Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu
věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových
ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych
na adrese
http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.
Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost
čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je
nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase
k dispozici. Podívejte se na adresu
http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.
Britské listy nyní mají novou automatickou každý den
aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz
/prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto
časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí,
že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby
upoutávku případně umístili na své internetové stránky.
JČ.
Czech media, Czech
politics and Czech culture:
A selection of English language articles, published in Britské
listy.
(Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a
hyperlinků, týkajících se ČR, zde
na Glasgow University). Zde jsou užitečné
internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou
republiku.
Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana
Čulíka.
Výběr textů z posledních dní:
K včerejšímu zasedání Rady České televize:
Převažují diletanti a jednání Rady chybějí procedury
Jan Čulík
Kvalita jednotlivých členů Rady ČT je nesmírně nevyrovnaná. Převažují diletanti a jednání nabude určité profesionality pouze tehdy, když se ke slovu dostane kompetentní menšina.
Přerušil jsem včera svou účast na výročním zahraničním semináři pro bohemisty, který se letos převážnou měrou koná v Olomouci, a vrátil jsem se včera na půl dne do Prahy na nejnovější zasedání Rady České televize na Kavčích horách, neboť mě Tomáš Pecina přesvědčoval, že tam musím být, že je to silný kulturní zážitek, který si před odjezdem do Velké Británie nesmím nechat ujít.
Zážitek to byl. Zároveň to snad bylo i zajímavé a svým způsobem vystřízlivující poučení o demokracii.
Zastáváme-li názor, že si lidé mají právo vybrat jako své zástupce kohokoliv chtějí, musíme respektovat i onen princip, že i v kontrolních orgánech budou jménem obyčejných lidí zasedat tedy i obyčejní lidé. (V nynější Radě České televize ovšem zdaleka nedošlo k jmenování jejích jednotlivých členů na základě přímé vůle občanů: dobře víme, že členská struktura Rady je důsledkem kompromisu sil na české politické scéně.)
Ukázalo se, řeknu-li to eufemisticky a zdvořile, že tedy "obyčejní lidé" v Radě skutečně zasedají a taky se velmi silně projevuje - je to k uzoufání.
Z jednání, které je jen velmi volně strukturované a nesmírně zdlouhavé, získává náhodný pozorovatel tak frustrující pocit, jaký asi získá člověk, když náhle ztratí zrak i sluch. Hlavním rysem atmosféry jednání je totiž "hledání slov" - snaha něco vyjádřit, jenže přítomní nevědí jak, nebo prostě o věci, o níž se zrovna mluví, nevědí nic - tak vlastně vydávají jen různé neartikulované pazvuky či banality.
Usilovně se před mými zraky snažili určití jedinci pohybovat se, jednat a mluvit, komunikovat, jenže toto jejich intenzivní úsilí se míjelo účinkem. Mozkové závity členů Rady se pohybovaly pomalu, každé téma agendy se probíralo nesmírně lidově a nekompetentně a zacházelo se do prkotin. ("Co to jsou reference?" - "Platí se za posílání e-mailu?" - "Co je to normovaná stránka?" - "Platí odborářská kolektivní dohoda?") Zdálo se, že někteří přítomní prostě neumějí myslet ani mluvit, nedokáží sdělit ani jednoduchou myšlenku. Napadalo mě, jak je možné, že se tito lidé octli v dospělém věku, když musejí řešit každou banalitu (např. "co je to standardizovaná stránka formátu A4 - nebo je snad formátu A3?") pořád, znovu a znovu úplně od začátku.
Občas bývám přítomen na schůzích různých britských podnikatelských nebo univerzitních rad či komisí: jednání je většinou podstatně brisknější a věcnější, základní procedury jsou zavedené, členové Rady se nemusejí stále znovu a znovu vracet v banalitách až k samému počátku, nemluví se dlouhé hodiny, aniž by se dospělo ke konkrétnějšímu rozhodnutí.
Předseda Rady Mrzena se opravdu snažil jednání Rady vést energicky - přesto bylo jeho řízení schůze často procedurálně neinformované a chabé. Právě on má odpovědnost za to, aby se na zasedání nehovořilo dlouhé hodiny o banalitách.
Z tohoto hlediska bylo skutečným martyriem zejména prvních dvě a půl hodiny jednání Rady, od 13 do cca 15.30 hodin, kdy se Rada pokusila projednávat finanční otázky týkající se České televize.
Kostlivcem ve skříni je pravidelné navyšování televizního koncesionářského poplatku, tedy jeho indexace podle každoroční inflace tak, jak to například existuje u BBC ve Velké Británii. Český parlament ovšem kromě jednorázového zvýšení televizního poplatku v roce 1997 z 50 na 75 Kč nikdy pravidelnou indexaci televizního poplatku podle inflace neschválil a po loňské televizní rebelii je velmi nepravděpodobné, že by k něčemu takovému dal nyní souhlas.
Prozatímní ředitel ČT Jiří Balvín a jeho finanční ředitel Oliva přednesli Radě relativně přehlednou informaci o nynějším stavu financování České televize. Z jejich projevu bylo zřejmé, že by si pravidelnou indexaci televizního poplatku velmi přáli - Rada ovšem o tom ani nezačala uvažovat - politicky je to po loňském vzbouření jistě zcela neprůchodné. Tak se alespoň Balvín rozhovořil o novém zákonném opatření, které má nyní schválit ministerstvo kultury, v jehož rámci by se zpřísnilo vybírání nynějšího poplatku. Alespoň tím, že si zasedne na neplatiče, doufá Česká televize, že zalátá ty největší mezery ve svém rozpočtu.
Finanční situace České televize není růžová: její rozpočet ukazuje postupný propad. V prvních sedmi měsících roku 2001 byl sice rozpočet stále v plusu, a to částkou 129 milionů Kč, jenže v prvních sedmi měsících roku 2000 byl v témže období televizní rozpočet v plusu částkou 389 milionů Kč, takže tendence je zjevně sestupná. Pokud jsem slyšel dobře, koncem letošního roku má být ČT "ve finančním propadu ve výši 400 milionů Kč".
