12.3.1997

Chcete-li se podívat na předchozí vydání Britských listů, klikněte na ikonu Britských listů zde napravo, dostanete se do archívu.

Evropská unie jedná ve středu o omezování příliš silného vlivu jednotlivých majitelů na televizní vysílání

Evropští vydavatelé v úterý ostře protestovali, když se Komise pro Evropu připravovala realizovat plány na zavedení nového zákona EU, který má omezit příliš výrazné vlastnictví televizních stanic jediným majitelem. Ještě před středeční schůzí výkonné exekutivy ve Štrasburku, která se bude konat ve středu, rozhodla většina dvaceti komisařů EU schválit zavedení směrnice Evropské unie na ochranu plurality ve sdělovacích prostředcích. Očekává se, že Komise pro Evropu plán v zásadě schválí

Mluvčí Komise však konstatovala, že se o návrhu směrnice bude muset ještě jednat.

Komise pro Evropu plánuje zavést novou směrnici, protože to požaduje Evropský parlament. Zamýšlí zákonem chránit pluralismus a demokracii ve světě mediálních milionářů jako je Silvio Berlusconi a Rupert Murdoch. Berlusconi má obrovský mediální vliv v Itálii, zatímco Rupert Murdoch vlastní rozsáhlé televizní a tiskové impérium, které operuje na mnoha trzích, včetně Evropské unie, Spojených států, Asie a Austrálie.

Evropské mediální skupiny argumentují, že by nová směrnice Evropské unie ochromila schopnost mediálních podniků pružně se přizpůsobovat rychle se měnícím podmínkám v mediálním světě a účinně konkurovat, a proto zuřivě lobbují proti plánu na zavedení směrnice.

"Vysvětlili jsme, proč si nemyslíme, že pluralismus ve sdělovacích prostředcích bude ku prospěchu evropským mediálním společnostem, a můžeme pouze dospět k závěru, že EU nechce slyšet pravdu," uved v úterý sir Frank Rogers, předseda Rady evropských vydavatelů. "Šokuje nás neochota Evropské unie naslouchat právě těm firmám, které její návrhy postihnou."

V Británii vyjádřila své znepokojení Komisi pro Evropu písemně britská celoplošní komerční televizní síť ITV.

"Nynější návrhy jsou velmi škodlivé," uvedl Barry Cox, ředitel Asociace studií ITV. (Celoplošný britský komerční okruh jich tvoří celkem šestnáct.) "Pokud tyto návrhy komisaři EU schválí, vážně ohrozí budoucnost regionálního televizního vysílání v Británii a mohly by ochromit rozvoj investic do pozemního digitálního televizního vysílání."

Podle návrhu směrnice by se nepřípustně silný mediální vliv měl posuzovat podle toho, kolik procent televizních diváků daná stanice přiláká, a nikoliv podle toho, kolik studií nějaká firma vlastní.

Komise navrhuje, aby mediální firmy nesměly rozšiřovat svůj vliv na další rozhlasové a televizní stanice, jakmile sledovanost jejich existujících stanic dosáhne určité hranice.

Strop je určen hranicí třicetiprocentní sledovanosti pro mediální firmu, která operuje jen v jediném sektoru, ať už je to rozhlas či televize, a hranicí deseti procent pro mediální firmu, působící v několika mediálních sektorech, včetně tisku.

Asociace vydavatelů evropských novin konstatovala, že rozvoj informační společnosti vyžaduje, aby byly mediální firmy schopny, bez ohledu na velikost a na to, z které země působí, investovat křížově do nejrůznějších sektorů a stát se tak opravdovými multimediálními společnostmi.

PS. Je zřejmé, že pokud bude směrnice schválena, televize Nova se bude muset modlit , aby ČR nebyla přijata do Evropské unie.

Bytová otázka

(Napsal čtenář, který nechce být jmenován, ale jeho adresa je k dispozici)

Bytova otazka - to je nyni velmi horke tema, v jistem smyslu jde o analogii "privatizace", kdy se vlada snazi prodavat neco, co stat ukradl nebo postavil z prace vynucene a nezaplacene statem za socialismu. Nyni podruhe vybrane penize stat pravdepodobne zasantroci treba krytim ztrat ruznych financnich spolecnosti, na ktere zapomel dohlednout.

