Na obranu Václava Havla
Pane Culiku, priznam se, ze neznam cesky pravni rad, abych mohl posoudit Vasi posledni poznamku o Havlove podpisu spornych zakonu. Mozna mate pravdu, ale uvedomme si za jake situace byly mnohe zakony podepisovany.
Predstavme si, ze Havel jako jedinec (samozrejme predpokladam existenci hradnich pravnich poradcu) musi procist veskere mnozstvi tisice zakonu, ktere se vynorili. Pokud by mel nad kazdym uvazovat v souvislostech, byl by pravnim gigantem a bylo by mozno zrusit parlament a nechat jej tvorit rozumne zakony.
Nikoliv je to pouze dramatik absurdnich her a filosof amater a samozrejme statecny clovek, ktery v letech, kdy mnozi z nas byli zalezli se nebal riskovat a hovorit otevrene. Znam jej trochu i z lidske stranky a je to opravdu clovek se svymi silnymi i slabymi strankami.
Shodou nahod jsem prave vcera vecer shledl v divadle Na zabradli jeho prvni hru Zahradni slavnost. Cestou z divadla jsem premyslel o tom, zdali se nakonec jeho odpoledni projev neda chapat jako ono nicnerikajici bezobsazne tlachani. Doma jsem si projev znovu precetl a musim rici, ze jsem sve podezreni odmitl. Ono vyslovovat prevratne myslenky nejde kazdy den. Kdybychom ocekavali, ze kazdy den uslysime prevratnou myslenku, pak by v lese prevratnych myslenek jiz nezbylo misto pro standardni, slusny zivot. Nektere veci je treba znovu a znovu opakovat. Na nektere veci se totiz rado zapomina. Je to pohodlnejsi. I kdyz bych chapal tento projev jak "prezidentsky posvecene" vseobecne povedomi, i tehdy to melo smysl.
Jaksi se nemohu dopatrat Vaseho chapani prevratnych myslenek. Kolik jsme jich ostatne ve svem zivote slyseli? Pet, nebo dvacet pet? Domnivam se, ze prave tak, jako bylo treba tisickrat opakovat Bozi prikazani (jsem ateista), aby jakysi zakladni mravni kodex vesel do povedomi, bude treba opakovat stokrat vyrcene pravdy nez se stanou ne snad prijatymi, ale existujicimi do te miry, ze alespon zpusobi zavahani pred zlocinem.
Zakon na to totiz nestaci, ten je zvykem prekracovat. Ostatne jak bylo zmineno v projevu, je natolik nesrozumitelny (ostatne jsem fyzik ne pravnik), ze jeho fungovani nema smysl bez vseobecneho mravniho povedomi.
Pri svem jednani se totiz ridime nikoliv otevrenym zakonikem coby pruvodcem zivota, ale pouze mravnimi zasadami, ktere se nam do krve dostaly vychovou a prozitymi zkusenostmi.
Na zaver snad malou poznamku. Prezidentuv projev, pres jeho obecne pojatou adresnost, byl urcen predsedovi vlady, ktery ve sve sobecke jesitnosti je ochotem strhnout tuto zemi sebou.
Misto slusneho odchodu, ktery by mu mohl po jiste dobe zarucit uspesny navrat, neni ochoten pripustit byt smitko na svem pocinani a zuby nehty bojuje jen o sve ego.
V teto situaci, ktera momentalne destabilizuje Ceskou republiku, byl projev prednesen tak, aby mu bylo rozumeno a rozumeno mu bylo.
Pokud jste videl televizni zabery, tak tleskali vsichni krome zarputile se tvariciho premiera, ktery nevahal dve hodiny na to usporadat tiskovou konferenci, kde tento projev zasadne odmitl.
Na miste je stare ceske prislovi o potrefene huse. Nicmene u krajne narcisistniho cloveka, jako je premier, to vyvolalo pouze nevoli a dalsi zatnuti pesti. Byl to ale jakysi pokus dat srozumitelne najevo, ze je treba provest zmenu. Osob i politiku. Tak jsem to osobne pochopil, stejne tak jako vyrceni pravdy, ze transformace nejen neskoncila, ale kdo vi zda se nenalezame opet nekde na zacatku.
