Strach a nenávist
Naší nejlepší budoucností, jako lidé, kteří jsou nuceni obývat tuto planetu společně, by bylo, kdybychom si vypěstovali společné vědomí celého našeho biologického druhu - něco, co by překračovalo nacionalismus, politické bloky, náboženství, etniku.
Během minulého týdne neuvěřitelného trápení jsem se snažil aplikovat takovéto vědomí i takovýto cit. Když jsem přemýšlel o obětech, o pachatelích a o blízké budoucnosti, cítil jsem smutek našeho biologického druhu, pak hanbu našeho biologického druhu a pak strach.
Podle anglického spisovatele Martina Amise nás teroristický útok ze dne 11. září donutil uvědomit si dvě nepříjemné okolnosti: 1. jak zuřivě je Amerika nenáviděna a 2. nikdo z nás se už nikdy nemůže cítit bezpečný. Co tedy dělat? Shrnujeme jeho článek z deníku Guardian z 18. 9.
Terorismus je politická komunikace jinými prostředky. Sdělení ze dne 11. září znělo: Ameriko, je načase, aby sis uvědomila, jak hluboce jsi nenáviděna. Let č. 175 společnosti United Airlines byl mezikontinentální balistickou střelou, zaměřenou na nevinnost Spojených států. Tato nevinnost byla příliš luxusním a anachronickým omylem.
Je už banální, ale stále nutné opakovat, že takové scény, které se minulé úterý ve skutečnosti odehrály, by byly z hlediska filmového scénáristy nepřesvědčivé a trapné ("To, k čemu dnes došlo, není uvěřitelné," to byla neohrabaná slova spisovatele Toma Clancyho, authora románu The Sum of All Fears, Vrchol nejstrašnějšího strachu).
Několik linií americké politiky bylo událostmi minulého úterka zlikvidováno: mimo jiné i plány vybudovat obranný protiraketový systém. Někdo si uvědomil, že na americké obloze lítá už teď spousty raket, načasovaných a připravených k výbuchu.
Plánem bylo zmocnit se během půl hodiny čtyř letadel. Všechno to byla letadla, směřující na západní pobřeží Spojených států, aby měla plnou nádrž s palivem. První z nich mělo narazit do severního věžáku, jak začínal pracovní den. Pak následovala pauza 15 minut, což mělo umožnit, aby si svět zapnul televizní přijímače, a jakmile byla pozornost světa upoutána, druhé letadlo narazilo do druhého věžáku, a v té chvíli se mládí Ameriky proměnilo v dospělost.
Byl-li autorem této zkázy Osama bin Laden, diplomovaný inženýr, jistě mnohé věděl o stresových rovnicích ve Světovém obchodním středisku. Taky jistě věděl o tom, co způsouje podpálené palivo: věděl, že už při teplotě 500 stupňů (bylo však dosaženo teploty 1500 stupňů) ztrácí ocel 90 procent své pevnosti. Musel předpokládat, že jeden nebo oba věžáky se zhroutí. Také všichni atentátníci dobře chápali, že budova tak jasně postavená z betonu a oceli se také stane nezapomenutelnou metaforou.
Čtvrté letadlo havarovalo: narazilo nikoliv do symbolické budovy (zřejmě směřovalo buď do Camp Davidu, kde došlo k uzavření palestinsko-izraelské dohody, nebo na Bílý dům), avšak havarovalo na venkově v Pennsylvánii po hrdinském boji cestujících s únosci. Za normálních okolností by byl osud tohoto letadla hlavní zprávou roku. Ale nikoliv letos. Už to, že prvních pár dní se o jeho osudu nikdo skoro ani nezmínil, je známkou, jak obrovská byla americká porážka.
Sestra mé manželky právě odvezla děti do školy a stála na rohu Fifth Avenue a Eleventh Street 11. září 2001 v 8.58 ráno. Na okamžik jí připadlo, že stojí na rozjezdové dráze letiště. Když zvedla hlavu, uviděla, jak se zdálo, jen několik metrů nad sebou zářivé břicho letadla 767. (Jiný svědek se vyjádřilo, že toto letadlo "jelo" po Fifth Avenue.) Před parkem u náměstí Washington Square je malý oblouk. Let č. 11 firmy American Airlines z Bostonu do Los Angeles letěl tak nízko, že musel trochu stoupnout, aby se tomu oblouku vyhnul.
Všichni jsme někdy viděli, jak se letadla blíží k velkým budovám. Jsme nervózní, protože to vypadá, že letadlo narazí, ale on je to jen optický klam a ono nikdy nenarazí. Sestra mé manželky se dívala za letadlem č. 11 a doufala, že náhle odbočí, směrem do prázdné modré oblohy Ale neodbočilo. A toho odpoledne nosily její děti občerstvení dlouhé frontě lidí, vinoucích se kolem bloku, kteří čekali na to, že darují v nemocnici St. Vincent´s krev.
Pentagon je symbol a Světové obchodní středisko je symbol a americké dopravní letadlo je taky symbol - americké mobility a energie a množství zajímavých cestovních cílů. Původci hrůz z 11. září byly morální barbaři, neodpustitelným způsobem, ale pracovali s šílenou inteligencí. Vzali všechny tyto velké americké artefakty a rozdrtili je v moždíři navzájem na kousky. Ani není správné charakterizovat tyto atentátníky jako "zbabělce". Teror má vždycky kořeny v hysterii a v psychotické nejistotě - avšak naší povinností je znát svého nepřítele. Hasiči také neváhali zemřít pro určitý ideál. Ale sebevražední atentátníci patří do jiné psychické kategorie a jejich účinnost v bitvě nemá na naší straně obdoby. Zjevně pohrdají životem. Stejně zjevně pohrdají smrtí.
Jejich cílem bylo zmučit desetitisíce lidí a vyvolat strach u stovek milionů lidí. To se jim podařilo. Teplota strachu na planetě Zemi stoupla až skoro k horečce. Přesto však je nejtrvalejší dědictví této katastrofy spíš vzdálenější a týká se likvidace iluze o našich blízkých, které milujeme, zejména našich dětí. Nejsilněji to budou pociťovat američtí rodiče, ale pocítíme to všichni. Jde o tuto iluzi. Matky a otcové musejí mít pocit, že jsou schopni ochránit své děti. Samozřejmě nejsou schopni je ochránit a nikdy toho nebyli schopni, ale potřebují mít pocit, že toho schopni jsou.
To, co se tedy i dosud zdálo v podstatě nemožné - ochrana našich dětí - je teď zcela zjevně naprosto nemyslitelné.
Útok mohl být mnohem horší. 11. září přispěchali specialisté ze Střediska pro zvládání nemocí na scénu a kontrolovali tam vzduch, jestli v něm nejsou chemické či biologické zbraně. Věděli, že to je možnost a že to vždycky zůstane možností.
Také existuje absolutně neodstranitelné nebezpečí amerických jaderných elektráren, které jsou mimo provoz (žádná jaderná elektrárna nikde na světě nebyla dosud rozebrána a zlikvidována) . Ekvivalentní útok na takové cíle by proměnil velké části země v plutoniový hřbitov na desítky tisíc let. Pak existuje téměř nevyhnutelná hrozba teroristických jaderných zbraní - možná, zaměřených na nějakou jadernou elektrárnu. Základním problémem, jemuž se Bush a jeho poradci nevyrovnají, je že Hrůza z úterka, ať už byla jakkoliv děsná, byla jen začátek. Jsme teprve v prvním kruhu.
Bude také nesmírně obtížné a bolestné pro Američany, že si budou muset uvědomit, že jsou nenáviděni, a to jasně. Kolik z nich například ví, že jejich vláda usmrtila alespoň pět procent irácké populace? Kolik Američanů si uvědomí, že v amerických podmínkách by to bylo 14 milionů mrtvých?
Různé národní vlastnosti - spoléhání sama na sebe, silnější vlastenectví než v jakékoliv západoevropské zemi, intenzivní nezájem o to, co se děje v jiných zemích - to všechno vytvořilo u Američanů deficit empatie vůči tomu, co se děje ve vzdálených zemích. Američané mají pocit, že mají pravdu a že jsou dobří, protože jsou Američané. Je to tautologie. Spisovatel Saul Bellow pro to má zvláštní slovo: "angelizace" - vytváření andělského pocitu. Na straně, vedené Spojenými státy, tedy potřebujeme nejen revoluci ve vědomí lidí, ale změnu v národním charakteru. To je zřejmě práce na celou generaci.
A co ta druhá strana?
Je pozoruhodné, že svět se najednou, jak se zdá, stal bipolárním. Znovu čelí Západ irracionalistickému, agonistickému, teokratickému systému, který se samou svou podstatou a nezměnitelně staví přímo proti jeho existenci. Starým nepřítelem byla supervelmoc - novým nepřítelem není ani stát. Nakonec se Sovětský svaz rozložil v důsledku vlastních rozporů a abnormalit. Byl nucen si uvědomit, jak napsal Martin Malia, že "socialismus neexistuje, ale Sovětský svaz ho vybudoval". No a socialismus byl modernistický, ano, futuristický experiment, kdežto militantní fundamentalismus zůstává v křeči pozdě středověké fáze vývoje. Museli bychom prožít znovu renesanci a reformaci a pak čekat na dobu osvícenskou. A to znovu dělat nebudeme.
Co budeme dělat? K násilí musí dojít: Amerika potřebuje svou katarzi. Chceme doufat, že reakce Ameriky nevyvolá eskalaci války. Odplata by měla být odrazem prvotního útoku i v tom, že by dokázala překvapit. Mám utopický příklad: ochromení a zoufalí obyvatelé Afghánistánu, kteří se připravují na zimu hladomoru, by neměli být bombardováni střelami - měli by být bombardováni zásilkami potravin s nápisem AMERICKÁ POMOC. Realističtěji, pokud se Pákistánu nepodaří dodat Spojeným státům bin Ladena, americká reakce bude obrovská. Tím obnoví teror shůry zdroj veškerého teroru zdola: nezahojené rány. Je to známý cyklus, který vyjádřil tak výstižně text i titul knihy spisovatele V.S. Naipaula, Tell Me Who to Kill, Řekněte mi, koho mám zabít
Naší nejlepší budoucností, jako lidé, kteří jsou nuceni obývat tuto planetu společně, by bylo, kdybychom si vypěstovali společné vědomí celého našeho biologického druhu - něco, co by překračovalo nacionalismus, politické bloky, náboženství, etniku.
Během minulého týdne neuvěřitelného trápení jsem se snažil aplikovat takovéto vědomí i takovýto cit. Když jsem přemýšlel o obětech, o pachatelích a o blízké budoucnosti, cítil jsem smutek našeho biologického druhu, pak hanbu našeho biologického druhu a pak strach.