Pan Neff sice, coby v rodinnem dome bydlici a proto mirne predpojaty, kritizoval pana Spidla za diskusi v Debate, ale Spidla rekl i 2 rozumne veci:

1) Mira navratnosti investic do domu a bydleni je vsude v Evrope spise podprumerna, proto nelze cekat, ze by najemne vybrane od najemniku bylo investovano do rozvoje bytoveho fondu ke vseobecnemu prospechu.

2) Statni podporou 15mld. Kc lze postavit cca. 15 tisic bytu, ale udajne 25 tis. bytu rocne mizi. Ergo o nejakem rozvoji asi nelze mluvit. Maximalne o stagnaci pokud obcane tech 10mld. rocne doplati ze sveho (coz by tedy asi mohli). (Ta stagnace je pochopitelne dana spise celkovym ekonomickym vyvojem.)

Jestlize stat bude dotovat bydleni chudych, znamena to, ze se vlastne dela jeste vice progresivni cely danovy system. Mohu rici, ze za soucasne situace, kdy vetsina zakazniku v Cechach nema penize a stat si vetsinu vydelanych penez vybere na danich zpet, me bavi pracovat stale mene a mene.

Tento stat navenek propaguje liberalni ideje a vyhodnost "koncentrace kapitalu", zatimco vecne vybira progresivni dane z prijmu, ktere koncentraci kapitalu legalnim zpusobem znacne ztezuji. Ministr Skalicky v debate cosi mluvil o spravedlnosti, jenze prave ta fatalne kulha v tomto state jiz 60 let, vcetne tech poslednich 7, kdy je i on ve vlade.

Komunismus ukradl a prevratil vse uplne naruby. V podstate kazdy o neco prisel, pritom ale bylo spousta rodin a profesi, ktere nemely zadny nemovity nebo firemni majetek, ktery by jim mohl byt vracen v restitucich po roce 1990. Casto to byly rodiny, ktere behem socialismu spise zivorily, v podstate nemohly ci nesmely nic vydelat.

V tzv. kuponove privatizaci lide ziskali prumerne tak 10-30 tis. Kc, coz je tak na jednu dovolenou pro rodinu, ale ne na byt. Kdo nesmelil, nemeloucharil, nebo nebral uplatky, nebo nebyl clenem komunisticke oligarchie, A BYDLEL VE MESTE, napriklad jako Praha, tak mel proste SMULU, ze skoncil ve statnim byte.

Obyvatelstvo vesnic melo a ma obecne vice moznosti postavit si vlastni rodinne domky, v cenove dostupnejsich urovnich (levnejsi pozemky i stavebni prace), navic svepomoci a spolupomoci (t.j. melouchy), obecne z vykonu, ktere nebyly za socialismu daneny statem vubec a ani dnes moc nejsou!

Druzstevnici za socialismu rovnez postavili domy v cenove velmi priznivych relacich, ktere mely i po prepoctech daleko k tomu, za co by domy a byty byly staveny v dnesnim trznim hospodarstvi. Dnes sice tyto kategorie bydlicich plne hradi sve naklady, ale alespon maji nejakou pravni jistotu o svem vlastnictvi.

Zatimco na vesnicich a mensich mestech prodavaji radnice statni a obecni byty za relativne prijatelne penize (casto i do sto tisic), v Praze nevahaji radnice vedene udajne "obcanskou" ODS chtit za 50 let stary byt spatne konstrukce a ve spatne ctvrti, velikosti 1+1, cenu okolo 1.5 mil Kc (vcetne pozemku)!

Kam ty penize jdou je pritom zahadou. Zejmena v Praze rostou ceny bytu rychleji, nez rostou mzdy i jakykoliv jiny hospodarsky parametr, jako treba HDP. Napriklad novy byt 3+1 v oblasti Petrin je k mani za 2,5 mil Kc. Abyste nan usetril, tak pokud jste top managerem a berete 0,5 mil. Kc hrubeho rocne, tak po zaplaceni dani z prijmu na nej muzete setrit asi tak 10 let. A to jste stastlivcem, kterych je 1 ze sta.

