Co je nového v České republice

Tuto zajímavou zprávu s poněkud komickým závěrem, trochu připomínajícím éru komunismu, (ale zase: je to jistě zdvořilé - patří ten závěr však skutečně do novinové zprávy?) zveřejnila Česká tisková kancelář:

Mathé musel Českou televizi hájit před poslanci i mediální radou

LÁNY 19.března (ČTK) - Velké kritice úrovně zpravodajství a diskusních pořadů České televize musel dnes čelit její dosavadní generální ředitel televize Ivo Mathé při jednání sněmovní komise pro sdělovací prostředky. Poslanci tomuto veřejnoprávnímu médiu vytýkali, že se v řadě případů chová neobjektivně a neprofesionálně.

V podstatě se tak připojili k názorům Rady České televize, které byly prezentovány ve její výroční zprávě za minulý rok. Podle rady je celková úroveň diskusí neuspokojivá a dochází v nich k hrubým přečinům proti nestrannosti. V hlavní zpravodajské relaci Události, pak tento orgán shledává "zjevný sklon" přistupovat kritičtěji k opozici než ke koalici, ačkoli připouští, že tento sklon je možná nevědomý.

Mathé v reakci na tato tvrzení uvedl, že nepovažuje všechno v České televizi za bezchybné, proti rozsahu a intenzitě kritiky se však důrazně ohradil. Zprávu rady, která čerpá z analýz různých expertů, označil za tendenční a účelovou. (!!?! Jak to může šéf ČT, který Radě podléhá, vůbec nepodloženě říct ? JČ) Zpráva rady vytváří dojem, jakoby ČT nevysílala nic jiného než Události nebo diskusní relace a "všechno to dělala špatně," poznamenal. Podle něj členové rady zařadili do textu převážně kritické názory odborníků, ty pozitivní pominuli.

S velmi tvrdou kritikou vystoupil Pavel Dostál (ČSSD), podle kterého si ČT často plete komentář se zpravodajstvím a vyjadřuje hlavně názory svých tvůrců a redaktorů. Měl výhrady k tomu, jak informovala o nejasnostech kolem financování ODS a také o údajné dohodě sociální demokracie se skupinou švýcarských podnikatelů.

Dostál pak poznamenal, že pokud je situace v ČT skutečně tak vážná, jak líčí její kontrolní rada, jedná veřejnoprávní televize v rozporu se zákonem, podle kterého má být vysílání objektivní a vyvážené. Poslanec se obrátil na členy Rady ČT, aby mu řekli, jak hodlají stav, který sami kritizují řešit.

Podle jednoho z členů rady Jiřího Zajíce je řešením změna ve vedení televize, kam od dubna přichází nový generální ředitel Jakub Puchalský.

Dostál radě vytkl, že je ve své zprávě příliš kritická k moderátorovi nedělní "Debaty" Ottovi Černému, který podle něj patří mezi nejobjektivnější novináře veřejnoprávní televize. (?! JČ) Mathé naopak poznamenal, že kdyby bylo na něm, uvedený pořad by už dávno neexistoval, proti jeho zrušení však byla Rada.

Přestože téměř celé jednání mediální komise o výroční zprávě Rady ČT se neslo ve znamení kritiky veřejnoprávní televize, poslanci tento bod ukončili přijetím usnesení, v němž Mathému děkují za vykonanou práci a přejí mu mnoho úspěchů v budoucím zaměstnání.

Jan Hrdlička kch mal mhm

Výběr textů z posledních dní:

Jindřich Ginter

S chuti jsem si precetl prispevek o platech ucitelů. Kolega jiste vychazi ze svych osobnich poznatků o tom, ze ceske skoly jsou jaksi lepsi nez anglicke. Ja tam nebyl, takze si nedovolim v tomto ohledu polemizovat.

Faktem ale je, ze dnes uz nejde pouze o mizerne platy ucitelů, ale o vlastni provoz skol! skolske úrady proste nemaji penize, vladni skrty byly tak hluboke.

Ministr skolstvi Sokol bude v polovine roku zadat vladu o 500 miliónů korun na udrzeni provozu skol. To je ale úplne minimum. Rozpoctu regionalniho skolstvi schazi alespoň miliarda.