Yusuf Islam (bývalý rockový zpěvák Cat Stevens): islám není násilné náboženství
První britská státem financovaná muslimská škola byla uprostřed protimuslimských emocí minulý týden dočasně uzavřena. Ve včerejším Guardianu vysvětloval Yusuf Islam, předseda její správní rady, bývalá rocková hvězda Cat Stevens, proč je islám, náboženství, k němuž před lety konvertoval, zdrojem tolerance a nikoliv fanatismu. Shrnujeme.
(...)
Konvertoval jsem k islámu, než mi bylo třicet let, během svého období hledání jako putující hvězda pop music. Nalezl jsem náboženství, v němž se mísila vědecká racionalita s duchovní realitou a vznikala z toho sjednocená víra, nacházející se daleko od palcových titulků o násilí, ničení a terorismu. Jednou z prvních zajímavých věcí, kterou jsem se dověděl v Koránu, bylo, že jméno víry pochází ze slova salam - mír. Korán vůbec neobsahoval pohled na svět z úhlu turecké a arabské kultury, jak jsem mylně předpokládal, ale představoval všeobecnou víru v Boha - jednoho Boha pro všechny. Tento Bůh nikoho nediskriminuje: zdůrazňuje, že můžeme být všech barev a ze všech různých národů a kmenů, ale jsme všichni lidské bytosti a "nejlepší lidé jsou si vědomi Boží existence".
Dnes jsem byl jako muslim otřesen hrůzou nedávných událostí - scény smrti a hromadného zabíjení otřásly sebevědomím lidstva v sebe samé. Teror v tomto měřítku postihuje všechny lidi na této planetě a nikdo není jeho důsledky nezasažen. Avšak měli bychom si uvědomit, že v některých muslimských zemích dochází k násilí skoro každý den - neměli bychom k němu přidávat tím, že budeme útočit na nevinné rodiny a nevinné komunity.
Spolu s většinou britských muslimů cítím povinnost objasnit, že takovéto úmyslné činy nepochopitelných zvěrstev nemají vůbec nic společného s vírou většiny muslimů. Korán zcela konkrétně zdůrazňuje: "Jestliže někdo zavraždí nevinného člověka, je to, jako kdyby zavraždil celé lidstvo. A jestliže někdo zachrání člověka, je to, jako kdyby zachránil celé lidstvo." Britští muslimové cítí pro rodiny těch lidí, kteří přišli o své blízké, jedině soustrast.
Korán, který studují naši žáci v naší škole "Islamia" v severním Londýně, je plný příběhů z historie celého lidstva. Hovoří se v něm o evangeliích a o židovské Toře, je tam řeč o Ježíšovi a Abrahámovi. Často se Korán zmiňuje o proroku Mojžíšovi. Korán přiznává existenci jiných náboženství a tím potvrzuje, že různé kultury mohou koexistovat v míru. "V náboženství neexistuje donucování," konstatuje Korán a míní tím, že se lidi nesmějí nutit, aby přecházeli na jinou víru. Jiné se v něm praví: "Ty si měj své náboženství, já budu mít své." Respekt pro náboženské hodnoty a spravedlnost je jádrem Koránu. Historie, jak ji interpretuje Korán, a jak ji učíme, poskytuje množství příkladů vztahů mezi národy a mezi náboženstvími: množství příkladů, jak pokojně koexistovat.
Avšak někteří extremisté vytrhávají části svatého písma z kontextu. Jednají jako jednotlivci a když se nedokáží srovnat s existujícími politickými strukturami anebo s procesem diskuse, zjišťujete, že si tyto disidentské frakce vytvářejí vlastní pravidla, která protiřečí duchu Koránu.
Korán totiž vyžaduje, aby ti, kteří jsou uznáváni jako vedoucí představitelé muslimů, spolu jednali ohledně společenských problémů. V Koránu je celá kapitola, která se jmenuje Konzultace, Nutnost se radit, arabsky se to řekne Šura.
Pro lidský život je nesmírně důležité, aby se lidem dařilo dobře, proto je v islámu pojem jménem Istihsan, který znamená "hledat společné dobro". I když Korán něco nařizuje, od učenců se předpokládá, že vezmou v úvahu danou situaci. Někdy to znamená, že je třeba vybrat menší zlo, anebo suspendovat zákon: například, osoba, která ukradne chleba v době hladomoru, není považována za zloděje.
Umírněnost je součástí naší víry a ti, kdo obviňují muslimské školy, že šíří fanatismus, by se měli poučit trochu víc o islámu.
Prorok (pokoj s ním) řekl: "Zničeni jsou ti, kdo trvají na tvrdosti ve víře" a "Věřící zůstává součástí svého náboženství jen potud, pokud neusmrtí protizákonně jinou osobu." Tyto znalosti a jsou nesmírně důležité v nynější situaci, aby bylo možno oddělit fakta od nepravdy, a abychom dokázali uznat, jak Poslední prorok sám definuje, čím se člověk stává a jak člověk přestává být představitelem víry, kterou žil a kterou se my snažíme učit.
Richard Dawkins: Katastrofu v Americe způsobilo náboženství
Richard Dawkins je známý britský darwinistický vědec, autor knih jako The Selfish Gene, (Sobecký gen) The Blind Watchmaker (Slepý hodinář) a Unweaving the Rainbow (Rozplétáme duhu). Je profesorem veřejného pozorumění vědě na univerzitě v Oxfordu. V sobotu 15. září publikoval v deníku Guardian níže uvedený článek, který shrnujeme. Vyvolal bouřlivé čtenářské reakce, výběr z nichž publikujeme také.
Řízená střela si během letu opravuje svou trajektorii, zaměřuje se například na horko vycházející z trysek tryskového letounu. Sice je daleko lepší než jednoduchá balistická střela, ale nedokáže rozlišovat jednotlivé cíle. Nedokázala by zasáhnout konkrétní newyorský mrakodrap, kdyby byla odpálena z takové dálky, v jaké je až Boston.
To umějí teprve moderní "inteligentní střely". Počítačová miniaturizace dospěla tak daleko, že dnešní řízená střela může být naprogramována pomocí fotografie Manhattanu a instrukcemi, jak zasáhnout severní věž Světového obchodního střediska. Takové střely mají k dispozici Spojené státy, jak jsme se dověděli ve válce v Perském zálivu, ale ekonomicky nejsou na dosah pro obyčejné teroristy a vědecky nejsou k dispozici teokratickým vládám. Že by však byla k dispozici levnější a jednodušší alternativa?
Během druhé světové války, než se stala elektronika levnou a byla zminiaturizována, prováděl psycholog B. F. Skinner výzkum ohledně raket, naváděných prostřednictvím holubů. Holub seděl v miniaturní pilotní kabině a předem byl vycvičen, aby ťukal zobákem do nejrůznějších tlačítek tak, aby určený cíl zůstával uprostřed obrazovky. Ve raketě pak měl být cíl skutečný.
Ten princip fungoval, i když ho americké úřady nikdy nevyužily v praxi. I když vezmeme v úvahu náklady na vycvičení holubů, ti jsou levnější a lehčí než počítače obdobné efektivity. Skinnerovy pokusy dokázaly, že holub po určité době tréningu pomocí barevných diapozitivů skutečně dokázal navést raketu na konkrétní cíl na jižním konci Manhattanu. Holub přirozeně netušil, že navádí střelu. Jen pořád ťukal zobákem na dva obdélníky na obrazovce, občas vypadla odměnou potrava, a to pokračovalo až ... do výbuchu rakety.
A co takhle využívat namísto holubů pro navádění raket lidi? Lidí existuje nejméně tolik jako holubů, jejich mozek není o moc nákladnější než mozek holuba a mnoho úkolů dokáží vykonávat daleko lépe. U lidí je dokázáno, že se umějí pomocí hrozeb zmocnit letadel, protože legitimní piloti si cení vlastního života i životů svých cestujících.
Přirozený předpoklad, že únosce letadel si také nakonec cení i vlastního života a bude jednat racionálně, aby si ho zachránil, vede posádky letadel a pozemní personál k strategickým rozhodnutím, která nefungují s naváděcími modely, které nemají pud sebezáchovy. Jestliže je vaše letadlo uneseno ozbrojeným mužem, který je sice ochoten riskovat, ale dá se předpokládat, že chce dál žít, je možno vyjednávat. Racionální pilot splní únoscova přání, přistane na letišti, zařídí, aby cestujícím přinesli teplé jídlo a přenechá vyjednávání lidem, kteří mají pro takové vyjednávání kvalifikaci.
Potíž s lidským naváděcím systémem je právě tohle. Na rozdíl od holubí verze lidský naváděcí systém ví, že úspěšná mise vyvrcholí jeho zničením. Mohli bychom vyvinout biologický naváděcí systém, který by poslouchat jako holub a bylo by ho možno zničit jako holuba, ale které by jednal efektivně jako člověk? Prostě potřebujeme člověka, kterému nevadí, že vyletí do povětří. Takový člověk by byl perfektním naváděcím systémem. Ale nadšenců pro sebevraždu moc není. I na smrt nemocní pacienti rakovinou by pravděpodobně těsně před katastrofou ztratili nervy.
Je možné někde najít jinak normální lidské bytosti a nějakým způsobem je přesvědčit, že nezemřou, přestože navedou letadlo, aby vrazilo do mrakodrapu? Kéž by tomu tak bylo! Nikdo není tak pitomý, ale co tohle - není to pravděpodobné, ale fungovat by to mohlo. Vzhledem k tomu, že je stoprocentně jisté, že zemřou, nebylo by možné jim namluvit, že pak vstanou z mrtvých? Ano, nabídněte jim rychlou cestu do Velké oázy na nebi, kterou ochlazují věčné fontány. Harfy a křídla by se asi mladým mužům, které potřebujeme, nezdály dostatečně atraktivní, a tak jim sdělte, že pro mučedníky čeká speciální odměna 72 panen - nevěst, které budou s nimi chtít nadšeně souložit a budou jen pro ně.
Mohli by tomu uvěřit? Ano, mladí muži, prosáklí testosterone a natolik nehezcí, že na tomto světě nemohou získat ženu, by mohli být dostatečně zoufalí na to, že by se rozhodli usilovat o 72 panen na onom světě.
