24.3.1997

Chcete-li se podívat na předchozí vydání Britských listů, klikněte na ikonu Britských listů zde napravo, dostanete se do archívu.

Neal Ascherson, Independent on Sunday, 23.3.97

Jméno "Helsinky" nabylo před dvaceti lety důležitého významu, přesně opačného, než jaký mělo minulý týden. Vznikl tehdy totiž tzv. "helsinský proces" a naděje, že problémy Evropy bude časem řešit parlament jednotlivých národů, nikoliv jako nyní, jen dva mocní muži, sedící vedle sebe na pohovce. Navzdory tehdejšímu bipolárnímu rozdělení světa začaly v helsinském procesu pomalu vznikat nenápadné aliance menších zemí z opačných bloků, napříkald Polska a Norska.

Nynější helsinský summit měl velmi zřejmý přídech Postupimi. Prezident Clinton a Prezident Jelcin rozhodovali o budoucnosti Evropy. Usilovali o dohodu, v jejímž rámci by Rusko přijalo rozšíření NATO o Polsko, Maďarsko a Českou republiku.

Poláci říkávali "nic o nás bez nás". Kde ale byli minulý týden tito Evropané? Nebyli u jednacího stolu v Helsinkách, kde se dohadovali dva muži o tom, kolik cizích vojsk smí být rozmístěno v Polsku nebo kolik taktických jaderných zbraní v Maďarsku bez svolení Moskvy.

Jistě, před helsinských summitem proběhla rozsáhlá jednání s Varšavou, Prahou i Budapeští o rozšíření NATO. Summit v Helsinkách nebyl ani Jaltou, ani Mnichovem. Amerika, i když nejednala s výslovným mandátem žadatelských států o vstup do NATO, silně prosazovala princip, že by měly mít středoevropské země právo vstoupit do NATO.

Nicméně je znepokojující, že Spojené státy a Rusko si znovu činí nárok na konečná rozhodnutí o evropských aliancích. Rusové návštěvou na Západě argumentují už tradičně, že jsou reformátoři v Rusku ohroženi (býval to Chruščev, pak Gorbačov, nyní je to Jelcin) a tak prý nesmí Západ udělat nic agresívního, co by hrálo do rukou agresívním a despotickým soupeřům ruských reformátorů.

Tento argument je morální vydírání. Nejnebezpečnější pro západní politiky by bylo snažit se vytvořit takovou Evropu, jaká by vyhovovala Rusům. A naopak: nejlepší službu, jakou můžeme prokázat ruské stabilitě, je vytvořit solidní evropský bezpečnostní systém, kde každý ví, kdo kde stojí. Rusům se to zpočátku nebude líbit, ale časem začnou na tento bezpečnostní systém spoléhat i oni.

Neal Ascherson, Independent on Sunday, 23. března 1997 , přeložil Jan Čulík

= je to dobře nebo špatně, aby sdělovací prostředky bojovaly tvrdě za určitou kauzu, kterou mají vyšetřovat jiné struktury?

V Británii se stala kontroverze týkající se vyšetřování úplatnosti některých konzervativních poslanců v nynějším předvolebním období skutečně velkým skandálem. V postatě nyní tento skandál rozbil předvolební strategii Konzervativní strany. Může za to tisk. John Major rozpustil parlament před nadcházejícími parlamentními volbami nezvykle brzo. Kritikové z opozičních stran ho napadli, že to udělal proto, aby se příští týden nemohla v jednom z parlamentních výborů projednat nezávislá zpráva analyzuj’cí případy nejméně čtyř poslanců, někdejších členů jeho vládního týmu, kteří přijímali peníze za interpelace v parlamentě.

