Důležité upozornění: V příštím, tedy pondělním vydání Britských listů, které je na síti od půlnoci v noci z neděle na pondělí 19.1., bude zveřejněn zásadní materiál o zpronevěrách a neprůhledném financování v českých nemocnicích. Tematikou se zabývá také deník Slovo a v pondělí 19.1. večer pořad televize Nova Občanské judo. V pondělí dopoledne v 10.30 uveřejní informace o této věci v Praze odbory.
Upozornění: k předchozím číslům BL se dostanete, když kliknete v záhlaví na ikonu Archív. Celé dnešní vydání BL se vám natáhne, když kliknete na poslední řádce Obsahu (zde napravo) na Kompletní Britské listy
Adresa Britských listů je zde.
(Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University)
Časopis Neviditelný pes, který vydává Ondřej Neff, je na adrese http://pes.eunet.cz
Zajímavou stránku Lži politiků má Viktor Vereš.
Jsou lidé v Británii poctiví? Byli by v podobné situaci poctiví i Češi?
Velké britské papírnictví a knihkupectví W H Smith zavedlo nedávno na londýnském letišti Heathrow experiment. Lidi, kteří si tam chtějí koupit noviny a nechtějí čekat při placení u pokladny, si mohou svůj deník prostě vzít a peníze na jeho úhradu vhodit do připravené krabice. Nikdo nekontroluje, zda jste zaplatili.
David McRedmond, ředitel příslušného maloobchodního resortu podniku W H Smith, prohlašuje, že zákazníkům se nový experiment líbí. "Nekrade se víc novin než předtím. Zákazníci jsou rádi, že se jim kupování novin zjednodušilo."
McRedmond zavedl nový systém poté, co pracoval několik let ve Spojených státech, a tam se podle něho často prodávají na rozích ulic noviny v automatech, kde by zákazník po vložení mincí měl možnost odcizit několik výtisků novin. Neděje se to, ani ve městech.
Experiment papírnictví a knihkupectví W H Smith na letišti v Heathrow byl tak úspěšný, že ho v únoru firma hodlá zavést i na londýnském nádraží King's Cross. Osvědčí-li se i tam, systém bude pak zaveden po celé zemi.
Takže jsou Britové poctiví? Ano a ne, argumentuje Independent on Sunday.
Velmi dobře se chovají Britové v potravinových supermarketech. Supermarket Safeway zavedl loni systém "Shop and Go". Funguje to tak, že si vyzvedne před nákupem zákazník po jednorázové registraci do systému (za což dostane na všechno zboží automaticky jednoprocentní slevu, prostřednictvím takzvané karty loajality, kterou se při nákupu vždy prokazuje - supermarket tak získává automaticky profil sortimentu zboží, jaké zákazník kupuje) speciální čtecí pistoli. Jak si s košíkem nebo vozíkem vybírá v supermarketu zboží, pistolí vždycky před uložením do košíku přečte jeho čárový kód - tím se do paměti pistole uloží cena kupovaného zboží. Po ukončení nákupu jde zákazník k pokladně, kde zaplatí celkovou částku za zboží, kterou vykazuje pistole. Cenu zboží kontrolují zaměstnanci supermarketu jen namátkově, aby se ujistili, že se zákazníci při odečítání cen zboží čtecí pistolí příliš nespletli.
Je zjevné, že systém je možno velmi lehce zneužívat a odvážet si ze Safewaye dosti značně velké množství nezaplaceného zboží, jeho cenu si zákazník pistolí prostě nenačte. Supermarket Safeway tvrdí, že se objem kradeného zboží z jeho obchodů od zavedení tohoto systému nezvýšil. Safeway nyní systém ještě zlepšuje tím, že před odchodem ze supermarketu máte možnost za nákup v automatu zaplatit sami úvěrovou kartou (v anglosaských zemích velmi rozšířenou), takže nakoupíte, zaplatíte a nákup si ze supermarketu odvezete, aniž byste vůbec přišli do styku s jakýmkoliv zaměstnancem obchodu.
Systém Shop and Go nyní v Británii funguje ve 136 ze 455 supermarketů firmy Safeway a používá ho asi dvacet procent zákazníků. Konkurenční supermarkety Waitrose a Sainsbury uvažují o zavedení téhož systému.
Dalo by se tedy samolibě uzavřít, že Britové jsou velmi poctivý národ.
Ono tomu tak ale zřejmě není.
