čtvrtek 22. ledna

O B S A H

CO JE NOVÉHO V ČR:

  • Přehled aktuálních zpráv z České republiky: ČR a EU:
  • Vstoupí středoevropské země do EU jen jako druhořadí členové? (Andrew Stroehlein)
  • Second Class Ticket to the EU? (Andrew Stroehlein) Český parlament se zbláznil?
  • Můžete přijít o hlasovací právo (Andrew Stroehlein)
  • You May Lose Your Vote (Andrew Stroehlein) ČR a NATO:
  • Senát schválil přičlenění bývalých nepřátel k rozšířenému NATO (New York Times 4. března 1998)
  • Zmarněná příležitost: Evropa si nevypracovala efektivní obrannou politiku. Rozšiřování NATO do střední Evropy je krátkozraká, nepromyšlená tragédie, na niž všichni doplatí (dánský politolog Michael Andersen) Irák a Západ:
  • Západní spojenci jsou obviňováni, že vyvolali v Iráku epidemii rakoviny (The Independent)
  • Irák a Kanada: Válka a kšeft (Jiří Jírovec) Sdělovací prostředky:
  • Informace o Číně systematicky cenzuruje, aby neohrozil Murdochovy obchodní zájmy, i britský deník Times!

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Adresa Britských listů je zde.
  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University)
  • Časopis Neviditelný pes, který vydává Ondřej Neff, je na adrese http://pes.eunet.cz.

    Co je nového v České republice?

  • Generální tajemník NATO Javier Solana je spokojen s přípravou České republiky na  vstup do Severoatlantické aliance. ČR by měla vstoupit do NATO v roce 1999. "Zatím jsme velmi potěšeni a velmi spokojeni s tím, jak plníte požadavky, které jsou na vás kladeny," řekl Solana v Praze. Solana dodal, že NATO nemá v úmyslu rozmisťovat na území nových členských států jaderné zbraně. Kromě kulantně diplomatických výroků vyjádřil přání, aby v ČR proběhl ratifikační proces rychle. - Před časem ale byl v Polsku zveřejněn tajný vládní dokument, že prý nebude polská armáda připravena na vstup do NATO ještě patnáct let. Že by na tom byla česká armáda lépe, nebo jsou to všechno jen Solanova kulantní slova? K rozšiřování NATO do střední Evropy přinášíme dnes dva texty, viz Obsah zde napravo.

  • Generální tajemník NATO Javier Solana naznačil, že by se o vstupu do České republiky do aliance nemělo rozhodovat v referendu, jak to navrhuje ČSSD. Některým členským zemím aliance, které již ratifikovaly vstup ČR do NATO, "by se mohlo zdát trochu zvláštní", kdyby jejich rozhodnutí bylo případně změněno. Solana si dovolil zasáhnout do domácích českých záležitostí, dobře ví, že je to nepřípustné, tak se hned omluvil, že vyjadřuje jen svůj osobní názor. Jenže škoda už byla učiněna. Je to bezostyšná manipulace od zkušeného politika. Jak zasáhnout do vnitřních záležitostí země, abych nemohl být obviněn, že to dělám? Učinit to, ale zároveň se omluvit, že je to jen osobní názor a že vím, že nemám zasahovat do vnitřních záležitostí země. - Havel si myslí, že by se mělo konat referendum o vstupu ČR do EU, nikoliv však do NATO, protože to neomezuje "suverenitu ČR". A co ty náklady, které budou muset pro modernizaci armády na standard NATO zaplatit čeští daňoví poplatníci? Ty vláda jen tak na národ uvalí, aniž by se ho zeptala co si o tom myslí? Vždycky jsem se domníval - aspoň na Západě se o tom tak pořád mluví - že demokracie je hlavně o tom, kolik má mít právo lidem s jejich souhlasem odebírat stát těžce vydělaných peněz na daních, a proč.

  • Vrací se Česká republika k zvyklostem z komunismu? Trapas. Havel udělil generálnímu tajemníkovi NATO Solanovi nejvyšší české státní vyznamenání - Řád Bílého lva. Solana byl oceněn za "zvláště vynikající zásluhy ve prospěch České republiky". Jaké zásluhy to byly? Připomíná to trochu, jak kdykoliv přijel Brežněv do Prahy, dostal nějaké československé vyznamenání. Teď se to bude praktikovat i vůči západním politikům? - Havel myslím před časem řekl v nějakém projevu, že je velmi důležité, aby Česká republika nebyla v zahraničí lidem pro smích. A pak vystoupí a prvnímu návštěvníku, který přijede do ČR, dává nejvyšší české státní vyznamenání. Nedevalvuje ho to trochu? Domnívá se Havel skutečně, že Solana nejí a nespí a jen celé dny a noci usiluje o vstup ČR do NATO?

  • Poslanci protestují proti špatně vypracovanému zákonu o utajovaných skutečnostech, který prý je nutný kvůli vstupu ČR do NATO. - Rád bych ale věděl, jak mohou v NATO vůbec existovat Spojené státy, které jsou proslulé svou vládní otevřeností. Ve výboru pro obranu a bezpečnost vyjadřovali včera poslanci svou kritiku. Hlavně se jim nelíbí, že ministerstvo vnitra má dostat mimořádné pravomoci při rozhodování o tom, co bude utajené a kdo smí s utajovanými skutečnostmi nakládat. Jan Vidím (ODS) vidí velké nebezpečí v tom, že by vlastně celý Národní bezpečnostní úřad měl podléhat vnitru, a soudí, že takovýto orgán by měl být podřízen premiérovi, vládě ap., jako v jiných zemích. Komunistický poslanec Vojtěch Filip řekl, že bude-li v této formě zákon schválen, půjde o  "dokonalé naplnění leninského principu kontroly, neboť by kontroloval ten, kdo řídí". - S tím, že by vnitro mělo přezkoumávat oprávněnost stížností těch občanů, kterým samo odmítlo dát prověření ke styku s utajovanými skutečnostmi, zásadně nesouhlasí také další poslanci, např. Dušan Navrátil (nezařazený, dříve ODA).