Jiří Balvín hovořil o zásluhách České televize, která po privatizaci Barrandova "zachránila četné filmařské profese" a o tom, že Česká televize bude v budoucnu hlavně diváka bavit: "Diváci mají rádi seriály, hlavní koření České televize, a právě na jejich výrobu se soustředíme i v budoucnu." - Ano, to je do určité míry dědictví komunistického eskapismu, tradice, v níž pokračoval i Ivo Mathé, kdy se televizní divák neměl zajímat o věci kolem sebe, ale měl se bavit seriály Jaroslava Dietla. ČT chce pod Balvínovým vedením v této tradici pokračovat.
Nejsme proti natáčení seriálů, ani celovečerních filmů (ale kvalitních!), domníváme se však, že hlavním posláním veřejnoprávní televize je poskytovat profesionální zpravodajství a publicistiku, být pro společnost "nástrojem řeči", který ji umožní orientovat se ve svých vlastních problémech i v dnešním světě.
Za "akce mimořádného společenského významu", které musí podle zákona ČT vysílat, považuje však vedení ČT mistrovství světa ve fotbale, v hokeji a přenos olympijských her. Zase - proti tomu se nedá nic namítat, je to však skutečně všechno? Na otázku radního Presla, proč klesají náklady na dokumentaristiku a publicistiku, odpověděl Jiří Balvín, že předchozí nárůst nákladů v těchto oblastech byl "neúnosný" a rozpočty tohoto druhu pořadů budou klesat. "Některé publicistické formáty budou omezeny," řekl Balvín.
"Musíme stanovit fixní náklady v České televizi a pak určit, kde je možno učinit úspory," konstatoval po Balvínově vystoupení předseda Rady ČT Mrzena a projevil tím další procedurální nekompetentnost. Přesně řečeno, objevila se tu znovu tendence, charakteristická pro postoje této Rady. "Oni tu Českou televizi řídí, tohle přece není výkon kontrolní funkce," poznamenal k této Mrzenově poznámce Tomáš Pecina.
Do oblasti absurdního dramatu se posunulo jednání Rady ČT pozoruhodným extempore, když si vzal slovo radní Horálek. Abychom autenticky zprostředkovali atmosféru jednání Rady, přinášíme (kromě několika prvních vět, zapnuli jsme nahrávání totiž až po chvíli, kdy nás projev pana Horálka doslova uchvátil) projev radního Horálka pronesený na tomto místě zasedání Rady v plném znění:
(...) Ale teď se řekne: tady nejsou peníze a já nemůžu zvýšit televizní poplatky, já nemůžu příjmy, já jsem organizace v této zemi naprosto výlučná, protože tady budeme příští rok - pět let. Za další rok máme strhnout lidi tím, že tady existujeme padesát let a před padesáti lety jsme drželi krok technologicky s pokrokem ve světě a bysme ho měli dál držet, jak to budeme dělat všechno a ty peníze nejsou, protože tady je blokáda příjmová. To je jediná organizace, která za čtyři roky v závislosti na inflaci svoji cenu produktu nezvýšila. To je stav mimořádný. Ještě nikdy nenastal a dneska čtete, kdo všecko bude zdražovat, kdo všechno automaticky indexuje inflaci do ceny svých produktů, do svých příjmů. A tady já jako ekonom naopak musím zvolat: Ne, ne a ne! Protože ty všecky hrozný představy mých kolegů z naší branže, že by to právě měla bejt kultura, která bude doplácet, zcela záměrně a schválně, že v období inflace ona že by se měla dostat do neuvěřitelné situace, já křičím, že ne. S tímto se musíme poprat a pokud v této Radě, budu-li živ, ještě budu, tak se budu prát s i těmi rozpočtáři a ekonomy, kteří prostě tak neblaze, nekulturně v tomto případě uvažují a říkám to otevřeně, přestože asi ano, jako ekonom bych
měl mít stejný protinázor jako oni. Takže ne. A jak teď dál. Je jasné - když já nevím moc před třemi lety při televizním poplatku - dva roky budete přebytkový vytvoříte rezervy třetí rok budete fifty fifty a za poslední dva roky si budete protože my hnem s příjmy, vašimi, tak si to budete brát z rezerv. Ale také neumím si představit, který politik by otevřeně zavrhl, že se to takhle dělalo zejména v tomto období, které je výtečně charakterizováno. Proto také, když s nimi mluvím, v posledních dnech, tak nikdo nechce dostat v této době zrovna Českou televizi do kolen. Ale my musíme sami něco vnitřně víc dělat. Vono - 
a ukázaly to audity, že zde není žádná černá díra, kde přijdou auditoři a najdeme tam prostě půlmiliardový věci, který poženeme k soudu. Ale dá se dělat mnohé v těch naprosto dílčích jednotlivých krocích, prostě standardizovat, normalizovat své výdaje na jednotlivé tyto a tyto. A teprve v závislosti na úspěchu této činnosti ... (nesrozumitelné). Jednu odlišnost má ta televize. To, co nešťastně prvorepublikově nazývá remunerace, to je podle zákona o mzdě, který platí, a vy víte, že před lety, přemíry, když se tedy ekonomika země dostane do této situace, tak pro ty veřejný rozpočtový příspěvkový organizace ten čtrnáctej plat už tam nejni. Je tam těch třináct. A vzpomeňte si na to, kolik bylo ústavních čunitelů, já jsem se sám taky nenazýval činitel, ale čunitel, třeba si to ovšem nějak bránil, ale je to tak. A my taky máme takovou pod nešťastným názvem prvorepublikovým remunerace pátrat, co to tam je, takže jestli chceme
víc jak třináctky, tak za to musíme dát víc té kvality a prokázat větší úspory. Já vím, je to v kolektivní smlouvě, platné pro letošek, je to prostě tam zahrnuto,
