7.4.1997

Ivan Kytka, londýnský zpravodaj České televize, napsal další aktuální sloupek "Bez uzávěrky", je k dispozici na mé glasgowské stránce. Mimo jiné v něm vysvětluje, proč nebude mít Česká televize přímé zpravodajství z volebního bitevního autobusu Johna Majora.

Česká politická scéna:

(a) CME, CET 21, TV Nova a čeští poslanci

Byl jsem fascinován zprávou, že ustavení vyšetřovací komise, jak je to možné, že vysílá TV Nova, ačkoliv držitelem licence je CET 21, požadovala pouze skupina sociálnědemokratických, komunistických a republikánských poslanců a - jak napsal Ondřej Neff na titulní stránce Neviditelného psa - poslanec za TV Nova Jan Kasal konstatoval, že žádná komis nebude, a basta.

Jak je možné, že se poslanci vládnoucí koalice vyhýbají tomuto závažnému problému? Nechce se mi věřit tomu, že by byli tak zkorumpovaní? Jak to, že se zpronevěřují svému základnímu poslání, dohlížet na to, aby byly v zemi dodržovány zákony?

Je zcela zjevné, že podle českého mediálního zákona je udělená televizní licence nepřevoditelná. Stejně tak je zjevné, že licenci, udělenou TV Nova, nyní zcela ovládla firma CME. Pro budoucnost českého právního státu je znepokojující, že to poslancům vládnoucích stran v ČR nevadí. Proč trvá ta pasivita a přetvářka?

Proč tedy poslanci rovnou nezruší ustanovení mediálního zákona, že udělené TV licence jsou nepřevoditelné. (Zesměšní se tím sice po celé Evropě - už nyní mají na mezinárodních mediálních konferencích trochu pověst jako hlupáčci, kteří se nechali firmou CME utáhnout na vařené nudli. Ale alespoň by to bylo upřímné.)

Je znepokojující a pro českou politickou scénu destabilizující, že jsou tímto důležitým problémem ochotni se zabývat pouze poslanci tzv. extrémistických stran.

Jestliže poslanci vládní koalice k vážným problémům mlčí, nutně to přece zvýší podporu veřejnosti pro extrémistické strany, pokud na problémy budou reagovat jen ony, přirozeně svým specifickým způsobem. Ono asi něco bude na tom argumentě, že někteří lidé v ČR podporují Sládka a komunisty do určité míry proto, že na vážné problémy koaliční strany nereagují.

Koaliční poslanci mají v tomto ohledu strašlivou odpovědnost. Podpora českých občanů extrémistickým stranám může vést jen k destabilizaci křehké české demokracie.

Co vy na to, poslanci vládních stran, kteří čtete Neviditelného psa v parlamentě. Budete reagovat mlčením?

(b) Kartelová dohoda prodejců léčiv?

Vzpomínáte, jak české sdělovací prostředky dlouho interpretovaly problém TV Novy jen jako soukromý spor mezi českou veřejnoprávní televizi a bermudskou komerční televizí. Řekl mi to dokonce i Tomáš Ježek, ředitel české burzy. Když jeho výroků zneužila ve zpravodajství televize Nova, a já jsem se ho zeptal, zda mu nevadí, že TV Nova porušuje zákon, řekl mi bezprecedentně (viz lednové Britské listy) "nezatahujte mně do sporu mezi ČT A TV Nova".

Stejně neprofesionální a nepřemýšlivý postoj zaujímají české sdělovací prostředky k nynější krizi ohledně dodávek léků do nemocnic. Problém interpretují jen jako v podstatě interní, osobní konflikt mezi Stráského ministerstvem zdravotnictví a dodavateli léků.

Přitom je to ale přece velmi závažná otázka veřejného zájmu, která by se měla stát předmětem seriózní veřejné diskuse.

Existuje-li totiž skutečně mezi dodavateli léků kartelová dohoda, takže nemocnicím diktují monopolní ceny pro léky, které jsou pro lidi životně důležité, je to do nebe volající skandál, který by měl po mnoho dní vévodit tučnými titulky všem prvním stranám českých deníků.

(c) Byrokracie v ČR

Upozorňuji na pozoruhodné svědectví inž. Jana Bareše, v Novinkách tohoto Psa, zveřejněné pod titulem "Jak vyměnit byt z Prahy do Prahy". Bareš se přitom stal obětí zcela neuvěřitelných byrokratických praktik. Není sporu o tom, že tahle praxe dělá lidem v ČR z života peklo, a nutně také znevýhodňuje české podnikatele ve srovnání s podnikateli v jiných evropských zemích - ti totiž trávit obrovské množství času na úřadech vyplňováním nesmyslných formulářů většinou nemusejí.

Opět vzpomínám na argument Francise Fukuyamy v jeho knize Trust (rozsáhlá recenze této knihy vyšla v časopise Nová přítomnost č. 3/1996, časopis je k dispozici na mé glasgowské stránce). Ve společnostech, kde neexistuje mezi lidmi při podnikání důvěra, je podnikatelství sešněrováno spoustou byrokratických předpisů - což ochromuje ekonomiku. Je znevýhodňována ve srovnání s těmi ekonomikami, kde složitých byrokratických předpisů není třeba.

