Paul Johnson: co způsobuje bohatství národů
30. března 1998 vyšla v britském nakladatelství Little, Brown studie Davida Landese The Wealth and Poverty of Nations. Inspirovalo to britského komentátora a historika Paula Johnsona k tomu, aby v listě Daily Mail zformuloval vlastní desatero podmínek, které způsobují, že národ zbohatne. (Johnson je britský nacionalista. Povšimněte si, jak úmyslně využívá k šíření nacionalistických emocí ve svém článku výrazů "my", "náš" a "naši". Daily Mail je bulvární britský list. JČ)
Prvním přikázáním je jednota. Na to, aby národ dosáhl úspěchu, musí to být skutečně národ. Musí mít silný pocit vlastní totožnosti a společný jazyk. A tady právě byla úspěšná Británie, která se stala prvním průmyslovým státem. Existujeme jako národ od devátého století. Sdílíme společný jazyk, jímž všichni mluvili a kterému všichni rozumějí od 14. století. Francouzi, Španělé a Italové například začali mít všeobecně uznávaný společný jazyk až koncem devatenáctého století.
Spojené státy od nás zdědily tuto národní jednodu a společné instituce, zejména jazyk, a to je jedním z důvodů, proč je Amerika tak úspěšná. Jazyk je zvlášť důležitý. Obě naše země budou na tom zejména velmi dobře v jednadvacátém století, kdy se angličtina stane světovým jazykem.
Když uspořádají Arabové vrcholnou schůzku, nerozumějí navzájem různým druhům arabštiny, tak musejí mluvit anglicky. Velké švédské firmy pořádají schůze své správní rady v angličtině a Němci dělají totéž.
Dobrá znalost angličtiny je klenotem obrovské ceny. Tak se musejí Američané bránit před plíživými pokusy poskytnout "etnickým jazykům", jako je španělština, stejný status jako má angličtina a my Britové se musíme stavět proti tomu, aby bylo vyučování našich dětí v jiném jazyce než v angličtině.
Druhé přikázání: nechte dveře otevřené. Vždycky jsme držovali národní jednotu a nadřazenost angličtiny, ale zároveň jsme do země pouštěli pracovité cizince, kteří se uměli dobře chovat. Protestantští uprchlíci z Nizozemí, fracouzští hugenoti, židi a Středo a Východoevropané, ti všichni posílili naši ekonomiku a kulturu.
Opět, Amerika následovala našeho příkladu a proměnila se v devatenáctém století ze skromné zemědělské země v největší průmyslový národ světa.
Japonci mají národní jednotu a společný jazyk, ale jsou příliš homogenní, a proto xenofobní, nedůvěřují cizincům. Málokdy uzavírají s cizinci sňatek a nedovolují cizincům, aby se stali japonskými občany. To pak vysvětluje, proč nemají dostatečné množství nových nápadů. Je to slabost, která je ochromuje v jejich nynější krizi.
Třetí přikázání: musí existovat sociální mobilita. To, co ochromilo Indii, je její rigidní kastovnický systém. V jeho důsledku žije většina indického obyvatelstva v dědičných společenských kategoriích už tisíce let. Rozvoj mnoha evropských národů byl také zpomalen feudálním systémem, který vázal lidi a jejich rodiny na věčnost na konkrétního šlechtice.
Anglie byla první zemí, která se zbavila feudálního systému. Pak jsme postupně zrušili residenční zákony, které zakazovaly lidem, aby hledali práci cestováním. Jak napsal Adam Smith, tyto zákony zbavovaly chudélidi práva užívat svobodně jediný majetek, který měli - svá těla.
Amerika vystavěla všechno na této svobodě pohybu. Sociální mobilita je hlavním důvodem, proč reaguje americké hospodářství tak rychle a tak pružně. A důvodem, proč i britské hospodářství nyní prosperuje, je, že od počátku thatcherovské éry jsme se v Británii stali daleko mobilnějšími.
Ovšem sociální mobilita vyžaduje efektivně fungující bytový průmysl. Amerika má v tomto smyslu nejlepší bytový průmysl na světě. Britský je dobrý, ale mohl by být lepší. Vysoké ceny domů a bytů, i když jsou populární u jejich majitelů, jsou brzdou sociální mobility a ochromují hospodářský rozvoj.
Čtvrté příkázání: udržujte pevný, jednotný právní systém a zajistěte, aby zacházelo právo se všemi občany stejně. Tato zásada také velmi prospěla Britům a posléze Američanům. Ve čtyřicátých letech sedmnáctého století jsme bojovali v občanské válce proto, aby britský král a mocní této země byli podřízeni stejným zákonům jako všichni ostatní z nás. Jiným zemím trvalo často až dvě stě let, než zavedli totéž. Proto za námi ekonomicky zaostaly.
Mnoho arabských, afrických a asijských národů dosud nemá rovnost občanů před zákonem, a proto trpí katastrofálními hospodářskými důsledky.
