(Nairn je městečko v oblasti Scottish Highlands, na severovýchodním pobřeží Skotska, nedaleko od Inverness. JČ)
Tato analýza byla předložena Scottish Enterprise Strategic Group v květnu 1997.
Do roku 1990 jsem byl ředitelem firmy poskytující telekomunikační služby, která měla základnu v londýnské City. Firma byla odbočkou multinacionální společnosti, která působí ve 180 zemích.
Tou dobou jsem se dospěl k názoru, že práce pro multinacionální společnost omezuje rozvoj mé osobnosti. Rozhodl jsem se odstěhovat se z Londýna na skotskou vrchovinu, s cíle zkoumat tam nové struktury, které jsou ekonomicky výdělečné, ale zároveň umožňují rozvoj osobnosti. Znamenalo to, že musím začít pracovat na volné noze.
Podnik Scottish Enterprise mě najal na dva roky jako poradce. Mým úkolem bylo analyzovat, jaké jsou nejvhodnější struktuy k přilákání práce založené na vysoké kvalifikaci do venkovských oblastí. Výsledkem tohoto výzkumu bylo založení Telecom Service Centres (TSC) na poloostrově Bute a Gap Gemini v městečku Forres. (Jsou to oblasti s velmi nízkou populací a velkými vzdálenostmi mezi městečky a vesnicemi - silnice vedou na mnoho desítek kilometrů divokou horskou a přímořskou krajinou. JČ) Také jsem se nepřímo podílel na založení střediska zákaznických služeb společnosti British Telecom v městě Thurso.
Z analýzy vyplynulo, že je možno rozložit integrované podnikatelské procesy, založené na hlasové komunikaci i na komunikaci prostřednictvím dokumentů, a že nejvhodnější organizační strukturou v dnešní době je soustředění pracovníků v konkrétních telekomunikačních střediscích.
Od té doby zkoumám hypotézu, že podnikatelské procesy, založené na vysoké kvalifikaci, by bylo možno úplně rozdělit mezi pracovníky, působící doma, bez nutnosti je shromažďovat na jednom konkrétním pracovišti. Struktura se v podstatě vytváří sama. Používá se termínu "virtuální organizace" anebo, nejnověji "network-centric" prostředí (prostředí, jehož ohniskem je síť).
V roce 1995 si u mě objednala státní agentura pro podnikatelský rozvoj Highlands and Islands Enterprise studii, do jaké míry by bylo možné rozmístit po venkově pracovníky vysoké kvalifikace - konkrétně šlo o strojírenské konkstruktéry a techniky. Studie došla k závěru, že realistickou strukturou by bylo rozmístění 60 procent konstrukčních procesů mezi pracovníky, působící z domova, přičemž by zbývajících 40 procent bylo shromážděno na konkrétním pracovišti. Došlo by k zvýšení kvality práce a náklady by byly sníženy přibližně o 30 procent.
I když měli o tento projekt velký zájem jednotlivý konstruktéři a technici, kteří chtěli pracovat z domova, ředitelé jejich podniků nebyli příznivě nakloněni vyzkoušení této hypotézy.
V posledních třech letech zkoumám důvody, proč projevuje vedení podniků odpor k vytvoření "network-centrických" sítí. Zkoumám hypotézu na celé řadě podnikatelských procesů a rozmisťovacích scénářů, ve snaze získat hlubší porozumění těmto otázkám.
Lidé plně nechápou, jak úspěšně působit v "network-centrickém" prostředí.
Význam chápání vhodného přístupu je klíčově důležitý pro rozvoj a úspěch network-centrických operací.
Porozumět našemu přístupu, porozumět našemu vědomí, je klíčem k pochopení budoucnosti
Einstein kdysi poznamenal, že problém nelze vyřešit prostřednictvím téhož vědomí, téhož přístupu, který problém vytvořil. Vyplývá z toho tedy, že je nutno změnit přístup k našim současným problémům, jinak je úspěšně nevyřešíme. Pochopit tedy, jak dnes užíváme našeho vědomí a jak senáš přístup bude muset změnit, je tedy klíčem k pozitivní budoucnosti.
Forma je závislá na myšlence. Jinými slovy, struktura je určována vědomím. Jsme schopni pochopit vědomí společnosti tím, že analyzujeme její struktury a pochopit struktury společnosti tím, že analyzujeme její vědomí.
Zkoumání širšího historického kontextu nám poskytne informace o tom, jak se naše vědomí proměňuje.
