Přeju vám ještě jednou všechno dobré do nového roku.
Zde je několik zpráv, které se nahromadily ještě od vánoc. Závěrem
překládám velmi aktuální článek z Independentu on Sunday, o tom, v čem
v dnešní době spočívá kapitál moderního podniku.
Boris Becker se kvůli rasismu vystěhuje z Německa
Tenisová hvězda Boris Becker plánuje vystěhovat se z Německa, pravděpodobně
do Spojených států, protože jsou v Německu jeho černá manželka a malý syn
neustále terčem rasových posměšků. Těsně před vánocemi konstatoval Boris
Becker v televizním rozhovoru, že jeho žena Barbara a jejich tříletý syn
Noah jsou čtyřiadvacet hodin denně pod ochranou stráží, protože jsou v
Německu terčem rasových útoků. Becker v televizním rozhovoru konstatoval,
že nehodlá syna Noah posílat do školy v Německu a že hodlá se z Německa
vystěhovat, než syn půjde do školy. Nedávno zakoupil Becker na Floridě
dům v přepočtu za 20 miliónů korun. Jeho plán se z Německa vystěhovat a
Beckerova otevřená kritika německé rasové nesnášenlivosti Němce šokovala,
poznamenává k tomu britský list Guardian.
Zemřel známý americký astronom Carl Sagan
20. prosince zemřel v americkém městě Seattle ve věku dvaašedesáti let
známý americký fyzik a astronom Carl Sagan. Proslul jako popularizátor
vědy prostřednictvím celé řady knih a vědeckých televizních seriálů. Měl
velké nadání komunikovat vědecké informace obyčejným lidem. Byl nositelem
Pullitzerovy ceny, kterou dostal v roce 1978 za knihu Draci z Edenu:
spekulace o vývoji lidské inteligence.
Sagan byl přesvědčen, že je základní povinností vědců sdělovat své poznatky
ostatním lidem jazykem, který je obecně srozumitelný. Artikulovaně vysvětloval
celému světu nejnovější poznatky z astronomie. Stál na straně racionálních
vědeckých argumentů a debaty a bojoval proti pseudovědě a pověrám.
Sagan se sám charakterizoval jako "astronom, učitel a autor".
Jeho zájmy byly velmi široké. Zajímal se o původ lidské inteligence, o
možnosti meziplanetárního cestování, o vývoj lidsta a o důsledky jaderné
války. Sagan získal za svou práci mnoho cen, i když jeho populistický přístup
vyvolával někdy ve vědeckých kruzích antipatie.
V současném vydání publikace Who is who in America je věnováno
seznamu Saganových amerických i mezinárodních cen celých 30 řádek.
Sagan byl synem ruského přistěhovalce, krejčího, který se stal v New
Yorku ředitelem továrny. Rodiče tedy vůbec nebyli intelektuálové, syna
však ve studiu podporovali. Carl získal celou řadu stipendií pro studium
na Chicago University, kterou absolvoval v polovině padesátých let
. Když mu bylo pouhých 22 let, vyvolal kontroverzi na zasedání American
Association for the Advancement of Science, když tam konstatoval, že se
mu podařilo dokázat, že tehdejší teorie o tom, že na povrchu Marsu existovala
vegetace, je nesprávná.
V roce 1960 získal doktorát astronomie za práci Fyzikální studie planet.
Nedlouho poté otiskl článek v americkém vědeckém časopise Science, v němž
navrhoval, jak by bylo možno planetu Venuši učinit obyvatelnou pro lidi.
Teoreticky analyzoval atmosféru planet a teplotu jejího povrchu - správnost
jeho údajů posléze potvrdila sovětská vesmírná sonda.
Sagan navrhl, aby byly do vrchní vrsty atmosféry Venuše "zasety"
speciální řasy, které by časem zkonzumovaly kysličních uhličitý a vodní
páry a nahradily je kyslíkem.
