27.3.1997Chcete-li se podívat na předchozí vydání Britských listů, klikněte na ikonu Britských listů zde napravo, dostanete se do archívu.Internetí totalita v Rakousku!!Subject: Austria goes Offline(Český překlad viz níže) Dear Business Partners,
20. března v 10.45 rakouská policie odpojila a zkonfiskovala veškeré počítačové zařízení jednoho rakouského poskytovatele internetových služeb. Tento zásah vážně poškodil podnikatelské postavení tohoto poskytovatele. Důvodem ke konfiskaci zařízení nebyl žádnbý nezákonný krokr poskytovatele samotného. Byl vyvolán anonzmním udáním na adresu prokurátora v Mnichově v Německu, že prý jsou prostřednictvím tohoto internetového providera poskytovány jednomu zákazníékovi soubory pornografického charakteru. Toto udání bylo odesláno v březnu 1996 (!) Od té doby případ policie vyšetřovala. I když jméno zmíněného bývalého zákazního tohoto providera je známo a zmíněný poskytovatel internetových služeb nebyl žalován, soudkyně (Helene Partik=Pable, která je zároveň poslankyní za pravicovou "Stranu svobody" nechvalně známého pana Haidera) nařídila konfiskaci veškerého počítačového zařízení, ačkoliv muselo být známo, že veškerý materiál byl určitě už dávno vymazán. Zkonfiskováno bylo nejen počítačové zařízení, připojené na síť, ale všechny počítače, včetně počítačů používaných pro účetnictví a soukromých počítačů. I když chápeme, že je zapotřebí udržovat Internet bez nezákonného materiálu, zejména co se týče dětské pornografie, nemůžeme trpět tuto metodu, které je zjevně porušením rakouského i mezinárodního zákona. Jako protest, rakouští poskytovatelé internetových služeb odpojí v úterý 25.3. od 16 do18 hodin rakouskou část Internetu od mezinárodního Internetu. Protesty lze posílat prostřednictvím snailmail (normální pošty na tuto adresu):
Dr. Helene Partik-Pable
Na této adrese získáte další informace a možnost připojit své jméno na seznam osob protestujících proti tomuto nedemokratickému a nezákonnému policejnímu zásahu. K tomu komentář jednoho českého čtenáře: Subject: DULEZITE! Specha!!! - "RAKOUSKO VYPINA" - "ZEME JE MIMO"Me to tedy prijde mnohem dulezitejsi nez Koljuv Oskar. Pokud bude takto postupovat Rakouska policie a projde ji to, brzy to okouka ceska policie a pak treba jednou prestane PES existovat ze DNE na DEN. Zaminka se jiz najde. Je to OTAZKA SVOBODY PROJEVU NA INTERNETU a je to i 100x dulezitejsi nez kauza Larryho Flynta. Co se stalo - v Rakousku vtrhla policie do prostor jednoho Internet providera a zabavila veskere jeho pocitacove vybaveni. Provider prestal z hodiny na hodinu existovat. Duvodem bylo to, ze pred 1 rokem nejaky jeho zakaznik uverejnil v news konferenci odkaz na nejakou detskou pornografii, coz je sice nechutne, ale provider nema sanci tomu zabranit. Behem 1 tydne vznika velka protestni akce myslim uplne VSECH RAKOUSKYCH INTERNET PROVIDERU, kteri toto utery NA PROTEST VYPNULI INTERNET NA DOBU 2 HODIN od 16:00 - 18:00. Akce ma nazev "Austria geht off-line - Ein Land geht off-line". Prikaz soudkyne k domovni prohlidce (hausdurchsuchung) je asi stejne kompetentni jakoby delala napriklad prohlidku v telefonni ustredne, odpojila vsechny volajici a domnivala se, ze v pocitacich ustredny nalezne nejake dukazy o tom, co si kdo pred rokem volal. Soudkyne je udajne zaroven clenkou parlamentu (zajimava kumulace funkci) za Haiderovu stranu "Freedom Partei" (nevim jak je to v nemcine), coz je inteligentnejsi a procentne uspesnejsi obdoba naseho Sladka ci Le-Pena, takze rozhodne jde spise O VYSOCE POLITICKOU ZALEZITOST, kdy se Haider snazi populismem ziskat body "bojem" proti pornografii na Internetu. Rakousko je clenem EU - pokud v teto kauze vznikne nejaky hloupy precedent, muze to mozna vyznamne postihnout vsechny ostatni staty EU a nasledni i CR! Vice kvalitnich informaci o "RAKOUSKO VYPINA" - "ZEME JE MIMO" je na: http://www.internet.at/