Samo ministerstvo dnes priznava, ze vnitrni dluh narostl do neúnosne miry a neni uz kde brat.

Napriklad kladenske skoly prosi mesto, aby jim snizilo nebo odpustilo najmy - nemaji na nej penize.

Ucitele z terenu mně volají a  rikaji, ze nejsou penize ani na ucebnice a různe se improvizuje - samozrejme nekde je to horsi, jinde lepsi. Ale z celkoveho pohledu je skolstvi v peknem srabu, i kdyz se o tom jeste moc nemluvi.

A nejde jen o platy, ale o vlastni vyuku. A samozrejme, ze ucitelům klesly realne mzdy, i kdyz Sokol slibil průmerně nominalni navyseni o 800 korun.

A tam slo o to, ze se odborari obavali, ze ministerstvo neda ani tuto castku a mzdy snizi dokonce i nominalne, aby schrastilo penize na provoz skol!!! A Sokol slibil, ze nikoliv, ze na mzdy sahat nebude (staci, ze je nahloda inflace).

V praxi jsou vsak ucitele opravnene nastvani. Prave pred chvili mne volala jedna ucitelka z Brna, ze jim zadnych 800 korun mesicne navic nedaji, protoze nemaji. Stejne tak zamestnanci SOU chemickeho v Kralupech nad Vltavou poslali upozorneni, ze jim skolskych úrad okresu Melnik naopak chce v průmeru kazdemu (nejen tomuto SOU) snizit nominalne mzdy o 1400 korun - aby bylo za co svitit a topit!!!

Nehci hajit Sokola, ale on proste rekl, ze se v průmeru platy zvysi (nominalne) o 800 korun - a kazdy preci umi pocitat s inflaci.

Faktem je, ze skolstvi je v neuveritelne velkem průsvihu. Treba úroveň maturit klesa. Navic se na nem prizivuji takove podivne aktivity jako jsou srovnavaci testy pred maturitou, ktere stoji jen penize a ucitelům komplikuji pripravy na maturity. Hospodareni skolskych instituci neni, nakonec jako v cele verejne sfere, verejne.

Chci jenom rici, ze mozna na kolegu působi zivot v ceskych skolach dobre, ale to brzo můze pominout z jednoho prosteho důvodu - kasy jsou prazdne!!

To se pak ucitele budou se zaky zadarmo schazet v kocarkarnach panelovych domů? Nebo jak to bude? S tim jdeme do Evropy?

Anglicka vlada mozna da miliónu Britům, kazdemu 150 liber, aby se dale vzdelavali. Takova úvaha je u nas zatim nemozna - brani ji politicke chapani i to, ze se nechaly rozkrast verejne penize. Neexistuje totiz verejna kontrola, jak se s temito prostredky hospodari, takze neni divu.

Priklad: nemocnice - jsou verejne, ale nedostanes od nich zadnou informaci a podklady jak hospodari, jake pronajmy uskutecňuji, zadnou vyrocni zpravu. To plati na celou rozpoctovou sferu.

Jednoznacnou odpovednost za marasmus, nejen ve skolstvi, nese Klausův kabinet a ve skolstvi Pilip. Prave Klausova vlada trestuhodne vycucala rozpoctovou sferu, kdyz uz jeji politika chcipala, neboť nebylo co privatizovat v zajmu stranickeho konta. A ta dnesni je jakymsi dojizďakem.

Teď je vetsina lidi ve vazne situaci. Prave ta ucitelka z Brna rika, ze nevi co ma zaplatit drive, jestli najem nebo jidlo - a co vlastne nezaplati, protoze na to nema!!

V ČR tika socialni bomba. Nejdriv praskaji politicke průsvihy ve sledu s ekonomickymi a pak to rupne i socialne. A koho dnes ma obcan vlastne volit? Ktera strana ma cisty stit? Vzdyť sama ČSSD teď celi nepeknemu skandalu, i kdyz to můze (a take nemusi) byt provokace.