Potom Sagan upozornil, že existuje nebezpečí, že by mikroby ze Země,
vysílané do vesmíru zemskými raketami a sondami, mohly kontaminovat povrch
Měsíce a planet. Jeho varování vzaly americká i sovětská vláda vážně a
od té doby se veškeré vesmírné sondy před vypuštěním do vesmíru sterilizují.
Od roku 1962 působil Sagan jako profesor genetiky. Snažil se dokázat,
že život na naší planetě vznikl z jednoduchých anorganických sloučenin,
charakteristických pro Zemi, totiž ze čpavku, metanu a vody. V laboratorních
podmínkách se mu podařilo vytvořit aminokyseliny - stavební kameny bílkovin
- tím, že vystavil výše zmíněné sloučeniny ultrafialovému světlu a nárazovým
vlnám. Sagan dospěl k závěru, že většinu molekul, z nichž před 4 miliardami
let na Zemi vznikl život, vytvořil hrom.
V šedesátých letech se Sagan zabýval praktickými aspekty průzkumu vesmíru
a přednášel posádkám amerických vesmírných lodí, které byly posléze vysílány
na Měsíc. Sagana neustále fascinovala možnost existence mimozemských civilzací.
Proto se také zabýval fenomenem UFO, i když ho, stejně jako reinkarnaci,
alchymii, telepatii a Santa Clause považoval za "milou myšlenku, pokud
by byla pravdivá".
Nicméně na rozdíl od mnoha vědců se nikdy nevzdal myšlenky, že by mohla
existovat někde extraterestriální civilizace.
Politicky byl Carl Sagan nezávislý, i když podporoval během svého života
celou řadu liberálních kauz. Ze zpětného pohledu nemě vždy pravdu. V roce
1983 stál Sagan v čele skupiny vědců, kteří varovali, že by případná jaderná
válka vyvolala nukleární zimu a mohlo by to zlikvidovat veškerou civilizaci
na Zemi.
Tato teorie, o níž se posléze ukázalo, že byla chybná, poskytla na vrcholu
studené války cennou propagandistickou munici Sovětskému svazu. V osmdesátých
letech se Sagan stavěl proti Reaganovu projektu hvězdných válek. Napsal
celkm 17 knih, jeho první knihou v roce 1961 byly Atmosféry na Marsu,
poslední v roce 1994 kniha o zeměkouli pod názvem Bleděmodrá tečka.
Celosvětově proslul především třináctidílným televizním seriálem o astronomii,
z roku 1980, Kosmos, který podle odhadů shlédlo více než 10 procent
obyvatelstva naší planety.
John Major přece jen nejpopulárnější osobou roku 1996
Už jsem informoval o tom, že telefonní průzkumy veřejného mínění (takové,
jaké používá Aréna České televize) jsou k ničemu a nikoho a nic nereprezentují,
neboť si na ně může telefonovat jakákoliv nátlaková skupina kolikrát chce
a za libovolným účelem. Psal jsem o tom před vánocemi, v souvislosti s
tím, že pravidelný výroční telefonní průzkum publicistické rozhlasové stanice
BBC Radio 4 byl zastaven vzhledem k tomu, že vyšla najevo labouristická
instrukce, aby členové Labouristické strany do pořadu soukromě mnohokrát
volali a zasloužili se o vítězství Tonyho Blaira.
Organizace tohoto podvodu od britských konzervativců však zřejmě
byla daleko efektivnější. Nic se neprovalilo na konzervativce, ale ejhle,
všeobecně posmívaný premiér John Major byl nakonec prohlášen vítězem
tohoto telefonního průzkumu stanice Radio 4. Není třeba dodávat, že
britské sdělovací prostředky na to reagovaly příslušně sžíravě. Britské
deníky k tomu přinesly ostře výsměšné kreslené vtipy. Jeden z nich, převzatý
z týdeníku Sunday Times, je zde:
Britské supermarkety experimentují s otevírací dobou přes celou noc
Těsně před vánocemi otevřely v několika britských městech některé supermarkety
přes noc. Potravinářský supermarket Safeway měl v noci z pondělí 23.12.
na úterý 24.12. otevřenou po celou noc v Edinburku a v Londýně. Experiment
označil za "velký úspěch".