Moc pravděpodobné to není, ale za pokus to stojí. Musíte je ale získat hodně mladé. Krmte je kompletní a systematickou mytologií, aby tato velká lež zněla pravděpodobně. Dejte jim svatou knihu a ať se ji naučí nazpaměť. A tak vznikne to, co potřebujeme - dokonalý systém kontroly mysli, který byl vypracován během mnoha staletí a zdokonalen během dlouhých generací. Jsou v něm vychováváni miliony lidí. Jmenuje se to náboženství a z důvodů, kterým jednoho dne možná porozumíme, se tím většina lidí nechá ohloupit (je ironické, že nikde není těch lidí víc než v Americe, i když si tam té ironie nikdo nevšimne) Teď ale potřebujeme pár těchto věřících a musíme je poslat do pilotní školy.
Že si dělám legraci? Že trivializuji nevyslovitelné zlo? Mým úmyslem je přesně opak - píšu smrtelně vážně a jsem motivován hlubokým žalem a silným hněvem. Upozorňuju na slona v místnosti, vzhledem k tomu, že všichni jsou příliš zdvořilí na to, aby si ho povšimli: jde o náboženství a ničivý dopad, jaký má náboženství na lidský život. Náboženství vyučuje nebezpečnému nesmyslu, že smrt není konec života.
Pokud je smrt koncem, racionální jedinec si bude vysoce považovat vlastního života a nebude ho chtít riskovat. Proto je svět tak bezpečnějším místem, stejně jako je letadlo bezpečnější, chce-li jeho únosce přežít. Jestliže se ale přesvědčí větší počet lidí, anebo jestli je o tom přesvědčí kněží, že mučedníkova smrt je totéž, jako když se stiskne knoflík pro vstup do hyperprostoru a jedinec se okamžitě dostane červí dírou do nového vesmíru, způsobí to, že se svět stane velmi nebezpečným místem. Zejména pokud ti lidé ještě také začnou věřit, že je onen druhý vesmír rájem, do něhož je možno uniknout od problémů skutečného světa. K tomu ještě přidejte upřímnou víru - ať už je jakkoliv absurdní a pro ženy ponižující - že se vám tam splní veškerá sexuální přání - a je snad divu, že naivní a frustrovaní mladí muži se chtějí účastnit sebevražedných misí?
Není pochyb o tom, že sebevražedný mozek, posedlý touhou po posmrtném životě, je zbraní obrovské síly a nebezpečí. Je srovnatelný s inteligentní řízenou střelou a její naváděcí systém je v mnoha ohledech daleko sofistikovanější než nejmodernější elektronický mozek. A pro cynickou vládu, organizaci či náboženství je takový mozek velmi levný.
Naši politikové charakterizovali zvěrstvo z 11. září obvyklou frází: "že jde o nesmyslné zbabělství". "Nesmyslný" je možná výraz, který se hodí pro zvandalizování telefonní budky. Nevysvětluje to, k čemu došlo v New Yorku dne 11. září. Tito lidé nejednali nesmyslně a v žádném případě to nebyli zbabělci. Naopak, měli dostatečně efektivní mozek, plný šílené odvahy, a bylo by velmi dobře, abychom porozuměli, odkud ta odvaha přišla.
Přišla od náboženství. Náboženství je samozřejmě také příčinou konfliktů na Blízkém východě, které vyvolaly použití této smrtící zbraně. Ale o to mi tu teď nejde. Mně jde o tu zbraň samotnou. Naplnit svět náboženstvím nebo náboženstvími abrahamovitého druhu, to je totéž jako rozházet po ulicích nabité zbraně. Nebuďte překvapeni, jestliže jich někdo použije.
Reakce veřejnosti:
Richard Dawkins je posledlý nenávistí vůči náboženství, a tak argumentuje nepřesvědčivě. Nebezpečím není náboženství, ale fanatismus, který dokáží projevovat jak ateističtí komunisté, tak nenáboženští nacionalisté. Jsem si jist, že Dawkins dokáže rozlišit dobrou a špatnou vědu. Cožpak nedokáže rozlišit dobré a špatné náboženství?
Reverend Dr. Michael Hinton, Dover, Kent
Jsme ochotni děkovat Pánubohu, že Richard Dawkins myslí jasně ve vědě, ale jeho článek zašel příliš daleko. Profesor Dawkins přece nebude argumentovat, že vzhledem k tomu, že někteří biologové jsou theisté, znamená to že jsou všichni biologové theisté. Proto by neměl argumentovat, že některé náboženské postoje jsou špatné, a tedy všechny náboženské postoje jsou špatné. Právě takhle uvažovali ti teroristé: někteří lidé na Západě jsou špatní, a tak jsou špatní všichni (a tak je jedno, které lidi na Západě zabijeme).
Rev. Jeremy Craddock, Hartford, Cambs
Takhle byste mohl obviňovat z katastrofy v New Yorku i vědce a techniky, že vymysleli a vybudovali letadla. Náboženství, které já znám a miluji, je náboženství, které mi přikazuje "miluj svého nepřítele", "blahoslavení jsou mírotvorci" a "nastav druhou tvář". Není to náboženství inkvizice. Pokud se člověk rozhodne zneužívat náboženství, neznamená to, že je náboženství jádrem problému. Jádrem všech problémů, připisovaných náboženství, o nich píše Richard Dawkins, je nenávist, a ta nepochází od Boha, ale od člověka.
Alan Crawley, Marlow, Bucks
Richard Dawkins má pravdu. Sebevražedné teroristy motivovala k těmto strašlivým činům nekritická víra v Boha a v posmrtný život. V konečné instanci nese za tuto tragédii obrovskou vinu náboženství.Válka proti terorismu musí také zahrnout boj proti iracionální náboženské víře.
Dr. Reg Dennick, Nottingham
Mělo by se zatleskat Richardu Dawkinsovi za to, že ukázal, jak jedovatý potenciál mají náboženství, která jsou založena na víře ve zjevení. Indoktrinace mladých lidí ve víře jejich rodičů jménem vzdělání zamlžuje rozdíl mezi nedokazatelným dogmatem a empiricky dokazatelnými fakty. Je to také porušení základních práv dospívajícího mladého člověka. Humanisté by měli usilovat o sekularizaci veřejně financovaných či dotovaných škol. Měli by také protestovat proti naprosto nerealistické představě svobodné vůle, které se využívá k ospravedlnění pomsty (ve srovnání s oprávněnými tresty a oprávněným odstrašením) v právním a politickém kontextu.
Margaret Moore, Cambridge
Osobní názory Richarda Dawkinse na náboženství jsou dobře známy. To, že využívá newyorské tragédie k tomu, aby se jimi vychloubal, je arogantní a zbytečné.
J Diccox, Swanley, Kent
Richard Dawkins se charakteristicky posmívá náboženství, ale v deprimujícím a krutém světě, kde nežije nic jiného než sobecké geny, neexistuje žádná možnost reagovat na zlo. Ani, a to je velmi významné, není jasné, odkud vyplynul veškerá spontánní altruismus a solidarita, jichž jsme byli svědky v New Yorku i jinde. Jestli máme reagovat jinak než jen pudovým nutkáním k odplatě a k pomstě, pak bude zapotřebí takových zdrojů odpuštění, které nám může poskytnout jen nějaké náboženství a víra v milujícího Stvořitele.
Rev. Jeremy Caddick, Děkan, Emmanuel College, Cambridge
(...)
Robert Fisk je fanatik
Autor je Čech židovského původu, žijící v současnosti Izraeli. Redakci jsou jeho jméno a adresa známy.
Pan Robert Fisk opět jednou psal, jak jedině psát umí, a proto by jeho výplod za normálních okolností nestál za reakci. Tentokrát však jej lze pokládat za archetypální ukázku a předvoj vlny apologezí protiamerického terorismu, které se lze v brzku nadít. V současnosti jsou pocity stále ještě příliš živé a rány otevřené, takže se autoři drží zpátky, to jen tací pravověrní fanatici jako Fisk si dovolí již dnes naznačit, že si za to Američané vlastně mohou sami svou podporou Izraele v jeho "teroru" proti arabským sousedům.
A opět - jako ostatně vždy - je Fiskův text až po okraj naplněn nesmyslnými a nepravdivými tvrzeními a jejich probírání by vydalo na příliš dlouhý text.
Vyberu proto jen několik: začněme oním "hausnumerem" 17500 civilistů údajně zabitých při izraelské akci v Libanonu v roce 1982. Nevím, kde jej vzal. Jako jedno vodítko by snad mohl posloužit onen počet bezmála sedmiset "civilních" obětí "intifády", které uvádějí v těchto dnech Palestinci.
Český čtenář se totiž asi sotva dozví, že se mezi ně započítávají policisté zabití v přestřelkách, jež sami vyvolali; výrobci bomb, kterým jejich produkty bouchly v ruce; a jako vrchol všeho i sebevrahové, kteří s výbušninami na těle vyrazili vraždit skutečné civilisty. Několik připočítaných obětí dopravních nehod jsou z tohoto hlediska jen maličkosti.
Fisk se zmiňuje o salvách, které zabíjely u libanonské vesnice Kana (Qana). Ano, stalo se to a několik dělostřeleckých nábojů zabilo více než sto obyvatel tamějšího uprchlického tábora. Důležité je však také vědět proč. Organizace Hizballáh, onen "přítel libanonského lidu", odpálila z těsné blízkosti tábora (podle svědectví vojáků UNIFIL několik metrů) salvu kaťuší na Izrael, čímž na tábor přivolala odvetnou palbu.
Samozřejmě, že svět zajímaly pouze civilní oběti a ne lumpárna Hizballáhu, který porušil předchozí dohody o tom, že se nebude krýt za civilisty (což ostatně od té doby porušil mnohokrát). V Izraeli se od té doby mluví o "Kana syndromu" což je snaha arabských (palestinských) organizací vyvolat takový protiúder, který zabije mnoho civilistů a popudí světové veřejné mínění.
Bylo by zajímavé, odkud má Fisk informaci o tom, že libanonské křesťanské milice, které zabíjely v palestinských uprchlických táborech, měly uniformy od Izraelců. Samozřejmě je to nesmysl, který nikdo jiný nikdy neuvedl. Snad si to autor jen spletl se skutečností, že o pár let později Izrael poskytoval uniformy Jiholibanonské armádě, která operovala v tzv. bezpečnostním pásu na jihu Libanonu. Ale pár let sem či tam, kdo by počítal, když jde o čisté ideály.
Toto a mnohé další jsou samozřejmě drobnosti, jakkoli signifikantně vypovídají o Fiskově vztahu k realitě a korektnosti. Závažnější se jeví uvést několik obecnějších fakt z historie blízkovýchodního konfliktu:
V roce 1947 Arabové odmítli rozdělení Palestiny mezi dvě etnika, která si obě činila na území historický nárok. Jejich tehdejší heslo bylo vše nebo nic. Proto také odmítli přijmout 600 až 800 tisíc palestinských uprchlíků, zatímco malý Izrael plně integroval stejný počet židovských utečenců z arabských zemí. Proto v letech 1948 - 1967 nevytvořili Palestinci na západním břehu Jordánu a v pásmu Gazy svůj stát, ač toto území bylo v arabských rukou.