US, to jsou stare tvare, ktere včas zdrhly z ODS, lidovci jsou slizci a az prilis universalni, o komunistech a republikanech radeji nemluvim, protoze nejsou ze sve podstaty zarukou demokracie. ODS se odvarila, ODA (zodpovedna za privatizaci) uz vlastne neexistuje. Tak koho tedy volit, kdyz lide prestavaji mit na bydleni a chleba?

Jindřich Ginter

Michal Škop

bbs liane (telnet bbs.vslib.cz), czpolitics:

tak jsem si byl vcera (a dneska rano vlastne) polezet na Staromaku a co se mi nestalo - v jednu v noci nas zacali budit chrabri prislusnici Mestske policie, ze pachame prestupek nepovoleneho zaboru verejneho prostranstvi.

Pote mi vysvetlili, ze teda jako lezet na Staromaku nee, sedet uz si nebyli tak jisty, ale taky nee (bacha na to - az budete nekde sedet na verejnosti, aby vas nesebrali...) a stat ze můžeme - kdyz jsem se jich ptal, jestli si na to moje misto chteji stoupnout, tak prej ne.

Ovšem dorazili me timto: ptal jsem se jich, jak je mozne, ze  proti me zakrocuji, kdyz na to misto, kde lezim nikdo nechce a jak to, ze  nezakrocili, kdyz si Koukal a spol zabrali Vaclavak a omezovali tam dopravu -

Odpověď?

No to vite, Koukal je Koukal a vy jste JENOM studenti....

STRACH zakrocit proti novodobym papalasum a STRACH ze 50-100 lidi, kteri delaji neco neoficialniho (nebot pote, co ostatni odesli, jsme tam jeste tak 1/2 hodiny sedeli ve dvou a to kolem nas parkrat projeli i statni i  meststi policiste a to uz jim nevadilo...) - kam jsme to dospeli?

Michal Škop

Andrew Stroehlein

Jiří Pehe, ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky, znovu začíná: tentokrát na stránkách deníku Slovo ze 17. března 1998. Znovu zaútočil povrchně na společnost kolem sebe, aniž by věděl příliš mnoho o lidech, kteří v ní žijí. Znovu kritizoval tuto společnost, aniž by se nejprve zabýval vlastními předsudky.

Ve svém článku Pehe opakuje známou postkomunistickou mantru "občanské společnosti". Podle Peheho v České republice občanská společnost příliš rychle nevzniká, a to se bude muset změnit, až ČR vstoupí do Evropské unie. Ale navzdory tomu, že dává Pehe tomuto pojmu ve svém článku velký význam, nedefinuje pro čtenáře, co je podle něho "občanská společnost".

V akademické literatuře hovoří tolik autorů nekonečně o "občanské společnosti", že jediná definice asi nestačí. Uvedu však definici, která je relativně široce přijímána v kruzích analytiků postkomunistických zemí, aby alespoň čtenáři věděli, o čem hovořím. "Občanská společnost" je v podstatě ta společenská interakce, k níž nedochází ani na rovině jednotlivce či rodiny, ani na rovině státu či vlády. "Občanská společnost" obývá onen společenský střední prostor mezi oběma těmito světy. Prakticky řečeno, občanskou společnost představuje jakákoliv organizace, od klubu filatelistů po politickou stranu.

Je zjevné, že za komunismu byla toto společenská oblast téměř úplně zlikvidována. Vládní a stranické sítě buď ovládaly veřejné organizace, anebo je zlikvidovaly a zakázaly. Mnoho analytiků je přesvědčeno, že právě tento střední prostor mezi oběma světy musí být řádně vybudován, aby dokázaly postkomunistické země přijmout demokratické zřízení.

Máme-li tedy jasnou definici, můžeme pohlédnout na českou společnost a zkoumat, jaký je v ní nynější stav občanské společnosti. Když se to tak vezme, ČR na tom z hlediska výše uvedené definice vůbec není špatně. Jen se podívejte kolem sebe. Existují skauti, sportovní kluby, lidé hovoří otevřeně v parcích a v hostincích, chodí spolu na houby, chovají včely, a co je snad ze všeho nejdůležitější: lidé v ČR obyčejně znají své sousedy.