V londýnském nákupním středisku Brent Cross Centre byly u pokladen v
Safewayi fronty zákazníků ještě v 1.30 ráno, přestože jich bylo otevřeno
víc než deset. Nejméně zákazníků bylo v obchodě v pět ráno, ale od sedmi
ráno bylo už zase plno.
S předvánočním otevíráním po celou noc začal experimentovat před dvěma
lety supermarket ASDA, jehož odbočky byly otevřeny po celou noc v Edinburku,
v Bristolu a ve Watfordu. I ASDA to označila za "velký úspěch".
Supermarket TESCO nechal 16 svých obchodů otevřených před vánocemi po
celou noc. Největší provoz byl zejména mezi druhou a třetí hodinou ranní.
V supermarketech zřejmě často v noci dělali své předvánoční nákupy lidé,
kteří pracují na směny.
V Británii mají nyní i mimo vánoční svátky supermarkety otevřeno téměř
nepřetržitě. V Safewayi, kterou mám v Glasgowě asi dvě minuty od baráku
je pravidelně otevřeno po celý týden, včetně sobot a nedělí, od osmi od
rána do osmi nebo devíti, ve čtvrtek do desíti večer. Pro zákazníky je
to velmi příhodné.
Slavný britský televizní reportér Martin Bell v konfliktu s BBC
Neznámnější britský televizní válečný reportér, osmapadesátiletý Martin
Bell, který mimo jiné informoval britské televizní diváky ze Sarajeva skoro
po celou dobu bosenské války a průběhu tohoto konfliktu, a byl v Bosně
také raněn - zasáhla ho střepina granátu právě při živém vysílání jedné
reportáže, projevuje nyní po návratu do Británie velmi konkrétní a ostré
názory.
V červenci 1996 pronesl projev v katedrále v Chichesteru (jako součást
tamějšího festivalu), v němž zaútočil na cynismus Británie i Evropy a na
jejich chování v Bosně. Konstatoval, že názor, že zahraniční politika dané
země má být čistě v sobeckém národním zájmu, je zcela zastaralá. Požaduje,
aby byla zahraniční politika západních mocností založena na morálce.
Konstatuje: "Zcela zjevně nemůže Británie prosazovat neprincipiální
zahraniční politiku, která by byla jen v sobeckém národním zájmu. Úplně
jasně přece vůbec nebylo v britském národním zájmu poskytnout ochranu obyvatelům
Srebrenice. V národním zájmu bylo, aby Británie to nešťastné město co nejrychleji
opustila".
Bell také argumentuje, že je neutrální styl televizních reportáží
z válečných konfliktů neetický. "Už to nikdy nebudu dělat,"
zdůrazňuje. "Jistě, BBC, má celou řadu předpisů - musíme být objektivní
a spravedlivý. Nemohu být ale neemocionální. Ne, o genocidě se nedá
vysílat zpráva tímtéž tónem jako reportáž z výstavy květin."
Bell se hádá s televizí BBC, že se prý válečné zpravodajství na televizních
obrazovkách velmi výrazně "pročišťuje", aby to nebylo příliš
drastické. "Tak ukazujeme vojáky, kteří střílejí. Už nenafilmujeme
jak to vypadá v místech, KAM střílejí. Po masakrech ve městě Vitez neodvysílala
BBC ani záběry bědujících matek, protože to považovala za příliš drastické."
V nedávném rozsáhlém profilu v týdeníku Sunday Times se Martin Bell
také vyjadřoval k práci konkurečních novinářů, zejména ze stanice CNN.