Když se ukázalo, že John Major neustoupí od svého rozhodnutí předčasně rozpustit parlament, a že tedy zpráva o korupčním chování konzervativních poslanců nebude před volbami zveřejněna, deník Guardian převzal iniciativu. V pátek 21. března věnoval celých pět stránek velkého formátu tomuto případu. Zveřejnil na nich - v rozsahu 15 000 slov - tedy přibližně 50 českých normostránek - vlastní důkazový materiál, který Guardian předtím předložil parlamentnímu vyšetřování v této věci. Podle Guardianu věděl britský premiér John Major o tom, že konzervativní poslanec Tom Smith přijal 25 000 liber (více než jeden milión českých korun) na úplatcích. Přesto premiér dovolil, aby zůstal členem britského vládního týmu pro Severní Irsko. V pátek otiskl Guardian na titulní straně tento redakční komentář:

Protože jsme přesvědčeni, že se volby mají konat ve světle a ne ve tmě, zveřejňujeme dnes shrnutí důkazů, které jsme předložili siru Gordonu Downeymu (šéfovi vyšetřovací komise) ohledně skandálu týkajícího se plřijímání úplatků za interpelace v parlamentě. Je to otázka, která se týká samotné podstaty parlamentní demokracie. Fakta, která ze zprávy vyplývají, jsou v kostce tato: celá řada poslanců, kteří nyní znovu kandidují ve všeobecných volbách, se tajně přiznala k trestným činům úplatkářství, korupce a podvádění daňového úřadu. Jiní poslanci se sice nepřiznali, ale tyto trestné činy také zjevně spáchali. Víme nyní, že někteří poslanci se přiznali k flagrantnímu porušování parlamentních předpisů týkajících se příjmu soukromých honorářů svým konzervativním kolegům tajně. Vyšlo najevo, že některý důkazový materiál, předložený v této věci příslušnému parlamentnímu výboru, je nepravdivý. John Major a jeho vláda zůstávají neoblomní, nezajímá je, že veřejnost má právo tyto skutečnosti vědět. Celá aféra začala utajováním - před parlamentem a veřejností byly utajeny tajné a špinavé motivy, které vedly poslance k tomu, aby v určitých věcech v parlamentě interpelovali poslance: veřejnost neví, že šlo při interpelacích o peníze, které jim soukromé podniky a jejich lobbysté volně strkali do kapes.

Nyní dochází k dalšímu utajování. John Major se rozhodl, že bude vést předvolební kampaň ve tmě. Z důvodů, které jasně nevysvětlil, zorganizoval rozvrh předvolební kampaně tak, že zpráva Sira Gordona Downeyho, kterou sám objednal, nebude zveřejněna před volbami.

Čí práva jsou tímto utajováním poškozena? V první řadě práva voličů v těch volebních okrscích, v nichž tito poslanci usilují o znovuzvolení. Britský volební systém nemůže fungovat, jestli jsou voličům odepřeny životně důležité informace o těch osobách, které je chtějí v parlamentě zastupovat.

Zveřejnění rozsáhlé dokumentace v listě Guardian vyvolalo v britských vládních kruzích velkou nevoli. Sir Gordon Downey, šéf parlamentn’ vyšetřovací komise v této věci, vydal hněvivé prohlášení, v němž se praví: "S politováním konstatuji, že některé denní listy selektivně zveřejnily důkazový materiál, předložený mému vyšetřování". Dodal, že zveřejněný materiál může být zavádějící, protože "ústní důkazový materiál, zaznamenaný mým vyšetřováním, byl posléze podroben procesu oprav a dalšího vysvětlování prostřednictv’m svědků." Neuvedl, jaké kroky budou podniknuty proti Guardianu, i když zdůraznil, že zveřejnění důkazového materiálu je "prorušením zásad přirozené spravedlnosti" a je "pohrdáním parlamentem".

Deník Guardian však zcela zjevně spoléhá na to, že příští parlament bude prolabouristický a případný parlamentní výbor, který by v budoucnu vyšetřoval zveřejnění tohoto důkazového materiálu, ho za to nepotrestá. Alan Rusbridger, šéfredaktor deníku Guardian, uvedl v pátek v britské televizi: "Jedním z nejodpornějších aspektů této záležitosti je, že soukromě se tito poslanci přiznali k nečestnému chování, a pak vystoupili veřejně v televizi a řekli, 'Jsem nevinen, prosím, hlasujte pro mě.'"