  • Nejenže ODA má minimální voličské preference, ale nemá ani žádné peníze, a tak bude propouštět zaměstnance svého aparátu.

  • Vláda trochu odložila schválení deregulací cen energie, protože se bojí protestů veřejnosti. Proč to tedy nenechá až na vládu, která přijde po volbách? Nechť si dají zvyšování cen energie do předvolebního programu strany, které jdou k volbám. Pokud je lidé zvolí, těžko budou nepokoje. Je to tak těžké pochopit principy demokracie?

  • Komerční televize si nadále v ČR dělají co chtějí a Rada pro rozhlasové a televizní vysílání je bezmocná. Vyjádřila nespokojenost s tím, že televize Prima omezila ranní regionální programy. Nic ale Rada zatím ještě nenamítala proti tomu, že si televize Prima svévolně posunula hlavní zpravodajskou relaci do času, kdy obdobnou relaci vysílá Česká televize. V demokracii však musejí mít občané možnost srovnávat politické zpravodajství z různých zdrojů, to je základem plurality. Místopředseda Rady Petr Štěpánek vyjádřil "osobní názor" (jasnou, objektivně platnou věc) že by hlavní zpravodajské relace komerčních televizí neměly být vysílány ve stejný čas jako hlavní zpravodajství na veřejnoprávním kanále. Podle Štěpánka prý měla podle licence Prima toto respektovat, Prima to popírá, že prý tato podmínka už byla zrušena. Nemá však Prima kouska cti v těle a nemůže dělat slušnou věc, i když jí to nikdo nenařizuje?

  • Všechny tři strany by mohly podle Luxe spolupracovat, přestože v jejich programech existuje celá řada rozdílů. Lidovci by však přeci jenom raději než se sociálními demokraty uzavřeli povolební koalici s některou z liberálních stran, především s  Unií svobody. Nynější ODS podle Luxe není pro KDU-ČSL věrohodná. - Je pozoruhodné, že Josef Lux jak se zdá mění názor na povolební spolupráci každou chvíli. Je ale pravda, že by čeští politikové měli vážně uvažovat o povolební spolupráci. Že by si Josef Lux přečetl tento komentář Ivana Kytky?


    Výběr textů z posledních dní:

  • Duální rozhlasový a televizní systém, televize Nova a článek v Respektu (Milan Šmíd)
  • Svědectví bývalého šéfredaktora Sunday Times Andrew Neila o diktátorských metodách mediálního magnáta Ruperta Murdocha, majitele Sunday Times
  • Svoboda projevu ohrožena: Mediální multimilionář Rupert Murdoch zakázal vydání knihy bývalého britského guvernéra Pattona o Honkgongu
  • Kultura zbabělství: co dělat, aby si lidi i v dnešní době zachovali svobodu projevu. Argumentace Timothy Gartona Ashe, velmi aktuální i pro novináře v ČR
  • Využijme vlasteneckého vítězství "zlatých hochů z Nagana" k propagaci českých výrobků v zahraničí (Jan Čulík)
  • První dvě romské rodiny dostaly v Británii asyl - rozhovor s britskou odbornicí na přistěhovaleckou problematiku (Jan Čulík)
  • Ukradené Fronta, ukradené Právo (Jiří Vančura, Listy č. 1/1998)
  • Ještě k tomu hokeji: Bij Slováka do hlavy a jiné poznámky (Jiří Jírovec)
  • Britská vláda usiluje o stimulování vzdělávací revoluce, aby země ekonomicky přežila. Co vláda česká? (Jan Čulík)
  • Prestiž BBC pramení z neposkvrněné historie a jasné vize (Ivan Kytka
  • Dvojí ceny pro domácí a pro cizince: Jděte do muzea (Andrew Stroehlein)
  • Zástupné jásání nad hokejovým vítězstvím v  Naganu (Jan Čulík)
  • Západ má zájem o Irák kvůli jeho ropě - proč to nikdo neřekne nahlas? (Independent on Sunday)
  • Další český skandál: počkejte, neobracejte stránku (Andrew Stroehlein)
  • Nemocní a umírající v bagdádských nemocnicích - otřesná reportáž listu Guardian
  • O popravě Karly Faye Tuckerové v Texasu: Přestaňte se chovat jako lidi (Jiří Jírovec)
  • Napsala to ČTK, tak to musí být pravda (Andrew Stroehlein)
  • Umořme Saddáma Husajna ofenzívou bohatého kapitalismu, nikoliv ekonomickými sankcemi a nesmyslnými leteckými útoky (The Times)
  • Přijetí středoevropských zemí do NATO by nemělo být automatické (Los Angeles Times)
  • USA a Británie se před půl druhým rokem pokusily o atentát proti Saddámovi - a další analýzy postoje Západu vůči Iráku
  • Česko-německé vztahy: k příspěvkům Matthiase Roesera. Jde o kompetenci české vlády (Jiří Jírovec)
  • Nový ředitel České televize Jakub Puchalský je z BBC - co je to za instituci?(Jan Čulík)
  • Je rozumné zasáhnout vojensky proti Iráku? Z britské veřejné diskuse
  • Čtyřicet let pozadu? "Naši" Romové a "naši" Němci (Andrew Stroehlein)
  • Diskuse o česko-německých vztazích pokračuje: německý historik Matthias Roeser zajímavě reaguje na předchozí příspěvky Stroehleinovy, Jírovcovy a Zemanovy
  • Děláme něco proti krizi české identity v dnešním světě? (Ivan Kytka, Česká televize)
  • Může ČR příjmy z turistiky dohnat a předehnat Rakousko? (Vratislav Kuska)
  • Česká politika: strany jsou sice zdiskreditovány, ale deset procent podpory jim pro důchod vždycky zůstane? (Andrew Stroehlein)
  • "Je to pro vás dobré" (New York Times ironicky o ČR, o rozšiřování NATO a o Clintonovi)
  • Pokračuje diskuse o česko-německých vztacích (Stroehlein k Roeserovi, v tomto čísle BL též reakce Aleše Zemana, Jiřího Jírovce)
  • SEBEVĚDOMÍ JE ZÁKLAD SVOBODY. Významná diskuse o roli sdělovacích prostředků a školství při pěstování kritického myšlení, vysílaná Svobodnou Evropou. Ivan Kytka, Ondřej Hausenblas, Jan Čulík
  • To, že Ústavní soud odmítl stížnost sládkovců na volbu prezidenta republiky, je velmi znepokojující (Andrew Stroehlein)
  • Tošovského vládní prohlášení mohl napsat Lubomír Štrougal - analýza (Jiří Jírovec')
  • O Franzi Neubauerovi a českých politicích: Stále horší a stále víc pošetilé (Andrew Stroehlein, v tomto čísle najdete také reakci historika Matthiase Roesera)
  • Poznámky Ivana Kytky k politické scéně, k novinářství, k Viktoru Koženému
  • Bigotnost a xenofobie v ČR potvrzeny? 82 procent Čechů si nepřeje, aby Češi v zahraničí směli hlasovat v českých volbách (JČ)
  • Film Titanic překonává všechny rekordy. Proč? (Jan Čulík)
  • O novém šéfovi ČT Jakubu Puchalském
  • Dopis nově zvolenému prezidentu Havlovi (Andrew Stroehlein)