Právo v těchto zemích nikterak nezajišťuje bezpečnost vlastnictví, a tak neexistují pobídky k tomu, aby lidé spořili a investovali. Zahraniční investoři se vám proto vyhýbají. Banky po vás chtějí astronomicky vysoké úroky. Má-li národ být ekonomicky úspěšný, efektivní právní systém je životně důležitý. Je dokonce důležitější než demokracie.
Ale demokracie je také velmi dobrá. Páté přikázání: zaveďte maximální možnou míru svobody, tolik svobody, kolik je slučitelné se spořádanou společností, kde je ochraňován majetek.
Průmyslová revoluce se v 18. století v Británii rozvinula v prostředí hospodářské a politické svobody. Jeden malý, ale důležitý příklad. Byli jsme první zemí, která zavedla účinný zákon o patentech. Také jsme byli první zemí, která dala vynálezcům svobodu, aby své patenty prodávali na volném trhu, namísto toho, že by museli předat svá tajemství státu, což bylo běžnou praxí na evropském kontinentě. Tak chytří a nadaní lidé byli povzbuzováni, aby věnovali svůj čas a peníze na vynalézání nových věcí, jako byl například parní stroj, který naprosto proměnil průmysl.
Stroje, vynálezy, myšlenky, proměněné ve skutečnost zručností obyvatel, to je často tajemství národního úspěchu. Šesté přikázání: nemusejí to být velké věci.
Vezměte například vynález brýlí, pravděpodobně na začátku čtrnáctého století. Jak zdůrazňuje ve své nové knize David Landes, brýle zdvojnásobily délku pracovního života kvalifikovaných řemeslníků, zejména těch, kteří vykonávali specializovanou práci, jako byli výrobci nástrojů, kovodělníci, tkalci a tiskaři. Evropa měla monopol na brýle, a proto se rozvíjela daleko rychleji než zbytek světa.
Jiným příkladem jsou hodiny a hodinky. Mechanické hodiny se objevily ve třináctém století zároveň v Itálii a v Anglii. Ale právě Angličané dokázali začít vyrábět hodiny a hodinky, které byly relativně levné a stoprocentně přesné.
Přesné hodiny umožnily koordinaci práce, a tak vzniklo odvětví průmyslové produktivity. Technologie, jejímž prostřednictvím se hodiny a hodinky vyráběly, byla posléze využita k výrobě i jiných precizních nástrojů.
Z hodinek vznikla miniaturizace, která leží u kořenů většiny moderní technologie. Británie byla v osmnáctém století světovým střediskem výroby hodin - to bylo jedním z důvodů, proč se stala první průmyslovou mocností.
A pak byly vynalezeny hasicí stříkačky, které jako první zkonstruovaly pojišťovny v Londýně. Vznik hasicích stříkaček znamenal, že bylo zajištěno bezpečí úřadů a finanční dokumentace. Jejich úspěch vedl k rychlému rozšíření pojišťovnictví, které je velmi důležité pro úspěšné podnikání.
Ještě důležitější byla jednoduchá zařízení, jejichž účelem bylo maximalizovat sílu vody - prvního přírodního zdroje, který člověk začal využívat. Středověká Evropa byla první, která začala ve velkém měřítku používat vodou poháněných kol - v roce 1086 bylo v Anglii 5600 vodních mlýnů, jako to zaznamenal soupis majetku v Doomsday Book. Vznik vodních kol vedl ke vzniku kovových převodů a ozubených kol - kterých pak bylo využíváno pro vývoj těžkého strojírenství. Vodní pohon byl dálnicí směrem k parnímu pohonu.
Sedmé příkázání: dovolte trhům, aby se rozvíjely svobodně. To znamená, zrušit překážky, omezující expanzi, jako jsou cla. Británie byla prvním bezcelným trhem a Spojené státy druhým. Byrokraté v Bruselu si myslí, že vynalezli jednotný evropský trh. Vynalezla ho ve skutečnosti Británie před třemi sty lety.
Nevynalezli jsme pouze jednotný evropský trh, ale v podstatě jsme vynalezli i obchody. Tržiště byla původně místy, kde se nákupčí a prodejci dohadovali o ceně zboží v prostředí nedostatku.
Obchody naproti tomu prodávaly masově vyráběné zboží za pevné ceny v prostředí hojnosti - proto nazval Napoleon Británii "národem majitelů obchodů". Masová výroba umožnila poptávce, aby se setkala s nabídkou a aby rostla. Ceny podle toho klesaly.
Osmé přikázání: proměňte otevřený trh ve výkonného poskytovatele informací.
Teorie spojená s tímto zásadním bodem je jednoduchá. Úspěch, pro jednotlivce i pro národy závisí na schopnosti činit správná rozhodnutí. A to závisí na kvalitě a množství informací, které máte k dispozici. účinný tržní systém vám poskytne přesné informace. Po celém světě, po čtyřiadvacet hodin denně, budou tyto informace neustále aktualizovány.
