úterý 5. května

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled aktuálních zpráv z ČR Česká televize a zásadní předvolební otázky:
  • Otevřený dopis Ivanu Kytkovi (Jiří Jírovec) Západní Evropa po třiceti letech:
  • Květen 1968 v Německu, v Británii a ve Francii. Co to bylo a jaký to mělo dlouhodobý dopad? Česká státní správa a zákony:
  • Nenechme se terorizovat úředníky (Stanislav Holeček) Česká politika:
  • Parkanová cestuje a komunističtí soudci zůstávají (Petr Jánský) Reakce:
  • Údajná cenzura z českého parlamentu, zaměřená proti ČT: Uklidněte se! (Matthias Roeser) Zdraví:
  • Dotaz lékařům: Pozměňuje léčení příznaky chorob? Češi v Americe po hlasování o přijetí ČR do NATO:
  • Poděkování (Jiřina Fuchsová)

    Kompletní Britské Listy

    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Adresa Britských listů je zde.
  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).
  • Časopis Neviditelný pes, který vydává Ondřej Neff, je na adrese http://pes.eunet.cz.
  • V archívu Britských listů jsou nyní k dispozici tematicky uspořádané články, zveřejněné v BL v letech 1996 - 1997.
  • Měsíčník Nová přítomnost je nyní k dispozici na síti.
  • Stránky české skupiny Amnesty International najdete na adrese http://www.amnesty.cz.

    Co je nového v České republice

  • Podle aktualizované makroekonomické prognózy Českého statistického úřadu by měl letos hrubý domácí produkt ČR vzrůst o 1,4 procenta. Původní předpoklad počítal s růstem 1,6 - 2,2 procenta. Průměrná celoroční míra inflace dosáhne 12,2 %, původní odhad ČSÚ byl 11,25 %. Nezaměstnanost by měla na konci roku být 6,2 % oproti původním 5,75 %. V roce 1997 vykázal HDP růst 1,0 %, průměrná míra inflace za rok 1997 byla 8,5 % a průměrná míra nezaměstnanosti dosáhla na konci loňského roku 5,2 %. - Růst hrubého národního produktu ČR musí každoročně po dobu asi dvaceti let překračovat pět procent, má-li mít ČR naději, že hospodářsky dožene západoevropské země. Bude nová vláda pracovat na metodách, jak stimulovat hospodářské oživení bez rozpoutání inflace?

  • Prezident Václav Havel má dojem, že všeobecná starost o jeho zdraví přispěla v České republice v předvolební době k posílení občanské solidarity. Řekl to při svém včerejším prvním veřejném vystoupení od operace tlustého střeva, která se uskutečnila 14. dubna v rakouském Innsbrucku. Havel včera v Innsbrucku podepsal rozkazy, jimiž povýšil nebo nově jmenoval sedm českých generálů. Nejevil při krátkém proslovu známky akutní vyčerpanosti ani dušnosti. Ve středu 6. května v poledne by se měl Havel setkat v innsbrucké nemocnici s rakouským prezidentem Thomasem Klestilem a vrátit se pak do ČR. Včera v 19 hodin Havlovi telefonoval americký prezident Bill Clinton, a informoval ho, že americký Senát schválil přičlenění ČR do NATO. Havel vyjádřil "potěšení a radost českého národa".

  • Předvolební boj v ČR sílí, nebojuje se však politickými programy, ale obviněními. Miloš Zeman chce předat v  úterý vyšetřovateli Martinu Hádkovi "záznam z tajné porady" u bývalého ministra vnitra Jana Rumla, kde prý ředitel Úřadu pro zahraniční styky a informace Oldřich Černý oznámit, že "jeho služba je připravena inspirovat akci vycházející ze zahraničí proti ČSSD". (Krásný příklad dřevěného jazyka, tento citát.) Zeman také tvrdí, že prý Jan Ruml zorganizoval i pád Václava Klause, a to "ve spolupráci s Hradem." Ruml v pondělí v  otevřeném dopise předsedům politických stran označil zmíněný materiál za falzifikát.

  • Miroslav Kočárek, bývalý velvyslanec ČSFR ve Švýcarsku a organizátor známé schůzky Čechošvýcara Jana Vízka s vedením ČSSD v Bamberku, prohlásil, že mu redaktoři pořadu ČT Nadoraz sdělili, že připravují další pořad o  tzv. bamberské aféře. Snahy dát bamberskému jednání příchuť spiknutí označil za naprostý nesmysl, protože nikdy nepřekročilo rámec výměny názorů o otázkách hospodářského a politického vývoje v ČR. - Kočárek poté veřejně prohlásil, že skutečně jednání pana Vízka se sociálními demokraty připravoval. Vízka prý ze svého působení ve Švýcarsku poznal jako pracovitého člověka a požíval jeho důvěru. Mimo jiné i proto, že mu byl doporučen Lubošem Dobrovským. Určitou referencí byly podle Kočárka i Vízkovy kontakty "s předními poslanci vládních stran, v bankovních kruzích, například s pány Ježkem, Salzmannem, Němcem, Honajzrem a dalšími".- Čtenáři ze Švýcarska však píší:

      Radi bychom vedeli, kdo je vlastne pan Vizek z afery CSSD. Zde ve Svycarsku ho>nikdo nezna a ani v telefonim seznamu neni uveden. Je tam jediny Vizek Zdravko elektroniker. Pan Vizek by mel byt udajne president Firmy International Holding Comp., ale ani tu jsme v tel.seznamu nenasli. Toho pana neznaji ani cinni emigranti jako Ing Dr. Zdenek Lukastik, vezneny za totality v Jachymove. Ing Jiri Mazac a Ing Zdenek Lukastik, Zuerich.

  • V roce 1996 si myslelo 43 procent občanů ČR, že rozsah privatizace v ČR byl "přiměřený". Dnes si to myslí 19 procent lidí. Za příliš rozsáhlou považuje nyní provedenou privatizaci 29 procent namísto předloňských 20 procent občanů a za nedostatečný má rozsah privatizace 21 procent respondentů oproti 11 procentům v roce 1996. Vyplývá to z v pondělí zveřejněných výsledků dubnového šetření Institutu pro výzkum veřejného mínění (IVVM). Lidem vadí privatizace ve zdravotnictví, privatizace bank a jejich následné hospodaření a privatizace dolů. Dvacet procent lidí přesvědčených o příliš rozsáhlé privatizaci kritizuje způsob a úspěšnost dosavadního privatizačního procesu. Pokud jde o privatizaci, respektive její regulérnost a případný vznik nových soukromých firem, velká část zaměstnanců nebyla podle mínění respondentů o situaci předem informována a neměla představu o důsledcích. Za přiměřenou považují privatizaci především podnikatelé a živnostníci, stoupenci ODS, KDU-ČSL a Unie svobody. Širší rozsah privatizace požadují častěji sympatizanti těchto tří stran, přičemž zejména ODS se jeví jako nedostatečný. O nadměrném rozsahu privatizace jsou přesvědčeni hlavně příznivci KSČM a ČSSD.

