Spojené státy propadly nacionalismu a není tam nyní místo pro odlišné názory
Velká většina Američanů by podpořila válku, "i kdyby mělo přijít o život mnoho tisíc nevinných civilistů"
Nikdo v Americe se dosud neodvážil vážně si položit otázku "Proč?" Dokud se nezačnou vládci Spojených států snažit pochopit odpověď na tuto otázku, nebezpečí celému lidstvu bude strašlivé.
Pochybnosti o tom, zda je nyní zapotřebí rozhodného činu, považují nyní mnozí Američané doslova za zradu, napsal včera deník Guardian v reportáži z New Yorku.
Dvě noci po bombovém útoku na Světové obchodní středisko byl i nadále Stonewall Bar v Greenwich Village beznadějně uzavřen - ve výkladní skříni byla kondolence. Stonewall má také místo v historii - před třiceti lety tam došlo k útoku na newyorskou polici a bylo to začátkem hnutí za práva homosexuálů.
Nedaleko se vedli za ruce dva mladí muži, když tu najednou narušil ticho ulice hluk
policejního konvoje, rychle jedoucího k zóně v jižní části města, kde došlo ke katastrofě. Mladí muži se pustili, zaťali pěsti a zvedli je k nebi a provolávali policii slávu. Hle podpora establishmentu od antiestablishmentu, byla to jen malá ukázka toho, jaká nálada převládla v americkém národě.
Dá se předpokládat, že pravděpodobně všechny domy v amerických obytných čtvrtích nyní mají vyvěšeny americké vlajky, většinou obrovské. Dokonce se vyskytují i miniaturní americké vlaječky, rozmístěné na zemi kolem značek "Zákaz vjezdu", jako by to byly květiny. (Naštěstí si málokdo povšiml, že na mnohých těchto vlajkách je nápis "Vyrobeno v Číně.")
Podpora pro prezidenta Bushe dosáhla 84 procent, což není neobvyklé v době krize (dokonce i podpora pro Geralda Forda astronomicky vzrostla během nyní už zapomenutého incidentu v roce 1975, kdy se Kambodža zmocnila jedné americké obchodní lodi). A jedna zpravodajská televizní stanice , Fox, vysílá trvale na obrazovce heslo "America United" - "Jednotná Amerika".
Země není sjednocena jen smutkem. Když hovoříte s obyčejnými Američany, je pozoruhodné, jak dojemnou víru mají ve své instituce. Skoro nikdo nekritizuje, jak je možné, že rozvědka vůbec katastrofu nepředpověděla. Všeobecně lidi předpokládají, že Arabové, kteří byli od úterka zatčeni, musejí být tedy i vinni. Národ se sjednotil i v požadování msty. Podle nedělního průzkumu veřejného mínění, který provedly New York Times a televize CBS, odmítá vojenskou akci jen 6 procent obyvatelstva a velká většina národa by podpořila válku "i kdyby mělo přijít o život mnoho tisíc nevinných civilistů". Tato podpora je zvlášť silná mezi lidmi, kteří jsou příliš mladí na to, aby si pamatovali druhou světovou válku, Koreu nebo Vietnam. Bylo by asi zajímavé, jak by reagovali, kdyby otázka průzkumníků veřejného mínění zněla "i kdyby mělo přijít o život mnoho tisíc neviných amerických civilistů", ale v této chvíli by ani to pravděpodobně nepřimělo Američany k zamyšlení.
Hlasy opozice byly potlačeny a marginalizovány. O víkendu sice demonstrovali v New Yorku někteří lidé proti válce, ale bylo jich málo. Skoro žádné sdělovací prostředky se nezaměřily na Barbaru Leeovou, členku Kongresu z Kalifornie, která jako jediná v pátek hlasovala proti rozhodnutí poskytnout prezidentovi volné ruce k pomstě. Mary McGroryová, dlouholetá disidentka, napsala v neděli v listě Washington Post, že novináři, kteří vznášejí skeptické otázky, dostávají "lavinu zuřivých telefonátů, kdy jim lidé nadávají, že jsou ostudou své profese a dokonce, že jsou zrádci".
Jediným mainstreamovým komentátorem, který systematicky pluje proti proudu, píše daleko od katastrofy v listě San Francisco Chronicle, je Jon Carrol. Ten napsal: "I 11. září se rodily děti, zrály rajčata, přicházel příliv. Pro drtivou většinu lidí zůstalo všechno reálné a základní úplně stejné jako předtím. Pokud budeme užívat hněvu namísto moudrosti, staneme se jen další světovou diktaturou." Když čtete všechny ostatní noviny, tak vás napadá, co vlastně tak cenného hodlá Amerika bránit. Pluralismus?
I tváří v tvář takto bezprecedentní provokaci by se v Británii systematicky ozývaly kritické hlasy, zpochybňující vládní postoje i většinový názor, a to zdaleka nejen z listu Guardian. V Americe je daleko obtížnější, aby se disidentské názory prosadily, a to z různých důvodů.
První důvod je ústavní. Vzhledem k tomu, že je prezident Bush hlavou státu a zároveň nejvyšším politickým představitelem, je daleko obtížnější kritizovat jeho reakci na krizi - i třeba to, jak zbaběle utekl do Nebrasky. Jako americká vlajka se stává zosobněním rozhodnosti celého národa. Musí jím být, neboť je téměř nemožné ho odstranit z funkce.
Dále existuje politický rozměr. V Americe jsou vazby uvnitř každé politické strany daleko slabší než v Británii a lidé očekávají daleko více než v Británii, že bude opozice spolupracovat s vládou; politikům hrozí nebezpečí, že osobně prohrají při příštích volbách, pokud se odmítnou chovat konformně.
Za třetí, sdělovací prostředky jsou daleko méně rozrůzněny. Veškeré televizní zpravodajství v Americe podlehlo stylu stanice CNN, což znamená, že za posledních šest dní se vysílají nepřetržitě zprávy (některé z nich dokonce neobsahují věcné chyby) a nekonečná okamžitá analýza - ta je k dispozici na obrazovce i v tisku. Avšak skoro vůbec nedochází k žádné veřejné diskusi a když jsem včera v Americe procházel všemi jejich televizními okruhy, nenašel jsem žádný důkaz toho, že by víkend Američanům poskytl pravidelnou příležitost k zamyšlení a odstup.
Největším rozdílem ale je, že Američané nyní reagují pudově a iracionálně. V důsledku instinktu, v důsledku historického vývoje i svého místa na světě jsou Spojené státy daleko přímější zemí než je Británie. Lidi jsou zvyklí na to, říkat vám otevřeně, co si myslí, i za normálních časů. A nyní jsou Spojené státy nejen ve smutku, ony byly také uraženy a poníženy. Útoky dne 11. září nebyly jen strašlivým terorismem, ale byly přímým útokem na image, jaký mají Američané o své zemi. Vojenská odplata musí obnovit Američanům jejich pocit sebedůstojnosti.
Senátor John McCain, Bushův loňský oponent na prezidentskou nominaci, v neděli naléhal na prezidenta: "Nevylučujte předem žádnou možnost." Ale četné možnosti byly vyloučeny už od samého začátku. Například možnost nepomstít se.
Někteří stratégové jsou si zjevně vědomi nebezpečí vedení války nikoliv proti státu, ale proti krutému, skrytému a neznámému nepříteli, který je rozmístěn na mnoha místech na rozsáhlém území a jehož vojáci (oni totiž vůbec nejsou "zbabělí", jak tvrdil americký prezident) se nebojí zemřít za své cíle. Toto nebezpečí si veřejnost vůbec neuvědomuje.
Nikdo v Americe se dosud neodvážil vážně si položit otázku "Proč?" Dokud se nezačnou vládci Spojených států snažit pochopit odpověď na tuto otázku, nebezpečí celému lidstvu bude strašlivé.
Konec americké výlučnosti
Teroristické atentáty z 11. září jsou podle Francise Fukuyamy koncem "americké výlučnosti". V sobotním vydání deníku Financial Times Fukuyama argumentoval, že Amerika teď nemá jinou volbu, než opustit posedlost sama sebou a připojit se k ostatnímu světu. Shrnujeme.
Útok na Pearl Harbour dne 7. prosince 1941 měl zvláštní dopad pro mou rodinu. Do čtrnácti dnů podepsal Roosevelt příkaz, podle něhož se museli "lidé japonského původu" dostavit do internačních táborů. Můj dědeček, který si pracně vybudoval ve dvacátých letech v Los Angeles železářství a jemuž se je podařilo udržet při životě i během velké hospodářské krize, je musel prodat za pár halířů a přestěhovat se i s rodinou na zbytek války do internačního tábora v Coloradu.
Avšak změny, které budou následovat po útocích z 11. září, nevyvolají represivnější, nesnášenlivější, xenofobní, rozbitou nebo izolacionistickou Ameriku. Jsou důvody předpokládat, že tato tragedie americkou společnost posílí, bude doma jednotnější a v zahraniční bude jednat konstruktivněji.
Vzhledem k tomu, že jsou nyní obviňováni islámští fanatikové na Blízkém východě, je přirozeně nutno se znepokojovat, aby nedošlo k útokům na muslimy jako na celou etnickou skupinu.
Avšak silně pochybuji, že se tentokrát americká vláda vrátí ke hře vytváření profilů zločinců podle etnického vzorce, navzdory velmi reálným obavám z terorismu, které nyní mnoho Američanů sdílí. Sice už došlo k ošklivým útokům proti individuálním osobám z Blízkého východu, avšak internace Američanů japonského původu během druhé světové války a širší boj za lidská práva od té doby učinily společnost citlivou vůči zevšeobecňujícím kategorizacím na základě etnických či rasových skupin.
