Na prodej 4. července
4. července 1776 vznikly Spojené státy, pod heslem "život, svoboda a právo na štěstí". V roce 1997 to znamená "deregulaci", ale, píše Mary Dejevsky, Evropané by si měli dávat pozor a nenapodobovat Američany zrovna na této cestě
Independent, 4. července 1997
Říkejte si, co chcete o volném trhu: přináší to prospěch a funguje to: výsledkem jsou levné byty, levé potraviny, levné automobily, levné podniky veřejných služeb, levné služby. Zlikvidujte veškerou státní regulaci a osvobozený duch konkurence stlačí ceny na minimum, ve prospěch vás, mne i všech ostatních. To je onen obraz Spojených států jako spotřebitelského ráje, jímž se vychloubají Američané.
Tak úspěšná je deregulace ve Spojených státech podle konvenčních hospodářských ukazatelů, že americká filozofie deregulace zvítězila před více než desetiletím v Británii na celé čáře (s trochou pomoci od Margaret Thatcherové) a pokud Brusel prosadí svou, deregulace zvítězí po celé Evropě.
Nebylo to ve jménu deregulace, když nešťastný Alain Juppé šel do konfrontace s francouzskými řidiči kamionů a s piloty Air France? Nebylo to ve jménu deregulace, kdy Helmut Kohl riskoval hněv německých ocelářských dělníků, a proč oba tito vedoucí představitelé museli chlácholit nespokojené pracovníky telekomunikací? Nejsou snad Spojené státy vzorným předobrazem toho, čím by se měla stát Evropa?
No, žiju už tři měsíce jako "spotřebitel" ve Spojených státech, v zemi deregulované hojnosti. Jsem jedním z nejostřejších oponentů komunismu starého stylu, jakého kde na světě najdete. Přesto však podstupuje moje víra ve volný tržní mechanismus amerického stylu tvrdé zkoušky. Nejde o to, že by americká ekonomika nebyla v rozkvětu - to je. Ani nejde o to, že by nebylo mnoho cen zboží v Americe nižších než jsou ve většině evropských zemí, to taky jsou.
Jde mi spíše o to, že v Americe existují velmi významné sektory činnosti, kde, navzdory kruté konkurenci, z toho neplyne zákazníkům naprosto žádný prospěch. Naopak - jsme tu ve Spojených státech obětí vysoce tajnůstkářského a defenzívního podnikání, při němž jsou informace smrtící obchodní zbraní.
Zamyslete se nad tímto:
Během svých prvních týdnů pobytu ve Washingtonu jsem potřebovala hotel, než si najdu byt, a tak jsem se vydala zjistit, jaké hotelové pokoje jsou k dispozici za jaké ceny. V prvním hotelu se ukázalo, že nikdo jaksi nerozumí mé otázce. Sice mi byli všichni neobyčejně zdvořile nápomocí, jenže mi připadalo, že se snažím vbourat se do (moskevského komplexu tajné policie) Ljubljanky ve snaze získat nejtajnější informace KGB. Svým způsobem to taky bylo pravda.
Chtěla jsem na hotelu, aby my prozradil své komerční tajemství: cenu hotelového pokoje. Ne okamžitou cenu, pro rychlé pronajmutí pokoje na ten večer, chápete, ale abych si to mohla porovnat s cenami hotelových pokojů a službami, nabízenými jinde. Ach, ty evropská nevinnosti! Takové informace záměrně systém tají před všemi lidmi, s výjimkou těch nejzasvěcenějších podnikatelů.
Téměř v každé mramorem vyložené recepci musel být povolán z daleké kanceláře někdo ve vysoce elegantním obleku - marketingový ředitel. Zaměstnanci u pultu nemají tyto hypertajné informace k dispozici. Pokud naléháte, řeknou vám, kolik bude stát ubytování na tuto noc, ale málokdy je jim svěřeno více informací. Cena hotelových pokojů závisí na poptávce, reálné i očekávané. Mění se nejen den ze dne, ale i hodinu od hodiny, podle toho, jaké magické hranice se dotkne počet objednaných pokojů. Pro normálního zákazníka, který nemá vyjednavačskou moc větší skupiny či podniku, neexistuje žádná standardní cena.
Systém má občas zvrácené důsledky. V jednom hotelu byla cena pronajmutí pokoje na týden vyšší než cena pokoje na jedinou noc krát sedm. "To asi není správně," řekl mi "marketingový ředitel", když jsem ho na to upozornila. Bylo to správně. Ke konci týdne jde totiž cena ubytování nahoru, protože přijíždí více hostů.
Určovat a měnit cenu podle poptávky je neotřesitelný, základní princip volného trhu. Potíž je, že zákazník jako vy nebo já nemá k dispozici informace, které potřebujeme, abychom se mohli svobodně rozhodnout, která cena je pro nás výhodná. Tyto informace jsou tajné, jsou udržovány v přísně střežených počítačích hotelových společností. Nemáme možnost srovnávat ani posuzovat ceny hotelových pokojů.
Je pravda, že toto je praxe hotelových koncernů ve velkých městech. Malé, soukromé hotely mimo nejdůležitější čtvrti měst si dosud zachovávají svůj šarm a svou přístupnost. Avšak těm dosud nejde o velké peníze. Je možné, že je pouhou otázkou času, jako už jen oněch několik zbývajících soukromě provozovaných obchodních domů, kdy je sežerou velké hotelové firmy.
