Přehled dnešního vydání:

• Wall Street Journal o televizi Nova
• Opravy nepřesností v článku WSJ
• Britské volby
• Reportáž z pátečních londýnských ulic - Independent
• Jakým mechanismem vyhrál Blair volby?

Superúspěšná česká televizní stanice vyvolává hněv mnohých intelektuálů

Wall Street Journal, 30. dubna 1997

Robert Frank

Praha - Začalo to jako jiné revoluce v této části světa: pět otrhaných intelektuálů spolu debatovalo v jednom pražském bytě o "osvobození".

Ale tentokrát, namísto o politiku, jim šlo o jiný zdroj moci: o televizi. Vláda ČR se připravovala odprodat (1) první komerční televizní licenci ve střední Evropě, a tak skupina napsala manifest o tom, jaká by měla být "inteligentní" televizní stanice, která by se stala závistí východní Evropy. Přislíbili mezinárodní zpravodajství, jazykové kurzy, zeměpisné pořady, právně vzdělávací pořady, české filmy a dokonce i každý den pozdě večer "sociologický průzkum veřejného mínění".

O pět let později je jejich televizní stanice, TV Nova, obrovským úspěchem. Ale čeští zakladatelé byli většinou nahrazeni dědicem amerického kosmetického impéria a jeho zástupcem, stanice je uprostřed kontroverzí a jediné, co v jejím programu může vzdáleně připomínat zeměpisný film, je americký seriál "Baywatch".

Více než televizní seriály

Ronald Lauder a jeho firma, Central European Media Enterprises Ltd (CME), registrovaná na Bermudských ostrovech, se chtějí stát ve východní Evropě superbroadcasterem, mocnou firmou, provozující televizní stanice. Chtějí k tomu použít vzoru televize Nova. Novu sleduje téměř 70 procent české televizní divácké obce. TV Nova začala vykazovat zisky pouhé tři měsíce po zahájení vysílání. Zahájení jejího vysílání bylo tak nejúspěšnější v historii televizního vysílání v Evropě. "Dokážeme opakovat finanční úspěch televize Nova v Polsku, v Maďarsku, po celé východní Evropě," konstatuje Len Fertig, prezident a generální ředitel firmy CME. Ronald Lauder se odmítl vyjádřit k televizi Nova i k podniku CME. Ředitelství televize Nova konstatuje, že útoky v ČR pocházejí od hrstky intelektuálů a členů dohližitelské Rady. Tito lidé mají závist, že je televize Nova úspěšná. Žádným způsobem neovlivní plány na budoucí rozvoj TV Nova.

Avšak jiní vidí Novu jako odlišný model - jako něco, čemu je nutno se vyhnout. Česká rada pro rozhlasové a televizní vysílání je znepokojena, že liberalizací sdělovacích prostředků v ČR vznikla na trhu obrovská cizí síla. Česká Rada vyšetřuje Novu pro údajná porušení vysílací licence. Rada pohrozila, že televizi Nova odebere licenci, nebo jí dá pokutu. Policie Novu také vyšetřuje. Činitelé konstatují, že si Nova asi podrží televizní licenci, ale nynější kontroverze by mohla vést tomu, že budou zpřísněny vysílací podmínky. Kromě toho se jeden ze zakladatelů televize Nova s ní soudí o vliv nad řízením stanice. Označuje ji za "americkou propagandistickou mašinérii".

Obava z repríz

"Sledujeme, co se děje s televizí Nova už dlouho," konstatuje Andras Szekfu, poradce pro otázky sdělovacích prostředků v Maďarsku, které se chystá odprodat státem vlastněné televizní licence komerčním provozovatelům. "Nemyslím si, že bude mít jediný soukromý televizní okruh kdy znovu možnost stát se tak obrovsky vlivným a mocným."