je to podmíněný, ty prostředky nakonec tehdy další genero - ale to všechno, co se zde dělo, se neobjeví v tom rozpočtu. A jednou v kolektivní smlouvě o tom se tady diskutovalo. Posledně co je to, není-li porušena, nelze ji změnit, jedině zase kolektivním vyjednáváním. A nicméně já vám musím říct, (...) vedení televize, že tuto obtížnou cestu vyjednávání v duchu prostě těch základních trendů a k tomu abyste byli konkurenceschopnější a vítězili, musíte svést proti lidem lhostejným, nevýkonným, a tak dále, se musí prostě rázněji zakročovat, protože dávat tyto peníze tady se tedy abych tak řekl ve vyšší než konkurenční mzdě to my všichni víme a ještě třináctej plat vy máte jeden a půl měsíčního platu tam zapsaný vzít. To vůbec nenavrhuju, ale navrhuju buďto tedy svedeme tento boj o kvalitu, která se konec konců musí potom v těch příjmech proji - projevit. Vám jako vedení, ať už je to kterákoliv osoba, vedení tady vždycky bude, a koneckonců ten základní štáb vidí, co tuto televizi vytáhne z toho, co bylo před půl rokem a jsou schopni ji táhnout dál teda bez ohledu, dále, bez ohledu, jak se bude jejich post nazývat. Toto se musí povést. Tuto obtížnou cestu získat prostě odbory, získat kdekoho, pro motivaci v zájmu té vyšší výkonnosti, protože znovu opakuji, že ty představy, že najde se černá díra a najednou uspoříme někde pět set miliard protože kdosi takhle dělal nezákonně dokonce a tak dál, tak to tu naštěstí není, ale je to taky teda i slabý, že ta cesta kupředu jde zcela jako obtížnější. Já se omlouvám, že jsem mluvil pane předsedo déle jak tři minuty, mluvil jsem vlastně pět minut, ale myslím si. Já nevím, Rada a já budu proti tomu, abychom my pak projednávali položky, poněvadž do nich nevidíme. Ale tyto základní tendence a tohle byste se měli dát dohromady a měli byste to v těch nejbližších dvou měsících bez ohledu na funkce jejich svést tento úmorný boj, já vím, jak je to úmorný, je to obtížný, poněvadž jsem sám sedával při takovým složitým jednání. O tuto věc jde, a tak, jak říkám, dobře, ani jako Horálek nebudu snadno zvedat ruku pro takhle zpracovanej rozpočet. (...) Mluvil jsem jako Horálek, ale myslím si, že to řada mých kolegyň a kolegů bude teda chtít tuto vyšší cestu náročnosti sledovat.
(Jiří Balvín na to reagoval krátkým nesouvislým projevem - souvisle se reagovat nedalo, protože Horálkovo extempore nemělo žádný obsah - jehož podtextovou náplní bylo: "Ano, pane radní, jsem vám plně podřízen, jste můj nadřízený, říkejte si prosím, co chcete, ať je to jakkoliv nesouvislé, vyjadřuji vám úctu.")
Na člena Rady Zdenu Hůlovou, udělal tento projev tak velký dojem, že Horálka pověřila, aby něco vypracoval. Hned poté se ozval člen Rady Petr Kučera, že nerozumí tomu, co má Horálek vypracovat. Po delší diskusi Zdena Hůlová upřesnila, že má Horálek vypracovat návrh snižování rozpočtu ČT.
Dalším nesmírně zdlouhavým jednáním byla ta část agendy, kde se Jiří Balvín Radě pokusil předložit návrh, aby rychle a automaticky schválila pronájem určitých nebytových prostor v Ostravě, prostor, které ČT nepotřebuje. To vyvolalo rozsáhlou diskusi, někteří radní chtěli zkontrolovat celou dokumentaci, jiní nikoliv. U některých vzniklo podezření, že se ČT snaží rychlým schválením této dokumentace prosadit nějaký partikulární zájem. Rada pak v této věci přijala řešení, které je, pokud jsem slyšel dobře, právní paskvil.
(Podle zákona vyžaduje pronájem nemovitostí ČT předchozí souhlas Rady. Radní neporozuměli, co to znamená, a udělili místo toho souhlas předběžný; ten je ovšem k ničemu, protože za daného stavu nelze nemovitosti pronajmout a výsledek je stejný, jako kdyby o tom Rada vůbec nejednala-pozn. TP)
Jak už jsem uvedl, první téměř tři hodiny jednání Rady ČT byly nesmírně pomalé a bolestné: komunikace probíhala s obrovskými potížemi. Nicméně, Rada se přesto, neuvěřitelně pomalu přece jen něco minimálního začala učit. Podle radního Žáčka byl onen téměř tříhodinový pochod "zahuštěným medem" užitečný: Rada totiž převzala svou funkci urychleně, v havarijní situaci, po televizní krizi, a tak si vlastně nyní svou roli definuje "až v praxi". Významné podle Žáčka bylo, že si prý Rada na základě včerejšího "jednání" konečně uvědomila, zejména po ostré diskusi o tom, že není možno v důsledku špatné finanční situace jen tak úplně zlikvidovat tzv. "remunerace" (prémie) pro zaměstnance ČT, protože by to bylo protizákonné porušení odborové kolektivní smlouvy (tuto záležitost pomohl vyjasnit radní Horálek, který se tentokrát - na rozdíl od svého předchozího, výše citovaného extempore, vyjadřoval v této věci informovaně a kupodivu tentokrát i relativně jasně - jako bývalý ministr těmto záležitostem rozumí), že nesmí televizi řídit, že ji má jen kontrolovat.
Jiným pochodem bazénem plným zhuštěného medu (anglický ekvivalent je "walking through treacle") byla pak diskuse o náležitostech, které Rada požaduje od kandidátů na nového generálního ředitele ČT. Zajímavé bylo, že se o tom, které tyto náležitosti vlastně musejí být nezbytné, Rada dohadovala teprve nyní, před hodnocením kandidátských přihlášek, přestože podmínky na konkurs byly už dávno zveřejněny. Rada také určila rozlepovací komisi, která bude přítomna otevírání přihlášek: na chvíli zavládl zmatek, zda bude po celou dobu rozlepování skutečně přítomna notářka, která, jak se ukázalo, má v den rozlepování přihlášek odpoledne ještě "jinou důležitou práci".
