6.3.1997

Chcete-li se podívat na předchozí vydání Britských listů, klikněte na ikonu Britských listů zde napravo, dostanete se do archívu.

Dramatické změny digitální éry

Konvergence telekomunikací, počítačů a televizního a rozhlasového průmyslu vytváří plynulý přechod do éry multimediálních informací a zábavy, které budou k dispozici kdekoliv, kdykoliv, všude.

Paul Taylor

"V minulosti se využívala technologie k tomu, že podporovala existující pracovní struktury. Nyní lidi nutí, aby si vypracovávali novou podnikatelskou strategii, jejímž katalyzátorem je používání počítačů na sítích," konstatuje Sanjaya Adanki, generální ředitel evropských podniků IBM.

Digitální technologie umožnila převádět text, zvuk, grafiku a videozáznamy v zakódované soubory informací, které lze integrovat, ukládat, manipulovat a ryche přenášet ve velkém množství prostřednictvím drátových i bezdrátových přenosů, bez ztráty kvality. V důsledku tohoto vývoje dochází k stále těsnější spolupráci počítačového světa a světa telekomunikací.

"Vznikající éra digitálních osobních komunikací je érou konvergujících technologií, výrobků, médií i průmyslových odvětví," konstatuje Eckhard Pfeiffer, ředitel firmy Compaq Computers. "Počítače, rozhlasové a televizní stanice, telefony, satelity a zábavní mediální průmysl se stanou všechny součástí téhož obrovského trhu. Budou se muset naučit si na tomto jednotném trh konkurovat, už nebudou chráněny před konkurencí ve vlastních, tradičních sektorech trhu."

Obrovský pokrok základních technologií, jako jsou mikroprocesory, paměťové chipy, šířka pásma a magnetické či optické ukládání dat, umožňuje neomezenou síťovou práci s počítači. Podle Herberta Kirchera, ředitele německých podniků firmy IBM, půjde technický pokrok v těchto oblastech v následujícím desetiletí stejně dramaticky kupředu, jako tomu bylo v minulém desetiletí, a stejně dramaticky budou klesat ceny. "Většina klíčových parametrů bude do roku 2007 zlepšena desetinásobně až stonásobně," předpovídá Kircher.

Andy Grove, ředitel podniku Intel, charakterizuje Internet jako "univerzální páteř" síťové počítačové práce. Podle odhadů firmy Intel se letos prodá 90 miliónů počítačů a 100 miliónů televizních přijímačů. Do půldruhého roku předhoní počet prodávaných počítačů počet prodávaných televizorů, neboť se počítač stane domácím spotřebitelským výrobkem.

Jedna nedávná studie zjstila, že 30 až 40 procent amerických dětí omezilo sledování televize a místo toho surfuje po Internetu

Mladí dospělí ve Spojených státech, ve věku od 18 do 35 let, kteří dosud trávili pravidelně 4 hodiny denně u televize, nyní tráví jednu z těchto čtyř hodin u Internetu. Reklamní agentury se začínají soustřeďovat na Internet.

"Sdělovací prostředky přestanou být pro masového diváka a budou se soustřeďovat na potřeby jednotlivce," konstatuje firma Dresdner Kleinwort Benson ve studii, která vyšla letos v lednu. "Bude vznikat stále větší množství úzce tematizovaných mediálních služeb."

Rozšíření přenosných počítačových zařízení povede k tomu, že budou mít lidé přístup k informacím "kdekoliv, kdykoliv a odkudkoliv".

"Telekomunikační technologie začíná splývat s technologiemi počítačové komunikace," konstatuje firma Price Waterhouse. "Toto splývání znamená, že spolehlivost telefonních technologií začne být k dispozici uživatelům počítačové komunikace."

V Evropě a v Americe napomůže tomuto procesu podstatně deregulace, která umožní telefonním společnostem, aby poskytovaly veškeré služby, od telefonních služeb, přes přístup na Internet a tzv. video-on-demand, tedy vysílání filmů na žádost diváka prostřednictvím telefonní linky.

Ukazuje se, že technologie optických kabelů je příliš nákladná. Proto se budou telefonní linky ( nejnáročnější finančně je obnova posledního kilometru linky k uživateli) zlepšovat asi jen postupně, prostřednictvím technologií jako jsou kabelové modemy a ADSL (asymetrické digitální linky pro uživatele), které umožňují daleko větší objem přenosu komprimovaných video a datových signálů po tradičních telefonních linkách, pokud ty linky nejsou příliš dlouhé.

Vzhledem k tomu, že rychle konvergují tři dosud oddělené sektory, totiž rozhlasové a televizní vysílání, telekomunikace a počítače, znamená to, že už celá řada organizací se snaží definovat své budoucí místo ve světě multimediálních informací.

