Inner Workings, the Glasgow-based creative development house, has come to an agreement with Dorling Kindersley Multimedia to co-publish and distribute the first title in The Jolly Postman projected series of CD-ROMs, due for release at the end of May. The deal, to be signed on Sunday 9 February, 4pm on stand 15.19 (the Inner Workings? stand) at Milia ?97, gives DK Multimedia exclusive rights in the UK and USA and is the first that DK MM has signed with an outside developer for a third party title.

Inner Workings acquired the worldwide exclusive interactive media development rights to The Jolly Postman (the best-selling children?s book series created by Janet and Allan Ahlberg) from Reed Children?s Books last year. The first title The Jolly Post Office went into production last autumn and is an activity disc aimed at children between 4 and 8 years old for use in the home or classroom.

The two title deal cements the relationship between the two companies which was established last year when Inner Workings was formally commissioned to carry out development work for Dorling Kindersley Multimedia.

Formed in 1992, Inner Workings has grown into a well established and respected development house, experienced in all aspects of interactive software production. The company has gained recognition through work done for publishers such as OUP (Winnie the Witch, The Fish that Could Wish, etc.) and the BBC (Wallace and Gromit Fun Pack), and is now developing a new generation of products under its own banner.

For more information, or a digital copy of this press release please contact Sarah Radford, Marketing Manager, Inner Workings (0141) 552 4451 [telephone], (0141) 552 4427 [fax], sarah@innerworkings.co.uk, or Andrew Goff, Sales and Marketing Director, Dorling Kindersley Multimedia (0171) 836 5411 [telephone]. (0171) 753 7575 [fax].

Jeden čtenář Neviditelného psa nedávno ve zdejším Fóru poznamenal, že se v západním tisku často vyskytuje kritika českých podnikatelských praktik a českého kapitálového trhu, avšak že český domácí tisk to všechno ignoruje. (Doufám, že tento čtenář nám o tom napíše shrnující článek.)

Důkazem jsou v poslední době např. i články, vycházející v časopise Business Central Europe, který vydává ve Vídni týdeník Economist. V čísle z prosince 1996 a ledna 1997 vyšel tento článek. (Možná, že je to už trochu zastaralé, neboť k určitým regulačním krokům mezitím česká vláda už přikročila.)

Sebedestrukce

(Business Central Europe, prosinec 1996 - leden 1997)

Češi nemají vůbec žádnou výmluvu, proč stále ještě nezavedli regulaci kapitálového trhu. Investoři si začínají odnášet své peníze z České republiky, a proto je zapotřebí, aby česká vláda naléhavě jednala, nemá-li dojít k trvalému poškození české ekonomiky.

Fraška reformy českého kapitálového trhu se proměňuje v tragikomedii. Tragédií je, že si Česká republika sama sobě působí trvalou škodu tím, že dosud nevyčistila hadí jámu svých kapitálových trhů. Komedie vzniká z toho, že politikové jen přicházejí s nemohoucími výmluvami, proč nedělají nic.

Problémy české burzy by už měly být dobře známy. Neexistuje skoro žádná ochrana malých akcionářů, neexistuje otevřenost a málokteří správci fondů mají zájem vydělávat tím, že by zvyšovali hodnotu svého kapitálového portfolia. Namísto toho dominují trhu místní banky, které používají jimi řízené fondy k ovládání úvěrů, jimiž kontrolují podnikatelské aktivity firem. Přidejte si k tomu pár místních kovbojů, kteří si nahromadili větší množství akcií tím, že využili neprůhlednosti kapitálových trhů, a dospějete k závěru, že česká burza je ze všech praktických hledisek k ničemu.