Pozoruhodná byla v této souvislosti diskuse členů Rady ČT o definici normostrany psaného textu (kandidáti musejí předložit písemný projekt o určité délce, hovořilo se o tom, co to vlastně ta normostrana je a jestli raději Rada neměla definovat počet písmen podání - pozdě bycha honit...?).
Asi deset minut se také hovořilo o referencích, které musejí kandidáti na ředitele ČT předložit, a zda mohou být takové reference důvěryhodné či nikoliv, zda si prostě "každý může dodat jakýkoliv papír, a tomu máme věřit"? Nejrůznější banality se stávaly podkladem pro téměř filozofickou diskusi o podstatě věcí...:) - Není dost dobře jasné, proč musejí mít všichni kandidáti na ředitele ČT už předem trvalý pobyt v České republice - snad "aby do řad kandidátů nepronikl zase nějaký cizák typu Jiřího Hodače"?
Celkově vzato, jsem nabyl dojmu, že ať se stane ředitel ČT kdokoliv, opravdu, ale opravdu nebude mít lehkou práci - ani směrem dovnitř do České televize, ani směrem vůči členům Rady ČT, s nimiž se skutečně musí hovořit trpělivě o všech drobnostech jako s malými dětmi.
Ke konci zasedání Rady došlo však přece jen k určitému zvěcnění její práce. V Radě totiž zasedají i někteří schopní lidé a v tuto chvíli agendu převzal jeden z nich. Profesionálně referoval o svém zpracování stížností z řad veřejnosti, adresovaných Radě, její člen Ladislav Miler. Pozvaný spolutvůrce nového rozhlasového a televizního Kodexu dr. Šolc kompetentně informoval o práci na tomto dokumentu.
Posléze opět upadlo jednání Rady do zmatečnosti, neboť předseda Rady Mrzena informoval o tom, že prý hovořil s nějakým členem parlamentní mediální komise a společně se dohodli, že prý nový Kodex ČT nemá mít funkci zákona. Marnost nad marnost - tyto diskuse jsou zbytečné. V zákoně je stanoveno, že nový Kodex ČT je pracovněprávním kodexem a tedy dokumentem právní síly - to nezmění následné diskuse mezi předsedou Rady ČT s žádným jednotlivým členem parlamentu.
Myslet o známce není totéž jako ji dát a dostat
Ve školství jsou zmatky v zákonech a předpisech (dáno přilepovací zákonodárnou strategií i slepičí a křiváckou strategií předchozích ministrů při vydávání vyhlášek), dále jsou nejasnosti v pojmech i v samotném myšlení lidí, kteří o vzdělávání uvažují a diskutují (dáno skutečnou složitostí problému a také mnoha tradicemi, mnoha směry, kterými se vyvíjelo myšlení o škole a vzdělanosti za posledních sto let), dále nás inhibuje (umrtvuje) otřesný nedostatek osobních zkušeností s odlišnými modely toho, jak je možné se couvat a jednat ve výuce, při řízení školy i při vedení resortu (dáno totalitně jednotným školstvím posledního sta let - nejen bolševismus, ale i tradice prusko-rakouské vojenské školy).
Není pak divu, že se nemůžeme dohodnout ani o tom, jak říkat jednoduché věci jednoduše.
Jednoduché je říct jednoduchý poznatek, že ministr Zeman nevyužil velké příležitosti při chatu, aby svou osobu a svou politiku, možná i stranu dobře prezentoval před skupinou hodně přemýšlivých a asi i šťouravých lidí - voličů s určitým vlivem na ostatní. Pan Kotrba to ve své analýze chatu řekl.
Jednoduché by bylo říct, že spousta neúspěchů v strategii dnešního ministerstva pramení v rovnostářském pochopení práce učitelů - žádná snaha platit víc těm, kdo lépe pracují, zatím neprošla, a nedivím se ani, odborářští vůdci by ji nepovolili, když mají vliv na MŠMT, protože by ubylo jejich voličů právě mezi těmi, kdo by kvůli chabé práci dostávali málo peněz.
Zjednodušující je říct, že se chystá nový platový řád, a neříct jasně, že víc peněz v něm bude učitel dostávat jen za "vyšší" typy činností - jako zástupce, jako knihovník (?), jako ředitel, inspektor... Tedy víc dostane ten, kdo méně učí! Ne kdo lépe učí...
Ale na mnoho otázek se jednoduše odpovídat nedá, protože myšlení i věc sama je moc složité. Tam pak je třeba hmatat po podstatách jevů, a nemlžit řečičkami kolem.
Například dotaz o slovním hodnocení a odpověď na něj - Podstatou věci není, zda děti dostávají ke své práci ve škole známky (číslice), nebo napsané věty, či nějaké tabulky s vepsanými slovy, body, zvířátky atp. (Všimněte si, že jsem napsal ke své práci, a nikoli za svou práci - to je ta rozmanitost v pohledech, která většině učitelů u nás opravdu uniká.)
Podstatou sporů o hodnocení je, zda zpráva, kterou žákovi takové vyhodnocení jeho práce podává, je pro něj
a) srozumitelná, tedy zda žák 1., 2. 7. 9. 13. třídy po přečtení ví, co se mu to tady sděluje, ale zároveň:
b) přínosná, tedy jestli se žák v jakémkoliv věku (!) přečtením zprávy opravdu dobře dozvídá, co by tedy měl dělat, aby se zlepšil, a zda se taky dozvídá, že to, jaké volil způsoby učení, mělo pro jeho pochopení látky i pro vývoj jeho osobnosti takový přínos, který uznává i učitel a škola.
Srozumitelná a přínosná není známka, když dítěti říká "Z celé třídy jsi tu práci udělala nejlíp/nejhůř/celkem průměrně". Čím je moje práce tak vynikající, mizerná, průměrná? A co je mi do toho, jak pracují druzí? Já přece chci pracovat na sobě a pro sebe (ne pro svůj "zisk", ale pro svůj vývoj ke své budoucí prosperitě...), a potřebuju se dozvědět, kde a proč mi něco nejde a jak to udělat, aby se mi to podařilo líp. Kdyby mi známka na vysvědčení říkala: Jdi se podívat, jak na to šel Karlík, zeptej se ho, co mu bránilo v učení a jak to překonal..., pak by to byla dobrá zpráva využívající učitelova srovnávání dětí! Ale říkat dětem "zase jsi nejblbější, nejchytřejší, nic moc zvláštního, ty nudo průměrná"?
