Ještě k pojmu Heimatrecht
Dosti nevybiravymi slovy zautocil na muj patecni prispevek Tomas Pecina (BL, 2/2). Neodpovidam na jeho polemiku nijak nadsene, ale zrejme neni vyhnuti.
Nepovazuji se za zadneho odbornika na cesko-nemecke vztahy. Pouze me ty vztahy zajimaji a delsi cas je studuji. Do pozice odbornika me stavi pan Pecina, ne ja.
To, ze do spravni rady byli jmenovani ctyri zastupci z Bavorska prekvapilo nejen me, ale i nektere nemecke politiky, napr. pi. Antje Vollmer, ktera to kritizovala. V zadnem pripade jsem nemluvil o projevu neslychane drzosti, pouze jsem se tomu podivil. Za nahodu to nadale nepovazuji. Bavorsko je novou vlasti vetsiny sudetskych Nemcu a nikde v Nemecku nemaji tolik politickeho vlivu jako prave tam.
Pet skutecnosti pana Peciny jsou do znacne miry jeho subjektivni nazory. Odpovim na ne bod po bodu, v souladu s jeho textem.
1. Ano, sudetsky problem objektivne existuje. Jsou o tom dukladne nemecke a ceske studie. Chtel bych krome mnoha jinych pripomenout velmi solidni dila Tomase Stanka. Nemyslim, ze v techto knihach najde pan Pecina snahu "neco zametat pod rohozku". Tez tam vsak ctenar nenajde jednostranny pohled na dejiny, ktere jako by zacinaly hodinou porazky nacistickeho Nemecka v r. 1945.
O "trvalem bydlisti" jsem se zminil v kontextu citovaneho lexikonu. Vlastni snad pan Pecina nejaky "domovsky list"? Neupiram sudetskym Nemcum pravo na domovinu, coz jsem si myslel bylo v mem textu dostatecne jasne napsano .
Ze pojem "Heimatrecht"existuje ve slovniku sudetskych Nemcu radu let, lze dolozit z knihy "F.P. Habela: "Die Sudetendeutschen" z r. 1992. Docteme se tam pod titulkem "Prispevky k politickemu mysleni" (str. 126-127):
"Jiz behem zimy 1948/49 byl odmitnut v Parlamentni rade, ktera se zabyvala zakladnim pravem pozdejsi Spolkove republiky Nemecko, navrh, aby pravo na domovinu bylo zahrnuto mezi zakladni prava. Bylo namitano, ze "pojem domoviny (Heimat) je citovy pojem, ktery nelze pravne stanovit...slovo domovina jako celek nezahrnuje zadnou pravni predstavu". Navrhovana "Charta nemeckych vysidlencu", na ktere sudetsti Nemci meli podil, znamenala dejepisne-pojmovy prulom. O dva roky pozdeji (25. 4. 1951) byl ve Spolkovem snemu vznesen pozadavek, aby pravo na domovinu bylo chraneno coby dodatek k Evropske konvenci lidskych prav a zakladnich svobod. Pomoci vladni deklarace (28. 6. 1956) ziskalo pravo na domovinu statut zahranicne-politickeho regulacniho cile (Ordnungsziel) Spolkove vlady."
Text v Habelove monografii se dale zminuje o tom, ze CSSR ratifikovala 23. 3. 1976 Mezinarodni smlouvu o obcanskych a politickych pravech OSN a ze, "ackoliv sudetonemcky pojem prava na domoviny se stal evropskym a dokonce celosvetovym regulacnim principem, zustava prakticky ve vsech spornych pripadech doposud pouhym programem".
2. O tzv. Benesovych dekretech bylo popsano mnoho papiru. Vysly nedavno i knizne a tak si na ne kazdy muze udelat svuj nazor. Doufam, ze v jejich plnem historickem kontextu. Zaujme, co o nich treba napsal dnesni pan ministr zahranici Jaroslav Sedivy (ve sborniku "Pravni aspekty odsunu sudetskych Nemcu", Ustav mezinarodnich vztahu Praha, 1995). Faktem zustava, ze Ustavni soud CR tyto dekrety nepovazoval za vhodne zrusit. Nejsem nejakym propagatorem techto dekretu, z nichz mnohe jsou dnes zcela zastarale.. Uznavam, ze ty, ktere sudetskym Nemcum vadi, zastarale nejsou.
