FInancial Times ve středu referoval o politické a hospodářské situaci v České republice. Zde je shrnutí:

Když oznámila japonská firma Nomura, která se zabývá obchodem s cennými papíry, že by si ráda koupila akcie v jedné české bance na prodej, premiér Václav Klaus to charakterizoval jako neuvěřitelně dobrou zprávu, napsal ve středu Financial Times.

Podle cyniků, píše dále britský list, není Klausovo nadšení v tomto případě pouze obratem o sto osmdesát stupňů - dosud totiž Klaus chtěl, aby české banky vlastnili silní domácí investoři - ale i známkou jeho zoufalých snah zastavit přílivovou vlnu špatných zpráv z českého bankovního sektoru.

Celá řada kolapsů českých bank vyvrcholila v srpnu, kdy se ukázalo, že v Kreditní bance zeje "černá díra" velikosti dvanácti miliard korun. Jiná soukromá banka, Agrobanka, musela být proto dána pod nucenou správu. V ČR široce vládne přesvědčení, že v případě některých bankovních kolapsů šlo o podvody. Vláda se s obtížemi snaží přesvědčit stále skeptičtější českou veřejnost, že je připravena přísněji regulovat rozbouřenou situaci na českých finančních trzích.

Blížící se volby do Senátu budou první zkouškou veřejného mínění od červnových voleb, v nichž vláda přišla o parlamentní většinu. Od té doby se snaží nepříliš úspěšně přesvědčovat voliče, že je jednotná. Ve vládě i v ODS přitom existují rozpory. Klausovi se jen tak tak podařilo potlačit otevřenou rebelii ve své straně, týkající se jeho údajně autokratického vedení.

"Nejen že Klaus vede jen menšinovou vládu, ale je to velmi chaotická vláda," sdělil listu Financial Times Jiří Pehe z Open Media Research Institute.

Ne všechno je však pro Klausovu vládu úplně černé. Klausovi se daří těžit ze stále hněvivější kontroverze v sociálně demokratické straně, týkající se porušení subordinace poslanců vůči jejímu šéfovi.

Česká vláda dala k dispozici minulý týden 13,7 miliard Kč k posílení malých bank, což vyvolalo kritiku, že se bankovní krize řeší utrácením peněz daňových poplatníků. Ukončení bankovní krize je pro českou vládu prioritní. Snad tedy už v ČR nyní končí éra naprostého finančního liberalismu, kterou kritizovali zahraniční investoři, o jejichž přízeň se česká vláda uchází. Právě v důsledku tohoto finančního liberalismu totiž vznikla česká bankovní krize, uzavírá Financial Times.

Téhož dne otiskl tento britský hospodářský deník šestistránkovou přílohu velkého formátu o Slovensku. Vyjímám z jejího úvodního článku:

Premiér Vladimír Mečiar se s prezidentem Kováčem nesetkal oficiálně už 14 měsíců. Po většinu doby existence nezávislého Slovenska ochromuje jeho přechod k demokracii mocenský boj mezi šéfem vlády a šéfem státu. Slovenská politika se servíruje za syrova.

Toto domácí napětí poškodilo obraz Slovenska v zahraničí. Hospodářské úspěchy Slovenska patří mezi nejvýznamnější ve středovýchodní Evropě, ale tento výkon zastiňují pochybnosti, vyjadřované v západních hlavních městech, zda to Slovensko skutečně myslí s demokracií a s volným trhem vážně.

Slovenský roční hrubý národní důchod má nyní hodnotu 438 slovenských korun, v roce 1996 podle odhadů vzroste o 6 procent, v roce 1995 vzrostl o 7,4 procent (jak známo růst české ekonomiky je podstatně pomalejší). Roční inflace byla v r. 1995 na Slovensku 7,2 procenta, v roce 1996 podle odhadů dosáhne 6,2 procent. Devizové rezervy dosahují 3,5 miliard dolarů, zahraniční dluh 7 miliard dolarů.