Krome toho, obdobny odkaz na detskou pornografii muze napsat kdokoliv kdykoliv napr. do fora Psa (ani bych snad nikoho radeji nenavadel), nebo jakekoliv jine diskusni forum, ktere umoznuje anonymni pristup. Ještě k tomu KoljoviJen maličkou poznámku ke komentátorům na zdejším Fóru. Získání Oskara za Svěrákovic film Kolja je bezpochyby obrovským komerčním úspěchem, který by snad mohl podpořit i rozvoj české kinematografie. V žádném případě však přece udělení amerického Oskara nějakému filmu neznamená, že ten film je stoprocentně dobrý. Cena Oskar její arbitrem kvality. Ceny dostávají takové filmy, které se líbí konvenčně zaměřeným držitelům oskarových hlasů. Včra jsem viděl pořad britského satelitního TV okruhu BBC World k problematice Oskarů. Bylo tam jasně řečeno, že Oskary dostávají ty filmy, jaké by porota této soutěže chtěla, aby vyráběl Hollywood. Tedy filmy komerčně úspěšné, ale nikoliv úplné hloupé. To, že někdo Oskara dostane či nedostane, není přece rozhodnutím o kvalitě. Mimochodem, byl jsem kdysi dávno (někdy v roce 1985) na filmovém festivalu v Cannes, kdy porota nominovala pro soutěž jeden krátký film, který natočila tehdy moje žena. Seděli jsme tam celých těch deset dní mezi těmi světovými režiséry a zblízka jsme viděli, jak to při rozdělování cen chodí, jakou roli hraje politické přetahování, atd. Každá porota se skládá z omylných a z politicky ovlivnitelných lidí. Jako jednotlivce byste je nebrali vážně, oni se sdruží to instituce a vy si hned myslíte, že na instituce je arbiter elegantiarum. To, že nějaké ceny uděluje nějaká instituce, přece neznamená, že ta instituce má stoprocentní patent na rozum. Od doby své účasti na canneském festivalu beru veškeré světské ceny velmi skepticky. Zachovejme si samostatnost úsudku, Oskar - neoskar. Jestliže Rejžek napsal, že je Kolja kýč (na vyjádření toho názoru má přece právo) - ten názor přece nemůže změnit to, že film dostal někde nějakou cenu, ne? Kritické hodnocení by se mělo utvářet na základě faktů, analýzy rysů filmu. Pokud tak vzniklo, mimoumělecká skutečnost (udělení ceny) nemůže přece ovlivnit jeho hodnocení. Což, opakuji, vůbec nic neubírá na komerčním úspěchu Kolji, který bude jistě mít obrovskou celosvětovou finanční hodnotu. K debatě o osudu českého zdravotnictvíMily pane Culiku, ozyvam se po delsi dobe, vyplnene usilovnou praci okolo medicinskeho serveru DAVID, http://david.nadace.fdnbr.cz Mozna si jeste vzpomenete, jak jsem avizoval zamer pripravit na DAVIDovi diskusni forum orientovane na lekare. Puvodne jsem si to predstavoval tak, ze oslovim celebrity (Macka, Straskeho, Nemce, Svobodu, Ratha a dalsi) a pokusim se ziskat od nich polemicky material, kterym bych pak forum otevrel. Mozna ta myslenka nebyla spatna, ale dopadlo to jinak: DAVIDUV DISKUSNI KLUB (DDClub) na adrese http://david.nadace.fdnbr.cz/ddclub uz funguje, ale zatim se mi lekare nejak nedari vyprovokovat k polemice. Podivejte se nekdy, jak to v DDClubu vypada, jsem z toho dosti mrzuty. Pritom server samotny jistou navstevnost vykazuje... Prestoze jsem to s temi "celebritami" jeste uplne nevzdal, odtud z Brna je jednani s nimi na dosti dlouhe lokte. Popravde receno, na osobni schuzky jeste nedoslo. Presto jsem uvod do diskusi v DDclubu pojal dosti zodpovedne a jako impuls k debate nabizim jakousi "vystrizkovou sluzbu", kterou v DDClubu nazyvam "ZALOZKY". Dnesni BL (25.3.)jsou presne to, cemu bych rad otevrel prostor i na DAVIDovi. Zdravi Ruzbeh Oweyssi, Brno Američtí majitelé britských firem hrozí zásahem do britské politikyVzniká nebezpečí, že britská Labouristická strana vyvolá po případném vítězství v nadcházejících všeobecných volbách realizací svého ekonomického programu rozsáhlou obchodní válku mezi Spojenými státy a Velkou Británií. Labouristická strana se zavázala ve volebním programu voličům, že vyhraje-li volby, podrobí velké, silně výdělečné britské podniky veřejných služeb, které konzervativci zprivatizovali, rozsáhlému jednorázovému poprivatizačnímu zdanění. Tato část labouristického volebního progamu je u britských voličů velmi populární, protože je zjevné, že privatizaci státních podniků veřejných služeb přišli jejich první soukromí vlastníci k obrovským ziskům, které si nijak nezasloužili, a ty peníze by měly být užity ve prospěch veřejného zájmu. Očekává se, že plánované jednorázové zdanění velkých privatizačních zisků přinese britské státní pokladně 10 miliard liber (450 miliard Kč). Týká se to především nedávno zprivatizovaného energetického průmyslu. Potíž je, že mnohé britské elektrárny jsou nyní v amerických rukou. A šéfové amerických korporací, vlastnících britské, silně výdělečné energetické podniky, se nyní začali ve Spojených státech proti britským labouristům organizovat. Lobbují americkou vládu ve Washingtonu. Zavede-li budoucí britská vláda jednorázovou privatizační daň, americké korporace s majetkem v Británii požadují, aby americká vláda zavedla odvetné daňové akce proti britským podnikům, působícím ve Spojených státech. Účelem těchto odvetných daňových akcí americké vlády by bylo vybrat od britských podniků, působících v Americe, stejné finanční částky, jaké labouristé plánují vybrat v Británii od Američany vlastněných podniků veřejných služeb. Komentátoři konstatují, že tento neočekávaný vývoj událostí je pro Labouristickou stranu značně nepříjemný. Příjem z jednorázové daně velkých privatizačních zisků plánují labouristé investovat do programů na snížení nezaměstnanosti mladých lidí a na poskytování kvalifikace mladým lidem. Hlavním organizátorem odporu amerických podnikatelů proti labouristickým daňovým plánům je texaský energetický podnik Central and South West Corporation. Firma má styky s nejvlivnějšími politiky ve Washingtonu. "Central and South West se rozhodla, že je načase zaujmout texaský postoj k životu," sdělil listu Independent on Sunday nejmenovaný zdroj v jedné britské elektrárně. John Weight, ředitel britské elektrárny Seebord, která je majetkem texaské firmy, konstatoval, že jeho mateřský podnik nezaujímá a priori konfrontační postoje, ale že ho pravděpodobnost drastického zdanění případnou novou labouristickou vládou velmi znepokojuje. Americké firmy jsou uraženy především proto, že tvrdí, že ony žádné astronomické zisky z britské privatizace energetických podniků neměly, koupily je od britských soukromých majitelů za drahé peníze a britským zákazníkům poskytují elektřinu za levné ceny. Americký postoj je nyní relativně neústupný. Labouristická strana také nehodlá ustoupit. O problému se pravidelně vyjednává na americkém velvyslanectví v Londýně. Je to další příklad postupující ekonomické globalizace, která silně ovlivňuje politické poměry v jednotlivých zemích, natolik, že politikové začínají být před mezinárodním ekonomickým tlakem bezmocni. Je-li pravda, jak napsal časopis Týden v posledním čísle, že CME - dalo se to ovšem očekávat - chce koupit od