V mem pripade napriklad rostou ceny bytu rocne o vice, nez dokazi rocne usetrit. Tzn. vlastni byt je pro mne stale vice a vice vzdaleny. Neverim tomu, ze pokud by bylo uvolneno najemne v Praze do roku 2000, ze se byty nestanou obeti cizincu, spekulaci a realitnich kancelari, obdobne jako se DIKove stali obetmi fondu a privatizace vubec, ze statniho majetku vytvoreneho jejich praci, praci jejich predku a kradezemi statu, na ne zbyly jen drobky za 10-30 tis.

Penize, ktere budou vybrany statem, se pravdepodobne zasantroci, bydlet budou cizinci a drobni obcane utrou usta, stejne jako jiz mnohokrat. Nebo budou domy relativne levne vykoupene spekulanty a ti pak budou z lidi drit vysoke najmy. Dnesni trzni najem za byt 1+1 v Praze je od 10tis. Kc vyse.

Zrejme bude muset cely narod dotovat chude Prazany. Cela bytova otazka by nebyla tak ozehava, kdyby se byla byvala povedla ekonomicka reforma po roce 1990. Jenze kurs k marce je porad jeste 1:18 a bude spis horsi. Kdo nechape, ze za techto okolnosti je vyhodnejsi nektere prava obcanu garantovat politicky, nez trznimi mechanismy ve kterych budou stat Cesi vuci kapitalove silnejsi cizine v podstate s prazdnou penezenkou, by si mel vzpomenout na vykradani investicnich fondu, bank, a celkove podhodnoceni trhu ceskeho majetku, ke kteremu doslo v minulych letech. Myslet si, ze na lukratovnim trhu nemovitosti tomu bude jinak, je naivita.

Na zaver jeste jeden postreh: Stoji za povsimnuti, ze Skalicky, ale i socialni demokrat Spidla byli obleceni znacne konzervativneji, nez ministr Kocarnik, kteryzto prisel ve svetlem saku s divnou kravatou.

Umite si predstavit ministra financi kdekoliv v Evrope ve svetlem saku v dulezite televizni debate? Vzhledem k tomu, ze si toho Kocarnik musi byt vedom, je to zrejme snaha zalibit se plebejskemu ceskemu lidu, coz nesvedci o nejake vnitrni integrite strazce penez.

Ale budiz, mozna jsem vuci tomuto ministru, jemuz se v resortu ztratilo pres 40 mld. Kc, trochu prepjaty... Mozna ma jenom smulu, ze je to v jeho resortu videt.

Kudy z tohoto stavu ven? To je pochopitelne nelehka otazka a melo by se o ni hluboce a vecne debatovat. Otazka "spravedlnosti" je pochopitelne kardinalni. "Jednoduchy" trh s byty, na nemz bude otevrena mezinarodni konkurence (coz bude nastrcenym kapitalem vzdycky, pokud bude trh volny i jenom "pro Cechy"), ale Cesi nebudou mit penize si tyto byty koupit, muze mit fatalni nasledky pro obyvatelstvo velkych mest jako je Brno a Praha.

Na druhe strane, dlouhodobe jine reseni, nez "trhu se blizici" neni mozne. Lepe by tedy snad bylo, kdyby stat nejak zkusil "spravedlive" "ztransformovat" sve zavazky, ktere ma vuci obcanum tohoto statu (ukradene nemovitosti a vynucena nezaplacena prace), vzal v uvahu preference, ktere daval venkovu a druzstevnikum, ale nedaval najemnikum statnich bytu a jistou formou tyto nevyhody prepocital najemnikum statnich bytu.

To by se odrazilo na nizsi cene bytu ke koupi. Vybrane penize by mohl prevest ostatnim obcanum: soukrome bydlicim, druzstevnikum i najemne bydlicim. Tem poslednim kteri si byt koupit nechteji, napriklad by jim nejakou dobu splacel cast jiz trzniho najmu apod. V tomto smyslu se jiz take puvodni navrh ODA, ktera kdysi navrhovala byty vicemene rozdat svym najemnikum, nejevi tak uplne nesmyslny a nespravedlivy, jak se zdal na prvy pohled. Ale je to vec diskuse. K tomu, jak ten majetek vznikl, by se ale mel brat ohled.