  • Uznání příslušníkům odboje za druhé světové války vyjádřil v pondělí náčelník generálního štábu Jiří Šedivý. Nová česká armáda bude podle něj pokračovat v těchto tradicích. O významu armády pro budoucnost svědčí podle Šedivého výsledky českých zahraničních vojenských misí, zejména v  Bosně. "Hrdost našich vojáků byla tak markantní, že naši přátelé z armád USA, Kanady, Nizozemí nebo Velké Británie chodili a vzdávali hold našim vojákům za jejich statečnost, schopnosti, ale i partnerství, které prokazovali," uvedl Šedivý.

  • Republikáni Josef Krejsa, Rudolf Šmucr, Lubomír Votava a Petr Dítko, kteří byli za narušení česko-německého pietního aktu na Národním hřbitově v Terezíně v červenci 1994 obžalováni z výtržnictví, přijali únorovou amnestii prezidenta republiky a jejich několikaleté trestní stíhání tak bylo zastaveno.

  • Šéf Fondu národního majetku Roman Češka řekl, že se vzdává funkce předsedy výkonného výboru FNM. Jeho krok je prý reakcí na chování levicových a pravicových poslanců parlamentu i narozhodování současné vlády. Češka se rozhodl odstoupit po posledním zasedání kabinetu. Vytýká mu bezúplatný převod Státního léčebného ústavu v Třeboni na město, které považuje za "socialisticko-lobbistické rozhodnutí". Ostře se staví rovněž proti návrhům ministra zemědělství Josefa Luxe prodat Budějovický Budvar. Navrhovaný prodej pivovaru označil "za velkou lumpárnu". Podle Češkových slov údajně Lux čeká s prodejem Budějovického Budvaru na novou vládu jen proto, že by aféra nyní příliš rozvířila předvolební hladinu.Podle Češky byla privatizace v ČR zpolitizována, když bylo odvoláno prezidium FNM a schválen "komunistický" návrh rozpočtu fondu. Poslanci prý rozhodovali nekompetentně, což bude podle jeho názoru zřejmě typický obrázek, vyhraje-li volby levice.

    Výběr textů z posledních dní:

  • Václav Havel v  roce 1968 (Financial Times)
  • V Británii byla vyrobena vakcína proti zubnímu kazu
  • Ekonomický vývoj ve světě: Budoucnost zaměstnanosti - nebude žádná?
  • Rakovině způsobované kouřením dokáže prý zabránit jediný gen
  • Vysoký činitel ČT byl po volbách v roce 1996 nucen chodit na výslechy na policii - je nezávislost veřejnoprávní ČT skutečně zajištěna? (Jan Čulík)
  • Nacházející volby v ČR: Nerozhodní voliči jsou nadějí české politické scény (Andrew Stroehlein)
  • Zneužívání antibiotik hrozí vyústit v epidemie nevyléčitelných chorob
  • Předvolební blues v ČR (Andrew Stroehlein)
  • Británie: Znovu se hovoří o třetí cestě - je ČR na takovou debatu připravena? (Andrew Stroehlein)
  • Konečně rozumný přístup: EU odmítla sudetoněmecké radikály (Andrew Stroehlein)
  • Čeští poslanci: nechodíte-li do práce, očekávejte, že zaměstnání přijdete (Andrew Stroehlein)
  • 23. dubna, světový den knihy: Počítače nikdy nezvítězí nad knihami, jejichž popularita je věčná! (The Times)
  • Miroslav Holub v Glasgow a Pražské jaro (Jan Čulík)
  • Klaus o Mlynářovi (Andrew Stroehlein)
  • VÝZVA: sbírka peněz na pomník českým pilotům, padlým za druhé světové války
  • Ještě jednou Tunisko - je ho možno hodnotit podle měřítek evropských zemí (reakce Jana Čulíka na článek Vojtěcha Kmenta)
  • Trest smrti: je nemorální a zbytečný (Andrew Stroehlein)
  • České privatizační fondy budou donuceny k odprodávání akcií (Financial Times)
  • Jak se vyrovnat s totalitní minulostí (Jiří Jírovec)
  • Ještě jednou Boeing a Aero (Ondřej Zvěřina)
  • Rozhovor s Ivanem Kytkou, šéfem zpravodajství ČT: Je zpravodajství ČT nyní ještě horší než dřív?
  • Tunisko: život v socialismu? (Jan Čulík)
  • Tunisští "Všichni dobří rodáci" - stalinistické praktiky. Úryvek z románu Mustafy Tliliho "Lví hora"
  • Co by měl český prezident učinit po volbách (Andrew Stroehlein)
  • Jak se psalo na jaře roku 1968: Obrodný proces v Semilech (Ludvík Vaculík, Literární listy 27. června 1968)
  • Kanadská mlékárna, občanská společnost a Aero Vodochody (Jiří Jírovec)
  • Manifest, který způsobil sovětskou invazi v roce 1968: DVA TISÍCE SLOV (Ludvík Vaculík, Literární listy 27. června 1968)
  • Lži, zatracené lži a statistiky (Andrew Stroehlein)
  • Pozapomenutá kultura: česká literatura v exilu za komunistické éry (Jan Čulík)
  • Koupíte si v dražbě auto za 100 000 Kč, zaplatíte plnou cenu, ale auto nedostanete a za tři roky nevysoudíte nic. Otřesné poměry v českém podnikatelství a soudnictví. KTERÉ NOVINY BUDOU USILOVAT O NÁPRAVU?
  • Den, kdy zemřel Kristus. K velikonočnímu zamyšlení
  • Angličtina světově vítězí jako lingua franca - učme se rychle anglicky! (FT)
  • Český stát na prahu třetího milénia (Michal Janata, časopis Prostor)
  • Ještě Boeing a Aero Vodochody: nezodpovězené otázky: Kdo se bude smát celou cestu do banky? (Jiří Jírovec)
  • Jak bojovat proti nacionalistickým mýtům? (Jan Čulík)
  • Paul Johnson: Co způsobuje, že jsou národy ekonomicky úspěšné
  • O české zaprdlosti (Jan Lipšanský)
  • Deset let vězení za jedinou noc, strávenou v pražském hotelu (Observer)
  • Čína, lidská práva, ČR a světové ekonomické summity: PŘEHLÍDKA TYRANŮ (Observer)
  • Promarněná příležitost pro snášenlivost: ČR odmítla zákon o homosexuálním partnerství (Andrew Stroehlein)
  • Udělá Boeing s firmou Aero Vodochody totéž, co učinil s podnikem de Havilland? (Jan Čulík)
  • Povědomí o demokracii: Pohraniční stařenka (Jiří Jírovec)
  • Andrew Stroehlein zase znovu - o mně (Jiří Pehe)
  • Reakce na poznámky Jiřího Peheho (Andrew Stroehlein)
  • PROJEKT REFORMY ZPRAVODAJSTVÍ ČT IVANA KYTKY: Zpravodajství ČT - poslání pro příští tisíciletí a principy k jeho naplnění (Ivan Kytka, nový šéf zpravodajství ČT)
  • PROJEKT REFORMY ZPRAVODAJSTVÍ ČT IVANA KYTKY: Plán naléhavých operačních, taktických a strategických změn ve zpravodajském týmu (Ivan Kytka)
  • Změna volebního systému v ČR problémy neodstraní (Andrew Stroehlein)
  • POZOR: PRECEDENS: Boeing a Aero Vodochody: Boeing už jednou převzal jednu menší (kanadskou) leteckou firmu a za pár let ji vládě zase za drahé peníze vrátil (Jiří Jírovec)
  • Proč někteří vzdělanci vypadají jako idioti? (Jiří Jírovec)
  • Finanční dary pro politické strany? Není problém, pokud víme přesně, kdo to platí (The Guardian)
  • K petici biologů na záchranu české vědy: Vědecký omyl (Jiří Jírovec)
  • Media in the Czech Republic: the current state of affairs (Jan Čulík)
  • Referendum se smí konat v Londýně, nikoliv v Praze
  • Dvojí občanství: Jsou dva pasy lepší než jeden? (Wall Street Journal 25.3.1998)
  • Role vzdělanců v chaosu české společnosti (přednáška Jana Čulíka)
  • Ostře odmítavá i souhlasná diskuse k výše uvedené přednášce Jana Čulíka (Vladimír Mlynář, Milan Uhde, Jiří Vančura, Zdeněk Pinc, Sylvie Richterová, Eduard Goldstuecker, Milan Horáček, Milan Hauner a další)
  • Naléhavá výzva vědcům: je třeba vytvořit silnou lobby pro vědu (ČEŠTÍ BIOLOGOVÉ)
  • Kosovo: Poznámky z jednoho londýnského semináře o tom, co skutečně rozděluje Evropu
  • České školství je na tom ještě hůř, než píší Britské listy! (Rudolf Joska)
  • Zdravotnictví: ODS se točí na obrtlíku (Jindřich Ginter)
  • Krásné sny. Kolaborace už není v ČR jediným způsobem, jak udělat kariéru, je to však způsob nejvýnosnější. (Sunday Times, 22.3. 1998)
  • České sdělovací prostředky publikují jen názory, které jsou v linii (Emanuel Mandler, vyšlo v MFD)
  • České školství je finančně v krizi (Jindřich Ginter)
  • 28 procent lidí si myslí, že to za komunismu bylo lepší: Tento frustrující průzkum veřejného mínění: Je to za dlouhou dobu nejlepší zpráva! (Andrew Stroehlein)
  • Češi v Americe a Češi doma: "Kdo nechtěl odejít, nemusel? Otevřený dopis do Čech (Michal Málek)
  • Prostituce: Praha, středoevropský Bangkok (Andrew Stroehlein)
  • Václav Havel a "kmenový stát" (Andrew Stroehlein)
  • Vývoz zbraní z ČR: Praha, Alžír, Brusel (Andrew Stroehlein)
  • Ukradená Fronta, ukradené Právo (Jiří Vančura, Listy č. 1/1998)
  • Britská vláda usiluje o stimulování vzdělávací revoluce, aby země ekonomicky přežila. Co vláda česká? (Jan Čulík)
  • Prestiž BBC pramení z neposkvrněné historie a jasné vize (Ivan Kytka
  • Nový ředitel České televize Jakub Puchalský je z BBC - co je to za instituci?(Jan Čulík)
  • Čtyřicet let pozadu? "Naši" Romové a "naši" Němci (Andrew Stroehlein)
  • Děláme něco proti krizi české identity v dnešním světě? (Ivan Kytka, Česká televize)
  • SEBEVĚDOMÍ JE ZÁKLAD SVOBODY. Významná diskuse o roli sdělovacích prostředků a školství při pěstování kritického myšlení, vysílaná Svobodnou Evropou. Ivan Kytka, Ondřej Hausenblas, Jan Čulík