Chemapolu televizi Prima, je to skutečně na pováženou. Nenajde se v českém parlamentě nikdo, kdo by této monopolizaci české televizní arény zabránil. To je česká parlamentní mediální komise skutečně tak nevědomá - anebo co to je? Jak kdosi konstatoval zde v Británii: Vždyť vznik monopolu je ochromující iui pro podnikání. Proti monopolu musí jednat každý skutečný konzervativec. Skuteční konzervativci totiž za každých okolností usilují o pluralitu ve všech oblastech společnosti. JČ Nejde jenom o NOVUMilan ŠmídČlánek vyšel v čísle 3/1997 Nové přítomnostiKdyby nedávná veřejná debata o TV Nova, označená ředitelem Novy za cílenou kampaň proti jeho stanici, jakou prý v českých médiích od dob Charty nepamatuje, skončila jenom tím, že se ve veřejnosti snížila kredibilita výroků Vladimíra Železného, bylo by to málo. Bohužel, v propletenci problémových okruhů a v atmosféře obtěžkané emocemi někdy zaniká podstata celého problému. Zopakujme si proto základní fakta. Začínáme u Adama - licence TV NovaV únoru 1993 udělila Rada ČR pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jenom "Rada") licenci OO1/1993 k vysílání na frekvencích bývalého federálního televizního programu, a to společnosti CET-21 s.r.o., kterou založilo pět fyzických osob. V květnu 1993 schválila Rada společenskou smlouvu o vytvoření České nezávislé televizní společnosti ČNTS s.r.o., kterou tvoří CET-21 12%, CEDC/CME 66% a Česká spořitelna 22%. Rada tehdy věděla, že jakýkoli český držitel licence se bude muset spojit s nějakým silným kapitálovým partnerem. Proto se snažila formulovat podmínky licence tak, aby si tento držitel licence zachoval určitá rozhodovací práva. Společenská smlouva stanovila, že k některým rozhodnutím, zvláště programového charakteru, bylo v ČNTS zapotřebí 90 % hlasů. To znamenalo, že CET-21, byť malá a nemajetná společnost (na investicích se podílely pouze CEDC/CME a Česká spořitelna v poměru 3:1), si mohla říci své k vysílanému programu a ke jmenování ředitele stanice. Mezitím CET-21 přijala do svého středu Vladimíra Železného, který jim licenci "vyjednal", a ustavila ho ředitelem. Rovněž CEDC prodělala změnu. Z investiční společnosti financované spolumajitelem kosmetického koncernu Estée Lauder Ronaldem Lauderem, se vydělily mediální aktivity do CME, Central European Media Enterprises, která se v roce 1994 registrovala na Bermudách, s pobočkami v Nizozemsku a Holandských Antilách. ČNTS se dočkala registrace 8.7.1993 a o sedm měsíců později, 4.2.1994, zahajuje TV Nova své vysílání. Deregulace výměnou za druhý program pro ČTKdyž se koncem roku 1992 dělilo Československo, rozhodli se poslanci - tehdy ještě ČNR - změnit původní koncept duálního systému televizního vysílání z roku 1991, který po=E= 8ítal s tím, že veřejnoprávní subjekt bude mít k dispozici dva celoplošné programy a zbytek frekvencí se předá komerčnímu sektoru. Novela přijatá devět dnů před zánikem Československa s číslem 36/1993 - předkládal ji dnešní náměstek ministra kultury Vladimír Koronthály -, stanovila, že Česká televize bude mít v budoucnu jenom jeden celoplošný program. Aby to ČT snad tolik nebolelo, svěřili jí poslanci dočasně - do konce roku 1995 - do správy také někdejší program OK 3. V roce 1995 se tedy muselo rozhodnout, jak dál. Titíž poslanci, kteří tak rozhodně v prosinci 1992 druhý celoplošný program Českém televizi odebrali, došli k názoru - zřejmě na základě zkušeností s fenoménem komerční televize a možná také díky vyjádření šéfa vlády - že by bylo dobré OK 3 České televizi ponechat. Objevil se však ještě další problém - kabelová televize. Původní