Ano, na útoku na Světové obchodní středisko bylo právě pozoruhodné, jak rozličné byly oběti: byl to běloši, černoši, Hispánci, Asiaté, někteří vypadali, že pocházejí z Blízkého východu, byli to bohatí bankéři i skromné uklízečky a vrátní. Nijak se od sebe navzájem neodlišovali, když byli pokryti krví a popelem. Všichni byli terčem téže iracionální nenávisti a všichni vzhlížejí k téže vládě a očekávají, že je pomstí.
Ani si nemyslím, že by útoky vedly k podstatné ztrátě občanských svobod, jako by byly povinné kontroly totožnosti anebo povolení pro preventivní policejní akce. Cestování letadlem bude zjevně od nynějška pro všechny ve Spojených státech daleko obtížnější, ale americká angažovanost vůči otevřené společnosti je tak hluboce vžitá, že ani tato katastrofa nemůže na věci příliš změnit.
Tak jako u jednotlivců, i katastrofy mohou mít mnoho pozitivních rysů. Dlouhodobý národní charakter je vytvářen sdíleným traumatem tak, jak k tomu došlo v případě poválečného japonského pacifismu či německé měnové ortodoxie. Moderní evropský stát vznikl pod tlakem válek a konfliktů, a konflikty byly klíčovým faktorem i při vzniku Spojených států. Americká občanská válka vedla poprvé k vzniku centralizované federální vlády a v důsledku druhé světové války získala konečně Amerika mezinárodní roli.
Naopak mír a prosperita vedou k tomu, že se lidé zabývají jen sami sebou či malichernostmi a zapomínají, že jsou součástí větších komunit. Dlouhé období hospodářské prosperity Clintonových let a převaha, kterou Amerika lehce prosazovala na mezinárodní scéně, dovolily Američanům, aby se chovali takto neodpovědně a samolibě. Mnoho Američanů ztratilo zájem o věci veřejné a o širší svět za hranicemi Ameriky; jiní vládou stále intenzivněji pohrdali.
To nebylo nikde víc pravda než ve světě vysoké technologie a finančnictví, které od devadesátých let ovládl extrémní, až anarchický, technologický individualismus. Podle tohoto názoru neprodukoval stát nic užitečného a byl jen překážkou v cestě tvůrcům "skutečných hodnot". Tvrdilo se, že národní stát už zastaral, technologie a kapitál jsou svou podstatou bez hranic a mohou se vyhnout úsilí národních států je omezovat. Apoštolové této nové ekonomiky prohlašovali, že všechno, co bylo vynalezeno před internetem, je irelevantní, stejně jako každá kvalifikace, která se odlišuje od jejich. Byl jsem šokován, když mi řekl přítel, který spravuje investiční portfolia, že vážně uvažuje, že se vzdá svého amerického občanství a přestěhuje se na Bahamy, aby nemusel platit americké daně.
V tomto ohledu byly útoky proti Wall Street dne 11. září velmi ozdravnou lekcí. Nehmotnost nové ekonomiky vás neochrání před padajícím betonem: vaší jedinou naději v takové krizi je hrdinství hasičů a policistů (jichž zahynulo během útoku několik stovek). Firmy Microsoft ani Goldman Sachs nevyšlou na Osamu bin Ladena letadlové lodi ani stihačky - to může udělat jen armáda. V devadesátých letech výrazně vzrostly společenské a hospodářské rozdíly mezi investičními bankéři, právníky a softwarovými inženýry, vzdělanými na Harvardu a na Stanfordu, kteří pracovali v těchto dvou věžácích, a manuálními pracovníky, kteří je tam šli zachraňovat.
To, že se oba druhy lidí staly obětmi útoku, mocně připomíná Američanům, že jsou nakonec všichni součástí téže na sobě závislé komunity. Útok proti Světovému obchodnímu středisku také povede k vítaným změnám ve vztahu Ameriky k vnějšímu světu. Za posledních deset let flirtovali Republikáni i Demokraté s izolacionismem: Republikáni odmítají globální angažovanost, Demokraté prosazují hospodářské ochranářství a nechtějí financovat obranu.
Nyní a na dlouhou dobu zmizel izolacionismus ze stolu. Nikdo by neměl podceňovat, jak rozhněvaní jsou Američané, a co všechno podniknou, aby byli útočníci potrestáni. Před 11. zářím zuřila obrovská debata, zda bude možné zvýšit rozpočet na obranu o ubohých 11 miliard dolarů. Nyní budou k dispozici daleko větší částky. Změní se i prioity: raketová obrana sice zůstane cílem, ale vzdálenějším: důležitější bude lepší rozvědka a schopnosti vypořádat se s takzvanými "asymetrickými" hrozbami.
Ale větší změna bude psychologická. Od Pearl Harboru nebyl nepřítel schopen usmrtit Američany na americké půdě, a i to bylo na daleké Havaji, Washington, DC byl nedotknutelný od doby, kdy Britové podpálili a nechali v roce 1812 shořet Bílý dům.
To vytvářelo v americké zahraniční politice vždycky určitý pocit výlučnosti: americké území bylo bezpečné, Spojené státy vždycky uvažovaly, zda mají provést invazi do cizí země, ale nikdy nemusely řešit problém cizí invaze na vlastní území. Důsledky dosavadních amerických invazí do zahraničí vždycky nesli buď spojenci Ameriky, nebo americké zájmy v zahraničí, ale nikdy je přímo nenesli američtí občané. V tomto ohledu byly války v Perském zálivu a v Kosovu absolutně antiseptické a vytvořily nerealistické očekávání, že mohou Spojené státy utvářet světové události, aniž by je to stálo americké životy. To se nyní změnilo.
To, čemu se nyní říká "asymetrická" válka, se vlastně stalo válkou symetrickou, v tom smyslu, že nepřátelům Ameriky se poprvé podařilo vyvinout si schopnost zasáhnout Američany přímo za to, co Amerika dělá. To samozřejmě znamená, že izolacionismus už není řešením. Ale zároveň je to určitým druhem odstrašení protože Spojené státy si poprvé v historii budou muset začít uvědomovat, co je jejich akce v zahraničí může stát. To neznamená, že to povede k tomu, že by Spojené státy nezasahovaly v zahraničí, ale budou muset být v interakci se světem realističtější.
Evropa se ovšem velmi obává, že nynější Amerika, teď plná energie, zaútočí jednostranně na někoho, o němž si představuje, že je to nepřítel, a to neohrabaným a kontraproduktivním způsobem. Zda k tomu dojde, závisí na tom, jak Spojené státy a Evropa budou interpretovat, co se stalo, a jak budou na základě toho jednat.
První otázkou je, jaká je podstata této teroristické hrozby. Pokud, jak tvrdí ministr zahraničí Colin Powell, není tento útok zločinem, ale válečným aktem, pak je správnou reakcí vojenská odveta, nikoliv policejní zásah. Po Pearl Harboru nechtěly Spojené státy postavit Toja a Hitlera před soud, anebo u soudu prokázat vinu pilotů, kteří provedli útok.
Mezi Evropou a Spojenými státy vznikne vážný problém, jestli Evropané podcení, jak rozhněvaní jsou Američané, anebo jestli budou Evropané interpretovat podstatu hrozby příliš úzce.
Pokud vznikne transatlantická shoda ohledně podstaty problému, vznikne nový a potenciálně pozitivní druh mezinárodního angažmá. Válka proti terorismu znamená porazit nepřítele vojensky, což může znamenat preventivní útoky proti těm, kdo vás ohrožují, jak to dělají v Izraeli, a nutnost potrestat státy, které podporují vaše nepřátele. Takováto operace se nedá provést střelami s plochou dráhou letu, ale bude vyžadovat rozsáhlé vojenské operace ve vzdálených částech světa.
Spojené státy to však nedokáží samy. Pokud se ukáže, že je cílem Osama bin Laden v Afghánistánu, pak bude Amerika potřebovat pomoc alespoň od Ruska, od Pákistánu a možná i od Číny - bude potřebovat základnu pro své operace. Bude potřebovat politickou spolupráci umírněných arabských států, včetně výzvědných informací, a vojenskou pomoc od evropských spojenců. Bude jinými slovy muset vytvořit koalici a dělat kompromisy, aby tato koalice fungovala.
Toto není formule pro unilateralismus, ale po kooperativní angažmá. Spojené státy se pravděpodobně po těchto útocích stanou zcela jinou zemí, daleko jednotnější, méně zahleděnou do sebe, a budou daleko více potřebovat pomoc přátel. A možná se také Amerika stane obyčejnější zemí v tom smyslu, že bude mít konkrétní zájmy a skutečnou zranitelnost - už si nebude myslet, že může jednat na světě sama a sama určovat, jak má ten svět vypadat.
Francis Fukuyama je profesorem mezinárodní politické ekonomie na John Hopkins University. Jeho nová kniha, Post-Human Future, the consequences of the biotechnology revolution, vyjde na jaře v nakladatelství Profile.
Proč došlo k tomuto teroristickému útoku? Pokus vysvětlit nevysvětlitelné
Shrnujeme článek Rahula Bediho, dopisovatele internetových stránek Jane's v Dillí. Časopis Jane's se specializuje na vojenskou a bezpečnostní problematiku a je v této oblasti dlouholetým, autoritativním zdrojem.
Původ útoku na Spojené státy, k němuž došlo 11. září, má kořeny v sedmdesátých letech dvacátého století. Tehdy, uprostřed studené války, zahájil Washington, ponížený svou porážkou ve Vietnamu, rozsáhlou spolupráci ve snaze zabránit expanzi Sovětského svazu.
Tato politika vznikla po sovětské okupaci Afghánistánu, když prezident Jimmy Carter vytvořil tým, v jehož čele stál Zbigniew Brzezinski, poradce pro národní bezpečnost. Cílem bylo "ubodat k smrti" nevýkonné sovětské impérium, zejména středoasijské republiky, bohaté na ropu a nerostné bohatství, jimž tehdy vládla Moskva.
Sňatek z rozumu
Tehdy vznikla americká milostná aféra s islámisty, kdy krátkodobý zisk motivoval všechny strany, avšak její důsledky nyní ohrožují svět takovým způsobem, jakým to bylo minulý týden předvedeno v Americe.