Izrael toto území obsadil v roce 1967 po válce, v níž se jej arabští sousedé (podle vlastních vyjádření) pokusili vymazat z mapy. Izrael se již po začátku bojů s Egyptem a Sýrií prostřednictvím OSN obrátil na Jordánsko se žádostí, aby do války nevstupovalo. (Tolik k dřívějším Fiskovým tvrzením o izraelské územní hltavosti.)
A co například masakr v Maalotu, kde palestinská gerila přepadla školu a zabila desítky izraelských dětí. Co stovky bomb a nekonečné tisíce izraelských mrtvých. Jsem si skoro jist, že kdyby někdo měl tu schopnost sečíst všechny mrtvé na obou stranách konfliktu od osmdesátých let předminulého století, že by to vůbec nemuseli být palestinští Arabové, kteří by z toho vyšli jako oběti.
Bylo by toho ještě mnoho a mnoho, ale omezme se jen na perličku z poslední doby. V jednom ze svých posledních rozhovorů pro noviny řekl Faisal Huseini, že konečným cílem intifády je Palestina od řeky (míněn Jordán) k moři - tedy arabská entita namísto Izraele. Pokud něco takového prohlásila renomovaná "politická holubice”, lze úspěšně pochybovat o úmyslech ostatních členů palestinského vedení, obzvláště když tuto etapu války vyvolal celkem jasně sám Jásir Arafat.
Když si tak všechno probereme, lze snadno odmítnout Fiskovu tezi, že Amerika a americké zbraně pomáhají Izraeli v útlaku a masakrování Arabů. Je asi stejně oprávněné říci, že americké zbraně a podpora pomáhají Izraeli přežít v takřka homogenně nepřátelském arabském prostředí.
Samozřejmě, že Arabové to takto nevidí a mají před očima jen a jen fiskovskou verzi. Není to však realita, nýbrž jen jejich neschopnost tuto realitu kriticky nahlédnout. Setkal jsem se již s mnoha z nich, ale ještě jsem nenarazil na jediného, který by řekl: udělali jsme v našich vztazích s Izraelem závažnou chybu. Jedna jediná přiznaná by mě naplnila optimismem, že snad přeci jen budou jednou schopni dosáhnout racionálního kompromisu. Jak se však věci mají a s přihlédnutím k jejich konsistentní výchovou dalších generací k nenávisti a pouze nenávisti mnoho naděje neshledávám. Netvrdím, že se Izrael chová vždy správně a chytře, ale jeho vůle ke kompromisu je zjevná (právě na základě uznání vlastních chyb).
A nyní závěrem ke spojení arabských blízkovýchodních pocitů a teroru v New Yorku ano je mezi nimi silné spojení ale ne kauzální. Obě totiž vycházejí ze stejných kořenů iraciononální nenávisti ke všemu jinému, z neschopnosti reflexe a sebereflexe a z hlubokých komplexů méněcennosti vůči této fiktivní hrozbě. Tak jako Palestinci nedokáží s otevřenou myslí pohlédnout na historii konfliktu a vyvodit z ní racionální a funkční důsledky, tak také radikalizující se islám - a je jedno, kdo konkrétně to byl - nedokáže najít své kompromisní místo v mozaice světa, žít vedle Ameriky (coby symbolu a vůdčí síly západního světa), nýbrž pouze na jejich troskách jako primitivní vítěz a nositel jediné zjevené pravdy, která ho opravňuje k použití jakýchkoli prostředků. A opět netvrdím, že se západ choval vždy dobře a inteligentně k arabskému světu, ale to přece neopravňuje takovýto typ nenávisti.
Úplně na závěr bych rád vyjádřil jedno podivení. Britské listy se neustále snaží dohlížet na čistotu české novinařiny. Není mi proto zcela jasné, jak je možné, že co se Blízkého východu týče, je jejich výběr britských zdrojů více než jednostranný.
Český čtenář nemívá tolik příležitostí se dozvědět detaily o izraelsko-arabském kofliktu a jeho historii, je proto podivné, když mu ji poskytují jen Independent a Guardian s patologickým Robertem Fiskem v čele. Jakoby v Británii jiný pohled neexistoval.
Poznámka JČ: V autorově článku se mi zdá signifikantní pasáž, kterou jsem podtrhl: Samozřejmě, že Arabové to takto nevidí a mají před očima jen a jen fiskovskou verzi. Není to však realita, nýbrž jen jejich neschopnost tuto realitu kriticky nahlédnout. - Jde právě o to, jak mezi oběma subjektivními verzemi najít kompromis. Situace, která do nynějška vládla mezi Izraelci a Palestinci, totiž situace absolutní nenávisti z obou stran, živené atentáty a krutostí z obou stran, je dlouhodobě nepřijatelná a jak vyplývá z amerických atentátů, může hrozivým způsobem eskalovat do světa. Obávám se, že nestačí - a Američané si to jistě dříve nebo později uvědomí - jen chránit existenci státu Izrael, ale je nutno vyvinout veškeré síly k tomu, aby se překonala nenávist na obou stranách a došlo k narovnání. Američané mají schopnost pomoci, pokud se na záležitost soustředí a jsem přesvědčen, že to po nynější lekci také začnou dělat.
O Robertu Fiskovi. Robert Fisk je nejčastěji vyznamenávaný britský zahraniční korespondent. Obdržel sedmkrát cenu British International Journalist of the Year, nejnověji v letech 1995 a 1996. Je také nositelem ceny Amnesty International Overall Media Award (1998), tiskové ceny OSN (1986) a ceny Johns Hopkins SIAS-CIBA prize for international journalism (1996.)
Specializuje se na Blízký východ, kde žije už 23 let. V současnosti je bejrútským dopisovatelem londýnského deníku Independent. Fisk byl reportérem během íránské revoluce, během íránsko-irácké války, během války v Perském zálivu, během konfliktu v Alžírsku a během války v Kosovu. Vydal knihu Pity the Nation: Lebanon at War (Atheneum, 1990) a jeho zpravodajství z Libanonu vedlo k tomu, že se stal světově známým novinářem. Fisk jako první exkuzivně informoval svět o tom, že v roce 1996 Izraelci ostřelovali budovy OSN v Quaně v Libanonu.
Viz: http://msanews.mynet.net/Scholars/Fisk/
Proizraelští komentátoři ho ostře obviňují ze zaujatosti ve prospěch Palestinců, viz např http://world.std.com/~camera/docs/oncamera/ocdisc.html
Zde obvinili Roberta Fiska z Jugoslávie za jeho články o Kosovo, že je agentem NATO.
Obrana proti levičákům:
Západ je znovu vystaven ideologickému útoku na své hodnoty
Shrnujeme článek od Michaela Gova, který včera vyšel v Murdochově deníku Times.
Ano, válka to skutečně je. Je to totální válka a náš nepřítel nás už všechny donutil k tomu, abychom se ji všichni účastnili.
Teprve poté, co si my na Západě skutečně uvědomíme podstatu a velikost této hrozby, budeme schopni podniknout proti ní příslušné akce. Musíme vzít v úvahu čtyři důležité faktory: Zaprvé, tohle je válka vzniklá v důsledku existence neúprosného totalitarianismu a nikoliv v důsledku zanedbaných křivd; zadruhé, naše zranitelnost je důsledkem rostoucí národní slabosti a nikoliv důsledkem arogantní projekce síly; zatřetí, měkká slova nyní hrozbu konfliktu už neodvrátí a začtvrté, náš odhalený meč, i když musí být strašný, nemůže bohužel jednat rychle.
Když uvažujeme o prvním faktoru, vůbec nám při tom nepomáhají ti, kteří nemohou vidět agresi, aniž by nezačali uvažovat o tom, jaká nespravedlnost vedla zločince k tomu, aby ji uskutečnil. Tento názor, široce rozšířený mezi levičáky, znovu o víkendu vyjádřil týdeník Observer. Tento list vyzval truchlící Ameriku, aby zauvažovala nad tím, do jaké míry sama pomohla vyvolat islámský extremismus tím, že projevovala "fundamentalistický názor, že je všemu nadřazená svoboda jednotlivce a volný trh a při tom ignorovala obrovskou a rostoucí nerovnost mezi rozvinutým a rozvojovým světem, kterou tyto principy vyvolávají." Jinými slovy, vždyť vy jste si o to, miláčkové, říkali.
Tento argument uráží nejen smysl pro morálku, tím, že obviňuje oběť, že měla tu drzost, že věřila v individuální svobodu, ale také ignoruje realitu. Volný trh nevyvolává globální nerovnost, volných trh globální nerovnost odstraňuje. A jestli mi nevěříte, zeptejte se Korejce, jestli by raději hladověl v Pchongjangu anebo nakupoval v Seoulu. A kromě toho, islámští sebevražední atentátníci minulý týden nebyli nejchudšími občany této planety, požadujícími levnější tenisky značky Niké.
Byli to vedoucí kádry totalitní ideologie, synové z bohatých rodin a členové technických elit. Bin Laden a ti, které klidně poslal na smrt, vystudovali na vysokých školách, získali vysokou technickou kvalifikaci, která by jim umožnila hospodářskou nadřazenost, a pak tuto kvalifikaci využili ve věci zla.
Jako komunisté či fašisté ve dvacátém století je možné, že tito lidé využívají existujících křivd a neřešených nespravedlností. Ale dělají to na podporu dalšího radikálně utopistického ideologického projektu, jakým byl marxismus-leninismus či fašismus.
Západ nyní znovu čelí ideologickému útoku na svou existenci a na své hodnoty. Tuto hrozbu lze porazit jen týmiž prostředky, jimiž byly poraženy předchozí totalitní režimy.
Proto je důležité uvažovat, v čem jsme slabí a zranitelní. Západ od pádu komunismu zeslábl, platil si mírovou dividendu a neuvědomoval si, že jsme proplýtvali politický kapitál, jehož je zapotřebí k udržování míru. Chybně jsme se začali domnívat, že mezinárodní vztahy mohou být založeny na právních smlouvách, terapeutických konferencích a lidskoprávních deklaracích. Vybudovali jsme palisádu papíru proti těm, kdo jsou proti nám ochotni dštít oheň.