zákon o vysílání 468/1991 se o kabelovém vysílání vyjadřuje velice zběžně. Navíc zákonná definice pojmu "vysílání" se vztahuje nejen na tvůrce televizních programů, ale i na toho, kdo provádí jejich pouhou retranslaci. Podle staré úpravy tudíž každá kabelová síť přesahující dvě stě účastníků musela žádat Radu o licenci se vším všudy, co k tomu náleželo. Kabelový průmysl protestoval. Taková byla východiska návrhu Martina Přibáně a dal=9= Aích poslanců na novely zákonů o vysílání. Poslanci zde navrhli, aby nejen kabelové, ale také i družicové vysílání, napříště o žádnou licenci žádat nemuselo, prý na to stačí pouhá registrace. Když tento návrh oběhl všechny výbory, objevilo se v něm nové ustanovení. Podle něho každý, kdo pokrývá méně než 70 procent území, si může požádat o zrušení podmínek, které mu Rada kdysi uložila a Rada mu musí vyhovět. Při projednávání návrhu se situace vyvinula ve střetnutí dvou táborů, z nichž jeden usiloval o to, aby ČT byl přidělen druhý program, zatímco tomu druhému ležela na srdci především deregulace. Výsledkem byl kompromis, kdy ČT dostala druhý program "na věčné časy" a zastánci deregulace prosadili deregulaci téměř absolutní. Lobbying po českuKdyž tento návrh projednávala Stálá komise pro sdělovací prostředky, známá někdy jako "Kasalova komise", rozhodla vypustit z odstavce o rušení licenčních podmínek slova: "pokrývajícího nejméně 70% území České republiky", čímž rozvolnila regulační režim nejen pro lokální nebo regionální stanice, ale i pro celostátní televizní a rozhlasové sítě. O motivech se můžeme dnes jenom dohadovat. Kasalova komise se sice ve věcech mediálních zákonů povýšila na úroveň parlamentního výboru, ale na rozdíl od výborů záznamy z jejího jednání chybějí, je tu jen zápis. Zrušení podmínek mohlo být - a také asi bylo - deklarováno jako ochrana lokálních a regionálních stanic před "sekýrováním" Rady, ovšem hranice byla stanovena vysoko, na 70 procent území. Do tak vysokého limitu se mohla vejít i Premiéra, které by se tak podmínky zrušily, zatímco TV Nova by s nimi musela žít i nadále. Možná právě proto nakonec padla i hranice 70 procent s následky, které se projevily až o rok později. Novela číslo 301/1995 byla na světě. S velkou pravděpodobností šlo skutečně jen o shodu okolností, o náhodu, protože tomu, komu nejvíce záleželo na zrušení podmínek, a kdo se zřejmě nejvíce zasloužil o to, aby se při jednání ve výborech do novely příslušný odstavec propašoval, hranice 70 procent vůbec nevadila. Kupodivu, nebyla to ani TV Nova ani její patron CME, ale americký filmový a kabelový průmysl, který v obavách před povinnými kvótami tzv. evropských audiovizuálních děl vyvinul v tomto směru velké úsilí. Intermezzo - Proč regulovat? Proč podmínky?Z jednoduchého důvodu: Kmitočtové spektrum jakožto fyzikálně a geograficky limitovaná veličina se ve světě pokládá za veřejný statek, national asset, veřejné bohatství, něco jako, vzduch, voda, přírodní bohatství, které je majetkem veřejnosti a tudíž i předmětem veřejného zájmu. Převedeno do praxe: v České republice teoreticky může vzniknout neomezený počet celostátních deníků, ale ani teoreticky nemůže vzniknout neomezený počet celostátních televizních programů. Vysílací frekvence tak, jak jsou sestaveny, tu vystačí zhruba na tři a půl sítě. Ani u rozhlasu nelze v jednom místě terestricky provozovat neomezený počet vysílačů. Pokud na jednom místě vyčerpáme maximum frekvencí (viz Praha), pak nám tyto mohou chybět v blízkém okolí (příhraniční oblasti). Nezbytnost ingerence státu či státem pověřené autority vyplývá již z praktické