Přesnost a rychlost informací je omezována vládními zásahy do hospodářství. V příkazním hospodářství sovětského typu, kde trh nefungoval vůbec, neexistovaly přesné informace o cenách a poptávce. Proto všechna přijímaná rozhodnutí byla špatně. To je základním důvodem, proč sovětská ekonomika selhala a americká ekonomika je stále silnější.
Vytváření maximálního množství tržních informací a konkurence je, jak se zdá, typicky anglosaská ctnost. Nejúspěšnějších sedm států světa, kde existuje ideální konkurenční prostředí, jsou Spojené státy, Singapur, Hongkong, Kanada, Nový Zéland, Švýcarsko a Británie. Není náhodou, že ze všech těchto společností nevytvořili Britové původně jen Švýcarsko - a dokonce i moderní Švýcarsko bylo v podstatě britskou hospodářskou kolonií, když v 19. století vzniklo.
Deváté přikázání: povzbuzujte náboženství. Nejprve Británie a posléze Spojené státy jsou produktem protestantské pracovní etiky. Vlády, které systematicky ochromují náboženství a všechny jeho projevy, jako rodinu, si připravují neúspěšnou budoucnost.
Desáté přikázání: nezbytné je dobré vedení. Úspěchem Británie bylo, že vytvořila velké vládnoucí osobnosti, jako byla Alžběta I., politické vedoucí představitele jako Chatham, čelné finančníky jako Rotschild a Baring, čelné průmyslníky jako Arkwright, čelné vědce jako byl Newton a čelné inženýry jako Telford a Brunel. Británie a Amerika se dostaly v osmdesátých letech do čela světa díky vedoucím osobnostem jako byl Reagan a Thatcherová.
Dobré vedoucí osobnosti nejpravděpodobněji vzniknou ve společnostech, kde vládne svoboda, je povzbuzována konkurence a úspěch je odměňován. A kde jsme povzbuzováni, abychom samostatně mysleli a zpochybňovali autoritu, kdykoliv je to nutné.
Ve všech těchto bodech jsou Britové a Američané lepší než obyvatelé Evropy a Orientu. To vysvětluje, proč mají Británie a Spojené státy nejúspěšnější hospodářský systém na světě. Máme-li zajistit, aby to tak zůstalo, musíme mít na paměti těchto deset přikázání a dodržovat je.
Reforma volebního systému - ke komentáři Andrewa Stroehleina
Precetl jsem si komentar A. Stroehleina o volebnim systemu. Dobre a fundovane, i kdyz v nekolika vecech s nim nesouhlasim. Nevysvetluje napriklad, jak funguje vetsinovy system ve Francii a Italii. Jsou prece velke rozdily mezi jednokolovymi systemy, kde vitez bere vse, a dvoukolovymi systemy, ktere sice eliminuji extremisticke strany, ale nezuzuji spektrum pouze na dve strany.
Pokud jde o neucast extremistu v parlamentu, nezda se mi, ze by jejich vyobcovani za hranice parlamentu vedlo v USA, Francii, ci Britanii k vetsimu nasili.
Pokud jde o diskusi prezidenta s temito stranami, neni uplne jasne, co by se od nich mohl dozvedet. Ony totiz o skutecnych naladach lidi, kteri je voli, prilis mnoho nevedi. Jsou pouze ze zasady proti vsemu, co reprezenzuje soucasny establishment.
Diskuse s lidmi, kteri tyto strany voli, je vec jina. Prezident se ji nevyhyba a pri svych cestach ci ruznych prijetich na Hrade diskutuje i s takovymi lidmi. A my (tedy jeho poradci) to delame tez.
Myslim, ze mame docela dobry obrazek o pricinach odcizeni teto skupiny lidi, a nijak ty priciny, ani ty lidi, nepodcenujeme.
J.P.
Poznámka Andrewa Stroehleina
Já si myslím, že by měl prezident Havel mluvit s předsedy těchto stran právě proto, že formálně zastupují tyto odcizené lidi. Nevím, jestli se může od nich dovědět něco nového, ale myslím si, že by taková setkání ukázala, že je prezidentem všech občanů, nikoliv jen osmdesáti procent voličů.
Takové veřejné diskuse by ukázaly odcizeným lidem, že ve skutečnosti nejsou tak odcizení. Ukázaly by jim, že jsou součástí dnešního systému jako všichni občané, a tak by ti lidé začali podporovat systém.
Pokud mají pocit, že jsou mimo systém, nebudou ho podporovat. Pokud prezident bude trvat na neuznávání hlasů těchto voličů, tento pocit bude zůstávat.
Bezradnost a volební systémy
Prosim o zverejneni prispevku, ktery navazuje na A. Stroehleina. Jinak mam potesujici zpravu, že se NEZ spojili se Zivnostenskou stranou, zatim pouze fakticky, pravne to probehne az po volbach. Stavame se tak pomerne silnym subjektem. J.N.
