12.12.1996

Financial Times byl jediný britský list, který zaznamenal česko-německou deklaraci. Frederick Stuedmann a Vicent Boland píší z Prahy a z Berlína:

V deklaraci se Německo omlouvá za nacistickou okupaci Československa a přiznává, že tím vznikla atmosféra, v níž bylo ze Sudent po válce vyhoštěno 2,5 miliónu Němců a jejich majetek byl konfiskován. Česká strana vyjadřuje lítost nad zločiny, spáchanými během odsunu. Odsun byl jedním z největších masových přesunů obyvatelstva v Evropě v tomto století a mnoho uprchlíků bylo během něho zavražděno.

Vyhoštění etnických Němců ze Sudet a tisíců etnických Maďarů z východního Slovenska schválili vítězní Spojenci v postupimské smlouvě z roku 1945. Odsun měl být proveden spořádaně a humánním způsobem, nebyl všakk ani spořádaný, ani humánní.

Přežívající hněv nad rolí "páté kolony", kterou hrálo v roce 1938 mnoho etnických Němců v Československu, stejně jako dlouhá desetiletí "proletářské solidarity" sovětského stylu s NDR znemožnily veřejnou debatu o odsunu až do doby po pádu komunismu v roce 1989. Prezident Václav Havel byl široce kritizován, když se za odsun v jednom ze svých prvních prezidentských projevů omluvil německému publiku.

Většina zatrpklých sudetských uprchlíků se usadila v Bavorsku, kde vytvořily mocnou a hlasitou politickou nátlakovou skupinu v Křesťanskosociální unii (CSU). Proto bylo stejně obtížné pro německou vládu nalézt oboustranně přijatelnou formulati pro oboustrannou deklaraci. Dohoda trvala téměř dva roky.

České vyjádření lítosti v deklaraci je silnější, než mnoho Čechů očekávalo. Do deklarace bylo včleněno za příslib, že Německo bude otevřeně podporovat úsilí Prahy stát se členem západních institucí, konstatují analytikové. Dosud Bonn odmítal podpořit Českou republiku při cestě do Evropy tak otevřeně a bezpodmínečně, jak podporuje Polsko, které dosáhlo vlastního narovnání s Německem daleko dříve.

České reakce na deklaraci byly v úterý tlumené. Vedoucí čeští političtí představitelé tvrdili, že je deklarace spravedlivá pro obě strany. Avšak na deklaraci zaútočili vedoucí představitelé sudetských Němců v Německu za to, že deklarace neobsahuje žádná ustanovené o možné restituci jejich bývalého majetku a protože nebylo české vyjádření lítosti dostatečně explicitní.

Ve středu měli schválit poslanci Evropského parlamentu ve Štrasburku velmi konkrétní analýzu o rozšiřování EU o země středovýchodní Evropy. Analýza vypočítává celou řadu překážek, které musejí středoevropské země překonat.

Země ucházející se o členství budou muset "stoprocentně splnit povinnosti, jaké plní nynější členské země, a zejména budou muset plně přijmou cíle hospodářské a měnové unie," konstatuje se v dokumentu. Proto budou muset země ucházející se o členství v EU realizovat takovou ekonomickou politiku, která bude v souladu s těmito cíli.

Zpráva uvádí, že i "země, které dosti pokročily při zavádění institucí tržního hospodářství" (míní se např. ČR), mají i nadále problémy, zejména týkající se inflace a úrokových měr.

Od žadatelských zemí se požaduje, aby pokračovaly s privatizací velkých podniků, s reformou veřejného sektoru a finančních systémů a aby "podporovaly soukromou iniciativu". Tento proces bude podle zprávy "vyžadovat dlouhá léta a rozsáhlé finanční investice".

Zpráva varuje před "příliš rychlým rozšiřováním EU" a vylučuje možnost, že by několik zemí mohlo do EU vstoupit společně. To je prý nerealistické, vzhledem k rozdílům v ekonomikách žadatelských zemí. Každá žadatelská země by měla mít určeno " krátké a konkrétní převstupní období, které by přesně odpovídalo potřebám každé země a vedlo by k časově přesně určenému vstupu do EU".

Největší překážkou vstupu středoevropských zemí do EU jsou náklady. Analýza argumentuje, že nebude možné rozšířit EU směrem na východ, dokud nebudou zreformovány dva největší finanční režimy evropské organizace: její strukturální fondy (jimiž se vyrovnávají různé hospodářské úrovně členských zemí EU) a společná zemědělská politika (systém zemědělských dotací chudším zemím).

Zpráva varuje, že nikdo přesně nezjistil, co bude rozšíření EU směrem na východ stát. Rozšíření nezreformované společné zemědělské politiky směrem na východ by prý stálo něco mezi 12 a 50 miliardami ECU (360 - 1520 miliard českých korun). Aplikace strukturálních fondů EU na nové členské země ze středovýchodní Evropy by prý stála dalších 14 miliard ECU.

Ministři zahraničních věcí NATO oznámili v úterý v Bruselu, že na vrcholné schůzce Severoatlantického společenství, která se bude konat 8. a 9. července 1997 v Madridu, obdrží země střední a východní Evropy pozvání ke vstupu do organizace. NATO také potvrdilo, že neplánuje umístit jaderné zbraně na území nových členských států, i když komuniké to formálně nezaručilo.

Nejpravděpodobněji budou přijaty do NATO nejprve Polsko, Česká republika a Maďarsko, a to před padesátým výročím organizace v dubnu 1999. Dalšími kandidáty jsou Slovinsko a Rumunsko, rumunská kandidatura je pravděpodobnější, protože Rumunsko je mostem mezi Maďarskem a Itálií.

Britská vláda ustoupila po šesti letech soustředěnému tlaku organizací veteránů z války v Perském zálivu a oznámila, že bude zahájeno rozsáhlé šetření nemoci z Perského zálivu, jejíž existenci donedávna popírala.

Jedna studie bude zkoumat, do jaké míry byla postižena plodnost veteránů z Perského zálivu a zda se u jejich dětí vyskytuje abnormální množství vrozených vad. Americké studie nemoci z Perského zálivu se těmito aspekty nezabývaly. Podle asociace veteránů se narodilo už 14 dětí se vzácnými a vážnými srdečními vadami, což je prý daleko více než normální statistický průměr. Druhá studie britské vlády bude zkoumat, jakými potížemi trpí veteráni. Typicky si stěžují na chronickou únavu, na ztrátu paměti, na depresi a na bolesti ve svalech. Studie budou koordinovany s třetí, epidemiologickou analýzou 1000 vojáků z Perského zálivu, kterou financují Spojené státy a která se provádí v King?s College v Londýně.

Šetření bude probíhat tři roky a bude stát 1,3 miliónů liber. Bude zkoumáno 12 000 vojáků. 6000 z nich sloužilo ve válce v Perském zálivu, druhých 6000 budou pro srovnání vojáci, kteří se války v Perském zálivu neúčastnili.

Vysoký činitel britského ministerstva obrany Nicholas Soames přiznal, že prý činitelé britské armády a britští státní úředníci neposkytovali donedávna členům vlády o tomto problému dostatečně podrobné a přesné informace. Bude zahájeno šetření, proč tomu tak bylo a viníci budou potrestáni.

Soames také uvedl, že britští vojáci v Perském zálivu byli očkováni proti moru a proti anthraxu z obavy, že by Saddám Husajn mohl použít biologické zbraně. Do úterý to bylo státní tajemství. Dále potvrdil, že v západních jednotkách v Perském zálivu byly široce používány organofosfátové pesticidy, o nichž je známo, že v Británii způsobily řadě farmářů zdravotní problémy. Uvedl, že tyto pesticidy jsou chemicky příbuzné nervovému plynu. Byly zakoupeny od Saúdské Arábie.

Ve válce v Perském zálivu sloužilo 51 000 vojáků. Dosud byly zkoumány případy 921 veteránů. Britské ministerstvo obrany financuje statistickou analýzu lékařské historie 3000 veteránů z války v Perském zálivu a 3000 jiných vojáků, kteří například byli v Bosně.

Mezi českými vojáky, kteří sloužili ve válce proti Saddámu Husajnovi, se také vyskytuje tento "syndrom z války v Perském zálivu".

Letos v létě vznikla joint venture jménem MSNBC, mezi televizní společností NBC (kterou vlastní obří americký podnik General Electric) a softwarovou skupinou společnosti Microsoft. Skupina vytvořila na Internetu čtyřiadvacetihodinovou zpravodajskou službu, s malým množstvím vybraných souborů (videoklipů) se zvukem.

Přibližně v tutéž dobu zašla hlavní německá televizní stanice ARD podstatně dál. Zaznamenala světový rekord, když odvysílala na Internetu celé své hlavní večerní zpravodajství ve zvuku i v obraze. Použila přitom softwaru VDOLive, který byl vyvinut v Izraeli pro vojenské účely a který umožňuje přenos televizního zvuku a obrazu Internetem v překvapivě vysoké kvalitě i omezenými komunikačními kanály.

Diváci, kteří chtějí na Internetu sledovat německé televizní zpravodajství, potřebují modem alespoň o rychlosti 28,8 kbps anebo digitální spojení ISDN a solidní připojení na Internet, jaké poskytují čelní providers. Potřebují také PC, který má Windows, anebo Power Macintosh, dále Nestcape anebo Internet Explorer a software VDOLive, který je možno si stáhnout zadarmo z příslušné domovské stránky na této adrese.

Zpravodajství je velmi profesionální - vysílá se v němčině - a je k dispozici na této adrese . Je určeno především pro Němce žijící v zahraničí. Stránka v létě, kdy vysílání vzniklo, v podstatě zkolabovala v důsledku 300 000 přístupů. Odhaduje se, že má toto zpravodajství přibližě 20 000 až 30 000 diváků a dnes se na zprávy německé televize dívá takto každý večer asi 7000 až 10 000 uživatelů Internetu. Většina z nich je ze Spojených států, ale na stránku se dívají i ti Němci žijící v Německu, kteří zmeškali zprávy vysílané terestriální televizi ve 20. hodin a chtějí si je pustit. Potíž je, že server, na kterém je zpravodajství umístěno, ho dokáže vysílat jen 50 lidem zároveň, tento počet je možno zvýšit až na 200 uživatelů zároveň.

Plně digitalizované televizní zpravodajství bude mít zřejmě radikální dopad na vývo televize. Divák si totiž například může sám určit, na které zprávy v půlhodinovém bulletinu se chce dívat nejdříve, anebo některé úplně vynechat.

Nejdůležitější je ale podle německých editorů zpravodajského vysílání, že je jejich relace nyní dosažitelná kdekoliv na světě.

BBC se nyní, v hodině dvanácté pokusila zabránit tomu, aby mediální magnát Rupert Murdoch ovládl britské a mezinárodní vysílání soukromým technických digitálním mopolem.

Murdochovo impérium je jediné, které technicky vyvinulo vlastní digitální dekodér, který umožní televizním divákům přístup ke stovkám satelitních i pozemních digitálních televizních kanálů. Vládnou obavy, že Murdoch bude soukromě ovládat celý vysoce atraktivní trh této moderní technologie a veřejnoprávní televizní stanice budou přežívat jen někde v zapadlém koutku jeho mediálního impéria, na kanále 237.

BBC požaduje, aby vláda vydávala na prodej a rozšiřování digitálních dekodéru povinně licenci, která by zajistila nezávislé postavení jiných broadcasterů, než je Murdoch.

Bývalá milenka amerického prezidenta Johna F. Kennedyho Judith Exnerová, kdysi zbožná katolická dívka z dobré rodiny, nyní veřejně přiznala, že v šedesátých letech, když jí bylo 25 let, otěhotněla s americkým prezidentem Johnem F. Kennedym a že si dítě nechala vzít. Exnerová má nyní nevyléčitelnou rakovinu.

Přiznala, že zjistila, že otěhotněla, poté, co se s Kennedym naposledy milovala v Bílém domě v prosinci 1962. S jiným mužem tehdy milostný poměr neměla.

Zatelefonovala Kennedymu a řekla mu: "Jacku, stalo se to nejhorší. Jsem těhotná." Na druhé straně drátu se ozvalo tiché bouchnutí. Kennedy reagoval: "Co budeš dělat? Pak se opravil: "Omlouvám se. Co budeme dělat?" Byl na ni velmi hodný. Navrhl jí, aby si dítě nechala, ale ona dospěla k názoru, že to není možné, kromě toho také proto, že byla trvale pod dohledem FBI. Nechala si tedy dítě vzít.

Kennedy i Exnerová byli katolíci a umělé přerušení těhotenství bylo tehdy ve Spojených státech trestným činem.

Další článek z velké přílohy listu Financial Times o České republice, která vyšla v pátek 6. prosince:

Byty: Je velmi těžké najít slušný byt

Po celé východní Evropě obklopují lesy panelových věžáků téměř každé větší město a zastiňují často výjimečná krásná historická centra.

Tyto předměstské památníky socialistickému sociálnímu inženýrství nejsou vždy jen ghetty pro chudé lidi, ale často v nich bydlí občané z mnoha společenských vrstev. Paneláky nejsou atraktivní - Václav Havel je jednou nazval výrazem "králíkárny" - ale v podstatě se na nich nevyskytují sociální problémy, které taková sídliště postihují v západních městech.

Prezident Havel, motivovaný estetickými i politickými ohledy, přislíbil, že se po pádu komunismu už nebudou stavět žádná deprimují cí monotónní sídliště. Od té doby začaly stavební firmy skutečně stavět tří až čtyřpatrové domy s nízkou hustotou v zeleném prostředí. Jsou ale velmi nákladné. Zákony ekonomiky diktují, že levnou techniku panelové výstavby bude nutno i nadále využívat pro stavbu levnějších bytů pro lidi s nižšími platy.

Často v těchto bytech žijí tři generace jediné rodiny. Za komunismu bylo jedním způsobem, jak se dostat výše na čekacím seznamu na byt, oženit se nebo se vdát. Státní firmy také poskytovaly byty svým zaměstnancům. Vznikla tak takzvaná "podniková města". Typickým příkladem je Rožnov na severní Moravě, město, které vzniklo teprve, až komunističtí plánovači rozhodli, že v ekonomicky zanedbané oblasti se budou vyrábět televizory. V Rožnově byla postavena továrna a pak i levné byty pro dělníky.

Tyto tradice se nyní už sice rozkládají, pro většinu českých občanů však dosud nevznikla alternativa k životu jinde než v paneláku. Jsou to stavby s neobyčejně tenkými stěnami, vybudované z levného materiálu v šedesátých letech, byla to střecha nad hlavou pro celou populaci, bez ohledu na to, jaké byla ta střecha kvality, konstatuje Jaromír Schneider, ministr pro regionální rozvoj. Jeho nové ministerstvo má odpovědnost za bytovou otázku a Schneider odhaduje, že 30 procent veškerých bytů v ČR je na panelových sídlištích.

Dnes většinou byty v panelácích vlastní jejich obyvatelé. Asi šedesát procent panelových bytů v Praze vlastní jejich majitelé, ostatní mají v majetku družstva. Ministerstvo pro regionální rozvoj odhaduje, že o něco méně než polovina 3,7 miliónů bytů v ČR je v soukromém vlastnictví. Činže v městských bytech jsou stále ještě velmi přísně řízeny.

Potíž je, že neexistuje v ČR žádný trh s byty. České banky sice nyní poskytují hypotéky - některé mají televizní reklamy, v nichž jsou usměvavé rodiny, žijící v krásných nových bytech - úrokové míry jsou však pro většinu lidí příliš vysoké. Hovoří se o tom, že by vláda na hypotéční splátky poskytovala daňové úlevy, tak jak je to běžné v mnoha západních zemích, ale v současnosti není nikdo, kdo by prodával byty a vzhledem k obrovskému nedostatku nových bytů není v podstatě vůbec nic na prodej.

Některá panelová sídliště jsou už technicky ve velmi špatném stav. Paneláky nebyly postaveny tak, aby vydržel dlouho. Je jasné, že budeme muset investovat do oprav, konstatuje pražský primátor Jan Koukal. Ve snaze získat na to peníze, město Praha plánuje podruhé vstoupit na mezinárodní kapitálové trhy a získat tam kapitál ve výši 7,5 miliard korun. Z toho by se vyplácely dotace pro hypotéky pro občany, kteří chtějí renovovat svůj byt anebo si koupit nový říká primátor.

Ministerstvo také plánuje národní program bytových dotací, zdůrazňuje Schneider. Finančně se budou dotovat stavby v určitých oblastech, potenciálním zájemcům o koupi bytů se budou poskytovat půjčky, dále se budou poskytovat záruky pro žadatele bez ručitelského majetku a budou se dotovat hypotéční splátky. V návrhu státního rozpočtu na rok 1997 bylo pro tyto účely dáno stranou 13,5 miliard korun. Cílem je zvýšit míru dotací do bytového fondu na 2 procenta českého hrubého národního produktu.

Stavební průmyslové podniky odhadují, že 400 miliard korun bude v následujících deseti letech investováno do renovace existujícího bytového fondu a do stavby nových bytů, aby se uspokojila nahromaděná poptávka.

V důsledku restituce byla centra mnohých českých měst v posledních několika letech velmi výrazně renovována. Nové opravy a nové stavby se tedy zřejmě soustředí hlavně na vnější čtvrtě měst.

Renovace a rozšiřování bytového fondu přináší širší hospodářský prospěch. Nynější nedostatek bytů v ČR způsobuje, že je trh pracovních sil nepružný. Lidé v oblastech s vysokou nezaměstnaností, jako jsou severní Čechy či severní Morava, jsou často neochotni se stěhovat za prací, protože je velmi obtížné najít nový byt. V Praze, kde je podle oficiálních statistik plná zaměstnanost, je zvlášť naléhavá bytová krize. Naproti tomu v severočeském průmyslovém městě Most jsou celé bloky domů prázdné, protože tamější podniky důlního a koksařského průmyslu byly uzavřeny a jejich zaměstnanci šli jinam.

Očekává se, že rozvoj trhu s byty podpoří také odstranění státních omezení výše činží. To je jedno z nejobtížnějších rozhodnutí, jemuž čelí česká vláda. Jiným stejně obtížným rozhodnutím je liberalizace cen energie. Ekonomové poukazují na to, že státní cenové limity zkreslují hospodářství a že nynější postupná cenová liberalizace přidává každoročně celé tři procenta inflace.

Uprostřed Prahy není nezvyklé, že lidé platí za činži, za topení i za další služby pouhých 2000 korun měsíčně, přestože třeba bydlí v domě, který byl v restituci navrácen původnímu majiteli. Někdy v budoucnosti bude muset vláda tato zkreslení odstranit. Zatím jsou v České republice činže relativně velmi levné, pokud náhodou nejste cizinec, který se musí dělit o prostor s jinými cizinci v drahých a často nádherně zrestaurovaných historických střediscích českých měst.

Jan Čulík