26.3.1997Chcete-li se podívat na předchozí vydání Britských listů, klikněte na ikonu Britských listů zde napravo, dostanete se do archívu. Debata o zdravotnictví z Fóra Psa do deníku SlovoO debatu o českém zdravotnictví, která zde proběhla o minulém víkendu na Fóru, projevili zájem novináři z deníku Slovo. Vybrané příspěvky otisknou v tomto listě na stránce dopisů čtenářů, s odkazem na Neviditelného psa. Pokud se chcete ještě dále vyjádřit k problematice zdravotnictvi v tomto Psu, dejte nám vědět, Slovo má o to zájem. Proč film Kolja získal OskaraNaprosto mě nepřekvapuje, že Svěrákův film získal v Americe Oskara za nejlepší zahraniční film. Svůj k svému. Kolja se totiž do atmosféry oskarovského showbyznysu v Los Angeles stoprocentně hodí. Viděl jsem ten film loni v létě v Praze v multiplexu v Hájích. Už po příchodu do kina jsem tam zažil zajímavou, velmi českou zkušenost. Byla myslím sobota nebo neděle odpoledne. Přijel jsem ke kinu (multiplex má několik sálů) asi půl hodiny před začátkem představení. Jako v západních multiplexech byla ve foyeru kina celá řada pokladen. Na rozdíl od západních multiplexů byla však jen v jedné pokladně pokladní a od této pokladny se táhla obrovská fronta. Nikdo si nestěžoval. Po odestání asi dvaceti minut bylo zjevné, že se do kina před začátkem představení nedostaneme. I začal jsem hlasitěji protestovat, že když chce kino za lístek víc než padesát korun, snad by mělo mít aspoň tu slušnost, že lidem umožní shlédnout film celý a včas. Nikdo se k mým protestům nepřidal. Pokladní neměla v kukani telefon, jímž by mohla přivolat do jiných pokladen pomocníky. Až když už jsem byl dost blízko pokladny, začali za mnou chodit individuálně lidé z konce fronty a šeptem prosili: ("My zmeškáme začátek filmu, nepustil byste mě před vás?") Co to vypovídá o české národní povaze? Svěrákův film (který jsem viděl z důvodů výše uvedeného bez úvodních titulků) je neobyčejně kompetentně natočený a Oskara si už proto zasloužil. Nevypovídá však příliš mnoho o životě a o skutečnosti. Žádný skutečný "insight", nic nového o postavení člověka na tomto světě se z filmu nedovíme. Je to film který pevně zapadá do hodnotového systému americké kinematografie. Z amerického hlediska mají být filmyzábava - pokud je v nich nějaké poučení či něco nového, má to být skryto v té sladké pilulce. V Americe nelze rozdírat mysl lidí filmy, s nimiž musí divák pracovat, nebo které diváka kritizují a vyvádějí ho z míry - tak jako se to mnohdy děje nebo dělo v Evropě, kde existuje kategorie tzv. uměleckého filmu. (Mnohdy zneužívaná neukázněnými experimenty.) Viz například velmi dobrý, ale syrový první Formanův americký film Taking Off, v němž si Miloš Forman dělal krutou legraci z primitivismu amerických middle classes tak, jak si dělal před tím legraci z hloupých českých dívek, chtivých stát se hvězdami pop music, ve svém prvním filmu Konkurs. Film Taking Off byl v americkém kontextu nedorozuměním, Formanovou hrubou chybou. Formanovi se nikdy nepodařilo úplně potlačit tendenci Američany provokovat. Proto se se zlou potázal se svým filmem o Larry Flyntovi. Film o Larry Flyntovi byl přímým útokem na americkou politickou korektnost, a to zcela zjevně Američani odmítli. (Předtím zřejmě Forman propadl téže tendenci s filmem Valmont. Jeden britský herec nedávno o tom řekl v britské televizi, že Valmont nebyl v Americe finančním úspěchem, protože američtí diváci nemohli spolknout představu, že jsou stejně tak hnusní jako postavy z osmnáctého století, které film zobrazuje - vazba mezi minulostí a současností byla příliš živá.) Svěrákův film naproti tomu je velmi profesionálně komerčně vyroben - dokáže se pohybovat na hraně jemné sentimentality. Manipuluje diváka k dojetí, ale