John Major udělal neobvyklý krok a vyslal v pátek tiskového tajemníka sídla britského předsedy vlády v čísle 10, Downing Street - který má být nepolitickou osobností - aby informoval novináře o tom, jak celou věc vidí premiér. Major konstatoval, že jakmile se dověděl o úplatkářství čtyř členů svého vládního týmu 29. září 1994, okamžitě zahájil vyšetřování celé věci. K obvinění listu Guardian, že premiér Major věděl o korupčním chování svých ministrů daleko dříve, a nic v té věci nepodnikl, řekl britský ministerský předseda, že je to "blbost".

V sobotu se Guardian k celé věci znovu velmi důrazně vrátil. Na titulní straně otiskl velkým písmem tato slova: "Včera zveřejnil deník Guardian 15 000 slov podrobných přiznání korupce, nečestného chování, úplatkářství a vyhýbavých taktik, k nimž docházelo v Konzervativní straně. Ministerský předseda na to reagoval slovy, že je to "blbost". Doufali jsme, že bude reagovat dospěleji. Zkusme to tedy znovu. Johne Majore, odpovíte na těchto deset otázek?"

• 1. Věříte svědectví samotného Tima Smithe před vyšetřovací komisí Sira Gordona Downeyho, že řekl v únoru 1989 hlavnímu konzervativnímu činiteli pro poslaneckou disciplínu v parlamentě Davidu Waddingtonovi, že dva roky přijímal peníze od podnikatele Al Fayeda a neoznámil to příslušným parlamentním autoritám?
• 2. David Waddington nyní tvrdí, že si na rozhovor s Timem Smithem z roku 1989 nepamatuje. Komu z nich věříte?
• 3. Tento rozhovor nebyl oficiálně zaznamenán písemně, přestože záznamy konzervativních parlamentních činitelů pro stranickou disciplínu, obyčejně obsahují i ty nejpodružnější maličkosti. Znamená to tedy, že Tim Smith Davidu Waddingtonovi lhal?
• 4. Zkontroloval jste, Johne Majore, u parlamentních činitelů pro stranickou dispiclínu, zda je Tim Smith čistý, než jste ho jmenoval v lednu 1994 státním ministrem pro Severní Irsko?
• 5. Myslíte si, že je pravděpodobné, že by byl premiér informovám o tom, že jeho kandidát na ministerskou funkci přijímal úplatky?
• 6. Proč jste okamžitě nepropustil 17. října 1996 Tima Smithe, když vám sdělil Sir Robin, že se Smith přiznal, že přijal od Al Fayeda 25 000 liber a nikde to neoznámil?
• 7. Když vám řekl tajemník kabinetu, že Smith přijal za parlamentní interpelace od Al Fayeda 25 000 liber, proč jste o tom neinformoval příslušné parlamentní činitele?
• 8. Proč, v rozporu s precedentem, jste nyní rozpustil parlament o 18 dní dříve, než bylo třeba?
• 9. Tim Smith se třikrát přiznal, že přijal úplatky ve výši 18 000 až 25 000 liber - jednou v roce 1989 hlavnímu konzervativnímu činiteli pro parlamentní poslaneckou disciplínu, jednou Siru Robinu Butlerovi v roce 1994 a jednou Siru Gordonu Downeymu v roce 1996. Přesto podporujete Smithovu kandidaturu za Konzervativní stranu pro volební okrsek Beaconsfield v těchto všeobecných volbách?
• 10. Neil Hamilton přiznal, že lhal Michaelu Heseltinovi, náměstku britského premiéra, že přijal tajně dary a úplatky v hodnotě několika tisíc liber, vyhnul se placení daní, a podvodně žádal o daňové úlevy. Podporujete jeho kandidaturu za Konzervativní stranu v těchto všeobecných volbách?