Bezradnost a volební systémy
Současná diskuse o volebních systémech, pokud to, co probíhá je opravdu možné nazvat diskusí, je ve skutečnosti pouze zastíracím manévrem neschopnosti vyřešit zásadní problémy České republiky. Hlavně se jedná o hospodářství a ochranu občanů v oblasti fyzické, psychické, ekonomické a právní.
Monology jednotlivých politiků jsou dokladem neznalosti a neschopnosti. Ti, kteří nás přesvědčovali, že přesně vědí, proč je některý ze zavedených systémů nejlepší, najednou nečekaně ztratili svou jistotu a začínají tvrdit pravý opak. To, co nezbytně muselo být bílé, mělo být vlastně černé a naopak. Ve skutečnosti žádný volební systém nenahradí znalosti a odbornost. Dokladem je jak složení Poslanecké sněmovny, tak i složení Senátu. Teorii už v BL rozebral Andrew Stroehlein a nepovažuji tedy za vhodné fušovat do řemesla tomu, kdo to umí lépe. Na rozdíl od něho si však myslím, že by také mohl být parlament okupován pouze extrémisty. Byl bych rád, kdyby rozebral také důvody, které přivedly k moci Hitlera a jiné diktátory.
Účelové jednání jednotlivých politiků je totiž příznakem existující politické mafie. Jakési pomyslné dělení na pravici a levici už může zaujmout pouze několik neschopných novinářů. Ve skutečnosti se jedná o kličkující jednotlivce, kteří touží být součástí vedoucí strany a je jim jedno, jestli bude pravicová, nebo levicová, případně horní nebo dolní. Hlavně, že jim přinese prospěch a uspokojení. K tomu jsou ochotni podle potřeby horlivě znárodňovat, nebo privatizovat, pokud se nebude znárodňovat jejich majetek, nebo privatizovat bez postranního penězovodu do jejich kapes.
Podmínkou úspěchu je nepřipustit ke slovu žádného protivníka. Když říkám žádného, myslím tím skutečně žádného. Tato snaha se však neobejde bez spolupracovníků. Každá mafie potřebuje přisluhovače. Osobně považuji takové přisluhovače za zločince. Nevím, zda jsou nějak nuceni, nebo vydíráni. Jsem rád, že z ČT odchází pan Černý, který je příkladem zcela neseriózního přístupu k šíření informací a já osobně ho považuji za zločince, který má na svědomí nejen cenzuru, ale důsledkem jeho postupu je i současná politická situace, která nevyhovuje už skoro nikomu. Na rozdíl od závěrečných slov pana Černého jsem přesvědčen, že by se měl stydět a doufám, že morálně bude odsouzen za porušování ústavy a zákonů České republiky, protože trestní sankce v těchto zákonech chybí.
Pokud by skutečně někdo chtěl změnit ústavu ČR, musí si v prvé řadě položit otázku, zda není výhodnější přímá volba prezidenta. Musí si položit otázku, zda skutečně potřebujeme Senát a jakým způsobem zabránil současné politické krizi. Znovu je nutné posoudit, jestli skutečně potřebujeme nějaké kraje a jestli je vůbec někdo, komu dnes chybí. Teprve potom přijde na řadu posuzování volebních systémů a analýza jejich výhod a nevýhod. Součástí musí být i opatření, které zmírní nevýhody zvoleného systému. Musíme si uvědomit, že při třicetiprocentní účasti ve volbách zastupuje strana, která získá všechny hlasy pouze třicet procent voličů a přibližně pouze 24 % všech občanů. Strana, která ve volbách získá 30 % hlasů potom zastupuje pouze 8 % občanů.
místopředseda NEZ
O českézaprdlosti
Nic tak člověku nepomůže v náhledu na vlastní národ, než když navštíví národ jiný. Nemyslím tím dovolenou s cestovní kanceláří u moře, kde se na vás všichni tváří hezky, protože to mají v popisu práce a víceméně jsou za to placeni. Jedete-li do Španělska, setkáte se s místními lidmi většinou v několika krámcích, a asi si o nich neuděláte zrovna tu správnou představu, jako kdybyste s nimi měli jednat např. pracovně.
To se přihodilo mně, když jsem odejel pracovně do Los Angeles na Spring Internet World. Už dopředu se mi dostalo varování od dvou mých kamarádek, jež působily v Anglii jedna studijně, druhá jako au-pair, že návrat do českých poměrů možná nebude příliš lichotivý. A také, že nebyl - stačil první kontakt s českou povahou na pitomé zastávce autobusu, odkud jsem se mínil dopravit do svého pražského domova, abych vycítil ten velký kontrast a rozdíl pokud jde o povahu národa, a abych se nad českou povahou dokázal upřímně zhnusit. Ostatně, právě tohle bylo jádrem varování mých kamarádek.