Prostřednictvím tohoto "sňatku z rozumu" vznikla aliance islámských fundamentalistů, a to se zejména hodilo pákistánské vojenské juntě generála Mohammeda Zia-ul-Haqa, který se chtěla domoci většího strategického a hospodářského vlivu v Afghánistánu a ve střední Asii.
Generál také doufal, že jeho spojenectví s USA posílí pákistánskou vojenskou sílu vůči Indii a že Pákistán dostane nejmodernější americké zbraně za levné ceny. Právě v této době zaznamenal Pákistán podstatné úspěchy ve vývoji svých jaderných zbraní, a to prostřednictvím tajných transakcí, otevřených krádeží a těsnější vojenské a jaderné spolupráce s Čínou, nad čímž vším Washington mhouřil oči.
Americká válka, vedená prostřednictvím místních "zástupců", byla založena na předpokladu, že muslimové jsou pro boj proti komunismu dobří spojenci. Plán byl ďábelsky jednoduchý: najmout, vycvičit a ovládat motivované muslimské žoldnéře. Instruktoři byli většinou z pákistánské Inter Services Intelligence Agency, kteří získali svou kvalifikaci od amerických Zelených baretů a námořních vojáků v různých amerických vojenských učilištích. Hromadnou instruktáž afghánských mudžahídů pak prováděla pákistánská armáda pod dozorem elitních Special Services Group (příslušníků zvláštních jednotek), odborníků na tajné akce na nepřátelském území, a ISI.
Dnešní pákistánský vojenský vládce, generál Pervez Musharrad, strávil ve Special Services Group sedm let a také prováděl instruktáž pro afghánské mudžahídy. Pokud bude ochoten se Spojenými státy spolupracovat, může Americe poskytnout cenné informace o tom, kdo je kdo mezi teroristy v Afghánistánu.
Celá protisovětská operace, kterou řídila CIA, a na místě ji organizovala ISI, byla financována velkomyslně z amerického ministerstva zahraničních věcí, od západních vlád, ze Saúdské Arábie a od skupiny odborníků na komanda z britské organizace Special Air Service, zatímco instruktáž o tom, jak provádět špionáž, jak využívat komunikací a jak poskytovat první pomoc pocházela z Francie.
Izrael poskytoval zbraně jako samopaly, tanky a dokonce děla, kterých se zmocnil během svých mnoha válek s arabskými státy, zatímco Súdán a Alžírsko poskytly motivované mudžahídy a náboženský zápal. Celá operace byla nevysvětlitelně, ale zábavně pojmenována The Safari Club.
Záporná následná reakce
Důsledkem této "svaté války", která skončila sovětským odchodem v roce 1989, byla celá řada velmi " nesvatých válek" a "epidemií násilí" na řadě míst, jako například v Kašmíru v severní Indii. Také to vyvolalo velkou nestabilitu ve středoasijských a dalších bývalých sovětských republikách, jako je Čečensko, a také v severní Africe. Nyní se tato nestabilita rozšířila i do Spojených států a do ostatního světa.
Během posledních deseti let byl Afghánistán stále intenzivněji ničen domácími válkami, v nichž nakonec zvítězil Talibán, podporovaný Pákistánem. Téměř dva miliony Afghánců z celkového počtu čtyř milionů obyvatel Afghánistánu se staly uprchlíky v Pákistánu, v Íránu a ve střední Asii. Většina z těch osob, kteří bojovali ve svaté válce proti Sovětskému svazu, přišla o zaměstnání, zdroj potravy i přístřeší a hlavně o chráněnce.
Tak se stali ideálními rekruty pro vykořisťování organizací ISI a stále fundamentalističtější pákistánskou armádou. Podle špionážních zdrojů je v současnosti v Pákistánu nezaměstnaných více než 10 000 muslimských žoldnéřů, ozbrojených moderními zbraněmi a vycvičených v partyzánském boji. Jen čekají, až budou dopraveni do příští svaté války.
Osama bin Laden byl jednou z mnoha osob, které měly prospěch z války USA proti Moskvě. V polovině osmdesátých let dlouho cestoval ve snaze získávat finance a verbovat tisíce muslimských mladíků pro boj proti Sovětům.
Vzestuj Al-Qaedy
V roce 1988 vytvořil bin Laden s vědomím Spojených států organizaci Al Qaeda (Základna). Je to konglomerát v podstatě nezávislých islámských teroristických buněk v nejméně 26 zemích světa, včetně Alžírska, Maroka, Turecka, Egypta, Sýrie, Uzbekistánu, Tadžikistánu, Barmy, Lbanonu, Iráku, Saúdské Arábie, Kuwajtu, Indonésie, Keni, Tanzánie, Ázerbajdžánu, Dagestánu, Ugandy, Etiopie, Sýrie, Tuniska, Bahrainu, Jemenu, Bosny, Západního břehu Jordánu a Gazy. Západní rozvědky tvrdí, že má prý al Quaeda dokonce buňku i v Xinjiangu v Číně, v zemi, která - jak ironické - byla také ochotným partnerem ve svaté válce proti Sovětům. Čína chtěla, aby Sovětský svaz opustil Afghánistán, z vlastních strategických důvodů a dokonce vycvičila a do Afghánistánu do bojů proti Rusům vede afghánských mudžahídů poslala vlastní muslimské Uighury ze západního xinjiangského regionu. Čína se obávala, že stará silnice, podél níž se obchodovalo s hedvábím v Karakoram by mohla být časem ovládnuta Moskvou, kdyby nebyli Rusové rychle donuceni odejít z Afghánistánu.
Čínská strategie v této věci měla pro Peking velmi záporné důsledky, neboť bojovníci z národa Uighur se po návratu ze "svaté války" v Afghánistánu přidali už k dřímajícímu povstání za nezávislý muslimský východní Turkestán v Xinjangu. Toto povstání pokračuje dodnes, i když se je Číňanům do značné míry podařilo neutralizovat velkou hospodářskou pomocí, úplným uzavřením hranic a bojem proti povstalcům s použití velmi tvrdých metod, které vnější svět nezpochybňuje.
Washingtonu vznik Al-Qaedy nevadil, byl sebevědomě přesvědčen, že Spojeným státům nebude tato organizace škodit. Když byla v roce 1998 vybombardována americká velvyslanectví v Keni a v Tanzánii, přičemž zahynulo 224 lidí včetně 12 Američanů, a přibližně v tutéž dobu došlo k prvnímu útoku na Světové obchodní středisko ve Washingtonu, bylo už pozdě bycha honit. Právě tuto realitu zdůraznila tak výrazně minulý týden nepředstavitelná zvěrstva v New Yorku a ve Washingtonu.
Bush ignoroval několik varování, že dojde k teroristickým atentátům
Vláda George Bushe byla opakovaně varována, že se blíží katastrofální útok na Spojené státy, napsal včera deník Independent. Naposledy byl varován poradce amerického ministerstva zahraničních věcí ještě 7. září. Američtí vládní činitelé však buď nebyli schopni řádně analyzovat tyto signály, anebo nebyli schopni včas efektivně jednat, aby zabránili teroristickým útokům, k nimž došlo 11. září.
Za posledních několik dnů byly shromážděny důkazy z četných zdrojů, z nichž vplývá, že "obrovské selhání rozvědky", jak to charakterizovali čelní politikové, nebylo úplně důsledkem nedostatku informací. Během tří týdnů před útokem hledala FBI dva z pracovníků Osama bin Ladena, kteří se pak vyskytli mezi 19 sebevražednými atentátníky.
FBI je hledala v důsledku poplachu, který byl v kruzích rozvědky vyhlášen od konce srpna 2001. V době, kdy FBI získala informace o tom, že má hledat dva muže, jeden z nichž byl podezříván z jiné bin Ladenovy operace - bombového útoku proti americké válečné lodi USS Cole v adenském přístavu, k němuž došlo loni v říjnu - byla radikálně zintenzívněna bezpečnostní opatření ve Světové obchodním středisku. Začali tam být používáni psi, kteří umějí najít výbušniny a systematicky se kontrolovaly nákladní vozy, přivážející do střediska dodávky.
Čtyři dny před útokem dne 11. září vydalo americké ministerstvo zahraničních věcí celosvětové varování, v němž opakovalo varování, prvně zveřejněné v květnu, že "se mohou američtí občané stát cílem teroristického útoku od extremistických skupin, spojených s organizací al-Qa'ida Osama bin Ladena". Důvodem pro vydání tohoto oficiálního varování bylo zvýšené znepokojení ohledně bezpečnosti vojenských základen v Japonsku a v Koreji.
I když se nakonec ukázalo, že to nebyly nejohroženější cíle, už to, že se ministerstvo zahraničních věcí rozhodlo vydat oficiální varování, dokazovalo, "že se něco chystá", uvedl bývalý americký ministr zahraničí George Shultz, který obdržel výtisk tohoto varování do své soukromé kanceláře v San Francisku.
"Nemám tušení, jaké informace byly zdrojem tohoto varování," sdělil Shultz listu San Francisco Chronicle, "ale zřejmě nějaké informace měli."
Není ovšem nic nového na tom, že Osama bin Laden se snaží útočit na americké občnay. Od vybombardování amerických velvyslanectví v Keni a v Tanzánii v srpnu 1998 je opakovaně vyhlašován v amerických vládních institucích v zahraničí mimořádný stav a jejich zaměstnanci bývají evakuováni.
Druhý den po útocích na New York a Washington řekl senátor John Kerry z Massachussetts televizi CNN, že je CIA přesvědčena, že se jí podařilo překazit atentát, připravovaný stoupenic bin Ladena ještě v srpnu letošního roku. Neuvedl podrobnosti.