Když se pět českých zakladatelů dalo v roce 1992 dohromady v úsilí získat licenci pro TV Nova, domnívali se, že mají všechny potřebné vlastnosti pro úspěch. Měli mnoho schopností: byli mezi nimi čelný politický disident, filmový režisér, psychiatr, scénárista a sociolog. Byli dobře známí a měli dobrou pověst jako obhájci české kultury. Chyběla jim jediná věc: peníze,

Na scénu vstoupil Mark Palmer a Ronald Lauder. Palmer byl fikaný bývalý americký velvyslanec v Maďarsku. Odešel z ministerstva zahraničních věcí a začal pracovat pro Laudera, ve snaze najít ve středovýchodní Evropě příležitosti pro investice do sdělovacích prostředků. Palmer a Lauder očekávali, že jak přijmy lidí v regionu porostou a lidi začnou kupovat více spotřebního zboží, objem reklamy se astronomicky zvýší a v rozvoji televize to způsobí druhou vlnu hospodářského rozkvětu.

Po setkání se zakladateli souhlasila firma Ronalda Laudera, že bude do vytvoření stanice Nova investovat 9 miliónů dolarů. (2) Lauder si ponechal kontrolující balík akcií ale on sám i jeho patneři souhlasili, že zaujmou "citlivý postoj vůči místním názorům a místní kultuře". Nova porazila více než tucet jiných žadatelů o licenci - která vláda udělila v podstatě zadarmo (1) a 14. listopadu 1994 (3) zahájila první komerční vysílání ve východní Evropě filmem "Sofiina volba".

Hlavní architekt

Železný provedl rozsáhlé spotřebitelské průzkumy veřejného mínění a zjistil, že Češi nechtějí sociologické průzkumy. Zjistil, že chtějí "Dallas". Nova začala do ČR pumpovat americké filmy jako "Pretty Woman" a "Crocodile Dundee" a americké seriály jako "MASH" a "Melrose Place". Stanice nezavedla tradiční nudné východovevropské večerní televizní zpravodajství, v němž si potřásají rukama šéfové vlád, a nahradila ho bulvárním stylem lokální televizní stanice amerického velkomětsta, zaměřeným na vraždy, násilí a silniční nehody.

Nova také zahájila rozsáhlou marketingovou kampaň. Český kreslíř pomohl Železnému vytvořit maskota, psa jménem Nováka, což je nejobvyklejší české jméno. Na reklamních plakátech, v časopisech a v novinách oslavovala Nova Nováka jako svého druhu typického českého občana, který je solí země - polovzdělaného člověka z venkova, který se živí manuální prací a má plné právo rozhodnout se, na jakou televizní stanici se bude dívat. Nova dokonce vybudovala v Praze "nováckou hospodu", kde servírují číšníci ve vázankách pod obří televizní obrazovkou sklenice českého pěnivého piva a horké knedlíky.

Nováci českého národa jsou nadšeni. Vezměte si třeba Anetu Novákovou. Poléhává v tzv. "americkém" tričku v obývacím pokoji ve svém bytě v Kralupech, což je bezútěšné město s rafinerií na sever od Prahy, a tráví většinu odpoledne sledování seriálů v televizi Nova. Televize Nova hlaholí často hlučně z obývacího pokoje od Nováků od půl sedmé ráno do půlnoci. Anetě Novákové se líbí americké situační komedie, ale její nejoblíbenější pořad je Tabu, v němž se pozdě večer hovoří o sexu. Její manžel dává přednost sportu a akčním filmům jako je "Die Hard". Její tříletý syn cape každý den ráno do obýváku a dívá se na "Esso", program s videoklipy, v nichž vystupují skupiny jako Spice Girls a Aerosmith.

"Jediné, co náš syn David s tím televizním přijímačem umí, je zapnout knoflík číslo tři a pustit Novu," říká paní Nováková. "Není důvodu televizi přepínat na jiný kanál." Výsledek: Nova TV vydělala loni více než 45 miliónů dolarů provozního zisku z příjmu 109 miliónů dolarů. Hodnota akcií podniku CME, které jsou kótovány na americké firmě Nasdaq, se více než zdvojnásobila od roku 1994, a to především v důsledku úspěchu TV Nova.

Útok proti morálnímu bahnu

Železný se brání, že kritika pochází jen z malé skupiny lidí. "Intelektuálové se domnívali, že jsou Češi něco zvláštního, že jsou inteligentnější než jiné národy. My jsme dokázali, že to není pravda. Ukázali jsme, že Češi jsou jako ostatní Evropané, jejichž prvním zájmem je fotbal, a hned za tím následuje erotika. To nám nikdy nebude odpuštěno."

