17.4.1997

Investoři se vyhýbají středovýchodní Evropě

Financial Times, úterý 15. dubna 1997

Do střední a do východní Evropy neplyne podstatnější objem zahraničních investic. Je to způsobováno nejistotou právního řádu a mezerami v něm, nedokonalostí daňového systému, korupcí a zločinností.

Jacques de Larosiere, prezident Evropské banky pro rekonstrukci a rozvoj konstatoval, že se středovýchodní Evropě nepodařilo přilákat takový objem zahraničních investic, jaký je běžný v jiných částech světa.

Celá střední a východní Evropa, včetně bývalého Sovětského svazu, získala loni jen dvojnásobek objemu investic, jaké připlynuly do Singapuru. Singapur má přitom jen 3 milióny obyvatel, konstatoval de Larosiere.

Kumulativní příliv zahraničního kapitálu do středovýchodní Evropy dosáhl celkem v letech 1989 - 1996 jen 42 miliard dolarů, uvedla Evropská banka pro rekonstrukci a rozvoj.

Praha plánuje rozsáhlé škrty v rozpočtu

Vincent Boland

Financial Times , 15.4.

Česká vláda zveřejní ve středu opatření na omezení veřejných výdajů a na omezení obchodního deficitu. Opatření zahrnují rozsáhlé škrty ve státních výdajích, omezení platů ve státním sektoru, možné kvóty pro některé zboží z dovozu, pomoc pro vývozce, boj proti neplatičům daní, proti korupci, a dále pokračování privatizace.

Nejzávažnější jsou očekávané škrty ve výši až 30 miliard korun, aby byl odstraněn očekávaný rozpočtový deficit, a zavedené platového stropu ve veřejném sektoru, aby mzdy nestoupaly o více než 10 procent. Ministři mají zavést na svých ministerstvech úsporná opatření. Investiční plány budou zrušeny nebo odloženy.

Za utahování opasků požaduje vláda na ústřední bance, aby snížila úrokové míry. Minulý týden snížila banka požadavek na výši bankovních rezerv z 11,5 procenta na 9,5 procenta, jako signál, že za zpřísnění fiskální politiky vládou je ochotna uvolnit měnovou politiku.

Hlavním cílem balíku opatření je zvládnout rychle rostoucí obchodní deficit, který letos dosáhl už skoro jedné miliardy dolarů. Schodek na běžném účtu ČR pravděpodobně dosáhne v roce 1997 10 procent českého hrubého národního důchodu, v roce 1996 to bylo 8,6 procent, a tento schodek je hlavní příčinou znepokojení investorů.

Je možné, že budou zavedeny kvóty na dovoz potravin. (...) Vláda má ale nepevné postavení v parlamentě a státní rozpočet ČR je už velmi přísný, takže prostor pro další škrty je jen omezený. Škrty pravděpodobně nejvíce postihnou školství a zdravotnictví.

Dopis české učitelky středního věku - můžete poradit?

Píše mně jedna paní učitelka angličtiny z Jablonce. Je jí čtyřicet pět let. Učí angličtinu ve škole od pádu komunismu, v životě nebyla v Anglii. Anglicky se naučila z knih. Konstatuje: "průměrný učitelský plat je cca 8-9 tisíc korun, což odpovídá měsíčním výdajům za potraviny pro čtyřčlennou rodinu". Jinými slovy, ze svého platu se na návštěvu Británie nikdy nedostane.
Píše dále:

"Mladí, kteří chtějí pracovat ve školství, mají báječné možnosti studia v zahraničí. Snad to není příliš troufalé, kdybych i já měla zájem strávit například jeden měsíc v prostředí rodilých mluvčích. Proto se na vás obracím s prosbou o informace, zda takové možnosti (myslím i finančně dostupné) pro nás, nadšence středního věku jsou. Vzhledem k životním zkušenostem, výměna názorů by pro někoho žijícího v odlišných podmínkách mohla být zajímavá. Bylo by např. možné pobývat v nějakém školském zařízení nebo mezi lidmi, kteří by mou situaci pochopili? Svět je otevřen zatím jen těm nejmajetnějším, k nimž se učitelé samozřejmě nemohou počítat."