Vrátíme-li se do středověku, dominantní lidské vědomí bylo především soustředěno na nebesa. To bylo zřejmě hlavně důsledkem neschopnosti lidí ovládat přírodu. Příroda byl nepřítel. Fyzické tělo člověka bylo součástí přírody. Hlavním cílem člověka bylo oddělit duši od člověkovy hmotné existence. Vyšší organizační struktury, které podporovaly tento proces, byly církev a monarchie.
Toto vědomí bylo změněno dobovou kontrakulturou, kterou představovali alchymisté a posléze vědci, kteří byli postupně schopni dokázat, že je možné přírodu stále více ovládat. Vědecký proces zdůraznil objektivnost mysli. Tak došlo k oddělení, nikoliv těla a duše, ale těla a mysli. K zvládnutí přírody bylo nutno z přírody vystoupit, studovat ji a pozorovat ji, a ne se jejích procesů účastnit.
Vyšší organizační struktury, které podporovaly toto rozdělení a rostoucí vládu nad přírodou, byly národ, společnost, komerční organizace a instituce veřejného sektoru. K řízení a provozování nových struktur, založených na technologii, byly vykořeněny ze svého přirozeného venkovského prostředí celé populace a byly přestěhovány tam, kde byla práce co nejefektivněji organizována, nejprve do továren a pak do úřadů.
Má-li být pro lidi možné, aby v této struktuře dosáhli úspěchu, museli se stát viditelnými členy národů a komerčních organizací a musejí být schopni přijmout dominantní vědomí, které je určováno vzorovým chováním určitých jednotlivců na všech úrovních v organizaci. Lidé, kteří nejsou schopni se úspěšně přizpůsobit požadovaným kulturním vzorům, jsou považováni za outsidery a není jim dovoleno, aby prosperovali.
Prospěchem byl podstatný vzrůst lidské kontroly přírody a akumulace hmotného bohatství. Avšak proces asimilace vyžaduje neustálý pohyb směrem od toho, čím člověk je, k tomu, čemu se snaží přizpůsobit. Mnoho současných komentátorů charakterizuje tuto disonanci jako oddělení těla a mysli. To podle nich vede k individuálnímu odcizení a k širokému společenskému a ekologickému stresu. Důsledky asimilačního (přizpůsobovacího) procesu byly podrobně zkoumány a jsou dobře zdokumentovány.
Nacházíme se nyní v rané etapě informační revoluce. Naším úkolem je stavět dál na úspěších průmyslové revoluce, zároveň ale také vyřešit problémy, které průmyslová revoluce způsobila. Vědomí nyní opouští tradiční rozčlenění těla a mysli a přesunuje se k tzv. "uzdravené mysli", totiž k integraci těla a duše.
Rozdíl mezi asimilovaným a integrovaným vědomím
Naše hypotéza je založena na názoru, že vědomí, vhodné pro průmyslový a postindustriální věk se hluboce odlišuje od vznikajícího vědomí informační éry.
Rozdíly lze shrnout takto:
Ve středověku poskytovalo člověku spásu nebe.
V současnosti, ale už stále méně často, je člověku spásou úspěšná asimilace vzorům v organizaci a přijetí konkrétní sociální či hospodářskou skupinou.
V informační éře bude podstatou člověkovy "spásy" proces "sebeaktualizace" neboli "individuace", máme-li užít výrazů, které vytvořili Maslow a Jung. Člověk už nebude aspirovat na to, přizpůsobit se určitým společenským normám a konvencím. Naopak se bude snažit stát se sám sebou, poznat sama sebe a rozvíjet vlastní jedinečnost jako jedinečnost individuální lidské bytosti. V procesu objevování vlastní jedinečnosti a vlastní hodnoty se to stane základem pro uznání a respektování jedinečnosti druhých. Touto změnou orientace bude proces sebeaktualizace dále posilován harmonizací s druhými lidmi a s životním prostředím. Člověk se bude účastnit organicky na živoucím procesu. Už se nebude snažit pozměňovat svět, který je nahlížen zvnějšku jako nezávislá entita.
Asimilace je většinou podvědomý proces. Je to proces, který ovlivňuje člověkovo jednání a motivaci, aniž by daná osoba věděla, proč se chová tak, jak se chová. Naproti tomu je sebeaktualizace aktivnější proces. To, jak se člověk podílí na situaci a jak s ní harmonizuje, je vědomý proces, který je stejně tak důležitý, jako je konečný výsledek. Pro člověka, který zvolil proces sebeaktualizace, jsou toto nejdůležitější otázky: jak mohu harmonizovat, jak mohu jednat volně, v součinnosti s jinými, jak dokážu vztáhnout své potřeby k potřebám ostatních lidí, kteří se podílejí na témže procesu.
