Klaus ještě není mrtev: Pár poznámek k české politické situaci
Nastalo pozoruhodné období v českém politickém životě. Už ČR nemá vládu, s níž nikdo nesympatizuje, zato má vládu, kterou nikdo nezvolil. Je to možná podivné, ale začínám mít určité sympatie (možná je to lítost) pro Václava Klause. Klaus je v každém případě lepší politik než vlci z ODS, kteří ho donutili odejít z vlády. Jistě, Klaus je stižen paranoiou, jak říká Petr Pithart, ale zatím se ještě nestal politickou mrtvolou. Je zajímavé, že Klausovy nynější taktické kompromisy se Zemanem jsou velmi podobné kompromisům, jaké Klaus uzavřel loni v únoru v souvislosti s česko-německou deklarací, a i tehdy na něho zaútočili titíž vlci jako teď. Klaus je ale lepší politik, než oni, protože i když skoro pořád štěká na Zemana, stejně jako ostatní členové ODS, nakonec je ochoten uzavřít s ním kompromis, zatímco zbytek smečky vyje proti Zemanovi dál. Klaus je jistě neobyčejně arogantní, ale je to taktik. Když dojde ke krizové situaci, nechová se jako tvrdohlavý ideolog.
Konečně se Čechům a Němcům podařilo - úplně na poslední chvíli - uvést v provoz česko-německý Fond budoucnosti. Argumentuji, že česko-německá deklarace i celý dlouhý proces její přípravy byly fiasko. Deklarace nedosáhla ničeho a v některých aspektech ohrozila demokracii v ČR - jednak destruktivním chováním republikánů v parlamentě loni v únoru, jednak tím, že vláda podnikla určité nedemokratické kroky, aby deklaraci prosadila.
Mimochodem, je podivné, že podle bodu 7 deklarace platí Češi do Fondu budoucnosti na jednoho obyvatele cca 2,24 DM, kdežto Němci jen 1,75 DM na obyvatele. Německo přislíbilo věnovat do Fondu 140 miliónu marek a ČR 440 miliónů Kč. Proč ČR platí víc, když má Fond především odškodňovat české oběti nacismu?
Stejně jako při vyjednávání česko-německé deklarace, i v případě Fondu budoucnosti se vyjednavači dlouho nemohli shodnout na podrobnostech a nakonec jednali teprve, když už se blížilo konečné datum a hrozilo ztrapnění.
Ohledně Fondu budoucnosti existuje celá řada nezodpovězených otázek. Kdo ho bude řídit? Jaký bude mít Fond budoucnosti vztah k Fondu, který byl právě ustaven v New Yorku?
Čeho vlastně česko-německá deklarace dosáhla? Vytvořila nejasně definovaný Fond, o jehož fungování se česká a německá strana dosud stoprocentně nedohodly. Deklarace uštědřila ničivou ránu české demokracii a několika českým politickým stranám. Tuto ránu pak o několik měsíců později mnohokrát znásobil český hospodářský šok. Určitým způsobem to přispělo i k tomu, že se posléze ČR octla v nynější krizi. Franz Neubauer dál klade nepřijatelné požadavky a český tisk mu stále věnuje nepřiměřené množství pozornosti.
Hlavní prospěch z celé záležitosti si odnesl Miroslav Sládek, který na sebe upoutal tolik pozornosti, o jaké se mu ani nesnilo. Jistěže je správné, že Sládkovo opakované argogantní pohrdání českým soudnictvím ho zaslouženě přivedlo nyní konečně před soud. Jenže všichni politikové Sládkovi po celou dobu velmi nahrávali. Víc si nemohl přát! V České republice je nyní šéf politické strany, která má demokraticky zvolené poslance v parlamentě, ve vězení! Ať se to analytikové snaží omluvit jakkoliv, českou pověst v zahraničí to poškozuje. Sládka se nyní českým politikům podařilo pro ně velmi výhodně dočasně odstranit z politické scény v době, kdy byla utvořena nová vláda, bylo rozhodnuto o datu nových všeobecných voleb a bude nově volen prezident. Nevytváří to aureolu mučedníka? Podpora republikánské strany stoupla ze čtyř na sedm procent? Uvažuje někdo v ČR trochu dopředu, než začne zbrkle jednat?
Kdyby české soudnictví žalovalo každého Čecha, který se vyjadřuje rasisticky nebo protiněmecky, bylo by zcela zahlceno případy až do roku 2050. Odsuzovat lidi podle zákonů o podněcování nenávisti je vždycky obtížné. Co asi Sládek připravuje na první výročí přijetí česko-německé Deklarace v parlamentě, k němuž došlo 14. února 1997?
Dvě poslední otázky: Co dělá během celé této politické krize Josef Zieleniec? Drží se stranou. Jak moudré bylo od něho, že včas z vlády odešel. Zadruhé: je smutné se na to ptát, ale tato otázka musí být položena: jak dlouho má Václav Havel šanci zůstat naživu? Jsem přesvědčen, že obě tyto otázky mají vzájemnou souvislost.