Musím nejdřív říct, že nemám rád americký způsob života a v životě bych v Americe asi nemohl vydržet déle než měsíc. Spousta věcí mi na Američanech vadí - jejich určitý pocit nadřazenosti (není proč, taky přišli z Evropy či Asie), jejich blahovolná hloupost (jíž si nejsou vědomi, ale dokáží každému sebejistě radit - byť blbě), jejich způsob lenošného a nenamáhavého života.
Na druhou stranu jsem však za pět dní pobytu v Americe potkal jen dva kuřáky, a to jen v ulicích na zastávce autobusu. Když jsem jel losangeleským metrem (spíše tramvají či vláčkem), nikdo v něm nehulákal, nikdo nebyl opilý, nezvracel (jak se mi tuhle stalo v metru pražském), nepokusil se mne napadnout, okrást a dokonce mi uvolnili dveře, když jsem chtěl vystoupit. Nikdo neměl puštěného walkmana tak nahlas, že sluchátka dotyčné osoby už nejsou snad ani potřeba - ostatně, v Los Angeles jsem vlastně nepotkal NIKOHO se sluchátky na uších. A to se mnou jeli v metru Portorikánci, Španělé, černoši, dvě Japonky a jeden Číňan.
Na ulicích vás ano zastaví sem tam nějaký blázen, když jste tak pitomí a jdete do černošské čtvrti, ale když si ho nevšímáte, nevšímá si ani on vás. Na podobné blázny ale narazíte i v oné zmíněné černošské čtvrti asi tak jednou za pět dní. Žebráci žebrají tak, že když si jich všimnete a ještě se na několik okamžiků poté díváte, jdou po vás. Ne že by nebyli dotěrní, ale vše většinou končí u slov "jsem nezaměstnaný chudák, dvacet hladových krků mám na starosti, manželka je v nemocnici", případně po vás bude chtít příspěvek na charitu.
Ostatně, Los Angeles se skládá z několika národností. Kousíček na východ od honosné bankovní čtvrti mrakodrapů se rozkládá černošská čtvrť, ale neradno tam chodit sám, a za tmy raději vůbec ne, pokud nechcete přijít o své videokamery a fotoaparáty. Víc na sever pak je Little Tokyo a japonská vesnička, kde se k vám přistěhovalí Japonci chovají profesionálně, ale chladně a zdrženlivě. Ještě kousíček výš na sever je jádro Los Angeles - El Pueblo, španělská ulička, kde toto slavné město vzniklo. Místní lidé se k vám chovají přátelsky a hrdě, vědomi si svých tradic a kořenů. Podle toho si také uchovávají památky a jediní mají historickou kontinuitu s městem a svým národem. Inu, a ještě výš, těsně před odbočkou na Hollywood a Beverly Hills, se rozkládá špinavá čínská čtvrť, bez jakéhokoliv nádechu historie či spojitosti místních lidí s Čínou. Rozlehlé bulváry s přízemními domky mají jen oproti ostatním v L.A. čínské nápisy, toť vše.
Celkově však mají tito přistěhovalci, nyní již Američané, velice zdvořilé, i když poněkud rezervované, vystupování. Na výše zmíněném veletrhu se to nejspíše předpokládalo, ale pochybuji, že by organizátoři výstavy instruovali kvůli pár Čechům celé rozlehlé město, aby se chovalo zdvořile a slušně. Všichni si sice drží určitou hranici svého soukromí, za niž nejdou (snad jen Španělé jsou v tomto ohledu světlou výjimkou), ale jinak se chovají podle všech norem slušnosti a předpisů.
A i nad rámec - viděl jsem několikrát dobíhat někoho na zastávku, kde se už už rozjížděl autobus. V České republice by ve většině případů řidič již nezastavil, a s ironickým úšklebkem na rtech by ještě přidal rychlost. V L.A. však VŽDY řidič autobus zastavil, byť pár metrů od zastávky a kvůli jedinému cestujícímu.V restauracích se mohli přetrhnout, aby nás obsloužili, což pro mne bylo také příjemným překvapením. A obsloužili nás kvalitně, a to i v malém čínském bistru. V obchodech se všichni prodavači usmívali, protože jsme byli potenciální zákazníci, a nikdo se netvářil jak uražený pumlíč, když jsme pak šli o dům dál. Nikdo nezíval nudou, když jsme vešli do nějakého krámku. Kdokoliv nám rád poradil - ať to byl Číňan v krámku s pohlednicemi, paní za přepážkou na poště nebo černoch v obleku z federálního úřadu.
Navštívili jsme i historicky vzácnou budovu dodnes fungujícího nádraží Union Station. Připadal jsem si, že vcházím do nějakého hotelu. Hned u vstupu jsou dvě příjemné restaurace s terasou, a i když dál v čekací hale spí pár bezdomovců, sedačky zde nejsou rozřezané noži jako v České republice, na zemi se NEVÁLEJÍ kusy papírů, prázdné plechovky a nedopalky. Ostatně, ani v ulicích se odpadky po zemi neválejí. Nejsou tu počurané rohy budov a zapadlých zákoutí - s výjimkou černošské čtvrti. Za návštěvu WC zde nevybírají NIKDE poplatky.