Nejnovější vydání časopisu Esquire zveřejnilo výsledky průzkumu veřejného mínění, v němž byli lidé dotazováni: ukradli byste cédéčko z obchodu, kdybyste stoprocentně věděli, že se to nedá zjistit? Deset procent dotazovaných přiznalo, že by klidně kradlo. Devět procent lidí řeklo, že kdyby našlo peněženku, než ji odevzdají na policii, vybrali by si z ní část peněz. Sedm procent občanů přiznalo, že by si z nalezené peněženky vzali všechny peníze a prázdnou šrajtofli by zahodili. Osmadvacet procent lidí uvedlo, že by byli ochotni poskytnou při svědectví policii falešné alibi příteli, který by nevěrné dívce rozbil cihlou okno. Patnácti procent lidí bylo ochotno poskytnout příteli falešné alibi, i kdyby nevěrnou dívku zavraždil. Dvaapadesát procent osob přiznalo, že kdyby si koupili v dobročinném bazaru kabát a nalezli v kapse 20 liber (tisíc korun), peníze by do obchodu nevrátili.
Loni byly zjištěny ještě drastičtější skutečnosti o tom, že Britové zřejmě nejsou příliš poctiví. Publicistický televizní film World in Action schválně naprogramoval pouliční automat na výdej peněz, aby uživatelům vydal pokaždé o deset liber více, než systém zaznamenal. Nadbytečné peníze vrátilo jen třicet procent Britů. Jeden podnikavec si vybral peníze z automatu dvacetkrát.
Program World in Action také rozeslal namátkou lidem šeky na určité finanční částky, s tím, že je to návrat přeplatku za určitou službu, kterou si adresáti neobjednali a tedy nikdy ani neplatili. Pořad zkoumal, kolik lidí si tyto peníze nechá a kolik lidí je vrátí s tím, že je nepotřebují. Nejpodvodnější byli opraváři automobilů, z nichž si ponechalo peníze, které jim nenáležely, 52 procent. Na druhém místě v nepoctivosti byli kupodivu faráři různých církví - 44 procent farářů peníze nevrátilo, ale v celonárodním průměru vrátilo tyto nadbytečné peníze 88 procent osob.
Podle listu Independent on Sunday je důvodem nepoctivosti názor ve smyslu "Ale vždyť si to ta firma může dobře dovolit". Proto také Britové často podvádějí pojišťovny na turistické cesty a po návratu z dovolené žádají o proplacení náhrady za kufry, které se neztratily, za krádeže, k nimž nedošlo. Podle Asociace britských pojišťoven okradla získala tímto způsobem v roce 1997 britská veřejnost neoprávněně 595 miliónů liber.
V minulých dnech byly v Británii zveřejněny jiné znepokojující statistiky, podle nichž má čtyřicet procent anglických mužů, než dosáhnou 40 let , záznam v trestním rejstříku, a netýká se to dopravních přestupků.
Dr. Dick Hobbs, kriminolog na Durhamské univerzitě, tvrdí, že zločinnost je běžnou součástí mnoha aspektů britského života. "Pro mnoho mladých lidí je zločinnost úplně normální. Existují oblastí, v níž páchá trestné činy 90 procent mladých mužů. Je to vzrušující, vytváří to pro mladého chlapce mezi jeho kamarády pověst odvážlivce a poskytuje to mladým lidem finanční prostředky.
Od roku 1979, kdy přišla v Británii k moci Margaret Thatcherová, se zločinnost v Anglii a ve Walesu zdvojnásobila. Rostla rychleji než ve všech ostatních západních zemích a desetkrát rychleji než zločinnost ve Spojených státech, uvádí týdeník Sunday Times. Spojené státy mají jen větší množství vražd než Velká Británie, protože je tam rozšířeno soukromé vlastnictví střelných zbraní, které je v Británii zakázáno. Ve Skotsku nicméně zločinnost radikálně poklesla a je nyní nejnižší za posledních patnáct let.
Radikální vzrůst zločinnost v Anglii a ve Walesu je prý podle odborníků důsledkem toho, že zločinnost ztratila antisociální stigma.
Takže existuje rozporný obraz - zdá se, že lidé, kteří nakupují v supermarketech, nekradou, ale existuje zločinecky velmi aktivní vrstva zejména mladých mužů.
O zaopatřování státem
Cetl jsem na Foru BL, ze "v Ceske republice jeste bohuzel dodnes funguje polosocialisticky zaopatrovaci stat". Chvili jsem se zaobiral uvahami, zda muze existovat i polokapitalisticky ci primo kapitalisticky zaopatrovaci stat nebo kapitalisticky nezaopatrovaci stat. Pak jsem si ale uvedomil, ze ty privlastky se stejne pouzivaji jen pro usnadneni politickeho zonglovani s pojmy.