Z této vznikající formy vědomí je zjevné, že členství v organizaci, národnost, sociální zařazení a image firmy začínají ztrácet na významu. Člověk v informační éře patří do skupiny, která má jen jednoho člena. Je zároveň propojen s mnoha dalšími takovými jednočlennými skupinami. Společenská příslušnost a přijetí člověka přestává být otázkou totožnosti. Neexistuje žádná dominantní entita, která je významnější než jednotlivec.
Jak se to projevuje? Asimilovaný člověk zná sám sebe a definuje sám sebe jen vztahem ke skupině, k níž doufá patřit. V životě podniku je titul zaměstnance a jeho pracovní zařazení důležitým atributem jeho osobnosti, který definuje, čím ten člověk je, ve vztahu k jemu rovným osobám, k jeho nadřízeným i podřízeným. Tím, že se asimilovaný člověk stoprocentně identifikuje se svou rolí, je tím v té roli úspěšný a dostává se mu uznání od jemu rovných i nadřízených lidí. Jeho totožnost je definována daleko více tím, jak se přizpůsobuje očekávání druhých než tím, že objevuje, co je on sám vlastně za osobnost. Přijetí a potřeba "někam patřit" je důležitější než sebeaktualizace a individuace. Tím, že člověk neustále posuzuje druhé lidi, udržuje se úsvěšně ve své roli.
Naproti tomu člověk, který pracuje z domova, nemá žádný souřadný systém, jehož pomocí by se mohl srovnávat se svými spolupracovníky. Jeho jediným měřítkem úspěchu je včasné odevzdání práce a její kvalita. Nemá žádné vzory, jimž by se přizpůsoboval. Proto je podmínkou jeho úspěchu znalost sebe sama a velká míra samostatného rozhodování (self-empowerment) a sebedůvěry. Zaměstnanec s profesionální kvalifikací, který pracuje z domova, se tedy musí plně spoléhat na své vlastní schopnosti a na vlastní moc, ale nemá přitom moc nad nikým jiným, a musí dosáhnout určité míry sebeaktualizace. Podmínkou úspěchu se stal proces individuace. Jinou nezbytnou podmínkou je schopnost harmonické spolupráce s kolegy, nad nimiž nesmí pracovník vyslovovat žádné soudy.
Tato poněkud utopická a anarchická vize široce převládá v dnešních kontrakulturách. Nejprve se projevovala v beatnické kultuře a v kultuře hippies, posléze v hnutí New Age a v některých ekologických skupinách. Tyto kultury všechny přijímají pojem "integrovaného" nebo "ekologického" vědomí. Jiné, zpátečnické formy vědomí, které lze užitečně nazvat "fundamentalismem", bojují proti těmto vznikajícím kulturám.
Role technologie
Identifikovali jsme alespoň tři hlavní proudy vědomí, které spolu vzájemně bojují o vliv v jednadvacátém století: dnešní asimilované vědomí, integrované/ekologické vědomí a fundamentalismus. Který zvítězí a přežije?
Jeden druh technologie možná sehraje v tomto boji rozhodující roli, totiž Internet. Internet sám je modelem vědomí z jednadvacátého století. Je to síť navzájem vztažených individuálních serverů, které fungují jako nehierarchická, sama sebe organizující struktura. Jednotlivci, kteří komunikují prostřednictvím této sítě, okamžitě přicházejí o svůj sociální a biologický statut. Úspěšná komunikace a spolupráce funguje jen tehdy, když si lidé nic nenalhávají a jednají upřímně a autenticky. Společenské, rasové, národnostní, pohlavní a podnikatelské konvence nehrají žádnou roli. V tomto otevřeném a průhledném prostředí je obtížné prosazovat cokoliv mocí a snaha ostatní účastníky ovládat je jak se zdá marná. Avšak pozitivně se rozvíjejí procesy, jejichž součástí je "harmonizace" a respekt pro rozdíly v názorech a přístupech jednotlivých účastníků.
S tím, jak se šíří počet internetových serverů, vznikla reálná možnost vytvoření tzv. "virtuálního" pracoviště. Další etapa rozvoje internetu je, jak se zdá, zaměřena na úsilí, jak vytvořit struktury umožňující spolupráci mezi zaměstnanci, kteří jsou roztroušeni mimo jednu konkrétní lokalitu. Tento způsob práce nabízí možnost dramaticky omezit náklady při celé řadě podnikatelských činností, založených na znalostech. Použití této platformy se tedy pravděpodobně rozšíří velmi rychle.