Požadavek OSN, aby se Západ sklonil v Durbanu, tlak proti Izraeli, aby ustoupil nátlaku teroristického státu, svoboda daná organizaci Sinn Féin, aby vládla našim vlastním občanům, zatímco se ozbrojuje v Kolumbii [to není prokázané, teroristé z IRA tam zřejmě naopak jeli školit místní povstalce, protože pro ně už v Irsku nebyla "práce", pozn. JČ], přijetí Zákona o lidských právech, který nám znemožňuje, abychom umisťovali agresivní žadatele o azyl ve vazebních střediscích, právo, které jsme poskytli teroristům, že mohou žalovat naši vlastní policii za to, že nás před nimi brání, to všechno vyslalo barbarům pozitivní signál. Naši bránu už nikdo nehlídá.
I teď existují mnozí, kteří chtějí ustoupit ještě i za tuto papírovou palisádu. Zosnovatelé atentátů v Americe musejí být postaveni před soud, argumentují. Měli jsme snad postavit před soud v září 1939 jednotlivé členy Wehrmachtu? Neprovokujme nepřítele přehnaně agresivní reakcí, argumentují tito lidé. Zabijete-li jednoho bin Ladena, povstane na jeho místě dvacet jiných.
No tak já vám něco řeknu. Už jsou jich tam tisíce. A nebudou respektovat slabost o nic víc, než jak ji respektoval Lenin. Mají stejnou doktrínu jako on: zaútočte bajonetem a tam, kde narazíte na slabost, útočte dál, kde narazíte na ocel, stáhněte se.
A kam má být nasměrována naše ocel? Obávám se, že to nepůjde tak rychle, jak by emoce velely. Ale je jasné, co musíme vykořenit. Zaprvé je nutno zlikvidovat vojenské ústředí bin Ladena a jeho cvičebních vojenských táborů. Pak je nutno vytvořit koalici proti hrozbě Saddáma Husajna a jeho zbraní hromadného ničení. A zatřetí bude nutné postupně povraždit všechny bin Ladenovy agenty po celém světě, tak jak to udělala Golda Meirová s teroristy, odpovědnými za vraždy izraelských sportovců na Olympijských hrách v Mnichově v roce 1971. Začtvrté bude nutno vykořenit komerční sítě, z nichž plynou teroristům finance a nad nimiž se mhouří oči v berlínských bankách, stejně jako na belfastských staveništích.
Teror nemůže být nikdy stoprocentně zničen, tak jako není možné vyhnat zlo stoprocentně z lidských srdcí, ale je možno ho centimetr po centimetru zahnat do úzkých tak, jak to dokázala Británie, od Keni po Malajsko. A jestliže to neuděláme? Pak tím Západ schvaluje svou vlastní sebevraždu, pomaleji, ale o to jistěji, než kdyby to udělali atentátníci, kteří nás chtějí zničit.
TV Nova:
Áčko - na rozdíl od Fakt ČT - umožnilo svobodnou diskusi
Po teroristickém útoku na Ameriku se všechna média začala zajímat o Araby a muslimy, včetně českých médií. Jelikož pocházím z Iráku, který je na seznamu zemí, jež podporují terorismus, média mě ihned zkontaktovala. Mezi nimi byla i televize Nova. Den poté mi volala pani Markéta Jindrová - scénáristka pořadu Áčko. V prvním Áčku (které bylo vysíláno v pátek 14.9.2001 ) byla popsána naše problematika s pobytem v ČR. Pořad tehdy moderovali Pavlína Wolfová a Martin Veselovský. Druhé Áčko se zabývalo krutým útokem na Spojené státy.
Paní Jindrová mě požádala, jestli bych neměl zájem účastnit se tohoto živého vysílání. Dodala, že hosté pořadu budou lidé jako já. V pondělí 18.9.2001 jsem přijel na Barrandov. Mezi mými hosty byli - Ing. Mohamed Abbas (původ ze Súdánu), pan JUDr. Sal Sayedi (z Afghánistánu ) a rodiče bývalého moderátora Áčka, který je v New Yorku.
Paní Jindrová nás pozvala na zkoušku před živým vysíláním. Přiznám se, že vše bylo profesionálně připravené.
Před živým vysíláním byli sice všichni trocho nervózní, ale pár minut před 16. hodinou vysílání začalo.
Áčko se jmenovalo "Den po té - útok na Ameriku." Moderátorkou byla Pavlína Wolfová. Rodiče bývalého moderátora Áčko vysvětlili, jak prožívali chvíle, než se jim syn ozval. Musím přiznat, že to v člověku vyvolávalo pocit beznaděje, ačkoli jsem byl jen posluchačem, a jsem rád, že je Petr v pořádku.
Pan Mohamed a pan Sayed vysvětlovali pohled islámu. Bylo to zajímavé vysvětlení: např. islám zakazuje, aby člověk zabil nevinnou duši, a odsuzuje jakýkoliv způsob sebevraždy. Celý pořad trval 40 minut a vše proběhlo v naprostém klidu.
Musím se přiznat, že jak pani Jindrová, Pavlína Wolfová, režie, technici a další lidé opravdu vše perfektně zvládili.
Po skončení vysílaní mluvil jsem s kamarádem Fabianem Golgou a zeptal jsem se ho na jeho názor (během natáčení byl přítomen v publiku). Řekl, že Áčko byla na profesionální úrovni a paní M. Jindrová s P. Wolfovou to zvládli skvěle.
Mimochodem v pondělí jsem se díval na pořad "Fakta" a když srovnávám oba pořady, tak musím přiznat že Nova měla pořad lépe udělaný - profesionálnějšíp.
Fakta byla jednoduchá a neměla žádný hlubší podtext. Opravdu jsem čekal víc.
S Českou televizi jsem natáčel dvakrát. Jednou Fakta a podruhé pořad "Tady a teď". V prvním pořadu ze mne udělali oběť a včerejší Fakta označila všechny Iráčany jako teroristy.
Já nevím, jestli se někdo z České televize díval na úterní Áčko, ale měli by si z Áčka vzít příklad. V Áčku jsme všichni mohli vyjádřit svůj názor a nikdo se nás neptal, jaký je náš původ.
Česká televize nemůže házet všechny lidi do jednoho pytle. Mluvil jsem s mnoha kamarády (všichni pochází z ČR). Hovořili jsem o včerejších Faktech. Shodli jsme se, že včerejší Fakta byla hrozná a neprofesionálně připravená.
Dnes mi ukradli kolo: je tu útok na mou civilizaci a vyhlašuji totální válku proti všem zlodějům kol
Autor žije několik let ve Velké Británii. Jeho jméno a adresa jsou redakci známy.
Uz jsem mel zase v hlave napad na clanek. Dnesni doba a zpravy vladnich hlasnych trub je na ne (na ty napady) opravdu bohata - nanestesti.
Jenze, aby neprijemnosti nebylo jeste trochu vic, tak mi dnes bylo ukradeno moje kolo. Kdyz jsem si uvedomil ze ho nemam, tak mi bylo moc smutno. Kdyz si uvedomim, co vsehcno jsem na nem projel…Ale ja uz, vim co udelam!!!
Vyhlasim na zitrek v kancelari tri minuty ticha. S tim, kdo nebude slzy ronit, nebudu peknych par mesicu mluvit a bude mi hned podezrely z toho, ze tu kradez zpunktoval. Jeste dneska ovsem zacnu vsem necyklistum z mnoziny mistniho obyvatelstva - kdo jiny nez ten, kdo kolo nema, by ho prece kradl, to da rozum - vyhrozovat, ze jestli se mezi sebou nedohodnou a nevydaji zlocince, tak jim jednomu po druhem rozbiju hubu. Zaplatim si cmuchaly, kteri budou zjistovat, co si lide o mem kole pisi v e-mailech, a pokud se podari toho zlosyna, co tu zrudnost provedl, vypatrat, tak si k tem cmuchalum najmu par silnych chlapiku a budu od nich pozadovat, aby mi byla predlozena hlava te zrudy kradacke na drevenem podnose. Taky jim reknu, ze mi vubec nebude vadit, kdyz pri te akci taky zmlati vsechny pribuzne toho smrada.
Ale hlavne do vchodu a do kazdeho patra domu, ve kterem bydlim, necham nainstalovat dvojici vzajemne si zada kryjicich bezpecnostnich kamer. Jiz nikdy se nic podobneho nesmi opakovat! Nadto, najmeme z prostredku vybranych na komunalni dani, vratneho, ktery bude kazdemu, kdo bude chtit do domu vejit, prohledavat kapsy, a pri tom navstevu lehoulince kadrovat, aby zjistil jeji prave i postranni umysly. Samozrejme vsechny zaznamy o navstevach se budou archivovat a nekdy - podle me potreby - z archivu ztracet.
Rikate, ze se mi to kvuli kolu nevyplati? A co ze jsem to za blazna, a co bych pry delal s lebkou toho zlosyna? A proc ty kamery v baraku?
Ale nebojte se, vzdyt ja Vas jen tak chvili vodil za nos.… ja uz hodnou chvili vim - od te doby, co mne prekvapive rychle presel vztek z toho, ze jsem to kolo uvnitr baraku kvuli deseti minutam nezamkl - ze si koupim nove kolo, bude hezci, lepsi, lehci a bude se mi na nem lip jezdit nez na tom predchozim. Uz se na to, jak ho budu vybirat a - zejmena - jak na nem pro sebe zase objevim kus tehle krasne zeme, moc tesim.
Perdidistis utilitatem calamitatis : ZTRATILI JSME UŽITEK Z POHROMY
Tento úryvek z (trockistického) románu Vladimíra Párala Milenci a vrazi (1969) nám poslal pracovník jedné české univerzity, který si nepřeje se podepsat. Text se mu zdá v těchto dnech aktuální.
GENERÁLNÍ UKÁJENÍ ……..2000
(Celodějinná 360st. široká řvavě barevná cirkorama Panavision)
Čerstvá červená krev z vnitrozemí a hor vždycky nakonec vtrhne do modrých měst v nížinách a bohatých přístavů Díky tomu se usínající dějepis zas pohne Jako když lokomotiva vrazí do soupravy spacích a jídelních vagónů Jako když muž milostně dobývá ženu
Římani žili jak prasata v žitě Patricijská dáma si na kožešině připouští hezkého mladého otroka, jehož opomněl manžel senátor dát vykleštit Až se to senátor doví, urychleně své opomenutí napraví Statkář si po obědě žene mladou otrokyni na travičku do stínu fíkovníku Veselá společnost před orgií hoduje na lehátcích pod stropem, z něhož prší růže Hory pečení Pávi krmení jen ořechy a mandlemi na ostrově Chios Murény živené otročím masem Když už stolovník nemůže žrát, namočí si paví péro do oleje a vyzvracev se usedá s obnoveným apetitem k dalšímu chodu
Toto je doba vrcholného rozkvětu věd a umění
A když někdo remcá, je ukřižován jako těch šest tisíc na Via Appia nebo ten židovský demagog v Jeruzalémě, po delším bičování samozřejmě a s trnovou korunou na hlavě
Dokud to takhle jde, je to prima
Leč ono to jde stále hůř.