Co se asi o své práci za půl roku dozvídá žák, který dostal "2"? Co se dozvídá žák zkoušený před tabulí, který dostal "3"? Mnozí učitelé ovšem žákovi říkají: "Dávám ti tři, protože jsi nevěděl všechna data, zapomněl jsi promluvit o tom, proč se to a to stalo nebo děje, a navíc drmolíš tak, že tě ostatní nemohou slyšet a nic se od tebe nenaučí." (Ovšem to platí i o mnoha učitelích).
Problém je, že tohle "za co ti známku dávám", je příliš často různé výkon od výkonu, žák od žáka! A my přece chceme hlavně to, aby naše děti ve škole poznaly, jak se pozná dobře provedená práce, co to znamená dobrý referát o významu velkého počtu nohou u stonožky nebo esej o estetickém působení Nerudovy básničky atd.
Dr. Nováčková uvádívá příklad: Kdo z vás by chtěl letět letadlem opraveným "na dvojku"? Jsou pracovní výkony, kde chceme a musíme vědět, jak to vypadá, když to je hotové a správné.
Tak by se dala známkovat spolehlivá letadla, ale smysl má jen stupeň 1 neboli "splněno".
Ale spousta činností ve škole nemá za cíl vyrobit funkční a spolehlivé letadlo. Jsou to práce tréninkové, už s ohledem na věk dětí. Přesto však i tyhle činnosti přece směřují k tomu, aby si děti zvykly, že vždy musíme vědět, o co usilujeme, jak bude vypadat dobrý výrobek, dobrý výkon.
Kvůli tomu, abychom se jako děti učili jednat v životě k věci a s rozumem, musíme tedy při své školní "tréninkové" práci jednak vědět, jak vypadá "jednička" té hotové věci, toho výrobku, anebo toho jasného a srozumitelného výkladu, kterým se vysvětluje, proč se Měsíc na nebi mění od koule v srpek a v nic, nebo jednička toho způsobu ohleduplného chování k druhým, který každý musí projevovat, když chce diskutovat, atp. Jenže to číslo samo nic neříká: důležité je, aby všichni občané věděli, jaké kvality má výrobek, anebo třeba politická řeč, když jsou v dostatečné kvalitě, tedy v té nejlepší možné. Jináč si hrajeme na víru: že automobily značky Huňady mají v reklamě napsanou "jedničku"? Tak si je honem běžte koupit (vy pitomečkové, kteří se tak rádi nechají vodit za nos od nás obchodníků a politiků...)!
Jiná je situace při té zprávě o tom, jak dobře se trénuju jako student či žáček. Tam mají smysl stupnice, protože učící se člověk postupuje od horšího zvládnutí k lepšímu. A tak bych viděl radši stupnice s větším rozsahem než třeba jen pětibodovým, a ještě radši takové, které rovnou říkají, v čem spočívá ta kvalita: Když někdo umí správně napsat žádost, tak není "za jedna", ale je to "s čitelnými písmeny a slušným rozvržením na listu papíru, s větami ucelenými a navazujícími jedna na druhou, s výstižnými a přesnými slovy, podle čehož se čtenář žádosti hned zorientuje v tom, oč je žádán, a čitelným podpisem a adresou žadatele" atd., popř. s náležitými úředními údaji, jako s číslem jednacím ap.
Nevěřte učiteli, který tvrdí "Ale právě tohle moji žáci vědí, když jim dávám za dvě, za čtyři atd." Uvěřte, až uvidíte víc: jak to chodí v jeho třídě, co říkají děti, co visí na stěnách - vůbec, kdo přinesl do třídy tyhle požadavky, právě tyhle kvality dobré žádosti? Sám pan učitel? Ani ho nenapadlo, že by je měl "objevit" spolu s dětmi? Pak se nemůžeme divit, že jim děti nevěří a nedbají o ně.
Je to ovšem moc dlouhé a složité na to, aby se odpovídalo v chatu na internetu.
Ale nemuselo se stát, aby odpověď sdělovala, že slovně se u nás může, když podstata problému je mj. v něčem jiném: Při současné tradici a při drogové závislosti rodičů i většiny učitelů a zejména středních škol na číselné známce nemohou vedle slovních zpráv být používány známky, protože známky zničí pozitivní účinek na přemýšlení dětí a rodičů: nečtou prostě slovní zprávy, když si po zvyku mohou přečíst "je to trojkař" a zastrčit dítě i s jeho snahou a vzrušením z učení do šuplete.
Ve školách snad (!) nikdo nebrání učiteli, aby slovně dětem říkal a psal zprávy, pokud ovšem na napíšou na známku čtyřikrát ročně písemku a jsou vyzkoušeni dvakrát za čtvrtletí, taky na známku.
Jen do třetí třídy může být slovní hodnocení výlučné, bez čísel, ale mnohde si sami rodiče vymohli, že budou mít známky, aby mohli své děti srovnávat se svými omezenými představami a omezenými sousedkami.
Je hodně možností, jak si problematiku hodnocení objasnit, ale to se musí tomu věnovat hodně času, a nikoli vykládat, ale vynalézat to. Děláme to v kursech.
Konec podnikání podle CIA: Železný a mezinárodní arbitráž
Ohrožuje činnost Rady pro rozhlasové a televizní vysílání
demokracii ? ... anebo Rada (RRTV) neporušuje legislativu našeho státu a chová se
zákonně (či dokonce předvídavě)?
Jan Bohuslav Akláb
Včerejší podvečer přinesl ve zpravodajských pořadech v rychlém
sledu a nečekané dramaturgické dynamice dva
naprosto zásadní a rozdílné pohledy na hodnocení činnosti tzv. "velké
rady" tj. Rady České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen RRTV…).
Postavení, úkoly a pravomoci atd. související s RRTV byly po
roce 1989 stanoveny postupně několika právními předpisy, které (jak je
konečně "dobrým zvykem" našich zákonodárců…) byly i zároveň postupně
novelizovány.