K tomu je stručná (laická) otázka. Ve státním rozpočtu chybí jedenáct miliard, a teď se budou poskytovat občanům bezůročné půjčky na byty. Z čeho se to bude platit? Proč nějaké noviny nevypracují odhad, nakolik to zatíží státní rozpočet, o kolik se budou muset zvýšit daně, co to bude stát, jaké jsou alternativy? (JČ)

FirstNet versus SPT Telekom

Ozval se ostrý hlas jednoho čtenáře, který si nepřeje být jmenován, že je hloupé, když nekriticky v Britských listech poskytuju prostor autorům, kteří tam píší věcné chyby a hlouposti. Čtenář odmítá několik tvrzení Krzysztofa Gawlika z firmy FirstNet (viz pondělní Britské listy).

Například, pan Gawlik napsal:

"Zpřístupnění Internetu pro všechny obyvatele ČR (kteří vlastní počítač, modem a telefon) v současné době je možné bez jakýchkoliv nákladů..."

Tento výrok je hloupost, i kdyby se té větě mělo rozumět ve smyslu jen "skoro bez nákladů", upozorňuje čtenář. Varuje také, že návrh pana Gawlika, aby byl všem uživatelům v ČR zpřístupněn Internet prostřednictvím jediného, levného čísla, by totálně přetížil meziměstské sítě v ČR, protože na Internet jsou lidé připojeni po dlouhou dobu, zatímco telefonní linky byly původně dělány jen na několikaminutové hovory. (To se už skutečně v některých místech Spojených států, kde jsou místní hovory, a tedy napojení na Internet, zdarma, už děje.)

Sdělovací prostředky v České republice

(Vyšlo v časopise Kmit č. 11, letos v zimě)

"Jakmile se boj o moc povýší nad službu, pravda musí ustoupit dezinformaci."
Bohuslav Blažek, Tváří v tvář obrazovce, Praha, Slon, 1995

Z britského pohledu jsou české sdělovací prostředky i sedm let po demokratické revoluci nedokonalé. Nejde ale jen o britské hledisko. I Karel Čapek by se jistě zhrozil nad tím, jak úzce stranicko-politický list jsou dnešní Lidové noviny. Ani zakladatel české žurnalistiky Karel Havlíček by nedovedl pochopit, jak daleko mají dodnes mnohé české sdělovací prostředky k objektivní, nezávislé, kritické a systematicky analytické novinářské práci, jakou demokracie potřebuje k životu.

Etos dnešních českých médií je stále ještě velmi odlišný od toho, co prosazovali tito dva velcí čeští novináři. Zásadně se také liší od etosu české literatury za posledních sedm století. Česká literatura vždy hájila morální hodnoty, slušnost, přímost, otevřenost, humanitu. Systematicky se analyzovaly základní otázky, týkající se podstaty existence českého národa a jeho identity. Možná je nefér srovnávat literaturu, která v Čechách do r. 1989 často zastupovala politiku, s nynější každodenní novinářskou prací. Rozdíl mezi etosem české literatury a kultury do r. 1989 a nynější žurnalistiky je však obrovský. Ve většině českých sdělovacích prostředků vládne manipulace a účelovost - neskrývaný politický boj, vedený na povrchní, naivní rovině. Je to nebezpečné, protože právě nyní vznikají predecenty. Není vyloučeno, že v takové formě, v jaké se nyní ustálí česká média, budou fungovat ještě za mnoho let, pokud nedojde v ČR k dramatickým změnám digitálního věku a věku Internetu.

Čtu české noviny pravidelně, pro tento článek jsem však nyní zvlášť strávil více než týden nad stránkami českých deníků z posledních týdnů. Mohu osobně dosvěčit, že je velmi matoucí a únavné číst český denní tisk. Noviny vyvolávají zkratkovitostí, mělkostí a nesystematičností svých článků u čtenáře destabilizující dojem všeobecného chaosu. Odloží-li frustrovaný čtenář výběr současných českých denních listů, čelí otázce, zda má vůbec cenu pokoušet se českou mediální scénu kriticky analyzovat. Což nemají čeští novináři ambici rozumět tomu, co to znamená být nezávislý, zvídavý, samostatně a kriticky myslící žurnalista, který není poplatný žádné ideologii a za všech okolností si zachovává neúplatný odstup ?

