23.10.1996
Mají CD-ROMY budoucnost?
Multimediální průmysl se na Západě dostává do potíží. Ještě před několika měsíci byli investoři na západních burzách přesvědčeni, že firmy, vyrábějící encyklopedie, dětské knížky a jiné zábavné programy na CD ROMECH, jsou zlatý důl. Teď už si nejsou tak jisti a akcie multimediálních firem na západních kapitálových trzích klesají.
Významná britská firma Dorling Kindersley, která vydala několik pozoruhodných dětských encyklopedií na CD Romech, právě propustila více než 50 svých zaměstnanců. Proč? CD Romy se sice prodávají, nikdo jejich prodejem však dosud nevydělává. Na trhu vládne zmatek. Protože se všichni domnívali, že jde o vysoce perspektivní ekonomický sektor, na výrobu CD ROMů se dal každý, kdo měl jen ty nejzákladnější počítačové schopnosti. V důsledku toho je trh zaplněn velkým množstvím nekvalitního zboží, mezi nímž se kvalitní CD ROMY ztrácejí. Zákazníci se nedovedou řádně orientovat.
Obří elektronická firma Philips nyní zcela zlikvidovala svou pobočku Philips Media, jejíž specializací měla být výroba multimediálních programů. Podnik Philips však měl velmi nedokonalou strategii pro pronikání do tohoto hospodářského sektoru. Velmi brzy, už před několika lety, vyvinul vlastní technologii, tzv. disk CDI, jehož přehrávání nebylo zapotřebí počítače, jen přehrávače, který vypadal jako videopřístroj, a televizního přijímače. Podnik Philips však nedokázal této své technologie využít, takže se k širšímu užitku technologie CDI vůbec nedostala.
Mezi britské multimediální firmy, které dnes nejsouzrovna nejúspěšnějšími podniky v oblasti výroby CD ROMů, je například britská firma First Information Group. V březnu měly její akcie na britském kapitálovém trhu hodnotu 165 pencí .Nyní poklesly na pouhých 15 pencí. Firma First Information Group propustila většinu svých zaměstnanců.
S výrobou CD ROMů flirtovaly mnohé velké britské nakladatelské domy, například Penguin, Marshall Cavendish či Harper Collins. Neměly však dostatečnou kvalifikaci pro výrobu skutečně dobrých disků. Zákazníci zjistili, že nakladatelství, která na trhu proslula vydáváním kvalitní literatury tištěné na papíře, nejsou schopna produkovat stejně kvalitní CD ROMy.
Přesto se však CD ROMY dále prodávají v obrovských počtech, a objem prodeje stále stoupá. Jde však především o disky s počítačovými hrami. V roce 1994 se v Británii prodalo sotva půl miliónu CD ROMů, v roce 1995 už 2 milióny a v prvním pololetí roku 1996 už 1,8 miliónu disků.
Budoucnost CD ROMů je však stejně asi ohrožena, protože je zřejmé, že většina programů, které se nyní prodávají na discích, bude brzo k dispozici prostřednictvím Internetu. Firma Dorling Kindersley už nyní má na Internetu domovskou stránku (např. http://www.dkfl.com, nebo http://www.iowed.com/dkfl), kde můžete získat podrobnosti o zveřejněných titulech a jejich updates.
A druhou hrozbou je tzv. disk pro digitální video. Zatímco se na standardní CD ROM vejde jen 650 megabytů informací, na DVD se vejde 7 gigabytů.
Tradice proti demokratickému plebejství
Koncem minulého týdne došlo v živém ranním publicistickém vysílání rozhlasové stanice BBC Radio 4, které si od půl sedmé do tři čtvrtě na devět pravidelně vylaďuje alespoň na určitou dobu asi šest miliónů Britů, včetně členů vlády a nejvyšších představitelů politických stran, k velmi ostrému konfliktu mezi dvěma významnými britskými novináři: bývalým šéfredaktorem týdeníku Sunday Times Andrew Neilem a bývalým šéfredaktorem týdeníku Sunday Telegraph Peregrinem Worsthornem. Oba bývalí šéfredaktoři do obou týdeníků stále pravidelně píší.
Worsthorne je samorost. Je to vysoce inteligentní, ultrakonzervativní komentátor, který má slabost pro nejvyšší společenské vrstvy a pro šlechtickou minulost Velké Británie. Už dosti postarší pán je absolventem soukromé elitní střední školy v městě Stowe a univerzity v Cambridgi, což nesmazatelně poznamenalo jeho pohled na svět. Je to typický výstřední starosvětský gentleman, jací už v Británii dnes moc nejsou.
Naproti tomu Andrew Neil je plebejský Skot. Chodil do normální státní školy a pak vystudoval na Glasgow University.