Zdá se však, že americké úřady špatně interpretovaly informace, které měly k dispozici. Například během minulého víkendu konstatoval ředitel FBI Robert Mueller, že by naprosto překvapen zjištěním, že celé řadě úterních únosců letadel se dostalo ve Spojených státech kvalifikace, jak pilotovat letadla. "Kdybychom to bývali věděli předem, možná, že by se nám tomuhle podařilo zabránit," řekl v sobotu.
Avšak během procesu který se konal před několika měsíci v USA se čtyřmi osobami, obžalovanými ze spojení s atentáty na americká velvyslanectví v roce 1998, vyšlo najevo, že dvěma osobám, podezřívaným z kontaktů s bin Ladenem, Essami al Ridimu a Ihabu Ali Nawawimu, se dostalo pilotních kursů v Texasu a v Oklahomě. Al-Ridi, Američan egyptského původu, svědčil o tom, že na žádost bina Ladena zakoupil vojenské letadlo a odletěl s ním do Súdán. Al-Ridi byl ve stuku s federálními bezpečnostními úřady od roku 1998. To by znamenalo, navzdory tomu, co tvrdil ředitel FBI, že měla FBI k dispozici informace o tom, že Arabové získávají v Americe pilotní kvalifikaci, už tři roky.
Také se objevují systematičtěji důkazy o tom, že Bushova vláda, posedlá svým programem raketové obrany, nevěnovala řádnou pozornost daleko naléhavější hrozbě podstatně méně technologicky vyspělých teroristických útoků.
Letos v lednu, nedlouho poté, co převzal Bush prezidentský úřad, vydala komise, skládající se se zástupců obou amerických politických stran, v jejímž čele stáli bývalí senátoři Gary Hart a Warre Rudman, varování, že "relativní nezranitelnost území Spojených států vůči katastrofickému atentátu" končí.
Zpráva zdůrazňovala: "Během nadcházejícího čtvrtstoletí je pravděpodobné, že dojde k přímému útoku na americké občany na americké půdě." Zpráva doporučovala 50 opatření, včetně většího spoléhání na informace od osob a nikoliv od automatického zařízení, a vytvoření nového úřadu pro domácí bezpečnost, který by koordinoval zdroje CIA, imigračních služeb, pohraničníků, pobřežní stráže a FBI.
Avšak Bushova vláda tuto zprávu, kterou jednohlasně schválilo sedm Republikánů a sedm Demokratů, kteří ji vypracovali a která vedla ke vzniku kongresové legislativní iniciativy, požadující založení nového Úřadu pro domácí bezpečnost, odmítla a rozhodla se vypracovat si sama vlastní novou strategii úplně od začátku.
Senátor Hart uvedl, že si rval vlasy, když minulý týden viděl katastrofické scény v televizi. Měl pocit, že jeho varování vláda nebrala dostatečně vážně. "Vždyť my jsme to předpověděli," uvedl.
Americká armáda nedokázala reagovat na poplach způsobený unesením letadla
V neděli vyšlo najevo, jak napsal v pondělí deník Guardian, že americké ministerstvo obrany reagovalo na varování těsně před atentáty 11. září směsicí zmatku, která zřejmě vedla ke ztrátě četných životů v Pentagonu.
12 minut před tím, než unesené letadlo narazilo do Pentagonu,bylo velení americké vojenské obrany bylo informováno federálním úřadem pro leteckou dopravu, že letí unesené dopravní letadlo směrem na Washigton. Během této klíčové doby nebyl ministr obrany Donald Rumsfeld ani jeho čelní poradci informováni o nějakém nebezpečí.
Velení letecké obrany také neinformovalo bezpečnostní složky v Pentagonu, odpovědné za hlídání budovy a nikdo se nepokusil Pentagon evakuovat ani nijak informovat 20 000 zaměstnanců o vzniklém nebezpečí.
Během těch 12 minut vzlétly dvě stihačky F-16 v reakci na hrozbu, podle chronologie, kterou poskytl Pentagon. Ale startovaly z letecké základny Langley ve Virginii, které je 200 km vzdálená od Pentagonu a nikoliv z letecké základny Andrews, která je jen ve vzdálenosti 20 km, ale neměla k dispozici žádné stihačky. Dvě minuty po startu stihaček z Langley narazilo unesené letadlo do Pentagonu.
Od doby, kdy druhé dopravní letadlo narazilo do Světového obchodního střediska, do doby, kdy třetí letadlo narazilo do Pentagonu, uplynulo 35 minut. Při tom zahynulo 188 osob, včetně všech osob na palubě letadla.
Avšak i když úřady věděly, že došlo k útokům v New Yorku, nenapadlo je, že by se mohl stát terčem útoku i Pentagon. Po druhém útoku na Světové obchodní středisko zvýšil John Jester, šéf ochranky v Pentagonu, stav bdělosti pouze o jeden stupeň, což nevyžadovalo o nic víc než náhodnou kontrolu vozidel a větší počet policejních patrol.
I poté, co letadlo narazilo do Pentagonu si ani ti, kdo viděli v televizi útoky na Světové obchodní středisko, neuvědomili, co se stalo. "Všichni jsme si zprvu mysleli, že vybuchla bomba," řekla Victora Clarke, mluvčí ministra Rumsfelda.
Také vyšlo najevo, že prezident Bush nařídil americkým vojenským pilotům sestřelit komerční letadla nad Washingtonem, pokud by odmítly město opustit.
"Prezident rozhodl, že pokud by letadlo nezměnilo svůj kurs a ignorovalo instrukce, aby město opustilo, jako poslední řešení měli piloti rozkaz ho sestřelit," řekl viceprezident Dick Cheney v televizním rozhovoru.
"Lidí říkají, že to je strašlivé rozhodnutí, a to je pravda," řekl Cheney. Avšak dodal, že Spojené státy by tyto rozkazy vykonaly, pokud by to zabránilo útokům na Světové obchodní středisko či na Pentagon.
Uvedl, že americké letectvo nyní ve vzduchu hlídkuje na ochranu Washingtonu. Prezident Bush bude muset rozhodnout, zda se mají tyto letecké hlídky stát permanentními.
Evropa se obává moderní křížové výpravy
Francie, Rusko, a Německo slibují podporu jen za určitých podmínek
Německý prezident Johannes Rau v neděli vyloučil možnost, že by Německo poskytlo svá vojska pro útoky v Afghánistánu nebo jinde v regionu, napsal včera deník Guardian.
"Mým dojmem je, že není zapotřebí vojsk. Spíše je zapotřebí logistické podpory," konstatoval Rau v německém rozhlase.
Uvedl, že osoby, odpovědné za útok, by měli být postaveni před soud. "Toto je útok na celou civilizaci. Proto musíme reagovat občanskými prostředky."
Německý ministr zahraničních věcí Joschka Fischer uvedl v neděli: "Nesmíme reagovat příliš málo, ale nesmíme svou reakci ani přehnat."
Minulou středu se NATO poprvé během své dvaapadesátileté historie odvolalo na klauzuli ve své smlouvě o vzájemné pomoci, což by mělo vést ke kolektivní reakci.
Spojené státy se snaží vybudovat co největší mezinárodní koalici pro boj proti terorismu, avšak vedoucí evropští představitelé, kteří jsou připraveni na útok proti Afghánistánu, se obávají, že jestřábi ve Washingtonu budou chtít pak zaútočit i na Irák a na země na Blízkém východě a už tak problematický region destabilizují.
Francouzský ministr obrany Alain Richard uvedl: "Ozbrojená akce je jediným možným způsobem, jak reagovat. Je ale nutné to udělat tak, aby to nevyvolalo nestabilitu."
Velké obavy budí Pákistán, který má jaderné zbraně a na jehož území existuje velké islámské fundamentalistické hnutí. Jakákoliv spolupráce Pákistánu se Spojenými státy na vojenském zákroku proti muslimské zemi by byla riskantní.
Jeden francouzský činitel konstatoval: "Spojené státy nám zatím nic nesdělily, o nic nás nepožádaly a postoj vlády bude rozhodnut, až nadejde příslušná doba. Základní otázkou je, jak projevit solidaritu, kterou jsme už vyjádřili, takovým způsobem, aby to plně respektovalo legitimní znepokojení Francie.
Richard uvedl, že je Paříž připravena "poskytnout určitou vojenskou moc," avšak Francie, kde žije velká muslimská komunita a je to země, která tradičně nedůvěřuje americkým ambicím, je znepokojena, že se americké odveta promění v to, co někteří francouzští poslanci charakterizují jako "moderní křižáckou výpravu proti arabskému světu".
Nedále zašel šéf francouzského nadstranického parlamentního výboru pro obranu Paul Quiles, který v neděli varoval proti jakékoliv reakci, která by "byla svou silou neúměrná anebo svou podstatou nedostatečná".
Ruské páteční prohlášení, že se staví proti tomu, aby její bývalá republika Tadžikistán, byla využita Američany jako základna pro útok proti Afghánistánu, bylo posíleno v neděli samotným Tadžikistánem, když oznámilo tadžické ministerstvo zahraničních věcí, že Spojeným státům nebude dovoleno odtamtud zaútočit na Talibán ani na Osamu bin Ladena, a dalo víceméně najevo, že Moskva něco takového vetovala. Toto prohlášení následovalo po předchozím prohlášení tadžického premiéra Akila Akilova, který uvedl, že se zeptá Ruska, zda by dovolilo Spojeným státům provádět z Tadžikistánu útoky proti Afghánistánu.
Vysvětlení přišlo poté, co Moskva snížila svou předchozí obrovskou podporu pro Spojené státy a uvedla, že poskytne pomoc v oblasti zpravodajských, diplomatických a politických služeb.
Japonský premiér Junichiro Koizumi přislíbil pro Spojené státy "všemožnou podporu", ale přiznal, že Tokio má znovu svázané ruce, neboť japonská ústava odmítá válku jako nástroj na řešení světových konfliktů.
Kanada odmítla požadavek zpřísnit pohraniční kontroly
Existují dosti přesvědčivé důkazy, že teroristé využívají Kanady jako odrazového můstku pro své útoky proti Spojeným státům, avšak kanadský premiér odmítl zpřísnit pohraniční kontroly mezi Kanadou a Spojenými státy, napsal včera deník Guardian.
