The Lesson of Le Pen
While the world's attention was momentarily diverted to the actions of Russia's erratic leader, a political earthquake happened at the other end of Europe on Monday. France has just narrowly averted having a President Le Pen.
After departmental council elections, in which Le Pen's far right, anti-immigrant National Front had made significant gains, centre-right parties began to unravel. Many individuals in Gaulist and centrist parties broke with their parties' policy and began to make deals with the National Front for control of local councils. The prize that Le Pen himself sought, however, has been denied to him.
Le Pen had hoped to win nomination of as president of the regional council in Provence-Alpes-Cote d'Azur, France's third biggest region. To do this, Le Pen needed the support of conservatives, to whom he offered National Front support in five other regions in exchange. The conservative council members took the weekend to decide the matter and the country waited nervously for Monday morning to see if Le Pen would be catapulted to this exalted position, from which he would have an excellent platform to run for the presidency of all of France.
In what to many observers is a surprise move, the conservatives of the regional council in Provence-Alpes-Cote d'Azur decided to spurn the far right and instead helped to elect the socialist candidate as president of the region. Disaster for France and for Europe was only narrowly averted this time, but with the right now in disarray and the National Front on the rise, who can say what will happen next time?
Le Pen and his racist lot gain votes of disgruntled French citizens who see Paris politicians spending more time dreaming about the future of EU integration rather than dealing squarely with problems at home. With mass unemployment, especially youth unemployment, continuing to plague France, these perceptions gain currency. It is certain that, though he may have lost this battle, Europe has not heard the last of Le Pen by any means.
Like the British protesters outside the recent Ecofin meeting in York who protested EMU, many people in France are fed up with Brussels. Monetary union, convergence criteria and legal harmonisation cannot seem very important to a young man who has been unemployed for a few years. In the absence of solutions from the moderate politicians, people naturally turn to the simple solutions of the radicals.
The European project is simply moving too fast for some, and the elites' haste in Brussels is repeatedly the extremists' gain back home. The moderate politicians should not assume that everyone is concerned with the big issues and not about their own backyard. In fact, again and again, people seemed to be inclined in exactly the opposite direction.
The moderate politicians need to slow down and listen to their dis-satisfied constituents before proceeding with monumental plans. They need to deal with issues at home directly and sensibly, and they need to understand the citizens' frustration that causes them to vote for radical solutions. If they don't offer realistic solutions that the public can relate to, then all their dreaming will come to nothing. People will come to believe that only the radicals are concerned with their daily problems, and they will turn to the simplistic solutions offered by the extremists.
There's a lesson in there for the Czech Republic, in case you hadn't noticed. NATO membership won't mean much to people who have seen their leaders ignore the crises in schools and hospitals. EU membership will mean little to people who have seen their region hit by severe unemployment that the central government seems to pay little attention to. Politicians need to keep monumental projects in perspective and deal with today's real problems as seen through the eyes of the citizens. If the current elites don't offer solutions to these problems, some extremists will.
We shall overcome
Jak znamo, svetova historie jiz zaznamenala stret mezi ceskym obcanem a vladou USA. Panove Sverak a Smojlak, jejichz vyznamne postaveni v ceske spolecnosti jiste nikdo nepopira, sdelili pred casem vsem Cechum (ktere ona vec zajima), ze Cimrman marne bojoval za prosazeni sveho navrhu o dostaveni panamskeho pruplavu.
Podle dosud znamych skutecnosti, mel Jara Cimrman v Americe vlivne zname, kteri se mu ve svych dopisech zminovali, aby se na ne obratil, kdyby cokoli potreboval. Jak se ukazalo, ceska lobby ve Washingtonu vsak byla slaba (marne chodil cukrar Kulikowski s indiany do Bileho domu), a tak vlada USA zustavala k argumentum naseho velikana hlucha a prosadila svoje vlastni zajmy. Cimrman se s vladou USA vyrovnal zpusobem sobe vlastnim: nedava souhlas k provozovani sve olbrimi zpevohry Panama. Odeprit jim kulturu, barbarum. Tak se na ne musi.
Doba pokrocila, lec fakt, ze zajmy americke vlady nemuseji byt vzdy v souladu s tim, co si preji jini, pretrvava. Stejne tak pretrvava naivita Cechu, kteri se domnivaji, ze novodobi Kulikowsti a Hronkove budou uspesnejsi nez jejich historicti predchudci.