nutnosti koordinace vysílacích frekvencí, jejich teritoriálního rozdělení, stanovení výkonů apod., nemluvě o tom, že prostřednictvím této ingerence může stát obhajovat veřejný zájem, prosazovat pluralitu nabídky v éteru, bránit monopolizaci v oblasti médií apod. I ve velice liberálním prostředí USA, kde První dodatek Ústavy přímo zakazuje přijímat jakékoli zákony omezující svobodu projevu, existuje federální orgán FCC, který přiděluje licence k terestrickému rozhlasovému a televiznímu vysílání a určuje některá obecná pravidla jeho programové skladby. Tahanice o podmínkyVraťme se však do ledna 1996. Vladimír Železný vycítil svoji příležitost. Novela 301/1995 mu otevřela nové vyhlídky na zrušení podmínek, o kterých tvrdil, že jsou "nástrojem vazalství" směrem k Radě (Volejte řediteli 16.12.1995), přestože tyto podmínky v naprosté většině pouze kodifikovaly to, co projekt CET-21 kdysi sliboval. Již 2.1.1996 se na Radu dostavil zástupce CET-21 s oficiální žádostí o zrušení licenčních podmínek. Rada odmítla, nejprve z formálních důvodů, později i z důvodů věcných. Společnost ČNTS, která nikdy licenci nevlastnila, si totiž do obchodního rejstříku nechala jako předmět činnosti zaregistrovat: "celoplošné televizní vysílání podle licence č. 001/1993 Rady ČR pro R a TV vysílání". Rozvinula se téměř celoroční tahanice o zrušení podmínek. Do problému byli zataženi právníci, soudy, parlament a prostřednictvím pořadů Volejte řediteli i široká veřejnost. Vladimír Železný odložil svého motýlka a přestože v minulosti vícekrát zákon ignoroval, najednou začal trvat na jeho bezpodmínečném dodržování. Za nevyjasněného právního stavu a vnitřních rozporů uvnitř CET-21 se podle některých členů CET-21 - pokoušely různé cizí subjekty k licenci proniknout. To vše proběhlo bez většího zájmu veřejnosti, stejně jako oznámení, že Česká spořitelna v srpnu prodala svůj podíl v ČNTS americkému investorovi CME za jednu miliardu korun. Stalo se tak v době, kdy stále ještě platila podmínka číslo 17, která zní: "že jakékoli změny právnické osoby, která je držitelem licence, skladby kapitálu investorů, vedoucí ke změně kontroly nad jejich činností, a ustanovení společenské smlouvy mezi držitelem licence a investory předloží předem ke schválení Radě. Tato společenská smlouva je součástí podmínek licence. Účastníky této společenské smlouvy jsou držitel licence, CEDC a Česká spořitelna, a to v rozsahu a za podmínek stanovených touto společenskou smlouvou." Média se probudila - Železný kupuje licenciOd roku 1994, kdy CME vstoupila se svými akciemi na burzu, podléhá celé řadě informačních povinností, které od ní vyžaduje dozor nad kapitálovým trhem USA Security Exchange Commission. 14.11.1996 CME odevzdala hlášení za 3. čtvrtletí na formuláři 10-Q včetně příloh, jež obsahují nejrůznější právní dokumenty. Mezi nimi byla i smlouva z 1.8.1996 mezi Vladimírem Železným a CME B.V. o půjčce zhruba 5 miliónů dolarů, kterou ředitel Novy získal na vykoupení části podílů od svých společníků v CET-21 tak, aby zde získal rozhodující většinu. Za vypůjčené peníze se Železný zavazuje v rámci CET-21 hlasovat ve prospěch věřitele CME a kromě toho v článku 9 slibuje převést na CME získané podíly CET-21, které má tato v ČNTS. Tím by fakticky mělo padnout právo veta CET-21 v ČNTS dané hranicí 90 procent a CME by se tak stala suverénem TV Nova. Za své služby by měl Železný dostat 100 000 dolarů. 