívat ze dvou stran. Z jedné strany budu hrdý, samostatný a nezávislý občan, nemaje peněz do hospody nepůjdu, s lidmi nepromluvím, nic se nedovím, večer nudný si připravím. Z druhé strany budu také hrdý, samostatný a nezávislý občan - navíc toužící po společnosti, do hospody zajdu, s kamarády poklábosím, peněz na jedno pivo zapůjčím nebo vyhraju v mariáši, večer příjemný strávím.

    Totéž na cestách. Jako hrdý ..., ale chudý český člověk nikam nepojedu, nic neuvidím, nepoznám jiné kraje a jiné mravy, s nikým se neseznámím. Z druhé strany jako hrdý ..., navíc toužící po poznání vyrazím do světa, cizí země navštívím, nevídané věci uvidím, se spoustou lidí se seznámím, nové přátele získám. Ne, že bych někde žádal o nocleh. Lidé, zvláště na vesnicích, jsou srdeční a přátelští, když s nimi vlídně pohovoříte, sami vás pozvou, najíst dají, do postele uloží.

    Domlouvat se s lidmi, navazovat osobní kontakty nebo dokonce vytvářet lobovací uskupení, to je základ úspěšného jednání, to je základ pro prosazení zájmu, to je základ politiky. V tom nevidím žádnou nesamostatnost či dokonce neprofesionalitu.

    Zcela jiný je případ zákazu natáčení ČT v parlamentě. Kdyby produkční použil výše uvedeného "českého" postupu, vykašlal by se na správce, obešel by pár známých poslanců, ti by zalobovali u předsedy parlamentu, a ten by možná souhlas udělil. Toto však není "systémové" řešení. Za správné bych považoval, kdyby poslanci zahájili rozpravu, stanovili pravidla hry a do organizačního řádu sněmovny zakotvili, za jakých podmínek a co je možné v budově parlamentu natáčet. Aby to bylo jasné, srozumitelné, černé na bílém, na správci nezávislé.

    Případ není o cenzuře v parlamentě, není o autoritě a financích ČT. Je o stanovení pravidel chování v budově, kde se vytváří pravidla chování tohoto státu.

    Petr Jánský

    (Pořád si myslím, že jde o trochu něco jiného. Nikdo nemá nic proti "domlouvání se s lidmi, navazování osobních kontaktů a přátelství". Lidem, vychovaným v protestantské kultuře - a hospodářsky nejúspěšnější země jsou většinou právě země protestantské - však vadí, když při této činnosti - při jakékoliv činnosti - člověk automaticky očekává či předpokládá úsluhy od druhých, které si vlasním úsilím nevydobyl. Natáčení satirických pořadů v parlamentě není normální věc, ale ústupek výrobním plánům České televize. To, že na takový požadavek ČT reagoval správce parlamentu autoritářským způsobem, je věc jiná, a politováníhodná.)


    Tisková konference Demokratické unie 6. května 1998

    1. Kandidátky

    Republikové předsednictvo Demokratické unie schválilo dne 2. května 1998 definitivní podobu kandidátek, v současné době je volební zmocněnec předává zapisovatelům krajských volebních komisí, poslední dvě budou předány zítra.

    Kandidujeme ve všech krajích a ve většině s plně obsazenými kandidátkami. Dnes jsme také předali ministrovi vnitra kompletní přehled delegátů do krajských volebních komisí, členy Ústřední volební komise jsme delegovali již v pondělí 4. května 98.

    Kompletní kandidátky byly zaslány všem sdělovacím prostředkům e-mailem a jsou též k dispozici na Internetu .

    2. Prezentace ve veřejnoprávních médiích

    V tuto chvíli stále není známa ani orientačně konkrétní podoba (stopáž) prezentace politických stran ve veřejnoprávních médiích. Není bohužel ani známo, zda se bude jednat o spoty jednotné stopáže nebo o kombinaci několika stopáží, což je věc, která nezávisí na počtu politických stran, ale pouze na rozhodnutí příslušných médií. Nelze tedy konkrétně zadat výrobu a jsou ztíženy i úvahy o obsahu. Demokratická unie se proto obrátila na ČT a ČRo s dotazem, kdy budou známy konkrétní informace. Podle vyjádření pana Nikolaje Savického z ČT bude konkrétní informace poskytnuta do 12. května, ČRo zatím neodpověděl.

