Co je nového v České republice

Prezident České republiky Václav Havel je přesvědčen, že případná odveta za ničivý útok, kterou připravují Spojené státy proti teroristům, je v zájmu celého lidstva. Celý exklusivní rozhovor s prezidentem Václavem Havlem přinese Česká televize v dnešním "Tady a teď" .

Poznámka TP: Zaujala mě formulace "případná odveta". V. Havel si dělá alibi pro případ, že by se americká vláda náhodou rozhodla tentokrát nikoho nevybombardovat. I to bude v zájmu celého lidstva, neboť co USA činí, dobře činí...

Poznámka TP: Obstojnou práci odvedla redakce zpravodajství, která (s částečnou výjimkou čtvrtka) dokázala sestavit relativně neemotivní, věcné večerní zprávy. To vynikne zejména v porovnání s produkty TV Nova. Pro osvěžení cituji první věty včerejších Televizních noviny - hovoří pohnutým hlasem Pavel Zuna: "Je čtvrtý den od teroristického útoku na Spojené státy. Je pátek. Mnohé z toho, co platilo ještě v úterý, už neplatí. Všichni si navíc uvědomují, že děsivý sled událostí, které si nikdo z nás nepřál, tím nekončí. Spojené státy jasně řekly, že úder vrátí. Rychle a nesmlouvavě. Čtvrtý den po atentátech by se dal nazvat dnem čekání na odvetu. (předěl) Je to přesně 24 hodin, co první z amerických oficiálních činitelů vyslovil jméno pachatele. To jméno je Usáma bin Ládin. Když ho ministr zahraničí Colin Powell pronášel, neřekl vlastně nic překvapivého. Arabský multimilionář a nejhledanější terorista světa byl od začátku hlavním podezřelým. Powell to je potvrdil. Teď už zbývá odstranit poslední setiny pochybností a pak udeřit."

Pravidelný čtenář listu Guardian=komunista.

Poznámka JČ: Dejte si pozor, paní Burešová, abyste svým černobílým viděním omylem nepřispěla k rozpoutání třetí světové války. Mohla byste v ní taky zahynout...

Temer jsem neveril vlastnim ocim, kdyz jsem cetl mnohe "blabolici" prispevky v patecnim vydani BL. Nemam zadny problem s tim kdyz nekdo vystavuje v tisku svuj osobni nazor. Mam ale problem s tim, kdyz se pod to nedokaze podepsat [ Poplach!! Velky pozor na Jiriky a Toniky.] Kdyz je pan "ctenar" srab tak by mel drzet hubu. Kredibilite BL to v zadnem pripade neprospiva.

Poznámka JČ: Nemohu nijak komentovat anonymitu tohoto příspěvku, kromě toho, že s ní osobně nesouhlasím. Co se týče jeho obsahu, autor varuje, že tragédie nynější americké katastrofy může být zneužita (už je nyní zneužívána) americkým i britským politickým vedením k manipulativnímu zvyšování vlastní politické popularity. Argumentuje, že pokud budou tito politikové smět vést nekonečnou válku proti neviditelnému a nedefinovanému nepříteli, a jen oni sami budou určovat, kdy má tato válka skončit, důsledkem může být vážné ohrožení demokracie. V žádném případě není autor proti potrestání konkrétních viníků, pokud se najdou - protestuje proti manipulativnímu politickému zneužívání emocí, anglický termín je jingoismus. Myslím, že je to argument, nad nímž bychom měli alespoň zauvažovat, než ho odmítneme. Proč je to blábol?

Včera ráno jsem slyšel v radiu v Radiozurnalu poznámku od hosta Karla Kovandy: "Americane az se rozhodnou, kdo je puvodcem teto tragedie....." (Takze dle toho se asi staci jen rozhodnout, proti komu to vyuzit, verim ze maji Americane vice rozumu....)

To je ale rec, co ?

Mam dojem (mozna je spatny), ze BL vetsinou cituji nebo otiskuji preklady clanku (nazoru) z Guardianu, je az tim nejaky ucel???

Jakou cast politickeho spektra v GB Guardian podporuje???

Odpověď JČ: Britské listy jsou médiem, které může pouze doplňovat domácí českou mediální scénu. Proto se nepokoušejí mapovat celé spektrum zpráv a názorů, ale snaží se vyplňovat mezery tam, kde česká média projevují tendenci šířit předžvýkaný, konvenční názor. BL apelují na přemýšlivého čtenáře, aby v konvenčních názorech vyhledával rozpory, a chtějí přinášet do českého prostředí myšlenky a analýzy, o nichž se tam nemluví. Nemá například myslím valného smyslu, abychom citovali redakční komentář Murdochova deníku The Times (listu, který například cenzuruje informace o porušování lidských práv v Číně, protože tam jeho vlastník Rupert Murdoch provozuje televizní stanici; Rupert Murdoch je mezinárodní ekvivalent českého Vladimíra Železného), který v podstatě včera vyzýval, aby Západ "na někoho" zaútočil co nejdříve. Nelišil se příliš od toho, co teď vidíme na Nově neb čteme v českém tisku. (Já to totiž taky všechno nestihnu přeložit, a tak vybírám texty, které jsou nečím zajímavé.) Chceme, aby se lidé zamysleli, a proto přinášíme názory, které jinak v ČR čtenář, neznalý angličtiny, nenajde. Deník Guardian je seriózní britský list, stojící mírně nalevo od středu politického spektra. Je proslulý ostře nezávislou, investigativní prací, zaměřenou padni komu padni proti jakékoliv vládnoucí moci: odhalil celou řadu skandálů v britské konzervativní i labouristické vládě a tuším loni byl odměněn titulem Nejlepší britský list roku. Je to jediný britský deník, který nemá v Británii soukromého majitele, ale řídí ho od třicátých let samostatná správní rada nadace, nezávislé na jakýchkoliv politických vlivech. Občas tiskne i texty, které mně osobně připadají naivně "levicové", zveřejňuje však občas i texty ostře "pravicové". Přiznám se, že po prolistování britského tisku nakonec většinou skončím u Guardianu, protože v něm nacházím největší množství podnětných článků a myšlenek. Konzervativní Daily Telegraph je velmi dobrý, co se týče textů ohledně vědeckých objevů a techniky, list Times má vynikajícího komentátora Simona Jenkinse, ale deník Guardian podle mého názoru je systematicky nejobjevnější, i když například jeho zpravodajství ze střední Evropy (podobně jako je tomu u ostatních britských deníků) je skandálně nedostatečné. - Proč by nemohli být slyšeni i v nynější situaci lidé, kteří mají povědomí o muslimské straně konfliktu a dokáží interpretovat, co si tito lidé většinou myslí? To máme potlačit veškerý dialog? - Publikujeme reakce čtenářů, kteří zveřejněné názory kritizují. (JČ)