(Marcela Michovská, Erbenova 17, 466 02 Jablonec nad Nisou)

Jistě je velmi dobré, že mají dnešní mladí lidé v ČR konečně příležitost jezdit do světa. Jsou už ale lidé středního věku skutečně na smetišti? Tato paní bude v Jablonci pravděpodobně učit ve škole angličtinu ještě tak dvacet let. Neměli by i tito lidé mít možnost si svou zcela teoretickou znalost jazyka oživit konkrétní zkušeností ze země, v níž se tím jazykem mluví? (JČ)

Ještě jednou k sektě Nebeská brána

Že prý se takovými pitomostmi, jako je úsilí modelovat či kopírovat lidské vědomí prostřednictvím počítačových kódů, seriózní počítačoví programátoři nezabývají. (Ale doporučoval jsem už profesora Marvina Minského na MIT.)

Zde je shodou okolností další link na stránku těchto úvah. (Seriózní asi moc není.)

Je marihuana novým zázračným lékem?

Guardian, 15.4.1997

Konopí bylo poprvé doporučováno jako lék před 5000 lety, za vlády čínského císaře Čen Nuna, a to pro malárii, zácpu a zapomnětlivost. V Británii je to zakázané narkotikum a lékařsky se používá jen proti nevolnosti a zvracení u pacientů s rakovinou, kteří se podrobují chemoterapii.

Organizace Alliance for Cannabis Therapetics však zahajuje nyní v Británii kampaň, aby se marihuana začala používat více jako lék. "Nesmím vám předepsat přirozený, bezpečný lék na roztroušenou sklerózu, ale smím vám předepsat heroin," praví se v textu jednoho reklamního plakátu této organiazce. Heroin je podle britské vlády lékařsky přijatelnější narkotikum.

Britský Královská farmaceutická společnost a Společnost pro roztroušenou sklerózu budou letos pořádat konferenci o potenciálních léčebných účincích tohoto narkotika.

Asociace britských lékařů konstatuje, že je zapotřebí "dalšího výzkumu léčebných účinků marihuany". Většina důkazů, že marihuana působí jako lék pro různé nemoci - brzdí nezdravé hubnutí při AIDS, odstraňuje nevolnost při chemoterapii, neutralizuje chronické bolesti a svalové křeče při roztroušené skleróze, pomáhá při glaucoma, při astmatu a při epilepsii - je založena na náhodných zkušenostech anebo jen na studiích malého počtu pacientů. Nikdo však nezpochybňuje skutečnost, že je marihuana relativně bezpečná látka v porovnání s narkotiky, která jsou oficiálně lékařsky považována za přijatelnější. Nikdo nezemřel na požívání marihuany - museli byste zkonzumovat 700 kilogramů konopí za 15 minut, aby vás to usmrtilo.

Většina lékařů by marihuanu ráda předepisovala. Lékaři ovšem by se velmi obtížně smířili s tím, že by měli pacientům radit, aby marihuanu kouřili. Vědci zkoumaji možnosti výroby marihuanových náplastí nebo aerosolů.

"Neumíme vysvětlit, proč má marihuana léčebné účinky," konstatoval dr. Roger Pertwee, profesor biolékařských věd na Aberdeen University. "Cannabinoidy mají přesně konkrétní účinek. Mozek má receptory pro cannabinoidy. Pravděpodobně by se dalo marihuany používat u pacientů, jejichž příznaky jsou nezvládnutelné dnešními léky, zejména, mají-li ty léky nepříjemné vedlejší účinky. Měli bychom využít potenciálu marihuany."

Špionážní praktiky studené války nyní používá big business

Financial Times, sobota 12. dubna 1997

Když se José Ignacio López, šéf nákupu automobilky General Motors, tajně sešel ve Frankfurtu na oběd s předsedou správní rady soupeřící firmy Volkswagen, byl překvapen, jak mnoho měli oba společného. Bylo to jedním z důvodů, uvedl později López, proč přijal velkomyslnou nabídku firmy Volkswagen, aby k ní přešel.

López ale nevěděl, že člověk, s nímž v restauraci obědvá, Ferdinand Piech, nařídil dva měsíce předtím svému šéfovi výzkumu, aby získal Lópezův psychologický profil, obsahující podrobnou charakteristiku prostředí, z něhož López pochází, jeho charakterové rysy, jeho silné a slabé stránky, jeho sympatie a antipatie.