    Vstoupí středoevropské země do EU jen jako druhořadí členové?

    Andrew Stroehlein

    Blíží se zahájení rozhovorů o vstupu zemí ze středovýchodní Evropy do Evropské unie. Je deprimující, že se někteří politikové EU snaží nyní rozmělnit definici členství Evropské unie pro nově příchozí státy. Vláda České republiky by si toho měla velmi energicky povšimnout.

    25. února 1998 konstatoval německý velvyslanec u Evropské unie Dietrich von Kyaw, že je prý "nemyslitelné", aby měli polští občané okamžitě po vstupu Polska do Evropské unie přístup na západoevropské trhy práce. Zakázat jim to by však bylo v přímém rozporu se zákonem o jednotné Evropě (Single European Act) z roku 1987, který zavazuje členské země Evropské unie, aby přijaly volný pohyb zboží, služeb, kapitálu i pracovních sil.

    Výrok Dietricha von Kyawa je dosud snad nejjasnějším signálem, že Brusel zamýšlí udržet Evropu rozdělenou na prvořadé a druhořadé členské země. Není obtížné předpovědět, že v  takové Evropské unii by byla Česká republika druhořadým a nikoliv plnoprávným členem: jinými slovy, byla by až na konci fronty.

    Reakce z Varšavy na toto von Kyawovo prohlášení byla rychlá a pevná. Polské ministerstvo práce oznámilo hned druhý den, že Polsko "bude požadovat zásadu volného pohybu pracovních sil" okamžitě, jakmile vstoupí do Evropské unie, a že tento postoj bude Polsko zastávat na rozhovorech o vstupu do EU, které budou zahájeny koncem března. Von Kyawovy výroky Polsko stoprocentně odmítlo.

    Německo trpí dvanáctiprocentní nezaměstnaností,a tak zjevně hovořil německý velvyslanec u EU především k domácímu německému publiku. Avšak z výroků, které přicházejí poslední dobou z Bruselu, je jasné, že druhořadé členství pro středoevropské země je stále více pravděpodobné.

    Nedávné představy o budoucnosti Evropské unie zahrnují výroky jako "variabilní geometrie", "mnohovrstevnatá Evropa" a "Evropa různě rychlých jízdních pruhů". Všecko to ukazuje na jednu prostou věc: různý druh členství Evropské unie. Různé eufemismy pro tuto skutečnost by neměly zamlžit tuto zcela základní otázku.

    Vláda České republiky by měla jednat v těsném spojenectví s vládami Polska, Maďarska a ostatním potenciálních členů EU. Všichni dohromady by měli energicky hájit zásadu stejného a rovného členství pro všechny země. Musejí trvat na to, že plné členství EU je jediným praktickým cílem. Konec konců, přece by vůbec nemělo cenu vstoupit do nějakého klubu, pokud by z toho pro vstupující zemi plynuly jen povinnosti a nikoliv práva. Země, usilující o vstup do Evropské unie, by toto měly dát koordinovaně a společně Bruselu velmi jasně najevo.

    Nejzávažnějším úkolem pro české ministerstvo zahraničních věcí není pouze dostat ČR do Evropské unie, ale zajistit, že bude mít Česká republika skutečně právo vstoupit do skutečné Evropské unie a ne jen do jakéhosi čekacího předpokoje s druhořadým členským statutem.

    Andrew Stroehlein


    Second Class Ticket to the EU?

    Andrew Stroehlein

    With entry talks for the East-Central European countries just around the corner, it is depressing to see that some EU politicians are trying to fudge the meaning of membership for the newcomers. The government of the Czech Republic needs to sit up and take notice.

    On 25th February, German Ambassador to the EU Dietrich von Kyaw declared that it was "unthinkable" that the citizens of Poland would have access to West European labour markets immediately upon their country's entry into the EU. This would be in direct opposition to the Single European Act of 1987 which binds member states to accept the free movement of goods, services, capital and labour.

    Von Kyaw's statement is one of the clearest signals yet that Brussels intends to keep Europe divided into first and second class members. In such an EU, it is not hard to predict that the Czech Republic would be in the second class and not a full member: in other words, at the back of the bus.

    The reaction from Warsaw to this statement was swift and firm. The Polish Labour Ministry declared on the very next day that Poland will "demand the principle of the free movement of labour" upon joining the EU and that this view will be presented at entry talks with the union at the end of March. Von Kyaw's words were rejected completely.

    Facing 12% unemployment at home, the German Ambassador to the EU certainly had a domestic audience in mind when he made his statement. But from other statements coming out of Brussels lately, it is clear that second class membership for the countries of East Central Europe is becoming more and more likely.

    Recent notions on the future of the European Union have included the phrases "variable geometry", "multi-level Europe" and "multi-track Europe", but the idea boils down to one thing: different classes of membership. The various euphemisms for it should not obscure the fundamental issue.