    Otevřený dopis Ivanu Kytkovi

    Jiří Jírovec

    Vážený pane Kytko,

    v dopise Janu Čulíkovi (částečně otištěném 28.4. 1998 v BL) jste učinil dvě významná prohlášení: "Právě jsem si četl Britské listyŠ" a  "Špochopitelně mám již teď poměrně detailní a podrobný (to je ovšem to samé JJ) plán, jak zajistit co nejkvalitnější servis veřejnosti". Druhému prohlášení, které se týka předvolební kampaně, předchází vysvětlení, že toto zpravodajství je plně ve Vaší kompetenci.

    Ačkoli nevysvětlujete, co ten servis obnáší, nebude snad daleko od pravdy, že ČT nemá posluhovat politickým stranám, ale sloužit veřejnosti. V rámci této logiky by tedy mělo být Vašim cílem, tedy pokud jde o předvolební období, zprostředkovat přísun objektivních informací voličům a usnadnit jim rozhodování.

    V podstatě jde o dvě poměrně jednoduché věci, totiž o analýzu uplynulého období (co se povedlo a co ne) a kritický pohled na volební programy jednotlivých stran (co komu slibuji, kolik to bude stát a jaká je naděje, že svoje sliby splní).

    Domnívám se, že je povinností ČT tuto analýzu provádět (bez strachu před velkými zvířaty) a hlavně výsledky objektivně předkládat veřejnosti. Pokud je statut ČT podobný BBC (nebo kanadské CBC), pak by měla stejným způsobem vystupovat - daleko víc jako nástroj kontroly moci, než jako její převodová páka.

    Při svých zkušenostech z Velké Británie jistě víte, že aféry typu POLDI Kladno a Aero Vodochody, by tam byly automaticky součástí volební kampaně. Využívám tedy Vaší záliby ve čtení BL a ptám se, zda Váš detailní plán počítá s osvětlením těchto, podle mého názoru skandálních, záležitostí?

    Britské listy přinesly na toto téma dostatek podnětů. Pověříte tedy někoho z týmu svých novinářů, aby pátral po tom, jak se věci mají? Pozvete třeba ministra obchodu Karla Kuehnla na interview a požádáte ho, aby přiměřeným způsobem objasnil o co jde v případu Aera? Volič má přece právo vědět, zda jde o geniální transakci nebo o podvod.