Lidé v ČR také relativně často navštěvují přátele, kteří nejsou jejich příbuznými. Tyto návštěvy jsou dlouhé a diskuse, k nimž během těchto návštěv dochází, se dotýkají nejrůznějších možných témat. Musím zdůraznit, že to je daleko zdravější než v Británii nebo v Americe, kde lidé sousedy většinou neznají a nechodí tak často na návštěvy jako v ČR.

Posuzujeme-li tedy Českou republiku podle obecně přijaté definice občanské společnosti, kterou jsem uvedl výše, rozumný pozorovatel by musel dospět k názoru, že stav "občanské společnosti" v ČR je relativně dobrý, vzhledem k sociálním, politickým a ekonomickým kataklysmatům, jimiž prošla za posledních deset let. Samozřejmě, dalo by se říci, že by občanská společnost mohla být silnější a že by se lidé více měli podílet na politice, ale to vyžaduje čas, a nikoliv nadekretování shora.

Občanskou společnost nelze "vybudovat shora", ať si to vlivný intelektuál v Praze přeje jakkoliv intenzívně. Občané musejí sami zakládat kluby a asociace, aby získala "občanská společnost" autentickou náplň. Pokud vím, tak právě to občané dělají relativně úspěšně, tak o čem vlastně Pehe mluví?

Za posledních několik let se Pehe snaží neustále zdůrazňovat, že občané České republiky trpí provincionalismem. Dodává k tomu, že musejí být v nové Evropě kosmopolitní (předpokládejme, že míní tak, jak je kosmopolitní sám Pehe). Viz například Peheho dřívější články ve Slově z 3.2. 1997 a 7.5. 1997 i jeho článek v měsíčníku Nová přítomnost z října 1996. Poslední článek ve Slově z 17. 3. 1998 je dalším útokem v této vysoce pompézní argumentační linii, a tento útok je - jako i obdobné předchozí útoky - zaměřen nesprávným směrem.

Pokud chce Pehe kritizovat český provincialismus a zdůrazňovat potřebu kosmopolitního pohledu na svět, měl by začít s jazykem svých vlastních článků. Tento poslední Peheho článek je plný výrazů "my", "náš" a jako vždy, je to zcela jasně ono nacionální "my", znamenající "kmen Čechů" tak, jak to jasně vyplývá z následující věty:

Pokud budeme i nadále akcentovat spíše prvky národního šovinismu na úkor principů občanského soužití, nebudeme nejen schopni soužití s větším počtem cizinců a romskou menšinou, ale obecně se nebudeme schopni vypořádat ani s multikulturním prostředím EU, které k nám vtrhne. (celá věta, můj důraz).

Na první pohled se zdá, že tato slova pozitivně podporují snášenlivost, a to by bylo dobré. Ale pohleďme na jazyk, jímž je to vyjadřováno. Z jazyka tohoto citátu i z celého článku je jasné, že Pehe píše "pro nás", to znamená "pro nás Čechy", protože romská menšina je zjevně z podmětu věty vyloučena. Romská menšina stojí mimo a není zamýšleným publikem pro Peheho apel. "My" pro Peheho znamená "kmen Čechů", nikoliv občané obecně.

Jestliže skutečně hovoří o "občanech" a o "občanské společnosti", jak se to na první pohled povrchně jeví, proč tento samozvaný kosmopolita vylučuje Romy z výrazu "my"? Domnívá se snad Jiří Pehe, že jeho článek nebudou číst žádní Romové? Zdá se, že Pehe používá tohoto jazyka, protože nedokáže uniknout svému vlastnímu provincionalismu. Problémem není provincionalismus v širší české společnosti: problémem je provincionalismus Jiřího Peheho.

Pokud Pehe chce přispět svým podílem ke vstupu České republiky do "kosmopolitizujícího prostředí Evropy", měl by přestat obecně kritizovat společnost a začít se zabývat svými vlastními předsudky. Česká republika dělá skutečný pokrok v oblasti "občanské společnosti", avšak Pehe to ignoruje, stejně tak, jak ignoruje potřebu definovat "občanskou společnost". Čtenáři-občanovi Jiří Pehe praví, že musí projít "revolučními mentálními změnami", aby rozkvetla občanská společnost a demokracie a aby byl zlikvidován provincionalismus. Na tento pojem "revolučních mentálních změn" lze odpovědět jediné: až po vás, pane Pehe.