Přitom projde tradiční televizní vysílání zcela dramatickým technologickým rozvojem. Podle Boba Peppera, šéfa úřadu pro plánování americké Federal Communications Commission, "jsme nyní teprve ve velmi rané fázi vývoje televizního vysílání". Televize musí teprve přejít od analogového k digitálnímu vysílání, což podstatně zlepší kvalitu zvuku a obrazu a dramaticky zvýší možnost divákova výběru. Digitální satelitní vysílání bude znamenat, že se dosavadní množství televizních okruhů zdesetinásobí.

Velmi důležitá bude také komunikace ve finančnictví, ve styku se zákazníky a při přenosu informací od vlády k občanům

"Informace se stanou neobyčejně důležitou strategickou a konkurenční zbraní. Bude to naprosto klíčově rozhodující faktor, určující, zda podnik přežije nebo zbankrotuje," konstatuje ředitel Kircher od IBM. "Přístup k datům a jejich využívání vytvářejí zcela nové příležitosti pro podnikání a velké výhody nad konkurencí Počítače budou stále více využívány pro optimalizaci podnikatelských procesů."

"V jednadvacátém století bude průmysl informačních technologií primárním zdrojem hospodářského bohatství," konstatuje zpráva firmy Price Waterhouse.

"Počítače se stanou tak nenápadnými, že lidem ani nepřijde, že jsou to počítače," konstatuje Kircher. "Součástí komunikace mezi počítačem a člověkem bude řeč, překládání z jazyka do jazyka, a dokonce i lidská gesta."

Peter Leyden poznamenává ve své knize "Na kraji digitálního věku", že prožíváme pozoruhodné období lidské historie. Historikové budou klasifikovat čtyřicet let mezi lety 1980 a 2020 jako jedno z oněch zcela výjimečných období, kdy lidé restrukturalizovali svou civilizaci kolem nového nástroje, kolem nové myšlenky. Devadesátá léta, možná to bude právě rok 1995, budou zřejmě považována za onen definující okamžik, kdy si společnost uvědomila, jak obrovské jsou změny, které probíhají, a zahájila proces úplné reorientace."

Počítačová "bomba" spojená s rokem 2000 je větší, než se očekávalo

Odborníci varují, že škody způsobené takzvanou "bombou roku 2000", budou zřejmě daleko větší, než se původně očekávalo.

Jde o to, že mnohé počítače nedokáží rozlišit mezi dvacátým a jednadvacátých stoletím. Problém není omezen jen na starší počítačové systémy, ale vyskytuje se i u moderních serverů, osobních počítačů a nejhorší je, že i u mikročipů, které ovládají semafory na křižovatkách, chemické provozy, elektrárny i ropné platformy v mořích. Na těchto časovacích procesorech závisí funkce ropných tankerů, vojenských stihaček i automobilů.

Problém vznikl proto, že počítačová paměť byla v šedesátých a v sedmdesátých letech velmi drahá. Proto, aby uspořili místo, užívali programátoři pro rok jen dvoumístných čísel. Takový software nebude schopen rozlišit mezi rokem 1900 a 2000. Některé počítačové systémy přestanou fungovat, jiné budou produkovat chybné výsledky.

Odborníci varují, že se lidé na tento problém většinou vůbec nepřipravují. Méně než 10 procent podniků se už začalo zabývat tím, jak problém napravit.

"Je nutno omezit činnost firmy British Telecom"

Britský telekom by měl být přinucen, aby stanovil takové ceny svých služeb, které by umožnily konkurenčním firmám s podnikem BT efektivněji soutěžit, aby BT přestala být telekomunikační firmou, ovládající většinu britského trhu. Konstatuje to zpráva, kterou vypracoval britský úřad National Utility Services, úřad, který analyzuje ceny telefonních služeb, elektřiny a vody. Podle zprávy má BT stále v Británii příliš dominantní postavení, má možnost zcela ovládat trh telefonních služeb tím, že vyvolává cenové války s konkurenčními firmami a mate zákazníky neustálým měněním ceníku telefonních služeb. Teprve až bude BT donucena udržovat ceny na stálé úrovni, tak jako to byla donucena učinit ve Spojených státech firma AT&T, teprve tehdy vznikne v Británii skutečná konkurence na trhu telekomunikací, konstatuje zpráva.

Zpráva analyzuje situaci v deseti zemích a uvádí, že letos poklesly v Británii ceny mezinárodních telefonních hovorů o 25,3 procent, t.j. od roku 1992 poklesly celkem o 65 procent. Británie je nyní nejlevnější zemí, odkud je možno telefonovat do zahraničí.

Zpráva se jmenuje International Telecommunications Price Survey, vydal ji úřad National Utility Services, Carolyn House, Dingwall Road, Croydon CR9 3LX, tel: -44 181 681 2500.