Není snad zapotřebí zdůrazňovat, že v Británii se všechny byrokratické potřebnosti vyřizují telefonicky (mnohé banky a pojišťovny se v poslední době vyložene specializují na čtyřiadvacetihodinové telefonní obhospodařování kont a pojištění) , popřípadě poštou, a velká část toho, čím při výměně bytu musel projít pan Bareš, prostě vůbec neexistuje. Bylo by to považováno za nesmyslné. (V Británii nejsou občanské průkazy. Potřebuju-li nový pas, zajdu na poštu, vyzvednu si pasový formulář, přiložím k němu dvě fotografie, pořízené v automatu na téže poště, a šek na manipulační poplatek, vyplním formulář a všechno odešlu na pasový úřad poštou. Zanedlouho mi poštou přijde nový pas.)

Proč se musí v ČR se vším všude osobně chodit?

Cítím ve vyprávění pana Bareše obrovskou aroganci státu. Už jsem o tom tady psal několikrát v souvislosti s českým zdravotnictvím, a i jinými sektory. Postoj státní moci je takovýto: nevadí, že my svou práci kazíme a voráme, vždycky tady jsou občané, kteří naše chyby a nedostatky vezmou na svá bedra. Občané to zaplatí, buď penězi, anebo časem. Z cizího (tj. občanského) krev neteče.

Kdy se ale proti tomu ti občané pozvednou?

V této souvislosti je snad zajímavý následující příspěvek Vojtěcha Mastného. (Je reakcí na úvahy mého zemřelého otce o odpovědnosti, viz Britské listy z minulého týdne):

Kolektivní vina ne - kolektivní odpovědnost ano?

Vojtěch Mastný

Pojem odpovednost je pojem, ke kteremu jsem ja dosel, kdyz jsem uvazoval o jinem fenomenu, nez o osobni moralce, totiz o tzv. kolektivni vine.

Na jedne strane je zrejme, ze soudit nekoho kolektivne je sice ucinna metoda, ale zvrhla a nespravedliva. Vzorovymi pripady byly metody v nemeckych i ruskych koncentracich, kdy v pripade, ze se jeden vezen dopustil nejakeho "precinu", byla kolektivne trestana cela skupina veznu. Vezen vezni dozorcem a plany pripadneho uprchlika odrazuje vlastni svedomi kvuli nasledkum pro jeho spoluvezne. Rovnez apriorni rasismus (=rasismus), ci jakekoliv jine apriorni soudy o lidech jsou naprosto nespravedlive.

Kolektivni vinu v tomto smyslu tedy rozhodne NE!

Na druhe strane je naivni se domnivat, ze pokud spolecne s Vaclavem Havlem odmitneme zasadne institut tzv. kolektivni viny, ze si muzeme myslet, ze kdyz se sami budeme chovat vzorne, nic se nam nemuze stat, protoze ani nikdo jiny neuplatni institut kolektivni viny na nas.

Moderni doba a spolecnost trpi tim, ze se odpovednost za provadeni ruznych cinnosti rozklada do tymu, ci rekneme jinak - kolektivizuje. Pusobila tak napriklad nemecka masinerie vyvrazdovani zidu, od sbernych taboru, po dopravu, az po konecnou likvidaci, v niz vojaci vykonavali eufemisticke rozkazy velitelu na, kteri se treba fyzicky ani nikdy zadne popravy nikdy nezucastnili. Jejich ucast byla "jenom slovem", zatimco ucast vojaku byla "bez vlastni vule".

Jemnejsi formy "kolektivizace" nalezneme doslova v kazde politicke ci spolecenske organizaci lidi, vcetne nasi nynejsi demokracie, kdy NIKDO neni odpovedny za stav zdravotnictvi, hodne z nas skutecne primo vubec nijak, ale, nyni pozor - VSECHNY to postihne.

Kolektivizaci se totiz odpovednost nemuze ztratit! Kazdy cin ma nejaky nasledek (ne nutne jasne pricinny, ale nejaky ano) a je lhostejne, zda je stejny cin vykonan kolektivne, ci jednotlivcem. Kolektivni vykon cinu sice politicky ztezuje eventualni odvetu ci kritiku, at uz z duvodu "majority viniku" nebo "nerozeznatelnosti miry viny", ale na podstate cinu nic nemeni. Rada cinu ma dusledky, jejichz ucinek je objektivni, v zasade plosny a miru puvodniho zavineni nerozlisuje. Nemusi pritom jit pouze o jasne poruseni fyzikalnich ci prirodnich zakonu (napr. ekologie), ale i rozvraceni sociologickych nebo ekonomickych pomeru. Nemci hromadne doplatitili na 2. svetovou valku, Cesi hromadne doplatili na 40 let komunismu, i kdyz ani v jednom pripade ho zdaleka ne vsichni primo zavinili. Politicke sankce i napr. OSN jdou proti CELYM STATUM, postihuji i nevinne. Ma se za to, ze je to humanejsi i spravedlivejsi, nez prima vojenska akce proti primemu zdroji bezpravi, kdy notabene neni jiste, zda se jeden diktator nenahradi pouze jinym.