Je nejasné, komu česká média patří

Analýza mediální scény v České republice nemůže začít bez systematického zveřejňování informací o vlastnických poměrech v českých sdělovacích prostředcích a o historii tohoto vlastnictví od roku 1989. I české sdělovací prostředky jsou přece podnikatelské firmy, a to z občanského hlediska firmy velmi významné. Je ve veřejném zájmu, aby byly údaje o vlastnictví médií, která zásadně ovlivňují politickou atmosféru v zemi, všeobecné známé a přístupné.

V ČR jsou přitom nejsou jasné docela zásadní otázky. Neměl by někdo například zmapovat přesně a otevřeně, jak je možné, že Rada pro rozhlasové a televizní vysílání udělila licenci pro celoplošnou komerční stanici v podstatě publicisticko-vzdělávacímu projektu skupiny CET 21, definovanému jednatřiceti přísnými podmínkami, vytvořenými podle britského vzoru, vznikla však tvrdě komerční televize NOVA, kterou ovládá americký podnikatel Ronald Lauder, dědic mezinárodního kosmetického impéria Estée Lauder?

Přístup ke skutečnosti jednoho z nejvlivnějších listů, Mladé fronty Dnes, je zjevně důsledkem toho, že si novináři tohoto listu měli po roce 1989 možnost si svůj tento deník, dříve majetek Socialistického svazu mládeže, ne zcela průhledným způsobem sami pro sebe "zprivatizovat". Jak mohu být nebojácným, pátracím žurnalistou, který analyzuje nešvary a nedostatky ve vládních a ekonomických kruzích České republiky, když píšu pro list, jehož vlastnictví samo je založeno na pochybném základě?

Případ Mladé fronty Dnes je jen jedním z řady majetkových nejasností na českém mediálním trhu, které mají přímý vliv na míru svobody projevu ve sdělovacích prostředcích. Méně neprůhledný byl vznik deníku Hospodářské noviny, avšak například i zde by mělo být ve veřejném zájmu přesně známo, jaké je majetkové postavení Hospodářských novin, a například kdo jmenuje ředitele tohoto listu a šéfa jeho správní rady. Měla by vzniknout rozsáhlejší publikace, v níž by byly všechny takovéto informace zveřejněny.

Pak by snad bylo možno zodpovědět i další otázky, jako například: Jestliže směli netradičně "zprivatizovat? zaměstnanci Mladou frontu Dnes, proč nemohli totéž učinit třeba novináři v listě Svobodné slovo? Jaké jsou majetkové poměry v dnešním Právu? Co bude znamenat šířící se vliv Chemapolu na české mediální scéně a jmenování Vadima Petrova, bývalého mluvčího Václava Klause, do funkce mediálního mluvčího této firmy? Bude Chemapol, který už vlastní Svobodné slovo a usiluje o televizi Premiéra, posléze určovat, jaký politický postoj mají zaujímat jeho média? Kde jsou záruky, že se to nestane?

Jak pracují české sdělovací prostředky

Vlivná Mladá fronta Dnes si vyvinula za několik posledních let podnikatelsky velmi účinný způsob novinářské práce. S kvalitní západní žurnalistikou však nemá mnoho společného. Na čtenáře v ČR dělá MFD dojem, že informuje profesionálně, široce a spolehlivě. Není tomu tak. Jako většina českých deníků, list tiskne jen povrchní zpravodajské články, které v mezinárodním kontextu stojí až na rozhraní mezi seriózní a bulvární žurnalistikou. Cílem je čtenáře nezatížit a bavit ho. Především zábavě, udržení pozornosti, slouží v listě strategicky rozmisťované kuriozity a zprávy bulvárního rázu.

Povrchnost zpravodajství většiny českých deníků je bezpochyby spojena s tím, že jsou to listy malého formátu, v nichž prostě na podrobnější zpravodajství a řádnou analýzu není místo. V Británii používá malého novinového formátu výlučně bulvární, takzvaný "tabletkový? ("tabloidní?) tisk. Charakteristikou malého formátu jsou krátké, nehluboké zprávy, informace, které čtenáře baví a nezatěžují a jsou mu podávány jednoduchou, "tabletkovou? formou. Je zřejmě symptomatické, že česká veřejnost nechce přijmout seriózní list velkého formátu. Svědčil by o tom krach deníku Prostor. Zdá se, že čeští čtenáři tedy vyžadují jen tisk, který by je rozptyloval a bavil. Je pozoruhodné, že ani údajně "nejserióznější? český deník MFD není ochoten či schopen, v době, kdy je to zapotřebí, nastavit list o několik dalších stránek a přinést na nich k aktuálnímu problému podrobné analýzy, jindy naopak rozsah deníku zmenšit. Není to prý technicky možné.