Independent o Albánii

Albánský režim prezidenta Sali Berishy se snaží umlčet zahraniční zpravodajská vysílání. Je to ztráta času. Avšak to rozhodnutí je významné. Žádný režim, který vypíná vysílače Hlasu Ameriky, vyhošťuje zahraniční novináře a zapaluje redakce domácích deníků, nepřežije dnes velmi dlouho.

Není totiž hospodářského pokroku bez zcela volné výměny informací, uvnitř dané země i přes její hranice. Čínská vláda se snaží zabránit tomu, aby objektivní zpravodajství proniklo do vnitrozemí. ĺránci zase chtějí cenzurovat Internet. Nejenže technologie takové úsilí poslední dobou stále více ochromuje, ale omezí-li vláda proud informací, ohrozí tím podíl své země na mezinárodním obchodě. Bez informací - o událostech, o trendech, o poptávce - obchod nutně utrpí.

Takže Berishův režim hlasuje proti trhům, proti obchodu, proti jediné možné budoucnosti Albánie. Minulost je státní socialismus. Země se nemůže vrátít do ekonomické izolace - příliš mnoho Albánců ochutnalo svobodu na to, aby to připustili.

Avšak svoboda sama nezaručuje nic. Albánská svoboda začala slibně. Prezident Berisha zahájil tržní reformy: lek byl stabilizován. Během posledních dvou let však zneužili svobody gangsteři a rychlí zbohatlíci - a to se souhlasem vysokých vládních činitelů. Neměli bychom se posmívat naivnosti Albánců, kteří uvěřili pyramidovým finančním projektům - takové projekty kvetly velmi široce ve Spojených státech v době hospodářské deprese. Avšak Albánci byli podvedeni skutečně rozsáhlým a systematickým způsobem. Prvním problémem Albánie je nyní, jak znovuvytvořit důvěru mezi vládou a obyvatelstvem v situaci, v níž nutně mnoho lidí přijde o všechno.

Musíme mít zájem o to, aby se malá země jako Albánie dokázala osvobodit z železné klece nesvobody. Západ by měl Albánii pomoci finančně, možná formou měkké půjčky, pouze potud ovšem, dokáže-li vláda v Tiraně, že bude umět získat alespoň minimální míru důvěry veřejnosti a vytvoří-li podmínky, v nichž nebude možno dále pokračovat v rozsáhlých finančních podvodech.

Reakce úřadů na dopisy veřejnosti

Pan Lipšanský z České televize nakonec dostal na své e-maily odpověď. Zde je:

Od:    Ondrej Turek[SMTP:hkods@terminal.cz]
Odeslano:      3. brezna 1997 13:40
Komu:  Lipsansky Jan
Predmet:       Re: Starosti radneho obcana...

Vazeny pane Lipsansky,

dekujeme Vam za Vase pripominky. Vzhledem k tomu, ze se tykaji odbornych problemu, ktere - jak jiste uznate - neresi Hlavni kancelar ODS, ale k tomu kompetentni instituce, doporucoval bych Vam obratit se na ne. V pripade Vaseho prvniho prispevku k transakcim pana Zelezneho doporucuji Radu CR pro rozhlasove a televizni vysilani (Kratka 10, Praha 10), pripadne vybor pro vedu, vzdelani, kulturu, mladez a telovychovu PSP CR (Snemovni 1, Praha 1), v pripade zvysovani dani za elektrinu a dalsi energie na ministerstvo financi (Letenska 15, Praha 1) a v pripade udajne likvidace ceskeho skolstvi na ministerstvo skolstvi, mladeze a telovychovy (Karmelitska 5, Praha 1).
V ucte
Ondrej Turek
Hlavni kancelar ODS

Známý, dopisově a e-mailově velmi aktivní advocatus diaboli, český student Jakub Moc ve velšském Cardiffu, k tomu panu Lipšanskému poslal toto:

Od: Jakub Moc moc@cardiff.ac.uk
Vazeny pane,
vy si to predstavujete jako Hurvinek valku :-))
To si myslite, ze vlada nema nic lepsiho na praci, nez odpovidat na vase  emaily? No to snad ne.... Kdyby takhle mel postupovat kazdy, tak by asi ministri nedelali nic jineho, nez sedeli u pocitaci a mackali reply....

Uf.