K rozhovoru obou mužů došlo při příležitosti vydání Neilovy autobiografie, v níž, jak jsem už referoval, Neil prozrazuje, že ho australský magnát Rupert Murdoch odstranil z funkce šéfredaktora Sunday Times na nátlak malajského diktátora Mahathira Mohammeda. Aby Neil v rádiu nemluvil nepřerušen, a aby to bylo dramatické, pozvali si rozhlasoví pracovníci jeho politického protivníka Worsthorna, který v roce 1990 rozmázl Neilův poměr s jednou pohlednou Indkou (Neil je starý mládenec), o níž se prý později ukázalo, že je to prostitutka. Neil ovšem tehdy Worsthorna za článek žaloval a vymohl od něj soudně odškodné.
Andrew Neil v rozhlase ostře kritizoval skutečnost, že Británii prý stále vládne elitní skupina vzájemných známých, absolventů z Oxfordu a z Cambridge. "Hloupě plýtváme talentem národa, nepřipouštíme-li do vysokých postavení i lidi z jiných vrstev,? argmentoval Neil. Worsthorne tomuto názoru ostře oponoval a kritizoval Neila, že prostě chce jen anarchicky vždycky svrhnout všechny, kdo se dostanou do významných postavení.
Celou epizodu ale tady cituji tak zdlouhavě proto, že mě na ní zaujalo toto. Andrew Neil konstatoval, že se Británie nyní rozvíjí hospodářsky velmi zdárně, je snad nejúspěšnější ekonomikou v Evropě, právě proto, že v ní vznikla ostrá kultura kritičnosti a otevřenosti. Stalo se automatickým zvykem, že se velmi důkladně zkoumá činnost všech veřejných institucí .Povolávají se k odpovědnosti, kdykoliv se zjistí, že mají nedostatky.
Není to poprvé, co je v Británii slyšet tento názor.
Manželka Micka Jaggera se s ním chce rozvést
Třiapadesátiletý Mick Jagger ze skupiny Rolling Stones si jak se zdá nedá pokoj. Má pět dětí a dvě vnoučata, neustále ale pronásleduje mladé dívky. Před čtyřmi lety slíbil manželce Jerry, že bude jednat alespoň na veřejnosti diskrétněji. Nedodržel to a Jerry už má všeho dost. Proto v minulých dnech zažádala o rozvod.
Jagger se s Jerry Hallovou seznámil v roce 1977 a byl jí zcela fascinován. Rozvedl se kvůli ní se svou tehdejší manželkou Biancou. Jeho zamilovanost mu však dlouho nevydržela. Další ženy nikdy nezmizely úplně ze scény. Už v roce 1980 měl Jagger zřejmě poměr s lvicí newyorských salónů Cornelií Guestovou. V roce 1992 se sblížil s Carlou Bruniovou, v roce 1995 s Nicole Krukovou (dvaadvacetiletá dívka se posléze vyjádřila, že je Jagger odporně starý a vrásčitý) , v roce 1996 s Umou Thurmanovou (v objetí s ní byl dokonce vyfotografován) a nejnověji - kvůli tomu to píšu - s českou modelkou Janou Rajlichovou, s níž nedávno strávil noc v Beverly Hills Hotel. To zřejmě zlikviduje Jaggerovo nynější manželství.
Závěrem článek, sepsaný pro Svobodné slovo, o orgii britských euroskeptiků na sjezdu takzvané Strany pro referendum Jamese Goldsmithe:
Ohrozí James Goldsmith britské konzervativce??
V sobotu se konala v jihoanglickém letovisku Brighton konference poněkud nezvyklého nového britského politického seskupení, takzvané Strany pro Referendum mezinárodního finančníka a podnikatele Sira Jamese Goldsmithe.
Goldsmith se na konferenci připravil rozsáhlou reklamní kampaní, do níž osobně investoval 2 milióny liber (80 miliónů korun). Ve dnech před konferencí přinesl britský tisk opakovaně velké Goldsmithovy politické inzeráty. Velmi jasně v nich tento milionář vysvětlil svůj program.Na levém listě dvojstrany velkého formátu v Timesech, v Daily Telegraphu, v Observeru a v jiných listech křičel velký titulek: Seznamte se s britskou vládou. Pod ním bylo dvacet fotografií nynějších komisařů Evropské komise z Bruselu, se jmény a zeměmi původu. Jen dva z nich jsou Britové.
Text na protější straně pak zněl: "Nemylte se, Británii dnes vládne dvacet komisařů EU. Došli jsme mnohem dál po cestě k federálnímu evropskému superstátu, jemuž vládnou z Bruselu nevolení úředníci, než si většina lidí uvědomuje. Věděli jste, že zákony, přijaté v Británii, mohou nyní být zrušeny evropskými soudy? Že evropský právní řád, který vytvořilo těchto dvacet lidí, je zároveň i britským právním řádem? Že Británie už dala souhlas aby byla naše ekonomika řízena k prospěchu Evropy jako celku? Takže Brusel má právo rozhodovat,, zda vám zvýšit daně a snížit plat.
Co si o tom myslíte? Naše Strana pro referendum je jedinou velkou stranou, která je přesvědčena, že byste měli mít právo hlasováním rozhodnout o tom, zda má být Británie začleněna do federálního evropského superstátu anebo zda zůstane svobodným a nezávislým národem, který bude spolupracovat s evropskými partnery k vzájemnému prospěchu.?