Ale kritikové neútočí pouze na pořady televize Nova. Nova je také terčem útoků pro problémy spojené s její televizní licencí. Ve snaze vyhnout se kritice, že televizi vlastní cizinci, vytvořila Nova a česká Rada pro rozhlasové a televizní vysílání právnickou kličku. Namísto toho, aby Rada udělila licenci rovnou televizi Nova, kterou vlastní CME, vláda doporučila, aby licenci dostala firma, kterou plně vlastní čeští občané, původní zakladatelé. Firma se jmenuje CET 21. Nova pak dostala "ekluzívní, bezpodmínečné a nezrušitelné" právo licenci používat.

Dvojí struktura dovolila české vládě konstatovat, že je majitel licence český, přesto však dala americkým partnerům nad stanicí majoritní vliv. Ale nová Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, kterou jmenoval parlament poté, co byla stará rada uprostřed kontroverze rozpuštěna, tuto dohodu zpochybňuje. CET 21 totiž dostalo podíl v televizi Nova výměnou za právo dovolit firmě CME užívat pro sebe vysílací licence. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání argumentuje, že se to rovná nezákonnému předání licence jinému provozovateli.

"Je to, jako byste dali svůj řidičský průkaz někomu jinému," konstatuje Zdeňka Hůlová, zástupkyně předsedy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. "Nemůžete licenci jen tak dát někomu jinému."

Pravděpodobná pokuta

Len Fertig, ředitel společnosti CME, tvrdí, že jeho podnik jen splnil to, co mu nařídila česká vláda. "Řekli nám, abychom firmu založili takto, a to jsme udělali," konstatuje. "Pokud s tím mají problém a chtějí, abychom to změnili, tak to učiníme."

Zároveň však Nova zápolí s dalším kontroverzním odhalením. Začalo to Milanem Šmídem, zvídavým univerzitním učitelem žurnalistiky na Karlově univerzitě. V listopadu ukazoval studentům, jak je možné stáhnout si z Internetu dokumenty o finanční situaci amerických podniků, předložených inspekčnímu úřadu americké burzy. Šmída náhodou napadlo jen tak zadat vyhledávacímu nástroji na Internetu jméno podniku Central European Media Enterprises. Našel dokument, který posléze vyvolal palcové titulky.

Ke čtvrtletní podnikatelské zprávě firmy CME byl totiž přiložen plán na to, že Vladimír Železný má plně ovládnout firmu CET 21 - a to s pomocí podniku CME. Podle dohody půjčila firma CME Železnému 4,7 miliónů dolarů na vykoupení podílů původních vlastníků, aby získal kontrolu na 60 procenty podílů firmy CET 21.

Dohoda, která byla uzavřena loni v létě, poskytla podniku CME v držiteli licenci silného spojence. (5) Také se v jejím důsledku stali původní zakladatelé okamžitými milionáři, i když s řízením stanice nemají vůbec nic společného. Fedor Gál, čelný slovenský disident a jeden ze zakladatelů, obdržel za prodej svých podílů více než 1,2 miliónu dolarů. Gál tvrdí, že mu peníze pomohou věnovat se vydávání knih. Zakladatelům je také každý měsíc vyplácen "poradenský honorář", jehož výše nebyla zveřejněna.

"Nejsem loutka"

České úřady nad touto dohodou zuří. Podnik CET 21 byl podle zákona povinován předem žádat o schválení veškerých majetkových změn. Avšak Rada pro rozhlasové a televizní vysílání konstatuje, že se o Železného dohodě dověděla až dlouho poté, co byly dohody podepsány. Rada konstatuje, že celou věc studuje a možná zahájí druhé vyšetřování.

Fertig tvrdí, že Nova neměla povinnost informovat Radu předem o dohodách, protože zákon, který požadoval, že majetkové změny musí Rada předem schválit, byl nedlouho předtím zrušen. "Otázka je to sporná," konstatuje. "A kdyby naše firma nebyla kótována na americké burze, žádné tyto informace bychom vůbec zveřejňovat nemuseli."

Ponecháme-li stranou specializované právnické argumenty, Nova má velký politický vliv v ČR a v jejím důsledku je pravděpodobné, že podnik CME ve sporu s Radou zvítězí. Zpravodajství TV Nova sleduje převážná většina obyvatelstva. Zpravodajství Novy je daleko vlivnější než zpravodajství státní televize. "Televize Nova nás může zničit," řekl jeden vysoce postavený poslanec v českém parlamentě.