Jakub Moc

Vite, ja z toho vseho zacinam tady mit moc spatne pocity. Kdyz reknu, ze nesouhlasim s Klausem, jsem automaticky oznacen za komunistu (i kdyz se jim vubec necitim byt). Kdyz chci po Hlavni kancelari ODS odpovedi na dotazy ve stylu jejich volebniho sloganu "Vase starosti jsou i nasimi starostmi", dostanu podobny zdvorily e-mail, jaky jsem Vam forwardoval. Tuhle mne po parlamentnich volbach muj kolega z prace verejne na porade narknul, ze jsem destabilizoval situaci v Ceske republice tim, ze jsem nevolil ODA, ale CSSD (aspon on si to podle mych nazoru domyslel). Kdyz zacnu hajit Ceskou televizi (a ne proto, ze v ni delam, stejne tak ji budu kritizovat, kdyz na to prijde a bude proc), tak jsem vyhlasil valku TV NOVA. Kdyz se nacerno a s pocitem tajneho agenta dostanu na ne-tiskovku TV NOVA, tak mi hned druhy den jejich sef PR Soukup telefonuje, aby se ujistil, ze skutecne delam v Ceske televizi, aby pripravil podklady pod sobotni Volejte rediteli.

Těsně před uzávěrkou přišel tento dopis od Václava Matyáše:

Pane Culik,
v dnesnich Britskych listech mate velmi zajimavy prispevek Jana Lipsanskeho z CTV.
Take jsem kdysi zkousel kontaktovat Urad vlady a take Parlament (postamsters - maily jim prokazatelne dosly) ohledne dotazu (k problematice pornografie na Internetu :-) ) - odpoved, jak dokazete tusit - zadna.

Take jsem si zadal e-mailove spojeni na sveho poslance (jmenovite jsem uvedl RNDr. Libora Ambrozka ze sveho mesta) - odpoved zadna. Take jsem kdysi davno posilal - jako clen ODS - dopis pro Bulletin ODS a take urceny Igoru Nemcovi a Uradu predsedy vlady. Odpoved - zadna. Mimochodem - dopis prikladam a s pripadnym zverejnenim souhlasim.

Jsem velmi skepticky ohledne moznosti kvalitativniho posileni principu zodpovednosti (accountability) mezi ceskymi uredniky a statni spravou zvlast. Nicmene, snazit se je treba... :-(

Mozna by nebylo spatne 1) zverejnit adresy jako info@ods.cz, postmaster@psp.cz, postmaster@vlada.cz, ted uz je tusim na Siti i CSSD ... pripadne i Hrad atd. - mezi co nejvetsi okruh lidi

2) ziskat od co nejvice lidi informace o tom, jake dopisy a e-maily kam lide posilali (z oblasti Parlament, vlada, ministerstva spravovana ODS, ODS samotna) a NEDOSTALI ODPOVED

3) Pote sestavit mail: "Byli bychom radi, kdyby se mohl vyjadrit zodpovedny clen Parlamentu k ..... pan poslanec XY k .... Hlavni kancelar ODS k .... a pozadat co nejvetsi pocet lidi o to, aby mail s timto textem na dane adresy a mozna i na jina mista posilali opakovane kazdy (den/tyden...) Pokud se Vam na napadu neco pozdavat bude, pak jej klidne navrhnete v Listech a muzete uvest mou adresu na zasilani informaci

ad 2) ***Komu - kdo - jak (dopis, mail...) - kdy - tema*** co posilal. Pokud se sejde aspon minimalni pocet takovych konkretnich pripadu, pak to dam dohromady a poslu v ucelene forme pro uvedeni treba v Psovi a pripadne i dalsich internetovskych mediich.

Zdravim a jinak diky za praci na Britskych listech, zajimave casti extremistickych :-) e-novin Neviditelneho psa,

Vasek Matyas Vaclav.Matyas@cl.cam.ac.uk

Text meho podzimniho dopisu ODS:

V posledni dobe se zda, ze i na vrcholne vladni a politicke urovni se zacina venovat pozornost problematice informacnich technologii a zpracovani informaci. Koncem rijna v Poslanecke snemovne neuspel vladni navrh zakona o pusobnosti Uradu pro statni informacni system (SIS) a je nutno zcela otevrene rici, ze neuspel pravem. Neznam kuloarova jednani, ktera vedla k danemu navrhu, ovsem zcela zodpovedne mohu navrh prohlasit za nekoncepcni jiz co se tyce jeho zakladnich principu. Pokud za timto navrhem stoji nejaka "koncepce'', pak se jedna o koncepci, kterou nevaham oznacit za zcela zvrhlou a odporujici principum etiky prace s informacemi i ochrany osobnosti jednotlivce a zaruk jeho prav na ochranu informacniho soukromi, tedy principu, ktere by mely byt na celnim miste priorit konzervativni pravicove strany.