V oblasti komentářů nemá MFD ucelenou politickou filozofii, ani pravicovou, ani levicovou. Jde většinou otrocky ve stopách vládní politiky, kterou list vychvaluje a zdůvodňuje. Když pak vláda udělá v nějakém rezortu náhlý obrat o sto osmdesát stupňů, deník to neumí vysvětlit. Dochází k blamáži.

Objasnění poměrů v oblasti vlastnictví sdělovacích prostředků by zřejmě vysvětlilo takovéto chování. Vyšlo by jistě například najevo i to, jak je tomu přesně s údajnou dohodou mezi Mladou frontou Dnes, a komerční televizní NOVA, že ji deník nebude kritizovat. Uvádějí to novináři z MFD, kteří však tuto skutečnost odmítají potvrdit na veřejnosti.

Většina českých listů má předem určenou politickou agendu. Té pak na svých stránkách nepokrytě přizpůsobuje skutečnost. Bývalý komunistický deník Právo sice nyní otevírá stránky názorů relativně široké škále autorů, jeho zpravodajství je však také poplatné předem dané politické linii. Ostře jednostranně politické zůstávají většinou dodnes bohužel i Lidové noviny, pod vedením nového šéfredaktora Jefima Fištejna. Zachovávají si manipulativně bulvární tendence. Co si myslet o tomto údajně intelektuálním deníku, který nadepíše článek o popravě afghánského prezidenta titulkem: "Kábulský řezník pověšen."

Čeští novináři jsou dnes často nepříliš vzdělaní, zato si o sobě hodně myslí. V aroganci je podporují reklamní agentury i podniky, které je korumpují různými zvýhodněními a dary. Kolikrát se chlubí český novinář, že dostal k dispozici od firmy Volkswagen "k otestování? nový automobil Škoda Oktávie, anebo že ho České aerolinie zadarmo za článek dopravily do zahraničí. V seriózních nezávislých novinách je taková korupce nepřípustná. Jak mohou novináři nezávisle psát o zahraničních cestách českých politiků, nechají-li se vozit ve vládním letadle?

Jak to, že jediným pravidelným pořadem, zabývajícím se sdělovacími prostředky, je v ČR v televizi NOVA sobotní program "Volejte řediteli", v němž Vladimír Železný nepokrytě hájí na obrazovce podnikatelské zájmy své televize? Taková praxe by například ve Velké Británii byla v přímém rozporu s vládními předpisy, zaručujícími objektivitu a nestrannost komerčního televizního vysílání.

Posledními více či méně nezávislými sdělovacími prostředky v ČR zdá se zůstávají veřejnoprávní rozhlas a televize. Česká televize však nefunguje v oblasti zpravodajství a publicistiky příliš efektivně. Pozůstatkem z doby komunismu je zřejmě pokračující důraz na zábavné vysílání, poskytující divákovi únik od skutečnosti. Česká televize je také nucena - anebo si to alespoň myslí - konkurovat v oblasti zábavy komerčním televizním stanicím.

Pracovníci veřejnoprávních sdělovacích prostředků mají podstatně nižší platy než novináři hlavních soukromých denních listů v nejasném vlastnictví. Veřejnoprávní rozhlas a televize zdaleka neurčují v České republice politickou agendu, tak jak to často činí v Británii přísně nezávislá veřejnoprávní rozhlasová a televizní společnost BBC. Český veřejnoprávní rozhlas a televize musejí pracovat v atmosféře, kterou vytvářejí sekerníci z nejasně zprivatizovaných médií.

Ani Česká televize, ani televize NOVA nemají pravidelný, řekněme hodinový publicistický pořad, v němž by bylo jednou týdně formou investigativní žurnalistiky v publicistickém filmu hloubkově analyzováno jedno závažné politické či ekonomické téma současnosti. Podle informací z ČT to oficiální předpisy zakazují. Veřejnoprávní Česká televize nesmí vysílat analýzy, má jen právo stručně a bez přílišných komentářů referovat o výrocích a rozhodnutích politiků.