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání není jediná, která útočí na Novu. Nejnovější útok pochází od jednoho ze zakladatelů, Petera Kršáka. Tento výstřední filmový režisér a bývalý scénárista otevřeně Američany kritizuje a příkře odsuzuje Ronalda Laudera jako "pitomého prodavače mastí". V důsledku konfliktu neprodal Kršák své podíly v CET 21 Vladimíru Železnému. Fertig říká, že je Kršák nikdy nechtěl prodat. Kršák uvádí, že byl z dohody vytlačen.

Pokud soudy zjistí, že Kršákovi nebylo nabídnuto totéž jako ostatním zakladatelům, dohoda Vladimíra Železného by mohla být anulována.

Kršák konstatuje, že jeho cílem nejsou peníze, ale návrat stanice do českých rukou. "Nejde mi ani o peníze, ani o moc," říká a popíjí cappuccino v jedné zakouřené pražské kavárně. "Chci jen vrátit Čechům jejich televizní stanici."

Potud Wall Street Journal z 30. dubna 1997. Článek obsahuje některé nepřesnosti, které tímto opravuji.

1. Vysílací licence byla CET 21 vydána zadarmo.

2. CME si vypůjčila si tuto částku v ČR, nešlo tedy ani tak o to, že by "intelektuálové" z CET 21 neměli peníze, ale o to, že zřejmě neuměli půjčku vyjednat.

3. TV Nova nezačala vysílat v listopadu 1994, ale začátkem února 1994.

4. Železný nebyl mluvčím prezidenta. Byl členem pracovního týmu českého premiéra Pitharta.

5. Reportér WSJ si bohužel neprostudoval dokumenty CME na Internetu a tuto klíčovou záležitost nepochopil.

Dohoda mezi Železným a firmou CME o "půjčce" ve výši 5,220 000 dolarů (nikoliv 4,7 miliónů dolarů, součástí "půjčky" byla i částka 520 000 dolarů, poskytnutá předem!) nebyla vůbec o půjčce.

Dohoda o půjčce je složitý mechanismus, jehož prostřednictvím se firmě CME podařilo získat dodatečných 5,2 procent podílů původních členů firmy CET 21 v ČNTS NOVA, čímž CME zvýšila svůj podíl v ČNTS NOVA na 93,2 procent.

Zároveň získala firma CME právo veta při všem rozhodování ve firmě CET 21, kde má nyní Železný většinový, šedesátiprocentní podíl. Železný se zavázal firmě CME, že bude hlasovat nově získané podíly ve firmě CET 21 jedině podle přání podniku CME (viz články 8.3. a 9.4. b smlouvy o "půjčce" mezi Železným, a CME z 1. srpna 1996, které jsou přílohou čtvrtletní zprávy za třetí čtvrtletí 1996, podané inspekčnímu orgánu Security and Exchange Commission).

Podle českého mediálního zákona je však licence nepřenosná.

Další poznámky:

A. Rada prý bude podle Uhdeho pravděpodobně CME pokutovat. K tomu cituji tento odstavec z burzovního prospektu CME, z něhož vyplývá, že vzhledem k astronomickým ziskům TV Nova je legálně povolená pokuta, kterou Nově může uložit Rada, naprosto směšná a "hmotně nemůže záporně ovlivnit provoz stanice":

The Czech Radio and Television Council has legal authority to impose fines in the amounts of Kč10,000 ($362) to Kč2,000,000 ($72,438) for failure to comply with this legislation or with recommendations of the Czech Radio and Television Council. The imposition of such fines will not have a material adverse effect on Nova TV or the Company.

B. Soud se prý bude zabývat tím, zda Kršákovi nebylo nabídnuto odkoupení podílů za stejných podmínek jako ostatním podílníkům.

Jak je ale možné, že CME odkoupila akce ČNTS NOVA, které vlastnila Česká spořitelna, skoro v tutéž dobu, kdy odkupovala akcie od podílníků podniku CET 21, za poloviční cenu? Není to insider dealing?