    Jistě Vám neunikla ani zpráva o prodeji Letu Kunovice - za 4.5 miliónů dolarů, se slibem vložit dalších (až) 15 miliónů dolarů do rozvojových programů a převzetím dluhu 50 miliónů (BL 23.4. 1998). Jak se tyto podmínky poměřují s prodejem Aera? Není to krásný námět pro pátrací žurnalistiku? Voliče by podobné věci měly zajímat. Navíc není vyloučeno, že by zájem mohl projevit i státní prokurátor - pokud taková instituce v ČR vůbec existuje. Nemyslíte? To že Američani dluh zamáznou vypadá na papíru krásně, jenže moje kupecké počty mě vedou k závěru, že stát dostane jen 4.5 místo 54.5 miliónů. Nebo snad ne? Kam se podělo těch 50 miliónů dolarů? Bratru 1.5 miliardy korun snad stojí za trochu zájmu. O jedné miliardě dolarů v případě Aera ani nemluvě.

    28. dubna jsem v BL napsal, že potřebujete čas k tomu, abyste mohl prosadit změny. Nicméně odvahu k nim můžete projevit výběrem témat už v předvolebním období.

    Přeji Vám v tom mnoho zdaru.

    Jiří Jírovec

    P.S. V případu Aera a Letu nejde vůbec o to, zda je nebo není nutná mezinárodní spolupráce k přežití daného oboru (viz třeba článek Ondřeje Zvěřiny, BL 21.4. 1998), ale o podmínky na něž vláda přistupuje - včetně finančních závazků a s nimi spojených rizik. Týká se možné nekompetentnosti a v horším případě i korupce lidí, kteří podobné obchody uzavírají a možné neschopnosti vlády, která je v poslední fázi schvaluje. Týká se maskování odpovědnosti za správu veřejného majetku.

    Ve vlaku, pokrytém rudými vlajkami, jsme hovořili o vládě studentů a kouřili jsme marihuanu. Na pár týdnů se zdálo, že vstoupíme do historie. Pak přišla revoluce.

    Mladí muži a ženy, kteří v ulicích demonstrovali proti válce ve Vietnamu, si mysleli, že svrhnou "pozdní kapitalismus". Namísto toho pomohli zlikvidovat něco jiného - sociální demokracii.

    Toto je zhodncení západní revoluce roku 1968 od jednoho jejího účastníka, Neala Aschersona, čelného britského komentátora a znalce Německa a středovýchodní Evropy. Vyšlo v týdeníku Observer 3. května 1998.

    Byl jem ve vlaku, když jsem uslyšel o bojích v Paříži. Byl květen 1968 a vlak, pokrytý rudými vlajkami, vezl revoluční studenty z Berlína do Bonnu na demonstraci proti zákonům pro výjimečný stav. Zvolili jsme delegáta našeho kupé pro vagónový výbor, a vagónový výbor zvolil delegáta pro vlakový výbor, a většina z nás se snažila spát, nebo kouřila marihuanu anebo četla traktáty o kapitalismu. Pak, v časných ranních hodinách, někdo pustil hodně nahlas rádio. Na levém břehu Seiny v Paříži útočilo 10 000 policistů na barikády, které bránili studenti a školní děti. Slyšeli jsme hluk davů, exploze granátů, výkřiky.

    Berlíňané, kteří si o sobě mysleli, že jsou tvrdí, poslouchali s otevřenou pusou. V Německu nedošlo nic tak daleko. Ale pak vykřikl delegát našeho kupé - "Kein Konkurrenzdenken - Žádné konkurenční myšlenky!"

    Stále ještě vzpomínám na jeho ochraptělý hlas, když lidé hovoří o "svém" roce 1968. Ať se tehdy stalo cokoliv, anebo se chtělo stát, nemá to nic společného s tím, kdo hodil víc kamení nebo rozbil víc univerzitních přednášek. Rebelie, jejíž myšlenky a praxe nadchly mladou generací severní hemisféry před třiceti lety, nebyla soutěží o styl. Tato rebelie nebyla úspěšná, přesto však byla seriózní a zůstává dodneška záhadou. Posléze přešla její energie do podzemí a nečekaným způsobem pozměnila názory lidí. Někteří pařížští studenti si říkali "Enfants de Marx - Marxovy děti". Dnešní mladí mají v sobě geny Danyho Cohn-Bendita a Rudi Dutschkeho, aniž by o tom věděli.

    Ian Bell v deníku The Scotsman bagatelizuje "les événements" roku 1968 jako frašku, která vedla nikoliv k revoluci, ale k reakci. "Květen roku 1968 patří k nejlepší propagandě, jaké se pravici kdy dostalo." Mládež roku 1968 nyní světu vládne, na základě škrtů sociálního zabezpečení a masové nezaměstnanosti. Poučila se, že "pokud pravici nemůžete porazit, dejte se k ní." Bell uzavírá: "Nic se nestalo."

    Ale ono se něco stalo. Světem se rozšířil bacil. Bacil svými myšlenkami nakazil především Spojené státy, Západní Německo, Francii a Itálii, ale nebyla vůči němu imunní žádná "západní" země. Rebelie se rozšířila na univerzity v Jugoslávii a ve Španělsku. V Československu podepsali studenti smlouvy o vzájemné obraně s dělníky v pražských továrnách, V Mexiku skončilo hnutí 2. října krvavou lázní, kdy policie a vojsko usmrtily asi pět set demonstrantů. Jen v roce 1968 šel počet těch osob, co se účastnily demonstrací, okupovaly budovy, stavěly barikády a lepily po zdech plakáty, do miliónů.

    Rozsah této erupce byl fenomenální. A co její kvalita? Byla to snad "skutečná revoluce", vzhledem k tomu, že skutečné revoluce často selhávají? Ze subjektivního hlediska ano. Každý, kdo studoval historii devatenáctého století, náhle viděl revoluční rekvizity i postavy všude kolem sebe. Pro mladé ženy a muže, které jsem znal v Berlíně, kdysi dobromyslné a nepříliš dobře se vyjadřující, se stala "revoluce" jediným obsahem jejich života a snů: vyjadřovali se jasnou, zářivou doktrínou - změnily se jim oči. Sorbonna byla přesně taková, jak Lamartine popisoval pařížskou radnici z roku 1848 - schodiště bylo ohlušujícím vírem lidstva, jak se jeden proud lidí se zprávami a letáky dral nahoru a druhý proud misionářů a zpravodajců s široce otevřenýma očima se dral dolů: akční výbory freneticky zasedaly v každé místnosti a na každém odpočívadle. Tichá dívčina u nás odvedle z Berlína vstoupila s celou třídou do Rudých gard - místo do školy chodili pak každý den do lesa nacvičovat písně proti "revisionismu".