• Projekt pro ČT 2001-2007 (DOC, 266 KB)
• Stručná charakteristika programů ČT1 a ČT2 (DOC, 21 KB)
• Návrh vysílacího schématu ČT1 a ČT2 pro období 2004-2007 (XLS, 45 KB)
• Grafické schéma metody Organizačního Rozvoje-OR (PPT, 34 KB)
• Ganttův diagram s ukázkou zaměstnaneckých cílů (PPT, 39 KB)
• Systémový diagram navrhované nové struktury vrcholového managementu (XLS, 21 KB)
• Systémový diagram vnějších vlivů na generálního ředitele (DOC, 40 KB)

Další dva projekty, Martina Mrnky a Vlastimila Ježka, zveřejníme v pondělí. (TP)

Účet č. 431349001/2400 (2400 je kód banky), eBanka, a. s.
Ovocný trh 8, 117 19 Praha 1 (na Ovocném trhu je oficiální sídlo banky, ale není tam klientské centrum.)

Variabilní symbol pro příspěvky 2001 (ti, po nichž chce banka konstatní symbol, mohou použít 0558).

Příspěvek lze složit (bez poplatku) na kterémkoli klientském centru banky:
   Brno, Jánská 1/3
   České Budějovice, Kanovnická 18 (podle věrohodných zpráv neexistuje)
   Hradec Hrálové, Rašínova tř. 1669
   Olomouc, K. Světlé 2
   Ostrava, Dlouhá 3
   Pardubice, 17. listopadu 238 (dtto)
   Plzeň, Šafaříkovy sady 5
   Praha, Václavské nám. 43
   Praha - Zlatý Anděl, Nádražní 23

(Prosíme čtenáře, kteří přispěli nebo přispějí tímto způsobem v hotovosti, aby nás informovali e-mailem, kde a kdy částku zaplatili - připravujeme pro všechny sponzory malý, ale exkluzivní dárek a nechceme, aby o něj anonymní sponzoři přišli.)

Výběr textů z posledních dní:

Toto je překlad článku Jeffa Sommerse ze stránek Znet.

V žargonu CIA vyvolávají akce, které jsou úspěšné, neočekávanou zápornou, kontraproduktivní reakci. CIA tomu říká výstižně "Blowback", zpětný náraz vzduchu.

Na konci druhé světové války odebraly Spojené státy oslabené Británii a Francii jejich zahraniční impéria. Mezi prvními oběti patřila středovýchodní Evropa, která byla obětována vztahům mezi oběma supervelmocemi. V důsledku téže dohody mezi supervelmocemi potlačily Řecko Anglie a Spojené státy, se sovětským souhlasem. Sověti a Západ se také dohodli, že národy v jejich sférách vlivu budou, pokud to bude nutné, v zájmu "stability" potlačeny. Demokracie na obou stranách železné opony byla poněkud odložena.

Spojené státy udržovaly pořádek během své vlády užíváním tajných i otevřených operací, které nakonec vedly k  "blowbacku", jaký jsme zažili 11. září. V roce 1953 usoudil Allen Dulles, bratr ministra zahraničních věcí Johna Fostera Dullese, že by to byl dobrý nápad udržovat pořádek v Íránu svržením jeho demokraticky zvoleného představitele Mohammeda Mossadegha. Populární Mossadegh udělal totiž závažnou chybu - rozhodl, že íránská ropa patří Íráncům a nikoliv multinacionálním společnostem, které na ně získaly práva. Znárodnil íránský ropný průmysl. Allen Dulles vyslal do země CIA s kufry plnými peněz (CIA fungovala zcela mimo jakoukoliv demokratickou kontrolu, a tak mohla vydávat, kolik peněz chtěla) a ti íránskou vládu destabilizovali. CIA vyslala svého agenta Kima Roosevelta, aby Mossadegha odstranil. Kim Roosevelt byl vnukem onoho slavného obránce ze španělskoamerické války, která také vyvolala v USA nekonečné záporné zpětné reakce. Doprovázel ho generál H. Norman Schwarzkopf - ne, nebyl to ten generál, který velel americké armádě ve válce v Perském zálivu, ale byl to jeho otec. Schwarzkopf poskytl tajné policii íránského šacha instruktáž o tom, jakých metod používají brutální diktatury proti svým občanům. To přineslo "stabilitu" a návrat ropy právoplatným majitelům. Americké olejářské společnosti dostaly 40 procent, Britové 40 procent, Holanďané 14 procent a Francouzi 6 procent.

Avšak svržením Mossadegha vznikla pětadvacet let dlouhá éra útlaku disidentů, a to vyvolalo zpětnou zápornou reakci, která posléze postihla všechny zúčastněné strany.

Nejvážnější bylo to, že v důsledku těchto amerických zásahů vznikla radikální islámská fundamentalistická reakce, která vedla k vzestupu ajatolláha Chomejního.

Částečně je tragédie z 11. září důsledkem washingtonské politiky z doby před padesáti lety.

V osmdesátých letech nalezly Spojené státy další příležitost pro kontroverzní činnost CIA na Blízkém východě. V roce 1978 se Sovětskému svazu nelíbila radikální marxistická vláda, která vznikla v sousedním Afghánistánu. Vzhledem k tomu, že Sověti užívali cynicky výrazů "marxismus" asi tak, jak občas Spojené státy užívají výrazu "demokracie", Sověti nepociťovali žádné výčitky a radikální marxistickou vládu s demokratickými tendencemi svrhli. Byli supervelmoc a vyžadovali poslušnost. Sověti ustavili v Afghánistánu vládu, která byla vůči nim loajální, a sami se pak stali obětí záporné zpětné reakce, která přispěla k rozkladu samotného SSSR.

Vzhledem k tomu, že se Spojené státy snažily po dlouhá desetiletí ustavit a udržovat nepopulární vlády ve Vietnamu, Americe se zdálo zábavné, že se Sovětský svaz octl v obdobné situaci jako ona v Afghánistánu. Mezi odpůrci Sověty podporovaného režimu v Afghánistánu byli islámští fundamentalisté. CIA přilévala olej do ohně fundamentalistických emocí, aby vyvolala vznik protisovětského afghánského hnutí, mudžahídů.

No a tady zase vznikla záporná zpětná reakce. Když se Sovětský svaz rozložil, vysoce motivovaná fundamentalistická armáda, kterou pomohly Spojené státy vytvořit a vycvičit, jak provádět tajné operace (přesně toho je zapotřebí pro teroristické činy) se nyní obrátila proti svému někdejšímu mecenáši. Sňatek mezi afghánskými fundamentalisty a CIA byl totiž zcela formální. Když se to už přestalo hodit, tito vysoce vycvičení militanti se obrátili proti druhému zdroji bídy a utrpení na Blízkém východě - proti Spojeným státům. A zase to byla neočekávaná záporná zpětná reakce.