Zahraniční investoři začínají prchat z České republiky, která má i tak jen velice málo cizích investic. Někteří analytikové usuzují, že už zmizelo z ČR asi 500 miliónů dolarů. Poslední firma, která odešla z ČR, je švýcarský podnik Discover Europe. Zažil v ČR těžké chvíle, když se musel potýkat s místními českými správci fondů, kteří využívají nedostatku regulace pro to, aby rychle vydělali. Příklad: podnik Discover Europe přišel o dva milióny dolarů, když zkolaboval trh, poté, co se několik českých fondů proměnilo na volněji regulované holdingové společnosti.

Český podíl této švýcarské společnosti, která spravuje přibližně 50 miliónů doůarů, poklesl z 60 procent na konci loňského roku na nominálních 18 procent. Firma přesunula své peníze z Prahy do efektivně regulované Varšavy. Jiné mezinárodní fondy, jako britský Regent Kingpin a Flemings, také odcházejí z českého kapitálového trhu.

A jakmile mezinárodní peníze z ČR odejdou, už se pravděpodobně nevrátí. Česká republika je příliš malá na to, aby byla pro velké mezinárodní správce akciových portfolií zajímavá. Až pomine původní vlna zájmu, způsobená postkomunistickou hospodářskou restrukturalizací, mezinárodní investoři nebudou mít důvody, proč by měli do ČR přinášet peníze. "České republice potrvá velmi dlouho, než se jí obnoví dobrá pověst," konstatuje Wolfgang Lafite, ředitel rakouské Credianstalt Investmentbank, která v ČR bývala významným správcem fondů.

Je možné, že Češi už to nenávratně prohráli. (anglicky: The Czechs might have blown it already.) Je znepokojující, že mezinárodní správci fondů získali obecný dojem, že české finančnictví je zkorumpované. Jak na to poukázal jeden americký investor, přibližně 40 až 50 nejbohatších Čechů jsou správci fondů. "Spravovat fondy je sice lukrativní," uvedl tento pozorovatel, "ale zase nikoliv tolik lukrativní, jak se to zdá být v ČR." Dominují-li české podnikatelské elitě kovbojové, není divu, že se šíří systematicky pověsti (pro něž ovšem nejsou důkazy), že správci fondů v ČR si pro sebe z fondů odebírají zisky. Postiženy jsou i fondy, vlastněné bankami. Na mezinárodní investiční scéně se obecně zastává názor, že se rovná korupci, když banky využívají fondů k tomu, aby vydělaly zisky pro sebe a nikoliv pro své investory. Howard Golden, šéf newyorského Central European Privatisation Fund, postoj mezinárodních investorů shrnuje: "V ČR se toleruje daleko větší míra soukromé korupce, než jakou je ochotna tolerovat většina světových vlád."

Golden tvrdí, že zastává vůči českým akciím pozitivní postoj. České akcie jsou podle jeho názoru vzhledem k hodnotě českých podniků diskontovány až o šedesát procent. Jsou tedy tak neobyčejně levné, že jejich hodnota může jít jen nahoru. Jeho myšlení je ale poněkud znepokojující. Pokud správci fondů odčerpávají nynějších 20 procent hodnoty fondů, obsahujících tvrdě diskontované akcie, znamená to, že v budoucnu tito správci na tom vydělají ještě dalších 40 procent zisků. Je to katastrofa.

Češi si působí sami sobě nedozírné škody, tím, že si neudělali pořádek na kapitálových trzích. ČR nutně potřebuje mezinárodní kapitál, tak jako ostatní země v regionu. A netrpí pouze trh s akciemi. Lafite zdůrazňuje, že přímé investice trpí také. Hodnota akcií na českém kapitálovém trhu je nesmyslná - skutečné transakce se totiž provádějí jinde. Místní lidé hrají mezi sebou mocenské hry a při boji o ovládnutí podniků jsou ve hře obrovské peníze. Jak poznamenalo několik západních bankéřů, jen Češi jsou ochotni zaplatit takové peníze za české firmy. Cizinci jsou šokováni a odcházejí.