    Avšak selhání je selhání. Všechna hrdá proroctví, když se vládám podařilo znovuzískat moc - "To je teprve začátek... " vešla vniveč. Tom Nairn, který onoho léta seděl v okupované Hornsey School of Art, napsal, že "nový svět se začal projevovat". On a všichni ostatní, kteří měli pocit, že politika v rozvinutém světě se od základů změnila, měli sice pravdu - avšak často způsobem, který nečekali a který by se jim posléze zdál odporný. Otázkou je, zda byly myšlenky roku 1968 jen planými řečmi anebo seriózní reakcí na skutečné problémy.

    Dvě základní ideje rebelie z roku 1968 byl "antiautoritářství " a "účast". K revoluci došlo ke konci "zlatého věku", čtvrtstoletí astronomického růstu a prosperity, které Evropu proměnily od základů. Mladá, vysoce kvalifikovaná generace, která se nemusela obávat chudoby či nezaměstnanosti, se snažila uniknout paternalistickému systému s dobrými úmysly, který tuto generaci vytvořil. Terčem útoku se staly všechny hierarchie a formální struktury, od státu, přes systém školských zkoušek až po rodinu. Od nynějška měly být všechny instituce řízeny prostřednictvím přímé demokracie svých zaměstnanců. Měly začít dělat něco úplně jiného, pokud by o tom "základna" rozhodla. Výrobu, hmotnou i intelektuální, měli v nové "republice rad" řídit dělníci.

    Byly to starobylé myšlenky. Byly zakořeněny v individualismu osvícenství a přešly prostřednictvím tradice anarchismu do levicového křídla komunismu, které posléze zlikvidoval Stalin. Hnutí odporu proti stalinismu v komunistickém Maďarsku, Polsku a Československu se snažilo dlouhé roky vytvořit dělnické rady v továrnách. Novým prvkem v roce 1968 bylo to, že tyto myšlenky byly přeneseny a přetvořeny pro západní společnost. Měly být užity na univerzitách i v intelektuálních institucích, nejen v dolech a v docích.

    Rebelie zjistila, že politický systém není neměnný - že jde spíše jen o kulisy. Ukázalo se, že jen stačí, aby rebelové dostatečně dlouho dupali a křičeli, a náhle se pohoří začala kymácet a obloha krabatit. Jak tvrdili situacionisti dlouhá léta, všechno to bylo jen předstírání, scéna namalovaná na lepence a demonstranti si uvědomili, že všechno skutečně může být zničeno a vybudováno znovu. Překvapení a nadšení z toho plynoucí bylo obrovské. Z celého dědictví roku 1968 byla tato ztráta respektu nejtrvalejší.

    Avšak na Západě roku 1968 neexistovala sebemenší šance, že by takováto revoluce mohla zvítězit. I kdyby načas ovládla ulice, neměla možnost udržet se při moci vůči svým nepřátelům. Paradoxně byla tato křehkost zdrojem vlivu. Kdyby bývala revoluce v jedné nebo v několika zemích načas, na pár týdnů či měsíců, zvítězila, úsilí změnit starý systém a udržet se před kontrarevolucí (nemluvě o NATO) by vedla k běžným důsledkům: kompromisy, represe, diskreditace celé utopické vize. Stalo se však to, že revoluce roku 1968 se rozložila tak rychle, že se její ideologie vsákla téměř neporušena do země.

    To, co se revoluci roku 1968 stalo, bylo překvapující a někdy bolestné. Část ducha roku 1968 se projevil v nesmyslném ozbrojeném boji v Německu a v Itálii. Jiným trvalým důsledkem však byla všeobecná liberalizace společnosti - nejprve se to projevilo jen ve středostavovské společnosti lidí s univerzitním vzděláním. Po celém Západě přestali být profesoři neomylní, studenti se stal součástí správních rad univerzit, byrokraté začali chodit do práce v texaxskách, právníci dovolili, aby jim mladí zaměstnanci jejich firem říkali křestním jménem, vojáci si nechali narůst dlouhé vlasy a školy se začaly zajímat o to, co je prospěšné pro děti. Jak mi nedávno řekl jeden můj německý přítel, "V téhle zemi se najednou dalo žít."

    Množství iniciativ, které do té doby existovaly jen v rámci revoluce, se začalo projevovat po pádu revoluce samostatným životem. Ženské hnutí změnilo svět. Totéž se stalo celé řadě aktivistických skupin, ať už šlo o homosexuály anebo o alternativní výchovu dětí.

    Dramaticky se změnilo chování lidí i hudba. Životní styl, který vznikl v šedesátých letech, se stal trvalým způsobem života. Nejprve se tak žilo jen v komunách a v nezákonně okupovaných prázdných domech a bytech, posléze se stal tento způsob života alternativou k starému postupu po příčkách tradiční kariéry. Mnoho lidí z roku 1968 se stalo novináři - byla to klasická náhražka za společenskou aktivitu. V Británii například vznikla vlivná Free Communications Group, Skupina pro svobodné komunikace, která po řadu let usilovala o "účast" ve sdělovacích prostředcích, o redakční charty, o to, aby byli šéfredaktoři voleni zaměstnanci novin (včetně tiskařů a uklízeček) a aby byla zveřejňována všechna komerční vydavatelská tajemství.

    To všechno je pryč. Avšak Free Communications Group také začátkem sedmdesátých let zveřejnila své předpovědi ohledně příchodu nové technologie, jako je internet a interaktivní užívání počítačů, televize a telefonních linek, k němuž dochází teprve nyní. Nebylo náhodné, že k erupci roku 1968 došlo na úsvitu počítačového věku. Autoři pamfletů v Paříži a v Berlíně většinou odmítali novou technologii jako další kapitalistickou zbraň pro manipulaci mozků. Někteří z nich však viděli, že jde o něco, co je možno využít proti vynálezcům: že jde o prostředky výroby, jejichž prostřednictvím by mohla vzniknout kultura malých "řemeslníků", nezávislých na velkých korporacích. Ze svého hlediska měli pravdu. Počítače daly moc nové podnikatelské třídě lidí pracujících na volné noze, která začala vznikat. Je podivné, že lidé roku 1968 si neuvědomili, že nová technologie také povede k likvidaci miliónů úřednických pracovních míst - k holocaustu úředníků.

    Mladí muži a ženy, kteří v ulicích demonstrovali proti válce ve Vietnamu, si mysleli, že svrhnou "pozdní kapitalismus". Namísto toho pomohli zlikvidovat něco jiného - sociální demokracii. Revolucionáři roku 1968 zdiskreditovali sociálně-demokratický konsensus, který uchránil většinu západních společností před devastací hospodářstvím zcela volných tržních sil. Když argumentovali rebelové o "represívní toleranci" a o brutální státní moci, která skrývá svou pravou tvář za spotřebním zbožím a za kultem výběru, tvrdili, že analyzují strategii firem jako je Occidental Petroleum, Boeing, Mannesmann Steel a Springer. Ale přinesli bomby na špatnou adresu. Podařilo se jim efektivně zdiskreditovat státy, které byly mírně kolektivistické, opatrně tolerantní a nebyly nijak zvlášť represívní. Vládly v nich však bezpochyby zastaralé struktury, které vytvořili po roce 1945 křesťanští demokraté, socialisté, sociální demokraté a Labouristická strana.