Jak je možné, že se nikdo v ČR nezabývá tím, že původní podílníci dostali licenci zadarmo, a právě proto, bez jakékoliv zásluhy, se nyní stali milionáři. Peníze, které obdrželi, právoplatně patří českým daňovým poplatníkům. Každý z vás jste dotoval lidi jako Fedor Gál z vlastní kapsy.

C. Další maličkosti, kromě chyb už zmíněných v textu:

ČT není státní, ale veřejnoprávní televize. V podnicích ČNTS a CET 21 nejsou akcie, ale podíly: nejsou to akciové společnosti.

Jan Čulík

Britské všeobecné volby

Konzervativni tydenik Sunday Telegraph o rozdrceni britskych konzervativcu ve volbach

"Štípněte mě, jestli bdím - já nemůžu uvěřit, že jsou pryč"

Reportáž listu Independent z pátečního Londýna

"Štípněte mě, štípněte mě, jestli bdím - já nemůžu uvěřit, že jsou pryč!" říkal jeden muž v danu u policejní bariéry v Downing Street. Brzo ráno, byli vzhůru celou volební noc, přišli odevšad.

"I jestli se dožiju do sta let, už nikdy nenastane takovýhle den," říkala sedmasedmdesátiletá Mary Thorowgoodová, která přinesla Blairovi rudou růži a dopis, který mu chtěla vložit do ruky, bude-li to možné.

Byla na místě brzo ráno, aby se dostala v davu do první řady a hněvivě volala na Majora, když odjížděl z Downing Street a jásala při příjezdu Tonyho Blaira. "Pamatuju se na rok 1945 (kdy také zvítězili velkou většinou labouristé, pozn. JČ) jako by to bylo včera. Ale tohle je lepší!" vykřikovala.

Peter Bradshaw přijel po dálnici až z Liverpoolu. "Byl jsem z toho na větvi, musel jsem to vidět na místě. Včera večer jsem skočil do auta a jel jsem jako blázen."

Úspěch vyvolává další úspěch. Kamkoliv jsem se obrátila, lidi se usmívali na celé kolo - všichni byli najednou stoupenci Labouristické strany. Bylo obtížné najít někoho, kdo by přiznal, že hlasoval pro někoho jiného. Je možné, že jsem jela s jediným londýnským taxíkářem, který byl výjimečně labourista: Vždyť je notoricky známo, že londýnští taxíkáři jsou zarytí konzervativci. Ale ne dnes. Všichni zářili labouristickým volebním úspěchem.

Někteří však měli pocit viny. Osmnáctiletá Natalie Richardsonová, u stánku se suvenýry na rohu, se přiznala: "Já jsem k těm volbám nešla. Myslela jsem, že to nemá cenu."

Zůstala ale pak u televize celou noc vzhůru a dívala se, jak přicházely výsledky? "Je to oslňující. Skutečně fantastické. Opravdu si myslím, že pomůže vytvořit pracovní příležitosti pro mladé lidi. Ano, měla jsem jít hlasovat."

John Hyndman, metař v ulicích ve Whitehallu, třicetiletý muž s rozštěpem patra a špatným zaměstnáním hlasoval šel. "Nikdy předtím jsem u voleb nebyl. Ale labouristi pomůžou lidem, jako jsem já."

"Miluju ho, miluju ho, chci mu dát pusu," vykřikoval Jonathan Rickards ze Shrewsbury. Vedle něho stál šestašedesátiletý muž, který téměř zemřel, protože musel čekat šest měsíců na operaci srdce, zatímco pacient v nemocniční posteli vedle něho čekal jen deset dní - byl totiž od privilegovaného obvodního lékaře, který si spravoval vlastní finance. "Musel jsem tady být a vidět na vlastní oči, jak Major odjíždí," řekl.

Jedna osoba se opírala o obrovská železná vrata, která u vjezdu do Downing Street nechala postavit Margaret Thatcherová a připomněla, že Labouristická strana přislíbila, že ta vrata strhne. Bylo by to dobré počáteční gesto.

Čekali dlouho, od rozbřesku, v ostrém slunci, všichni měli pocit, že jsou svědky historické události. Mluvili o roce 1945, o roce 1906. Někdo řekl, že je to, jako když padla Berlínská zeď. Plni euforie, žádná hyperbola jim nestačila. Mnozí říkali, že nevěřili, že se tohle někdy stane. "Po posledních volbách jsem nevěřil průzkumům veřejného mínění. Myslel jsem, že zas prohrajeme."