Lopezův přechod od firmy General Motors k firmě Volkswagen, k němuž došlo před čtyřmi lety, spolu s jeho kolegy od firmy Adam Opel, což je německá pobočka firmy GM, vedl k snad nejrozsáhlejšímu procesu, týkajícímu se průmyslové špionáže za celé desetiletí.

Podle německých prokurátorům si totiž bývalí ředitelé firmy GM do podniku Volkswagen přinesli daleko více než jen své zkušenosti. Údajně odcizili 4000 stran počítačových printoutů, na nichž byl seznam všech 60 000 automobilových součástek, které firma Opel kupovala, jejich dodavatelé, ceny, podmínky dodávek a dodací lhůty. Bylo to, jako kdyby se firma Opel octla najednou uprostřed tržiště nahá.

Zacílování a "svedení" šéfa nákupu firmy Opel, aby přešel ke konkurenčnímu podniku Volkswagen, bylo jako přímo opsané ze špionáýního thrilleru. Vyvrcholení této dramatické historie bylo posledním usilovným bojem o loajalitu tohoto vysokého pracovníka. Firma General Motors ho pozvala na tiskovou konferenci v Detroitu, kde chtěla oznámit, že byl jmenován ředitelem veškerých amerických provozů podniku GM. Pracovník odcestoval na letiště, tam zmizel a objevil se ve firmě Volkswagen.

Žádný ředitel firmy nemohl číst Lópezův příběh, aniž by nepocítil hrůzu v srdci. Útoky zvenčí je jedna věc. Zrada zevnitř je věc druhá.

Dopad celé záležitosti se stále ještě vyšetřuje, i když civilní soudní pře byla letos v lednu uzavřena, když firma Volkswagen u soudu souhlasila, že vyplatí podniku General Motors odškodné ve výši 100 miliónů dolarů a že po dobu následujících sedmi let bude od podniku GM kupovat součástky v celkové hodnotě 1 miliardy dolarů.

López a jeho přátelé nebyli špióni a srovnání s dramatickým, zákeřným světem studené války může být nepřesné. Avšak pro podnikatelskou supervelmoc jake je firma GM musela ztráta vysokého ředitele být stejně bolestná jako jakákoliv zrada v době studené války.

Americká vláda to v každém případě bere velmi vážně. Koncem minulého roku byl ve Spojených státech schválen Zákon o hospodářské špionáži, podle něhož mohou být osoby, provinivší se proti němu, odsouzeny do vězení až na 25 let, jednotlivci mohou být pokutováni částkou 25 000 dolarů a podniky až částkou 10 miliónů dolarů.

Důvěrně známé techniky lichocení a korupce jsou nyní používány za novým účelem. Stovky bývalých zaměstnanců státních špionážních organizací si nyní našlo finančně velmi výhodná zaměstnání ve světě mezinárodní podnikatelské konkurence, který je bez hranic. Tito lidé se vrací i k těm nejjednodušším trikům z učebnice pro špióna začátečníka.

Loni se například prohrabovali soukromí detektivové, které zaměstnal norský průmyslový koncern Kvaerner, v hrabství Dorset popelnicemi u domu bývalého ředitele své britské pobočky Davy International.

Pokud může k takovým praktikám docházet u douhodobě zavedených firem, může k nim docházet kdekoliv. A taky že se to děje.

Podle podnikatelského detektiva, který často pracuje ve Španělsku, používají tamější firmy členů rodiny a přátel svých zaměstnanců k tomu, aby kradli designy výrobků od zahraničních investorů.

"Španělé mají pořád komplex, že je Španělsko vlastně ve třetím světě," vysvětlil Peter Lilley z firmy Carratu International. "A Španělé už nechtějí být ve třetím světě. Chtějí se rychle dostat hospodářsky kupředu. Totéž platí pro Itálii."

Chaotický trh v Rusku, kde je často rozdíl mezi podnikatelem a kriminálním živlem velmi jemný, je doslova rájem pro podnikatelské poradenství. A místní odborníci v tomto sektoru to taky vědí. Skupina bývalých důstojníků KGB dokonce nedávno nabízela světovým podnikatelům své služby inzerátem v mezinárodním hospodářském deníku Wall Street Journal.

Lehce se může stát, že zahraniční podnikatelé v Rusku si pronajmou byty či kanceláře od formálních firem, které jen zakrývají novou ruskou zpravodajskou službu.