    The government of the Czech Republic ought to work in close partnership with the governments in Poland, Hungary and other potential members to defend the principle of one membership for all. They must insist that full membership is the only goal with any practical purpose. After all, there would be little use of joining a club if you only gained responsibilities and not rights. Together the aspiring countries need to make this clear to Brussels. The greatest challenge for the Czech Foreign Ministry is not simply to get the Czech Republic into the EU, but to make sure that the country joins the real EU and not some holding area of second class status.

    Andrew Stroehlein


    Můžete přijít o hlasovací právo

    Andrew Stroehlein

    Jakýpak to vysílá parlament občanům signál, když se jim rozhodl nařídit, že musejí zůstat v ČR, jinak přijdou o svá občanská práva? Tím, že byla minulý týden odmítnuta novela hlasovacího zákona, rozhodla dolní komora českého parlamentu, že občan České republiky je plnoprávným občanem jen pod podmínkou, že zůstane doma. Protože budete-li náhodou během blížících se voleb v zahraničí, nebudete mít právo v nich hlasovat.

    Toto rozhodnutí znamená, že českým studentům, studujícím v zahraničí, nebude dovoleno volit. Čeští podnikatelé, za obchodem v mnoha částech světa, se také nebudou moci voleb účastnit. Ani pracovníci českých velvyslanectví v zahraničí se nebudou moci podílet na demokratickém procesu ve své vlastní zemi.

    Aby nedošlo k mýlce: nemám na mysli Němce, kteří byli odsunuti po válce z Československa, ani Čechy žijící v Americe, kteří požadují navrácení českého občanství. Jde o vás, české občany, kteří máte český občanský průkaz a český pas. Vám jsou odebírána z nepochopitelných důvodů vaše občanská práva.

    Vaši zástupci v parlamentě vám jak se zdá chtějí sdělit toto: nestudujte v zahraničí, nepracujte v zahraničí. Vašim přátelům a příbuzným, kteří studují či pracují v zahraničí, nelze důvěřovat. Jsou nespolehliví. Jsou to druhořadí občané.

    Někteří lidé budou argumentovat, že toto rozhodnutí je důsledkem známé české "provinčnosti", kterou považují někteří pražští intelektuálové za jádro všeho zla v České republice, ale s tím já silně nesouhlasím. Vůbec nejde v tomto případě o provinčnost obyvatelstva České republiky, ale o projev šílenství poslanců českého parlamentu. Žil jsem v ČR mnoho let a mohu upřímně říci, že neznám žádné Čechy, kteří by se domnívali, že by měli přijít o svá občanská práva jen proto, že jezdí do zahraničí, pracují či studují tam. Domníváte se snad zrovna vy, že byste měli být zbaveni práva hlasovat ve všeobecných volbách, jen proto, že zrovna v době voleb budete v zahraničí, za prací anebo za studiem?

    Samozřejmě, jiné země považují za normální, že jejich občané žijí v zahraničí. Mimochodem je to jedním z důvodů, proč existují velvyslanectví. Jako americký občan mám právo hlasovat v amerických volbách navzdory tomu, že žiji ve Velké Británii. Znám britské občany, kteří žijí, studují a pracují v zahraničí a přesto mají právo hlasovat v britských všeobecných volbách. Proč se to v jiných zemích světa považuje za normální a přesto to čeští zákonodárci zakazují? Čeho se bojí? Proč se bojí vás, občanů České republiky?

    No, jen si tu dovolenou do zahraničí užijte. Studujte v zahraničí a získejte tak novou kvalifikaci pro hospodářský prospěch vlastní země. Podnikejte v zahraničí a přineste tak sobě i své rodné zemi hospodářskou prosperitu. Učte se a žijte v zahraničí. Jen neočekávejte, že budete mít v tom případě právo být plnoprávným občanem České republiky.

    Andrew Stroehlein


    You May Lose Your Vote

    Andrew Stroehlein

    What kind of signal is a Parliament sending to its citizens when it tells them that they must remain in the country or else lose their rights? In rejecting a draft amendment last week, the message from the Lower House of the Czech Republic was that a citizen of the Czech Republic is only a full citizen if he stays at home because if you happen to be abroad during the upcoming elections, you won't be able to vote.

    This decision means that Czech students studying abroad will not be allowed to vote. Czech businessmen conducting business in all corners of the globe will not be able to cast their ballot. Even officials working at embassies of the Czech Republic around the world will not be able to take part in the democratic process of their country.

    Make no mistake: I am not talking about German speakers expelled after the war, and I am not talking about Czech-Americans who would like to acquire dual citizenship. I am talking about you, the Czech citizen already holding a Czech passport. You are having your rights taken away for no explicable reason.

    The message from your lawmakers seems to be this: do not study abroad, do not work abroad. Your friends and relations who do so are untrustworthy and unreliable. They are sub-citizens.

    Some will blame this recent decision on the old Czech "provincialism" (provincnost) which some Prague intellectuals see as the root of all evil in the Czech Republic, but I adamantly disagree. This is not the provincialism of the wider population of the Czech Republic but the lunacy of the lawmakers of the Czech Republic. Having lived in the Czech Republic for many years, I can honestly say that I do not know of any Czech citizens who would think that they themselves should be stripped of their rights just because they work, study or travel abroad. Do you think you should lose your vote just because you are working or studying abroad at the time of the elections?

    Of course, other countries find it normal to have citizens living abroad. It is one of the reasons you pay to maintain embassies, after all. As a US citizen, I have the right to vote in US elections despite the fact that I live in the UK. I know British subjects who live, work and study abroad and yet can still vote in UK elections. Why is this rather normal in other parts of the world and yet not permitted by the lawmakers of the Czech Republic? What are they afraid of? Why are they afraid of you, the citizen of the Czech Republic?

    Well, enjoy your trip abroad. Study abroad, and gain the skills to build your country. Do business abroad, and bring economic prosperity to yourself and to your native land. Learn and live abroad. Just don't expect to be a full citizen of the Czech Republic when you get there.