Bell velmi zazlívá mnohým dnešním televizním novinářům povrchnost. Tito
lidé doletí na poslední chvíli na místo, odkud mají reportovat, postaví
se před panorámatem města před kameru a pak do ní čtou text, který jim
režie nadiktovala z londýnského či newyorského ústředí. Vůbec se neobtěžují
na místě dělat vlastní reportérskou práci.
Toto svědčil Martin Bell o práci Petera Arnetta ze CNN v Sarajevu: "Jednoho
dne dorazil Peter Arnett do Sarajeva. Těšil jsem se, že uvidím velkého
Arnetta v akci. A co udělal? Vytáhl kabelku, otevřel krabici s líčidly
a pudrem a začal se líčit. Pak vylezl na střechu hotelu a celý den tam
telefonicky mluvil s Billem a Tomem a dalšími spolupracovníky v ústředí
CNN v Atlantě."
Lidi jsou kapitál, tak organizujme mejdany.
Toto je analýza z ekonomické přílohy deníku Independent on Sunday
z 22.12. 1996.
Líbil se vám letos před vánocemi podnikový večírek? Nebo mejdan pro
zákazníky a subdodavatele? Zamysleli jste se nad tím, proč vaše firma takové
večírky pořádá?
Téměř každá dobře řízená firma v současnosti vydává obrovské množství
energie na kultivaci mezilidských vztahů. Jde o interní vztahy mezi zaměstnanci,
se zákazníky, ale také s lidmi v místní komunitě, o vztahy vůči vládě,
vůči sdělovacím prostředkům, a tak dále.
Neprojevuje se to jen pořádáním večírků. Nejdůležitější je, že každá
dobrá firma poskytuje vnitřní informace o tom, co se ve firmě děje,
lidem zvenčí. Ptáte se, proč se tohle děje. Jaké změny vyvolaly tuto
novou aktivitu?
Lidé si v poslední době začínají velmi intenzívně uvědomovat, co přesně
je nejcennějším kapitálem jejich firmy. Býval to fyzický a finanční kapitál,
továrny a peníze. Pak vždycky existovaly i jiné, obtížněji definovatelné
formy kapitálu: patenty, značky, a tak podobně.
Fyzické a finanční zdroje jsou přirozeně pro podníkání i nadále velmi
důležité. Nejdůležitější kapitál většiny podniků je však v hlavách zaměstnanců.
Je to intelektuální kapitál. V některých extrémních případech, například
v sektoru podnikového poradenství, tvoří jedině intelektuální kapitál veškeré
bohatství firmy.
Pěstování intelektuálního kapitálu, jeho budování a potom získávání
hodnoty z něho je ona klíčově důležitá proměnná, na níž záleží úspěch podniku.
Podnikový mejdan asi většinou nebude příliš sofistikovanou intelektuální
platformou. Je ale vyjádřením úsilí posílit tmel, který zaměstnance podniku
spojuje.
Večírky pro zákazníky a subdodavatele zase posilují vztahy mezi firmou
a jejími klienty ve vnějším světě. To je také velmi důležité, protože mezipodnikové
vztahy jsou dnes velmi komplikované a nepřehledné.
Do daleko větší míry než donedávna je součástí těchto vztahů sdílení
informací. To je hlavně důsledkem tzv. "outsourcing", objednávání
celých pracovních procedur od jiných nezávislých firem. Tak dnešní výrobce
počítačů často sám ani žádné počítače nevyrábí, objedává jen výrobu počítačů
u jiných firem podle vlastního designu.
Takováto spolupráce vyžaduje obrovské množství důvěry. Firma,
která objednává výrobu, musí prozradit své výrobní procesy a svou technologii
jiné firmě, kterou právně ani finančně neovládá. Právním způsobem je často
nemožné tyto vztahy definovat, protože mnohé sdílené myšlenky jsou téměř
nehmotné a slovy těžko zachytitelné.