inteligentním způsobem, takže člověku ta manipulace nevadí, ani si jí není moc vědom. Kolja zkresluje a zjednodušuje život v komunistickém Československu na černobílou šifru, která jistě bude dokonale srozumitelná zahraničnímu publiku. Přestože je Kolja údajně český film, Svěrák neobtěžuje diváka českou etnicitou. Je založen na všeobecných západních principech a západním způsobu života - hra na cello na pohřbech je každému srozumitelná, každému je srozumitelné že je to svým způsobem absurdní parodie. Česká zkušenost je ve filmu umrtvena a omezena na minimum. Člověka napadá otázka, jestli to bylo záměrné - cožpak skutečně byl život v Čechách v sedmdesátých letech úplně takto mrtvý (není náhoda, že jsou pro to ve filmu metaforou neustálé pohřby.) Shodou okolností jsem viděl těsně po Koljovi znovu film Kdyby tisíc klarinetů. Rozdíl je obrovský. Kdyby tisíc klarinetů je film, naplněný obrovskou, zábavnou energií, plnou legrace, optimismu a demokratičnosti. Film programově vybízí k samostatnému myšlení a zpochybňování všeho. Typický produkt českého konce šedesátých let. Kolja je naopak zase trochu český z dnešního hlediska. Cizinci to nepoznají. Jak? Prokazuje dosti typicky českou tendenci problémy, které existují, neřešit, ale proměnit je v mlhavě lyrické vtipkování, a tak je odsunout stranou. Američanům jistě nevadí, že je z historického hlediska Kolja film anachronistický. Je to ztratka. Začíná jakoby v tvrdé éře konce sedmdesátých let, a pak najednou končí rozkladem komunismu v roce 1989 - bez něho by film totiž nemohl mít happy end, a to by bylo pro středostavovské komerční publikum nepřijatelné. Film je však bezesporu úspěchem - neboť málokomu z neanglicky mluvících zemí se podaří vytvořit takovýto komerční artefakt, který by vzbuzoval dojem autentičnosti a dokázal emocionálně a sentimentálně manipulovat diváka tak, že to divák sám necítí. Z českého hlediska má film myslím jeden velký, očistný význam. Češi jsou nyní svobodní. Nejsou už pod ruskou knutou. Mohli si tedy tímto filmem regularizovat vztah k ruskému národu. Byli schopni si ho nově definovat - jako rovný s rovným. Už je to vztah bez nenávisti otroka. Rusy můžeme mít už i rádi, protože jsme svobodní lidé. V Severní Koreji vládne hladomorČínští řidiči nákladních automobilů, kteří dovážejí obilí do Severní Koreje, svědčili o tom, že viděli v KLDR opuštěné mrtvoly dětí a popisovali v tomto posledním stalinistickém státě na světě scény hladu a bídy."Viděl jsem mrtvoly dětí v koutech u domů, částečně přikryté kusy igelitu," konstatoval Ma Qiwu z města Dandong v Číně. Město leží za řece Jalu, která odděluje Čínu od Severní Koreje. Ma Qiwu a další řidiči čekající se svými vozidly na cestu přes ocelový "Most čínsko-korejského přátelství" uvedli, že rodiče těchto dětí zemřeli, buď zimou nebo hladem. Opustili venkov a horské oblasti a ve městech jako Sinuiju, na korejském břehu řeky Jalu, naproti čínskému městu Dandong, ležícímu v severočínské provincii Lianoning, žebrali o potraviny. "Vidíte promrzlé děti, jak se snaží ohřát u malých ohňů," konstatoval Ma Qiwu, který jezdí do korejského města Sinuiju už od roku 1982. "Hledají potraviny na skládkách odpadků, ale nic tam není. Většina dětí nemá boty." Severní Korea trpí už dva roky záplavami a neúrodou. Ve městě Sinuiju, v bývalém středisku petrochemického průmyslu, které má přibližně tři čtvrtě miliónu obyvatel, chodí děti ještě do školy, ale většina továren je mimo provoz, protože není palivo. Papírna pracuje na poloviční kapacitu, uvedl řidič Ma Quiwu. Údaje řidičů nebylo možné nezávisle ověřit, ale jejich svědectví potvrzují obyvatelé čínského města Dandong. Obyvatele severokorejského města Sinuiju hledají v horách jedlou trávu a kořínky. Rozdíl mezi městy