Až to už není k dívání, naštvou se posléze strašně červení lidi shora z Evropy a vtrhnou do pádské nížiny A zapálí bílé přístavy Vjíždějí na koních do atrií vil Něžná dívka brnkající na lyru znásilněna vojáky Mladý básník ubit na schodišti chrámu A chudák starej Archimed propíchnut nad svou geometrií na písku
Checheche
Až si bojovníci nacpou nácky a ukojí se, zmodrají Místo nových grifů s mečem vymýšlejí nové vzorky na parádní tkaniny Dcery barbarů si ostříhají nehty a zas už na něco brnkají Tím pádem samozřejmě potřebují služku Gotika není dvakrát pohodlná na bydlení Nakonec se zjistí, že Římani stavěli nejlíp a v Římě už zas kvetou orgie v antickém stylu Na rožmberském dvoře se spotřebuje na hlavu čtyři kila masa denně nepočítaje v to ryby a drůbež Jenže do renesančního salónu se dá nacpat málo zlata, a tak přichází barok Pak ještě zlatější rokoko Potomci germánských nájezdníků snídají párek holoubat, půl tuctu křepelek, osm kvíčal a víno se pije z litrových pohárů V Anglii se říká telecímu "veal", kdežto teleti "calf", a praseti "pig", kdežto vepřovému "pork", to proto, že jedni pouze pěstují prasata a telata v chlévech, kdežto druzí pouze jedí vepřové a telecí v zámeckých jídelnách Hladoví mají jiný jazyk než bohatí "Že lid má málo chleba ?" žasne královna Marie Antoinetta, "Nechť jí tedy koláče !"
Toto je doba vrcholného rozkvětu věd a umění
A když někdo remcá jako ten atentátník na krále Ludvíka, je mu do hrdla nalito rozžhavené olovo a pak trhán čtyřmi koni
Dokud to takhle jde, je to prima
Leč ono to jde stále hůř
Perdidistis utilitatem calamitatis : ZTRATILI JSME UŽITEK Z POHROMY
A až už to není k dívání, naštvou se posléze strašně červení lidi z pařížských ghet, co se v životě nenajedli, a vtrhnou do paláců A useknou hlavu králi ludvíkovi a krásné Marii Antoinettě Něžná dívka brnkající na spinet znásilněna revolucionáři Mladý estét popraven na náměstí A aristokraté patří na lucerny
Checheche
Až se revolucionáři nasytí revoluce a ukojí se, zmodrají Místo vymýšlení alegorických vozů zdokonalují tkalcovské stavy Dcery barikádníků brnkají na klavír Tím pádem samozřejmě potřebují služku Potomci revolucionářů zakládají proslulé pařížské restauranty Specialita je kachna po rouensku : mladá kačenka dušená v šampaňském s vlastní krví Taky kaviár přijde k chuti Za carů se v Rusku vůbec dobře jí Jenže ne zas všichni, onoť je Rusů mnoho Okresní maršálek šlechty si po snídani zajede na svůj statek, dá si na místě porazit vybrané tele a trhá rukama horké řízky (nedělejme si iluze o spotřebě telecího v rodinách mužiků) a odpoledne z bujnosti rozbíjí čelem zrcadla Velký režisér velkých orgií a carevnin milec Rasputin tančí v noci nahý na stole v restaurantu Arkadija a ještě o čtyřech ráno pak milostně dobývá ve svém domě sousedku
Toto je doba vrcholného rozkvětu věd a umění
A když někdo remcá, před odesláním na Sibiř dostane až čtyři tisíce ran na holé tělo, přičemž zákon stanoví, že určené množství ran v případě smrti delikventa při výkonu trestu je třeba vysázet i na mrtvé tělo do plného počtu
Dokud to takhle jde, je to prima
Leč ono to jde stále hůř
Perdidistis utilitatem calamitatis : ZTRATILI JSME UŽITEK Z POHROMY
A až už to není k dívání, naštvou se posléze strašně červení lidi z petrohradských ghett a ruského vnitrozemí, co se v životě nenajedli, a vtrhnou do carova Zimního paláce i do venkovské šlechtické usedlosti v zapadlém michajlovském újezdu Carova rodina postřílena včetně pubertálních princezen a dětí Básník Osip Mandelštam zbit spoluvězni pro krádež z hladu prchá za dráty umřít do sněhu A hraběnky sázeny holým zadkem na rozžhavenou pec
Checheche
My už to máme teďka všechno vyhraný Až na věky věkův amen Naši studenti vnikají do tajů jádra atomu Naše dívky brnkají na elektrické kytary Tím pádem samozřejmě přijde vhod ženě ze sociálně slabší skupiny obyvatelstva přivydělat si výpomocí při úklidu v rodině odpovědného pracovníka Žijeme si jak prasata v žitě V USA se spotřebuje 92 kilogramů masa na hlavu Frankfurt nad Mohanem má jedno z nejmodernějších divadel Evropy a v něm tak důmyslnou dekoraci foyeru, že se do ní vešel snad hektar zlatého plechu Při návštěvě Paříže se doporučuje ochutnat národní specialitu : kachna po rouensku Místo staromódních orgií v antickém stylu lze v Paříži soukromě shlédnout ostřejší show : soulož ženy s oslem na porodnickém křesle Jeden z prvních happeningů byl slalom žlutého auta mezi zavěšenými krvavými čtvrtěmi masa Specialitou stripteasových kabaretů na Reeperbahnu je "Verwaltigungsschau," tedy "podívaná na znásilnění" a "Henkerschau", což je stylizovaná, podívaná, jak kat mučí nahou dívku Minimální povinná konzumace je cocacola s rumem, ale hosté pijí ponejvíce sekt V Jablonci nad Nisou v kavárně Praha zahájen první strip-tease v zemích socialismu Hlásí se na něj spousty mladých děvčat V ČSSR se na venkově nadbytečným chlebem přikrmují králíci a vepři, v městech pak se háže do popelnic Další strip-tease se chystá v Děčíně
Toto je doba vrcholného rozkvětu věd a umění
Americký zaměstnanec naftové firmy Aramco v Rijádu omylem podezříval svého domorodého sluhu z krádeže plnicího pera, a když zjistil, že se jedná o jeho vlastní roztržitost, byla již sluhovi uťata pravá ruka
Dokud to takhle jde, je to prima
Leč ono to jde stále hůř
NEZTRÁCÍME UŽITEK Z POHROM ?…
A až už to nebude k dívání, naštvou se posléze strašně červení lidi z vnitrozemí Asie, Afriky a Jižní Ameriky, co se v životě nenajedli, a vtrhnou
S T O P !
Je přece civilizace, a je přece pokrok, a je přece technika, a je přece
A je přece bomba, checheche
Ne hnedka vodíková, té se bojíme víc než vyhlédnuté oběti Ale třeba jen taková malá bombička na malé lokální válčičky, taková ta hračka s třemi tisíci ocelových kuliček svrhovaná zatím zkusmo z letadel B-52 a B-57 (ostatní značky zatím v pohotovosti v hangárech) Nejrychleji letí pokrok v technice vpravování kovu do těla A s tím teprve se sveze případně i něco dalšího Víc kovu do více těl A až z odpadu těchto nápadů se eventuálně vyprojektuje nějakej ten tryskáč pro tři sta pasažérů přes Atlantik nebo do Vladivostoku za dvě hodiny (výkonnější a rychlejší bitevní varianty ovšem dávno létají) Rychleji ten kov do těla A při chystání přezabití (v době psaní tohoto textu je tato hodnota zvaná "overkill" asi 8, což znamená, že jsou k dispozici prostředky na osminásobné zabití každého člověka, overkill se ovšem zvyšuje každým dnem) se bokem může využít těch staromódních, protože málo zabíjejících atomovek, k odslaňování mořské vody pro ty chudáky v pouštích, rychleji více kovu do více těl a s tím se sveze i tadlecta civilizace, protože se těm chudákům postaví WC s růžovými kuličkami dezodorantu, aby nám míň smrděly ty jejich chcanky, když tam zavítáme, a síť inseminačních stanic pro dobytek, aby klesla cena jejich masa a kůží, a zas antikoncepčních poraden pro lidi, aby jich tak nebezpečně nepřibývalo, neboť
Toto je doba vrcholného rozkvětu věd a umění
Checheche
A protože to už není k dívání naštvou se strašně červení lidi z vnitrozemí, co se v životě nenajedli, a vtrhnou
S T O P !
Svět přece spěje k dorozumění, míru a lásce Vpravováním kovu do těla Což se bolest a rozkoš nevyjadřuje stejně ? Jako když muž milostně dobývá ženu Víc kovu do těla Což vpravit něco tvrdého do těla není vyvrcholením lásky ?
Checheche
Zatím vždycky zvítězili hladoví nad sytými
Proč by tomu mělo být ausgerechnet teďka opačně
Checheche
P.S.
jenomže holt císařové, králové, presidenti, premiéři, diktátoři, předsedkyně, náčelníci a šamani nedosahují, pokud jich je několik pohromadě, důmyslu ani průměrného žáka střední všeobecně vzdělávací školy (SVVŠ), a to už posledních ňákých pár tisíc let - což dokazuje přes 14.000 válek za tu dobu - a tedy po uplynutí těch ňákých pár tisíc let je už pomalu na čase položit otázku, kolik tisíc let ještě máme - s kolika ještě válkami, z nihž jedna jediná další by mohla být taky už nadobro poslední - trpělivě čekat pod schodišti paláců resp. pod tribunami a před televizními obrazovkami, jak nově to zas ti vrtáci zvrtají a zjebou….
nebylo by po uplynutí těch zjebaných tisíciletí pomalu už načase sebrat se a k věci něco říct ?…Nebo dokonce do ní říznout ? -
za města ze skla a hliníku Rozložené kolem modrých a pitných řek
Každému jeho pokoj a každé rodině byt
I za cenu že by někdo musel počkat se stavbou garáže napřesrok
Každému jeho šaty a boty, protože i ve slunné Indii někdy prší a je zima
I za cenu, že by pařížský Dior dostal na plesovou sezónu o něco zlatého saténu míň
Každému lékaři i v Nikaragui auto
I za cenu, že by někdo přišel o druhé ze svých dvou aut Každému
Každému tolik peněz, aby ztráta obálky s týdenní mzdou nebyla rodinnou tragédií
I za cenu, že by letoviska v Cannes a na Kanárských ostrovech měla letos slabší sezónu
Tohle všechno pro tři miliardy lidí
I za cenu, že by pár tisíc lidí kvůli tomu zemřelo
Někteří z nich ošklivou smrtí
END
Mohou si USA skutečně za bombové atentáty samy?