Jirina Fuchsova navrhuje vladnoucim kruhum svou ideu ohledne vstupu CR do NATO. K jejim vyvodum vsak zustavaji Americane hlusi. Nejspis proto, ze jim to je jedno, protoze bude-li NATO rozsireno, stane se tak proto, ze to USA a jejich spojenci budou povazovat za vhodne a nikoli proto, ze by vstup byl vysostnym pranim obcanu CR ci jineho zucastneneho statu. Metoda cukru a bice je dobre zavedena. Zadna zeme se do NATO nedostane vlastnimi zasluhami mezi nez pani Fuchsova zrejme radi vraceni jakesi sumavske louky do jejiho vlastnictvi.
Vyvoj kolem NATO v USA, tedy odlozeni hlasovani v Senatu, naznacuje, ze zrejme neexistuje absolutni pravda, podle niz je treba tuto organizaci rozsirit co nejdriv, ať to stoji co to stoji. Existuje-li, pak jsou senatori nezodpovednymi zvanily, kteri si prihrivaji svoji polivcicku ( osobni a stranicke zajmy) na ukor svetove bezpecnosti. Do stejne kategorie by pak patrili obcane USA ceskeho puvodu, kterym je zatezko obetovat kus nejake louky nebo staveni na oltar svetoveho miru a prosperity (kterou ma NATO zarucovat) a tak v podstate lobuji proti uslechtilemu zajmu ceske vlady uz uz tam byt.
Jirina Fuchsova si ve svem dopise senatorovi Thurmondovi (BL, 20.3. 1998) stezuje, ze americky senat v tuto chvili NENALEHA, aby ceska vlada vratila ceske obcanstvi 30 000 americkych obcanu ceskeho puvodu, kteri byli ve sve zemi zbaveni prirozenych lidskych prav. Tento vyrok je velmi pozoruhodny. Jirine Fuchsove totiz unika, ze Senatu USA do priznavani ceskeho obcanstvi nic neni a ze to tak je dobre. Jako (pravdepodobne) budouci ceske obcance by ji melo jit o to, aby se cizi staty, vcetne jeji nove vlasti, do ceskych zalezitosti nevmesovaly. Stejne tak ji unika i to, ze naprosta vetsina lidi emigrovala (po roce 1948 a 68) z vlastni vule, a ze se emigranti, ve svobodnem svete svobodne o nove obcanstvi uchazeli a pripadne tim i vzdavali puvodniho ceskoslovenskeho. V onom obdobi bylo z Ceskoslovenska vyhnano nekolik jedincu (kterym vlada nepovolila, proti jejich vuli navrat ze zahranici - tusim, ze do teto kategorie spada napriklad Milan Kundera). Nekteri se mozna ani vyhnat nedali - Vaclav Havel udajne odmitl vycestovat bez zaruky dvojsmernosti vyjezdni dolozky. Vsichni ostatni odesli na zaklade osobniho odhadu sve politicko-ekonomicke budoucnosti. Byli mezi nimi i takovi, pro nez nepochybne platil obraceny Dyk (neopustis-li me, zahynes), ale ani oni nebyli vyhnani.
Na rozdil od Cimrmana, ktery americke vlade svoje dilo zasadove uprel, se Jirina Fuchsova snazi nechapajiciho senatora umenim ziskat. Je to pateticke a neucinne. Navic se sloganem we shall overcome se asi daleko nedojde. Je prilis spojen s odporne liberalnimi sedesatymi lety a komunistou (jak mu nekteri nadavali) Pete Segerem.
Chtit se jako American vratit do zeme predku a tam zemrit nedava obchodni smysl. Neco jineho by byla stiznost, ze tyz American nemuze ve sve puvodni zemi delat business, protoze jeho majetek tam pouziva nekdo jiny a nepratelska vlada (v tomto pripade ceska) nechce o jeho vydani slyset.