Zdá se, že kanadský premiér Jean Chretien a jeho vláda nehodlají zavést opatření, která by zamezila teroristickým organizacím, aby využívaly Kanady jako odrazového můstku pro svou činnost.
Kanaďané dávali krev, sbírali medvídky pro děti, zraněné při katastrofě a sbírali peníze pro oběti. Lety do Spojených států byly odkloněny do Kanady a počet obyvatel malých měst, jako je Gander na Newfoundlandu, se zdvojnásobil čekajícími cestujícími.
Prodej amerických vlajek se dramaticky zvýšil a kanadský premiér vyhlásil pátek jako národní den smutku. Při katastrofě pravděpodobně zahynulo až 100 Kanaďanů.
Bezpečnostní opatření na kanadských letištích a pohraničních přechodech byla po útocích posílena. Avšak premiér Chretien a jeho vláda nemá plány na žádné změny dosavadní imigrační a pasové politiky, navzdory zprávám, že někteří teroristé, kteří se podíleli na úterním útoku, pravděpodobně pronikli do USA Quebecu nebo ze státu Nova Scotia.
Na tiskové konferenci koncem minulého týdne nereagoval Chretien na požadavek, vznesený americkým velvyslancem v kanadě Paulem Celiccim, aby byly zavedeny společné sveroamerické imigrační a pohraniční předpisy. Uvedl jen, že Kanada bude se Spojenými státy i nadále spolupracovat. "Tohle je problém, který se týká všech zemí na světě," zdůraznil.
Kanada a Spojené státy sdílejí nejdelší nehlídanou hranici na světě a existují dostatečné důkazy, že teroristé, útočící na USA, často přicházejí z Kanady.
Je nesmyslné a nebezpečné vyhlašovat válku proti terorismu
Shrnujeme redakční komentář, který vyšel v pondělí 17. září v listě Independent.
Co je vyhlášení války proti terorismu, není-li to řečnické cvičení?
"Ať už je to z právního či oficiálního hlediska ohledně vyhlášení války jakkoliv," pravil v neděli britský premiér Tony Blair, "faktem je, že jsme ve válce proti terorismu".
Smysl má však vyhlašovat válku jen státu nebo vojenské mocnosti, všechno ostatní je jen metafora.
Nemůžete vyhlásit válku taktice: je to asi tak, jako kdyby reagoval prezident Roosevelt na útok na Pearl Harbor tím, že vyhlásil válku bombardování. Ani není žádný smysl ve vyhlášení války teroristům. Když prezident Bush obřadně oznamuje, že jsou Spojené státy ve válce a povolává záložnky, nemyslí to vážně, že by mobilizoval armádu proti organizaci ETA, proti Tamilským tygrům anebo proti Skutečné IRA. Irský terorismus celou záležitost vysvětluje jasně: pokud jde o poskytování pomoci teroristům, Spojené státy před Clintonem tolerovaly, aby tam Irská republikánská armáda sbírala peníze pro svou kauzu a odmítaly vydávat Británii osoby, podezřelé z atentátů v Irsku.
Ani si nemůžeme být jisti, zda skutečně zosnoval útoky 11. září Osama bin Laden. Spojené státy - a Británie - jsou tedy ve válce jen s "hlavním podezřelým".
Tohle je válka, která - podobně jako "válka proti narkotikům" devalvuje jazyk. Samozřejmě, možná že dojde ke skutečné válce. Pokud Spojené státy a NATO vyšlou vojska do Afghánistánu, na straně NATO budou mrtví a ranění, ne jako ve válce o Kosovo. Bylo by to jako zavést Západ do nové vietnamské války, avšak, doufejme, od toho jsme ještě daleko.
Argumentujeme puristicky, možná až pedantsky. Prezident Bush potřebuje reagovat rétoricky na smutek, hněv a frustraci amerického veřejného mínění. A tak nám géniové prezentačního umění připravili Operaci vznešený orel, při níž rozvědky v podstatě pasivně zjistí, kdo zosnoval tyto atentáty, a vojenští plánovači pak vypracují způsob, jak je dostihnout.
Je možné, že tím, že mluví tvrdě a jedná opatrně, provádí George Bush rozumnou, pragmatickou strategii.
Avšak existuje nebezpečí, vyplývající z neodpovědného užívání válečnického jazyka. Vytváří to dojem, že dojde k bezodkladnému, drtivému a pravděpodobně nezaostřenému zásahu. Pokud k tomu brzo nedojde, může se ukázat, že je posléze obtížnější zmobilizovat americký veřejné mínění k tomu, co, jak varoval prezident Bush, bude dlouhý a složitý proces.
Jiným nebezpečím je, že bude zneužita válečná rétorika k ospravedlnění nesnášenlivosti. I když dosud nejsou ohroženy životy ani amerického, ani britského vojenského personálu, už vzniká předpoklad - a ten by byl chybný, i kdyby životy amerických a britských vojáků už ohroženy byly - že zpochybňování politiky vedoucích státních představitelů znamená kolaboraci s teroristy.
Tento postoj je zejména silný ve Spojených státech, které mají dlouhou tradici nadstranické podpory pro prezidentský úřad v dobách krize.
Greg Dyke, generální ředitel BBC, učinil chybu, když se omluvil za pořad Question Time, který se vysílal minulý týden, v němž zdůrazňovali lidé v hledišti, že by se Spojené státy měly pokusit porozumět tomu, proč je někteří muslimové tolik nenávidí. Je životně důležité, pokud je toto skutečně válka mezi civilizací a fanatismem, jak tvrdí prezident Bush a premiér Blair, aby byla vedena jménem civilizovaných hodnot.
Většina lidí přijme určitá omezení občanských svobod, pokud to má přispět k boji proti terorismu: například prohledávání zavazadel a osobní prohlídky. Argumenty o tom, zda by měly být v Británii zavedeny občanské průkazy či průkazy se vzorkem osobní DNA, se zatím hlavně točí kromě otázek praktičnosti a efektivnosti, ani ne tak kolem otázek principiálních .
Lidé by však nikdy neměli přijmout, aby byla omezována svoboda projevu (s výjimkou výzev k násilí) . Je ke cti Tonymu Blairovi, že právě proto předčasně svolal parlament z prázdnin, aby se mohla uskutečnit otevřená debata, a sdělil televizi CNN, že "jestliže lidé chtějí být protibritští nebo protiameričtí, my jsme demokraté a jsme přesvědčeni, že lidé mají právo vyjadřovat své názory".
Byl učiněn další krok ke krvavé lázni na Blízkém východě
Shrnujeme článek Johna Keegana, britského novináře a historika, specializujícího se na vojenské otázky, který vyšel v deníku Daily Telegraph dne 12. září.
"Zabijte jednoho, vyvolejte strach u tisíce," to je heslo teroristy. Včera usmrtila teroristická ganizace, nebo skupina organizací, stovky, možná tisíce lidí.
Toto zvěrstvo vyvolá strach nejen u jednotlivých lidí, ale u celých populací a u států, které jim vládnou. Je to záporný mezník v historii lidské svobody. Nejpravděpodobnějším důsledkem bude, že bude zavedeno omezení svobody pohybu a pobytu. Taková opatření nezabrání opakováním nynější katastrofy, ale budou stejně zavedena.
Je velmi pravděpodobné, že budou zavedeny občanské průkazy, které budou muset u sebe občané povinně pořád nosit, a to i v zemích, kde se považují "policejní dokumenty" za něco odporného. Jiným opatřením bude registrace trvalého pobytu a úřadům se bude muset oznamovat, když se někdo přestěhuje. Oficiálně anebo spontánně vzniknou dohližitelské sítě, které budou dávat pozor, kdo kde bydlí. Dojde k velkému zvýšení množství informací registrovaných ve vládních počítačových databázích a zároveň dojde k velkému zvýšení počtu osob, zaměstnaných kontrolou vnitřního obyvatelstva.
Taková opatření promění ve velmi krátké době atmosféru společenského života v zemích, které mají důvod obávat se tohoto nového stylu teroristických útoků. Tyto země se navrátí k duchu druhé světové války, kdy prý podle lidového podání vládla sousedská intimita. Byla to taky éra dohlížení na spoluobčany, éra udavačství, éra psaní anonymních jedovatých dopisů a - samozřejmě - éra intenzivní xenofobie.
Neměli bychom zapomínat, že po útoku na Pearl Harbor bylo deportováno japonské obyvatelstvo žijící na americkém západním pobřeží - bylo to několik stovek tisíc osob - a byli umístěni ve vzdálených koncentračních táborech. Spojené státy nezačnou uvrhovat zítra muslimy do věznic - nejprve je nutno zjistit, zda atentáty skutečně spáchali muslimové - ale pokud bude identifikována muslimská organizace jako odpovědná za tento atentát, život pro muslimy v zemi se stane rychle společensky velmi obtížný a brzo nato může být pobyt muslimům ve Spojených státech zakázán.
Šířící se vlna soudních sporů na obranu lidských práv bude odražena. Cizinci, kteří budou protestovat proti tomu, že jim byl odmítnut vstup do země, zjistí, že byly spěšně schváleny nové zákony, které zrušily lidská práva, která jejich právníci chtěli obhajovat. Omezení lidských práv většinová společnost přijme s uspokojením, protože si lidé většinou myslí, že zákony na obranu lidských práv neférově zvýhodňují cizince, asociály a osoby, kteří si pomoc nezaslouží.
Reakce bude pravděpodobně nejostřejší mezi mladými lidi, kteří jsou tradičně otevřenější při jednání s cizinci, a také s nimi přicházejí nejčastěji a nejblíže do styku. Přátelský život na univerzitách pro studenty z Blízkého Východu bude asi brzo věcí minulosti. Katastrofa tohoto rozměru může lehce vyvolat nacionalistické vášně a nacionalistickou nenávist a jestliže začne náhle být módní projevovat násilné vlastenectví, příští jedna nebo dvě generace budou možná úplně jiné než relaxovaní, obsesivně tolerantní mladí lidé z devadesátých let dvacátého století.