    Přestože se všechny kandidující strany shodly na tom, že by měl být dán prostor pouze stranám, které složí kauci a budou tedy volitelné, hrozí zde stále nebezpečí, že díky špatné formulaci volebního zákona si ostatní strany vymohou soudní cestou rovněž svůj podíl na vysílacím čase. Teoreticky jim k tomu stačí podat jedinou kandidátku (tedy pouze v jednom kraji) čítající jediného kandidáta. Vše záleží na výkladu pojmu "kandidující strana", který zákon používá ale nespecifikuje. Stejný problém je se členy všech volebních komisí. Nesložení kauce totiž není dle platného zákona důvodem pro zánik členství příslušné strany ve volebních komisích. Teoreticky tak mohou např. v  Ústřední volební komisi převládnout hlasy stran, které se nakonec voleb nebudou účastnit, což by byla situace poněkud kuriózní.

    3. Stanovisko ke společnému prohlášení několika mimoparlamentních stran k problematice svobodné soutěže politických stran v ČR

    Několik mimoparlamentních stran vydalo prohlášení, ve kterém mimo jiné poukazují na uzavřený kruh média-preference, spočívající v tom, že média neprezentují strany kvůli malým preferencím a ty zase mají malé preference, protože je média neprezentují. Podle názoru Demokratické unie je jedinou cestou z tohoto kruhu zrušení pětiprocentní hranice. Máme za to, že kauce ve výši 1.6 mil Kč je již dostatečným filtrem a pětiprocentní hranice při současném zveřejňování preferencí tvoří psychologickou bariéru, kdy se voliči kromě programů rozhodují též podle preferencí, což do voleb vnáší nežádoucí a přitom velmi silný prvek.

    Připomínáme, že Demokratická unie jako jediná politická strana v ČR podala proti pětiprocentní hranici ústavní stížnost. Výsledkem byl nález Ústavního soudu č. 88/1997Sb., ve kterém se mimo jiné píše:

    "Ústavní soud chápe váhu argumentů Demokratické unie a je si vědom, že její námitky jsou věcně opodstatněné, když tvrdí, že v posledních volbách do Poslanecké sněmovny nezískala žádný mandát, ačkoliv obdržela 169 796 platných hlasů, což zakládá z hlediska poměrného zastoupení nárok na pět mandátů, protože v průměru stačilo těm stranám, jež jsou v Poslanecké sněmovně zastoupeny, k získání jednoho mandátu 30 296 hlasů. Jde o skutečnou disproporci, která není sama o sobě spravedlivá a která odporuje exaktní rovnosti volebního práva."

    Přesto byla pětiprocentní hranice v zákoně ponechána. Demokratická unie se proto nepřipojila k prohlášení těchto stran, neboť jej v situaci, kdy se nelze práva domoci u Ústavního soudu, pokládá za marné.

    4. Pokračujeme ve zveřejňování konkrétních programových kroků DEU

    I. daňová politika

    Základem hospodářské politiky DEU je hospodářský růst a vytváření pracovních příležitostí. Zastáváme názor, že společnost může být jen tak bohatá, jak bohatí jsou její občané. Proto budeme prosazovat:

    A. Na straně příjmové

    a) politiku všeobecného snižování daní jako jeden z hlavních prostředků nastartování hospodářského růstu

    b) snížení daně z příjmu - za optimum považujeme v tuto chvíli 20%

    c) podíl státu na přerozdělování hrubého domácího produktu by dlouhodobě neměl překročit 20% HDP

    d) zrušení zdanění úspor a kapitálových zhodnocení

    e) zamezení vícenásobnému zdanění příjmů

    f) respektování zásady uchování kapitálu, to je nezdaňování kapitálu podniků

    g) umožnění daňových konsolidací a daňových přehodnocení dlouhodobých aktiv za účelem restrukturalizace hospodářství

    h) daňové zvýhodnění investic včetně zrychlení jejich daňového odpisování

    i) vlastní občany kontrolované zdroje příjmů pro samosprávy (některé centrálně vybírané daně nahradit daněmi místními)

    B. Na straně výdajové:

    a) maximální zefektivnění státu - provedení celkové "inventarizace" státní správy s vyhodnocením nákladů a potřebnosti jednotlivých činností státu . Jde o rozsáhlou a celkovou optimalizaci výdajové části státního rozpočtu, nikoliv však na úkor potřebných služeb jako tomu bylo v minulosti (viz omezené financování školství, zdravotnictví, apod), nýbrž na úkor neefektivních a nepotřebných byrokratických struktur, které zaměstnávají samy sebe.

    b) důsledné vybírání daní - tedy daně snižovat, ale na druhou stranu důsledněji vybírat

    c) maximalizovat výdaje ze státního rozpočtu na vytváření podmínek pro rozvoj společnosti

    II. dokončení privatizace

    Úkolem státu není podnikat, ale poskytovat co nejefektivněji společensky žádané služby. Demokratická unie proto podporuje urychlené dokončení privatizace podniků a majetků v držení státu s účinnou ochranou zdrojů z privatizace, které musí vytvořit základ společenského kapitálu a nesmí sloužit k řešení momentálních problémů státního rozpočtu či k sanování rozkradených bank, jako tomu bylo v minulosti.