Čechům by se dalo odpustit, kdyby nebyla celá situace lehce napravitelná. Golden je jedním z mnohých, kteří doporučují několik jednoduchých kroků, čímž by se český trh napravil. Bylo by nutno zakázat fondům, aby vlastnily akcie svých mateřských bank a vytvořit regulační úřad, který by zamezil zneužívání finančních trhů.

Češi uznávají, že je nutno zasáhnout. Vznikl tlak na to, aby bylo povinné oznamovat transakce, k nimž dochází mimo burzu. Jsou také připraveny návrhy na vytvoření komise, podobné americké Securities and Exchange Commission, která by fungovala jako dohližitelský orgán na kapitálové trhy. To by alespoň zajistilo, že se budou dodržovat existující předpisy. Avšak zahraniční pozorovatelé mají dvě námitky: Kolik kapitálu uplyne pryč z ČR, než bude taková komise vytvořena? Má to trvat nejméně devět měsíců. A jak nezávislá bude ta komise? Budou-li ji ovlivňovat politikové, komisi nebude nikdo důvěřovat.

Mnoho pozorovatelů obviňuje ze stavu českých kapitálových trhů politiky, především premiéra Václava Klause. Klaus se pyšní svou tržní rétorikou. Ale jeho postoj ke kapitálovým trhům je přinejlepším naivní. Staví se proti přísné regulaci, protože volný trh by měl být neregulovaný.

A problémem je také celá struktura české burzy. Jak řekl jeden britský správce fondů, "vlastní ji banky". Čtyři velké, státem ovládané banky, ovládají většinu českých akcií. Tyto banky nutí podniky, aby pracovaly výlučně s nimi. Tyto banky totiž vlastní fondy, které jsou majiteli podniků. Tyto banky také tajně shromažďují co nejvíce akcií, aby jednotlivé podniky ovládly. Využívají k tomu neprůhlednosti českého kapitálového trhu. Je pochybné, zda se k potřebě regulace českého kapitálového trhu stavějí tyto banky upřímně.

Jestliže problémy nebudu vyřešeny, situace je opravdu velmi pochmurná. Mnozí dokonce hovoří o tom, že se celá reforma zastaví, protože lidi začnou klást rovnítko mezi kapitalismus a korupci (což zase nezní tak nepravděpodobně, když se podíváte na pověst některých ruských finančníků).

Lze říci realisticky, že problémy ČR jsou nyní tak do očí bijící, že budou řešeny. Otázka je, kolik škody vznikne, než k tomu dojde.

Doufejme, že Češi co nejrychleji přijdou k rozumu. Tím, že odmítají vyčistit svou burzu, způsobují, že český průmysl hladoví vážným nedostatkem kapitálu, připravují se o možnost vytváření zahraničních podnikatelských partnerství a vytvářejí úzkou třídu bohatých jednotlivů, pošpiněných korupcí.

Je toto skutečně ona ideální tržní ekonomika, pane Klausi?

Michael Kapoor

Shrnující články o TV NOVA, psané pro Lidové noviny:

Majetkové změny v CET 21, CME a ČNTS NOVA:

1. Jaro 1993: udělení vysílací licence zadarmo skupině CET 21, s.r.o. (pět Slováků a Čechů). Každý vložil cca 20 000 Kč.

2. Posléze přizván šestý člen, Vladimír Železný. Každý člen skupiny vlastní šestinu podílu v CET 21 (16,67 procent).

3. Vytvoření ČNTS NOVA. Základní kapitál byl 400 miliónů korun. Bermudská firma CEDC, později přejmenovaná na CME, vložila do NOVY 240 miliónů korun, které si vypůjčila od České spořitelny. (Tento vklad se už CME podle zprávy z listopadu 1996 vrátil ve výši 107 procent.)