P.S. V souvislosti s okolnostmi nabyvani a ztraty obcanstvi stoji za pozornost vymena mezi Jaromirem Krepelkou a Petrem Šafránkem (BL, 20.3. 1998), zejmena pak nazor PŠ, ze pro Demokratickou unii, jejimz je mistopredsedou, je rozhodujici, ze lide opusteli republiku na zaklade existence totalitniho komunistickeho rezimu, v dusledku cehoz vsechno ostatni (tedy fakta, souvisejici v tomto pripade s nabyvanim a ztratou obcanstvi - poznamka JJ) je podruzne.
V Kanade probiha v soucasne dobe proces prave opacny a tak fakta zacinaji nabyvat na puvodni cene. Vlada totiz dala prikaz k deportaci nekolika udajnych valecnych zlocincu, ktere po dlouha leta kryla - slo prece o uprchliky pred komunistickymi rezimy.
Spor o obraz ve dvou různých interpretacích
Jde o dlouholetou soudni pri o obraz "Velka vapenka", ktery r. 1991 zapujcil brnensky pamatkovy urad na vystavu v Koline nad Rynem. Puvodnim majitelem obrazu byl otec dnesniho lichtenstejnskeho knizete Hanse Adama II., Frantisek Josef II. Spolkovy ustavni soud v Karlsruhe s konecnou platnosti rozhodl, ze neprijme zadost dnesniho knizete o revizi rozsudku Vrchniho zemskeho soudu v Koline nad Rynem. Az dotud jsou informace o teto zalezitosti shodne. V cem se zasadne lisi, je interpretace tohoto rozhodnuti prazskym tiskem.
Richard Seemann (Slovo, 10. 3. 1998) uvadi jakozto autora obrazu Pietera van Laera. Autor clanku rozhodnuti spolkoveho ustavniho soudu vita, neb se nejedna toliko o cenny obraz ze zamecke sbirky ve Valticich na Breclavsku, ale i o zpochybneni konfiskace majetku v jine zemi v dusledku druhe svetove valky. Proto nazev Seemannova clanku "V Karlsruhe se nerozhodovalo jen o Vapence". Co by se dle p. Seemanna stalo, kdyby obraz byl knizeti navracen: "Mohla by se tak dat do pohybu lavina pozadavku predevsim sudetskych Nemcu, jejichz militantni predstavitele pod pojmem pravo na vlast zahrnuji i navraceni zkonfiskovaneho majetku na zaklade zruseni tzv. Benesovych dekretu z roku 1945".
Eva A. Fingerova (Lidove noviny, 18. 3. 1998) uvadi jmeno malire jako Pieter van Lier. Autorka pise, ze knizeti Hansovi Adamovi II. neslo o obraz (ma ve Vaduzu galerii, ktera prekracuje cenu 1 miliardy svycarskych franku), ale o celou konfiskaci majetku Frantiska Josefa II. v povalecne CSR. V dosti dlouhem clanku uvadi, ze Lichtenstejnove nebyli Nemci, a tak se na ne nemely vztahovat tzv. Benesovy dekrety. Knize Frantisek Josef II. pouze zil, jako jeho predkove po staleti, na uzemi predvalecne CSR. V lete pohnuteho roku 1938 knize prevzal vladu nad rodem a odstehoval se do Vaduzu. Oficialne protestoval proti okupaci CSR (zde neni jasne, zda se jednalo o okupaci Sudet v r. 1938 nebo pozdejsiho Protekoratu Cechy a Morava v r. 1939). Prezident Benes Frantiskovi Josefovi II. k prevzeti vlady v Lichtenstejnsku dokonce blahopral dopisem - v pohnutych dnech predmnichovskych - z 10. zari 1938. V roce 1938 tez vlada CSR navazala s Lichtenstejnskem oficialni diplomaticke vztahy. Pro delku textu musim se omezit jen na tyto udaje z clanku pi. Fingerove.
Nejzajimavejsi na cele zalezitosti dlouholetych sporu cesko-lichtenstejnskych je zaver clanku pi. Fingerove. Pote, co neuspel knize Hans Adam II. v Karlsruhe, muze se nyni obratit na nemeckou spolkovou vladu v Bonnu a zadat tam o plne odskodneni konfiskovaneho majetku. Jedna se o pouhy "pakatel", asi sto milionu DM. A tak se muze, dle autorky, prihodit nasledujici: "Nevime, zda bude SRN schopna odskodnit knizete a jeste prispet do Fondu budoucnosti, kdyz byla CR - podle tvrzeni svych zastupcu - bohate odskodnena za valecne zlociny tim, ze si ponechala nemecky (snad lichtenstejnsky - A.Z.) knizeci majetek. Pujde-li kvuli tomu do fondu mene penez, odnesou to zase nevinni - obeti nacisticke zvule v CR".