Andrew Stroehlein

Pehe At It Again

Andrew Stroehlein

Jiří Pehe, head of the Political Department of the President's Office, is at it again; this time in the pages of Slovo 17.3.98. Once again he has superficially attacked the society around him without knowing much about the people in it. Once again he has criticised that society without looking first at his own prejudices.

In his piece, Pehe repeats the common post-communist analyst's mantra of "civil society". The Czech Republic is not too good at creating one according to Pehe, and that will have to change when the country joins the EU. But despite the importance he gives it throughout his piece, Pehe doesn't actually offer the reader a definition of "civil society".

In the academic literature, so many authors have talked endlessly about "civil society", that a single definition may not suffice, but I will offer a definition relatively widely accepted in post-communist analysts' circles so at least the readers will know what I am talking about. "Civil society" is basically the social interaction that is neither on the individual/family level nor on the government/state level. "Civil society" occupies that social middle ground between those two worlds. In practical terms, it could be represented by anything from a stamp club to a political party.

Obviously, under communism this was the area of society that was almost completely eliminated as the government and party tentacles either reached into public organisations to control them or crushed them out of existence entirely. It is this middle ground that many analysts feel needs to be built up in post-communist societies in order for them to embrace democratic systems.

With a clear definition, one can look at Czech society and examine the state of civil society today, and actually, when you think about it, the Czech Republic is not really doing so badly in these terms. Look around you. There are Scouts, sports clubs, people talking openly in parks and pubs, groups of mushroom hunters, bee-keeping clubs and most importantly of all: people in the Czech Republic usually know their neighbours.

People also visit non-relatives with a very healthy frequency. Those visits are lengthy, and the discussion that flows during such a visit touches on every possible topic imaginable. I must point out that this is actually much healthier than in Britain and America, where people usually do not even know their neighbours and where people tend not to make as much time for personal visits.

Judged against the commonly accepted definition of civil society given above, any reasonable observer would have to say that the state of "civil society" in the Czech Republic is reasonably good considering the social, economic and political upheavals of the past ten years. Of course, one could say that it might be yet stronger and certainly political involvement should be greater, but that takes time, not an edict from above.

Civil society cannot be built "from above" no matter how much an influential intellectual in Prague wants it to happen. The citizens have to build clubs and associations themselves in order for "civil society" to have any meaning. As far as I can tell, the citizens have been doing this at a fair rate, so what is Pehe talking about?

In the last few years, Pehe has been trying to make a point about the alleged provincialism of the citizens of the Czech Republic and additionally about the alleged need for citizens to be cosmopolitan (presumably like Pehe is) in the new Europe (see, for example, his earlier articles in Slovo 3.2.97 and 7.5.97 as well as his article in Nová přítomnost in October 1996). This latest article in Slovo 17.3.98 is yet another assault in this highly pretentious line of argument, and the attack is as misdirected as ever.

If Pehe wants to criticise Czech provincialism and highlight the need for a cosmopolitan outlook, he ought to start with the language of his own articles. This latest article of his is full of "my" and "nas", and, as always, this is clearly the national "we" meaning "the Czech tribe" as clearly shown in the following sentence:

Pokud budeme i nadále akcentovat spíše prvky národního šovinismu na úkor principů občanského soužití, nebudeme nejen schopni soužití s větším počtem cizinců a romskou menšinou, ale obecně se nebudeme schopni vypořádat ani s multikulturním prostředím EU, které k nám vtrhne. (full sentence, my emphasis)

At first glance the words seem to be positively promoting tolerance, and that would be all for the good. But now look at the language. From the language of this citation and of article as a whole it is clear that Pehe is writing to and for "us", that is to and for "us Czechs", because the Roma minority is clearly excluded grammatically from the subject of the sentence. The Roma minority is separate and is not the intended audience of Pehe's call. "We" means the Czech tribe, not citizens in general for Pehe.