Dandong a Sinuiju je obrovský. Vzdálenost mezi nimi je asi půldruhého kilometru. Severokorejské město je ve tmě, kdežto plně osvětlený Dandong je plný života a energie. U břehu řeky Jalu na korejském pobřeží jsou zakotvené zchátralé lodě, stojí tam mrtvě nefunkční továrny a opuštěné restaurace. Velký rudý transparent hlásá slávuzemřelého prezidenta Kim Il Songa a jeho syna, "Drahého vůdce", Kim Jong Ila. Podle čínských řidičů nejsou v Severní Koreji ani obchody, ani restaurace a lidé vypadají příliš zesláble na to, aby mohli chodit do práce. Korejci, žijící v Číně, kteří navštěvují své příbuzné v Severní Koreji, jim tam vozí zásoby potravin. Severokorejci píší v dopisech příbuzným v Číně, že v zemi není co jíst. Jeden činitel čínského komunálního úřadu v tzv. Janbianské korejské autonomní prefektuře v Číně těsně u hranic se Severní Koreou dostal od svého bratrance v Severní Koreji už patnáct, stále zoufalejších dopisů, s prosbami o pomoc. Čína omezuje množství potravin, které smějí čínští Korejci do Severní Koreje vzít při jedné cestě, na 100 kg. Analytikové předpovídají, že se severokorejský režim rozloží do dvou let. V zemi podle nich pak vznikne chaos, jako v poststalinské Albánii. Ještě jednou o ChomskémNěkolik stručných citátů z výměny dopisu mezi Markem Housou a Andrew Stroehleinem k tomuto tématu. (Viz Britske listy ze 17.3). Adresy: marek.housa@sap-ag.de , (Andrew Stroehlein) 609936s@student.gla.ac.uk
K vasemu clanku v Britskych listech ze 17.3.97 :Marek Housa Andrewu Stroehleinovi: Trochu se me az dotklo, ze mel pan Culik potrebu na vas clanek tak opatrne ctenare pripravovat v uvodu. Stroehlein: Vim! Uvod je delsi nez clanek! Vedeli jsme, ze nas ceka silny odpor, protoze v dnesni dobe v CR mnozi nechteji pochybovat o tom, ze maji USA (nas vzor!). Bohuzel, je to tak. "-ismus typu A je uplne hnusny, a proto bojujeme za -ismus typu B!" Tyto lidi nenapadne, ze oboji je spatne. Politika je boj o moc - nic vic. Ideologie jsou iluze. Housa: K hlavni myslence: S tezi [o tom, ze Americane prosazuji jen svuj narodni zajem] souhlasim. Mam-li mluvit jen za sebe, tak iluzi o tom, ze mi nejaky subjekt, snad krome vlastnich rodicu, bude jakkoliv pomahat, aniz by mu to neco vynaselo, at uz materialniho nebo i jen poteseni, jsem ztratil kolem 20. roku. A kazdemu kdo podobnou iluzi jeste trpi doporucuji prostudovat myslenky socioekonoma Garry S. Beckera, vyznamenaneho pozdeji Nobelovou cenou. K clanku mam tyto komentare:
ad Mytus americke demokracie
Stroehlein: System dvou stran je lepsi, ale nezarucuje konkurenci nazoru sam o sobe. "System" vubec nezarucuje svobodu slova. Zadny system nemuze. Zarucuji svobodu slova ti lide, kteri bojuji za sve pravo mluvit. Boj nikdy neni dokoncen zavedenim nejakeho systemu. Clovek vzdy bojuje proti autorite, aby mohl vyjadrit svuj nazor. ad Americke "pomahani" demokracii: Housa: Tvrdim, ze Americanum nejde o sireni demokracie, ale, a presneji, sve _kultury_. Cim vice lidi se podari vmestnat do nove globalni kultury, tim vetsi bude trh pro produkty, ktere tuto kulturu provazeji. A ty jsou dobrym exportnim artiklem americkych podniku: fastfood, knihy Jak zbohatnout pres noc, Disneyovy comicsy, vypocetní technika, osobni automobily, ... Internet ve sveje nynejsi podobe je pak tim prijemnejsim vedlejsim produktem globalizace. Stroehlein: Americane hledaji trhy a vytvareji je tam, kde jeste nejsou. Hledani a zachovani trhu jsou casti boje za moc. Housa: Jestlize Americane podporovali Causeskuv rezim, pak to bud bylo z naivity, ale spise z _vypocitavosti_. Rika se ze retez je jen tak pevny, jak pevny je jeho nejslabsi clanek. Mozna spolehali na to, ze se jim casem podari svou podporou Rumunsku rozdmychat zavist nebo nejake jine emoce ve vychodnim bloku. Slo jim spis o rozestvani vychodniho bloku. Proc z toho nebylo nic? Mozna proto, ze Americane do toho malo investovali- at uz penez nebo energie. Stroehlein: Souhlasim, ze Americane uvazovali takto. Nebylo ale v zadnem pripade moralni. Mysite si, ze Cesi vedi, ze USA podporovali takoveho dabla? Housa: Ad. Pochybujte o Chomskem