    Zkušenost roku 1968 vytvořila generaci, která pohrdala státem - ať už to byl či nebyl sociální stát - a považovala ho za autoritářskou byrokracii. Později, když politikové ideologické pravice začali zpochybňovat stát z podstatně méně idealistických důvodů, bývalí revolucionáři nevystoupili na jeho obhajobu. Tímto způsobem se otevřely dveře pro režimy Thatcherové a Reagana v osmdesátých letech.

    Byly i další ironie. Scéna roku 1968 byla plná "kolektivů", zároveň však bylo její etikou osvobozeni jednotlivce, individualismus, odmítání konvenční morálky ve snaze dosíci sebeuspokojení a seberealizace. A tak bylo možno v osmdesátých letech občas najít stavitele barikád z roku 1968, jak vede vlastní malý podnik, likviduje v něm odborové hnutí a chválí Margaret Thatcherovou.

    O třicet let později vyvstává otázka, jestli by se to všechno mohlo stát znovu. Exploze roku 1968 byla tak naprosto neočekávaná a skončila tak rychle, že zděšené vlády a univerzity na Západě, neměly čas pochopit její příčiny. Nepochopily je dodneška. Bylo to středostavovské povstání - většinu revolucí konec konců zahajují střední vrstvy. Dělníci byli k revoluci přizváni později, nic nezískali a měli pocit, že byli zneužiti. Revoluce využila metod minulosti k bitvě o budoucnost - byl to brilantní, neúplný výkřik za svobodu ve světě, který byl stále více závislý na intelektuálním zboží.

    Mohlo by k tomu dojít znovu?

    Ne v téže formě, ne s týmiž slovy. Ale, pravděpodobně, ano.

    Nenechme se terorizovat úředníky

    Stanislav Holeček

    Vazeni,

    v priloze posilam nasi ponizenou zadost, aby Financni urad Vodnany dodrzoval zakony Ceske republiky o dalsim prubehu budu informovat.

    Stanislav Holeček

    Finanční úřad

    Jiráskova 116

    389 01 Vodňany

    Věc: HOLEČEK MSE s.r.o., Vodňany - námitky proti rozhodnutí o uložení pokuty

    Rozhodnutím ze dne 27.09.1995 jste uložili naší společnosti pokutu ve výši 8.000,- Kč za zjištěné nedostatky v účetnictví společnosti zposobené nesprávnou aplikací výpočetní techniky. Tento náš nedostatek neměl žádný vliv na výši naší daňové povinnosti.

    Proti výše uvedenému rozhodnutí máme zásadní námitky, rozhodnutí považujeme za právně nepodložené a z tohoto důvodu Vás žádáme, aby nám pokutu ve výši 8.000,- Kč Váa úřad vrátil poukazem na náš účet. Tento svoj požadavek odůvodňujeme takto:

    Pokutu 8000,- Kč jste nám uložili podle § 37, odst. 1) zák. 563/91 Sb., o účetnictví. Podle tohoto ustanovení citovaného zákona mohou orgány příslušné podle zvláštních předpisů ukládat pokuty za porušení povinností do výše 500.000,- Kč, resp. do výše 1.000.000,- Kč.

    Vyvozovat z výše uvedeného znění uvedeného zákona, že finanční úřady jsou orgány příslušné podle zvláštních předpisů, nemá oporu v právním řádu České republiky.

    Podle zák. 531/90 Sb. sice soustavu územních finančních orgánů tvoří finanční úřady a finanční ředitelství, to však nezakládá jejich právo udělovat pokuty za nedostatky podle zákona o účetnictví. Finanční úřady mohou udělovat pokuty pouze za porušení zjištěná podle § 37 zák. 337/92 Sb. a na záklaě tohoto ustanovení podle jednotlivých daňových zákonů. Podle jiných zákonů finanční úřady tuto možnost nemají.

    Touto problematikou se zabývaly také soudy v Táboře a v odvolacím řízení Krajský soud v Českých Budějovicích. Ten rozsudkem Č.j. Ca 522/96-22 ze dne 15.01.1997 výše uvedený právní názor v plné míře potvrdil.

    Proto s odvoláním na výše uvedené právní předpisy a na uvedený rozsudek Krajského soudu v Českých Budjovicích Vás žádáme touto cestou o vrácení neprávem vyměřené a bezdůvodně zaplacené pokuty ve výši 8.000,- Kč ve lhůtě do 15.05.1998. Pokud nám nebude pokuta vrácena a Vaše rozhodnutí nebude uvedeno do souladu s právem České republiky, budeme tímto nuceni se obrátit na okresní soud a jeho prostřednictvím vrácení pokuty vymáhat.

    Ing. Stanislav HOLEČEK

    jednatel společnosti

    (Pozn. Mírné technické problémy s textem tohoto příspěvku způsobily drobné změny v textu.)

    Parkanová cestuje

    Petr Jánský

    Je zajímavé sledovat politickou dráhu paní Parkanové. Zavčas opustila ODA, aby se neumazala jejími finančními skandály. Dlouho ťukala na dveře Unie svobody - Ruml řekl ano, Západočeši jasné ne. Nakonec skončila v náruči KDU-ČSL, strany, která bude v příští vládě, ať vyhraje volby Petr nebo Pavel. Zda bude ve vládě i Parkanová, záleží na voličích. Na středočeské kandidátce je totiž na obtížně volitelném 4. místě a bude potřebovat asi 10% preferenčních hlasů.

    Ještě zajímavější je sledovat myšlenkové pochody, lépe řečeno vítr v hlavě paní Parkanové. Rozdílnost programů navštívených stran smazala jednou větou: "Nejsem politoložka, není čas na porovnávání programů." K tomu jenom dodala: "Křesťanskodemokratická politika je mi blízká."

    No dobrá, tohle by člověk překousl, nebýt jejího vyjádření z minulého týdne k permanentním námitkám odborné i laické veřejnosti, že je justice prolezlá doživotními komunistickými soudci (Horváthová a další) a prokurátory: "Prošli hodnocením a schvalováním, není možné jejich minulost stále otevírat, nebudeme se k tomu vracet."

    KSČM tleská, komunisté jásají. Těm personální obsazení justice, které paní Parkanová zakonzervovala, náramně vyhovuje. Naopak voliči, t.j. občané, kterým nezbývá, než se divit, že za tisíce mrtvých minulého režimu nebyl doposud nikdo odsouzen, si Parkanovou v nové vládě dokáží jen stěží představit.