If he were talking about "citizens" and "civil society" as he superficially appears to be, why does this self-styled cosmopolitan exclude the Roma from "we"? Does Pehe assume that no Roma will read his article? Actually, it seems that Pehe uses such language because he cannot escape his own provincialism. The problem is not the alleged provincialism in the wider Czech society; the problem is the provincialism of Pehe.

If Pehe wants to do his share for the Czech Republic's entry into "kosmopolitizující prostředí Evropy", he would do better to stop criticising society in general and start looking at his own prejudices instead. The Czech Republic has been making real progress in the field of "civil society", but Pehe ignores this fact just as he ignores giving a definition for "civil society". The citizen-reader of Pehe's article is told that he must go through "revolutionary mental changes" in order for civil society to blossom, democracy to flourish and provincialism to be eliminated. To this concept of "revolutionary mental changes", one can only reply: you first, Mr Pehe.

Andrew Stroehlein

Jiří Jírovec

V roce 1970 jsem prochazel pasovou kontrolou na Ruzyni. Tedy smerem dovnitr. Prislusnik u  prepazky prozkoumal v dokladech co se dalo a kdyz nemohl nic podezreleho najit, vyzval me alespon k oholeni, jelikoz moje prijezdova podoba neodpovidala vyjezdove, potvrzene v pase jakymsi Zelenkou. Pridal mozna dobre minene varovani a dejte si pozor, my tu ted dodrzujeme zakony ofoukl razitko, bouchnul s nim do pasu a posunul me k celnikovi.

Ten me nejprve pokaral za to, ze jsem si z letadla CSA vynesl noviny New York Times a nechal je vycuhovat z kapsy kabatu: tak tohle nam tady nerozsirujte. Rekl jsem mu, ze noviny ctu rad, a vylepsil situaci poukazem na mene napadne slozene Rude Pravo, ktere pochazelo ze stejneho zdroje. Celnik si nechal otevrit poloprazdny kufr a po prozkoumani jeho obsahu me zrejme preradil z kategorie potencialnich podvratniku mezi idioty, ktere nenapadne neco ze Zapadu privezt. Opravdu jsem nic nevezl, protoze jsem si (na tehdejsi dobu blahove) rikal, ze se nebudu tahat s tricky a dzinami pres more, kdyz si to mohu koupit v Praze. Celnik odsunul proclene zavazadlo a takmer soucitne se me zeptal, co jsem v ty Kanade vubec delal. Kdyz se dozvedel, ze jsem tam studoval na chemika, sebral vsechny sily k milemu usmevu (pokud to je vubec v te profesi mozne) a  pravil, ukazujic na tasku, v niz ucebnice prekryvaly literaturu, ktera byla zjevne v rozporu s nove dodrzovanymi zakony: a tohle je vase zradylko, ze jo?, klepnul na tasku a naznacil, ze jsem volny. Co se da na takovou vec rict. Tak jsem se tomu taky zasmal (pokud ze sebe proclivany obcan neco takoveho vymackne), a jeho domneni potvrdil (mne) bodre znejicim no jo, to je moje zradylko.

Od te doby se lecos zmenilo, chemii pomalu zapominam a diky tomu, ze civilizace dospela i do do vesnice Kridova reka, je mym zradylkem Internet. Skoro doslova, protoze misto hamburgru v kantine vstrebavam behem poledni prestavky zazivne i nezazivne informace zt obrazovky sveho pocitace.

Neni to proti predpisum, pokud touto cinnosti (a) neprozrazuji nejake tajemstvi ci (b) nevydelavam penize. Obé je pravda, protoze pisu zadarmo o tom, co stejne skoro vsichni vedi.

Asi jako kazdy, mam obcas pocit, ze by se neco dalo zpenezit. Dnes me treba napadlo, ze bych se mohl krasne napakovat poskytovanim rad pravicovym lidrum (penez prece maji jako slupek) ohledne toho, co udelat se Zemanem a jeho pripadnymi koalicnimi nohsledy v nastavajicich volbach. Bohuzel nevim, jak dosahnout, aby se vlk nazral a predpis zustal neporusen, takze popíšu svoji vizi gratis.