To vyvolává otázku, proč začali islámští extremisté považovat Spojené státy za zdroj "zla"? Všichni dobře známe ty důvody. Deset let bombardování a embarga způsobilo, že se úplně rozložila v Iráku elektrická, vodárenská a zdravotní infrastruktura. Saddám Husajn je nadále u moci, avšak miliony lidí žijí v zoufalé bídě a podle údajů samotné Organizace spojených národů zemřelo více než 700 000 dětí jako důsledek těchto amerických opatření proti Iráku. Na irácké politické vedení neměly sankce žádný dopad. Saddám Husajn beztrestně pronásleduje Kurdy na severu Iráku a šiitští muslimové na jihu země také pociťují sílu Husajnovy zakrvácené pěsti. Ale Irák se nerozložil na jednotlivé národy. To bylo cílem americké politiky. Ovšem soudržnost byla udržena za cenu obrovského lidského utrpení, a to je dalším důvodem pro zápornou zpětnou reakci vůči USA.

Strašidlo americké politiky vůči Izraeli i nadále obchází USA. Izraelská vláda dostává z Ameriky obrovské množství pomoci, a to se projevuje vůči palestinským komunitám formou státního násilí. Avšak pro stabilitu na Blízkém východě je kriticky důležitý mír mezi Izraelem a Egyptem. Spojené státy sice získávají z Blízkého východu jen málo ropy, ale americké ropné společnosti tam jsou přítomny a - co je důležitější - ropa musí téci volně, má-li dobře fungovat globální ekonomika, jíž vévodí Spojené státy. Domovy Palestinců zcela běžně ničí buldozery a Palestinci žijí za vojenské okupace. Když se arabské národy pokoušejí tuto věc zdvořile přednést v OSN, tak jako se o to pokusily minulý týden na konferenci v Durbanu, Spojené státy to odmítají. V důsledku toho jásaly palestinské děti, že 11. září zahynuly ve Spojených státech tisíce nevinných lidí. Je to další záporná zpětná reakce.

Amerika bude v blízké budoucnosti činit mnoho rozhodnutí ohledně toho, jak by se měly Spojené státy angažovat ve světě. Doufejme, že si bude pamatovat, že činy mívají své následky. Šovinistická reakce může dopadnout velmi špatně. Záporná zpětná vazba se může dostavit okamžitě, anebo dřímat po dlouhá desetiletí. Když k ní dojde, důsledky jsou katastrofální.

Jsme v situaci, kdy buď vyvoláme eskalaci násilí, anebo budeme schopni zkoumat svou historii způsobem, který nám odhalí, jak tyto kaskádovité série tragédií ukončit. Doufejme, že zvítězí rozum.

Tak to dospělo až k tomuhle. Celá historie Blízkého východu - rozklad ottomanské říše, Balfourova deklarace, lži Lawrence z Arábie, arabské povstání, založení státu Izrael, čtyři arabsko-izraelské války a 34 let brutální izraelské okupace arabského území - to všechno bylo zlikvidováno během několika hodin - tím, že osoby, které tvrdí, že zastupují rozdrcené, ponížené obyvatelstvo, zaútočily odvetou zlem a neuvěřitelnou krutostí odsouzeného národa. Je spravedlivé - je etické - napsat toto tak brzo, bez jediného důkazu, když se ukázalo, že poslední barbarský atentát, v Oklahomě, byl dílem domácích Američanů? Obávám se, že ano. Amerika je teď ve válce a pokud se drasticky nemýlím, zemře na Blízkém Východě nyní mnoho tisíc dalších lidí a možná zemře mnoho dalších lidí i v Americe. Někteří z nás už jsme dlouho varovali, že dojde k výbuchu. Nikdy jsme však neočekávali tuto noční můru.

Ano, člověk okamžitě myslí na Osamu bin Ladena, na jeho peníze, na jeho teologii, na jeho hrůznou soustředěnost, s níž chce zničit americkou moc. Seděl jsem před bin Ladenem, když líčil, jak jeho muži pomohli zlikvidovat ruskou armádu v Afghánistánu, a tedy zničit i Sovětský svaz. Jejich nesmírné sebevědomí jim umožnilo, aby vyhlásili válku i Spojeným státům.

Avšak tohle není válka demokracie proti teroru, jak bude svět v následujících hodinách a dnech přesvědčován. Týká se to také amerických řízených střel, které rozbíjely palestinské domovy, a amerických vrtulníků, které v roce 1996 střílely na libanonskou sanitku, a  amerických dělostřeleckých salv, které o několik dnů později zničily vesnici jménem Qana, a  libanonských bojůvek, placených a oblečených do uniforem spojencem Ameriky Izraelem - které sekaly lidi na kusy, zabíjely a znásliňovali v palestinských uprchlických táborech.

Ne, není pochyb o tom, že to, co se stalo, tento útok proti Spojeným státům, je absolutní zlo, které nelze vyjádřit slovy. To, že Palestinci mohli oslavovat masakr tisíců nevinných lidí, není jen symbolem jejich zoufalství, ale také jejich politické nezralosti, jejich neschopnosti pochopit to, z čeho vždycky obviňovali izraelského nepřítele - že jedná nepřiměřeně. Avšak varování přicházelo v minulosti dost. Všechna ta léta rétoriky, všechny ty hrozby zaútočit na samé srdce Ameriky, useknout hlavu "americkému hadu" - považovali jsme to za prázdné výhrůžky. Jak by mohla skupina zaostalých, konzervativních, nedemokratických a zkorumpovaných režimů a malých, násilných organizací, vyplnit takové absurdní hrozby? Teď už víme jak.

A v oněch hodinách, které následovaly po úterní katastrofě, jsem si začal uvědomovat ony další, neuvěřitelné útoky proti Spojeným státům a jejich spojencům, které se nyní zdají ve srovnání s nynějším masakrem naprosto minimální? Nenačasovali sebevražední atentátníci, kteří v Bejrútu 23. října 1983 usmrtili 241 amerických a téměř 100 francouzských vojáků, své útoky také nesmírně precizně?

Mezi zničením americké námořní základny a usmrcením Francouzů, kteří byli ve vzdálenosti 5 kilometrů, uplynulo jen 7 vteřin. Pak došlo k útokům na americké základny v Saúdské Arábii a k loňskému - ukazuje se nyní, že téměř úspěšnému - útoku potopit americkou válečnou loď USS Cole v Aidenu. A jak lehké bylo naše selhání! - nepovšimli jsme si nové zbraně na Blízkém východě, jíž se ani Američané ani nikdo ze Západu nemůže vyrovnat - zoufalstvím poháněného sebevražedného atentátníka.