Vylozme si zakladni principy "hry''. Stat a jeho aparat (ale nejen ten) ke svemu fungovani nezbytne potrebuje informace a to informace odrazejici realny stav veci. Velice zjednodusene to znamena -- nezkreslujici, v rozsahu odpovidajicimu potrebe a vcas (resp. rychle). To vse, pokud mozno, za co nejmensich nakladu. Neni smysluplne, aby kazdy statni resort vytvarel vlastni informacni system a dochazelo tak ke zbytecnemu plytvani penezi, casem i lidmi. Co se vsak zatim ve velke mire delo (pod neformalnim dohledem MH, vedeneho clenem ODS). Je chvalyhodne, ze se nyni hleda reseni tohoto problemu. Vytvoreni Uradu (pro SIS), ktery bude ucelne dane aktivity koordinovat, je velmi ucelnym krokem.

Je vsak zcela zcestne, z odborneho pohledu informatika az nemoralni, tomuto uradu dat pravomoc dohledu nad ochranou dat shromazdovanych nejen timto uradem, ale i ve vsech informacnich systemech v cele republice. Zkusenosti vsech vyspelych zemi ukazuji, ze prace s informacemi neni jednoducha a vytvareni rozsahlych informacnich systemu prinasi mnohe problemy, mimo technickych zvlaste pri omezeni soukromi jednotlivce, pripadne dokonce ``ztrate identity''. Soukromi je totiz nejen pravo ``byt nechan stranou'' (to be let alone), ale take kontrolovat informace o sobe!

Nasi republice se v teto oblasti jiz dostalo jednoho velkeho zla (i kdyz pravdepodobne nezamerne) -- vytvoreni jednoznacneho identifikatoru obcanu v podobe rodneho cisla. Zkusenosti severskych zemi, USA, Kanady a dalsich ukazuji, ze pouzivani stejneho jednoznacneho identifikatoru ve vice rozsahlych informacnich systemech vede v pocatku k jasnemu zneuzivani pracovniky techto systemu i statem, v nekterych pripadech pak jiz ke "ztrate identity'' jednotlivce. Orwellovske vize zde nejsou zcela od veci.

Neni snad ani treba zduraznovat, ze prave stat ma v drzeni nejvic osobnich informaci. U nas zatim v oddelenych systemech, casto ne automaticky zpracovatelne. Nelze si delat iluze o nebezpeci, ktere hrozi spojenim techto systemu. Lze samozrejme (do urcite miry) mnoha problemum zabranit technickymi resenimi. Ovsem nad tim -- kde a jake problemy resit, prip. kontrolovat tato reseni -- v kazde informacne civilizovane zemi bdi nezavisly urad. A je zcela pochopitelne, ze mnohe zajmy tohoto uradu (pokud haji zajmy obcanu -- jednotlivcu) jsou v prirozenem konfliktu se zajmy statni byrokracie. Vysledkem je pak, v optimalnim pripade, kompromisni reseni, ktere respektuje prava jednotlivce i zajem statu (spolecnosti).

Druhy zlem by pri budovani Statniho informacniho systemu zcela zakonite bylo spojeni funkce vykonne i kontrolni -- a to i ve vztahu k jinym subjektum. Vzhledem k tomu, ze teto problematice nebyla a neni venovana dostatecna pozornost nejen ve vlade, ale ani uvnitr ODS a na verejnosti, je mozno jen predpokladat, ze vladni navrh mel za ukol vyresit problemy spojene s absenci organu vyzadovaneho zakonem 256/1992 Sb. a opravnenou kritiku zastupci EU a OECD. Zde vsak nelze nez zminitit uslovi o vytloukani klinu.

Je zcela zakonite, ze predlozeny vladni navrh zakona o pusobnosti Uradu pro SIS narazil na odpor opozicnich stran a to, opakuji, ne(jen) z duvodu nejen politickych, ale zcela jasne i odbornych a koncepcnich. Je vsak s podivem, ze ani ODS, ani zadna z partnerskych koalicnich stran nevznesla, pokud je mi znamo, usty zadneho sveho clena vyraznych namitek proti navrhovanemu vladnimu reseni. Pokud ma byt ODS stranou, ktera chce ovlivnovat politiku v teto zemi a reprezentovat jeji obcany ve vrcholnych statnich funkcich, pak musi videt do budoucnosti dale nez v rozmezi jednoho volebniho obdobi. A prave v oblasti informacnich technologii a ochrany informacniho soukromi s politovanim pokladam jednani vrcholnych organu a predstavitelu nasi strany za nekoncepcni a neuvedomele.

ODS, chce-li vstoupit do dalsiho tisicileti jako perspektivni a myslenkove neprazdna strana, musi teto oblasti venovat pozornost a nenabizet reseni, ktera ve svem dopadu odporuji svobode jednotlivce a principum, ktere ODS proklamuje. Proto take predkladam svou ``polemiku'' k diskuzi.