V posledních dnech bylo publikováno v Britských listech mnoho reakcí k útoku na civilní cíle ve Spojených státech. Jak bylo v mnoha příspěvcích, zvláště zprostředkovaně převzatých a posléze publikovaných J. Čulíkem z britského tisku zmíněno, neměli by se komentátoři situace (politici pak už vůbec ne), dopouštět emocionálních výstupů, které by paušálními odsudky poškozovaly nějakou skupinu osob, stát anebo etnikum, které nemá s tímto barbarským činem nic společného.
Proč? Protože národ, etnikum či určitá skupina obyvatel, která by šla nějak explicitně pojmenovat, v tomto případě viníkem prostě není! Jsou jimi nám dosud blíže neznámí teroristé, kteří až budou identifikováni a spolehlivě usvědčeni a tedy až poté by měli býti řádným způsobem potrestáni. I kdyby byli jedné národnosti, stejné barvy pleti a vyznání, nic to nemění na skutečnosti, že to provedli právě oni - a tedy nikdo další, kdo snad muže mít stejnou víru, rasu anebo jazyk jako oni zločinci.
Myslím, že v tomto mohu být s většinou lidí (nepomáhám si je záměrně naklonit na svou stranu adjektivem inteligentní) zajedno. Takže, když shrnu komentáře a reakce na tyto události v posledních dvou vydáních Britských listů, docházím k závěru, že hysterie a emoce jsou jedním z jejich hlavních společných jmenovatelů, a kupodivu se jim nevyhnuli ani redaktoři Blistů T. Pecina a Š. Kotrba. Naproti tomu se mi líbil z domácího publika názor pana Maršáka, který se krom "svého pohledu" (se kterým se mj. i já mohu ztotožnit) alespoň neopírá o jednostranné výklady nedávné minulosti, které se naopak snaží posunout směrem do historické faktografie, pan Faisal Bodi ve svém článku.
Rád bych něco dodal k oněm hlavním zmiňovaným "událostem", kterými si údajně USA sami do značné míry zavinily tento barbarský teroristický útok, které zde (hodně nesměle) nakousl jeden čtenář ve svém publikovaném příspěvku, který si ovšem nepřál uvést své jméno. Nemám mu to za zlé.
Jsou zde zmiňovány dva dost zásadní důvody, proč by prý Spojené státy nemusel mít každý v lásce - a to jejich (a nejen jejich, byl to zásah NATO, ale zevšeobecňovat to jen na USA - proč ne, vždy se alespoň co do počtu nejvíce angažují) zásah v Perském zálivu proti Iráku v roce 1990 a pak jejich dlouhodobá podpora Izraeli.
Nuže, nevím jak pan čtenář a další vnímají vystupování Iráku na mezinárodním poli, a jak vnímají situaci prostých Iráčanů z hlediska základních lidských práv a svobod (v jedné chatové debatě, které jsem se účastnil - zazněl názor od jakéhosi muslimského studenta na zdejší universitě - že muslimové nepotřebují tak široce pojatá lidská práva, tak jak je tomu v euroatlantické civilizaci běžné - protože mají VÍRU a ta je podle něj sama o sobě nejvyšší hodnotou, takže - podle něj - jistě v mnohém "dobrá" lidská práva, nejsou pro PRAVOVERNÉ MUSLIMY - tou nejvyšší životní prioritou - někdy prý i VÍRU či její nerušený výkon v mnohém omezují) nicméně situace z roku 1990 je vcelku jasná.
Irák jako agresor napadl malý a do té doby svrchovaný stát - bohatý na naleziště ropy - Kuvajt. Na tuto cílenou agresi odpovědělo NATO v čele s USA ochrannou slabšího a napadeného a zahnalo agresora zpět na své území a nijak ho ani fakticky neokupovala (jak se na vítěze ozbrojeného konfliktu, který ač sám napaden, dokáže zvítězit - "sluší a patří") a ani se nesnažilo uměle si zajistit pád vůdce Husajna a dosadit si nového a "loajálnějšího" vládce Iráku.
Jak TOTO SOUVISÍ s teroristickým útokem na americká města?? TO VSKUTKU NETUŠÍM, resp. pakliže to má být odplata někoho, kdo se cítí být poražen z tohoto konfliktu v Perském zálivu, pak to ovšem nelze kvalifikovat jinak než jak tak učinil sám president G. Bush, a tedy jako nevyhlášenou válku. Tak to ale bezpochyby není a neznámí autor tohoto článku to patrně sám dobře ví. Jiná věc je pokračující embargo uvalené na Irák - o tom se mohou světoví politici přít stejně jako o bezletové zóně - nicméně to nemění nic na faktech a okolnostech konfliktu z Perského zálivu jako jedné dnes již historické kapitole konfliktu na Blízkém východě.
Věc druhá: Podpora USA státu Izrael. Je s podivem, že nikdo teď ve svých komentářích nereflektuje nedůstojnou a hysterickou tahanici o závěrečnou deklaraci na nedávném summitu o lidských právech v jihoafrickém Durbanu. Hysterie, která se zvedla okolo sionismu a mířící na samotnou podstatu existence státu Izrael je jedním z axiomů, kterým zvláště arabský svět dává najevo svůj zásadní postoj propagandisticky dosáhnout svých (V MNOHA PŘÍPADECH ZCELA OPRÁVNĚNÝCH!) cílů. Mnoho z nich, zdá se, přebírá i řada komentářů zde, v posledních vydáních Blistů.
Nechci s nimi polemizovat, neb cítím, že na delší polemiku zde není dostatek prostoru a navíc by to příliš odvádělo od jádra celé diskuse. Takže snad jen kratší reflexi k samotnému vzniku státu Izrael po začátek izraelské okupace Judey a Samáří (tedy podle obecně přijatého názvosloví - Západního břehu Jordánu a pásma Gazy).
Izrael vznikl na základě rezoluce Valného shromáždění OSN č. 181, které bylo přijato koncem listopadu roku 1947. V té době zuřící občanská válka mezi Araby a Židy na území Palestiny se stávala absolutně neúnosnou pro Mandátní správu Velké Británie, která nebyla s to zabránit krvavému a nesmiřitelnému konfliktu dvou etnik, která si činila na tuto půdu každé svůj nárok. Zatímco Židé se této rezoluci podvolili a na jim vymezeném území vyhlásili 14. května 1948 samostatný stát, palestinští Arabové a Liga arabských států tuto rezoluci neuznala a ještě den předtím než byl vyhlášen samostatný židovský stát - spojená vojska Zajordánského krále Abdulláha a Egyptského krále Farúka I. spolu se syrskou armádou a podpořeni též menší údernou silou z Libanonu a Iráku, napadli v nevyhlášené válce nově ustavený stát Izrael. Tato válka měla být pro Židy válkou likvidační, nebyl to konflikt o jakési příhraniční sporné území či konflikt vedený proti zahraničním banditům pronikajícím na území druhého státu a provozující na jeho území záškodnickou činnost, ale regulérní válka s cílem ZNIČIT PROTIVNÍKA - pokud možno beze zbytku. V této dějinné zkoušce Izrael nakonec uspěl.
K dalšímu zcela zásadnímu obratu v poměrech na Blízkém východě došlo v průběhu roku 1967. Tohoto roku zesílila syrská vojenská aktivita vůči Izraeli na pomezí Golan, kdy docházelo k otevřeným střetům s jejich jednotkami. Sám Egypt vyzval v květnu 1967 vojska OSN rozmístěná na mírové linii z roku 1948, aby se stáhla a redislokoval na Sinaj kontingent o síle 80nbsp;000 mužů. 22. května překročil Suez a vyhlásil blokádu Ejlatského zálivu. To považoval Izrael za akt války a po vyslovené podpoře ze strany USA (izraelský ministr zahraničí Abba Eban absolvoval v květnu několik diplomatických misi - Paříž - Londýn - Washington) se Izrael rozhodl jednat. Dne 5. června 1967 rozhodujícími leteckými údery deklasoval letectvo Egypta a Sýrie. V takzvané šestidenní válce se podařilo Izraeli dobýt vetší část Sinaje, pruh kolem města Gazy a jordánské území na západním břehu řeky Jordán, dále obsadil syrské Golanské výšiny, ale hlavně Staré jeruzalémské město včetně jim posvátné Západní zdi Herodiánského chrámu, takzvanou Zdí nářků, ke které neměli po celých 19 let (jako samozřejmě do celé východní časti Jeruzaléma) Židé přístup.
Od této doby, LZE MLUVIT O IZRAELSKÉ OKUPACI PALESTINSKÝCH ÚZEMÍ, ale je důležité náležitě vnímat - CO TOMU PŘEDCHÁZELO. Ono se totiž, když o sobě Palestinci mluví jako o obětech izraelské agrese, na tyto konsekvence, alespoň v jejich podání, jaksi zapomíná. Celý blízkovýchodní konflikt je samozřejmě daleko složitější, a nelze ho redukovat jen na toto mnou v krátkosti popsané období. Výstavba židovských osad na okupovaných územích nebo Šaronovo taženi do Libanonu v osmdesátých letech jsou anebo byli události, které po právu kritizuje většina izraelských spojenců včetně USA. Nicméně podpora USA, které se dostávalo Izraeli a dodnes dostává není jistě podporou tyranskému totalitnímu režimu, útočícímu na své sousedy, ale národu, kterému se podařilo přežit holocaust, a který chce (já osobně tomu věřím) žít se svými sousedy v míru, ale za ta dlouhá léta neustálých válek, potřebuje (a NEJEN ON) najít v sobě sílu udělat první krok a zastavit spirálu násilí a jednat o míru. Tomuto jednání vždy asistovali Spojené státy na několika jednáních v Camp Davidu a i přímou účastí při jednáních se znesvářenými partnery na Blízkém východu.
ABYCH TO SHRNUL: JESTLI JE TŘEBA I TATO AKTIVITA USA někým vnímána jako negativní prosazování velmocenské arogance, tak je na velkém omylu. Nebudu připomínat, že poslední jednání KTERÝM PŘIMO DOTLAČILI USA BÝVALÉHO PREMIÉRA BARAKA, k do té doby nejvíce velkoryse formulované nabídce na de facto plnou autonomii palestinských území (byť s nevyřešeným statusem Jeruzaléma) BYLO JISTĚ ČINEM ZASLUŽNÝM a je škoda, že Palestinci nedokázali přistoupit maximalizací svých požadavku na, podle mého názoru, seriózní kompromis.