Jak začne být tato technologie všeobecně přístupná, ti lidé, pro něž bude požadovaný přístup sebeaktualizovaného vědomí nejpřijatelnější, od samého počátku budou mít z nových technik největší užitek.
V jaké situaci se z tohoto pohledu nachází Skotsko?
Zdá se, že Skotsko je ve velmi výhodné situaci. V této zemi už nyní žije podstatný počet vysoce kvalifikovaných lidí, kteří nepodlehli touze po asimilaci do hlavního proudu společenské kultury a zachovali si nezávislost ducha, která je relativně blízká výše popsanému integrovanému a ekologickému vědomí. Tito lidé většinou žijí v okrajových oblastech Skotska, jako je vzdálená Skotská vrchovina, a zejména západní pobřeží Skotska, které sympatizuje s keltskými tradicemi a s životním stylem tzv. "crofters", tj. malých, nezávislých zemědělců.
Nejúspěšnější příklady networkcentrického způsobu práce lze nalézt na západním pobřeží Skotska (Crossaig) a na západních skotských ostrovech (Western Isles, Lasair). Tyto vznikající modely jsou možná předchůdci organizačních struktur, které převládnou v následujících 10-20 letech po celém Skotsku. Potenciálně budou velkým přínosem skotskému hospodářství.
Překážky, které brání tomuto druhu rozvoje, jsou však obrovské. Nutnost změnit náš přístup i naše vědomí - což je zapotřebí, mají-li začít vznikat networkcentrické struktury - přímo zpochybňuje naši nynější základní filozofii, která byla také dosud základem našeho úspěchu.
Avšak pokud budou tyto nové způsoby práce a života úspěšné, nejen že to podstatně přispěje vytváření bohatství ve Skotsku, ale pravděpodobně se to také stane motorem pro sociální harmonizaci v celé ekonomice.
Osobní cíle
V průmyslové éře byla charakteristickým produktem dominujícího vědomí víra v efektivnost sociálního inženýrství. Společnost lze měnit k lepšímu. Tím že přijmeme určitý druh politické či společenské organizace, které nabízejí určitá řešení, mohou lidé dosáhnout sociálních změn. Avšak změny, o něž se v těchto tradičních systémech usiluje, jsou vždy mimo jednotlivého člověka. Očekává se, žese musí změnit všichni ostatní, aniž by si člověk uvědomoval, že se musí změnit i on sám.
V informační éře, kde je cílem jednotlivce sebeaktualizace, společnost a jednotlivec splývají. Společnost se mění prostřednictvím změn jejích jednotlivých členů. Jak postupuji směrem k vlastní seberealizaci, svět se podle toho proměňuje. Takže není zapotřebí žádných preskriptivních řešení - jen je třeba být si vědom toho, co dělám, a účastnit se na procesu rozvoje vlastní osobnosti.
Jestliže se mi podaří stát se součástí robustní a udržitelně fungující network-centrické struktury, která mi umožní pokračovat v procesu sebeaktualizace, nemusím už dělat nic jiného. V nejlepším případě jsem vytvořil model, který mohou jiní lidé, pokud chtějí, napodobit pro sebe svým vlastním způsobem. V nejhorším případě se svět změní jiným způsobem a proces harmonizace s touto změnou se bude muset odehrát jinak.
Role agentur pro hospodářský rozvoj
Agentury pro hospodářský rozvoj jsou struktury, které vytvořil existující systém a proto fungují na základě nynějšího asimilovaného vědomí. Organizace mají nutně zájem na svém vlastním přežití, často na úkor jednotlivých lidí, z nichž jsou organizace vytvořeny. Úkoly, které stojí před agenturami pro hospodářský rozvoj, jsou složité: jak umožnit přechod k novému přístupu a novému vědomí, jehož součástí musí být rozčlenění samotných agentur i organizací zákazníků, jimž tyto agentury slouží. Sebevražda vlastní organizace se plánuje velmi těžko. Avšak v případě agentury Scottish Enterprise už byly realizovány první kroky směrem k rozčlenění a distribuci pracovních úvazků a k práci z domova. Tato inovativní iniciativa bude bezpochyby velmi cenným poučením pro Scottish Enterprise i pro jiné organizace, které se chystají k podobným změnám.
Analýzou procesů změn uvnitř vlastní organizace budou agentury pro hospodářský rozvoj schopny lépe pochopit a podporovat obdobné struktury, které se mění ve snaze přizpůsobit se změnám v technologii na globálních trzích a v lidském vědomí.
Michael Wolff
http://www.arts.gla.ac.uk/Slavonic/staff/JanCulikHome.html