    Senát schválil přičlenění bývalých nepřátel k rozšířenému NATO

    New York Times, 4. března 1998 (http://www.nytimes.com/yr/mo/day/news/world/nato-senate.html)

    V úterý hlasoval senátní výbor pro zahraniční styky drtivou většinou pro reorganizaci Severoatlantického společenství - které bylo založeno v roce 1948 proto, aby bylo zastaveno šíření komunismu v Evropě. Senát přičlenil do NATO tři bývalé nepřátelské země: Polsko, Maďarsko a Českou republiku.

    Výbor hlasoval poměrem 16 - 2, a to odráželo jen mírné pochybnosti na pravici a na levici. Rozhodnutí bylo posléze odesláno do senátního pléna. Očekává se, že ho ke konci tohoto měsíce senát schválí potřebnou dvoutřetinovou většinou.

    Přeseda výboru, senátor Jesse Helms, R-N.C, konstatoval, že se zdá, že rezoluce o NATO bude v senátním plénu schválena "podstatnou pozitivní hlasovací většinou". Charakterizoval tuto skutečnost jako "zjevné pozitivní hlasování o důvěře v demokracie Východní Evropy".

    Senátor Joseph R. Biden z Delaware, čelný Demokrat, konstatoval, že je "rozšíření NATO historickou příležitostí pro Spojené státy a hlasování o rozšíření NATO nyní určuje pozitiní kurs, rozšiřuje zónu stability směrem na Východ." Označil ratifikační rezoluci za "vpravdě dvojstranický dokument, za dokument, který poslouží dobře zájmům naší země".

    Senátor Richard Lugar, R-Ind, uvedl: "Rozšíření NATO položí základy pro dlouhá desetiletí evropského míru a prosperity," a dodal: "Pokud selžeme, historikové budou pohlížet na rané období po ukončení studené války jako na tragicky proplýtvané šance."

    Odpůrci rezoluce představovali ve výboru ideologické protiklady. Na pravici, senátor John Ashcroft z Missouri hlasoval proti rezoluci, neboť ho znepokojovalo, v co se možná promění role NATO. Na levici, senátor Paul D. Wellstone z Minnesoty argumentoval, že rozšíření NATO o bývalé země sovětského bloku zhorší vyhlídky na demokracii v Rusku, na ekonomickou reformu a na omezování zbrojení.

    Senátor Robert C. Smith, R-N.H, začal šířit dopis, který do úterý do večera podepsalo asi dvanáct senátorů, jak uvedli pracovníci jeho úřadu. Dopis požaduje, aby vedení senátu odložilo hlasování senátního pléna o této věci až na dobu po 1. červnu.

    Dopis požaduje odklad, aby byly objasněny tyto a další otázky, včetně nákladů na rozšiřování NATO a včetně toho, zda by neměly být noví členové NATO nejprve přijati do Evropské unie.

    I když šéf senátního většinového klubu Trent Lott z Mississippi uvedl, že nechce odložit hlasování déle než o týden či čtrnáct dní, čelní vládní představitelé byli opatrnější. "Myslíme, že při tomto hlasování zvítězíme, avšak dodává to trochu dramatu na poslední chvíli," řekl jeden činitel. "Senát si sám má právo rozhodnout, kdy chce o této věci hlasovat."

    Wellstone, demokrat, uvedl, že je pro něho skutečně bolestné, že musel hlasovat proti přijetí nových zemí do NATO, že je pro něho Václav Havel hrdina, a že "ze všech rozhodnutí, které jsem učinil jako senátor, toto bylo pro mě nejobtížnější".

    Ale dodal: " Jsem velmi znepokojen - brní mi v konečcích prstů - že bude Evropa znovu rozdělena. To by, jak uvedl, otrávilo styky s Ruskem a dostali by se tam k moci ultranacionalisté.

    Wellstone uvedl, že jeho otec se narodil na předsovětské Ukrajině a utekl před revolucí v roce 1917. Rodina jeho otce zřejmě byla zavražděna v čistkách stalinské éry.

    "Byl to nejmoudřejší člověk, jakého jsem kdy znal," řekl Wellstone, "ale myslím, že by souhlasil s Georgem Kennanem," americkým diplomatem a historikem, který řekl loni v únoru, že "rozšiřování NATO by bylo nejosudovějším omylem americké politiky za celou éru po ukončení studené války".

    Ashcroft, republikán, zpochybnil při úterním slyšení, "co je vlastně rolí NATO" nyní, po rozkladu Sovětského svazu, kdy zmizela hrozba alianci.

    Ashcroft - který uvažuje, že bude kandidovat na prezidenta, uvedl, že je znepokojen, že se NATO přesunuje od "obhajoby území k obhajobě zájmů členských zemí" kdekoliv na světě. "Mám skutečné pochybnosti o tom, co je role NATO. Mělo by být rozšířeno nejen pro přičlenění nových zemí, ale mělo by být restrukturalizováno jako nástroj mezinárodní politiky po celém světě," uvedl.

    "Potřebujeme limity a záruky," řekl Ashcroft. "Možná potřebujeme novou organizaci, jako OSN, se záložní armádou."

    Senátorka Dianne Feinsteinová, D-Calif, uvedla, že se účastnila téměř celý rok slyšení o rozšiřování NATO, která byla zaměřena proti této myšlence, "a změnila jsem názor". Hovořila o tom, jak dobře bylo, že byly vyslány jednotky NATO do Bosny, a uvedla, že rozšířené NATO zlepší "upevnění evropského společenství" a přičlení Spojené státy blíže k Evropě a její budoucnosti.

    Její téma - "tato etapa rozšiřování NATO je v pořádku, ale buďme velmi opatrní, ohledně další případné etapy" opakoval také senátor John F. Kerry, D-Mass. Uvedl, že bude hlasovat pro toto rozšiřování, ale dodal, "Sdílím mnoho znepokojení, vyjádřených ohledně NATO."

    Kerry také vyjádřil skepsi ohledně udávaných výdajů rozšiřování NATO. Dodal: "Dívám se s velkým podezřením na analýzu nákladů, které se neustále snižují, jak se blíží hlasování o této otázce."

    Senátor John Warner, R-Va podal dodatek, jehož důsledkem se má odložit další etapa rozšiřování NATO o tři roky od doby, kdy bude schváleno toto rozšiřování. Clintonova vláda se ostře staví proti závazným odkladům.