Slovensko je překvapivým hospodářským vítězem v ekonomikách středovýchodní Evropy, píše dále Financial Times. Sice pochybnosti o politickém vedení Slovenska odrazují zahraniční investice, Slovensko se vša navzdory tomu rozvíjí hospodářsky rychleji než ČR, Maďarsko a Polsko. V letošním roce má Slovensko dosáhnout jedné z nejvyšších měr růstu hospodářství ve středovýchodní Evropě, přitom má velmi nízkou inflaci. V roce 1995 vzrostlo hospodářství Slovenska o celých 7,4 procent, a tím se podle listu Financial Times přiblížilo rychlosti růstu východoasijských tygřích ekonomik . Nezaměstnanost klesla z vrcholu 15,2 procent v roce 1994 na nynějších 12,5 procenta. V nezaměstnanosti jsou ovšem na Slovensku velké regionální rozdíly.

Západní bankéři v Bratislavě tomu ani nechtějí věřit. "Infrastruktura je zastaralá, technologie je stará, restrukturalizace podniků je pomalá, příliv zahraničních investic je minimální, kolují hrůzostrašné historky o nefungujících půjčkách ve velkých slovenských bankách, přesto však makroekonomické výsledky jsou vynikající...

Hlavním motorem rozvoje slovenské ekonomiky byl v letech 1994 a 1995 vývoz, ale letošní růst hospodářství je způsoben domácí poptávkou. Letos vývoz stagnuje a roste dovoz a Slovensko má nyní rozpočtový deficit. Slovenská banka začíná mít vážné obavy v důsledku rychlého růstu oběživa. Proto byly zvýšeny slovenské úrokové míry, což však přilákalo další zahraniční kapitál a vedlo k posílení slovenské koruny. Slovenská ústřední banka má velké devizové rezervy.

Otevřu se dalším obviňováním, že jsem "nebezpečný levicový intelektuál" (což mě baví), když vám ocituju článek ze středečního Independentu (z 23. října)?

Kdyby se dnes měli politikové a univerzitní pracovníci sejít se starým Karlem Marxem, možná, že by zjistili, že s ním mají více společného, než očekávali. Politikové totiž dnes hovoří o "beztřídní společnosti" a ekonomové se snaží vysvětlit obrovské, právě probíhající technologické a sociální změny. Všechny mají marxovské ozvěny.

Pokud by však měl Karla Marxe brát dnes někdo vůbec vážně, starý pán by se musel zbavit všech těch komunistických nesmyslů. Na Západě přece k jeho proletářské revoluci nikdy nedošlo. A na Východě vznikla jen vláda útlaku a veškeré marxistické hospodářské experimenty tam selhaly.

Marx věřil, že třídní rozvrstvení společnosti se proměňuje v důsledku vývoje hospodářských vztahů a rozvoje technologie. V důsledku ekonomických změn, které plodí technický pokrok, se do čela společnosti podle Marxe dostávají nové společenské vrstvy. Je zvláštní, že právě tato teorie se nyní znovu objevuje na dosti neočekávaných místech.

Vzpomínáte, co psal Marx o průmyslové revoluci? Nové technologie, které umožňují hromadnou průmyslovou výrobu v továrnách, povedou k tomu, že bude zapotřebí stále méně lidí pro zemědělství. Proto vznikne nová mocná třída majitelů továren - Marx jim říkal kapitalisté.

A dnes tvrdí ekonomové a politologové: v důsledku rychlých technologických změn, počítačů a Internetu v současnosti záleží nejvíce na informacích a na znalostech. V důsledku toho se tvoří nová třída mocných lidí: právě těch, kteří mají k dispozici znalosti. Podle nejnovějších informací ze Spojených států už vznikají na jedné straně velmi dobře placené pracovní příležitosti pro vysoce kvalifikované jedince, na druhé straně velmi špatně placená místa pro nekvalifikované lidi. Prostředně placená zaměstnání přicházejí k likvidaci.