Veškeré vojenské akce, které se vláda Spojených států rozhodne podniknout, budou mezitím silně schvalovány starými i mladými lidmi. Bude obtížné identifikovat přesný cíl a je možné, že Washington zaútočí prostě na každého trochu podezřelého - na Irák, na Afghánistán, na Libyi - třeba na všechny tři - prostě jen proto, že pomsta je velmi uspokojivá.
Jinou obtíží je, že po vnitřních i mezinárodních válkách v Iráku a v Afghánistánu neexistuje už v těchto zemích zrovna mnoho cenných cílů, takže bude těžké se efektivně pomstít.
Kdyby se nyní Izrael rozhodl ukončit existenci Palestinské správy, zlikvidovat její struktury a plně okupovat západní břeh Jordánu, takové kroky by získaly ve Spojených státech plnou podporu, přestože se před okamžikem zdálo, že veřejné mínění ve Spojených státech už začíná mít dost své tradiční podpory pro Izrael a je ochotno přijmout odchod Izraele z nejkontroverznějších sídlišť na okupovaném území. Nepochybným důsledkem vybombardování Světového obchodního střediska je zvýšit pravděpodobnost války na Blízkém východě, což pravděpodobně zvrácení plánovači tohoto atentátu také zamýšleli.
A ještě dojde k dalšímu, daleko přímějšímu důsledku nynějších atentátů. Neočekávejte, že vám bude povoleno vzít si jakékoliv ruční zavazadlo do letadla, směřujícího do Spojených států. Očekávejte dlouhé hodiny odkladů při nástupu do letadla, agresivní osobní prohlídky, odmítání zavazadel a přítomnost na sedadle vedle vás ozbrojeného policisty, který bude okamžitě připraven zastřelit kohokoliv, kdo by se chtěl pokusit znovu unést letadlo.
FBI vnutila poskytovatelům internetových služeb monitorovací systém Carnivore
Toto je článek, který vyšel minulý týden v internetovém časopise Wired.
Jen pouhých několik hodin poté, co tři letadla narazila do budov ve Spojených státech, začali pracovníci FBI navštěvovat poskytovatele e-mailových služeb a poskytovatele přístupu k internetu, podle techniků v některých těchto podnicích, kteří si přáli zůstat v anonymitě.
Správce jednoho velkého poskytovatele internetových služeb konstatoval, že ho už v úterý 11. září navštívili pracovníci FBI, "přinesli dva Carnivory a požadovali, abychom jim dovolili je umístit v jádru naší sítě. Nabídli, že zaplatí za potřebné obvody a další náklady."
Tato osoba odmítla říci, jak poskytovatel internetových služeb na to reagoval, ale "mnoho lidí" v jiných firmách mlčky plní žádost FBI. "Vím, že jim s tím lidi souhlasí, protože nám vysvětlili, že u nás chtějí mít ty carnivory jen pár dní, dokud hlavní monitorovací systém nebude vytvořen u všech poskytovatelů sítí prvního řádu - děsí mě to," konstatoval tento technik.
Kontroverzní monitorovací špionážní systém FBI Carnivore, který byl přejmenován DCS1000, je speciálně konfigurovaný počítač v systému Windows, který sedí na síti poskytovatele internetových služeb a monitoruje elektronické komunikace. Pracovníci policie pravidelně docházejí do podniku vyzvedávat si přenosný hard disk se získanými informacemi.
Podle informací jednoho technika, který tam pracuje, se stal terčem zvýšeného zájmu FBI také hotmail firmy Microsoft.
"Činitelům firmy Hotmail telefonují pracovníci FBI od úterního dopoledne. Hotmail spolupracuje s FBI a poskytl jí informace o několika konkrétních účtech," řekla tato osoba. "Většina těch účtů začíná slovem 'Allah'a obsahuje zprávy v arabštině."
Letos v únoru tvrdili činitelé americké vlády, že bin Laden skrývá zakódovanou e-mailovou komunikaci svých teroristů na veřejných websitech.
"Nerozluštitelné kódování e-mailových zpráv umožňuje teroristům z organizací Hamas, Hezboolah, al-Qa'ida a dalších komunikovat o svých zločineckých úmyslech, aniž by to byl kdokoliv schopen rozkódovat," konstatoval loni tehdejší ředitel FBI v americkém Senátu.
Tyto poznámky a pravděpodobnost, jak bude americký parlament reagovat na nynější teroristický útok, vyvolaly znepokojení obránců lidských práv
Už v úterý 11. září byl interviewován v televizi NBC odborník na vojenské záležitosti Jim Dunnigan, který varoval, že za teroristické útoky ve Spojených státech bude obviněno "PGP a internetové kódování".
"Ti, kdo si cení svobody, i tváří v tvář nebezpečí, budou muset být nyní ostražití," varoval Thomas Leavitt, internetový aktivista, který založil Webcom. Mac Rotenberg ze střediska Electronic Privacy Information Center tvrdí, že je lepší argumentovat, že Spojené státy nesmějí dovolit, aby byl teroristický útok na otevřenou vládu v Americe úspěšný.
Hned v úterý odpoledne 11. září už byli poskytovatelé internetových stránek, anonymizujících e-maily,tak znepokojení, že budou obviněni z napomáhání teroristům, že své stránky vyřadili z provozu.
Provozovatel Len Sassaman vysvětlil svůj postoj svým zákazníkům: "Nechci se dostat do potíží. Je mi líto, jsem zrovna nezaměstnaný a nemám peníze na obhájce. Argument, že je třeba bránit svobodu projevu, se teď nesetká s velkými sympatiemi u FBI, u soudců ani u veřejnosti."
Manipulování s emocemi obyvatelstva?
Jméno i adresa tohoto čtenáře jsou redakci známy, žije nyní několik let ve Velké Británii.
V clanku z minuleho patku jsem doporucil obycejnym obcanum zapadnich demokracii, aby zacli mit oci otevrene, usi naspicovane a hlavne, aby na nejvyssi miru zapojili potencial sve sede kury mozkove. Vzheledem k tomu, ze jsem zvykly delat to, co lide delaji neradi - t.j. menit slova v ciny, tak mi nezbyvalo, nez zacit sam u sebe.
Nebylo to tezke, po strasne dlouhe dobe totiz opet stoji za to - nebo je to spis nutnost? - koupit si tentyz den troje az ctvery noviny a jeste se k tomu proletnout po Internetu. Jenze, blizi se zima a valka (ne nutne v tomto poradi), a tak jsem se rozhodl stravit vikend v prirode. Kdo vi, kdy se tam zase podivam?
Jel jsem vlakem a cestu jsem si chtel vyplnit prave cetbou zprav….
Jiz pri vlastnim nakupu byla patrna manipulace s emocemi obyvatelstva. Na nadrazi, ze ktereho jsem vyjizdel, jsem si chtel koupit ve stanku noviny - krome jinych periodik take Independent. Bylo brzy rano a ja nasel v prihradce, ktery Independentu nalezi, jediny vytisk. Zeptal jsem se obsluhy jak to, ze jiz tak casne maji posledni Independent. Odpoved byla lehce sokujici. "To je jediny vytisk, ktery jsme dnes dostali. Jsou dnes nejake problemy s dodavkami denniho tisku". Nadto, vytisk neobsahoval sobotni prilohu!
Independent povazuji za velky dobry denni tisk, ktery predklada ctenari clanky k zamysleni.
"Ja myslim! Ja myslim rad!… protoze ja myslim, ze mysleni ma budoucnost." (Hornicek)
"No doufejme,…doufejme." (Werich)
Cela tato prihoda s nakupem Independentu se odehrala v obchode, ktery byl "narvan" stosy The Sunu a jinych bulvarnich platku, ktere jsou v poslednich dnech bud naplneny necim, co by George Orwell nazval 'hate-talk' anebo z nich kapou emoce proudem. Po nejake snaze o analysu ani potuchy. Je prekvapive, ze tyto bulvarni deniky nemely problem s distribuci.
V cilove stanici jsem si chtel prohlednout prilohu Independentu, a tak jsem opet zasel do obchodu s dennim tiskem. Scena byla velmi podobna te z prvni stanice - az na to, ze zde nemeli Independent vubec! Zrcadel a Slunci tam bylo opet pozehnane.
Jedna z veci, ktera mne pri cetbe novin ve vlaku velmi zaujala byl fakt, jaka je - dle pruzkumu CNN - nalada lidi v USA. Dle zmineneho pruzkumu si dve tretiny Americanu preji, aby USA vstoupily do valky. Ovsem zaroven opet dve tretiny nevedi proti komu ji vesti. Pokud je tento vyzkum verejneho mineni pravdivy a pokud pravdive odrazi rozpolozeni obyvetal USA, tak se opravdu zacneme obavat. V tom pripade je totiz obrovska spousta obycejnych Americanu v nalade, ktera by se dal prirovnat k cloveku z maleho mestecka, ktery po te, co doma nasel zabiteho pribuzneho, zasel na mistni hlavni rynek a poradne tam zmlatil vsechny, kteri mu zrovna nepadli do oka. Neni tezke si predstavit, ze po tomto incidentu nasili v mestecku neustalo.
Obyvatelstvo ve stavu soku a nasranosti je nejlepe manipulovatelnym stadem.
Jak je patrne z podrobneho sledovani zprav. Utok na osobni svobody obcanu jiz zacal. (viz clanky v mimoradnem vikendovem cisle BL). Obzvlaste znepokojive jsou zpravy o 'dohledu na internet a e-mailovou komunikaci' a zavedeni obcanskych prukazu.
Jiz nyni se zacina slovo bezpecnost sklonovat ve vsech padech.