Veškerá americká moc, její bohatství a arogance - budou nyní říkat Arabové - nedokázala ochránit největší světovou mocnost před touto zkázou.

Novináři, i ti, kteří se doslova brodili krví na Blízkém východě, nemají v tomto případě slov. Strašlivé, hrůzné, nevyjádřitelné slovy, neodpustitelné - v následujících dnech se tato slova stanou vodou mizející v poušti. A dojde také, přirozeně a nevyhnutelně, a zcela nemorálně, k pokusům zamlžit historické křivdy a krveprolévání a nespravedlnost, které vyvolaly tuto americkou katastrofu. Bude se nám kázat o "nesmyslném terorismu" - ten výraz "nesmyslný" je velmi důležitý, jestli je potřeba, abychom si neuvědomili, jak nenáviděnou se stala Amerika v zemi, kde se zrodila tři velká náboženství.

Zeptejte se Araba, jak reaguje na smrt tisíců nevinných lidí, a bude reagovat tak, jak by měli reagovat všichni dobří a slušní lidé, že je to neuvěřitelný zločin. Ale pak se zeptá, proč jsme my nepoužívali těchže slov, ohledně sankcí, které zničily život asi půl milionu dětí v Iráku, proč jsme nezuřili, když bylo během izraelské invaze do Libanonu v roce 1983 usmrceno asi 17 500 civilistů, proč jsme dovolili jedinému národu na Blízkém východě, aby ignoroval rezoluce Rady bezpečnosti OSN, ale bombardovali jsme a postihovali jsme sankcemi všechny ostatní národy, které se pokusily o totéž. A všechny tyto základní důvody, proč loni v září začal Blízký Východ hořet - izraelská okupace arabského území, vyvlastňování Palestinců, bombardování a státem podporované popravy, izraelské mučení - to všechno teď musí být zamlženo, aby to ani v nejmenším racionálně nevysvětlilo nynější divošský útok na Spojené státy.

Ne, nebyla to vina Izraele - můžeme si být jisti, že Saddám Husajn a další groteskní diktátoři to budou tvrdit - ale zlý vliv historie a náš podíl na jejím břemeni nese část viny sebevražedných atentátníků. Naše nesplněné sliby, možná i naše likvidace otomanské říše, vedly nevyhnutelně k této tragédii. Amerika financuje války Izraele už tolik let, že si myslela, že to bude pro ni zadarmo. Už tomu tak však v budoucnosti nikdy nebude. Bylo by to činem neuvěřitelné odvahy a moudrosti, kdyby se Spojené státy na okamžik nyní zastavily a zamyslely se nad svou rolí na světě, nad nezájmem své vlády o utrpení Arabů, nad hloupostí svého nynějšího prezidenta.

Avšak samozřejmě, Spojené státy budou chtít zaútočit proti "světovému terorismu", a kdo je může za to kritizovat ? Ano, kdo by vůbec kdy mohl ukázat nyní prstem na Američany, kteří užívají pejorativního a někdy rasistického slova "terorismus"? Mnoho lidí rychle odsoudí jakékoliv pokusy argumentovat, že bychom měli zkoumat skutečné historické důvody, proč došlo k tomuto činu násilí v rozsahu světové války. Ale pokud to neučiníme, budeme čelit takovému konfliktu, jaký jsme nezažili od Hitlerovy smrti a porážka Japonska, Koreje a Vietnamu ve srovnání s tím bude jen bagatelou..

Před osmi lety jsem pomáhal natočit televizní seriál, který se snažil vysvětlit, proč tolik muslimů nyní nenávidí Západ. Včera večer jsem si vzpomněl na některé muslimy v tomto filmu, na jejich rodiny, popálené bombami a zbraněmi, vyrobenými ve Spojených státech. Hovořili o tom, jak jim nikdo nepomůže, jen Pánbůh. Teologie proti technologii, sebevražedný atentátník proti jaderné velmoci. Teď jsme se poučili, co to znamená.

Fabiano Golgo

Už když jsem ten esej četl loni, nedokázal jsem se ubránit pocitu, že Říman by na počátku prvního tisíciletí napsal skoro totéž.

Bohatému "novému člověku" ­ homini novo hovícímu si ve své vile v  neapolskénm zálivu by jistě připadalo stejně nemyslitelné, že by se římská říše zhroutila. Latina byla koneckonců všeobecným jazykem. Vážná vojenská hrozba z východu ­ říše Parthů ­ zmizela. Řím ovládl světovou ekonomiku. Římská společnost v rozsahu, v jakém bylo možné, aby ctižádostivý otrok získal pro své děti plnoprávné občanství,­ byla otevřená vůči talentovaným lidem mimo ni. Kde se černal na  obzoru jaký mrak? Římané mohli naprosto věřit tvrzení, že dějiny skončily podobně jako Fukujama.

Když se tedy Wolfova slova zdála poněkud zpupná i v roce 2000, o  kolik více nám taková připadají nyní, po ranách osudu, které stihly Washington a New York? Dostalo se nám hrůzného a názorného připomenutí, že žádná civilizace není nikdy v bezpečí, že dějiny nekončí, že nároky na "nadřazenost ve všech záležitostech" jsou klamné a že všechny říše musí nakonec zaniknout.

Amerika se samozřejmě nerozloží přes noc jenom proto, že se zřítily dvě budovy, jakkoli symbolické. Američané podobně jako Římané jsou nejdůmyslnější, nejvynalézavější a ­ když jde do tuhého ­ nejukázněnější lidé na světě. Ovšem poprvé od konce studené války nás přepadá nepříjemný pocit, že budoucnost není tak jistá a neměnná, jak se kdysi zdálo.

Jak podivné je, že právě Ameriku ­ národ, který převážnou většinou věří v nejvyšší bytost, tak zaskočí, když jí otřese hrstka lidí, kteří mučednictví považují za nejvyšší životní cíl.

Nyní se pokusí nad iracionalitou zvítězit racionálními prostředky. Je zvláštní, že na prahu třetího milénia se racionalitou rozumějí řízené střely Tomahawk, neviditelný bombardér B1 a útočný vrtulník Apache. Těžko říci, zda tyto prostředky budou účinnější než hromadné přibíjení na kříž a pogromy na křesťany ve starověkém Římě. Z  vojenského hlediska Amerika podobně jako Řím využívá ohromné technické převahy nad svými nepřáteli,­ ovšem s jedním zásadním rozdílem. Na rozdíl od Římanů Američané, neboť mají jinou mentalitu, nejsou tak ochotní podstupovat oběti.