V novém technologickém světě založeném na znalostech, kde vládne neobyčejně ostrá konkurence, zchudnou země, jejichž nejtalentovanější občané nebudou moci vykonávat nejsložitější zaměstnání.

Priorita Tonyho Blaira, totiž školství, školství a zase jenom školství, je správná. Jenže možná že vzniknou nové společenské rozdíly - mezi talentovanými lidmi a netalentovanými lidmi. Anebo mocnými budou miliardáři jako Bill Gates, kteří budou přísně kontrolovat, jaké počítačové programy budeme používat, a jako Rupert Murdoch, kteří zase budou určovat, co máme číst v novinách a na co se dívat v televizi.

Ať se stane cokoliv, je jisté, že Marx za to chválen nebude. Žádný dnešní politolog či teoretik přirozeně nechce mít s Marxem nic společného.

Informační revoluce vytváří nově rozdělenou společnost. Téměř padesát procent Britů se obává, že zůstane pozadu, bez potřebných znalostí a přístupu k Internetu. Vyplývá to ze zprávy, zveřejněné v Británii 22. října.

Analýzu vypracovala elektronická firma Motorola. Zpráva varuje, že lidé bez znalostí, jak užívat Internetu, budou handicapováni při žádostech o zaměstnání. Zpráva také tvrdí, že britská vláda i poskytovatelé internetových služeb by ušetřily miliardy liber, kdyby byl přístup ke službám, které jsou dnes k dispozici on-line, podstatně zdemokratizován a rozšířen.

Vznikne-li v Británii podtřída lidí, bez znalostí a přístupu k Internetu, znamená to, že společnost zaostane v mezinárodní honbě za co nejefektivnějším využíváním nejmodernější technologie, praví se ve zprávě firmy Motorola.

Více než 40 procent dotazovaných britských občanů nepoužívá hlavní nástroje informační a komunikační revoluce, jako jsou počítače a mobilní telefony.

I když 85 procent Britů slyšelo o Internetu, téměř 80 procent britských občanů netuší, jakým způsobem by k němu mohli získat přístup. Z těch, kteří už přístup k Internetu mají, používá jeho služeb pravidelně jen 9 procent. Více než polovina dotazovaných ředitelů podniků konstatovala, že je Internet nezajímá a 15 procent těchto ředitelů neví, jak se na Internet napojit.

61 procent dotazovaných mužů i žen vyjádřilo přesvědčení, že mají dostatečné množství kvalifikace, aby se dokázaly s informační revolucí vyrovnat. Ve věku od 16 do 24 let to řeklo 54 procent dotazovaných, ve věku nad 45 let jen 25 procent.

Zpráva argumentuje, že nedostatek informací o Internetu znamená, že starší lidi nebudou moci využívat výhodných služeb, které by jim velm ulehčily život, jako například nakupování prostřednictvím počítačových sítí.

Všichni dotazovaní souhlasili, že nová technologie poskytuje pro budoucí generace obrovské možnosti. Více než 80 procent britských občanů je přesvědčeno, že je užitečné, aby měly děti přístup k Internetu ve škole, a více než 50 procent plánuj mít do roku 2000 počítač doma.

53 procent britských občanů je ochotno hlasovat ve volbách elektronicky a 46 procent vítá, že nebude muset chodit do bank a spořitelen a že je možno si vyřizovat finanční záležitosti prostřednictvím počítačových sítí.

Ve Fóru zde v Neviditelném psu se lidi občas zmiňují o těch důchodových reformách a stěžují si, že mají příliš vysoké daně, tak si přečtěte tento článek, napsaný pro Svobodné slovo (vyšel tam asi před dvěma dny)

Všechny evropské země nyní zápolí s finanční časovanou bombou: nezvládnutelným růstem starší populace, jejíž starobní a sociální pojištění bude v následujících desetiletích stále těžším břemenem pro stále menší počet mladších občanů, činných v pracovním procesu. I sílící konkurence v důsledku globalizace ekonomiky vede k tomu, že nebude možno v budoucnosti plně financovat starobní důchody, sociální podporu a zdravotnictví z daní či sociálních dávek, vybíraných od občanů státem, tak jak to bylo dosud.