  Mají sdělovací prostředky mít právo takovýmto způsobem brát záležitosti do vlastních rukou? V komerční televizi ITV v pátek večer protestoval velmi silně konzervativní ministr obrany Michael Portillo, že tisk ukřižoval obviněné poslance dávno předtím, než bylo oficiální vyšetřování ukončeno. Zdůrazňoval, že kdyby šlo o soudní jednání, tisk by o věci nesměl psát, dokud soud nedospěje k verdiktu.

  Guardian ovšem zcela zjevně dospěl k závěru, že parlament je v této věci natolik zkorumpován a neúčinný, že musí tisk převzít záležitosti do vlastních rukou. Je to oprávněné?

  V Británii, zdá se, neexistuje v politice natolik kultura "života jen v tomto okamžiku", kultura "zapomnění", kterou tolik kritizuje Milan Kundera. Vážně se zde vyšetřují záležitosti, k nimž došlo před několika, nebo dokonce mnoha lety.

  V ČR by se takové věci (třeba zpotvořená privatizace) asi nevyšetřovaly, neboť by všichni řekli, že už to bylo dávno a je to pasé.

  Když se vyskytne skandál, který objeví jeden sdělovací prostředek (tentokrát Guardian), věc vezmou za svou i ostatní sdělovací prostředky a dále ji vyšetřují na vlastní pěst. V ČR je spíše praxe taková, že když nějaký sdělovací prostředek něco objeví, ostatní tisk to ze závisti nebo z hlouposti ignoruje. Tím se ale moc sdělovacích prostředků neobyčejně oslabuje.

  Mladý hacker, který pronikl do počítačů americké armády, byl v Londýně soudně pokutován

  Byl to šestnáctiletý školák Richard Price. Pronikl do samého středu americké vojenské struktury počítačem za 750 liber s modemem.V severním Londýně ho loni v květnu zatkla po týdnech sledování britská policie. Nyní byl Richard u soudu pokutován částkou 1200 liber za dvanáct proniknutí do amerických vojenských počítačových systémů, včetně základny amerického letectva a do podniku Lockheed, který vyrábí řízené střely. "Proniknout do jejich počítačó bylo nesmírně lehké. Daleko jednodušší než proniknout do počítačů anglických univerzit," řekl Richard Price.

  Jeho matka vzpomíná, že když se loni 12. května večer vracela domů do bytu v Kingsbury v severním Londýně, zjistila, že ulice je plná blikajících policejních aut a byt je plný policistů. "Bylo to neobyčejně surrealistické," konstatovala. "Bylo horko. Richard má počítač na půdě. Půda byla pln‡ zdvořilých, silně se potících policistů. Vím, že to vypadá velmi anglicky - udělali jsme jim kávu a odnesli jsme jim ji nahoru. Ptali jsme se, kdo jak sladí, a oni mezitím vytrhávali prkna z podlahy." Tabákové firmy po soudním rozhodnutí prý čelí úpadku

  Americká firma, vyrábějící cigarety, jménem Ligget Group, poprvé v historii přiznala u soudu, že cigarety způsobují rakovinu. Podle britských protikuřáckých aktivistů to prý vyvolá vlnu soudních případů od postižených kuřáků, požadujících odškodné. Firma Ligget Group souhlasila, že věnuje čtvrtinu svých zisků před zdaněním po dobu následujících 25 let na odškodné pacientů, trpících rakovinou plic způsobenou kouřením.

  Julius Rosenberg byl ruský špión

  Bývalý, kontroverzní šéf americké FBI J. Edgar Hoover to nazval "zločinem století". A tento týden se ukázalo, že měl pravdu. Jeden stárnoucí agent KGB potvrdil, že Julius Rosenberg, který byl s manželkou Ethel popraven v newyorskŽm Sing Singu v roce 1953 za špionáž byl skutečně prosovětským agentem. Činitel KGB Alexander Feliksov však tvrdí, že Rosenbergova manželka Ethel neměl přímý kontakt se sovětskou špionážní sítí, i když asi o činnosti svého muže "věděla". http://www.arts.gla.ac.uk/Slavonic/staff/JanCulikHome.html