Ještě Pavel Engst k diskusi o kolektivní vině
(Viz též Britské listy z 18.8., zejména další reakce k příspěvku Pavla Engsta.)
Vazeny pane Culiku.
Velmi rad si prectu preklad z Foreign Affairs, lec domnivam se, ze role Finska a Ceskoslovenska v uvazovani Stalina mela jiste rozdily. Osobne se domnivam, ze citat, myslim Bismarkuv, ze "Kdo ovlada Cechy, ovlada Evropu" stimuloval Stalina k tomu, ze by stredoevropsky region dobrovolne neopustil.
Na druhe strane chapu, ze se mu mohla stat takova "malickost", ze cosi ziskal a pak nevedel co s tim. Nicmene k tomu mel dostatek v Moskve vychovanych mocichtivych zastupcu komunistu z tech kterych zemi, aby mu podsunuli myslenku na vyuziti takto ziskaneho vlivu. Na prikladu Polska a Madarska je patrne (a konec koncu i Ceskoslovenska v 1968), ze sance (bez ostre vyhrocene reakce zapadnich mocnosti) byla nulova.
Pred kratkou dobou jsem docetl onu rozsahlou Churchilovu knihu o II. svetove valce. I z tohoto cteni jsem ziskal pocit, ze tady nebylo jine reseni nez projit timto udobim bez ztraty narodni identity. Role malych narodu v dejinach je dana tim, co v dane dobe umozni narody vetsi (vcetne jejich momentalni slabosti nebo vnitrnich sporu). Navic se domnivam, ze Stalina (ac sam byl Gruzinec) vedla jakasi myslenka panslavismu a s vyjimkou Titovy Jugoslavie skutecne ovladal veskera slovanska uzemi, kam se mozna spise nedopatrenim ci z geografickych duvodu zamotalo Madarsko a Rumunsko.
Bylo by asi velmi zajimave dozvedet se neco o skutecnych strategickych zamerech mocnych tohoto sveta. Domnivam se vsak, ze takove skutecnosti neskryvaji ani archivy. Ty se mnohdy rozplynuly v prach s odchodem onech mocnych. Jinak je treba samozrejme nutno hodnotit ponizujici roli mistnich manipulatoru ovlivnovanych narodu, ale to uz je zase trochu jina historie.
(Na tomto místě jsem poznamenal, že osud Maďarska a Polska byl v sedmdesátých a osmdesátých letech podstatně odlišný od osudu Československa. JČ)
Ano, mate pravdu, pokud by bylo dost mista, stalo by za to rozepsat se o roli Gomulky a Kadara a tudiz o mirne odlisne ceste, ale nakonec bylo vse v ramci bloku. Souvisi to zajiste i s narodni povahou (viz Tigridova kniha).
Jako fyzik mam obcas snahu posuzovat veci mechanisticky a proto se domnivam, ze mnohe fyzikalni zakony ve sve obecnosti funguji i ve spolecnosti. Zkratka, pro prekonani potencialni bariery je potreba urcita energie. Pokud je tato bariera prilis vysoka (silny oponent), neni system schopen tuto barieru prekonat, ale muze se pohybovat maximalne v urcitem koridoru (napr. odvaznejsi Polsko a Madarsko, nebo v ramci zahranicni politiky varirujici Rumunsko). V Ceskoslovensku trvala v osmdesatych letech traumatizujici zkusenost roku 1968, drzena navic temi, kteri na teto skutecnosti postavili svoji karieru. Jaruselskeho zasah v Polsku sel zevnitr (s vnejsi hrozbou) a neni porovnatelny.
Dalsim faktorem jsou historicke narodni vazby. Vztah Polaku a Rusu byl vzdy napjaty, zatimco vztah Cechu a Slovaku k Rusum byl az do roku 68 de facto pratelsky.
Na toto tema byly a jeste budou vytvoreny rozsahle studie. Uprimne receno, nikdy jsem nebyl schopen sam pro sebe rozhodnout, zdali tzv. cesky zpusob preziti formou uhybani problemum, nereseni problemu celem, ale spise obchvatem neni vlastnost, ktera cesky narod zachovala ve stredu Evropy az do dnesniho dne, ackoliv by bylo nesporne krasnejsi, ale i jednoduzsi mit hrdost na narod, ktery se nikdy nesklonil.
Staci se podivat na narodnostni mapu z konce tricatych let a vIdime, jak jsou ceske zeme "zakousnuty" do nemecke oblasti. Stejnym zpusobem se pak prezivalo pod nadvladou z vychodu, ale to bychom zabihali do psychologie narodu, kdyz se mnohdy clovek nevyzna sam v sobe.
Pavel Engst
http://www.arts.gla.ac.uk/Slavonic/staff/JanCulikHome.html