Noční můra, která nyní straší Západ, je mnohem záludnější a má více hlav. Každá bomba, která dopadne na základny fundamentalistů a na obyvatele států, kde fundamentalisté působí, pravděpodobně stvoří jen další mučedníky, další fanatiky, další teroristická zvěrstva.

Není to nakonec právě nesmírný úspěch amerického impéria, jeho všudypřítomnost, v důsledku čeho je, podobně jako říše římská, Amerika tak zranitelná? Může Amerika opravdu doufat, že lze být zároveň všude?

Může skutečně podporovat Izrael, pacifikovat Irák, usmiřovat Írán, zastrašovat Libyi, vybombardovat Taliban, zjednávat pořádek na  Balkáně, odstrašovat Čínu, aby nenapadla Tchaj-wan, vybudovat kosmický raketový štít na ochranu před zbloudilými ruskými střelami, opevnit hranice tak důkladně, aby se neopakovaly hrůzy minulého týdne - může toto všechno zvládnout a zároveň odvrátit recesi a být nadále motorem světového hospodářství?

Prezident Bush v úterý v noci prohlásil, že třebaže se zřítily mrakodrapy, Amerika se nezhroutí. Zřícení Světového obchodního střediska však dozajista značí konec éry americké hegemonie a počátek temnějších a nejistějších časů.

O čem se mlčelo, bylo poznání, že Amerika ­ a nikoli Švédsko, Chile, Kanada či jiná země­ se stala cílem, protože většina obyvatel planety Země ji považuje za individualistické, pokrytecké a sobecké impérium. Jeden můj americký známý se na mě rozkřičel, když jsem mu to řekl, a připomněl mi, že "ani Evropané by nežili svobodně, kdyby Američané neprolili krev ve dvou světových válkách, které nerozpoutali". A pokračoval v tom duchu, jak je zbytek světa necivilizovaný, jak by věda bez Američanů nic neznamenala, technika by byla na úrovni padesátých let (nemám ani potuchy, jakým "vědeckým" postupem k tomuto závěru dospěl), že světovým jazykem by byla,­ a to se značným znechucením,­ francouzština...

Největší chyba velké části obyvatel světa právě nyní spočívá v tom, že hledají "padouchy" stejně jako v ­amerických ­ filmech. Nekladou si zásadní otázku: co jsme udělali, že nás tolik lidí nenávidí?

Například to, že Kuvajt, ­monarchii, kde ženy nemají téměř žádná práva a kde demokracii nemají ani ve slovníku,­ bylo třeba "zachránit", nikoli však Rwandu. Nebo že je třeba uvalit embargo na  Kubu, protože proti Fidelovi a jeho zlému režimu se musí bojovat, nikoli však na Čínu a její ještě horší pošlapávání lidských práv. Anebo že Ariel Šaron může zabíjet stejně jako jeho předchůdci, Palestinci však ne. Mohli bychom pokračovat dál a dál, lze to však vyjádřit stručně: strýček Sam pečuje o lidská práva jen těch, z nichž má nějaký obchodní prospěch. Cynické odmítnutí pomoci lidem, kteří hromadně umírají v Africe na AIDS, jenom kvůli zájmům farmaceutických společností, to dobře ilustruje. Ve jménu byznysu je dovoleno skoro všechno. Na každé dolarové bankovce je napsáno "v Boha věříme", což je spíše symbolické a zároveň rozporné, když vezmeme vážně učení jejich oslavovaného Ježíše Krista.

Soustředit se na Araby, jako kdyby to byla zvířata jiného druhu, lačnící po americké krvi, je obrovská chyba. Kdyby strýček Sam začal provozovat kapitalismus s lidskou tváří, a ne darwinistický kapitalismus, řídě se zásadou "lidé, nikoli zisk", možná by nepřátelé Ameriky nebyli tak početní. Je zlé, že kvůli tomu bylo zmařeno tolik nevinných lidských životů.

Fabiano Golgo

Po zhroucení Pentagonu a Světového obchodního centra, které na televizních obrazovkách sledovali lidé po celém světě, následovalo zhroucení americké psychologie. Rozplynul se pocit, že obyčejní Američané jsou imunní vůči řádění nepřátel Ameriky, protože je chrání neomylní agenti CIA a FBI, námořnictvo a další policejní a tajné služby. Za své vzal v Američanech pečlivě budovaný pocit distance mezi zámořskými aktivitami jejich vůdců - politiků, diplomatů, manažerů, generálů - a jejich osobní bezpečností.

Tato psychologie imunity, tento imaginární kokon, byl po léta spřádán z vláken různých předpokladů. Jeden z předpokladů je morální: Vezmeme-li v úvahu dobrotu americké demokracie, žádný nepřítel s podporou veřejnosti se na Ameriku nemůže zlobit dlouho. Druhý předpoklad je technický: Snad jen šílenec by se pokusil napadnout "Americkou pevnost" vybavenou těmi nejmodernějšími technologiemi. A třetí předpoklad je kulturní: Američtí "nejlepší a nejchytřejší" technokraté jsou natolik sofistikovaní, že je přece nemůže přechytračit rolník s divokým pohledem ze zapadákova někde ve Třetím světě.

Tato myšlenková konstrukce se však zřítila v oblaku dýmu ve chvíli, kdy byly podle ďábelského plánu napadeny instituce vojenské a finanční moci. CNN se opakovaně dotazovalo Pentagonu a expertů z Kongresu, jak mohlo k něčemu takovému dojít "v místech, o kterých jsme se domnívali, že jsou nezranitelná". Co se má říci Američanům, kteří mají pocit, že byli "podvedeni", protože byli přesvědčeni o tom, že USA jsou nejbezpečnějším místem na světě? Na to pochopitelně neexistuje žádná odpověď, protože k přesvědčení, že Spojené státy jsou nezranitelné, nebyl nikdy jakýkoli racionální důvod.

Nicméně tato psychologie imunity byla pečlivě rekonstruována po válce ve Vietnamu, tedy po sérii jistých rozhodnutí amerických vůdců, díky kterým mnoho Američanů přišlo o své syny. Když viděl jak se národ krčil hrůzou, prezident Jimmy Carter se domníval, že ví, jak jej ujistit o tom, že před ním leží bezpečí a klid. Pokusil se změnit americkou zahraniční politiku z agresivního intervencionalismu svých předchůdců Kennedyho, Johnsona a Nixona – a brzy ukázal svou neschopnost ve Střední Americe, Afghánistánu a Íránu. Pohled na americká rukojmí muslimských fundamentalistů v Teheránu mu nehrál do karet. Američané se už beztak cítili slabí a zranitelní. Co chtěli byl pocit síly a nezranitelnosti, pocit, který jim poskytovaly filmy, které země produkovala a na které se s nimi díval celý svět.