Na každém rohu jsou boxy s novinami. Ty jsou obouchané a počmárané, ale to je tak vše negativní, co se o americké ulici dá říct. Nikde jsem nebyl svědkem rozbitých oken v čekárnách na nástupních ostrůvcích, nikde jsem neviděl po sobotní náročné noci převržené a rozkopané odpadkové koše. Pravda, v chudých čtvrtích se voda vede potrubím přímo po ulici, zatímco v honosnějších je skryto pod povrchem vozovky. V celkovém důsledku však nemám z americké ulice negativní pocity, na rozdíl od některých pražských ulic, kde si musíte dávat pozor, abyste nestoupli do psího výkalu či neuklouzli na slupce od banánu či plechovce od Coca Coly.
Psal jsem už o neradostném návratu do českých poměrů. Abych se vrátil do svého pražského bydliště, musím jet nejdříve autobusem, a pak přesednout na tramvaj. Na obou zastávkách jsem byl svědkem obvyklé české reality - na Smíchovském nádraží několika opilých kumpánů, z nichž jeden ulevoval svému močovému měchýři u nejbližší zdi. Mnoha lidí s ležérně položenou cigaretou v ústech. Pár blbečků v kožených bundách s řetězy a s walkmany na uších, kteří se hrnuli do autobusu, aniž by nechali lidi nejdříve vystoupit. Na tramvajové zastávce si jeden mladíček s cigaretou sedl dokonce na rám mezi kolejemi a odmítl vstát a vůbec se vzrušovat, když ho řidič jedné z tramvají žádal, aby vypadl, že tam nemá co dělat a je to zakázané. Všichni tihle lidé, co si mysleli, jak jsou světoví a free, by v Americe během pěti minut nejspíš sbalilo projíždějící policejní auto. A nebo by se dostali leda tak na okraj společnosti.
Byl to krutý návrat do českých poměrů, do české namyšlenosti na vlastní kvality a českou hrdost. Kolega z Ostravy, jenž byl služebně v Americe se svým spolužákem, mi potvrdil, že termín "česká zaprdlost" přesně vystihuje i jeho pocity po návratu domů. Problém je, že většina Čechů to nevidí. Žije si dál ve své iluzi světovosti, a přitom netuší, co to ta světovost vlastně znamená. Chybějí tu základní zásady morálky, poctivého přístupu, pracovitosti, pořádného úsilí v mnoha osvětových činnostech (alkoholismus, kouření), běžné lidské slušnosti a vychovanosti.
Jestli chce český národ do světa, musí na sobě pořádně zapracovat. Jinak se z něho budou všichni jen utahovat. Ostatně, o mnohém snad svědčí i to, že průměrný Američan, jemuž jsme řekli, že jsme z České republiky, toto kvitoval takto: "Jó, Česká republika, tu já znám. Tam je prezidentem ten, jak se jmenuje, Gustáv Havel, že?"
Myslím, že odpadky, všeobecný svinčík, psí výkaly na chodnících, graffiti a primitivní mládež v centrech mnohých britských měst by se panu Lipšanskému asi nelíbily. JČ)
Policie ČR informuje
Tuto zpravu je mozno nalezt v rubrice Z policejnich hlaseni na adrese http://www.mvcr.cz/aktualit/bulletin/980406.html.. Rubrika je aktualizovana kazdy pracovni den.
Policejni prezidium CR
Skupina pro styk s verejnosti
6. duben 1998
Bulletin
Demonstrace anarchistu
V sobotu 4. 4. se v Krnove za bezpecnostnich opatreni konala v dobe od 13:00 hodin do 20:00 hodin demonstrace proti rasismu, fasismu a xenofobii. Tuto demonstraci poradal Cesky svaz anarchistu ve spolupraci s Obcanskym sdruzenim za prava lidi a zvirat, zakladna Bruntal a Nezavislym socialne ekologickym hnutim se sidlem ve Vyskove. Zucastnilo se ji asi 120-150 demonstrantu - anarchistu a asi 30-40 skinheadu. Samotna demonstrace zacala pochodem od hlavniho nadrazi CD Krnov v 15:45 hodin a smerovala na hlavni namesti, kde kratce promluvili predstavitele z rad poradatelu. Demonstranti - anarchiste provokovali skinheady, kteri vsak po domluve s policisty se nenechali vyprovokovat. Pritomni policiste totiz nedovolili bezprostredni kontakt skupine skinhead s anarchisty. Skinheadi s sebou meli ve vyzbroji nekolik psu bojovych plemen. Po skonceni demonstrace byl ucastnikum pruvodu zajisten bezpecny odjezd z mesta. Do akce bylo zapojeno 35 policistu, 6 sluzebnich vozidel a 6 sluzebnich psu. K zajisteni bylo rovnez vyuzito i 13 strazniku krnovske mestske policie.