3. Rozhodne zastavam nazor, ze historicke skutecnosti se nemaji zamlcovat. Takze v tomto bodu se s panem Pecinou plne shoduji.
4. Nemecka strana jmenovala do spravni rady Fondu budoucnosti dva sudetske Nemce, kteri oba deklaraci odmitli. Napsal jsem, ze se nejedna o extremni predstavitele SdL a dodavam, ze mi ve spravni rade pripada jejich ucast zadouci.
5. Shoduji se s nazorem, ze dnesni Spolkova republika je demokratickym statem a ze se tam vyskytuji ruzne nazory. Cetl jsem mnozstvi nemeckych clanku, ktere nejenom vedeni SdL, ale i celou tahanici kolem deklarace odsoudilo kvuli nemeckym prutahum, ktere soustavne prichazely prave z Bavorska.
Pan Pecina "taktne" nazval muj text naivnim. Doufam, moc doufam, ze ma pravdu. Ten clanek Michaela Franka o Tomasi Kafkovi v Suddeutsche Zeitung je zajimavy. Jelikoz pan Kafka byval ceskym konsulem v Berline, myslim, ze to byl prave on, ktery mi pred dvema a pul roky promptne vystavil nahradni cesky cestovni pas, pote co mi byl pri navsteve Lipska pas ukraden. Takze i proti panu Kafkovi nic nemam. Mimochodem clanek je zajimava skizza, kdo je to pan Kafka, cesky reditel sekretariatu Fondu, ale o pojmu "Heimatrecht" tam neni ani zminka.
Muj prispevek do BL chtel objasnit pojem "Heimatrecht" se sudetonemeckeho stanoviska, s pozadavkem, aby tento mlhavy pojem byl konkretizovan, ne budovat nejaky strasak o straslivych sudetskych Nemcich . Myslim, ze brzo vyjde najevo s jakymi pozadavky prava na domovinu nemecti clenove spravni rady Fondu buoucnosti vystoupi.
Celkove soudim, ze mi pan Pecina pripisuje dost nazoru, ktere vubec nezastavam.
Aleš Zeman
Názory Edvarda Beneše na problém Němců žijících v Čechách
Beneš v parlamentu
V souvislosti s nově diskutovanou otázkou poválečné historie považuji za vhodné uvést část z vystoupení dr. Edvarda Beneše před tehdejším Prozatímním Národním shromážděním. Nikdo z nás asi nemá právo Benešovy tehdejší činy soudit, ale než začneme odsud sudetských Němců schvalovat, bude dobré se poučit, z jakých etických zásad vycházel. Pasáže, které považuji za nejpříkřeji odporující dnešním konvencím, jsem v textu vyznačil podtržením.
Celý záznam schůze, jejíž hlavní část tvořil Benešův projev, je zájemcům k dispozici zde. Pozor, je to rozsáhlý text a nenatáhne se vám (doufám) jako součást Kompletních Britských listů.
Tomáš Pecina
Dr. Edvard Beneš v Prozatímním NS, 28. října 1945:
My i spojenci v podstatě - a na základě událostí druhé světové války - jsme přijali zásadu národního státu, a dřívější zásady ochrany menšin vzhledem k tomu, že se neosvědčily - především vinou menšin samých - nebudou znovu uplatněny. Každý stát si věci ty bude řešit sám a teprve později se uvidí, jak problém ten bude řešen mezinárodně, patrně novou bezpečnostní organisací spojených národů. Pro nás se tím klade problém Němců a Maďarů a jeho definitivní řešení.