To přesně pochopil Ronald Reagan. A přesně to prostřednictvím slov, obrazu a rozpočtů předkládal národní psychice. Rozhodl se pro nejrozsáhlejší zbrojení v době míru v americké historii, včetně bombardérů B-1 a Stealth a do raketového systému přidal 16 000 nových jaderných hlavic. To byla ta "silová" část. "Nezranitelné" části se říkalo Strategická obranná iniciativa, neboli Hvězdné války. Mělo-li zesílené chřestění zbraněmi do tváře Sovětského svazu zvýšit riziko nukleárního útoku, Reagan nabídl vesmírný štít, "prostředek", jak řekl v televizním projevu, "k tomu, abychom z nepřátelských jaderných zbraní učinili impotentní a zastaralé hračky". Jedna z verzí měla používat laserové paprsky, pumpované z jaderných výbuchů na satelitech na oběžné dráze. Projekt dostal název Excalibur.

Téměř vše k čemu došlo po Reaganově projevu 23. Března 1983 spíše potvrzovalo než vyvracelo americké poselství, že Amerika je připravena vložit se do problémů jiných národů bez toho, aby zavlekla válečné násilí na vlastní půdu.

Máme pochopitelně k dispozici prvotřídní lekci z Pouštní bouře, která se stala přehlídkou všech těch supermoderních zbraní, které existují díky Reaganovým financím. Jen několik dní před tím Amerika tajila dech v očekávání počtu mrtvých. Veřejnost byla ve své podpoře operace rozdělena přesně na dvě poloviny, a to ještě ve chvíli, kdy první stíhačky trestaly Bagdád. Ale s každým novým záběrem robotických "inteligentních" bomb, které vykonávaly nebezpečnou práci a s každým vítězoslavným úsměvem amerického letce, který mluvil o úspěšném zásahu, veřejná podpora šplhala vzhůru. Ve chvíli, kdy CNN přinesla záběry mrtvých iráckých těl podél silnice v kuvajtské Jahvě, bylo rozhodnuto. Amerika byla schopna vést rozsáhlou válku proti čtvrté největší armádě na světě a přitom ztratit pouze hrstku vlastních mužů.

Tyto vzpomínky nemají zpochybnit cíle operace či snad dokonce sympatizovat se Saddámovým despotickým režimem. Jde o zdůraznění poselství nesmírné odtrženosti, které Pouštní bouře vyslala do světa. Amerika mohla jednat beztrestně a Američané se mohli spokojeně věnovat domácím radovánkám (v podobě konzumu a sebepovyšující kultury) kvetoucího hospodářství.

Válka přirozeně po sobě zanechala stopy nenávisti nejen mezi těmi, kteří se stali oběťmi bombardování, ale i mezi desítkami tisíc těch, kteří strádali hladem či zemřeli na nemoci v důsledku mnohaletých sankcí, ale to Američany nijak nevzrušovalo, protože pro ně to zdánlivě nemělo jakékoli okamžité a osobní důsledky. Jak roky ubíhaly, čas od času nechal prezident Clinton z hlídkujícího letounu vystřelit raketu na irácký vojenský cíl, což nezbytně zabilo i civilní obyvatele v blízkém okolí cíle, ale nepředstavovalo riziko pro americké vojáky. Zprávy o takových událostech rychle vyšuměly ze stránek tisku a zmizely z televizních obrazovek.

Když mrakodrapy Světového obchodního centra v roce 1993 vzplanuly poprvé, byla opět posílena zvrácená psychologie imunity. Věže, které byly tak technologicky vyspělé, odolaly. Ztráty byly tragické, ale ve srovnání s leckterým železničním neštěstím nestály za palcové titulky "Útok na Spojené státy". Zločinci byli chyceni a po zásluze potrestáni, nevyjímaje jejich slepého vůdce. Byla posílena ochranka a život šel dál.

Vše se změnilo 11. září 2001.

V čele Spojených států amerických dnes stojí prezident, který je synem vrchního velitele operace Pouštní bouře a tento "junior" přišel s vlastním plánem "Juniorských hvězdných válek". Jeho ministr vnitra, který operaci Pouštní bouře řídil, vytvořil Powellovu doktrínu, která stanoví, že armáda se nenechá zavléct do války, pokud nebude jasně určen nepřítel. Americká veřejnost je jednoznačně pro a dostupná palebná síla je natolik obrovská, aby zaručila vítězství při minimálních ztrátách na životech. To je poměrně nová definice prahu války a vypovídá o tom s jakou bázlivostí musejí představitelé USA zacházet s pocitem bezpečnosti a blahobytu svých občanů.

A tak George W. Bush prohlásil za svou hlavní prioritu v oblasti armády a zahraniční politiky vytvoření mechanismu pro zničení hrstky raket, vržených proti Spojeným státům tím či oním "rudým národem", za 100 miliard dolarů. Amerika má pocit, že ve světě bezpráví musí hrát roli četníka, ale Američané už tento pocit nesdílejí, pokud se rizika doma zdají býti příliš hmatatelná.

I nadále vnucovat Američanům sen o světě drženém na uzdě však od nynějška bude mnohem těžší.

Události z 11. září ukázaly, že věřit na štít proti "rudým národům" je hloupost. Takový štít je jen psychologickou iluzí.

Článek vyšel v americkém listě The Sun Herald, anglická verze je zde

(...)

Po katastrofách v Světovém obchodním středisku a v Pentagonu vzniká důležitá otázka: může koexistovat bezpečnost státu a zároveň občanská svoboda?

Tato otázka bude stát v popředí a bude zkouškou prezidenta Bushe a jeho vlády, kteří nyní stojí v čele zděšené a hněvivé zemi.

V zájmu bezpečnosti státu, jsou přesvědčeni experti, budou nyní vznášeny požadavky na vlezlejší užívání odposlechu, domovních prohlídek, zadržování osob a jejich "profilování" ve snaze najít teroristy. Vypracovávání "profilu" teroristů bude pravděpodobně založeno na barvě kůže a na národním původu a na etnicitě a tvrdě to postihne zejména arabské Američany a muslimy.

"Považujeme se nyní za bojiště - tak intenzivně, jak tomu nikdy nebývalo, a náš pocit výsadního postavení, ochrany a izolace od vnějšího světa byl navždy zlikvidován," konstatoval Henry Aaron, čelný odborník na státní politik v Brookings Institution.

Konečný dopad ... na americkou duši ... bude hluboký a projeví se to i na politickém systémů i na způsobu toho, jak žijeme. Tohle není bezvýznamná událost."