"Musím říct, že ze začátku se mi ten Blair nelíbil," řekl stavební dělník. "Nadšený jsem nebyl. Říkal jsem, že jsou všichni stejní. Málem jsem nešel k volbám. Ale samozřejmě že vůbec nejsou všichni stejní."

V co ti všichni lidé doufali? Ve velké věci. Sociální spravedlnost, Blairovu poctivou a slušnou společnost, férovost, naději a konec sprostotě. Nedoufají náhodou v trochu moc? Ne, ne, vůbec ne, říkali všichni jednohlasně.

"Vím, že to potrvá dlouho. Bude to těžké. Nemůže udělat všechno najednou," řekl Jim Moor, který se ve východním Londýně stará o chudé lidi. "Bude to možná trvat celé roky, ale on se postará o slabé a chudé. Já mu věřím."

Mezi novináři a politologickými analytiky, kteří pod drobnohledem zkoumali každé slovo projevů Blairovy předvolební kampaně vznikla vlna cynismu. Mezi těmito lidmi ale ne. Byli hluboce dojati Blairovými proslovy během volební noci v televizi. Muži i ženy říkali, že měli slzy v očích. Věří v jeho pokoru, v jeho emoce, v jeho odhodlání.

Je však skutečně možné, aby byl někdo tak intenzívně dobrý, jak to tito lidé potřebují? Dokáže Nová labouristická strana rozbít věčný začarovaný kruh politický iluzí a politické deziluze, tak jistý jako cyklus rozkvětu a útlumu v hospodářství? Dnes byli všichni stoprocentně věřící. Zítra tomu bude jinak.

Prostřednictvím jakého mechanismu vyhrál Tony Blair volby?

Tito čtyři muži si dali úkol vážně zprofesionalizovat Labouristickou stranu. Úkol nabyl na aktuálnosti, když byl po smrti Johna Smithe zvolen do čela labouristů Tony Blair. Prvním cílem bylo přesvědčit sdělovací prostředky, že se jádro strany modernizuje a posunuje do středu politického spektra.

V roce 1983 zaznamenala Labouristická strana pod vedením Michaela Foota obrovskou porážku. Konzervativci Margaret Thatcherové měli vysoce výkonnou předvolební mašinérii, která spoléhala na reklamní agentury a na marketing. Mandelson věděl, že mají-li labouristé kdy znovu vyhrát volby, musejí i oni zvládnout toto "černé umění".

Zatímco Blair vnucoval straně novou disciplínu, Mandelson začal pracovat na marketingu. Stratégové labouristické předvolební kampaně mají za mnoho co děkovat Billu Clintonovi a jeho úspěšné kampani ve Spojených státech, kdy se mu podařilo přetvořit svou stranu na tzv. Nové demokraty. Clinton byl uražen tím, že britští konzervativci poskytli jeho soupeři Georgi Bushovi tajné záznamy o jeho studentské činnosti v Oxfordu, a tak prozradil Blairovým poradcům svou vlastní volební strategii.

Hierarchická struktura Labouristické strany byla zrušena a nahrazena asi deseti sobě rovnými pracovními týmy. Každý z nich se soustřeďoval na něco jiného: jak získat klíčové volební okrsky, jak zreformovat stranu, jak vytvořit pozitivní obraz ve sdělovacích prostředcích, jak vybudovat vhodný vzah s odbory, jak útočit na protivníky a dementovat jejich zprávy, jak prezentovat veřejnosti politické problémy, jak se věnovat regionům, jak jasně a srozumitelně komunikovat názory strany, jak organizovat logistiku, a tak dále. Vznikla meritokracie, v níž se šéfy jednotlivých tematických pracovních týmů se často stali úplně řadoví pracovníci a řídili i své nadřízené.

Tak měla Labouristická strana vypracovanou přesnou předvolební strategii na dobu téměř celého jednoho roku. V ústředí Labouristické strany bylo mozkové centrum, které okamžitě reagovalo na každé nové prohlášení konzervativců a dementovalo ho. Práce s médii byla tak efektivní, že bylo pro novináře téměř nemožné jakkoliv zpochybnit labouristickou oficiální verzi událostí. Labouristická reklama byla velmi účinná: průzkumy veřejného mínění ukázaly, že labouristické předvolební heslo "Británie si zaslouží, aby to tu bylo lepší" schvaluje 84 procent národa, kdežto s konzervativním volebním heslem "Británie hospodářsky kvete" souhlasilo jen 7 procent národa.