18.12.1996 se adresa uvedeného dokumentu v SEC objevila ve čtenářském fóru internetového časopisu Neviditelný pes. Tématu se okamžitě chopil Jan Čulík v Glasgow, který informaci zprostředkoval do Svobodného slova. Nicméně už den předtím, 17.12.1996, se rozhodla Rada na svém zasedání zrušit i licenční podmínku číslo 17, přestože k požadované změně v zápisu ČNTS do Obchodního rejstříku stále nedošlo. Čulíkův článek a lednová tisková konference Rady rozvířily v českých médiích diskusi, v níž tím podstatnějším, než spory o tom, kdo je tajtrlík, nebo kterému ze dvou bývalých rockových hudebníků (Jakl, Štěpánek) máme dát za pravdu, byla skutečnost, že veřejnost a politici se konečně začali zamýšlet nad důsledky mediální politiky českého parlamentu. Nejde jenom o NovuAverze vůči televizi Nova a jejímu řediteli, které se v diskusi objevovaly, častokrát odváděly pozornost od podstatnějších otázek, než jsou "korektní lži" Vladimíra Železného nebo bulvární charakter zpravodajství Novy. Nelze totiž vyčítat TV Nova, že je televizí komerční, a že se snaží podbízet většinovému divákovi. Konec konců, TV Nova to nedělá tak špatně, o čemž svědčí čísla diváckých průzkumů, nemluvě o tom, že vstup TV Nova na naší mediální scénu přinesl žádoucí pluralitu a v mnoha ohledech její oživení. Problém je v něčem jiném. Celodenní televizní program lze sestavovat různě a s různým vynaložením sil a prostředků. Nova se chlubí tím, že má jenom 400 zaměstnanců. Pokud si pamětníci vzpomenou na někdejší program OK 3, tak ten byl v éteru 24 hodin denně a jeho vysílání programově zabezpečovalo ne více než tucet programových pracovníků. Také OK 3 se dala označit za televizní program, ačkoliv jenom "stahovala" volné satelitní programy a kombinovala je s tím, co dodal dům - většinou regionální stanice. Zabránit tomu, aby nejen Nova, ale jakákoli další televizní stanice, ať už se jmenuje Prima nebo Galaxie, nezdegenerovala v laciný retranslátor zahraničního importu, a dosáhnout toho, aby za získané cenné vysílací frekvence se poskytovala veřejnosti co možná nejpestřejší nabídka, k tomu měly sloužit licenční podmínky. Český parlament ovšem tuto možnost ingerence českému státu svoji novelou 301/1991 odebral. Tím nejen dobrovolně přenechal cenný společný statek - kmitočtové spektrum - na pospas obchodním zájmům jednotlivých vysílatelů bez možnosti jejich dalšího ovlivnění, ale také vzdálil naši zemi od právních norem aplikovaných na média v zemích Evropské Unie. Pesimismus a optimismusPůsobí trochu skličujícím dojmem, když poslanci, kteří za současnou situaci nesou odpovědnost, se snaží svést vinu na někoho jiného, nebo se snaží tvrdit, že všechno je v pořádku. Je trapné vidět předsedu mediální komise Kasala v televizi, jak papouškuje argumenty o placení daní a zaměstnávání lidí odposlouchané z pořadů Volejte řediteli. Člověk se musí divit veřejnému prohlášení poslance Přibáně (MF DNES 30.1.1997) prohlásí, že je správné, když platí "pouze zákon, a ne na hraně zákona stojící konstrukce zvaná dodatečné licenční podmínky". Kdyby toto měl být názor celé legislativy, pak "na hraně zákona" by muselo být například jakékoli stavební či jiné povolení vydané orgánem státní správy, protože se v něm stanovují konkrétní podmínky, které v textu zákona nejsou. Pak by mimo zákon stály mimo jiné i veškeré podzákonné právní normy vydávané jako prováděcí předpisy k danému zákonu. Na štěstí je tu i důvod k optimismu. Česká republika jako asociovaný člen Evropské unie má povinnost uvést své právní normy do souladu s tzv. komunitárním právem. Novela č. 301/1991 je s tímto právem v rozporu. Lze tedy důvodně předpokládat, že nejpozději do roku 2000 se ztracená vláda nad kmitočty opět do rukou české veřejnosti navrátí. Milan ŠmídAdresa: smid@mbox.fsv.cuni.cz
|