Dojemná shoda slepých mládenců
Slovo, 27. února 1997
Ačkoliv si v těchto dnech někteří s posměchem, jiní se škodolibostí a opět jiní s pýchou a hrdostí připomínají 50. výročí únorových událostí v roce 1948, nejde ani po půlstoletí o připomínku zaškatulkované historické zatuchliny. Naopak, únor 1948 a především jeho následky jsou stále předmětem rozporného hodnocení a dále rozdělují české občany. Pozoruhodné přitom je, že se v hodnocení překvapivě shodují ti, kterým únor 1948 všechno dal, s těmi, kterým naopak všechno vzal a dokonce je i vyhnal ze země.
Pohrobci těch, pro něž byl únor 1948 opravdu Vítězný, vydali 25. února 1998 prohlášení, které bohužel nevzbudilo žádnou pozornost. Přiznává se v něm důvěrně známým funkcionářským jazykem, že se v poúnorovém čtyřicetiletí "stále zřetelněji projevovalo neřešení nazrálých problémů," dokonce se tehdejšímu systému vytýká, že "ústavně zakotvil vedoucí postavení jedné strany" a sem tam se připouští i nějaké to zneužívání moci. Ale jinak stará písnička zní dál, mnohé přemnohé se přece podařilo. Léta 1948-1989 prý znamenala "vzestup v oblasti ekonomické, sociální a kulturní". A hlavně: "Byl vybudován sociální stát, který všem občanům umožňoval solidní životní úroveň, který vždy měl prostředky na bezplatnou zdravotní péči i vzdělání, na bytovou výstavbu a podporu mladých rodin."
Hodnocení dnešních komunistů nechť si každý porovná se svou vlastní zkušeností. Každý, kdo v letech 1948 až 1989 v této zemi žil. Vlastní prožitek oněch let je zřejmě velmi důležitý. Soudě i podle názorů těch Čechů, kteří dlouhodobě žijí v cizině. O den dříve než výkonný výbor ÚV KSČM vydal v našem listě Jan Čulík, žijící ve velké Británii, příspěvek "Jásání nad hokejovým vítězstvím", v němž prezentoval názor, který jistě nezastává jenom on sám. Ten, na rozdíl od onoho komunistického, vzbudil pozornost značnou. Když si s opovržením odplivl nad hloupostí Čechů v Čechách, kteří si dovolili jásat nad vítězstvím hokejistů v Naganu, adresoval jim - tedy nám - následující řádky: "Češi se, jak se zdá, pořád vracejí ke zvyklostem z osmdesátých let. Žili v husákovském sanatoriu, nemuseli rozhodovat, režim jim dal najíst. Většina lidí držela pusu a jezdila na chaty, měla dobrou životní úroveň..."
Kdybych v této zemi oněch čtyřicet let nežil, asi bych se za sebe musel stydět. Jelikož jsem tu však žil, a nebyl jsem sám, tvrdím, že takhle jednoduché to tedy nebylo. Pohledy slepých mládenců, ať už vědomých nebo nevědomých, bývají často lživé.
Ladislav KADAVÝ
Publicistika v České televizi opět selhává?
Jezdím v sobotu dopoledne po okolí Glasgowa na kole, po takzvaných cycle paths, cyklistických trasách, vytvořených na někdejších železničních tratích, které byly zrušeny v šedesátých letech. Poslouchám přitom na walkmanu pořady publicistické a zpravodajské stanice BBC Radio 4. Toto rádio je dobré každý den, ale v sobotu dopoledne skutečně exceluje. V pořadu Eurofile vysílá Radio 4 v sobotu reportáže z evropských zemí, ve finančním a peněžním pořadu informuje o nejnovějších změnách ve finančnické oblasti, a varuje, jak tyto změny asi postihnou běžného občana, v pořadu News Quiz komentují ironicky nejvýznačnější komentátoři události minulého týdne, v pořadu Question Time se debatuje o aktuálních otázkách vážně, pak k věci telefonují do studia i členové britské veřejnosti. A tak dále.
Minulou sobotu jsem si v pořadu jménem "Medium Wave" povšiml kritického analytického bloku, který se zabýval pokračující restrukturalizací samotné veřejnoprávní rozhlasové a televizní korporace BBC.
Pod komerčním a tržním tlakem se rozhodlo vedení BBC "zprivatizovat" oddělení "resources", tedy oddělení techniky. Jednotlivé rozhlasové a televizní výrobní štáby si v budoucnosti mají technické služby kupovat od víceméně zcela samostatné soukromé firmy. Nezávislí pozorovatelé, odboráři, a jiní činitelé toto rozhodnutí ostře kritizovali a poukazovali na to, že prý jde o začátek vývoje, který může zanedlouho věstit úplný rozklad rozhlasové a televizní společnosti BBC.
Fascinovalo mě, že rozhlas BBC objektivně, nezávisle a kriticky analyzoval kontroverzní restrukturalizační změny ve vlastním veřejnoprávním podniku, tedy v samotné BBC.
Ke konci pořadu reportér uvedl: "Ke všem těmto zjištěným kontroverzním skutečnostem jsme chtěli pozvat do studia odpovědné vedoucí činitele BBC. Společnost BBC se však k této kritice odmítla vyjádřit."