Majetkové rozložení ČNTS NOVA bylo takovéto:

CME:?66 procent

Česká spořitelna:22 procent

CET 21: 12 procent

4. Do CET 21 vstoupila i Spořitelna i CME. Malý podíl jim prodal Fedor Gál. Nové majetkové rozložení podílů:

Josef Alan 16, 67 procent

Peter Hunčík 16, 67 procent

Vlastimil Venclík 16, 67 procent

Peter Kršák 16, 67 procent

Vladimír Železný 16,67 procent

Fedor Gál 14,15 procent

CME 1, 25 procent

Česká spořitelna 1, 25 procent

5. 1. srpna 1996 odkoupila firma CME od České spořitelny její podíl v ČNTS NOVA za 1 miliardu korun, tj. za 45,45 miliónů korun za jedno procento ČNTS NOVA. (Tím byla ČNTS NOVA ohodnocena na 4,54 mld Kč.)

V ČNTS NOVA vzniklo toto majetkové rozložení:

CME: 88 procent (hlasovací právo 86 procent)

Česká spořitelna: (hlasovací právo 2 procenta)

CET 21: 12 procent

6. 1. srpna uzavřel Vladimír Železný s podnikem CME dohodu o půjčce k vykoupení 43,31 procent podílů v CET 21 a 5, 2 procent v ČNTS NOVA za 4,7 miliónů dolarů (tj. 126,6 miliónů korun, tj. v ceně 24,35 miliónů korun za jedno procento podílu ČNTS NOVA - poloviční cena, než jaká byla zaplacena České spořitelně)

Nové majetkové rozdělení v CET 21 bude:

Vladimír Železný : 60 procent (z toho u 43,31 procent musí hlasovat, jak nařídí CME)

Josef Alan: 8,33 procent

Peter Hunčík: 4, 17 procent

Vlastimil Venclík: 8,33 procent

Peter Kršák: 16, 67 procent (neprodává)

Fedor Gál: 0 procent

CME: 1, 25 procent

Česká spořitelna: 1, 25 procent

7. Konečné majetnické podíly v ČNTS NOVA:

CME: 93,2 procent (hlasovací právo 91,2 procent)

Česká spořitelna: (hlasovací právo 2 procenta)

CET 21: 6,8 procent

TV Nova: Novináři pomíjejí jádro věci

V kontroverzi kolem TV Nova jsou nejdůležitější tyto skutečnosti. Novináři je většinou pomíjejí:

Ředitel TV Nova Vladimír Železný pronáší na veřejnosti nepravdivé nebo polopravdivé výroky. Jsou v rozporu s oficiálními informacemi, které je nucen podle amerických zákonů pravidelně poskytovat vlastník TV Nova, společnost Central European Media Enterprises, federálnímu inspekčnímu úřadu americké burzy Security and Exchange Commission. Úřad SEC zpřístupňuje tyto velmi podrobné podnikatelské zprávy za americké státní peníze na Internetu, na adrese http://www.sec.gov.

Z těchto dokumentů vyplývá, že podnik CME usiluje o získání majority a práva veta ve firmě CET 21, v držiteli vysílací licence TV Nova. Podle českého mediálního zákona je licence nepřevoditelná (odst. 10.2), avšak zákon je formulován tak neuměle (dohlíží jen na změny v původních vkladech), že je licence ve skutečnosti převoditelná na kohokoliv. Nedokonalosti v zákoně zamýšlí využít firma CME. Parlament by měl mediální zákon bezodkladně opravit. Jak přesně dosáhne Železný vlastnických změn v CET 21 bez změn základních vkladů? Navýšením kapitálu? Rada by měla požadovat jasné vysvětlení.