Stroehlein: Nejvetsim problemem s Chomskym je to, ze ma zjednodusene iluze o lepsi budoucnosti. Je to vyborny kritik, ale nema zadne reseni. Stroehleinův článek, varující, abychom nepovažovali - jako Alexander Vondra z českého MZV či Zbyněk Petráček z Respektu - Spojené státy za Supermana, zasahujícího na poslední chvíli na světě na straně dobra proti zlu,vyvolal od některých čtenářů záporné reakce. Mimo jiné Stroehleinovi čten=E= 1ři doporučují, aby si pořádně nastudoval českou historii. Nevím, ale mám takový dojem, že právě Stroehlein má českou historii prostudovanější než mnozí čtenáři. Vědí čtenáři například, že Spojené státy odepsaly Československo už v létě 1947, více než půl roku před komunistickým pučem v únoru 1948? Andrew Stroehlein mi k tomu před odjezdem do Kroměříže (kde si ho můžete v těchto dnech vyhledat a dát mu případně pár facek) poslal tento dopis: Honzo- The name of the journalist was Werth. He met his "old friend" Ripka, CS minister of foreign trade, in Moscow in December 1947. He quotes Ripka as saying (more or less): Those God damned Americans! They could have given us the grain we needed (1947 was a very bad year for CS agriculture). It could have come from their surpluses. But they demanded that we get rid of the Communists in our government, and we could hardly do that. The Americans forced us to turn to Moscow. Werth describes Ripka as incredibly frustrated with the Americans. Although it appears that he had some sympathy from the American embassy in Prague, the conditions placed on the grain request came directly from Washington.
Reference: AUTHOR Werth , Alexander, 1901- TITLE Russia : the post-war years. PUBL. INFO. London : Hale, 1971. PHYS. DESCR xvii,446p ; 23cm. SUBJECT Soviet Union -- History -- 1917- GUL CLASS Sov Stud E980. pages 327-330 The fact is, the US already considered CS in Stalin's sphere of influence by 1947. The American government gave the country to the wolves (bear?). Not pretty, but I guess the American gov't didn't feel like starting a war over it (despite the Soviet Union's exhaustion after WWII). I wonder how today's US gov't feels. Would the US really go to war over CR? I'd like to think that if they sign up to NATO, that promises would be kept, but such promises have been broken in the past, of course. Překládám: Ten novinář (tj. který svědčil o tom, že se Američané vykašlali na ČSR už v roce 1947) se jmenoval Werth. Setkal se se svým "starým přítelem" Ripkou, čs. ministrem zahraničního obchodu, v Moskvě v prosinci 1947. Cituje Ripku víceméně těmito slovy: Ti zatracení Američané! Mohli nám poskytnout to obilí, které jsme potřebovali (v roce 1947 postihla ČSR velká neúroda). Mohli nám to dát ze svých přebytků. Ale chtěli na nás, abychom se zbavili komunistů ve vládě, a to jsme udělat nemohli. Američané nás donutili, abychom se obrátili na Moskvu. Werth charakterizuje Ripku jako člověka, nesmírně frustrovaného Američany. I když je zřejmé, že se mu dostávalo určitých sympatií z amerického velvyslanectví v Prate, podmínky, uvalené na případné dodávky obilí, pocházely přímo z Washingtonu. Reference: AUTHOR Werth , Alexander, 1901- TITLE Russia : the post-war years. PUBL. INFO. London : Hale, 1971. PHYS. DESCR xvii,446p ; 23cm. SUBJECT Soviet Union -- History -- 1917- signatura v Glasgow University Library: Sov Stud E980. str. 327-330 Faktem je, že Spojené státy