V dobách národní krize se americká veřejnost a Kongres postaví pevně za  prezidenta, který hraje klíčovou roli. Musí zvládnout situaci, uklidnit národ a vyvést ho z tragédie.

To učinil Lyndon Johnson poté, co byl v roce 1963 zavražděn prezident Kennedy.

"Když jeho letadlo přistálo ve Washingtonu, začal nejen jednat prezidentsky, ale prezidentsky tak, že to na všechny učinilo obrovský dojem," vzpomíná Fred I. Greenstein, předseda studií politického vůdcovství na Princeton University.

Teď je na řadě Bush.

"Je to pro něho příležitost stát se skutečným prezidentem," řekl Greenstein.

Pearl Harbor se sice zdál zjevnou analogií pro úterní útoky, ale historik David M. Kennedy si není jistý, že je to správná analogie.

Jistě existuje společný rys drtivého překvapení, ale Pearl Harbor byl vypočítavý a jasný akt války, který spáchal jiný národ.

Jak se začínají hledat pachatelé úterní katastrofy, Kennedy vidí vážné nebezpečí, že by mohly být ideály americké svobody ochromeny a smeteny stranou v nynější bouři hněvu, při zbrklé touze po pomstě a v rámci požadavku o ochranu před budoucími útoky.

Během druhé světové války internovaly Spojené státy tisíce Američanů japonského původu, což se považuje za tragickou chybu.

Trvale jsou ohroženy "nikoliv naše bezpečnostní zájmy v běžném smyslu toho slova", ale "udržování občanských svobod a otevřené společnosti. Je důležité, abychom se nestali obsesivně paranoidními ohledně možné vnitřní hrozby terorismu," konstatoval Kennedy, historik na Stanford University, který získal Pulitzerovu cenu za svou knihu "Freedom from Fear: The American People in Depression and War, 1929 - 45" ("Svoboda od strachu: Americký lid během hospodářské krize a během války, 1929-45").

Prezident Bush nyní konstatoval, že "prochází rozhodnost našeho národa zkouškou", avšak Kennedy argumentuje, že by rád věděl, jak si Bush přeje, abychom tomu rozuměli.

Povšiml si, že prezident Roosevelt po vybombardování Pearl Harboru složil dvě zkoušky z dobrého politického vedení. Nezačal panikařit a dál důvěřoval síle a vitalitě americké společnosti.

"Potřebujeme si uvědomit, jací jsme to lidé, jaká jsme to země," konstatoval Kennedy. "To je také ohroženo a je potřeba to zachovat."

V takovouto chvíli národ nevyhnutelně pohlíží směrem k prezidentovi a očekává od něho ujištění, že budou viníci potrestáni, že se všechno vrátí k normálu.

"Musí pro lidi vysvětlit události, identifikovat příčiny a vysvětlit, proč je to pro zemi významné," konstatoval David Hart, profesor veřejné správy na Harvard University. "Znamená to, že musíme změnit svůj každodenní způsob života? Máme změnit způsob své dopravy nebo komunikační systémy takovým způsobem, že by to ovlivnilo náš každodenní život?"

V době velkých krizí má prezident obrovské pravomoci a ne všechny jsou definovány v ústavě. Během občanské války suspendoval Abraham Lincoln právo habeas corpus (člověk nesmí být držen ve vazbě déle než 24 hodin, aniž by nebyl obžalován) a dovolil vojákům Unie, aby zatýkali a věznili lidi bez oficiální obžaloby.

V dobách krize jsou následky dvojí: krátkodobé a dlouhodobé, konstatoval Stephen Wermiel, profesor práva na American University ve Washingtonu.

"Krátkodobý problém spočívá v tom, do jaké míry se bezpečnostním složkám podaří začít se vyhýbat se omezením, uvaleným na odposlouchávání komunikací, domovních prohlídek, zadržování lidí na hranicích, zadržování lidí na letištích a v přístavech, do jaké míry jim nyní bude povoleno vytvářet "profily" údajně nebezpečných lidí na základě barvy kůže a národní totožnosti.

"Myslím, že k tomu dojde okamžitě," řekl Wermiel. "Začnou užívat pravomoci, aniž by dodržovali to, o čem jsme si mysleli, že to jsou pevně zavedené občanské svobody. Představa pravděpodobné viny bude nyní daleko přijatelnější než dříve. Očekávám, že každá muslimská organizace, vzdáleně podezřívaná ze sympatií se skupinami, podezřívanými z terorismu, bude nyní odposlouchávána a sledována a možná bude docházet i k domovním prohlídkám." A emoce veřejnosti to budou podporovat.

"Doufám, že se nestaneme obětí paniky a nezapomene na tradici ochrany práv všech Američanů, z níž byla tato země vybudována."

Jaromír Křepelka

Podle zatim nepotvrzenych informaci stoji za uderem na dve budovy v New Yorku saudsko arabsky milionar bin Ladin, ktery se udajne ukryva v Afganistanu. Je to clovek, ktery spolu s tzv. bojovniky za svobodu v obdobi sovetske okupace Afganistanu byl vycvicen a vyzbrojen s vydatnou pomoci USA. Stejni lide jsou nyni obavanymi teroristy, kteri svuj hnev za podporu izraelske okupace arabskych uzemi obraceji proti USA.

Mimochodem, bez medialni hysterie, jako je tomu v pripade zriceni dvou budov v New Yorku, vcera proslo Izraeli zniceni dokonce tri budov na palestinskem uzemi. Pritom relativni skody (v prepoctu na obyvatele) a souhrnne pocty obeti soucasneho izraelskeho terorismu jsou podstatne vyssi nez v pripade uderu na dve newyorske budovy. Medialni bicovani emoci neodpovida vyznamu tohoto teroristickeho utoku, ktery by cynicky mluvci NATO oznacil pouze jako presne vedeny uder s vedlejsimi obetmi. Ozyvaji se hlasy vyhladit kdekoho, kdo by mohl mit neco spolecneho nejen se zricenim budov v New Yorku, ale dokonce s islamem vubec. Otazka pro tyto kriklouny je, ma to byt Saudska Arabie, odkud bin Ladin a jeho rodina pochazeji i se zde pritomnymi americkymi vojaky, clenove hnuti Taliban, kteri ukryvaji bin Ladina, Pakistan, na jehoz uzemi se bin Ladin a spol. vycvicili a ziskali zbrane, USA, ktere bin Ladinovi a Talibanu pomohly ziskat jejich soucasne pozice a na jejichz uzemi byli sebevrazedni piloti vycviceni?