Železný mj. tvrdí, že si kupuje 43,31 procent podílů v CET 21, držiteli vysílací licence pro sebe, chce prý "Novu vlastnit". Tento podíl firmy CET 21 má v držení 5,2 procent podílu ČNTS Nova, o něž má velký zájem CME. Ve smlouvě o "půjčce" 4,7 miliónů dolarů od CME pro Železného na vykoupení těchto podílů, která je přístupná na Internetu, se však Železný zavazuje, že bude jménem těchto nově získaných podílů hlasovat tak, jak nařídí podnik CME (odst. 8.3. smlouvy), a bude během pětiletého období trvání zmíněné "půjčky" odevzdávat veškeré dividendy z těchto podílů podniku CME (odst. 6.1.). Povinnost Železného splatit "půjčku" bude podle smlouvy zrušena, až bude zmíněných 5,2 procent podílu ČNTS Nova, který formálně přešel na Železného z CET 21, předáno podniku CME a toto předání bude zaregistrováno v českém obchodním rejstříku (odst. 9.3. a). Ve skupině CET 21, s.r.o. obdrží CME při rozhodování na valných hromadách právo veta (odst. 9.4.c) Železný je pouhým prostředníkem v této transakci. Má za ni dostat honorář 100 000 dolarů. Při porušení podmínek zaplatí Železný firmě CME pokutu 20 miliónů dolarů (odst. 9.5.a).

Proč nevykoupí podnik CME podíly, o něž má zájem, od skupiny CET 21 rovnou? Proč k tomu potřebuje Železného? Podle původní dohody mezi členy skupiny CET 21 smějí členové skupiny prodat své podíly jen mezi sebou. Formální koupí akcií přes Železného neutralizuje podnik CME tuto podmínku. Parlamentní komise pro sdělovací prostředky by měla zkoumat, zda to není klička, jak obejít zákon. Už dříve se přece něco podobného podařilo Dingmanovi a Koženému.

Železný má v CET 21 dosud podíl 16,67 procent. Formálním získáním dalších 43,31 procent CET 21 bude mít Železný v této firmě většinový, šedesátiprocentní podíl. CME chce ovládnout CET 21 zřejmě proto, aby mohla sama rozhodovat, jak se budou rozdělovat dividendy, které vydělává ČNTS Nova.

K právu rozhodovat o rozdělování dividend bylo totiž zapotřebí ve firmě ČNTS Nova 79 procent hlasů (nestačilo 78 procent, tj. 66 CME a 12 CET 21), v některých zásadních programových záležitostech bylo třeba 90 procent hlasů (tedy nestačilo 66 procent CME a 22 procent Spořitelna). Právo veta zde měla (a snad dodnes má) CET 21. Právě proto se dnes snaží CME získat v CET 21 většinu.

Lidově by se to dalo shrnout takto: V ČR byla vytvořena v důsledku nedokonalých zákonů a velmi výhodných komerčních podmínek úspěšná soukromá televizní stanice. Z ní mají velké zisky Američané a menší, ale stále velmi podstatné jmění získává skupinka Slováků a Čechů, kterým licenci na televizní "továrničku na peníze" dali zadarmo prostřednictvím parlamentu a Rady pro rozhlasové a TV vysílání čeští daňoví poplatníci.

Jak to, že v ČR nevadí, že Vladimír Železný, ředitel nejvlivnější televizní stanice, říká na veřejnosti systematicky nepravdu? Těžko lze žádat vysvětlení celé složité transakce od Železného, neboť jak dokáže, že jeho výroky najednou začaly být důvěryhodné? I firma CME si přece musí uvědomit, že jí podnikatelsky diskredituje, stojí-li v čele TV Nova osoba, která zkresluje skutečnost. Jak to, že je možné, že navzdory původnímu úmyslu zákonodárců, aby vysílací licenci vlastnili Češi a Slováci, a zahraniční partner byl jen finančníkem a podílníkem, začíná ovládat nyní celou televizi sám zahraniční partner?

Je protimonopolní a kvalitativní regulace mediální scény marxistická?