Zijeme ve svete, kdy ani OSOBNI bezuhonost NENI SAMOZREJMOU ZARUKOU, ze na nas KOLEKTIVNE nedopadne dusledek ciziho zavineni.

Jedinou obranou jednotlivce pro minimalizaci nasledku je jeho vlastni aktivita i v pripadech, ktere se ho primo netykaji. Kazdy bezpravny cin ohrozuje perspektivne i tretiho, jenz nebyl primo poskozen. Pokud je jednotlivec pasivni, stava se (kolektivne) odpovednym za ciny aktivnich, pasivita je take cin.

Dvě kuřata, dva medvědi , liška a nosorožec - vysoká úroveň britské předvolební kampaně

Jan Čulík

Na značně absurdní úroveň poklesla koncem minulého týdne britská předvolební kampaň, když došlo před zraky novinářů nedaleko ústředí britské Konzervativní strany v Londýně k boji dvou obřích kuřat (mužů v kuřecím převleku) kteří se dostali do konfliktu jménem dvou hlavních britských soupeřících politických stran, labouristů a konzervativců.

Celou věc začala Konzervativní strana. Najala totiž devětatřicetiletého nezaměstnaného hudebníka Noela Flanagana, aby si oblékl kuřecí převlek a doprovázel všude během volební kampaně šéfa labouristů Tonyho Blaira s transparentem "Chicken Blair won't debate" (Zbabělec Blair se nechce s Majorem účastnit televizního debatního souboje). Labouristé televizní souboj nejprve navrhli, ale pak od něho odstoupili, že prý by v debatě nebyli dostatečně seriózně zastoupeni představitelé dalších britských opozičních stran.

Vedení Labouristické strany poskytlo konzervativnímu kuřeti bez mrknutí akreditaci na všechny tiskové konference Tonyho Blaira.

Kuře Flanagan mimochodem sdělilo britskému tisku, že proti Blairovi nic nemá, nezaujímá žádné politické postoje a dělá celou věc jen pro peníze, "neboť hudebníci jsou nemajetní".

Ve čtvrtek 3. dubna v 8.30 ráno se před ústředím britské konzervativní strany v Londýně ale náhle objevilo jiné obří kuře, tentokrát bez hlavy. Bylo to labouristické kuře, které do ulic vypravil list Daily Mirror (v útrobách převleku byl reporter David Pilditch). Bezhlavé labouristické kuře se rozhodlo zesměšňovat na veřejných vystoupeních Johna Majora. Proto na něj hned ve čtvrtek ráno fyzicky zaútočil před zraky novinářů Alan Aiken, hlavní tiskový tajemník ústředí Konzervativní strany a v ulici naproti britské Dolní sněmovně pak došlo ke krátké potyčce mezi labouristickým bezhlavým kuřetem a konzervativním kuřetem s hlavou.

Mezitím se před Institutem stavebního inženýrství, kde Labouristická strana právě zveřejňovala svůj předvolební manifest, utábořili dva dvoumetroví medvědi. Prohlašovali, že jsou z Medvědí aliance a že protestují proti tomu, že se z britské předvolební kampaně stává cirkus. Kromě toho usilují, aby bylo možno pořádat před budovou Dolní sněmovny pro poslance medvědí pikniky. Medvědi (bears) dále zdůraznili, že hodlají debatovat pouze o nejzásadnějších otázkách ("bare issues").

Konzervativní kuře posléze odcestovalo letecky s šéfem labouristické opozice Tony Blairem do Skotska. Tam ho následovala liška, vyslaná listem Daily Mirror, aby ho ve Skotsku zneškodnila. Labouristická liška se střetla s konzervativním kuřetem v ulicích skotského historického města Stirlingu, na jehož pěší zóně se Tony Blair setkával s voliči. Došlo ke krátkému boji.

Koncem dne utrpělo konzervativní kuře ve Stirlingu těžkou ránu, neboť mu drzý místní výrostek (adolescentní dívka) ukroutila hlavu a dal se s ní na útěk. Zlodějku začala pronásledovat policie, hlavu ji odebrala, varovala ji, že se dopustil výtržnictví, a kuřeti hlavu navrátila.

Tiskový mluvčí Tonyho Blaira Alistair Cambell sdělil novinářům, že Tony Blair pozval konzervativní kuře na večeři, ale že ústředí Konzervativní strany v Londýně to odmítlo a uvedlo, že kuře bude přes noc hřadovat v Londýně.

Ještě před odletem do Skotska se musel labouristický šéf Tony Blair setkat v londýnských ulicích, v pěší zóně ve čtvrtí Bayswater, kde lidem rozdával volební manifest své strany , s nosorožcem. Podle listu Times bylo prý zřejmé, že nosorožec trpí vážnou dermatologickou chorobou. Na dotaz tisku odpěděl nosorožec silným jihoafrickým přízvukem, že protestuje proti trivializaci britské politiky. http://www.arts.gla.ac.uk/Slavonic/staff/JanCulikHome.html