    Tento dodatek podporuje také senátor Daniel Patrick M. Moynihan, D - N.Y., který v úterý podal vlastní dodatek, který podpořil také Warner, požadující, aby bylo Polsku, Maďarsku a České republice zabráněno vstoupit do NATO, dokud nebudou nejprve přijaty do Evropské unie.

    V úterý citoval Moynihan v rozhovoru Kennanova slova a uvedl, že je nejvíce znepokojen dopadem rozšíření NATO na Rusko. "Je čas říct, Hej, proboha, tohle musíme přece podrobně probrat..." řekl Moynihan.

    Vládní činitelé konstatovali, že berou toto znepokojení vážně, ale dodali, že počet senátorů, vyjadřujících nejsilnější znepokojení, se už od léta pohybuje kolem asi dvaceti.

    Bidden uvedl, že rozšiřování NATO působí znepokojení na tradiční levici i pravici. "Hlavním problémem pro obě strany je vztah Spojené státy - Rusko," uvedl. "Za dva týdny nebo za dva roky se v Moskvě může změnit mnoho."


    Zmarněná příležitost

    Na Glasgow University přednesl v minulých dnech kritickou přednášku o rozšiřování NATO dánský politolog Michael Andersen, který působí na tamější katedře politologie a odborně se zabývá vojenskou problematikou, problematikou NATO i jeho rozšiřování.

    Zde je shrnutí jeho argumentů, podle mých stručných poznámek:

    Původně se předpokládalo, že zajištěním evropské bezpečnosti v devadesátých letech nebude rozšiřování NATO, že vytváření vojenských bloků po pádu komunismu je zastaralá a nepotřebná věc, že vznikne "společný evropský dům". Významnou roli měla hrát Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě.

    Nyní se však naopak hovoří o rozšiřování NATO, politika Západu se v této věci změnila o 180 stupňů.

    Evropští politikové během devadesátých let promrhali celou řadu příležitostí. Lidé za to tvrdě zaplatí.

    Byla promarněna příležitost připoutat Rusko k Evropě. Západ Rusku poskytl množství prázdných slibů, dal mu k dispozici velmi špatné ekonomické rady a v důsledku má nyní Západ i  západní reformy v Rusku velmi špatnou pověst.

    Nevznikl žádný evropský bezpečnostní systém. Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě zůstala impotentní. Rozhodnutí rozšířit NATO bylo učiněno jednostranně a pro Rusko je nepřijatelné.

    Ke změně západní politiky a k rozhodnutí rozšířit NATO do střední a východní Evropy došlo v období od září 1993 do července 1994.

    Nikdy nebyl zveřejněn žádný důvod, proč se NATO do středovýchodní Evropy rozšiřuje. S otázkou evropské bezpečnosti to nemá nic společného. Řešení bylo přijato bezmyšlenkovitě a automaticky, a to v důsledku domácí americké politiky a  východoevropských lobbystických skupin.

    Argumenty pro rozšiřování NATO jsou slabé:

    1. "NATO má morální povinnost rozšířit se do střední Evropy." - Poté, co NATO selhalo v bývalé Jugoslávii, nemá vůbec právo se ohánět jakoukoliv morálkou. Kromě toho, ohroženy Ruskem nejsou středoevropské země, ale země pobaltské, a ty nikdo do NATO nepřijímá.

    2. "Je to v zájmu Západu rozšířit NATO do střední Evropy, zejména pro to, aby se prostřednictvím NATO vyřešily případné otázky uprchlíků, drog, organizovaného zločinu." Ale k řešení těchto problémů existují jiné, efektivnější organizace.

    3. "Ve střední Evropě vládne nestabilita, a ta zpomaluje společenské a hospodářské reformy. Rozšířené NATO bude tyto země stabilizovat." - Jenže země jako Španělsko, Portugalsko a Řecko byly stabilizovány přijetím do Evropské unie, nikoliv do NATO. Pokud skutečně existuje korelace mezi vojenskou stabilitou a hospodářským pokrokem, tak by měly být přece do NATO přednostně přijaty Rusko a Ukrajina, které jsou daleko nestabilnější než středoevropské země, o tom však nikdo neuvažuje.

    4. "Rozšiřování NATO do střední Evropy je obranou proti Rusku, účelem je odstrašit Rusko." - Rusové však chtějí normální život, nikoliv vojenský adventurismus. Ani Žirinovskij si nepřeje vojenské dobrodružství. K čemu by Rusku sloužil útok na středoevropské země? 70 procent ruské armády se rozložilo. Ruská armáda funguje méně výkonně než na 50 procent své kapacity.


    Do září 1993 převládal názor, že by se NATO mělo rozšiřovat jen v tom případě, pokud se Rusko stane hrozbou. Vznikl program Partnerství pro mír.

    V září 1993 podporoval Clinton Jelcina při bombardování ruského Bílého domu, Amerika se zajímala daleko více o Rusko než o střední Evropu. Havel hovořil o druhé Jaltě, Walesa o roce 1938.

    V lednu 1994 na bruselské vrcholné schůzce byl pro střední Evropu zahájen program Partnerství pro mír.

    Spojené státy si uvědomily, že na domácí americké scéně má Rusko velmi špatný image, že je zjevné, že bude Rusku trvat dlouho, než se stane demokracií.

    Roky 1988 - 1992 byly obdobím líbánek mezi Západem a Gorbačovovým Ruskem. Jenže Západ poskytl Rusku špatné hospodářské rady a promrhal dobrou vůli ruského obyvatelstva. Američtí politikové od roku 1992 - 1993 věděli, že Západ ztratil u ruského obyvatelstva svůj kredit, ale neodvažovali se to říct americké veřejnosti.

    Ke změně politiky Západu vůči rozšiřování NATO došlo po roce 1993, po Jelcinově bombardování ruského Bílého domu.

    V únoru 1994 bylo podepsáno ve střední Evropě Partnerství pro mír, konala se společná vojenská cvičení. V lednu 1994 cestoval Clinton do Prahy a řekl Havlovi, že už nejde o to, zda se bude NATO do střední Evropy rozšiřovat, ale o tom, kdy a jak se bude rozšiřovat. Jeho přísliby však byly stále jen velmi mlhavé.