Rozhodli jsme se pro odsun našich Němců do Říše. Spojenci nám toto stanovisko mezinárodně potvrdili. Odůvodňujeme to řadou nejvážnějších důvodů nejen politických, nýbrž i mravních, a já prosím všechny naše politické činitele, aby otázku tu vůbec posuzovali především také s hlediska mravního. Pokusili jsme se až do r. 1938 a zejména v roce 1938 dohodnouti se s nimi v duchu opravdu liberálním a opravdu lidsky. Všecky naše pokusy totálně zklamaly. Je dnes jasno, že od roku 1934 záměrně v plné dohodě s Hitlerem a v plné zodpovědnosti veliké většiny našich Němců byl připravován rozvrat našeho celého státu. Nešlo jen o připojení našich Němců k říši; naši Němci se dali ve své 80-90 %ní většině úplně do služeb barbarského nacismu k zničení našeho státu a k podlomení všech mravních a kulturních sil a hodnot našeho národa. A když se pak zmocnili za vedení Hitlerova a společně s Němci z říše celého našeho státu, neslýchaným způsobem, barbarsky a nelidsky nás a naší zemi tyranisovali. Všecky mosty mezi nimi a námi byly jejich postupem navždy strhány; náš společný život s nimi není možný. (Potlesk.) Musí tudíž odejít, neboť jiného řešení v zájmu klidu a míru Evropy prostě není.
Historie posledních deseti let tu ostatně mluví sama. Až bude nyní během připravovaných procesů s našimi Němci pověděno všecko o celém zákulisí tohoto grandiosního komplotu a o skutečném vztahu našich Němců k Hitlerově vládě, uvidí celý svět, jak jsme v právu a jak mravní zákony o spolužití občanů a lidí mezi sebou mluví pro nás. Činím apel na všecky velké spojence z druhé války světové, která začala právě Mnichovem, na Sovětský svaz, na Velkou Britanii, Spojené státy, Francii a Čínu - a na všecky ostatní - aby nám pomohli vyřešit tuto otázku definitivně a učinili konec všem příštím pokusům o nějaký nový Mnichov. (Potlesk.) Naše geografická situace a historie naší země od 10. století tu může býti všem dostatečným důvodem a dokladem k tomu, že toto konečné řešení německé otázky u nás je naprosto nezbytné, jedině správné a opravdu logické.
Že všecky přípravy k přesunu Němců od nás se musí dobře organisovat, provádět humánně, lidsky, nenacisticky a v plné dohodě se spojenci, rozumí se nám samo sebou. Já to zde před Národním shromážděním znovu zdůrazňuji.
V tom duchu byly připraveny naše dekrety ohledně občanství německého a maďarského občanstva; našimi občany budou jen ti, kdož naše občanství znovu od naší vlády obdrží. Dále dekrety o konfiskaci německého a maďarského majetku: německý majetek je zabrán jako záloha na naše reparace proti německé říši, která prováděla po celých sedm let u nás takové devastace a rabování, že všechen německý majetek u nás na to ani zdaleka nestačí. To ostatně nevylučuje položení otázky reparací s naší strany v celé její šíři. I tímto řešením chceme však ulehčit ten tak obtížný a složitý problém reparací po této válce vůbec.
Také problém Maďarů může a musí býti po této válce u nás rozřešen. Nebude to na podkladě prostého odsunu, bude to postaveno více na základě výměny obyvatelstva. Maďarů je u nás jen málo více nežli Slováků v Maďarsku. Jsme ochotni se o této výměně s Maďarskem dohodnouti. Ale i tu apelujeme na Spojence, aby nenechali národnostní problém maďarský a všech jejich sousedů nevyřešen. Po dnešní válce je nutno, aby i mezi Maďarskem a všemi jeho sousedy byla otázka menšin vyřešena na základně ryze národní a aby menšiny byly z dnešních hranic všech těchto států přesunuty do svých států národních. Rozumí se, že ty menšiny, které odmítnou do svého národního státu se vrátit, budou definitivně přenechány národnostní assimilaci státu druhého.
Zdůrazňuji tento problém proto, že už dnes máme doklady o tom, jak se v jistých kruzích v dnešním Maďarsku už zase připravuje nové revisní hnutí. V zájmu budoucího míru ve střední Evropě a v zájmu míru vůbec volám po tomto definitivním a nekompromisním řešení národnostní otázky po této druhé světové válce. Já vím, že tím vznikají těžké problémy a že tím budou částečně trpět nevinní s vinnými. Ale až z toho vznikne opět válka, tu pak nevinní s vinnými trpět nebudou? A nebude to pak utrpení nesrovnatelně větší?
(Převzato z elektronické knihovny Českého parlamentu)