Vlády západních demokracií dohlížejí na to, aby na trhu soupeřilo rovným způsobem větší množství podnikatelských subjektů. Převládne-li moc jednoho z nich, vede to k nebezpečným monopolním tendencím. Tak například britská konzervativní vláda reguluje přísně všechny hospodářské sektory, v nichž úspěšně zprivatizovala někdejší státní podniky, aby v nich vládl pluralismus. To není marxismus. Zavedla to Margaret Thatcherová.

Zvlášť pečlivě dohlíží britská Nezávislá komise pro komerční televizi ITC na to, aby regionální televizní studia, vytvářející hlavní celoplošný komerční terestriální okruh (těchto firem je v zájmu plurality v Británii 16) dodržovala podmínky kvality. Například určuje, že komerční televize nesmí na výrobu zpravodajství ročně utratit méně než v přepočtu 2 miliardy korun ročně. Hlavní večerní zpravodajství nesmí komerční a veřejnoprávní televize vysílat v tutéž dobu, protože občané v demokracii musejí mít možnost srovnávat různé zdroje informací.

Britská komerční televize také musí vyrábět určité množství pořadů v různých programových kategoriích. Vyrábí TV Nova teletext pro neslyšící? Připravuje pořady pro děti, pro důchodce, pro ženy, pro menšiny? S výjimkou špičkového večerního vysílání Nova na požadavky kvality v zájmu zisků rezignovala. V Británii se uznává, že je v některých oblastech pouhý volný tržní princip jen hrubým nástrojem, který vede k úpadku úrovně a k ohrožení plurality a spravedlnosti. Proto parlament zasahuje, podle zásad, které jsou vyzkoušené dlouholetou praxí. Můžeme je ignorovat, paradoxem ovšem je, že jde zrovna o konzervativní Británii, která měla být aspoň teoreticky pro českou vládu vzorem. V Británii se omezuje v zájmu plurality tzv. křížové vlastnictví komerčních televizních studií (žádné z nich nesmí mít větší vliv než na 15 procent divácké obce) i jejich zahraniční vlastnictví (zahraniční podíl se nesmí stát většinovým, nesmí překročit 50 procent akcií).

Podle amerického telekomunikačního zákona, novelizovaného v roce 1996 a přístupného na Internetu (http://ftp.fcc.gov.) nesmí vlastnit (odst. 310) rozhlasovou či televizní stanici cizinec, ani podnik, registrovaný podle zákonů cizí země, ani společnost, v níž vlastní cizinci více než 25 procent akcií. Není tedy pravda, jak napsal Ladislav Jakl v LN 3.2., že tam cizí vlastnictví televizních stanic už zakázáno není. Chtěl-li Jakl naznačit, že Nova má v ČR pouhých 12 procent vysílačů, je to matoucí: existují totiž vysílače velmi různých kapacit. Nova má k dispozici síť vysílačů bývalého okruhu F 1, která pokrývá ČR nejkvalitněji, má tedy nad komerčními konkurenty velký náskok.

Televizní reklama jistě vytváří výrobkům přidanou hodnotu, jak píše L. Jakl, jinak by si ji výrobci neplatili, otázka je, kolik této hodnoty se ubere ziskem televizní stanice. ČR má velký schodek v obchodní bilanci. Zemi by pomohlo, kdyby vznikaly i významné domácí firmy, do nichž by připlývaly zisky ze zahraničí, a nikoliv jen obráceně. Na světě jsou nejbohatší ty země, které si kupují v zahraničí kapitál a odvádějí si z něho pak zisky (Japonsko, Německo, Švýcarsko). To se ovšem nedá nadekretovat. Lze toho docílit jen moudrou makroekonomickou politikou, s velkým důrazem na kvalitní vzdělanost národa, o což nyní hlavně usilují západní země.

PhDr. Jan Čulík (nar.1952) pracoval pro britskou televizi a byl reportérem Svobodné Evropy. Nyní je tajemníkem správní rady multimediální společnosti Inner Workings, plc a vyučuje bohemistice na Glasgow University ve Skotsku.