Rusům se za studené války sice podařilo občas spektakulárně přesvědčit některé západní zpravodajské důstojníky, aby přešli na sovětskou stranu, ale jinak byla činnost ruské tajné služby, tzv. rozvědky, značně hrubá. Sovětští agenti na Západě posílali do Moskvy většinou informace, které byly na Západě každému volně přístupné.

Avšak sovětská vláda se stala koncem sedmdesátých let výrazným průkopníkem právě v oblasti průmyslové špionáže, zejména v sektoru obrany a počítačů.

Richard Perle, bývalý náměstek amerického minsitra obrany, svého času organizoval v Pentagonu promítání diapozitivů. Po každém záběru nějakého amerického vojenského zařízení následovala fotografie okopírované sovětské verze. Ruské kopie byly tak silně podobné americkým originálům, že to vyvolávalo v sále potlačovaný smích.

Dnes přichází největší mírová hrozba od Číny, která hladoví po technologii a často nechápe západní pojem autorských práv. Tak vzniká nebezpečí, že západní firmy budou obchodovat, aniž by to věděly, s čínskou armádou, prostřednictvím její sítě formálních krycích firem, jejichž cílem je přinést do Číny nejnovější vojenský knowhow a zisky.

Podle Johna J. Fialky, autora nové knihy Válka vedená jinými prostředky, o hospodářské špionáži ve Spojených státech, má Čína nyní v USA více agentů než jich tam kdy mělo Rusko na vrcholu studené války.

V mnoha částech Asie, píše Fialka, existují celé hotely, jejichž jediným cílem je hosty odposlouchávat. Všechny telefonní hovory jsou nahrávány. Oficiálně však ze špionáže nikdo neobviňuje Japonsko. Není to nutné. Podle odborníků na bezpečnostní otázky se všem zaměstnancům japonských firem dostává automaticky školení, aby měli neustále oči i uši otevřené. Tato technika se ovšem může vymknout z rukou: zaměstnancům jedné pobočky americké farmaceutické firmy Johnson and Johnson byly udíleny v práci ceny "inspektora Clouseaua" a "Colomba" za to, že donášejí na konkurenční podniky, stěžovala si konkurenční německá firma Boehringer Mannheim loni u amerického soudu.

Všechny vlády mají přirozeně zájem o ekonomickou špionáž. Není velmi lehké najít hranici mezi oficiální státní špionáží a špionáží, kterou provádějí podniky.

Německá vláda minulý týden potvrdila, že Spojené státy odvolaly jednoho svého diplomata z Bonnu, protože se podílel na nekalé činnosti. Německý časopis Der Spiegel předtím napsal, že se tento diplomat pokoušel získat nejnovější technologická tajemství od jednoho činitele německého ministerstva hospodářství.

Ve Spojených státech a v Británii, kde je nyní třetina veškeré práce zastupitelských úřadů v zahraničí věnována podnikatelskému úsilí - mají ministerstva přísné předpisy, že nesmějí předávat informace firmám ve své zemi. Francie, která jako první upozornila Spojené státy, že má v Americe Sovětský svaz přístup k jejím nejtajnějším technologickým tajemstvím, poté co chytila špióna KGB s přezdívkou "Rozloučení", je jednou z mála zemí, který přiznává, že k ekonomické špionáži dochází.

Francie ovšem byla donucena to přiznat. V roce 1991 byli spatřeni dva muži na předměstí amerického města Houstonu, jak si náklaďákem odvážejí místní popelnice s odpadky. Náklaďák byl sledován a ukázalo se, že jede na francouzské velvyslanectví.

Pierre Marion, bývalý šéf francouzské tajné služby DGSE, byl donucen přiznat, že založil zvláštní oddělení, jehož účelem bylo provádět špionáž u amerických podniků. "Když jde o hospodářskou a technologickou soutěž," konstatoval, "jsme nyní konkurenti".

Mnoho lidí se snaží zjistit, co jiní dělají. Na okraji módní londýnské čtvrti Belgravia je obchod, který se jmenuje Spycatcher, Jak chytat špióny.