Tímto jsem chtěl přispět do debaty o zahraničně-politických postojích USA, které podle názoru mnohých diskutérů, nejen na stránkách Britských listů, mohou nést příčiny despektu či snad přímo nenávisti mnoha lidí na zeměkouli vůči USA. A k hlavním zmiňovaným příčinám má údajně patřit podpora státu Izrael a mj. též nedávné angažmá Spojených států ve válce v Perském zálivu. Snažil jsem se na tyto "události" přinést svůj pohled a myslím, že mnohé interpretace těchto "události" v komentářích publikovaných v těchto dnech v různých médiích více než svou věcnou hodnotou překypují spíše těmi manipulativními a emocionálními výstřelky, a co zaráží, že i u jinak vcelku profesionálně působících publicistů.
Poznámka JČ: Pokud tomu dobře rozumím, autor zmíněného anonymního příspěvku ani tak neobviňoval USA, jako varoval, aby teroristických atentátů nezneužili britští a američtí politikové k omezení občanských svobod ve prospěch vlastní politické kariéry, až "povedou nekonečnou válku proti terorismu".
Při válce v Perském zálivu zarazilo to, že Američané vyzvali Iráčany, aby západního vojenského zásahu využili ke svrhnutí Saddáma Husajna, ale když ta revoluce vznikla, už ji nepodpořili, přestali bojovat, stáhli se a nechali Saddáma Husajna, aby vzbouřence vyvraždil.
Co se týče problému Palestinců a Izraele, je to jistě dlouhodobý těžko řešitelný problém, avšak mám pocit, že pokud se bude ignorovat situace i pocit nespravedlnosti, kteří mají Palestinci, mohlo by to vést k destabilizaci celého Blízkého východu. Problém je asi nutno konstruktivně řešit, jak to nedávno velmi mírně naznačil i jeden palestinský představitel v Londýně, a je dobře, že právě vzniklo příměří.
Psáno z křesťanského hlediska:
Čím méně bude v Evropě muslimů, tím lépe pro Evropu
(Srovnejte prosím tento článek s textem Yusufa Islama, (zpěváka Cata Stevense) na jiném místě v tomto vydání BL.)
Chtěl bych reagovat na článek Jana Šimůnka: Islám je stejně zločinná a agresivní ideologie jako fašismus, který byl v BL zveřejněn 22. srpna. (Ten článek byl reakcí na pořad televize BBC o islámu, jehož přepis jsme publikovali zde.)
Nedávno jsme viděli otřesné události v USA, které by snad mohly ovlivnit moji reakci, ale musím podotknout, že níže uvedený text jsem měl v kostce již několik dní před 11. září.
Nejprve budu reagovat na poznámku pana Čulíka, uvedenou na konci článku, kterou považuji trochu za zmatenou.
Zaprvé. Chování Britů k muslimům a chování Čechů k Romům je úplně něco jiného. Muslimové, tedy islám, je náboženství. Romové mají náboženství z části křesťanské, z části jsou nevěřící. Zadruhé. Muslimové (alespoň jejich největší část), žijí v Británii relativně krátkou dobu narozdíl od Romů, kteří žijí na českém území již řadu staletí a nejsou zde tedy ničím novým. Problém mezi Čechy a Romy v Čechách je problém historický, zatímco problém mezi Brity a muslimy ve Velké Británii je problém novodobý. Jakékoliv, byť i nepřímé, srovnávání chování Britů k muslimům a Čechů k Romům je v tomto případě nepřijatelné.
Nejvíce mne od pana Čulíka zamrzela poznámka o diskriminačním zákonu o církvích. Pane Čulíku, každá kultura si hájí své náboženství. Uvedu příklad. Nedávno proběhla na Slovensku jednání mezi církvemi a školstvím ohledně zavedení jógy na školách. Křesťanské církve se zasazovaly o to, aby jóga nebyla zavedena jako nepovinný předmět ve škole pro její duchovní podtext. Tento příklad jsem uvedl proto, že podobné případy nelze považovat za akt diskriminace. Muslimové i buddhisté nejsou v České republice pronásledováni ani utlačováni a nejsou ani diskriminováni. Mohou svobodně vyznávat svou víru a mohou zde i zřizovat místa pro své modlitby. Nesouhlasím ovšem s panem Šimůnkem, když píše: "Pokud si muslimská žena bere tradiční islámský oděv či islámský šátek, dává tím najevo příslušenství a sympatie k ideologii, která je neméně zločinná a agresivní jako ta fašistická." Šátek islámských žen není symbolem zločinné ideologie, jak píše pan Šimůnek, ale součástí víry. Je to podobné, jako když křesťan nosí křížek. Vydává tím veřejně najevo svou víru. Zastávám názor, že i dívky vyznávající islám by měly mít ve všech školách povoleny svůj šátek.
Na druhou stranu ale nevím proč se pan Čulík rozhořčuje nad údajnou diskriminací muslimů, když dochází v Evropě k diskriminaci původního obyvatelstva a tradičního náboženství, jako je křesťanství. Například na školách v Německu jsou muslimským žákyním povoleny úlevy v oblasti vyučování, ale křesťanské děti se musí účastnit proti své vůli a vůli svých rodičů hodin sexuální výchovy, která je v rozporu s jejich přesvědčením. Stalo se tak například v Porýní-Falcku, kde se žáci třetí třídy obecné školy (!) proti tomuto předmětu vzbouřili, ale nebylo jim to nic platné. Hodin sexuální výchovy se museli účastnit i dále a ještě byli potrestáni. V Stuttgartu naopak soud osvobodil 12letou muslimskou dívku, dceru přistěhovalců z Orientu, od povinného plavání ve škole, protože islám nedovoluje ženám chodit na veřejnosti před muži v plavkách. To by bylo v pořádku, ovšem, a zde se právě jedná o to slovo ovšem, kdyby soudy současně nediskriminovaly křesťany, kteří se k nim odvolávají, když nechtějí posílat své děti na hodiny sexuální výchovy. V Německu se přitom nachází již 3 miliony muslimů, z toho jsou dvě třetiny nábožensky aktivní.
Islám není ideologie, jak píše pan Šimůnek, ale náboženství. A to je rozdíl, třebaže mnozí muslimové z islámu ideologii dělají, jelikož je u nich náboženství úzce spjato s politikou. Islám má základ v Koránu, kde se nacházejí výroky proroka Mohameda. A právě Mohamed řekl, že moc islámu je třeba šířit mečem. Navíc slíbil všem svým padlým bojovníkům ráj. A právě v tom spočívá násilí celého islámu, které je v něm zakotveno od samého počátku. Mohamed například přepadal se svými lidmi karavany a první agresivní skutek islámu se stal v dubnu roku 623, kdy skupina příznivců Mohameda napadla karavanu střelbou svých šípů. Od té doby islám bojuje a je rozpínavý. Stačí připomenout bojové akce muslimů na Pyrenejském poloostrově, tažení muslimů v 8. století na dnešním území Francie, útok muslimů na Řím roku 846, diskriminaci a posléze likvidaci křesťanů v Palestině, likvidaci křesťanských poutníků směřujících z Evropy do Jeruzaléma a tak dále. Islám je tedy agresivní už od své podstaty. Islám navíc nejde zreformovat a nemění na tom ani to, že je rozdělen, podobně jako křesťanství, na různé skupiny (které navíc i dnes mezi sebou soupeří). Problémy ovšem dělá otázka, zda je islám už od základů teroristický? Na druhou stranu musím uvést, že se islám ve svých dějinách snažil bojovat vždy čestně a s čistým štítem. Historie zná spoustu případů, například z období křižáckých válek. Uvedu jeden za všechny - sultána Saladina. Tím nechci ani obhajovat ani zatracovat islám. Snažím se jen doplnit článek pana Šimůnka opatřený poznámkou pana Čulíka.
Ještě se vrátím k závěru poznámky pana Čulíka. Islám v ČR nikdo nediskriminuje a na ostatním území Evropy také není diskriminován. Zato je křesťanství diskriminováno ve většině islámských zemí, a to nejen v totalitních státech jako Súdán, Pákistán či Afganistan, ale i v takových zemích, kam Evropané (a také turisté z ČR) často jezdí a které se tváří velmi demokraticky, jako Tunisko a Turecko. Například v Tunisku ústava proklamuje islám jako státní politiku a zakazuje ostatní náboženství. Misie neislámských náboženství jsou taktéž zcela zakázány a navíc - prezident i jeho předci musí být muslimové. Židé, třebaže jsou úplnou menšinou, jsou pod státním dozorem. V České republice je přitom Tunisko díky své turistické atraktivnosti prezentováno jako demokratický stát, třebaže jde o stát s totalitním režimem. Podobné to je v Turecku, kde vládne tvrdá poturčovací politika. Tak proč se neustále otírat o nějakou diskriminaci muslimů v Evropě (a už vůbec v České republice). Přepis pořadu BBC, který uvedl pan Čulík v BL, se mi osobně zdá velmi jednostranný a tendenční, stejně jako jeho poznámka k článku pana Šimůnka.
Stejně jako pan Šimůnek mám i já obavu z případné občanské války v Evropě, ke které jednoho dne může klidně dojít, a v níž bude původní obyvatelstvo bojovat proti přistěhovalcům - muslimům. Neobviňujte mne nyní prosím z nějaké hysterie, ale člověk neustále přemýšlí nad dalšími alternativami vývoje v Evropě. Nejhorší je přitom představa vyhlášení islámské Svaté války. Zastávám názor, že čím méně bude v Evropě přibývat cizinců - muslimů, tím lépe bude pro Evropu. Se současným vysokým počtem muslimů v Evropě těžko něco uděláme, zde je potřeba se zaměřit do budoucna a snížit možnost jejich imigrace do západní a střední Evropy. V současnosti je v nejhorším stavu Německo, kde je obrovské množství muslimů. Když se německý občan proti tomu ozve, je vzhledem k minulosti Německa okamžitě nazván nacistou. To že jsem proti usazování cizinců vyznávajících islám v Evropě a v ČR však neznamená, že se stavím zamítavě proti těm, kteří hledají v Evropě útočiště a záchranu svého života, např. když jsou pro své politické přesvědčení ohroženi na zdraví a životě ze strany nějakého totalitního režimu.
Svou reakci uzavřu touto větou. Třebaže se mi některé věci, které pan Šimůnek ve svém článku uvedl, nelíbí, musím říci, že kdybych se měl rozhodnout mezi názorem pana Šimůnka a názorem pana Čulíka, zvolil bych názor pana Šimůnka, ačkoliv s některými jeho závěry nesouhlasím.