Absenci pravidelného rozsáhlejšího analytického pořadu na jediné téma suplují na televizní obrazovce nejrůznější debaty, do nichž je většinou zváno příliš mnoho účastníků. Nepřehledný hovor, skládající se často z banalit, je chabě zvládán neprofesionálními moderátory.

V Čechách by měli existovat komentátoři, kteří by časté myšlenkové kotrmelce novinářů v denících uváděli na pravou míru, třeba v pořadu, podobném programu britské televize, nazvanému Kritika britského tisku.

Sdělovací prostředky mají stimulovat účinnou veřejnou debatu

Jedna česká studentka se nedávno v Glasgow účastnila v pravidelné hodině anglické konverzace diskuse o škodlivosti různých sportů. Dostala se přitom do konfliktu s jedním studentem z Libanonu, který hájil box. Přednesla mu všechny známé, v Británii běžně užívané argumenty, proč se box dnes považuje za kontroverzní a nebezpečný sport. Libanonec zůstal nepřesvědčen.

Uvědomil jsem si na základě tohoto konfliktu: Kdykoliv vznikne problém v zavedených demokratických zemích, kde dobře fungují sdělovací prostředky, média se ho zmocní (přitom spolu velmi intenzívně spolupracují) a podrobně ho proberou ve veřejné diskusi ze všech stran. Sítem debaty se protřepou ven všechny hlouposti. Zůstane rozumný, praktický konsensus, který přijme většina národa bez ohledu na politickou příslušnost. V žádném případě to není program ani ideologie jediné politické strany či koalice. V zavedených demokraciích jako je Británie se uznávají na základě předchozí, velmi tvrdé veřejné debaty základní civilizační zásady, o nichž se pak už nediskutuje. Týká se to třeba nedávného zákazu soukromého vlastnictví střelných zbraní v Británii.) Málokdo může tváří v tvář přijatému civilizačnímu konsensu posléze prohlašovat na veřejnosti nehoráznosti, aniž by se znemožnil. Lidé ze zemí, kde sdělovací prostředky nehrají roli katalyzátora veřejné diskuse, nemají zkušenost s tímto procesem veřejné debaty, který oddělí nosné myšlenky od špatných. Na přijatý společenský konsensus pak civí jako vyjevení.

Hloubkových systematických analýz aktuálních i nadčasových problémů je české společnosti neobyčejně zapotřebí. Kdyby sdělovací prostředky trochu ustoupily od denních žabomyších problémů české politické scény a věnovaly se vážným otázkám dlouhodobějšího významu, přispělo by to k odstranění pocitu dezorientovanosti českých občanů. Vezměme jen oblast médií: zvažuje někdo například, jakou politicko-ekonomickou závislost ze zahraničí přinese do země příchod nové digitální technologie televizního vysílání?

Nechť česká média méně citují výroky šéfů stran a více prostoru věnují názorům nezávislých odborníků a nadstranických nebo mimostranických osobností, třeba i ze zahraničí, nedostává-li se jich doma. Dávají-li sdělovací prostředky prostor jen vedoucím politikům, kteří přirozeně voličům prodávají jen svou vlastní, zaujatou vizi skutečnosti, rezignují tím na základní společenskou povinnost, předkládat občanům objektivní, kritický pohled na skutečnost, prezentovaný z mnoha úhlů.

Co je úkolem vlastníka či šéfredaktora sdělovacího prostředku? Jak to formuloval na londýnské konferenci o anglosaských sdělovacích prostředcích v dubnu 1996 Frederick Kempe, šéfredaktor evropské mutace časopisu Wall Street Journal: Dát reportérům svobodu a poskytnout jim nástroje, možnosti, práva a veškerou pomoc k tomu, aby vykonávali svou práci ku prospěchu čtenářů i společnosti.Jak na téže konferenci uvedl dlouholetý šéfredaktor deníku Washington Post Ben Bradlee: Nejlepší je takový majitel denního listu, který usiluje o zisky nejvyšší kvalitou novinářské práce. Česká veřejnost by měla na těchto zásadách bezpodmínečně trvat a přimět vládu k vytvoření takových struktur, aby byly tyto podmínky plněny.