Nedávno ho koupil podnikatel Peter Cadbury. Obchod prodává celou řadu dosti zábavného zboží: mikrofony s vysílačkami, skryté v plnicích perech a v kapesních kalkulačkách, v elektrických a telefonních zástrčkách, dokonce i ve vakuových lahvích a v kbelících na led.

Mike Phillips, ředitel obchodu, Američan, který pracoval v americkém Silicon Valley, počítačovém "křemíkovém údolí", konstatuje, že Spycatcher prodává 85 procent svých výrobků na Blízký východ, do jihovýchodní Asie a do Ruska a do dalších zemí, kde jsou takové výrobky zakázány.

Ani on, ani nikdo jiný však neví, jak vysoká je dnešní míra podnikatelské špionáže. Odposlouchávání se často děje zcela legálně, vedoucí oddělení prostě poslouchají vlastní zaměstnance. "Já jenom vím, že naše zboží jde na dračku," říká Phillips.

Je samozřejmě v zájmu dodavatelů tohoto zařízení a špionážních poradců, aby vytvářeli dojem, že firmy čelí vážnému nebezpečí. "Všechny podniky mají hrůzu z toho, že by mohl někdo proniknout k jejich informacím," uvedl mluvčí jedné známé britské multinacionální firmy. "Nevadí jim, že platí poradce, kteří jim říkají, co už podniky stejně vědí".

Všichni ale souhlasí, že sektor "konkurenční špionáže" roste. Privatizace celých ekonomik, deregulace monopolních trhů, globalizace podnikání, šíření zahraničních investic a spory o mezinárodní fúze, rychlý rozvoj technologie a obrovský objem informací, které jsou k dispozici - v důsledku tohoto všeho jsou podniky agresívnější, a zranitelnější.

O nové vědě se píší knihy a lidé v tomto oboru získávají doktoráty. Jedním úspěšným autorem je Douglas C Bernhardt, jehož knihu Perfectly Legal Competitor Intelligence (Perfektně legální konkurenční špionáž) právě znovu vydává nakladatelství FT Pitman.

Bernhardt řídí firmu Business Research Group, poradenský podnik v Ženevě, která radí velkým společnostem. Bernhardt zdůrazňuje, že jeho byro nezískává informace nezákonným způsobem. "Otázka etiky je velmi důležitá, ale myslím, že už neplatí univerzální pravidla," řekl.

Bernhardt je bývalý obchodník se zbraněmi. V říjnu 1991 byl v Paříži shledán u soudu vinným, spolu s třemi irskými loajalisty, kteří se snažili prodat součástky nefunkční britské řízené střely typu "Blowpipe" jednomu jihoafrickému diplomatovi. Dostal pokutu 100 000 franků a byl odsouzen na tři měsíce vězení podmíněně.

Poradce, kterého povolá firma, aby vyšetřil krádež, brzo zjistí, že při vyšetřování konkuruje jinému poradci. Ve snaze tomu zamezit byla založena profesionální asociace, s názvem Společnost pro profesionály, zabývající se konkurenčními zpravodajskými službami. Organizace má 5000 členů. Očekává se od nich, že nebudou porušovat zákon, prokáží svou totožnost, než začnou kohokoliv vyšetřovat a nebudou se uchylovat k "neetické praxi".

Tuto organizaci ovlivňuje Asociace bývalých špionážních důstojníků. To je skupina, kterou charakterizuje André Pienaar, jako "velmi vlivnou". Pienaar je mladý ředitel ve firmě podnikových detektivů Kroll Associates. Napsal doktorskou práci o podnikání a špionáži.

"Podnikatelské informace se poslední dobou staly velmi cenné, " konstatuje Pienaar. "Jsou cennější než hmotný majetek."

Ochrana těchto informací je stále obtížnější. Problémem není jen odposlouchávání a hackeři. Problémem je nedostatek zaměstnanecké loajality ve světě krátkodobých pracovních smluv, fluktuace zaměstnanců a nabídek velkých finačních odměn, přejde-li člověk ke konkurenčnímu podniku.

Tony McStravick, bývalý šéf oddělení pro podvody londýnské Metropolitní policie, pracoval pro firmu Kroll a nyní je zaměstnán u společnosti Control Risks Group. "Může za to všechno vedení podniků," říká. "Firmy ztratily loajalitu svých zaměstnanců, protože je neustále nutí, aby zvyšovaly efektivitu, a hrozí jim pod různými eufemismy (delayering, downsizing) propouštěním."