V České televizi za pár týdnů nastoupí nový generální ředitel Jakub Puchalský. Hodlá podstatněji pozměnit praxi zpravodajství i publicistického vysílání.
Je známo, že dosavadní zpravodajství a publicistika ČT trpí mnohými nedostatky.
Úkolem veřejnoprávní televize je analyzovat i sebe samu. Kdy se dočkáme na obrazovce ČT obdobného analytického pořadu, jaký přineslo minulou sobotu BBC Radio 4?
Proč se televizní publicistika ČT v těchto dnech vůbec nezabývá nedostatky zpravodajství a publicistiky České televize? Proč nezahájí veřejnou diskusi o tom, co bylo v České televizi za vedení Ivo Mathého dobré a co špatné a zejména o tom, co chystá nový generální ředitel Jakub Puchalský a jakým směrem by jeho reformy měly směřovat?
Projekt Jakuba Puchalského byl zveřejněn na internetu, a to na této adrese:
Nejen že by měl být tento projekt v plné verzi k dispozici na internetu, ale teď by se o něm a o dosavadní praxi České televize mělo taky otevřeně začít hovořit v samotných pořadech České televize, která by sama o své společenské roli měla stimulovat veřejnou debatu.
Jan Čulík
Prestiž BBC pramení z neposkvrněné historie a jasné vize
(Psáno pro Lidové noviny.)
Paxmanova třešeň na dortu se šlehačkou
Moderátor nočního diskusního pořadu televizní stanice BBC 2 Jeremy Paxman má pověst patrně nejostřejšího zpovědníka britských vládních i opozičních činitelů. Skáče jim drze do řeči a nenechá je domluvit, kdykoliv se snaží vyhnout odpovědi na přímou otázku. Obvykle jde do studia výtečně připraven. Působí kompetentně a neohroženě. Pro britské politiky je současně postrachem i atrakcí. Volný čas tráví na rybách a z rybolovu píše pro pravicový deník Daily Telegraph.
Způsob, jakým rozebírá ve studiu své partnery v diskusi, nadchl holandské diváky tak, že program BBC Newsnight převzala do svého vysílání jedna holandská televizní stanice.
Jeremy Paxman má možná vyšší plat než generální ředitel BBC (a ten zas několikanásobně vyšší plat než britský premiér) , i když "jeho" program není v čele žebříčků sledovanosti. Sledují ho však diváci s mimořádně velkým vlivem. Newsnight je téměř povinným programem pro britské poslance a politiky.
Moderátor, kterému je něco přes čtyřicet let, přežil na televizní obrazovce dva britské premiéry a tucty ministrů. Během třicetiminutového programu dokáže vtáhnout diváka do debaty tak, že je mu smutno, když se ozve závěrečná znělka.
Jeremy Paxman je šlehačkou na mediálním produktu Made In BBC, který má pověst povýtce přesné, nestranné a spolehlivé světové vysílací korporace. S historií, za kterou se Britové nemusí stydět, a s jasnou vizí do budoucna.
Líheň levicových intelektuálů
BBC je však také institucí, která se v osmdesátých letech za vlády konzervativců jen těžko zbavovala pověsti hnízda britských levičáků. Mezi novináři kolují historky o tom, jak je "stará teta" na britském mediálním trhu příliš arogantní, nepružná, těžkopádná a nepřizpůsobivá. Externisti si stěžují na drsné zacházení. Zaměstnanci na to, že pouze krátkodobé, roční až dvouleté smoluvy jim nedávají žádnou životní jistotu.
BBC hledá jen s obtížemi svou vnější moderní tvář pro příští tisíciletí. Studiové dekorace připomínají svou přehnanou střízlivostí občas prostředí márnice či pitevny. Příliš upnutí moderátoři odpuzují mladé publikum. A konkurenční televizní kanály přebírají BBC stále více a více diváků nejen zpravodajských relací.
Přesto všechno je práce pro BBC ještě stále vrcholem každé novinářské kariéry v Británii.
Společenský souhlas předpokladem úspěchu
Za úspěchy a dobrou pozicí BBC se skrývá mimo jiné zřetelný společenský souhlas, že veřejně financované televizní a rozhlasové vysílání je pro společnost ještě stále velmi výhodné. Pro Brity je BBC součástí jejich neporušené národní identity, na kterou jsou hrdi a pyšni.
Britům je navíc vcelku jasné, že teprve volná soutěž mezi komerční a veřejnou televizí zabezpečuje skutečnou pluralitu názorů, zpravodajských přístupů a novinářské profesionality. Veřejně financované a komerční zpravodajské a dokumentářni programy si však nejen konkurují, ale také se navzájem kontrolují a kultivují.
V Británii by se sotva kdy mohly hlavní večerní zpravodajské relace překrývat. Když komerční síť ITV před pár lety uvažovala, že posune začátek večerní zpravodajské relace ITN o hodinu dříve, strhla se vlna nevole a protestů, neboť ITN by se překrývala právě s BBC
Kvalita není zadarmo
Britové vědí, že žijí ve věku, kdy má rychlá, přesná a nestranná informace cenu velmi drahé a vzácné suroviny. A ochotně si platí veřejnou službu, aby jim takovou surovinu doručila.