Postreleni strelnou zbrani
Cisteni legalne drzene zbrane provadel v nedeli 5. 4. v 07:00 hodin v arealu ZD Slavkovice v okrese Zdar nad Sazavou 21-lety hlidac. Pri cisteni doslo k vystrelu a muz utrpel cisty prustrel dlane leve ruky. Delka pracovni neschopnosti bude dele nez 7 dni.
Napadeni policistu
Trestneho cinu utoku na verejneho cinitele se v sobotu 4. 4. dopustil 27-lety muz z Kamennych Zehrovic. Ten ve stejny den kolem 05:30 hodin v Kladne rozbil 6 oken Anglo-americke akademie a po vniknuti do objektu poskodil dalsich zarizeni v hodnote cca 2 000 Kc. Po zakrocujici policejni hlidce hodil drevenou zidli, a pak rukou zautocil na 24-letou policejni inspektorku z Kladna. Policistka jeho utok odrazila a zadrzeny muz byl eskortovan do veznice v Praze 6 - Ruzyni.
Vydirani
V sobotu 4. 4. hodinu po pulnoci vnikl dosud neznamy maskovany pachatel do domu 45-leteho muze v Dobre vode v okrese Ceske Budejovice. V obyvacim pokoji domu vzbudil jeho 43-letou manzelku, na ktere pozadoval pod pohruzkou pouziti noze 1 000 000 Kc do 24 hodin. Po probuzeni manzela doslo k potycce, kdy pachatel oba manzele porezal na rukou. Maskovany muz si vyzadal klice od jejich auta a zenu donutil, aby ridila. Sam se posadil na misto spolujezdce a odjeli smerem na obec Trebotovice. V obci Dubicne je zacala pronasledovat policejni hlidka smerem na Lisov. V obci Hury odstavili vozidlo ve slepe ulici a pachatel odtahl zenu do dvora domu. Podarilo se mu ale uteci. Zena byla prevezena na osetreni do nemocnice v Ceskych Budejovicich a jeji zraneni kvalifikovano jako lehke.
Kradez nakladniho automobilu
Nakladni auto s privesem v hodnote 1 000 000 Kc odcizil neznamy pachatel 3. 4. z obce Losina v okrese Plzen - jih. Jeste ten den obvinil vysetrovatel z kradeze soupravy 19-leteho muze z Teplic, ktery ji odcizil jeste s dalsimi osobami v 5:00 hodin. Na okrese Litomerice byl take nalezen odcizeny prives, nakladni automobil ale dosud vypatran nebyl. Pachatel byl po vyslechnuti ustanovenym obhajcem druhy den 4. 4. v 11:30 hodin propusten. Pripad vysetruje Okresni urad vysetrovani Plzen - jih.
Vloupani do rekreacnich objektu
Od soboty 4. 4. je pro trestne ciny kradeze, porusovani domovni svobody a poskozovani cizi veci stihan 44-lety muz z Krce na Pisecku. Ten se mezi 17. 3. a 3. 4. vloupal do celkem 21 rekreacnich objektum v okresech Pisek a Strakonice. Odcizenim veci a poskozenim zarizeni zpusobil skodu za 50 000 Kc. Pri poslednim vloupani 3. 4. do rekreacni chalupy v obci Tesinov na Pisecku strilel po protivinske policejni hlidce z plynove pistole, a dopustil se tak trestneho cinu utoku na verejneho cinitele. Obvineny byl zadrzen a umisten v policejni cele s navrhem na vazbu.
Zharstvi
V sobotu 4. 4. ve 04:00 hodin doslo v obci Roztoky u Jilemnice v okrese Semily k pozaru rodinneho domku 66-lete majitelky. Pozar pravdepodobne zalozil 46-lety muz ze stejne obce, ktery byl 4. 4. ve 03:l5 hodin spatren, jak odjizdi od tohoto domu autem smerem na Starou Paku. Tam byl v bezvedomi nalezen ve vozidle s rozsvicenymi svetly. V aute byl nalezen diktafon, na kterem je nahrano priznani muze k zalozeni pozaru a k poziti cca l00 tablet Diazepamu. Muz byl prevezen zachrankou do nemocnice v Jicine. Ke zraneni dalsich osob nedoslo a zpusob zalozeni a motiv pozaru jsou predmetem provadeneho setreni.
V nedeli 5. 4. po 09:00 hodin doslo k vybuchu v rodinnem domku 46-lete zeny v okrese Znojmo. Setrenim vyslo najevo, ze v prizemi zapnula elektricky sporak a postavila na nej dve desetikilove propanbutanove bomby. Zakratko jedna z nich explodovala a poskodila domek. Zaroven se v prvnim poschodi vznal technicky benzin, ktery majitelka domku rozlila na podlahu a vypukl pozar. Zranen nebyl nikdo, zena jeste pred vybuchem odesla. Skoda se odhaduje na 100 000 Kc a vysetrovatel znojemske policie zenu obvinil z obecneho ohrozeni.