Britští politikové nyní navrhují radikální reformu sociálního a starobního zabezpečení. Jejím hlavním autorem je labouristický poslanec Frank Field, předseda parlamentního výboru Dolní sněmovny pro sociální zabezpečení. Reforma, kterou navrhuje Field, by poskytla dalším mnoha miliónům britských občanů druhé, privátně financované starobní důchody, restrukturalizovala by podporu v nezaměstnanosti a vytvořila by nové národní pojištění pro péči o staré a nemocné lidi v domovech důchodců a pečovatelských institucích. Reforma by také umožnila dlouhodobě nezaměstnaným, aby využívali sociální podpory v nezaměstnanosti jako příspěvku na rekvalifikační kursy.

Celý nový balík sociálního zabezpečení by stál asi o 3 miliardy liber (120 miliard Kč) více než dosavadní britské sociální zabezpečení. Jeho součástí by však byly i "dramatické finanční transfery" mezi daňovým rozpočtem a rozpočtem na sociální zabezpečení. Tyto transfery by umožnily i většině Britů s nízkými příjmy vlastnit své příspěvky na starobní a sociální zabezpečení, které dosud spravoval stát. Tyto příspěvky by si občané investovali do soukromého sektoru, prostřednictvím soukromých finančních institucí na kapitálový trh, který by za jejich peníze zakoupil akcie britských podniků. Britští občané by tím vlastní, soukromé penze.

Reforma je v tomto ohledu inspirována jihoamerickou metodou zesoukromění občanských důchodových obligací u státu, za něž si pak soukromé důchodové fondy zakoupily státní podniky, které tak byly velmi efektivně zprivatizovány. Uvolnění občanských důchodových pohledávek do tržní sféry vedlo v Peru, v Chile a v Argentině k podstatnému oživení kapitálového trhu. Pro ČR navrhoval tuto metodu od r. 1990 londýnský kapitálový odborník českého původu František Nepil, avšak bezvýsledně.

Reformní balík, který připravil pro Británii Frank Field, by znamenal dramatický pokles daní. Vzniklo by nové nejnižší daňové pásmo, pětiprocentního zdanění platů. Standardní daň 24 procent, která se nyní v Británii platí z průměrného příjmu, by byla snížena na 19 procent a nezdaňovaný příjmový základ, který je dnes v Británii 3768 liber ročně, by se zvýšil o 400 liber. To by umožnilo, aby polovina obrovského ročního rozpočtu britského státního zdravotnictví (36 miliard liber) byla hrazena už nikoliv z daní, jako dosud, ale z rozpočtu sociálního pojištění, které by bylo sníženo z nynějších 11 procent na pouhých 7 procent.

Navzdory rozsáhlému snížení daní zahrnuje nový reformní sociální balíkpovinné pojištění pro případ nezaměstnanosti, pečovatelskou penzi a zdravotní pojištění, a to i pro nejchudší zaměstnance. Lidé, kteří vydělávají více než 100 liber týdně, by si však museli povinně financovat druhou, soukromou penzi. Lidé s podstatně vyššími příjmy než je průměr by platili o něco vyšší sociální dávky než dosud.

Feildovy reformy také navrhují zrušit nynější britské granty na vysokoškolské studium, na něž má právo každý britský občan, a proměnit je v půjčky, splatitelné prostřednictvím sociálního pojištění.

Reformy mají podporu vedení Labouristické strany . Úřad Tonyho Blaira je tento týden charakterizoval jako "stimulující příspěvek k debatě". Mohly by snad stimulovat debatu i v ČR. Podrobnosti jsou obsaženy v publikaci How to Pay for the Future, kterou je možno objednat v Institute of Community Studies, 18 Victoria Park Square, London E2 9PF. Cena publikace je 40 liber pro instituce, 10 liber pro jednotlivce.

Jan Čulík