    Clinton ale také řekl, že americká vojska od této doby budou chránit střední Evropu.

    22. června 1994 podepsal Kozyrev za Rusko Partnerství pro mír, aniž by Západ uznal pro Rusko zvláštní roli.

    V roce 1994 se v Americe konaly volby. Rusko bylo součástí republikánské kampaně. Případ odhaleného ruského špióna v CIA, Aldriche Amese podkopal postavení Stroba Talbota, který byl v americké vládě tvůrcem proruské zahraniční politiky.

    Ve Spojených státech lobovali Středoevropané pro rozšíření NATO do střední Evropy. Americká vláda se jich bála, neboť Středoevropané mají schopnost rozhodovat na americkém Středozápadě o výsledku prezidentských voleb.

    Velmi efektivní bylo vystupování republikána Boba Dola, který se neustále ptal, Bille (Clintone), řekněte nám proč se formuluje americká zahraniční politika v Moskvě?

    Americká proruská zahraniční politika, založená na pozitivním vnímání postkomunistického Ruska, skončila.

    Západní Evropa byla s politikou rozšiřování NATO, kterou začaly z vnitropolitických důvodů prosazovat Spojené státy, velmi nespokojena.

    Jaké to bude mít důsledky?

    Může vzniknout taková situace, jako po ukončení první světové války, nebo taková situace, jako po ukončení druhé světové války, nebo situace jiná.

    Ještě v roce 1995 konstatoval Anthony Lake, americký poradce pro národní bezpečnost, že "Rusové rozšíření NATO do Střední Evropy pochopí".

    Naproti tomu v roce 1997 se vyjádřil Xavier Solana, že "Rusko pravděpodobně nikdy nepřijme rozšíření NATO do střední Evropy."

    1. Nastane-li situace jako po druhé světové válce, dojde k zmrazení vztahů mezi Moskvou a Západem. Nastane období studeného míru. Znovu vznikne rozdělení Evropy, tentokráte o trochu dál na východ. Dojde ke zrychlení rozpadu Společenství nezávislých států. Rusové zřejmě odmítnou dojednat a schválit dohodu o konvenčních vojskách v Evropě a smlouva Start II, podepsaná v roce 1993, zřejmě nebude ratifikována ruským parlamentem.

    V říjnu 1995 napsala Nezavisimaja gazeta, že se ruský generální štáb bude muset více spoléhat na jaderné zbraně a že je zaměří na nové členské země NATO.

    Rusko bude pravděpodobně zlepšovat styky s Irákem, s Čínou, s Íránem a Libyí.

    Toto všechno v první řadě poškodí Rusko. Avšak nestabilita v Rusku poškodí Evropu.

    2. Nastane-li situace jako po první světové válce, je možné že smlouva o rozšíření NATO bude podepsána ale nebude realizována. Smlouva totiž vůbec není přesvědčivá a není dostatečně silná na to, aby mohla být opravdu realizována. Hrozí nebezpečí, že se smlouva o rozšiřování NATO rozloží tak, jako versailleská smlouva, uzavřená po první světové válce. Clinton se sklonil před přáním středoevropských lobbystů. Možná bude znovu zvolen, ale realizace smlouvy bude obtížná.

    Současné strategické důvody pro rozšiřování NATO jsou totiž velmi slabé.

    3. Vážnou otázkou je, zda astronomické částky, jichž bude zapotřebí k modernizaci armád nových členských zemí NATO, neohrozí hospodářské ozdravění těchto zemí.

    Západ vysílá středoevropským zemím špatný signál:

    "Teď jste svobodni, a tak budete muset platit daleko větší daně."

    Autor přednášky Michael Anderson hledal v britské Dolní sněmovně dokumenty o parlamentních debatách týkajících se rozšiřování NATO do střední Evropy.

    Nenašel tam nic. O rozšiřování NATO se v Dolní sněmovně nediskutovalo. Problém nebyl vůbec analyzován.


    Západní spojenci jsou obviňováni, že vyvolali v Iráku epidemii rakoviny

    V exkluzívním článku zpravodaje Roberta Fiska v Bagdádu přinesl ve středu deník Independent informaci o tom, že na leukémii a na rakovinu žaludku umírají v Iráku tisíce civilistů, kteří žijí blízko válečných zón konfliktu v Perském zálivu z roku 1991. Týká se to i dětí tak malých, že ani v době války ještě nebyly naživu. Iráčtí lékaři v městě Basra zaznamenali od roku 1991 čtyřnásobný vzrůst onemocnění rakovinou, a to zejména u malých dětí.

    Lékaři se obávají, že statky, produkující většinu potravin pro město Basra, byly kontaminovány použitými uranovými nábojnicemi, které používali ve válce v Perském zálivu spojenecké tanky. Někteří Iráčané vyjadřují podezření, že prý epidemii rakoviny způsobilo britské a americké bombardování iráckých továren na chemické zbraně - anebo že americká letadla možná sama použila při útocích nějakých chemikálií.

    Matka Ali Hillala, osmiletého dítěte, který umírá v bagdádské nemocnici al-Mansur, sdělila reportéru listu Independent, že když spojenecká letadla bombardovala v roce 1991 rozhlasovou stanici nedaleko jejího domova, bylo cítit "dusivý, pálivý zápach, něco jako insekticid". Někteří lékaři se domnívají, že kouř z hořících ropných studní obsahoval karcinogenní látky.

    I děti, nemocné rakovinou, které by za normální okolností mohly být vyléčeny, však v některých případech umírají, protože nejsou k dispozici léky. Pro pacienty, nemocné leukémií, je zoufale zapotřebí léků Vincristine a Methortrexatu.

    V zemi, v níž se rychle v důsledku západních sankcí rozkládá infrastruktura, neexistují oficiální vládní statistiky vzrůstu výskytu rakoviny. Irácké ministerstvo zdravotnictví o vzniklé tragédii neinformuje. Většina obětí jsou šiité - muslimská sekta, která se pokusila po václe v Perském zálivu zorganizovat proti Saddámovi revoluci - irácký režim vzniklá epidemii rakoviny nezajímá.