považovaly ČSR za součást Stalinovy sféry vlivu už v roce 1947. Americká vláda dala Československo na pospas vlkům (medvědovi?) Moc sympatické to není, ale Američanům se zřejmě nechtělo jít kvůli střední Evropě znovu do války (navzdory oslabení Sovětského svazu po druhé světové válce). Zajímavé by bylo vědět, jaký má na střední Evropu nyní názor americká vláda? Šly by Spojené státy skutečně kvůli České republice do války? Rád bych věřil, že jestliže vstoupí ČR do NATO, záruky budou dodrženy, ale samozřejmě takové sliby byly už v minulosti porušeny. Mark Palmer a CMEPřipravoval jsem v minulých dnech rozsáhlejší článek v angličtině pro časopis Transitions o TV Nova, smlouvě CME-Železný a vůbec o historii vzniku podniku Central European Media Enterprises. Nechci věc podrobněji zveřejňovat dříve, než materiál vyjde v časopise Transitions (bude to až v červenci). Jen stručně: velmi zajímavá je osoba Marka Palmera, dlouholetého úředníka amerického ministerstva zahraničních věcí, posléze amerického velvyslance v Maďarsku (v posledních letech komunismu). V Budapešti hrál Palmer velmi prestižní roli vysoce postaveného politika, hrál tenis s členy prezídia maďarské komunistické strany a zaručil jim, že jestliže zruší komunismus, nebudou od obyvatelstva vystaveni pomstě (jakým právem to měl právo zaručovat, je nejasné. Stručně řečeno: bylo to pravděpodobně zejména Palmer, který se sám, hodně z vlastní iniciativy, vlastnoručně zasloužil o pád komunismu. (Jak známo, komunistický blok se začal rozkládat, když na podzim 1989 pustili Maďaři přes své území do Německa východoněmecké emigranty, to vedlo k pádu berlínské zdi.) V lednu 1990 jmenoval Palmera šéfem nově založené Central European Development Corporation (z níž později vznikla firma CME) americký milionář Ronald Lauder. Palmer se zasloužil o vznik televize NOVA a až do loňského října byl ředitelem její správní rady. Posléze formálně na čas odstoupil, aby mohl pro podnik CME s volnýma rukama začít rozjíždět televizní stanice na Blízkém východě a v bývalé Jugoslávii. Později se má do vedení podniku CME zase vrátit. Poté, co český parlament donutil z hlouposti Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, aby zrušila podmínku č. 17 licence společnosti CET 21 (tedy licence vydané pro Novu), takže už nyní nikdo nemůže kontrolovat, zda si Novu nekoupí od CME třeba Ukrajinci, anebo ruská mafie, Palmer začátkem roku 1997 osobně vydělal na prodeji určitého množství akcií CME asi 9 miliónů dolarů. Tyto peníze nastrkal Palmerovi do kapsy český parlament. Třeba si je Palmer za svou podnikatelskou efektivitu zasloužil. Když jsem článek poslal do Transitions, dostal jsem reakci jejich redaktora. Zdála se mi velmi trefná. Redaktor konstatoval, že na článku je nejvíce zajímavé, a vlastně zábavné, jak se Mark Palmer proměnil za posledních deset let "z Metternicha v Larryho Flynta". (Dříve boural komunismus, nyní vysílá sex and violence na Nově.) Jeden český komentátor mi k tomu poslal ještě těchto pár vět: Znate Marka Palmera osobne? Ja ano, mne to neprekvapuje. To je chlapec z malych pomeru, ktery chtel vzdy nahoru a vpred. Cely zivot venoval diplomaticke kariere a tam stoupal postupne na zebricku a dosahl sveho maxima - velvyslanec ve vychodni Evrope v dobe, kdy tutez funkci v Praze vykonavala Shirley Temple a ve Vidni Ronald Lauder. Jiz toto obsazeni vypovida o tom, co si o tomto kousku zeme Reaganova vlada myslela a koho sem posilala. Zadne top diplomaty, ale druhou az treti garnituru. Na vic uz Mark Palmer nemel, ani subjektivne - vlastnimi schopnostmi - ani objektivne - jeho postaveni v ranku State Departmentu. To, ze se zviditelnil aktivni participaci na udalostech v Madarsku mu sice prineslo pozornost medii, nikoli vsak uznani diplomatu. Byl to enfant terrible. Srovnani s Metternichem je pro nej az prilis lichotive. V lednu 1990 zkratka vycitil prilezitost a penize. Tolik penez, co vydelal na spojenectvi s Lauderem, by si jako zamestnanec State Departmentu nikdy nevydelal. So what? Bytova otazkaFrom: "Ing. Lubomir Denk" Adresa: del@nri.cz Vazeny pane Culiku,