Kdyz jsem se vcera z prirody vracel, tak jsem jel opet vlakem. Ve vlaku nebyl jediny zachod, na ktery se mi chtelo zajit, ani jediny odpadkovy kos, do ktereho jsem chtel odhodit slupku od bananu, ale za to byly vagony vybaveny bezpecnostni kamerou - stejne tak jako vsechny zastavky, skrze ktere vlak projizdel. Moc jsem je (ty kamery) tam potreboval!
Zkratka, bezpecnost nade vse!
Poznámka JČ: Když jsem se před mnoha :) desetiletími přistěhoval do Glasgow, vždycky mě štvalo, že ve čtvrti, v níž se bydlel, se vůbec neprodávaly seriózní britské noviny, ale jen bulvární tisk. Byla to holt poptávka: trafikant byl ochoten mi Times nebo Guardian objednat, ale to já jsem zase nechtěl, chtěl jsem mít možnost do obchodu zajít a koupit si ty noviny jen občas. Během let se však změnila demografická struktura této čtvrti (už tam dávno nebydlím) a dnes tam naleznete seriózní britské noviny v každém obchodě. Nemyslím, že nedostatek Independentu o minulém víkendu na vybraných místech v Británii byl důsledkem vládního cenzurního spiknutí, spíš typického britského "bordelu" - distribucí přišlo do daného místa v důsledku nějaké chyby jen omezené množství výtisků, a tak je rozdělili jen "po jednom"... Problémy s distribucí míval v Glasgow i Guardian - bezelstně mi prodavačky kdysi tvrdily, že "dnes nevyšel".
Pearl Harbor II. a Pouštní bouře
V úterý 11. září došlo v New Yorku a ve Washingtonu k velké a kruté lidské tragédii. Z ohlasů na ní mám ale nepříjemný pocit, že atlantská simultánní takřka divadelní mezinárodní tryzna a proroctví o světě, který prý po této tragédii bude již jiný, zakryla hořké tušení: že se nestalo nic nového (místo nákladního vozu smrt přinesla letadla) a svět se nezmění. Přesto lze z této tragédie vytěžit pro budoucnost: méně kolektivních iluzí v bezpečnostní a vojenské oblasti. I to je cenné a zachrání to v budoucnu mnoho životů.
Velká tragédie v lidech vzbuzuje pocit, že musí být velkým, nepřehlédnutelným znamením. Jako ne každá padající hvězda zvěstovala, že se měl narodit Ježíš zvaný Kristus, ne každá velká tragédie je předzvěstí změny lidského chápání - změny doby.
Teroristické letecké útoky zvané Pearl Harbor II. byly největší americkou i světovou tragédií v dějinách terorismu z hlediska jednoho kalendářního půldne. Zároveň se ale jednalo, z hlediska celkového počtu obětí, o průměrnou tragédii, protože masakry posledních let v Africe byly ve znamení stovek tisíců obětí, z hlediska zátěže obyvatelstva jednoho státu se jedná též o průměrnou tragédii, pokud tuto tragédii vztáhneme k Izraeli, kde je post-atentátní trauma ve společnosti permanentní.
Pearl Harbor II. šokoval proto, že se lidé s ním mohli seznámit podle nejšpičkovějších kritérií amerických akčních filmů. Byl "oskarovým" snímkem do všech důsledků. Šokoval v absolutním smyslu slova, protože "snímek" v sobě koncentroval tři předpoklady strhujícího děje:
1. sugestivní zážitek, který doznívá i po skončení děje – netušený, nepředstavitelný útok
2. děj se odehrává v prostředí dominantních symbolů - masivní jednorázový útok na symboly světového obchodu a americké branné moci
3. děj vtahuje diváka do příběhu a vyvolává masivní reakci souznění.
V tragédii nazvané Pearl Harbor II. se koncentrovala destruktivní esence terorismu. Média zprostředkovala přímý přenos otřesného zážitku mimo oblast bezprostředního vnímání katastrofy. Diváci byli vtaženi do události. Protože k útoku unesených letadel nedošlo k Izraeli nebo v Portugalsku, ale na Manhattanu a proti svatyni americké branné moci, (američtí, pozn. JČ) politici tento akt vzali jako útok na celou západní civilizaci (hlavně spíše americké, pozn. JČ), protože objekty na Manhattanu i Pentagon jsou zároveň symboly západní civilizace.
Manhattan představuje symbol vyspělého mezinárodního společenství G7 (ne G8 s chudým Ruskem) vedeného atlantským křesťansko–liberálním okruhem a Pentagon je garantem akceschopnosti NATO a tím i relativního klidu atlantských států v Evropě a tím defacto i skupiny G7 jako celku.
Nebýt propojení přímého přenosu tragédie a maximální symboliky cílů pro západní politickou scénu, mnohatisícová tragédie by nepronikla až k srdci člověka za televizním přijímačem. Proto nemám pocit, že by v úterý 11. září v New Yorku došlo ke střetu kultur, že v úterý skončila doba zvaná postmoderní.
Mám pocit, který jsem zažil v roce 1991, kdy spojenecká vojska začala s Pouštní bouří. Tehdy došlo také k určitému politickému předělu, ale k jinému, než lidé tehdy tušili. Na Pouštní bouři jsem si vzpomenul před televizní obrazovkou, kde jsem byl jako divák masírován 11. září stejném způsobem jako v roce 1991. Byla zřejmá jedinečnost okamžiku, kdy tehdejší tzv. demokratický svět začal válečnou operací, která vytlačila irácká vojska z Kuvajtu. Podobně vzrušená rétorika a neustále dokola opakování několika málo hlavních záběrů, ke kterým byly postupně přimíšeny aktuálnější, došlo i 11. a 12. září.
Také nekonečné a jalové debaty z 11. září o tom, co to znamenaná a co se právě děje, vzbuzovaly pocit jedinečnosti jako v roce 1991. Jako by se měl změnit svět. Resp. to měl být (v roce 1991) důkaz, že svět se proměňuje k lepšímu. Ve skutečnosti za touto oponou obecného optimismu vysílaného CNN a dalšími TV sudičkami byl pro alianci – NATO, a ozbrojené síly USA především, přepad Kuvajtu Irákem darem z nebes.
Proč? A jaký to má vztah k tomu, co se stalo 11. září 2001?
Mírové orgie ve stínu nebezpečí
Tím, že se na začátku devadesátých let rozpadl východní blok, v politice západu se rozpoutaly mírové orgie. Politici, i nejvyšší vojenští činitelé, málem dostávali orgasmus, když hovořili o míru a odzbrojení. Míroví naivisté se snažili snížit rozpočty armád na minimum na věky věků. Vládla iluze, že rozpadem východního bloku je odzvoněno velkých vojenským konfrontacím a masivnímu investování do armádní výzbroje. Pouze někteří analytici a futurologové potichu hovořili o tom, že opak je, v ne příliš vzdálené budoucnosti, skutečností.
Válka proti Iráku pomohla křesťansko–liberálním armádám vzbudit nadšení z moderních technologií. Ačkoli se stále držela na výsluní iluze věčného míru a odzbrojení, byla dána po irácké zkušenosti zelená vývoji nejmodernějších zbraní a posílení úderné úlohy letectva. Válka s Irákem potvrdila, že další koncepce rozvoje vojsk USA a NATO musí být založena na vědeckém výzkumu směřujícím k použití pokročilých materiálů a technologií.
Díky tomu došlo sice k redukci dalšího nepotřebného železa a vojáků (čti potravy pro bomby a děla) ve prospěch moderních zbraní, ale efektivita války proti Iráku ospravedlnila další investice do nejmodernějších trendů výzbroje armád.
S vítězstvím proti Iráku skončila sotva zahájená fáze odzbrojení. Že zbrojení bylo znovu nastartováno, ale nenápadně, v pozadí vývojových kanceláří, bylo zjevné až o 6 – 7 let později, kdy byla veřejná politická atmosféra již více náchylnější k posílení úlohy armád, protože lidé měli zažity balkánské události a africká a asijská válečná ohniska na mírovém pocitu nepřidala.
Dnes již není třeba zakrývat, že maximální modernizace armád je základem budoucí politiky euro–amerického prostoru, který bude muset čelit konkurenci nově se formujících mocností v asijském prostoru.
Taková byla realita roku 1991: ale lidé v tom viděli důkaz mírové spolupráce různorodých armád. Vždyť jednotky USA bojovaly v jednom symbolickém šiku také spolu se syrskými jednotkami, což by bylo ještě před třemi roky politicky neslýchané! Jaká je souvislost s 11. zářím 2001?
Tragédie a otevření cesty
Pearl Harbor II. má dvě roviny důsledků. Jedná se o lidskou tragédii tisíců mrtvých a zároveň se dostávají zřetelněji ke slovu koncepce, které nepočítají s mírovou budoucností jako hlavní alternativou. Takové vidění budoucnosti je stále ještě kacířské, protože dosud vládne oficiálně zveřejňovaná představa, že se podaří zachovat mír v rámci prevence konfliktů a ukončení konfliktů, které již probíhají.
Tragédie zvaná Pearl Harbor II. je šokem, v jehož rámci se budou snáze prosazovat koncepce rozhodné přípravy k budoucím konfliktům. Oficiálně i v médiích se hovoří, že 11. zářím začíná nová, nekompromisní fáze boje proti terorismu, ale to je samozřejmé, protože na to voliči čekají. Daleko důležitější je nevyslovené: armády NATO, resp. především branná moc USA, se začne ještě vážněji připravovat na budoucí konflikty.
Terorismus je jen chaotický mezistupeň před globálními konflikty, které v první čtvrtině jednadvacátého století pravděpodobně přijdou.
Útok islámských radikálů na Manhattan a pentagonskou pěticípost je pouze symptomem daleko závažnější choroby, která je ještě v povzdálí. V tom je, podle mého názoru, pravý význam 11. září. Boj proti terorismu je sice nejaktuálnější, ale z hlediska budoucnosti je důležité, že se bude ochotněji naslouchat na vedoucích politických místech argumentům zdůvodňujícím přípravy na budoucí globální střetnutí.