Poznámka:
to nejpodstatnější dnes najde zvídavý
čtenář v zákonu č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního
vysílání, který dokonce některé dříve přijímané zákony zrušil….
(Tak
například zrušil i zákon č. 103/1992 Sb., o Radě České republiky pro rozhlasové
a televizní vysílání, dále Statut Rady pro rozhlasové a televizní vysílání
atd.)
Jak postupoval čas, tak postupovaly i změny kolem
RRTV. Měnili se její, "sněmovnou" parlamentu, volení členové (včetně
předsedů), měnili se i zaměstnanci Úřadu Rady, který je přes 30 a to včetně
vedoucího úřadu… .
Ne vždy pracovala RRTV v kompletním, zákonem stanoveném
13-ti členném počtu. Někdy chybělo několik hlasů ke zvolení člena
RRTV ve Sněmovně, někdy se z Rady odcházelo s větším či menším bouchnutím do
stolu ( anebo spíše "mediálním prásknutím"dveřmi…) - což se po čase ukázalo být
rezignací na funkci.
Televizní divák zná důvěrně, nejméně po dobu 2-3
let, vstupní branku do budovy RRTV, kam z nemalých limuzín vystupovali nemálo
vlivní a více či méně důležití ředitelé (a mnohdy i majitelé…) různých televizí
a rozhlasových stanic. Pravda Ti "rozhlasoví" byli na obrazovkách TV
zpravodajství méně často…!
V televizních pořadech publicistických, zpravodajských a někdy
i populárně zábavných (jak tak asi hudebně odvážnému kolegovi mnozí záviděli…)
se za uplynulých deset let střídaly tváře členů RRTV - tu nám laikům
vysvětlovali v besedách s předními politiky význam mediálního zákona po nedělním
obědě, tu nám s vážně zachmuřenou tváří neúplatných radních tajuplně sdělovali,
že nečekaně dostali propisku a kalendář !
Je možná škoda, že někteří členové RRTV jsou již veřejností
téměř zapomenuti…, i když to zřejmě bude tím, že strany, které je kdysi do Rady
navrhovaly, bojují mezi 0,25 až 0,27 % volebních preferencí a jejich název se
začíná více často objevovat jako pomůcka při luštění křížovky nebo soutěžní
otázka v "Milionáři"… ! Jiní členové Rady se stali mezitím členy jiných "rad
moudrých", například po letošním, neobvykle horkém "mediálním" lednu Rady ČT… .
Jedno je ale jisté - největší zkouškou dosavadní
činnosti RRTV se měl stát právě včerejšek.
Arbitrážní soud v Londýně, který v průběhu několika
týdnů vyslechl mnoho svědků ( a to i ze stále zmiňované RRTV - bývalé či
dnešní…) měl přijmout rozhodnutí, které se k činnosti RRTV bezprostředně
vztahuje.
A také přijal ! Rozhodnutí bylo zasvěcencům známo "de facto"
již 3. září 2001, ale zpravodajské relace o něm informovaly teprve o den později.
O to větší překvapení čekalo televizního diváka včera, a čtenáře některých
deníků dnes, když se dozvěděl, že RRTV je v rukou ODS a ČSSD a ohrožuje
demokracii v ČR tím, že se pokouší řídit Českou televizi.
Údajně "řízení" moderátoři veřejnoprávní televize Klepetko a
Toušlová se tak (se zcela vážnou tváří - aby nebylo vidět, že jsou řízeni…!) v
hlavní zpravodajské relaci podělili s diváky o jednu z nejdůležitějších
informací, která byla vybrána ze zajisté mnohem
rozsáhlejší zprávy americké organizace Freedom House o stavu
demokracie v ČR.
Aby všichni pochopili vážnost situace uvedli moderátoři
informaci tím, že tato americká organizace hodnotí stav společností a dodržování
lidských práv ve světě již 60 let (!). Jaké jsou asi zprávy této organizace z
let II. světové války ? A také mě moc mrzí, že se ke mně zpráva této organizace
nedostala v roce 1968 - třeba bych byl pak v "totáči" mnohem statečnější.
Doslova kouzelné je, že dnešní deníky (např. Metro nebo
Plzeňský deník…) snad chtěly ještě více ilustrovat, jak detailně tato organizace
zná české prostředí, a tak (domnívám se, že iniciativně…) citují zřejmě jiný
odstavec zprávy Freedom House, kde upřesňují, že jde o Klausovu ODS a Zemanovu
ČSSD, které že se to snaží řídit Českou televizi. To snad aby si čtenář náhodou
omylem "nedosadil" jiné leadry, i když já sám si například myslím, že ČSSD by
měl dnes řídit Vladimír Špidla, ale
třeba se pletu!
A tak mě docela mrzí, že
stanovisko autoritativní mezinárodní právní instituce, které rozhodlo o
správnosti postupu a rozhodování RRTV, a jejích členů, v nelehkých
časech majetkových a licenčních nejasností, především kolem soukromých
televizních stanic v ČR bylo zřejmě zcela úmyslně "přebito" informací, která
mohla mít svůj význam pouze ve chvíli, když by arbitráž v Londýně rozhodla
obráceně.
To by pak mohla skutečně nastat mela, a mohli jsme se zase
setkat "u koně" s řadou oblíbených umělců a zkusit si reparát "Děkujeme
odejděte!" a po Radě ČT "kácením" další mediální Rady, která zůstala v lednu
letošního roku tak trochu stranou pozornosti.
Pro lepší ilustraci a dokladování výše napsaného, uvádím přesné
citáce.
|
Negativně o RRTV |
Pozitivně o RRTV |
|
Zdroj: Televize ČT 1 - 04.09.2001
relace:
Události
název: Freedom House kritizuje ČR, moderátoři: Bohumil Klepetko,
Iveta Toušlová Americká společnost Freedom House, která 60 let
hodnotí stav společností a dodržování lidských práv ve světě, ve své
výroční zprávě uvádí mimo jiné,
že: Freedom House zaznamenala v ČR vládní tendence
zasahovat do svobody slova a upozorňuje na napjatou situaci v České
televizi a časté personální změny v ní. Uvádí, že Rada pro
rozhlasové a televizní vysílání je v rukou ODS a ČSSD a snaží se Českou
televizi řídit.
Zdroj: Plzeňský deník - 05.09.2001,
název článku: Freedom House: Demokracie v ČR se obrátila k horšímu,
str.:05
Mimo j.:
Americká organizace Freedom House v České republice podotýká, že Rada pro televizní a rozhlasové vysílání je v rukou Klausovy ODS a
Zemanovy ČSSD a zdá se, že se pokouší televizi
řídit.
Zdroj: Metro - 05.09.2001
název: FH:
Demokracie v ČR se obrátila k horšímu
autor: ČTK,
str.: 03
Mimo j.:
Organizace Freedom House podotýká, že Rada pro
televizní a rozhlasové vysílání je v rukou Klausovy ODS a Zemanovy ČSSD a
zdá se, že se pokouší televizi řídit. Období tzv. vánoční krize v ČT
zpráva s ohledem na říjnovou uzávěrku neanalyzuje.
|
Zdroj: ČIA zpravodajství- 04.09.2001 20:03
hod.
název: Spor Lauder vs. ČR skončil prohrou amerického podnikatele
Autor:-my- "Rozhodčí tribunál shledal, že Rada České republiky pro
rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) v době po vydání licence
společnosti CET 21 neučinila nic, co by porušovalo Dohodu o ochraně
investic uzavřenou mezi Českou republikou a Spojenými
státy. Tvrzení vznesená vůči RRTV byla rozhodci zamítnuta jako neurčitá a
neopodstatněná," uvádí se
ve stanovisku poskytnutém ministerstvem. Podle
tohoto vyjádření byla tvrzení vznesená vůči RRTV rozhodci zamítnuta jako
neurčitá a neopodstatněná. Ve věci hlavního bodu žaloby, podle nějž
RRTV jednala svévolným a diskriminujícím způsobem, když v roce 1996
zahájila proti ČNTS správní řízení, má rozhodčí tribunál za to, že
existuje dostatek důkazů o tom, že si RRTV myslela nebo mohla myslet, že
ČNTS porušuje zákon o rozhlasovém a televizním vysílání.
|
Závěrečná poznámka 1
Někdy má "paměť v našem státu opravdu krátké nohy".
Proč teď nevystupují Ti politici, kteří slibovali svému státu
jasnou arbitrážní porážku a do slova a do písmene rozpočítávali na hlavu všech
obyvatel kolik bude každého z daňových poplatníků londýnský výsledek stát přesně
korun ?
Skutek utek'! Nyní raději mlčí.
Závěrečná poznámka 2
Je špatné zapomínat, že RRTV je tvořena zástupci všech
parlamentních stran, včetně KSČM (za tuto stranu byl v několika pokusech nakonec
zvolen nezávislý kandidát a mediální expert Doc. Mgr. Ing. Daniel Novák, Csc. …)
Závěrečná poznámka 3
Po mimořádných volbách v r. 1998 mě někdy také zamrzel smluvně
opoziční vztah dvou nejsilnějších parlamentních stran.
Dlouho jsem se smiřoval s tím, že jde o příspěvek stabilitě
našeho politického prostředí, které po "sarajevském atentátu" vypadalo spíše na
stále častější mimořádné volby, střídané "jmenovanými úřednickými vládami" než
na ekonomické oživení.
Jestliže ale ČSSD a ODS volilo v parlamentních volbách roku
1998 téměř 60 % voličů (pochopitelně z počtu těch, kteří se zúčastnili voleb…) pak o to více ve
střehu jsem byl ve chvíli, kdy některá média ( a veřejnoprávní rozhlas i TV mezi
ně bohužel patří!…) začala těchto 60% voličů označovat za pomýlené, a
permanentně vyzdvihovala správnost rozhodnutí oněch 15-20%, kteří volili US a
KDU-ČSL. (Voliče KSČM jsem taktně odečetl, na ně nebere ohled ani "hlava
státu").
Tato masáž, jak ukázala včerejší zpravodajská relace ČT 1, trvá
prakticky dodnes…
Pár poznámek k interpretaci kvantové fyziky a diskuzi E. Haičman, Petříček, V. Pinkava
Znovu se zde rozhořela diskuze, která se týká poznávání. Rozproudila se kolem příspěvku Eugena Haičmana. Shrnutí odkázů na její jednotlivé části je v příspěvku V. Pinkavy. Příspěvek pana Haičmana byl postaven dvou základních tezích:
První je, že druhá věta termodynamická (tedy fyzika, která považuje tento fyzikální zákona za spolehlivě experimentálně prokázaný) popírá teori vzniku a vývoje vesmíru a vzniku života z neživé přírody:
"Dám-li do krabice všechny součástky, které jsou potřebné k činnosti rozhlasového přijímače, a tou krabicí začnu třást v přesvědčení, že vznikne rozhlasový přijímač, budu nejspíše umístěn v psychiatrické léčebně. Naprosto stejný nesmysl nás však učili na školách a tvrdili nám přitom, že jde vědecký poznatek. Jde mi o tzv. vznik živého z neživého či o vznik vesmíru vůbec. I když použiji časový úsek deset až
dvacet miliard let, tedy dobu trvání vesmíru, pořád jde o stejný nesmysl, který je v rozporu s druhou větou termodynamickou."
a druhá pak, že kvantová fyzika (experimentálně zase velice dobře prokázaná) dokonce vylučuje existenci jakékoliv objektivní reality nezávislé na vědomí pozorovatele:
"V našich podmínkách, kdy vzdělávací systém ovládala komunistická ideologie, byl výsledek mimořádně obludný. Stávající "vzdělanec" je mnohem spíše fachidiotem, který možná rozumí své profesi, pokud nejde o humanitní oblast, ale pokud jde o komplexní přehled, o schopnost získávat a vyhodnocovat informace, je naprosto negramotný. Samozřejmě, pokud nestuduje a nepracuje na sobě sám. Nemyslím si, ale že situace na Západě je o mnoho lepší. Stávající "vědecko-racionalistický" světonázor bohužel pořád terorizuje většinu univerzit. Naše vědění je neustále v zajetí karteziánského předsudku objektivity. Paradoxně jediná věda, která se dokázala takového vidění dokonale zbavit, je fyzika. Není objektivní skutečnosti, která existuje nezávisle na vědomí pozorovatele. Toto je poznatek kvantové fyziky nikoliv subjektivní idealizmus."