    Petr Jánský

    Údajná cenzura z českého parlamentu, zaměřená proti České televizi

    Matthias Roeser

    Vazene damy, vazeni panove,

    drive, nez vznesete vazne obvineni z "cenzury", meli byste si strizlive uvedomit, co se vlastne stalo - totiz prachobycejna vec: Nataceci tym zadalo o povoleni pro nataceni NEDOKUMENTARNIHO poradu v prostorach, ktere nelze oznacit jako verejne pristupne.

    Spravce tohoto - jakztakz "soukromeho" prostoru - to odmitl. Neodmitl treba zabery budovy z ulice atd. - tedy verejne pristupnych prostor -, ale jenom nataceni uvnitr. Co je na tom "cenzura"? Zadnemu natacecimu tymu nemeckych satirickych poradu by nenapadlo natacet parlamentni sceny primo v Bundestagu - od toho jsou prece studia. Povoleni k nataceni v Bundestagu by mimochodem take nedostali. Parlament je parlament a neni filmove studio.

    Panove filmari by si meli usetrit pojem "cenzura" pro pripad, kdyby CT ten jejich porad kvuli politickemu tlaku neodvysilala anebo kdyby sprava parlamentu zakazala zabery z jednani snemovny.

    Oduvodneni p. Kynstetra je ovsem - mirne receno - "nesikovne", protoze opravdu budi dojem, ze sprava parlamentu by rada ovlivnila obsah poradu. Proc proboha nemohl rict, ze odmita nataceni "z technickych/provoznich/zasadnich duvodu"? Jedna se se prece o nejoblibenejsi ceske vymluvy, proti kterym tezko lze neco namitat!

    A na konci jeste poznamku ke scenari: Jsem velkym fanouskem ruznych "slaboduchych" programu, jakym je (byl) treba porad "Ceska soda". Nedovedu si vsak predstavit jak filmari chteli udelat neco zabavneho z te kraviny, kterou predlozil tym pana Ornesta.

    Se srdecnym pozdravem

    Matthias Roeser

    Dotaz lékařům: Pozměňuje léčení příznaky chorob?

    (Jména a adresa autora tohoto příspěvku jsou známy. JČ)

    Ve svem prispevecku "Chripka, antibiotika, a vydobytky pracujicich" pise Jiri Jirovec o akcich "mate-li chripku, nechodte k lekari a kupte si (za sve)aspirin" toto: "Sam na podobne akce nereaguji od te doby, kdy puvodni diagnoza lekare byla, ze dcera ma chripku ... a za nekolik hodin pozorovani a nasledne operaci byla diagnoza zmenena na praskle slepe strevo. "

    Nemohu samozrejme hodnotit konkretni priklad, naznam ho a medicine nerozumim. Chtel bych se vsak zminit vysledcich jednoho vyzkumu, se kterym se mi sveril znamy - lekar.

    Podle tohoto vyzkumu je pocet nediagnostikovanych zanetu slepeho streva v Praze a na venkove prakticky stejny. Presto, ze obyvatele Prahy maji okolo sebe radu spickovych pracovist a k lekari je to obvykle jen par minut zatimco venkovan to ma do nemocnice i nekolik hodin.

    V cem je vtip veci? Podle onoho znameho hlavne v tom ze nemoci na venkove na rozdil od Prahy probihaji pod svymi klasickymi priznaky. Na tom se pak rovnym dilem podepisuji zivotni prostredi velkomesta a fakt, ze Prazak spolyka za zivot podstatne vice medikamentu nez mimoprazak.

    Receno po lopate pro pane Culikova hypotetickeho 12-leteho posluchace BBC: nebezpeci antibiotik neni jen v tom, ze si na ne bakterie zvykaji, ale i v tom ze meni obraz nemoci a lekar ji pak nemusi vcas poznat. Nepripada mi tedy tak nelogicke pri prvnich priznacich pockat (treba jen o caji a v teple) a problem resit v okamziku, kdy problemy pretrvavaji nebo se horsi.

    Abych nechal teoretizovani: pracuji jiz nekolik let v male firme, kde neni problem pri prvnich priznacich nachlazeni odejit domu, zavrtat se do perin, a lecit nachlazeni (at uz je puvodu viroveho nebo bakterialniho) vypocenim, aspirinem a horkym cajem. Zatim se to osvedcilo - prinejmensim je to prijemnejsi nez posedavani v cekarne na stredisku. A i kdyz to dosud nebylo potreba, tak k opravdickemu, studovanemu doktorovi to mam opravdu jen kousek cesty.

    P.S. Velmi se omlouvam ze fusuji do remesla lekarum. Uklidnuje mne jen to, ze i ostatni prispevky byly od laiku. Opravdu necte BL nejaky MUDr, ktery by nam v tom udelal jasno?

    Poděkování

    Jiřina Fuchsová

    "Bud milosrdna k nim bud vlasti pri tech stvancich

    Jimz shorel dum a nemaji co jist

    A prece nesou si v svych skoro prazdnych rancich

    kus hliny ze tvych bolestivych mist

    A prece zehnaji ti svyma rtoma

    A prec by chteli zustat vecne doma

    Kde tise zpivaji si rodne vereje

    A prece ci jsi jineho nez jejich

    V svych radostech i ve svych beznadejich

    Bud zdrava vlasti ma ty matko nadeje..."

    (Vitezslav Nezval: Oda na navrat K.H. Machy)

    V Los Angeles, 1. maje 1998

    PODEKOVANI:

    venovano vsem tem, dosud -- ne ze sve vlastni vule! -- v diaspore,a vsem doma, ve vlasti, kdo v prubehu poslednich peti let podporovalia podporuji MEZINARODNI ASOCIACI CECHU PRO DVOJI OBCANSTVI, RESTITUCE AVOLEBNI PRAVO moralne i financne. Hlasovani v americkem senatu schvalilo vstup Ceske republiky do NATO, aniz by trvalo na tom, aby ceska vlada respektovala zakladni lidska prava pro vsechny, ne jen pro nektere...

    Blahoprejeme Ceske republice k tomuto mezinarodnimu uspechu. Zaroven ji prejeme, aby nasla, hlavne mezi svymi politiky, dosti pracovitosti, trpelivosti, duslednosti, moudrosti a odvahy uskutecnit v nasem domacim zivote politickem, socialnim, kulturnim, ekonomickem i proste obcanskem vsechny reformy, ktere k tomu, abychom za rok, v dubnu 1999, do NATO skutecne mohli vstoupit, musi byt tak ci onak uvedeny ve skutek... Nam se timto rozhodnutim americkeho senatu uvolnily ruce k praci na jinych, dulezitejsich polich pusobnosti...