Ani jedna z obou stran si bude vlastně řádné vědoma hodnoty sdílených
informací teprve až dávno poté, kdy veškerá spolupráce skončila. Proto
je důvěra mezi lidmi, kteří spolu takto spolupracují, životně důležitým
faktorem.
Zadruhé, kromě těchto neustále složitějších vertikálních vztahů vznikají
nové horizontální vztahy. Podniky, které si v jednom hospodářském sektoru
konkurují, spolu v jiném těsně spolupracují. Nejtypičtějších příkladem
jsou velké ropné společnosti, které spolupracují při hledání ropných ložisek,
ale konkurují si při distribuci ropy.
Tento způsob spolupráce se ale rychle šíří. Například, primární způsob,
jak pronikají americké a evropské firmy do bývalého Sovětskéh svazu a do
Číny, je to, že se vytvářejí s místními podniky joint ventures. Čím více
nabývá na významu globální podnikání, tím důležitější začínají být osobní
"horizontální vztahy mezi jednotlivci, často ze zcela odlišných kultur.
Pokud se vám to zdá nepřesvědčivé, ptejte se, proč se učí ředitelé japonských
firem hrát golf a západní vedoucí pracovníci zpívají v karaoke barech?
Údajně to posiluje vzájemnou důvěru.
Interní vztahy v podnicích jsou dnes také podstatně důležitější a složitější
než dosud. Jsou důležitější, protož je zapotřebí vybudovat intelektuální
kapitál a získat z něho hodnotu. Věc je stále složitější, protože často
pro podnik pracují nikoliv zaměstnanci na plný úvazek, ale poradci či zaměstnanci,
kteří přicházejí jen na část pracovní doby.
Víme mnoho o tom, jak se vytváří intelektuální kapitál. Velké firmy
vydávají obrovské finanční prostředky na školení svých zaměstnanců. Peníze
nejsou vždy utráceny efektivně, ale alespoň je jasný cíl. Proti této strategii
existují dvě námitky.
Jedna je, že zaměstnanec může odejít a intelektuální investici si odnese
s sebou. To se jistě v individuálních případech skutečně děje, avšak moudré
firmy budou argumentovat, že ve skutečnosti je tomu obráceně: jen firmy,
které vydávají prostředky na vzdělávání svých zaměstnanců, si zachovají
pracovníky nejvyšší kvality, protože ti zaměstnanci, kteří dospějí k závěru,
že se o ně a jejich kvalifikaci podnik řádně nestará, půjdou jinam. Poskytování
vnitropodnikového dalšího vzdělávání má významný efekt v tom, že pevněji
stmeluje firmu v jediný celek.
Je to, takříkajíc, vážná stránka téže motivace, kvůli níž pořádají firmy
podnikové večírky. Poskytování dalšího vzdělávání a společenského života
zaměstnancům má jasnou hospodářskou logiku. Je zřejmé, že podniky budou
stále více usilovat ještě i o něco jiného: dát lidem taky příjemný a pro
firmu typický životní styl. Nejlepší firmy nyní globálně mezi sebou soutěží
o nejlepší zaměstnance.
Budou nejúspěšnější, vytvoří-li si dobré jméno takzvaných "lifestyle
companies", firem s typickým, kvalitním životním stylem. Takové firmy
věnují mnoho energie na to, aby vyvinuly takový způsob práce, který bude
jejich inteligentním zaměstnancům vyhovovat .
Bude to třeba znamenat, že firma nabídne svým zaměstnancům práci jen
na část úvazku, a umožní jim, aby taky částečně pracovali jako soukromí
podnikatelé, nebo že poskytne svým zaměstnancům nejen peníze, ale i svobodu,
možná podpoří jejich podnikatelské činnosti, bude jim poskytovat vlastní
bankovní služby, anebo bude kanceláře strukturovat tak, aby více působily
dojmem klubů.
|