Až 11. září odezní…
Když píši tuto stať, v TV právě Bush oznamoval, že za chvíli začne válčit s jedním vousatým pánem, povoláním milionářem a teroristou. Sliboval dlouhou válečnou kampaň proti terorismu. Obávám se, že terorismus nebude tím nejhorším, co čeká atlantskou křesťansko – liberální enklávu. Terorismus je pouze oslem, na kterém přijede paní globální krize.
Nalistoval jsem si v archivu, co jsem psal koncem roku 1997 a uveřejnil v roce 1998. Na této stati jsem nemusel 15. září 2001 měnit nic:
"Zhruba od roku 2010 budeme moci sledovat postupné zvyšování tlaků regionálních mocností na okolí a znovu se nastolí otázka definic zájmových sfér. Příchod této krize nebude zpočátku zřetelný, nevybočí z obecného rámce nervozity, obdobné dnešní: např. indicko-pákistánské přestřelky na hranicích, palestinsko-izraelská krize, řecko-turecké napětí kolem sporného ostrova a rozdělení Kypru, odmítání zásahů do vnitřních záležitostí Číny jinými státy, íránská nevraživost a vyhrožování fundamentalistických sil vůči západním státům atp. Některé z obdobných situací se mohou stát rozbuškami krizí.
Lidé si budou zvykat na "určitou nervozitu" a zvýší se postupně zbrojní výroba. Již dnes hledají západní státy prostředky na zvýšení svého vojenského potenciálu bez nutnosti zvýšit vojenský rozpočet, což je (pro rok 2015) naléhavý signál z daleké minulosti (roku 1997)."
Straším rokem 2015 hypotetickým jako s mezníkem geopolitické krize, přičemž skutečný čas krize může oscilovat kolem tohoto data s chybou několika let. Na scéně se objeví nové, rozvíjející se velmoci a bude otázkou, zda USA zůstanou jedinou aktivní velmocí. Ne nadarmo USA stahují svojí pozornost z evropského prostoru do oblasti Pacifiku a Asie.
Události 11. září jsou především varováním: takhle to bude vypadat nejen na Manhattanu, pokud podceníme terorismus, ale i přípravu armád na možný(é) globální konflikty, ke kterým může podle některých škarohlídů, dojít již kolem roku 2015…
Postscript: Zoufalství nad včerejším pořadem "Fakta" České televize
Zrušte šašky z Kavčích hor!
Tak jsem se dival na reportaz "FAKTA" a jsem z toho celkem zoufaly. Dotycna
reportaz se tykala jakesi "rekonstrukce", co vsechno museli teroriste udelat,
aby mohli provest utok na budovy v N.Y. Ach beda, jaka sebranka paranoidnich
b... obyva Kavci hory...
Reportaz zacina poukazanim na souvislost s Nostradamovym proroctvim, odtud
je i jeji nazev: "Kral hruzy". No dejme tomu, ze to jsem jeste snesl, ale
co nasledovalo, nebyl snad ani bulvar.
Bez jakehokoliv odvolani na zdroje si reporteri prohlasili, ze teroriste
byli bezmala supermani. Prvni skupina propasovala sebevrazedne komando do
USA a rafinovane je nechala studovat na pilotnich skolach.
K tomu komentar: do USA se dostane ten, kdo dostane vizum, pobyt se da
legalizovat pomerne jednoduse (to platilo zejmena za konjuktury):
ziskanim ridicaku (cca jeden den prace - napsani testu a absolvovani
podstatne jednodussi jizdy nez v Cechach) clovek dostal Social Security Number, coz
mu umoznovalo nelegalne pracovat. A nejen to: cca za 2 mesice intenzivni
prace jste byl schopen slozit i s minimalnimi jazykovymi znalostmi zkousky
na rizeni tiraka (sice ne s nebezpecnym nakladem, ale jednalo se o ty
nejvetsi tiraky s navesy).
Podobne je to i s pilotnimi prukazy: Neni to zcela levne, ale CESTI
NELEGALNI ridici kamionu si vydelali na to, aby mohli ziskat pilotni prukaz
na sportovni letadla a jeden z nich dokonce prohlasoval, ze uvazuje o tom,
ze by letal s letadlem (s lidmi) na vnitrostatnich linkach. Jesti jsem dobre
pochopil stacilo k tomu ono na ridicak ziskane Security Number a absolvovani
vycviku. Pro poradek budiz receno, ze letecka doprava je v USA pouzivana
zcela bezne a ze letadla prakticky zlikvidovala vsechny vlaky a autobusy.
No a prisla (dle CT) faze zjistovani zpusobu stavby mrakodrapu. Opet
reporteri predpokladali konspiraci na urovni CIA-MOSSAD, bla bla.... No o
jakekoliv stavbe se vsechny relevantni informace daji zjistit v prilehlem
Visitor Centru. Pravda, na jedne prehrade na rece Colorado pripadny
terorista musel zvladnout zaplatit za parkovani.
Soucasti muzea v Chicagu byla i expozice planu mrakodrapu.
Predpokladam, ze zbytek udaju (slozeni materialu) se naleza v nektere z
odbornych knih z verejne knihovny. Vstup do muzea je v utery zdarma,
legitimaci si v knihovne obstarate na svuj ridicak a doruceny dopis s vasim
jmenem a adresou.
Co nesmi chybet v kazdem filmu o teroristech? (Kurva Johny, myslim ze
cervenej drat, jo cervenej drat. Delej strihni to...) No samozreje -
pocitace. Pravda pasaz tak trochu pripominala lacine porno (Janet pracuje
jak web designerka dlouho do noci...): dramaticke zabery na PC v nadhledu,
ostre rezane obliceje uzivatelu (zrejme stale dokola spousteli Internet
Explorer), obrazovky se zrcadlily v brylich. Vrcolem byl zaber na "model"
budovy, ktery vypadal jako vytvor ucastnika kurzu "ucime se pracovat s
obrazky ve Wordu." Ale treba se mylim, pro zvyseni dramaticnosti byl sniman
primo z monitoru, takze nebyly videt podrobnosti. Chcete - li tedy vytvaret
modely budov, tak si otevrete MS Word, potom nakreslete ctverec
(vektorove), uchopte jeho roh a zkoste. Potom staci ctverec nakopirovat pod
sebe a mate jednotliva podlazi.
Cela pasaz byla doplnena informaci o tom, ze teroriste se museli "presne
trefit". Bohuzel se nikdo neobtezoval vysvetlit, co to znamena.
Pred fazi realizace museli specialiste na letecky provoz presne spocitat
kudy ta letadla letaji (opravdu ne to neexistovaly specialni stranky na
internetu?) A navic, coz je vrchol prohnanosti, museli do letadel nastupovat
a vystupovat s nozi... K tomu dodam, ze jsem totez zvladl ja, navic v
mezinarodnim letu Chicago - Frankfurt - Praha. Svycarsky zaviraci nuz
(nikoliv na papir) jsem mel v predni kapse ledvinky, kterou jsem polozil pod
detektor, a vytahl na druhem konci, pripjal kolem pasu a vyrazil do letadla
spolecnosti Lufthansa.
Tolik FAKTA.
Všichni máme "svatou" pravdu
Je vic nez poucne pokusit se proniknout do psychiky lidi, kteri se
dopousteji sebevrazednych utoku, v presvedceni ze konaji svatou povinnost.
Diky internetu jsem ze trochu zorientoval ve tvrzenich, ze Islam je
mirumilovna vira apod. Ano, muze byt, stejne jako krestanstvi, judaismus
aj. A taky ne.
Jako snad kazdy nabozensky ramec jednani je zalozen na premise, ze ma
pravdu, protoze pochazi vnuknutim od Boha. Tudiz se nemuze mylit nikdo,
kdo jej uznava. Ale velmi zalezi na uhlu pohledu, na vykladu, k jakemu
jednani ten ramec vlastne nabada. Text se casto opira o subjektivne
definovane pojmy jako treba 'spravedlivy cin'.
Jen spravedlivy cin v souladu s Bozi vuli se zdari. Rozumejme tedy, ze
libovolny zdarily cin je, nutne, spravedlivy a v souladu s Bozi vuli. Ta
bludna logika.
Z pohledu uspesneho nabozenskeho fanatika je jeho uspech Bozi vuli.
Zajiste mu ti druzi padli za obet jenom proto, ze si to zaslouzili, nebot
jeho Buh je mocny, milosrdny a spravedlivy. A jeste ke vsemu, jediny, zel
trochu jinak nez ti druzi 'jedini Bohove.'
Jinymi slovy, kdyby si to obeti v USA nezaslouzili, byvalo by se to
nepovedlo! Oc vice nad ocekavani se povedlo, o to vice je zrejme, ze Buh
to schvaluje.
Myslenkova zvracenost sama. S takto kruhovou demagoigickou logikou se neda
diskutovat. Co dal, tedy? No jasne. Je prece treba ji nemilosrdne
vyhladit, ve jmenu naseho, lepsiho opravnenejsiho ospravedlnovani.
Podle nize uvedenych odkazu pusobi bin Ladin jako clovek, ktery ma sve
stanovisko 'pravem', jako ostatne kazdy zelota.
Mysli to se vsemi spravedlive 'po zasluze'.
Zel v tomto aspektu se vsichni smrtelne znesvareni nelisime.
Vsichni mame svatou pravdu.
Odkazy:
Anglicky o Bin Ladinovi a s nim
http://www.pbs.org/wgbh/pages/frontline/shows/binladen/who/bio.html
http://www.flinet.com/~politics/jihad/jihad.htm
Koran anglicky s vyhledavanim
http://www.hti.umich.edu/k/koran/
Pojednani o Islamu cesky
http://hizbollah.hyperlink.cz/djihad.htm
http://www.muslim-inform.cz/deklarace/deklarace.htm