Ale k privatizaci obecnich bytu:
Privatizace obecnich bytu je zalozena na dokumentu "Provadeci predpis privatizace domovniho fondu svereneho mestske casti Praha 10" schvaleneho v zari 1995. Tento dokument, ktery budu dale nazyvat Pravidla mam k dispozici, a na zacatek z neho ocituji dva clanky podle kterych se urcuje co vlastne do privatizace jde a co ne:
Clanek I (Uvodni ustanoveni), odstavec 2: Predmetem privatizace bude nejvyse 60% domovniho fondu svereneho mestske casti, zbyvajici podil zustane v majetku obce. Vyber nemovitosti pro odprodej a ponechani v majetku schvaluje Obvodni zastupitelstvo (OZ) mestske casti Praha 10, po projednani Obvodni radou a Pracovni skupinou OZ mestske casti Praha 10 pro spravu a privatizaci majetku svereneho m. c. Praha 10. Clanek I (Uvodni ustanoveni), odstavec 3: Ve vlastnictvi obce hl. mesta Prahy sverenem m.c. Praha 10 budou ponechany prednostne tyto objekty: - v dobrem technickem stavu vcetne provedenych rekonstrukci vetsiho rozsahu., - v nichz se nachazeji kotelny (vymenikove stanice) dodavajici teplo a TUV do jinych domu nez ve vlastnictvi obce, - s moznosti spojeni do skupin nebo celku pro socialni bydleni, - s komercne vyuzitelnymi nebytovymi prostory, ktere mohou byt zdrojem prijmu mestske casti. K financnim otazkam a spekulacim:
Zakladem pro stanoveni prodejni ceny staveb a pozemku je cena zjistena dle vyhlasky MF CR 178/94 Sb., resp. pozdejsich platnych predpisu. To je jednoznacne, tady neni zadna libovule, cenu stanovuje k tomu opravneny znalec. Znalecke posouzeni nemovitosti a pozemku nemusi zajistovat OU, to si muze vznikly privatizacni subjekt (druzstvo) nechat zpracovat sam a " .. pokud jeho cena nepresahne cenu obvyklou na trhu, bude tato castka v plne vysi odectena od sjednane ceny .." (cl. IV., odst. 2 Pravidel).
Z ceny pozemku nelze slevit, slevy existuji pouze na nemovitost presneji na to, ze kdyz se lide rozhodnou splatit vyssi prvni splatku snizi jim OU kupni cenu. To je v Predpise taxativne stanoveno (maximalni sleva je 30%, kdyz se kupni cena zaplati najednou pri podpisu kupni smlouvy). Problem je ve slevach, ktere jsou davany za opotrebeni domu a ve vyse jmenovanem Predpise pro privatizaci o nich neni ani slovo!. Na OU nam nechtel nikdo rici jasna pravidla techto slev (tedy neco jako cenik, napr.: 30 let stari = sleva 65%, 20 let stari = sleva 45% atd.) - vse zalezi asi na osobe urednika. Tady zeje zaludna dira v celem postupu a popravde receno trochu pachne. Vzhledem k tomu, ze OU neslevuje jednotlivym najemnikum, ale celemu druzstvu, je sice moznost aplikace diametralne odlisnych slev v jinak stejnem pripade omezena, protoze jednotliva druzstva, resp. lidi v nich si samozrejme mezi sebou povi kolik jim srazili (v tomto pripade funguje zavist v kladne roli). Ale moznost zneuziti existuje. Rozhodnuti neprivatizovat novejsi domy je podle meho vedene mimo jine skutecnosti, ze cena by pro vetsinu najemniku byla neunosna, nebot cim novejsi barak, tím vyssi znalecky odhad ceny a zaroven nizsi sleva. Na takovouto "vyhlaskovou" cenu (o "trzni" cene nemluve) by velka vetsina najemniku s paradoxni vyjimkou spekulantu opravdu nemela. K ruznym podminkam:
Kazda radnice si konkretni podminky (hlavne rozsah privatizace a zpusob zaplaceni kupni ceny) vskutku resi jinak, ale to bych povazoval za vyhodu, nebot to umoznuje prizpusobeni se konkretnim podminkam te ci one obce.