Je totiz zcela jasne, ze nastup do dalsiho tisicileti se ponese v duchu ``informacni revoluce'' a to nikoliv jako prazdne fraze bez vyznamu a dopadu. Dopad bude srovnatelny minimalne se zavedenim pary a elektriny. Kdo se s timto faktem nebude umet vyporadat, muze rozbijet ``stroje berouci praci''. Novinky neprijdou samy o sobe -- vzdy budou lide, kteri umi nove technologie pouzit pro rozvoj spolecnosti i pro svuj prospech. Pokud nezacneme souvisejicim praktickym problemum venovat pozornost jiz dnes, tak muzeme jiz zitra pozorovat ujizdejici vlak a litovat ukvapenych a neodbornych rozhodnuti.

Konec prispevku.

Dekuji Vam za pozornost a tesim se na Vasi odpoved. Velmi bych take ocenil, pokud by bylo mozno tento prispevek dat k rukam pana Igora Nemce a take Uradu predsedy vlady.

S uctou,

Vaclav Matyas ml.

Ještě malou poznámku k pasivitě úřadů. Z Pražského hradu se na výzvu, uveřejněnou v minulých Britských listech nikdo neozval, přestože se za úterý (jediný den) zvýšil počet přístupů na Neviditelného psa z domény hrad.cz z 202 na 417, tedy o 205.

Libralismus ano, ale jaký?

Jaroslav Teplý, adresa: jartep@worldonline.nl

(Článek vyšel v časopise Polygon, který vychází ve Švýcarsku. Jeho adresa je: POLYGON, Postfach 1737, CH-8048, Zuerich- Altstaetten)

Ve svém článku v Polygonu 5/95 jsem se zmínil o nesmyslně širokých imunitních právech poslanců českého parlamentu a o jejich neochotě se jich vzdát. Na podzim pak poslanci splnili očekávání při hlasování o poměrně krotkém návrhu nového zákona o jejich právech, který velkou většinou hlasů zamítli ("pro" hlasovalo jen 24 poslanců). MFD (29.9.95) o tom uvádí několik detailů, o které by čtenáři, kteří nečtou české noviny, neměli přijít:

Někteří poslanci zákon nepodpořili, protože se obávali, že je bude policie šikanovat. 'Není legitimní, abych se nechal buzerovat nějakým oříškem,' prohlásil poslanec K. Mach (KDU-ČSL). Marku Bendovi zase vadilo, že návrh zákona neodlišoval přestupky, kterých se poslanec dopustí při politické práci, např. když pojede na důležité jednání (!!) nebo na mítínk s voliči (!!). Vláda s omezením souhlasila. List nakonec dodává, že např. britští zákonodárci jsou před zákonec řadovými občany, jakmile opustí budovu parlamentu.

Výrok křesťanského poslance Macha je ovšem zcela nekřesťanský, spíše do nebe volající, ale nenašel jsem ve víceméně na politický pravý střed orientovaných denících (MFD, LN) nějakou kritiku či odsouzení stanoviska poslanců, natož nějaký začátek kampaně, která by přinutila poslance k ústupu. Že k tomu jmenovitě u mladších komentátorů není chuť, lze nalézt v kritickém sloupku Ladislava Jakla o televizním pořadu Aréna (LN, 20.5.95). Pořad (v interpretaci L. Jakla) se zabýval tezí, že "naše politická scéna je plná zištných kašparů" a J. Menzel obhajoval tezi, že "současný parlament si střílí góly do vlastní branky". Přítomní poslanci prý nebyli schopni základní tezi vyvrátit, protože podle Jakla parlament žádnou společnou branku nemá a nemůže mít. Shora uvedený výsledek hlasování ovšem jasně naznačuje, že parlament naopak ví velmi dobře, kde je jeho branka, do které si odmítá vstřelt vlastní gól. To ovšem Jakl nekomentuje, zřejmě on sám ani jeho kolegové necítí potřebu se k tomu nějak kriticky vyjadřovat. Jak v závěru svého sloupku shrnuje hutně své názory:

"Parlament není žádným sborem moudrých, kteří bok po boku prosazují jakési obecné blaho. Jsou to reprezentanti veřejnosti v celé její různorodosti. Nemají za povinnost pečovat o docházku a vyrábět 'dobré zákony'. Mají hájit zájmy a prosazovat názory svých voličů."