Drogy
Z trestneho cinu nedovolene vyroby a drzeni omamnych a psychotropnich latek a jedu byli v sobotu 4. 4. obvineni dva muzi z Vlachova Brezi (*1976 a *1977) v okrese Prachatice. Ti byli 4. 4. ve 02:15 hodin v Pelhrimove kontrolovani policejni hlidkou. Bylo u nich nalezeno asi 10g pervitinu a pres pul kilogramu marihuany. Trestne stihani je vedeno na svobode a pripad setri OUV Pelhrimov.
V sobotu 4. 4. vysetrovatel sokolovske policie obvinil ze stejneho trestneho cinu a z sireni toxikomanie 21-leteho muze z Rotavy na Sokolovsku. Obvineny od zacatku minuleho roku az dosud prodaval v Kraslicich v okrese Sokolov ruznym lidem drogu pervitin. Vysetrovani pokracuje.
Napadeni
Koncem brezna 26. 3. ohlasil 18-lety mladik z Tynce v okrese Plzen - jih, ze byl 26. 3. kolem 16:00 hodin v Plzni v Rejskove ulici fyzicky napaden tremi osobami romskeho puvodu. Ti mu meli udajne nozem porezat oblicej a na zapesti obou rukou vyrezat fasisticke symboly v podobe hakoveho krize. Setrenim bylo zjisteno, ze si mladik celou vec vymyslel a poraneni si zpusobil sam. Motivem jeho jednani byla snaha upoutat pozornost nevlastniho otce, a tim se zviditelnit.
Vytrznictvi
Opily 43-lety Nemec vnikl 3. 4. kolem 04:00 hodin v Jirikove na Decinsku do chodby domu. Tam kricel a mlatil najemnikum do dveri bytu. Nekolikrat take vystrelil z plynove pistole, a to i pred domem. Oknem prohodil cihlu a zpusobil tak 29-lete najemnici skodu 600 Kc. Decinsky vysetrovatel mu sdelil obvineni pro trestny cin vytrznictvi. Ke zraneni osob nedoslo a plynova pistole byla zajistena. Muz odmital vypovidat, nemel u sebe zadne doklady a jeho totoznost byla slozite zjistovana. Trestni stihani bude vedeno na svobode.
Vydirani
Dva mladistvi - zaci zvlastni skoly ze Slaneho (*1983 a *1980) ve ctyrech pripadech fyzicky a slovne napadali 15-leteho chlapce take ze Slaneho. Pozadovali na nem 2 000 Kc, nebo veci, ktere by bylo mozno prodat, a tim ziskat financni prostredky. V poslednim pripade v patek 3. 4. vyhrozovali poskozenemu chlapci fyzickou likvidaci. Pachatele jsou vysetrovani na svobode.
Kradez dreva
Za kradez stiha vysetrovatel policie ve Svitavach triactyricetileteho podnikatele z okr. Vsetin. Obvineny bez souhlasu padesatilete majitelky lesa u obce Trstenice na Svitavsku svevolne vykacel temer 540 krychlovych metru dreva a tim ji zpusobil skodu pres 750 tisic korun.
Zpronevera
V patek 3. dubna obvinil vysetrovatel chebske policie ctyriadvacetileteho muze z Chebu. Ten mel jako celni deklarant sokolovske firmy za povinnost slozit a vybirat celni jistinu pri zajistovani dovozu zbozi, urceneho k zuslechteni. Obvineny od unora minuleho roku do letosniho 19. ledna vklady sice vyzvedaval a ukladal na ucet v bance, ale penize z banky znovu vyzvedl, znicil bankovni vypis a castku pres 580 tisic korun utratil.
Nedovolene prekroceni statni hranice
V patek 3. dubna ve 21:35 hodin hlidka pohranicni policie predvedla na sluzebnu v obci Kalek na Chomutovsku 19 Afghancu. Zadrzela je bezprostredne u statni hranice, kdyz se chystali ilegalne prejit do Nemecka. Cizinci nemeli zadne penize a tak policiste s nimi pripad vyresili jako prestupek domluvou a vratili je zpatky do vnitrozemi.
Dopravni nehoda
Kolem 10:30 hodin 4. 4. doslo na zeleznicnim dvoukolejnem prejezdu, ktery krizuje silnici v obci Nedakonice v okrese Uherske Hradiste k dopravni nehode mezi osobnim vlakem, ktery ridil 51-lety strojvedouci a 62-letym cyklistou z Nedakonic. Cyklista nereagoval na vystrazne znameni ani na sklopene zavory na prejezdu. Tam doslo ke stretu s vlakem, kdy muz utrpel zraneni, kteremu na miste podlehl. U strojvedouciho byl alkohol vyloucen dechovou zkouskou, u zemreleho byla narizena zdravotni pitva.
Zpracovali. por. Mgr. Blanka Kosinova a pplk. Jiri Kocour