Existuje inflace, meni se vyhlasky, zakony, takze cenovym korekcim se nemuzete vyhnout. Navic na zacatku privatizace nikdo nevedel, kolik jsou lidi ochotni za byt dat, takze ti prvni privatizeri platili nejmin a postupnym zvysovanim se hledal kompromis mezi unosnosti pro vetsinu najemniku a maximalizaci prijmu obce. Na druhou stranu ti prvni sli do neznama, dopustili se mnoha chyb, a za chyby se jak znamo plati. Ti druzi uz mohli a vetsinou i vyuzili jejich zkusenosti. Takze postupne zvysovani ceny (= pritvrzovani podminek, ) je celkem logicke.
K pozemku a spekulaci s ním:
(Cituji: Kupovat dum bez pozemku a bez jistoty, ze tento pozemek napriklad neproda obec v budoucnu nekomu jinemu, kdo z nej vymeri SPEKULATIVNI TRZNI najemne ve vysi, ktere bude napriklad 10 nasobkem bezneho najmu na byt, je hazardem. - Pane N. souhlasim s Vami, ale prectete si jeste jednou PORADNE ten muj text je tam zcela jasne psano> "Koupe i s pozemkem na nejz je predkupni pravo, .... tim je snad vse, byt strucne, receno, nechtel jsem se sahodlouze rozepisovat, ale vidim ze je to nutne.)
Takze: V pravidlech OU pro privatizaci se vyslovne uvadi ze v pripade najmu pozemku se automaticky zrizuje predkupni pravo. Pripadny odprodej pozemku musi schvalit OU. Samotny najem je dlouhodoby a na dobu urcitou (ale max. na 45 let), najemne se ridi platnou vyhlaskou MF. Nejsme zas tak naivni abychom si nechali prodat pozemek pod domem. Takoveto reseni nam ale umoznuje odlozit koupi pozemku na prihodnejsi dobu a postupne si na nej nasetrit. Nesetkal jsem se zatim s zadnym z privatizujicich subjektu, kdo by nehodlal predkupni pravo vyuzit.
Vseobecne:
Vzhledem k tomu, ze stat prevedl byvale statni byty na obce a zbavil se tak elegantne odpovednosti za ne, je pozadavek, aby si obce rozhodovaly samy o tom jak s tim majetkem nalozi opravneny. Vlastni urceni rozsahu privatizace obecnich domu vskutku citliva zalezitost. Jeden extrem je privatizovat vse, druhy neprivatizovat nic. Dobre neprivatizujme, ale pak Vam rucim za to, ze starsi domy do kterych na opravy nebylo za realneho socialismu prakticky investovano, Vam behem pristich peti let spadnou na hlavu. A radnice na to proste nemaji, aby masivne obnovily vsechny obecni byty. Proto si prednostne nechavaji ty lepsi domy (ktere by byly navíc financne nedostupne), stare a zanedbane zprivatizuji a naklady jejich opravu (a ktera byla navic pravdepodobne zaplacena v najemnem vybranem za predchozi dobu) presunou na nove majitele. Ti si obvykle musi za vlastni penize opravil tekouci strechu a rozpadajici se fasadu, vymenit shnile stoupacky, topeni na konci zivotnosti. Upozornuji, ze to nejsou nezanedbatelne castky. Ve svem dusledku znamenaji, ze do fondu oprav, ktery platime misto najemneho davame vic, nez je regulovane najemne ve stejnem ale obecnim byte. Pane N. je Vam znama skutecnost, ze ani zvysene regulovane najemne nestaci na prostou obnovu bytovych domu? Privatizace tedy umozni radnicim ziskat finance navic a moznost radne se starat o ty neprivatizovane lepsi domy. Pisu umozni, prakticka realizace uz zalezi na "osvicenosti" konkretnich OU. Reseni, ze bude privatizovano max. 60% domovniho fondu, pricemz