Něco podobného se týká pronájmu automobilů. Můžete obtelefonovávat kolik firem chcete - buď narazíte na nějakou firmu nabízející mimořádnou slevu, anebo ne. Půjčovny automobilů užívají tarifní systém, který se mění hodinu od hodiny, podle tržních podmínek. Cena, o níž vás informovali v devět hodin ráno, už neplatí v 11 dopoledne, poté, co se vám podařilo obtelefonovat pro srovnání několik dalších půjčoven. Je to přesně jako s cenami hotelů: vy, zákazník, jste byl vyloučen z přísně kontrolované komerční smyčky.
Což mě vede k zločinným cenám letenek, v tomto americkém spotřebitelském ráji. Pamatujete, jak se psalo, že deregulace amerického dopravního letectví povede k nízkým cenám a kvalitnějším letům po Spojených státech i do zahraničí? Dočasně tomu tak skutečně bylo - po určitou dobu - optimisté se domnívají, že to tak bude zase znovu.
V současnosti to však stojí třikrát více, letět přes Spojené státy (z Washingtonu do Albuquerque v Novém Mexiku nebo do El Pasa v Texasu) že cestovat z Washingtonu či New Yorku do Londýna. Může se to zdát absurdní, ale je možné, že poletíte-li z Washingtonu do Bostonu přes Londýn, bude to pro vás levnější.
Pokud opravdu musíte použít domácí americké letecké linky, jedinou možností, jak získat levnější letenku, je koupit si ji několik týdnů předem a neměnit datum odletu. Opět se ocitáme v zemi kouzelně určovaných počítačových cen, které se pružně mění podle požadavků trhu. Až na to, že se letenky, zbylé na poslední chvíli, neprodávají levně. V době kratší než týden před letem musíte za letenku zaplatit na většině domácích amerických tras plnou cenu.
V poslední době ovládla celá řada leteckých společností monopolně konkrétní domácí americké letecké trasy, takže na nich nefunguje konkurence. Na trasách, kde funguje konkurence,. jsou letenky často o padesát procent levnější než na trasách, kde konkurence není. Ale počet tras s konkurencí klesá.
Je férové namítnout, že hotely, letadla a pronajímání automobilů jsou starosti jen menšiny obyvatelstva, i v americké vysoce mobilní společnosti. Konkurence (a obrovský trh) umožnily obyčejným lidem ve velkém množství vlastnit automobily, konkurence (a obrovské množství prostoru) daly lidem v porovnání s evropskými cenami levné byty.
Avšak vezměte si obyčejné telefony. Američané si na zmatek v telekomunikacích začínají stěžovat už při každé příležitosti. Na co si stěžují: že je neustále obtěžují telefonáty konkurenční telekomunikační firmy a snaží se je přesvědčit, aby přešli k nim, přecpané meziměstské i místní linky, protože telekomunikační firmy získaly příliš velké množství zákazníků a nemají pro ně dostatečný počet linek, telefonní informace, které jsou umístěny ve vzdálenosti tisíců kilometrů od tazatele, takže dochází k omylům. Avšak největší množství stížností se týká složitých a zmatených telefonních tarifů: je téměř nemožné (to je záměrné) srovnávat ceny jednotlivých telekomunikačních společností, nebo dokonce jen získat přesné informace. Přeneste si obrovské bludiště nejrůznějších britských cen za mobilní telefony na normální telefonní linky a pochopíte, jak zmatená celá situace je.
Mé pokusy přesvědčit telekomunikační společnosti, aby mě informovaly o svých tarifech, selhaly u první překážky. "My vám to faxovat nemůžeme." "Ale vždyť jste telekomunikační firma." "Ano, ale nemůžeme faxovat z počítače." Jako v hotelových koncernech, řadoví zaměstnanci telekomunikačních firem nemají k dispozici tajené tarifní informace. Musíte proniknout o několik zaměstnaneckých vrstev hlouběji - a ti vám pak tarif nemohou odfaxovat.
Závěr:
Jak sleduji důsledky americké deregulace jako spotřebitel, docházím k závěru, že se děje toto: V první etapě deregulace dochází k vynikajícím výhodám pro zákazníka (služby v dosud vysoce regulovaném americkém bankovním sektoru jsou daleko dražší, daleko neefektivnější a daleko vůči zákazníkovi nepřátelštější než v Británii), avšak výhody se brzo rozplynou.
Tlak na firmy, aby udržovaly ceny na nízké úrovni a produkovaly zisk, vede často k poklesu kvality služeb a jejich rozsahu. Špatně placení zaměstnanci na nejnižších úrovních - kteří právě přicházejí do styku se zákazníikem - jsou často špatně informovaní, nepříjemní a neochotní. Kromě toho, velké společnosti využijí svého velkého podílu na trhu, aby minimalizovaly vliv konkurence. Tajně sledují ceny konkurenčních firem a to tak, aby mohly vyšroubovat vlastní ceny na maximum, které tento (umělý) trh snese. Snaží se - prostřednictvím fůzí a utajování informací - vytvořit co si na trhu co nejmonopolnější postavení.
Není pravda, že zájmům velkých firem a malých spotřebitelů slouží konkurence ve stejné míře. Cílem úsilí velkých amerických firem - stejně jako evropských státních monopolů - je konkurenci potlačit. Trh možná vládne, ale pokud není regulován přísnými pravidly, které udržují při životě konkurenci, dříve nebo později se promění v boj o přežití - na život a na smrt.
Mary Dejevsky
Práci hledá
Česká dívka z Prahy (23 let) velmi plynně hovořící anglicky (Cambridge Certificate of Proficiency) a dobře znalá Velké Británie, kterou procestovala a kde žila dva roky, nabízí své služby pražské cestovní kanceláři, která organizuje cesty do Anglie a do Skotska. E-mailujte na tuto adresu.
http://www.arts.gla.ac.uk/Slavonic/staff/JanCulikHome.html