    Prace IAC, i kdyz v jine forme, bude pokracovat dale, dokud nase pozadavky nebudou splneny... Zaroven bude pokracovat prace v nove zalozenem ADVISORY COMMITTEE FOR CZECH GOVERNMENTABROAD (Bulletin #4 je v priprave.) Prace na PAMATNIKU ZAHRANICNICH CECHU pokracuji prubezne...Da Buh, sejdeme se vsichni na slavnostnim otevreni v Plzni...

    Do te doby uprimne, srdecne DEKUJI, DEKUJI, DEKUJI! za vsechny vase obeti toho ci onoho druhu... za vasi statecnost...za vasi nezlomnou viru... za vernost domovu, z nehoz jsme vysli...za to, ze nase vyzvy, dopisy, kritiky ci jine komunikace nalezly misto na strankach ci u mikrofonu tech sdelovacich prostedku, ktere do dusledku vyznavaji, respektuji, ale hlavne skutkem naplnuji zasadu v CR nedavno vladou a parlamentem prijateho zakona o nepotlacitelnem PRAVU NA VEREJNE INFORMACE...

    Nakonec maly detail: zatim jeste nevime, komu mame byt vdecni za to, ze den pred zaverecnym hlasovanim o vstupu take Ceske republiky do NATO, byly VSECHNY NASE e-maily zaslane clenum americkeho senatu zadajici odroceni konecneho hlasovani o vstupu Ceske republiky dokud nebudou v CR, jako v Polsku a v Madarsku, respektovana nase OBCANSKA PRAVA, z washingtonskych serveru VRACENY! s poznamkou, ze budou adresatum doruceny V PONDELI!...

    Tak jako tak, tato posledni elektronicka posta by byla hlasovani nasich americkych senatoru nezvratila... Tato mala prihoda ale vyborne ilustruje jak obtizne, jak tezke bude v  nadchazejicich mesicich dovest nasi zem do stadia skutecne, ne pouze usty vyznavane, demokracie a pripravenosti stat se plnopravnym clenem zapadnich vojenskych i politickych struktur...

    Zaroven na tomto miste a uprimne odpoustim vsem tem anonymum, kteri od minule soboty na FORU BRITSKYCH LISTU rozpoutali,jak rikavali komuniste, "stvavou a pomlouvacnou kampan" me osoby atim i vsech sesti stovek skvelych clenu MEZINARODNI ASOCIACE (IAC)... Bylo to, myslim, naprosto a uplne zbytecne...

    Po cely svuj zivot zastavam nazor, ze Buh, tak ci onak, vzdy byl, jest, i nadale bude ta nejvyssi, dokonala spravedlnost...

    Kazdy z nas, svymi skutky na tomto svete v case tomu kteremu z nas vymezenem, sami chleb sveho zatraceni jime... Tedy, jeste jednou,budiz jim odpusteno, oni skutecne nevedi, co cini... Tim vetsi dik a vyjadreni vdeku vsem tem z vas, kdo jste se, jak mi bylo sdeleno, naseho spravedliveho usili verejne zastali... Diky!!!

    Jirina Fuchsova

    IAC -- PZC -- ACCGA jfuchs@sprynet.com

    Jirina Fuchsova

    I am

    (rodicum, v Los Angeles, 1. maje l.P. 1998, pripsano...)

    I am the first glimmer of dawn bouncing of the St. Bartholomew's steeple on May morning...

    I am the cold sweep of western wind singing over the Radyne ruins in freezing February dusk...

    I am the cry of a seagull shattering on the moorings of Charles' Bridge at 7:30 a.m. on summer morning...

    I am the handful of sixpointed stars deep in the masonry of the place which has witnessed the mutilated body of a saint being thrown into the River...

    I am the blood of 27 patriots still seeping among the cobblestones of the Old Town Square...

    I am the head of the horse looking straight into the firestorm under the first Czech king dressed in a mail shirt, helmet, carrying a spear directly into the future...

    I am the dark eyes of Franz Kafka still staring into the gaping jaws of inhumanity and asking, ever so gently: why?

    I am the sounds of MA VLAST fluttering incessantly over the waters next to the National Theater...

    I am a clanking tram No.22 and fragrance of morning coffee at McDonald's in Mostecka ulice...

    I am the accepting smile of the God-child enshrined forever u Panny Marie Vitezne, promising: "Zdari se dilo, pro ktere jsi byl poslan..."

    I am the ancient dust clinging to books within the walls of Strahov monastery...

    I am the red roses on the floor of Loretto shrine built here for ever greater glory of God, aleluia...

    I am the homeless humanity finding a resting place for their heads under Prague's beautiful bridges...

    I am those who do not know how they will pay for power, water and potatoes during the next month...

    I am the lonely, the abandoned, the forgotten, I am Czech princess Agnes ministering to the dying and afflicted in thousand-year old hospital Na Frantisku...

    I am the darkness of war, the wail of an unborn child, the embroidered and gold-aflame Book of Hours...

    I am the eight marble eyes of four Evangelists in St. Nicholas' Church with emerald head...

    I am hospoda U Sojku and a glass of ice-cold Pilsner Urquell...

    I am hospoda U dvou sluncu with spirit of Jan Neruda appearing in the sunlight as it throws its diamonds into my glass of Krusovicke...

    I am flowering chestnut trees on the banks of silver Vltava...

    I am a meadow full of dandelion gold and I am gold in NATO generals'epaulets...

    I am the harmonica playing Czech marching songs U Svejku...

    I am the hand of St. George raised high ready to strike at the dragon'shead...

    I am the dust next to Charles the IVth's coffin in the crypt of St. Vitus...

    I am the headdress of green precious stones and gold from the New World guarding the most precious skull of St. Wenceslaus in the cathedral above the City...

    I am the fist American tank that made it to Plzen on May 6th, 1945...

    I am the 4-wheel drive Fordson that carried me throughout Sumava mountains to and fro between 1945 and 1953...

    I am the night shift guarding the computers that control the flow of all golden Pilsner Urquell that is ever consumed anywhere in the world...

    I am the red-hot metal in SKODA works before they pour it out and work it into a sleek and precise shape to serve first the machinery and then to the people who use it...

    I am the waters of four rivers that come together in Plzen and then flow jointly toward Karlstejn castle...

    I am the day and the night over that land...

    I am both its suffering and its neverending glory...

    I am both its bloody past and the innocent dawn of its coming, and God-will-see-to-it! better!! future...

    I am the first and the last of its men, women and children... I  AM MY COUNTRY ...

    And even if the whole world and all people in it said it was not so..., it would not matter...

    I  AM MY COUNTRY...

    In life, in joy, in subjugation, in exile, in her, thousands of miles away from her,

    I  AM MY COUNTRY...

    For eternity...

    And not even death

    will ever do us part...

    Amen...

    LET OUR PEOPLE COME HOME!!!


    • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|