Polosocialisticky zaopatrovaci stat - to zni skoro jako nadavka. Nebo vymluva, ze jsme mohli byt, bez jakehosi nestastneho klopytnuti, o hodne dal na ceste k zarive budoucnosti. Vyrok, o nemz se zminuji, jsem videl, v ruzne podobe, i jinde. Nikdy ale v kombinaci s vysvetlenim, jak se tedy stat nema starat, aby to bylo spravne a co bude nezaopatreny obcan delat.
Rozhodl jsem se napsat o kanadskych zaopatrovacich pomerech. Mozna, ze uvedeny priklad inspiruje nektereho z ctenaru k tomu, aby popsal svou visi kapitalistickych Cech v obdobi po odumreni zaopatrovaciho statu.
Pro zjednoduseni se nebudu zabyvat charitativni cinnosti, pensijnim systemem a zdravotnictvim, prestoze v mensi ci vetsi mire zaviseji na statni pokladne. Zamerim se na podporu v nezamestnanosti a socialni podporu - tedy na zabezpeceni "nepracujicich". Mel bych jeste podotknout, ze mit praci samo o sobe nezarucuje, ze se clovek uzivi. Proto ona ostudna zarizeni zvana "food banks" navstevuji v Kanade i lide o nich Jiri Dedecek rikal, ze "drou jako volove a jejich zivotni uroven tomu odpovida".
Takze jak Kanada zaopatruje a proc. Pokud jde o podporu v nezamestnanosti, stat, tedy federalni vlada, jen spravuje (podle řady lidi spatne) fond tvoreny prispevky zamestnancu a zamestnavatelu. Socialni podpora je zalezitost provincni a je plne kryta z dani.
Oba systemy jsou dlouho zavedene. Jedinou zmenou je nazvoslovi. Diky novoreci a politicke korektnosti se uz nerika "unemployment insurance" (nezaměstnanecké pojištění ale "employment insurance" (zaměstnanecké pojištění). Zmenou nezamestnanosti na zamestnanost se vytvari ten potrebny positivni efekt.
Narok na podporu v nezamestnanosti je v zasade podminen tim, ze misto je pojistene a zamestnanec odpracoval predepsany pocet tydnu. Socialni podpora je naopak vazana na celkovy prijem rodiny, takze vyprseni naroku na podporu v nezamestnanosti neznamena automaticky prechod na socialni podporu.
Podpora v nezamestnanosti predstavuje urcite procento z puvodniho prijmu, takze vystacit jen s ni je casto obtizne (viz zminku o food banks). Jeji vyplaceni je rovnez vazano podminkou, ze nezamestnany aktivne hleda praci a je pripraven kdykoli nastoupit. To znamena, ze se nevzdaluje na delsi dobu z dosahu pracovniho uradu a nikam necestuje, ledaze to souvisi s hledanim prace.
Nad vsim vladne urad, jehoz hlavni starosti se zda byt, jak najit zaminku k docasnemu pozastaveni podpory.
Nektere situace jsou absurdni. Moje zena ztratila misto asi pred ctyrmi roky. Sla na urad, vyplnila prislusnou zadost a absolvovala pohovor s urednikem. Jedna z prvnich otazek byla, zda ma zajistene hlidani deti. Zena odpovedela, ze ne. Taky k cemu, kdyz zadna prace neni v dohledu. Urednik se rozzaril a vyslovil ortel - zadny hlidac, zadna podpora - prijdte az budete "zamestnatelna". K tomu je nutne dodat, ze bezny postup je poslat zadost a zivotopis, mit kliku a dotahnout to k pohovoru a byt vybran. Teprve pak nasleduje nabidka s podminkami a po jejim prijeti dohoda o nastupu. Mezi pohovorem a skutecnym nastupem do mista uplyne vetsinou nekolik tydnu, takze pozadavek mit babysittera (ktery se da sehnat behem nekolika hodin) hned od zacatku, je cista buzerace.
Zatimco podpora v nezamestnanosti je politicky tezko napadnutelna, je socialni podpora trnem v oku nekterych ideologu, kteri tvrdi, jsouce od podobneho nestesti bezpecne vzdaleni, ze lidem na podpore je treba zatnout tipec, protoze ujidaji ze spolecneho danoveho kolace.
Tipec se napriklad zatina zavedenim nucenych praci. V praxi se rovnez uplatnuje myslenka, ze pri dostatecnem tlaku na prijemce podpory (v Ontariu je ted legalni, i kdyz ne zavedene, snimat lenochum na podpore otisky prstu, coz je opatreni spojene v obecnem povedomi s kriminalniky) se nekteri mekci jedinci presunou do jine provincie - prikladne z Alberty do Britske Kolumbie - takze se nejen provincne usetri, ale i vylepsi statistiky.