Proto americkym politikum doporucuji, aby prehodnotili svuj postoj k terorismu a konecne si uvedomili, ze terorismus je terorismus bez ohledu na to, jak vznesene cile za nim stoji. Proto Cecenec pokladajici bomby v moskevskych panelacich neni bojovnik za svobodu Cecny, mudzahedin smerujici dopravni letadlo na Svetove obchodni centrum neni bojovnik za svobodu islamskych zemi, Albanec prevleceny za britskeho vojaka zabijejici srbske rolniky neni bojovnik za svobodu Albancu, Filipinec urezavajici hlavy rukojmim neni bojovnik za svobodu filipinskych muslimu, Palestinec odpalujici bombu na svem tele v izraelske kavarne neni bojovnik za palestinsky stat, izraelsky vojak zabijejici deti hazejici kameni neni ochrance zapadnich demokratickych hodnot. Nastal take cas, aby americti politici prehodnotili svou podporu Statu Izrael, jehož teroristicke akce nutne vyvolavaji teroristickou odvetu a navrhly Valnemu shromazdeni OSN ukonceni jeho existence v soucasne podobe.

Od amerického prezidenta až dolů si celý národ přeje pomstu. Avšak nikdo se nezamýšlí nad tím, zda rozsáhlý útok v zahraničí zastaví terorismus, píše Gay Alcorn.

Američané tvrdí, že jsou ve válečném stavu, a myslí to vážně. Senátor John McCain, celostátní hrdina, protože strávil řadu let jako válečný zajatec ve vietnamském zajateckém táboře, charaterizoval náladu amerického národa jako "zuřivost, kterou zvládáme sebeovládáním".

"Američané nyní vědí, že jsme ve válečném stavu, a učiní potřebné oběti a projeví rozhodnost, které je zapotřebí, abychom zvítězili," uvedl.

"Říkám našim nepřátelům: 'Už na vás jdeme. Nechť je vám Bůh milostiv, protože my milostivi nebudeme'".

Donald Rumsfeld, válečník z období studené války, je nyní šéfem amerického ministerstva obrany. Promluvil, jak má ve zvyku, zcela otevřeně:

"Jsem prostě staromódní. Myslím si, že je rovnou nejlepší zasáhnout."

Existuje v těchto dnech obrovského šoku a smutku jen málo komentátorů, kteří by nenaléhali, aby se Amerika rychle a drtivě pomstila, i kdyby to mělo znamenat náhodné násilí vůči civilistům.

Chabý návrh, že snad by měli být pachatelé pohnáni před soud, je odmítán jako naivní. Přesto však ještě před několika lety byly na pořadu dne procesy s teroristy. "Nejsme národem, který by se mstil jen pro mstu," řekla bývalá ministryně zahraničí Madeleine Albrightová v roce 1998 poté, co byla bombovými atentáty napadena americká velvyslanectví v Africe.

"Amerika nezapomíná na svůj vlastní právní systém, když hledá ty, kdo nám uškodili."

Rozdíl mezi tehdejší dobou a nynějším teroristickým útokem proti Světovému obchodnímu středisku a Pentagonu spočívá v tom, že tyto útoky nejsou považovány za  strašlivé zločiny, jimiž by se mělo zabývat soudnictví, ale jako "válečné činy", jak to charakterizoval prezident Bush.

Jen si poslechněte Williama Benneta, respektovaného zastánce konzervativních a rodinných hodnot, který hovořil ve čtvrtek v CNN o tom, co by se mělo udělat s fundamentalistickými islámskými teroristy, o nichž se všeobecně předpokládá, že nesou vinu za zvěrstva, spáchaná v New Yorku a ve Washingtonu.

"Není to otázka soudního případu, nejsme u soudu," řekl. "President Roosevelt neřekl Japonsku, že ho požene před soud, řekl, že ho donutí kleknout."

Pro Bennetta nastal nyní "okamžik morální čistoty" a "Spojené státy by se měly chovat jako ve válce".

Je to ocelový postoj, který podporuje rostoucí volání po pomstě od téměř všech Američanů. Během devadesátých let byli Američané samolibí a bohatí a zaměřili se na sebe - chtěli se vyhýbat vojenským ztrátám. To se změnilo, alespoň teď. Průzkumy veřejného mínění zjistily, že 90 procent dotazovaných chtějí pomstu, i kdyby to mělo znamenat válku. Téměř šest z 10 Američanů je přesvědčeno, že dojde k válce.

Američané přišli o nevinnost už před mnoha lety, ale tohle je jiné.

Více než polovina Američanů zastává názor, že úterní atentáty jsou začátkem systematických teroristických útoků proti Spojeným státům.

Podporován takovýmito názory, zdá se, že se prezident Bush připravuje na válku a na riziko velkého množství obětí. Jeho vláda trvá na tom, že dosud nebylo učiněno žádné rozhodnutí ohledně toho, jakou formu bude mít odveta a kdy k ní dojde.

Oficiálně nechce americká vláda ani potvrdit, že je saúdský uprchlík Osama bin Laden považován za podezřelého, ale neoficiálně je přesvědčena, že existuje rostoucí množství důkazům, že za útoky nesou odpovědnost skupiny spojené s tímto údajným teroristou.

Ministr zahraničních věcí Colin Powell přislíbil, že bude pronásledovat nejen pachatele zločinů, ale i ty, kdo je skrývají - "kořeny terorismu". Jsou prý už připraveny plány na raketové útoky proti Afghánistánu, kde se prý bin Laden skrývá, a dokonce na vyslání tisíců vojáků, pokud to bude nutné.

V Americe zavládly dny plné emocí, a existuje obrovská podpora pro vážný útok proti terorismu.

Někteří analytikové, ale je jich jen několik argumentují, že by se mělo Talibanu v Afghánistánu dál alespoň na vědomí, že jestliže jeho členové nepředají bin Ladena k soudu, stanou se terčem útoků.

Avšak kdyby Spojené státy skutečně podnikly intenzivní útok jako odplatu, byly by v důsledku takovéto odplaty bezpečnější a byl by bezpečnější svět?

Autor Robert Wright napsal v internetovém časopise Slate, že zbrklá akce by mohla přivodit obrovskou eskalaci terorismu, nikoliv jeho zánik.

"To, jakým způsobem potrestáme bin Ladena (je-li to skutečně jeho dílo) dramatickým způsobem ovlivní bezpečnost Američanů na mnoho dalších desetiletí dopředu.

Jestliže je smrt ve svaté válce lístkem do nejvyšších pater nebes, pak se ti lidé, které usmrtíme stanou nejen pouhými mučedníky, ale i vzory k následování."

Nikdo si nemyslí, že by organizátoři úterního teroru neměli být chyceni a potrestáni, možná i usmrceni.

Jenže nyní existuje jen velmi málo Robertů Wrightů, kteří jsou ochotni varovat: "Mysli, Ameriko, než budeš jednat."

Karel Pavlas