"Ve firmě holt musí existovat kultura poctivosti od nejvyšších ředitelů až dolů. Musíte najít rovnováhu mezi vyděláváním zisků a poctivým a spravedlivým jednáním Firmy často zapomínají, že jednají s lidskými bytostmi."

Americká společnosti General Motors se dostalo velmi traumatického ponaučení o loajalitě zaměstnanců. "Před něčím takovým se prostě neubráníte," konstatoval minulý týden Horst Borghs, ředitel správní rady firmy Opel. "Samozřejmě, můžete se snažit chránit citlivá místa svého podniku, jako například vývojové středisko, nejrůznějšími bezpečnostními opatřeními. Ale co uděláte, když se to týká vysoce postaveného ředitele? Musíte těm lidem věřit."

(Dvě poznámky na okraj:

1. Jestliže firma Volkswagen si nechávala dělat psychologické profily lidí jako je López, jestlipak si nechala začátkem devadesátých let taky ve věci Škody Mladá Boleslav dělat profil Vladimíra Dlouhého? Není divu, že Volkswagenu česká vláda dala mladoboleslavskou Škodovku na úkor daňových poplatníků v podstatě zadarmo.

2. Fascinuje mě, že podle zmíněného amerického zákona mohou být pokutovány firmy až částkou 10 miliónů dolarů. Víte, že česká Rada pro rozhlasové a televizní vysílání smí pokutovat firmu CME, vlastnící TV Nova, maximálně částkou cca 37 000 dolarů? Není divu, že se v prospektu firmy CME bohorovně praví, že žádná taková pokuta nemůže nijak ohrozit zisky společnosti. JČ.)

Citové manipulace Vladimíra Železného

(Jan Čulík, psáno pro Reflex)

Otázka: Pane řediteli, co říkáte článku v Reflexu č.12/97? Jsem udiven, že se v TV Nova točí tak hrozné peníze. V případě, že TV Nova není továrnou na peníze, proč Reflex nežalujete?

Ten článek napsal pan Čulík a kdybychom měli žalovat pana Čulíka, který lže a teď to říkám naschvál, aby on mohl žalovat mě - který lže ve svých článcích, tak bychom se užalovali. (...) Rozhodli jsme se, že nebudeme nikoho žalovat. Nebudeme žalovat Reflex, nebudeme žalovat pana Čulíka, nebudeme žalovat nikoho. Ať píší.

Vladimír Železný, Volejte řediteli, TV Nova 12. dubna 1997

Pro ředitele TV Nova je typické, že je jeho obvinění neadresné. Nevyvrací věcně fakta, zveřejněná v týdeníku Reflex. Vytváří mlhavý emocionální dojem, že mnozí chtějí jeho televizní stanici ze zlé vůle škodit. Vladimír Železný však vyslovil za několik posledních měsíců tolik rozporuplných a navzájem si protiřečících výroků, že ho soudný pozorovatel nemůže brát vážně.

Zdaleka nejde o "ojedinělý boj Jana Čulíka s televizí Nova". Skutečnosti, zveřejněné o TV Nova v Reflexu č. 12/1997, byly mezitím publikovány i jinde, zejména ve velmi informativních, syntetických článcích v anglických časopisech The Prague Post a Central European Business Weekly. Je součástí seriózní novinářské práce upozorňovat veřejnost na znepokojující fakta.

V anglosaském prostředí se činitelé společnosti Central European Media Enterprises do debaty o těchto faktech příliš nepouštějí. Že by tam měli menší naději na manipulaci veřejnosti?

Na Internetu existuje anglická celosvětová debatní skupina "EE Media", věnovaná problematice sdělovacích prostředků v postkomunistických zemích středovýchodní Evropy. Příspěvky tam zveřejněné čte přibližně 800 zájemců z celého světa, jsou to především univerzitní odborníci, prý i někteří američtí akcionáři firmy CME. Na skupině jsem v angličtině zveřejnil veškeré dostupné informace k debatě o postavení TV Nova v ČR.

26. března 1997 se na čtenáře skupiny EE Media obrátil s otevřeným dopisem David Stogel, jeden z ředitelů firmy CME. Konstatoval, že se na skupině "často debatuje o podniku CME", a proto rád zájemcům zodpoví veškeré dotazy, týkající se jeho firmy.