Milionář Goldsmith proslul před časem ve Francii knihou Past, která se tam stala bestsellerem. Argmentoval v ní proti celosvětovému odstranění státních ochranářských bariér, tak jak to schválila jednání v rámci GATT, Všeobecné smlouvy o clech a obchodu.
Goldsmith varoval, že bude-li princip volného obchodu rozšířen po celém světě, v důsledku dnešní elektronické provázanosti všech trhů klesne rychle hodnota pracovní síly ve většině hospodářských sektorů na minimum ve třetím světě. Pro Evropu to prý bude katastrofa. Goldsmith navrhoval vytvoření několika navzájem hermeticky izolovaných zón volného obchodu, jejichž součástí by byly země na obdobném stupni hopodářského rozvoje. Odstraňování ochranářských bariér mezi těmito zónami by přicházelo v úvahu teprve, až dojde postupem času k ekonomickému srovnání úrovní v těchto zónách.
Nejnověji se stává Sir James Goldsmith v nadcházejícím předvolebním období hrozbou britským vládnoucím konzervativcům. Obviňuje hlavní britské politické strany, že nechtějí dát možnost britským voličům výslovně se vyjádřit v referendu, zda si přejí, aby se Británie dále integrovala do Evropské unie a přijala jednotnou Evropskou měnu. K tomuto účelu vytvořil Goldsmith novou politickou organizaci, tzv. Stranu pro referendum, která hodlá kandidovat ve všech britských volebních okrscích.
Podle nedávné analýzy britské televize by Goldsmithova strana mohla způsobit v Británii volební porážku konzervativců a přispět k vítězství labouristů. Čelní představitelé Konzervativní strany sice označují Goldsmithovy aktivisty za "armádu šílenců?, avšak podle průzkumů veřejného mínění až sedmdesát procent stoupenců strany Jamese Goldsmithe hlasovalo v posledních všeobecných volbách pro konzervativce. Goldsmithovým stoupencům je většinou nad 55 let, patří mezi bohaté střední vrstvy s profesionální kvalifikaci a žijí na jihu Británie. Goldsmithova strana je strana jediného politického problému, nemusí se ohlížet na řadové voliče ve volebních okrscích ohledně dalších politických otázek a věc referenda má tedy možnost prosazovat skutečně razantně. Pro konzervativce by mohla být skutečným nebezpečím.
Někteří komentátoři vidí Goldsmithe a jeho novou stranu jako jeden z mnoha příkladů typického rysu politické scény současnosti. Obdobnými jevy jsou například kandidatura Rosse Perota v amerických prezidentských volbách, nerozhodné výsledky v novozélandských volbách, které se poprvé konaly na základě principu poměrného zastoupení, a dramatický vzrůst podpory rakouské neofašistické Heiderovy Strany svobody. Jsou to prý všechno pokusy zlikvidovat existující politický status quo. Nemá nás mýlit, že v posledních padesáti letech vládly v demokratických zemích pokojně politické strany, které byly součástí společenského establishmentu. Toto padesátiletí byla výjimka. Jinak v politice k pokusům zlikvidovat systém zvnějšku docházelo vždycky. I Lenin a Hitler byli politickými outsidery, kteří svrhli existující politický pořádek.
Přístup na politickou scénu umožňuje nebezpečným outsiderům právě systém poměrného zastoupení, a to zejména v zemích, kde demokracie dostatečně nezapustila kořeny, kde o její řádné fungování nemá většina společnosti zájem. Nebezpečí hrozí tam, kde občané netáhnou za jeden provaz a kde neexistuje plná zaměstnanost a široký politický konsensus. Pro země s nestabilní či nezralou demokracií se podle komentátorů hodí většinový systém, jaký se používá v Británii, neboť zabraňuje menšinovým, okrajovým stranám, aby získaly příliš velký politický vliv.
Konference Goldsmithovy Strany pro Referendum se o víkendu účastnily asi 4000 osob. Britský tisk o ní referoval sžíravě ironickým tónem. Mezi nejvýznamnějšími účastníky, přítomné na konferenci, byla totiž především euroskepticky, až xenofobně zaměřená "smetánka? z nejbohatších britských vrstev, dál osobnosti, známé kontroverzními názory, jako někdejší poradce Margaret Thatcherové, ekonom Alan Walters či historik Paul Johnson.
Goldsmithův hlavní projev byl ostře euroskeptický. Varoval, že nezávislost Británie se začíná rozpouštět ve federální ústavě německého stylu, v níž budou nevolení evropští byrokraté ovládat "vazalský stát? a jeho občany. Po vytvoření jednotné evropské měny bude činit německá ústřední banka ve Frankfurtu všechna klíčová rozhodnutí o směru rozvoje britské ekonomiky. "My jsme ta chátra, která už má všeho dost,? řekl Goldsmith. "Budeme bojovat v celém našem národě .Příkladem budeme přítomní v boji za demokracii ve všech národech Evropy.?
Jan Čulík
|