Doufejme, ze k tomuto nepravdepodobnemu scenariu nedojde. Knizeci rodina Lichtenstejnu preci nejsou Nemci, ale pouze nemecky mluvici Lichtenstejni. V hodinach dejepisu jsme se ucili, ze jeden z jejich predku mel na starosti popravu 27 ceskych panu L.P. 1621 na Staromestskem namesti. Ale oni, jak znamo, ani ti vsichni cesti panove tez nebyli Cesi, nekteri cesky dokonce ani neumeli.
V clanku "Spor o obraz ve dvou ruznych interpretacich" pisete o konfiskaci
majetku Lichtenstejnu. Zajimave je, ze nikoho jeste nenapadlo vzit tu vec
konstruktivne - pozadat knizete Hanse Adama II. o prevzeti ceskeho trunu.
Zabilo by se tim tolik much jednou ranou, ze si jeden ani nemuze nic
lepsiho prat. Namatkou napriklad - napravila by se chyba vznikla volbou
Habsburku na cesky trun (byl by zvolen cesky slechtic), odstranily by se
pochybnosti o prislusnosti ceskych zemi k zapadni Evrope, naplnila by se
ceska touha po stabilnim autoritativnim vladci (dnes reprezentovana
opakovanou volbou starnoucich a nemocnych prezidentu), bylo by mozno
uvazovat o menove unii se Svycarskem atd. atd.
Dalibor Štys
Páté číslo časopisu Hurontaria nyní na síti
Vážení přátelé,
právě vyšlo PÁTÉ číslo internetového časopisu HURONTARIA, naleznete jej na:
nebo na: http://members.tripod.com/~Hurontaria/
nebo na:
http://netnow.micron.net/~michal/Hurontaria.htm
Novinka:
na titulní stránce jsme přidali abecední rejstřík. Získali jsme také druhy mirror v Idahu, máme tedy tři různé lokace, ale obsah je stejný. Také nás ted čtou v hlavním městě českeho Kansasu Wilsonu (tim chci říci, že nám tam také dali link) a též v Newyorských listech pana Schrabala. Můžete-li nás propagovat ještě jinde, budeme vám vděčni.
Vítáme mezi naše čtenáře pana L.Rendeka z Austrálie, pana Seth Youtha z Kansasu (díky za link), Kevina Frosta z UK, pana Schrabala z New Yorku (take díky za link) a rovněž díky panu Čulíkovi za reklamu v jeho Britských listech. Dále tu máme paní I. Rozenberovou a L. Kamberskou, pana Rechcígla z Marylandu a Michala Málka z Idaha (díky Michale, za mirror). Krome toho, že je náš mirrormaster, má Michal také svou vlastní stránku, najdete na ni link v Hurontarii.
Také nam přišel dopis pěti děvčat z Irska, která hledají práci v Praze, předali jsme jej Ondrovi Neffovi do Neviditelného Psa (můžete ho tam najít), neboť on má - haha, zatim - větší cirkulaci. Jak vidíte, dostáváme se do světa a přížtí cíl je už je jen kosmos. Naže "starší" čtenáře, které jsme tu dosud nejmenovali, uvedeme v příštím čísle.
V dnešním čísle doporučujeme doporučujeme mystery Přátelé a nepřátelé, verše v próze z připravované sbírky Rozjívená a také SAYONARA pokračuje. Z anglické části pak Life: Good Girl Sandy a short Story: Just a Temporary Failure.
OBSAH:
A - ENGLISH PART
Other Dimensions: The Fairy Tale
Life: Good Girl Sandy
Short Story: Just a Temporary Failure (Fantasy)
Inclinations: Computer assisted poetry
B - ČESKÁ ČÁST
Úvaha: Iluze či vize?
Reportáž: SAYONARA II
Povídka: Přátelé a nepřátelé (mystery)
Poezie: Rozjívená ( verše v próze)