L. Jakl - soudě podle jeho komentářů - vystupuje na stránkách Lidových novin jako strážce "čistého liberalismu". Ještě výrazněji se projevují v Praze stále aktuální "liberální" názory na právo a morálku v komentáři J. Ference v článku "Ohrožení demokracie je jen pocit" (LN 3.11.95). Autor v něm velmi realisticky líčí průběh privatizace, který souběžně komentuje způsbem, jenž by nám v zahraničí mohl doslova brát dech, přebírám jednu zvláště zajímavou pasáž:

"Volný oběh akcií skýtá jiné významné možnosti, možnosti koncentrace vlastnictví. Děje se za podmínek zcela svobodných, až nehorázných, připomínajících malou sociálně-ekonomickou revoluci. Probíhá téměř výhradně mimo trh (myšlenka instituce, kde objemy a hodnoty obchodů jsou zveřejňovány, např. burza). To je druhá fáze privatizace, někdy se jí říká "třetí vlna". Nebylo žádoucí stavět tomuto procesu do cesty překážky v podobě regulace oběhu akcií, informačních povinností, ohlašovacích povinností, ochrany drobných akcionářů (to už vůbec ne). Neexistenci podobných regulačních opatření využívá i vláda (a možná hlavně vláda) k některým svým privatizačním akcím. Ve druhé fázi privatizace je zvýhodněna úzká skupina lidí v určitém postavení, s přístupem k určitým informacím a finančním prostředkům. To budí pocit nedemokratičnosti, protože na rozdíl od první fáze privatizace, tato fáze již není přístupná všem. Systémový rámec, ve kterém proces probíhá a který by bylo možno charakterizovat jako "volné ruce" pro obchodníky, spekulanty i vládu, je efektivní, umožňuje provést koncentraci vlastnictví rychle a poměrně lacino, ale je dravý, nevybíravý až obchodně nemorální a přivádí některé aktéry na hranici zákonnosti. Avšak prvky namířené proti demokraci implicitně neobsahuje. Potřeba tužší regulace druhé fáze privatizace nevyvstala až v posledních několika měsících. Trvá již několik let, ale dosud nebyla v zájmu velkých hráčů. Proto, když to někdo s tou dravostí přežene, dostane sedm let a to je všechno (narážka na aféru Lízner, J.T.). Akutní se tato potřeba stane, až velcí hráči pocítí potřebu ochrany sama sebe. Nedochází (zatím) k podkopání základů demokracie..."

Postoje obou publicistů jasně ukazují, že nejenom Slováci mají svoje "špecifika". Ještě že členové americké Securities and Exchange Commission nečtou Lidové noviny, z realistického článu J. Ference by je mohla ranit mrtvice a asi by ubylo cen a čestných doktorátů pro české představitele.

Podívejme se tedy, jak to všechno do sebe zapadá v praxi. Nedávno se pokusila finanční skupina Motoinvest poměrně s úspěchem nakoupit tajně akcie různých fondů a získat tak kontrolu nad nimi. Václav Klaus (LN 15.12.95) k tomu podotkl, že
"pokud tato nebo kterákoliv jiná skupina neděla něco, co by bylo proti zákonům této země, tak má na to právo. Že působí trochu jako štika v rybníce, je naprosto evidentní."

Parlament ovšem patrně sleduje spíše linii vytyčenou Ladislavem Jaklem, že není jeho povinnosti vyrábět "dobré zákony", takže Motoinvest možná žádný zákon nepřekročil. Na druhé straně Tomáš Ježek, "otec kupónové privatizace", uvádí (MFD 15.12.92), že
"evropský liberalismus, nejúspěšněji pochopený rakouskou školou, zdůrazňuje zákazy určitých druh jednání, která známe už z Desatera. Ve vývoji civilizace si všímá klíčové role pravidel lidského jednání, která nejsou ničím jiným než právě složitým a stále pilovaným souborem zákazů. Neříká lidem, co mají dělat, nýbrž jen to, co nesmějí. To proto, aby svobodné jednání jednoho nepřekáželo svobodě druhého. (Jak je nám ta rakouská škola najednou sympatická! J.T.) Produktů falešného liberalismu je kolem nás dost. Je dost horlivců, kteří si myslí, že jsou liberální, když jsou proti zpřísnění pravidel kapitálového trhu. V kopané by nejraději vymazali postranní čáry, které zbytečně omezují svobodný pohyb hráčů na malý kus trávníku...Silnější má mít přece svobodu, aby se prosadil.. Je smrtelně nebezpečné uvěřit těm, kteří by nám chtěli namluvit, že je předčasné, aby český kapitálový trh přijal pravidla vyspělých zemí. Že musíme ještě nějaký čas počkat, až se dokončí koncentrace majetku a trh dospěje. Bez oněch pravidel nikdy nedospěje. Bude to už napořád rejdiště světloplachých brouků."

Pěkně se to čte, rakouská liberální škola by asi získala u nás, t.j. u Čechů v zahraničí, dost příznivců, potíž je ovšem v tom, že podle T. Vencálka (MFD 11.1.95) Tomáš Ježek při přípravě privatizace prohlásil, že
"s privatizací musíme být pořád krůček před právníky. Nejhorší bude, když nás doženou."

Takže se svým prosincovým "pokáním" přichází zřejmě s křížkem po funuse. I on má svůj podíl na vzniku "falešného liberalismu".