2. dubna 1997 jsem mu tedy na skupině EE Media položil v otevřeném dopise pět otázek, podložených citáty z veřejných projevů Vladimíra Železného, z oficiálních dokumentů firmy CME a z českého mediálního zákona. Vyjádřil jsem naději, že David Stogel na otázky odpoví co nejdříve. Zde jsou:

1. Český zákon o sdělovacích prostředcích konstatuje, že licence pro komerční televizní vysílání jsou nepřevoditelné. Z odstavců 8.4.c a 9.4.c dohody o půjčce mezi Vladimírem Železným a firmou CME k vykoupení podílů v držiteli licence pro TV Nova, ve skupině CET 21, však vyplývá, že podnik CME získal absolutní veto nad jakýmkoliv rozhodováním v držiteli licence CET 21. Porušila tím firma CME v ČR platný zákon?

2. V oficiálním prospektu pro americkou burzu NASDAQ (dokument S-3 MEF, podaný americké inspekční instituci Security and Exchange Commisison 30. října 1996) se praví: "V mnoha [postkomunistických] zemích jsou zákony regulující soukromé a zejména zahraničními majiteli ovládané rozhlasové a televizní stanice relativně nové a neprozkoušené." Znamená to, že strategie podniku CME v postkomunistických zemích je založena na využívání nedokonalosti těchto nových zákonů? Jak se stalo, že původních 31 kvalitativních podmínek, vázaných na licenci, udělenou CET 21, bylo postupně zrušeno?

3. Podnik CME předložil, jak je jeho povinností, americkému dohledu nad kapitálovým trhem Security and Exchange Commission celou řadu oficiálních podnikatelských zpráv. Tyto zprávy obsahují výroky (v otevřeném dopise je cituji), které jsou v přímém protikladu s veřejnými výroky Vladimíra Železného (ty také v dopise cituji). Kdo informuje nepravdivě veřejnost, Vladimír Železný anebo oficiální burzovní zprávy CME? (Zveřejnění nepravdivých informací v oficiální americké burzovní zprávě by bylo trestným činem. Pozn. JČ.)

4. Jak potvrdila v polovině března oficiálním prohlášením sama firma CME, tento podnik, registrovaný na Bermudských ostrovech, vlastní nyní 93,2 procent televize Nova. Dovolují platné americké zákony, aby zahraniční podnik vlastnil 93,2 procent celoplošné terestrické televizní stanice v USA? Dovolují to v Británii britské zákony? Je to další příklad, kdy CME využívá nedokonalých postkomunistických zákonů k prosazování svých podnikatelských zájmů?

5. Domnívá se CME, že zaujaté a polopravdivé výroky Vladimíra Železného v jeho pravidelném pořadu "Volejte řediteli" odpovídají požadavku, že Nova TV musí "poskytovat objektivní a vyvážené informace, které jsou nezbytné, má-li divák mít možnost utvořit si vlastní svobodný názor"? (Článek 4.2. amerického burzovního prospektu firmy CME.)

(V angličtině je otevřený dopis Davidu Stogelovi na mé glasgovské stránce. JČ.)

David Stogel na otázky reagoval mlčením. Dosud ignoroval i druhý otevřený dopis na skupině EE media, v němž jsem v sobotu 12. 4. urgoval zodpovězení těchto otázek a dotazoval jsem se Davida Stogela, zda mu není trapné, že ředitel TV Nova nepodloženě obviňuje autora kritických analýz o jeho firmě v televizním vysílání v ČR ze lži.

V ČR nyní hrozí nebezpečí, že bude tento závažný problém, o němž by měl parlament seriózně jednat, zdiskreditován iniciativou 49 republikánských, komunistických a sociálně demokratických poslanců, kteří požadují vyšetřování okolností udělení licence TV Nova. Jejich výchozí dokument je bezkoncepční a obsahuje celou řadu nepodložených obvinění.

Parlament by měl vážně hledat odpovědi na výše citovaných pět otázek, zejména na otázku číslo 1. Je-li totiž v ČR možno beztrestně porušovat zákonná ustanovení, je to nebezpečný precedens, ohrožující v dlouhodobější perspektivě politickou i ekonomickou stabilitu České republiky.

Dr. Jan Čulík

University of Glasgow