    Privatizace by měla splňovat následující podmínky:

    a) přispět k hospodářskému růstu a vytváření nových pracovních příležitostí

    b) přispět k vytváření silné střední vrstvy občanů, která zajistí stabilitu společnosti

    c) přispět k řádnému vytvoření a fungování akciového kapitálového trhu, který je nejlepší zárukou optimálního rozmístění zdrojů v hospodářství

    d) přilákat dodatečné seriózní kapitálové zdroje ze zahraničí

    e) vytvářet skutečné vlastníky podniků - hospodáře, nikoliv tuneláře

    f) upřednostňovat zaměstnance a management podniků

    g) podporovat portfoliový způsob, který by bral v úvahu vytvoření silného penzijního systému

    Přirozené monopoly (např. ČEZ) privatizovat až po vytvoření regulačního rámce a narovnání cen. Přednostním způsobem privatizace těchto podniků by měla být privatizace managementem jako kontrolním vlastníkem a široká portfoliová disperze těchto akcií.

    Výnosy z privatizace:

    a) nesmějí být utraceny vládou či parlamentem na běžné výdaje státního rozpočtu, jak tomu bylo doposud

    b) minulé výdaje musí být vráceny bankovním systémem společnosti

    c) hlavním použitím výnosů musí být financování budování společenské infrastruktury

    d) výnosy privatizace a neprivatizované podíly by měly být rozděleny do účelových fondů z nichž největším by měl být důchodový fond pro financování důchodových povinností z minula.

    Pro regulérnost privatizace je třeba přijmout:

    a) zákon o převodu kontrolních podílů v podnicích

    b) zpětné zrušení privatizačních rozhodnutí, u kterých se prokáže kriminální zneužití

    c) tvrdý postih všech účastníků rozkrádání privatizovaných podniků včetně tzv. tunelování

    Příloha - stručná analýza daňového systému a privatizace, která byla podkladem pro zpracování programových kroků DEU

    I. Daňový systém

    Stávající daňový systém:

    a) vysoká celková daňová zátěž brání hospodářskému růstu a nedovoluje vznik silné střední vrstvy

    b) plošný nediferencovaný systém nemotivuje občany k činnostem pro společnost důležitým ale ekonomicky méně atraktivním - např. provozovatel kulturního zařízení je daněn stejně jako provozovatel restaurace, stejně tak pronajímání bytů je daněno stejně jako pronajímání nebytových prostor, atd.

    c) danění úroků z vkladů a úspor nemotivuje ke kumulaci prostředků na větší investice

    d) pomalé daňové odepisování investic je rovněž demotivující

    e) samosprávy jsou odkázány na daně centrálně vybrané a přerozdělované státem, nemají tedy možnost tvorby vlastních daňových zdrojů. Systém přerozdělování je přitom nákladný a neprůhledný, navíc je zde nežádoucí ekonomická závislost samospráv na státu.

    f) nedostatečná legislativa a chybějící instituce (finanční prokuratura) jsou příčinou nedůsledného vybírání daní, které má za následek další zvyšování těchto daní

    II. Privatizace

    Základní nedostatky doposud provedené privatizace:

    a) legalizace špinavých peněz - nebyla povinnost prokazovat původ peněz vložených do privatizace

    b) nedostatečná ochrana minoritních akcionářů vzniklých z kupónové privatizace

    c) vstup tzv. investičních fondů do kupónové privatizace

    d) příliš tvrdé podmínky pro restituce

    e) nehospodárné nakládání s výnosy z privatizace - nebyl vytvořen silný penzijní fond - z výnosů byly sanovány banky aniž by byli bráni k trestní i majetkové zodpovědnosti konkrétní viníci tzv. rizikových úvěrů a dalších nelegálních finančních operací

    f) tzv. malou privatizací nevznikaly vlastnické vztahy, ale pouze vztahy nájemní

    g) byl upřednostňován výnos z privatizace před zachováním pracovních příležitostí a strukturou privatizovaných podniků

    h) nebylo připuštěno soudní přezkoumávání privatizačních úkonů, což znamenalo otevřenou cestu pro korupci


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|