Tohle všechno může být pro mnohé poněkud nepřehledné, pro jiné to naopak pěkně do sebe zapadá. My se proto jen omezíme na skromný dotaz, zda jde jen o náhodu, neschopnost či úmysl, že v ČR jsou přijímány zákony v citlivých záležitostech tak pozdě, že už nemají cenu. Jako například zákon proti špinavým penězům, když špinavé domácí komunistické či "privatizační" peníze už jsou dávno vyprány a uklizeny, kdy se připravuje zpřístupnění akt Stb občanům v době, kdy jich zbývá už jen polovina a nejzávažnější dokumenty jsou již dávo skartovány, či politické tanečky kolem ochrany drobných akcionářů a regulace burzovních operací teď, kdy podle téměř jednomyslného názoru burzovních profesionálů je už na to příliš pozdě.

Jaroslav Teplý

Přišel mi kritický dopis k článku o novinářském semináři, který jsme s Ivanem Kytkou uspořádali v únoru v Praze na fakultě sociálních věd . Chci jen poznamenat, že úvodní přednáška, na niž studenti civěli šokovaně, nebyla cílenou kritikou Václava Klause, ale analýzou mentality postkomunistické české společnosti, která podle mého názoru do značné míry stále žije patologicky konzumeristickou mentalitou, kterou si vypěstovala v období tzv. "reálného socialismu", tedy komunistické totality v sedmdesátých a osmdesátých letech. (Podrobněji o tom píšu anglicky v textu nazvaném Political culture in the Czech Republic now na své glasgowské stránce.)

Mé výhrady ke Klausovi v první den semináře se týkaly hlavně toho, jak užívá ve svých projevech komunistického jazyka (psal jsem o tom s příklady koncem loňského roku v Britských listech - někteří studenti na to regovali zcela nevěřícně a předložené příklady komunistického newspeaku z Klausových projevů považovali za normální řeč).

Přirozeně jsem se nesnažil získat respekt studentů nějakou údajnou "odvahou" při kritizování Klause, neboť považuju kritiku vládních představitelů (zkažen Británií) za něco naprosto běžného a normálního. (Jak jsem také v semináři předvedl ukázkami z britské televize.)

Čulík nemá pravdu

Jaroslav Poláček POLACEK@mbox.fsv.cuni.cz

Dovoluji si tímto reagovat na článek dr. Čulíka, který byl uveřejněn 18. února t.r a pojednával o katastrofické situaci na FSV UK, obor žurnalistika.

Osobně považuji tento seminář za velice dobrý a obohacující, a o to více mě zarazil hyperkritický článek jednoho z aktérů semináře. Pan Čulík první den nešokovl studenty kritikou Zemana a Klause, ale pouze kritikou premiéra. Chápu, že premiér této země není posvátnou osobou, ale výhrady, které k něu směřovaly, by se spíše hodily pro šéfa opozice. Věřím a doufám, že oba lektoři vstupovali na akademickou půdu bez politického názoru, avšak snaha získat si respekt studentů kritikou premiéra (teď tu seďte a zírejte na mě, protože jsem si dovolil TOTO) se pravděpodobně nesetkala s očekávaným ohlasem.

Pokud pan Čulík hovoří o pasivitě studentů, měl by především uvést, že týdenní seminář byl adekvátní náhradou za povinný předmět. (To jsem nevěděl, JČ.) Osobně nelituji jediné minuty a děkuji za tento seminář kompetentním osobám, ale jsem přesvědčen, že jeho návštěvnost by byl mnohem menší - aktivnější, pokud by zde chybělo slůvko povinný a navíc výhodný (buď týden v únoru anebo semestr přednášek). Pokud si vzpomínám na nabádání obou novinářů je snaze vidět problém ze všech stran, tak nechápu, proč právě tento aspekt byl zanedbán. (My jsme seminář nezařazovali do struktury kursů na fakultě, JČ.)

A poslední reakce, fakulta sociálních věd (nikoliv fakulta žurnalistiky) je institucí univerzitní, tedy jako student předpokládám jistou pedagogickou roli lidí, kteří mě učí. Mimochodem to je jeden z důvodů, proč studuji na univerzitě. Jistě budu o jejich názorech uvažovat, ale také se budu snažit pochopit jejich myšlenky a pokud jsem přijal ideje objektivity a práce žurnalisty, které nám pan Čulík a pak Kytka tlumočili, tak bych se měl zřejmě omluvit, jsem totiž zmanipulovatelný.

Doufá, že tento či podobné semináře na FSV UK budou pokračovat a že budou i vyslyšeny výzvy pana Čulíka k využívání satelitního vysílání BBC a umožnění přístupu k videu v knihovně.

Jaroslav Poláček
Svatojánská 670
509 01 Nová Paka