Psychologicky stav ceske spolecnosti je mozna tezko pochopitelny zpoza La Manche, ale verte neni to jednoduchy problem a vyzada si vychovy nejedne generace opakovanim, opakovanim a zase opakovanim zakladnich zasad.
(Nemohu souhlasit s názorem, že Havel sice zákony schvalované parlamentem podepisoval, ale nemusí za jejich znění nést odpovědnost - vždyť jich bylo mnoho a on to všechno nemohl znát! To nejde. Když je nemohl všechny znát a neměl odborníky, kteří by mu to řádně vysvětlili, tak je neměl podepisovat. Tyto věci jsou nesmírně závažné. To nelze omlouvat. JČ)
Velká Británie, středa, půlnoc středoevropského času:
První vážnější parlamentní rebelie mezi labouristickými poslanci proti vládě Tonyho Blaira
Nejméně 46 labouristických poslanců rebelovalo ve středu před půlnocí při parlamentním hlasování o novém návrhu zákona, který předložila labouristická vláda Tonyho Blaira, podle něhož se má snížit sociální podpora pro nezaměstnané svobodné matky, starající se doma o děti. Labouristé mají v Dolní sněmovně od květnových voleb obrovskou parlamentní většinu, takže nebylo překvapením, že návrh zákona byl ve středu v noci v Dolní sněmovně schválen velkým množstvím poslanců, přesně tak, jak si labouristická vláda přála.
Velmi nepříjemným překvapením pro labouristickou vládu byl však podstatný počet rebelujících labouristických poslanců, kteří se vzepřeli parlamentní hlasovací disciplíně a kontroverzní návrh zákona odmítli podpořit. Pro návrh zákona hlasovalo z ccelé sněmovny 457 poslanců, proti 107.
Téměř padesát dosud velmi poslušných labouristických poslanců, rebelujících proti příkazu své strany, aby hlasovali pro vládní návrh zákona, je pozoruhodný. Je zjevné, že pro velký počet nemůže vedení strany tyto rebely pro neposlušné hlasování příliš přísně potrestat. Nikdo asi nebude dočasně z parlamentu vyloučen, ani tři čtyři nejhlasitější rebelové, kteří v této věci ostře kritizovali vládu ve sdělovacích prostředcích. Vyjádřili se, že by byli rádi, kdyby byli dočasně z parlamentu vyloučeni. Záležitost by totiž byla postoupena k odvolacímu tribunálu, to by vyvolalo velký zájem sdělovacích prostředků a veřejný zájem by se soustředil na otázku sociální podpory pro svobodné matky, což právě rebelující poslanci chtějí.
Ve středu opustili tři labourističtí poslanci britský vládní tým, protože nemohli srovnat se svým svědomím, že se vláda rozhodla snížit sociální podporu svobodným matkám. Dva členové vládního týmu podali v této věci z principiálních důvodů demisi, pozdě ve středu večer byla další ministerská náměstkyně z funkce v této věci odvolána.
Rebelie byla projevem nespokojenosti labouristických poslanců s tvrdým postojem labouristické vlády vůči svobodným matkám, jedněm z nejchudších členů britské společnosti, jejichž zájmy Labouristická strana dosud v minulosti ochraňovala.
Při debatě o této otázce byl ve středu ve sněmovně premiér Blair značně nejistý, když na něho útočil šéf konzervativců William Hague. Paradoxně konzervativci kritizují a odmítají tvrdý postoj labouristů vůči svobodným matkám a poukazují na to, že kdyý byli labouristé v opozici, prý tvrdou sociální politiku vůči svobodným matkám odsuzovali.
"Občané nechápou, proč mají zrovna chudí platit na chudé lidi," argumentoval ve sněmovně šéf menší strany liberálních demokratů Paddy Ashdown.
Blair se hájil, že se před květnovými volbami labouristé zavázali, že budou dodržovat existující konzervativní rozpočtová omezení, ale že poskytnou svobodným matkám možnost osvobodit se od podpory v nezaměstnanosti a získat pracovní příležitosti. Ministři jeho vlády argumentují, že snižování podpory v nezaměstnanosti nevadí, protože svobodné matky budou moci chodit do práce. Kritiky to však nepřesvědčilo.