Tony Blair na svých shromážděních stále opakoval jen několik jednoduchých faktů. Pro novináře to bylo nudné, ale voličům se to líbilo. Vytvářelo to dojem sjednocené strany.

V předvolební kampani se labouristé zaměřili na nerozhodné volební okrsky. Potřebovali získat 90 křesel a celkový vzrůst labouristických volebních preferencí o 6 procent. Už dva roky před volbami zahájili v těchto okrscích obrovskou přesvědčovací kampaň. Cíl byl osobně se spojit telefonicky v těchto volebních okrscích do konce roku 1996 s osmdesáti procenty všech voličů. Hlavní zbraní byly telefonní databanky, kterých mají labouristé po celé zemi celkem dvacet. Týmy dobrovolníků navštěvovaly voliče doma. Cílem bylo přesvědčit v každém z těchto volebních okrsků přibližně deset procent nerozhodných voličů, aby hlasovali pro labouristy, což by k vítězství bohatě stačilo. Voliči byli rozděleni do několika kategorií: protilabouristé, nerozhodní, solidně prolabourističtí, labouristé jako druhá volba, labouristé, ale nechodí k volbám, a voliči, kteří při každých volbách hlasují jinak.

Kategorie voličů, o nichž se zjistilo, že mají tendenci při různých volbách hlasovat jinak, se stala hlavním cílem opakovaného telefonického přesvědčování, až do poslední chvíle před volbami. V předvolební kampani také osobně navštívili labourističtí kandidáti každý nejméně tisíc těchto váhavých voličů.

Tajemstvím úspěchu bylo přísné a pevné řízení celé kampaně. Tony Blair navštívil během 34 dnů předvolební kampaně 74 míst v šedesáti volebních okrscích a urazil 15 000 kilometrů autem, železnicí, letadlem a vrtulníky (měl pronajaté letadlo BAC 1-11, kterému se říkalo Blairforce One).

Labourističtí zřízenci kolem Blaira dávali pozor na to, aby se k němu nedostali novináři a nemohli mu dávat otázky. Mluvil s novináři jen třikrát, pokaždé o podružnostech, a byl přitom velmi nervózní. Zato bylo novinářům dovolováno, aby Blaira co nejvíc fotografovali.

Zatímco byl Blair na předvolebních cestách, volební kampaň z labouristického ústředí řídili Gordon Brown a Peter Mandelson. Každý den byly tři organizační schůze - v 7, v 11 a v 15.30. Politikové v terénu byli spojeni s ústředím prostřednictvím elektronických pagerů, faxů a internetu. Velkou pomocí byl rozsáhlý počítačový systém Excalibur, který dokázal okamžitě vydolovat i ty nejskrytější informace použitelné proti politickým soupeřům. Informační bulletiny byly všem vydávány dvakrát denně. Zdůrazňovala se jednoduchost politického programu: žádné přehnané sliby, jen : snížení počtu žáků ve třídách, snížení nezaměstnanosti, reforma zdravotnictví, snížení zločinnosti. Těchto pár příslibů bylo prezentováno jako něco velikého.

Konzervativci byli naopak rozhádaní, zejména ohledně přístupu k Evropské unii. Na začátku kampaně se labouristům podařilo vyvolat pozornost sdělovacích prostředků erotickými a korupčními skandály v Konzervativní straně. Podle čelných labouristů se měli konzervativci po celou kampaň soustřeďovat na své úspěchy v hospodářství, ale nemohli, protože jejich nejpopulárnější politik a nejefektivnější veřejný řečník je bývalý ministr financí Kenneth Clarke, ten je ale pro vstřícný vztah k Evropské unii, euroskeptikové ho nenávidí a nedovolili mu, aby řádně veřejně vystupoval. Tak si svou rozštěpeností konzervativci sami prohráli volby.

Bude zajímavé, zda dokáží svou předvolební hyperefektivnost přenést labouristé do praktické politiky.

Jan Čulík