Vidim se jak, ovesen kvadrem, kravatou, zlate vypadajicimi manzetovymi knoflicky a podobnymi rekvizitami, vstavam z kresla a rozhlizim se po mocichtivych lidrech, kteri po produkci vyklopi doplatek k tucne zaloze, bez niz bych takovou vec ani nezacal.

Zacinam bonmotem o rozdilu vitezstvi v bitve a ve valce. Pratele, rikam s jistym premahanim, volby jsou bitvy nasledujici v demogracii (predpokladam, ze g zni lepe nez k) jedna za druhou. Pokracuji recnickou otazkou, zda se da se v demogracii mluvit o vitezstvi ve valce a odpovidam si, ze ne, definujeme-li si valku jako trvale uchopeni moci. A naznacuji vtipne reseni - zmenit v definici slovo trvale na co nejdelsi - jimz posouvam problem do prijatelne roviny.

Beru se stolu sklenici s napojem a predstiram svlazeni rtu (nejspis to je voda), cimz davam posluchacum cas, aby jim dosla genialita mych myslenek, a pak pokracuji. Takto definovana valka se jiz vyhrat da a to zejmena tvorivym uplatnenim tak zvane Pyrrhovy metody. Chceme-li totiz protivnika eliminovat na onu co nejdelsi dobu musime ho co nejvice oslabit. Doprejeme mu tedy vitezstvi stejneho jmena.

Vysvetluji, ze, jako kazda jina, ma i Pyrrhova metoda svoje omezeni, protoze ne kazda bitva (cili volby) je pro jeji uplatneni vhodna a citim vzruseni v sale. Lidri se ptaji jeden pres druheho, jak to maji poznat. Proto jste si me prece zaplatili, utesuji je predem pripravenym vyrokem.

Doba vhodna pro pouziti Pyrrhovy metody, rikam, je jasne definovana trendem hlavnich ekonomickych ukazatelu a vseobecnym upadkem spolecnosti. A jakoby zertem dodavam, ze jiste nikdo z pritomnych jiz neveri zrudne komunisticke predstave, ze vsechny ukazatele museji neustale stoupat a navic strme.

V okamziku, kdy prislusne ukazatele stoupaji, ztraci metoda puvodni jmeno i smysl. Varuji, ze snazit se za takovych okolnosti o oslabeni protivnika jeho vitezstvim ve volbach je cira blbost, ktera muze vest k devastaci ve valce, jelikoz vitez slizne smetanku pripravenou predchozi vladou.

Pyrrhova metoda tedy vyzaduje, aby volic videl veci v primerene spatnem svetle. Poukazuji na klicove slovo primereny a upozornuji na to, ze prilis spatne pomery vylucuji pouziti Pyrrhovy metody stejne tak jako prilis dobre .

Na tomto miste od Pyrrhovy metody odbocuji, protoze povazuji za nutne objasnit volebni taktiku v pripade, kdy je dolni limit prekrocen a vsechno vypada katastrofalne. Predhazuji tezi, ze volice nesmi v zadnem pripade napadnout, ze horsi to uz byt nemuze a ze je tudiz jedno, kdo bude vladnout, hlavne kdyz to bude nekdo jiny.

Uvadim prakticky priklad - fatalni chybu kanadske Progresivne konservativni strany ve federalnich volbach v roce 1993. Kvuli tomu, ze volic nevidel moznost dalsiho zhorseni, vymazal, az na dva mandaty, druhdy silne vetsinovou stranu z  rejstriku politickych stran. Vitezstvi tedy spadlo do klina strane Liberalum a to takovym zpusobem, ze lze hovorit o jejich vitezstvi ve valce. Dodavam, ze jde o skutecnou pohromu, uvedomime-li si, ze mezi temito stranami neni v podstate zadny ideologicky rozdil.

Zminuji se o chybach federalnich konservativcu. Zejmena o tom, ze volice nepripravili na to, ze bude jeste hur, a ze zapomneli, ze nejlepsi obranou v takovem pripade je utok. Hned podotykam, ze vyraznou vyhodou ceske pravice je to, ze jeji protivnici jsou opticky daleko vic vlevo a uvadim nejdulezitejsi vyroky pouzitelne pro utok v ceskych pomerech: