Na Komisi pro Evropu naléhají Spojené státy a Severoatlantické společenství, aby zrušily plány na postupné rozšiřování Evropské unie a aby zahájila rozhovory se všemi uchazeči o členství EU před koncem příštího roku. Komise je přesvědčena, že některé postokomunistické země nejsou dosud připraveny na plné členství EU, ale západní vlády se obávají možné destabilizace, kdyby tyto země zároveň odmítlo NATO i EU. NATO se připravuje na zahájení rozhovorů o přijetí České republiky, Maďarska, Polska a pravděpodobně Slovinska před rokem 1999. Žádosti o členství od pobaltských zemí a dalších zemí ve východní Evropě byly odloženy v důsledku silného odporu Ruska. Clintonova vláda požaduje, aby Evropská unie toto odmítnutí pobaltským zemím vynahradila tím, že je zahrne v první vlně rozšíření EU po roce 2000. Jedinými zeměmi postkomunistckými zeměmi, které asi budou vyloučeny ze žádosti o členství o EU, je Slovensko a Bulharsko, píše Guardian

Britské sdělovací prostředky nepřinesly v pondělí skoro vůbec žádné informace o českých senátních volbách. Výjimkou byl deník Independent, který otiskl krátkou zprávičku Adriana Bridge pod titulkem Klaus zvítězil. Praví se v ní: Vládnoucí koalice pravého středu lehce zvítězil ve volbách do nové, druhé komory českého parlamentu. Koalice premiéra Václava Klause získala 52 z 81 křesel. Před časem jsem četl poznámku jednoho britského politického komentátora, který byl čtrnáct dní mimo Británii na dovolené a zjistil, že mimo hranice jeho vlastní země se nikdo nezajímá o to, co se v Británii děje. Usoudil, že většina zpráv v britských novinách jsou prý vlastně z obecného, mezinárodního hlediska pitomosti. Neodvažuju se v této souvislosti srovnávat. Bohužel si právě asi zrovna čeští občané mysleli, že účastnit se voleb do senátu je hloupost - svědčí o tom malé procento voličů. Nesouhlasím s tímto postojem. Na druhé straně neškodí si někdy uvědomit, že to, co ve vlastní zemi považujeme za klíčově důležité, zpravodajci odjinud považují za nevýznamnost.

Všechny britské listy se velmi podrobně zabývají katastrofou etiopského letadla, které unesli dva tamější občané, údajně aby se dostali do historie. K tomu jednu podrobnost, která mě docela dojímá. V etiopském letadle zahynul kameraman televize BBC Mohammed Amin. Byla to velmi známá osobnost. Před dvanácti lety objevil s reportérem Michaelem Buerkem hrůzný hladomor v Etiopii. Jejich záběry tehdy obletěly svět vyvolaly obrovské mezinárodní rozhořčení. Právě reportáže umírajících etiopských dětí přiměly britského rockového hudebníka Boba Geldofa, aby zorganizoval mezinárodní pomoc rockových zpěváků v rámci koncertu Live Aid, který se tehdy konal v londýnském Wembley a přenášely ho televize mnoha zemí světa.

Dá se říci, že kameraman Mohammed Amin zachránil statisícům občanů Etiopie život. V roce 1991 natáčel v Addis Abebě revoluci a měl spuštěnou kameru, kdy vybuchlo skladiště munice. Přišel přitom o roku. Jeho zvukaře výbuch tehdy zabil. Mohammedu Aminovi se dostalo chvály od mnoha mezinárodních politiků, včetně bývalého amerického prezidenta George Bushe. Do Etiopie se tentokráte znovu v rámci své novinářské práce vrátil. A etiopští únosci letadla také způsobili jeho smrt.

Hlavním popudem k jednodenní celonárodní stávce britských vysokoškolských učitelů byla nabídka, že jim bude letos zvýšen plat jen o 1,5 procenta, tedy o méně, než dosahuje roční britská inflace, což znamená, že jim plat bude vlastně snížen. Vážným problémem je zejména v technických oborech nízká platová úroveň vysokoškolských pracovníků, kteří houfně odcházejí do zahraničí anebo do průmyslových podniků.

Do značné míry obdobná, i když finančně podstatně horší, je situace českých univerzitních pracovníků. I v ČR odcházejí často vědečtí pracovníci z výzkumných ústavů a stávají se raději - za daleko vyšší plat - obchodními zástupci západních firem, prodávajících v Čechách zboží, vyvinuté a vyrobené jinde. Když však ve Svobodném slově nedávno uveřejnil jeden český vědec varování, že na nedostatečné investice do vědeckého výzkumu a univerzitního vzdělání Česká republika v budoucnosti těžce doplatí, jeho kolegové mu soukromě vyjádřili podivení, že se vůbec o něco ještě snaží.

S tím kontrastuje postoj britských univerzitních pracovníků, kteří se ještě úplně nevzdali. Namátkou příklad: jeden vysoškolský učitel z univerzity v jihoanglickém Bristolu reagoval na vysokoškolskou stávku velmi zajímavě. Poslal vedení své univerzity dopis, který zároveň rozeslal všem svým kolegům s doporučením, aby jednali na svých univerzitách obdobně. Dopis z 18. listopadu 1996 stojí za to citovat:

"Vedoucí mé katedry mně seznámil s oběžníkem vedení naší univerzity, ohledně stávky vysokoškolských učitelů, která se bude konat 19. listopadu. Potvrzuji, že se této stávky budu účastnit a jsem si vědom, že přijdu za stávkový den o plat. Chtěl bych dodat, že v ono úterý nevyučuji, ani nemám žádné konkrétní administrativní povinnosti. Normálně bych byl doma a věnoval bych se své vědecké práci. Budu silně usilovat v onen den na svou vědeckou práci nemyslet, ale pokud se mi to nepodaří, bude to znamenat, že jsem nestávkoval, a budu požadovat vyplacení platu za stávkový den, který mi nyní zamýšlí univerzita odepřít. Byl bych vám také vděčen, kdybyste mi vysvětlili, jak jste došli k závěru, že má plat za stávkový den hodnotu 1/260 mého ročního platu. Usuzujete snad, že nikdy nepracuji o víkendu? Pokud tomu tak je, znamená to, že mám od nynějška změnit dobu, kdy pracuji? To by znamenalo, že budu muset přesunout své přednášky a semináře na jinou dobu a některé budu muset zrušit, pokud má být možné, abych včlenil veškerou přípravu, opravování písemných prací, administrativní povinnosti i vědeckou práci do fixní pracovní doby během týdne.

Byli jsme informováni, že peníze, které nám budou odečteny z platu, budou věnovány studentům, kteří trpí chudobou. Je to velmi důstojná kauza, dovolte mi však navrhnout i dvě jiné možnosti:

1. Peníze by měly být vydány na reklamní kampaň, jejímž prostřednictvím by se vysvětlilo veřejnosti, proč studenti zchudli.

2. Měla by se respektovat nynější praxe v britské Dolní sněmovně a peníze, odečtené nám z platu, by se měly věnovat na podplacení některého poslance, aby interpeloval v parlamentě vládu, proč je v současnosti financování britského vysokého školství tak nedostatečné.?

Jan Čulík