Neco jako reseni romske otazky v Cechach. Tady mate jizdenku, oni se tam o vas uz pekne postaraji.
Dostat se ze socialni podpory neni zrovna jednoduche. Nekteri lide si ani nemohou dovolit prijmout zamestnani (i kdyby nakrasne bylo), protoze naklady spojene s praci (doprava, obleceni, hlidani deti) jsou vyssi nez rozdil mezi podporou a mzdou. S jakymi potizemi se lide potykaji ilustruje nedavno zverejneny kuriosni pripad muze, ktery si nemohl dovolit koupit pracovni boty, protoze na ne z podpory nemel a bez nich nemohl do prislibene prace nastoupit. A socialni urad mu odmitl pujcit tech pet nebo kolik petek.
Z toho co jsem uvedl je zrejme, ze i realne kapitalisticka Kanada, zaopatruje sve obcany. Bedovat tedy nad tim, ze Ceska republika zaopatruje svoje obcany, muze jen ten kdo je jeste papeztejsi nez sam papez. Obavam se vsak, ze takovym lidem unikaji v jejich svatem nadseni zakladni principy spotrebni spolecnosti.
Tim se dostavam k otazce, proc to stat dela. Lakonicka odpoved je, protoze mu nic jineho nezbyva, pokud se nema zhroutit ekonomicky system. Spotrebni spolecnost funguje jen do te miry, do jake se podari presvedcit spotrebitele, aby si vypujcil penize na predmety, ktere v podstate nepotrebuje a potom, aby je periodicky obmenoval - bud proto, ze to jsou smejdy, nebo aby udrzel krok se sousedy ci primo pokrokem.
Prumerna kanadska rodina dluzi bance rekneme 50 000 dolaru za dum a deset tisic za auto. Kdyz se k tomu pripoctou naklady na energii a povinne pojisteni, znamena to, ze musi mit mesicne (velmi strizlive odhadnuto) 1000 dolaru na splatky. Pro zjednoduseni situace se nebudu zabyvat takovymi drobnostmi, ze rodina ma deti, ze se musi oblekat a jist.
Takze dum a auto. Nebo pronajaty byt, to casto vyjde na stejne penize. Pro jistotu jeste dodavam, ze vlastnictvi auta neni az tak dukazem vysoke zivotni urovne, jako odrazem neschopnosti prislusnych instituci prosadit slusne fungujici hromadnou dopravu.
Kdo nemuze splacet prijde o dum, prijde o auto. Banka se je pokusi prodat, pravdepodobne se ztratou. Bude-li takovych pripadu vic, prehodnoti banka podminky uveru a bude pujcovat jen tem, kteri nejsou "rizikovi", protoze si nemuze dovolit ztratit hlavni zdroj prijmu, coz jsou uroky z pujcenych penez..
Podpora v nezamestanosti a socialni podpora tedy pomahaji lidem nejen prezit fyzicky, ale i uspokojit veritele. V nezaopatrovacim state by zrejme pocet bankrotu byl tak velky, ze by doslo ke znamemu dominovemu efektu spojenemu se snizenim spotreby. Zprisneni uverovych podminek by navic znamenalo i omezeni podnikani. Z duvodu, ktere jsou mimo moje chapani, je kanadsky trzne ekonomicky system obrem na hlineny nohou. Hluboke ekonomicke problemy konce osmdesatych let a zacatku devadesatych let (celkem bezne se pouzivalo srovnani s krisi tricatych let) totiz nebyly doprovazeny nejakym dramatickym poklesem hrubeho narodniho produktu. Ekonomika spis jen prestala rust, protoze si lidi, z obavy o budoucnost, min pujcovali a min spotrebovavali.
Je dost dobre mozne, ze to byly prave socialni programy, ktere Kanadu vytahly, alespon castecne, z bryndy. Takze, co to tedy je zaopatrovaci stat? Co by tedy cesky expert na budovani rozvinuteho kapitalismu navrhoval udelat s milionem zadluzenych nezamestnanych? S lidmi, kteri, pripustme si to, museji spotrebovavat alespon potraviny, aby prezili.
Pro uplnost jeste uvadim, ze i tak kapitalisticky stat jako je Kanada casto zaopatruje obcana "po socialisticku", to jest, dotovanim mist v soukromem i verejnem sektoru. Z ciste politickych duvodu - jako komunisti. Nejspis proto, ze to nakonec vyjde nejlevneji.
Jiří Jírovec