Rozhlas i televize BBC jsou financovány výhradně z koncesionářských poplatků. Když je loni na podzim britská vláda pravidelně (a bez parlamentní rozpravy) zvyšovala, prakticky nikdo neprotestoval. I přesto, že meziroční nárůst 84,50 GBP na 91,50 GBP byl zhruba trojnásobně vyšší než roční míra inflace (nyní 2,5 procenta).
Generální ředitel John Birt to zdůvodnil růstem konkurence komerčních televizí a blížící se "digitalizací" televizního přenosu. Na prahu příštího tisíciletí se může stát, že průměrná britská domácnost si bude moci vybírat ze stovky soukromých televizních stanic, šířených digitálním signálem. BBC nechce a nesmí zůstat pozadu.
Britové přitom za své peníze neočekávají na obrazovce drahé celovečerní filmy, zábavná gala show nebo mělké dívánky. BBC si cení především pro kvalitu zpravodajských, publicistických a dokumentárních pořadů a pořadů, které chrání spotřebitele, před zlovůlí nečestných výrobců, obchodníků a služeb. Kdo očekává od veřejné televize jen lehkou zábavu, bude zklamán a bude si muset koupit lístek do kina, nočního klubu či do kabaretu.
Etika vysílání až na prvním místě
Jedním z předpokladů důvěry veřejnosti v to, že BBC zachází s jejich penězi odpovědně, je průhlednost spravovaných finančních toků. Když auditorská firma před pár lety zjistila, že zpravodaj BBC v Bruselu bydlí ve věžáku a koupil si sekačku na trávu a že kdosi jiný si z veřejného rozpočtu platí na kabelové televizi erotické kanály, dostalo se to do titulků britských nedělníků. Detailní rozpočet BBC musí být volně k nahlédnutí v každé veřejné knihovně.
Stejně snadný přístup má veřejnost k tzv. "Producer's Guidelines" k pravidlům, která musejí jednotlivé producentské skupiny dodržovat při přípravě programů. Téměř tří set stránkový dokument upozorňuje televizní tvůrce a novináře na konflikt jejich soukromých zájmů a zájmů veřejného vysílání.. Finanční a hospodářské editory varuje před tím, aby nevyužívali ještě nezveřejněných informací například k burzovním operacím. Všichni novináři mají zakázáno přijímat jakékoliv (i nehmotné) dary.
Zvláštní ani stálí zpravodajové BBC nesmějí například cestovat zdarma vládními letadly při oficiálních návštěvách britských představitelů v zahraničí. BBC je v takovém případě povinna zaplatit vládním institucím přiměřené cestovné. Televizní štáby se pak během zahraničních cest necítí vládním představitelům nijak zavázáni. Nicméně i tak se stává, že po nevydařené zahraniční misi ministra či premiéra, o které novináři pravdivě reportují, vládne na palubě při zpáteční cestě zmrzlá nálada.
Velmi přesně a detailně rozebírají směrnice BBC techniku studiového rozhovoru či debaty a kladou moderátorům na srdce, aby ani náznakem změny barvy hlasu nestranily žádné ze zpovídaných stran.
BBC versus satelitní svět
BBC čelí stále větší komerční konkurenci a jde-li o sport je ochotná se spolčit i s komerčním "satelitním" obrem Rupertem Murdochem. Již šestý rok nakupuje společně s Murdochovou firmou Sky Sports za milióny liber ročně vysílací práva na zápasy první anglické fotbalové ligy - byť jen vybraných zápasů ve večerním záznamu.
Nicméně aby BBC čelila zpravodajskému tlaku americké "CNN" a jiného Murdochova kanálu "Sky News", zahájila již před čtyřmi lety vysílání nepřetržitého sateltiního zpravodajského kanálu. Struktura britského televizního mediálního trhu je však ještě komplikovanější a především se řídí výsostnými zájmy diváků. Například hlavní komerční zpravodajská stanice ITN prodává jeden ze svých vlajkových zpravodajských pořadů "Seven O'clock News" ryze státnímu kanálu Channel 4. Ve tři čtrtěhodinovém programu připravuje obsáhlé analýzy především pro menšinové diváky a "od státu" za to dostává dobře zaplaceno. Channel 4 má příjmy z "povinné" reklamy, kterou mu musí ze zákona přenechávat silná a vlivná síť lokálních komerčních televizních stanic ITV.
Ředitelé a producenti veřejně financované i komerčních stanic připouštějí, že Británie a celý svět stojí pravděpodobně na prahu digitální revoluce v televizním vysílání. Ta doručí divákovi na televizní obrazovku nejen programy dle jeho volby, ale dokonce celé programové skladby volené z digitálních "knihoven" soukromých televizí. Mnozí souhlasí, že v nadcházející bitvě zvítězí jen technicky nejzdatnější a ty společnosti, které si budou moci dovolit zaplatit obrovské částky za autorská práva.
(autor je zpravodajem České televize ve Velké Británii)