vyber zustava na OU, povazuji za soucasnych podminek za "rozumne". Je jasne, ze se nikdy nevyhovi vsem, existuji najemnici v domech urcenych k privatizaci, kteri by chteli zustat najemci, a jsou lide v domech, ktere mestu zustavaji a byt by koupit chteli. Neni to "rovne" reseni (= vsem stejne moznosti), jak po nem pane N. volate. Rovne reseni by mozna bylo nabidnout privatizaci vsem a ty co nechteji byt koupit sestehovat do neprivatizovanych domu a naopak :-). Takove masove stehovani si vskutku nedovedu predstavit. "Rovne" reseni problemu privatizace obecnich bytu je podle mne nemozne, a rozhodnuti neprivatizovat vede zpet k (ne)realnemu socialismu. K nemohoucim duchodcum poznamku. Kdo na to nema, samozrejme zustava v novem byte jako najemce, s tim rozdilem, ze najem neplati OU, ale druzstvu, ktere mu nemuze vymerit TRZNI najemne, ale najemne REGULOVANE. Perlicka ze zivota: u nas se ukazalo, ze vsichni duchodci do privatizace jdou v jednom siku a privatizovat ojedinele nechteli lide 40-50 let veku v plne sile. Vzdy bude take existovat nekdo, kdo na koupi obecniho bytu nebude mit (pomijim rozdavani bytu). Od toho by tu ale mela byt sociálni zachranna sit. Osobni zisk je v kazdem pripade nepopiratelny, ale je omezen vzhledem k potrebam prakticky okamzitych a dlouhodobych investic do zprivatizovaneho domu. Riziko spekulace s privatizovanym bytem je samozrejme realne. Ale prakticky realizovatelne jen v pripade cloveka bydliciho v privatizovanem byte, ktery vlastni nejake byty navic a ma se po pripadnem prodeji kam nastehovat. Takovych pripadu budou radove procenta. Kvuli tomuto riziku bychom ale zbytku zabranili, aby se o svoji strechu nad hlavou zacal starat sam, aby se nemusel s kazdou nutnou opravu doprosovat spravnich firem, ktere se za obvodni urady a za nase penize (ne)staraji o obecni majetek. Mily pane N. spekuluje se dost i s obecnimi byty a "realizovane" sumy jsou take nekolikasettisicove. A obce z tech penez nevidi ani halir. Postupem privatizace zvolenym v Praze (a o tom jsem práve v BL dne 13.3.97 psal) je takto prakticky vyloucena spekulace od nekoho ZVENCI, od nekoho kdo nebydli v obecnim byte. A to povazuji za podstatne pro obyvatele obecnich bytu, v tom spatruji jejich urcitou jistotu. Bud jde muj barak do privatizace a ja mam moznost si ho koupit, nebo nejde a ja zustavam obecnim najemcem. Bylo by zahodno, jasne urcit a zverejnit pravidla pro poskytovani slev na opotrebenost domu, nebot praxe v soucasne podobe je zdrojem mozneho zneuziti. Zaverem chci rici ze to me povidani je zalozeno na konkretnich zkusenostech a zazitcich. Nekde jinde muze byt zkusenost jina. Nedelam si patent na rozum, ale neslysel jsem o zadnem lepsim reseni. Je to urcity dilci krok prispivajici k castecnemu oziveni trhu s byty. Podle meho jde o rozumne reseni, ktere bere ohled i na budouci potreby obci zajistit potrebnym lidem socialni bydleni. Zakonzervovani problemu obecnich bytu ve stavu pred privatizaci je podle meho reseni mnohem horsi.
Lubomír Denk, e-mail: del@nri.cz (Ing. Lubomir Denk) UJV Rez, a.s., oddeleni termohydraulickych analyz, Tel: 6617 2450http://www.arts.gla.ac.uk/Slavonic/staff/JanCulikHome.html |