    Většina případů rakoviny se vyskytuje na východ od míst, kde došlo k bojům v únoru 1991 k bojům mezi americkými a iráckými tanky.


    Válka a kšeft

    Jiří Jírovec

    V jednom ze svych clanku jsem napsal, ze mi uz doslo, ze valka je predevsim kseft. Nemelo by me tedy prekvapit, kdyz narazim na informaci, ktera tuto predstavu podporuje, ale cas od casu se to stane.

    Treba 25. unora rano. Bylo chvili po ctvrt na devet mistniho casu, konsumoval jsem vlocky s jogurtem a sledoval CBC Morning News. To je seriozni zpravodajstvi, kanadska obdoba BBC. Po rozboru cerstve predlozeneho federalniho rozpoctu a komentari o iracke misi generalniho tajemnika OSN doslo na mistni udalosti. Mezi nimi dve zpravy z  Alberty. Spatna a dobra.

    Alberta je bohata provincie, protoze ma loziska nafty a zemniho plynu. Ta spatna zprava souvisi primo s  Irakem, presneji receno s moznosti, ze dojde k diplomatickemu reseni soucasneho sporu. Kdyz se nebude strilet, bude se tezit nafta (v Iraku a okoli). Nafty bude tim padem dost, odberatele se nebudou predzasobovat a tak jeji cena poklesne. V dusledku poklesu ceny nafty prestane byt Alberta (kde nafta neprysti ze zeme sama od sebe, jako na Strednim vychode) zajimava pro investory, kteri investuji do pruzkumu novych lozisek a jejich tezby a tak penize poputuji jinam. Da se tedy rict, ze valka v Zalivu je zivotne dulezita pro zajmy albertskych pracujicich, kteri se nemohou premistovat tak snadno jako dolary investoru.

    Dobra zprava navazuje na predchazejici spatnou. Jelikoz poptavka po zemnim plynu zavisi daleko vic na tom co dela El Nino nez Saddam, budou propustene posadky vrtnych souprav naftovych pruzkumniku k disposici pro pruzkum lozisek zemniho plynu. "Vrtaci" tedy mir oceni.

    Fascinujici na cele zalezitosti je to, s jakou rychlosti se pouhy naznak budouciho vyvoje (vzdyt se zatim se jen zkouma, co dohoda mezi OSN a Irakem vlastne znamena a navic ji USA nemuseji podporovat) odrazi v cinnosti investoru. Podle toho, co bylo v onech rannim zpravach receno, pocita vlada Alberty s tim, ze ji mirove reseni prijde na 200 milionu kanadskych dolaru, ktere by jinak skasirovala ve forme dani.

    Podotykam, ze slo o oficialni vyjadreni prislusneho ministra, ktery zaroven dodal, ze si s tou ztratou dokazou poradit.

    Castka, o niz albertske vlade jde, neni astronomicka a navic slovo provincni vlady moc daleko nedosahne. Nicmene jde o doklad toho, jake pomery sebou prinasi novy svetovy rad, globalni ekonomika a v jejim ramci vidina okamziteho zisku.

    Jiří Jírovec

    P.S. Pro uplnost musim dodat, ze se zprava o Alberte objevila znovu ve vecernich zpravach CBC a rano 25. unora v rozhlasovych zpravach CBC 1. Na rozdil od verse popsane nahore byly vypusteny jakekoli zminky o Iraku.


    Rupert Murdoch "cenzuruje kritické informace i v deníku Times"

    "Deník Times se rozhodl nepsat seriózněji o Číně, protože tam Murdoch chce podnikat."

    Murdochovo mediální impérium vlastní deník The Times of roku 1981. V minulých dnech došlo v Británii ke značné kontroverzi, když se ukázalo, že Rupert Murdoch nařídil nakladatelství HarperCollins, aby zrušilo vydání memoárů bývalého britského guvernéra v Hongkongu, Chrise Pattena, pro něž získalo autorská práva, protože se obávalo, že kniha bude kritická vůči komunistické Číně, kde se Murdoch snaží podnikat.

    Čelný odborník na Čínu a pozorovatel a analytik čínské politické situace Jonathan Mirsky, který získal za reportáže o masakru na náměstí Nebeského míru v Pekingu v roce 1989 mezinárodní cenu, a který působil do prosince 1997 v deníku Times jako editor pro východní Asii (nyní je v penzi, ale spolupracuje s listem Times dále na volné noze) konstatuje, že prý se "deník Times rozhodl nepsat seriózněji o Číně, protože tam Murdoch chce podnikat". Mirsky to konstatoval na semináři, uspořádaném organizací Freedom Forum. Text je zveřejněn i na domácí stránce této organizace na Internetu.

    Mirsky sdělil britskému deníku Independent, že považuje rozhodnutí listu Times řádně nepsat o Číně za "ostudné". Uvedl, že se prý Timesy rozhodly "obecně potlačovat veškeré informace, které by mohly rozhněvat čínské komunistické úřady". Dodal: "Nevím v Hongkongu o žádném významnějším denním listu, který by učinil obdobné rozhodnutí nepsat o Číně. A kdyby to udělal, jsem si jist, že by z toho vznikl skandál. Timesy jsou tradičně nejslavnějším deníkem na světě a rozhodly se - není to redakční rozhodnutí, ale rozhodnutí majitele - ponechat Čínu a Hongkong na pokoji."

    Mirsky tvrdí, že čelní představitelé Murdochova impéria News Internation cestovali v předvečer převzetí Hongkongu do čínské komunistické správy do Pekingu v marné snaze získat pro deník Times rozhovor s čínským šéfem komunistické strany Jiang Ze minem. Tento rozhovor tolik chtěli, že souhlasili, že vyškrtnou z rozhovoru otázky o zacházení s čínskými politickými disidenty.

    Mirsky také poukázal na to, že Timesy byly jediným deníkem, který vůbec neuveřejnil žádné informace o nedávném příjezdu Wei Jingshenga, nejznámějšího čínského disidenta, do Londýna.


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|