Na základě těchto jeho předpokladů vyvozuje, že výuka vědecké metody poznavání je nevhodná. Naopak je škodlivá: "Jeden z nejtěžších vnitřních zápasů, který jsem musel v životě bojovat, byl zápas s nesmysly, které mi do hlavy natloukli ve škole a jejich likvidace. Věřte mi, že to bylo chvílemi i bolestivé."
První téze byla panem Petříčkem v jeho odpovědi E. Haičmanovi a V. Pinkavovi dostatečně rozebrána včetně citací druhé věty termodynamické, takže bych si dovolil jen shrnout. Druhá věta termodynamická se týká uzavřených systémů a systémům neuzavřeným, do kterých je dodávána energie, nezabraňuje zvyšit svoji entropii. Takže druhá věta termodynamická nevylučuje ani vznik planetární soustavy s protoplanetárního oblaku, ani existenci živých organismů či obyčejné ledničky a ani vznik živých organismů z neživé hmoty či vznik a vývoj vesmíru. To, na co se pan E. Haničan odvolává, se opravdu týká počtu pravděpodobnosti a ne druhé věty termodynamické jak už zdůraznil pan Petříček. Ovšem ani počet pravděpodobnosti neomezuje možnost vzniku života z neživé hmoty. Žádná z teorií, které se snaží popsat takový proces, nepředpokládá čistě náhodné procesy, ale procesy podřizující se fyzikálním a chemickým zákonistem. Kdybychom náhodně třepali molekulami vody, je pravděpodobnost vzniku nádherné sněhové vločky malá. Avšak za určitých podmínek je takový vznik zákonitý a lze ho očekávat téměř stoprocentně. Probíhá rozsáhlá diskuze, jaká je pravděpodobnost vzniku života, jak konkrétně mohl vzniknout a stále zde existují obrovské nejasnosti a široké pole pro zkoumání. Ovšem tvrzení, že druhá věta termodynamická popírá možnost vzniku života z neživé hmoty je nesmysl a nepochopení této fyzikální zákonitosti...
Druhá teze se dotýká interpretace kvantové fyziky. Procesy v mikrosvětě jsou natolik vzdálené běžné lidské zkušenosti, že představit si chování velmi malých částic a jejich interakci s makroskopickým objektem popsané kvantovou fyzikou je velmi náročné. Ačkoliv je tedy pravděpodobnostní chování kvantových objektů nesporné a široce experimentálně prokázané a výsledky pozorování jsou na pravděpodobnostní úrovni velmi přesně předpovidatelné a měřitelné (některé kvantové veličiny patří vůbec k nejpřesněji předpovězeným a měřeným veličinám), tak interpretace tohoto chování je nejednotná a rozporná. Už z povahy věci je možno pravidla a výsledky kvantové fyziky prezentovat širší veřejnosti v analogiích, jejichž platnost je pochopitelně omezená. A navíc jsou některé pojmy špatně interpretovány. V pojetí kvantové fyziky je pojem pozorování velmi obecný (jedná se o interakci mikro a makroobjektu) a nemusí mít žádnou souvislost s "vědomím". Faktem prokázaným kvantovou fyzikou je, že jednotlivý konkrétní mikroobjekt se při pozorování v různém experimentu může jevit různě (můžeme určit jen některé jeho vlastnosti) a teprve konkrétní akt pozorování (interakce s makroskopickým systémem) určuje, jak se projeví. Ovšem, to nijak nepodporuje interpretaci, kterou nabízí pan Haičman. Žádná z klasických interpretací kvantové fyziky na které odkazuje pan Pinkava (klasická kodaňská, Bohmova či Everettova) nehovoří proti existenci objektivní reality mimo vědomí konkrétního pozorovatele. Všechny tyto interpretace vedou ke stejné kvantové mechanice.V jím uváděném referátu A. Zeilingera je doporučována jistá preference kodaňské interpretace, kterou preferuje i většina "praktikujících" fyziků. Ovšem opět musím zdůraznit, že instrumentem zachycujícím jev se míní makroskopický objekt obecně. A neukazuje to na žádnou spojitost s lidským vědomím. A tedy i druhá téze E Haičmana je šlápnutím vedle.
V kvantové fyzice, její interpretaci, vztahu nelokálnosti kvantové fyziky a lokálnosti teorie relativity (klasické fyziky) je velká řada velmi zajimavých a dosud nevyřešených problémů. Z kvantovou fyzikou sice pracuji, ale nejsem odborník v těchto oblastech. Proto si netroufám psát o tomto tématu šířeji. Pro zájemce bych proto doporučil několik populárních knih vyšlých nedávno v českém překladu a dotýkajících se i této problematiky: Timothy Ferris: Zpráva o stavu vesmíru, Paul Davies: O čase, Brean Greenea: Elegantní vesmír a další.
V daném případě se tak ukazuje, že E. Haičman celým svým příspěvkem popírá to, co se v něm snaží prokázat. Možná, kdyby se mu nepodařilo úspěšně vyrazit ze svojí hlavy základní znalosti o termodynamice, nepobouřil by svojí nesmyslnou tézí pana Petříka. Pokud by vycházel při cestě k "celostnímu" popisu (k jednotné teorii) s hluboké znalosti jednotlivostí získané i na školách, jak je tomu i u fyziků, které zmiňuje V. Pinkava, nemusel by psát věci, které jsou evidentně v rozporu se skutečností a debata se mohla týkat opravu reálných a a podle mého názoru daleko zajimavějších problémů intrérpretace kvantové reality a jejího dopadu na poznání vzniku a vývoje našeho světa.
Vladimír Wagner
Poukazujme na chyby, ale nebojme se i chválit, je-li důvod!
Jako mnoho jiných jsem i já (zcela nedobrovolně) strávila skoro týden v nemocnici. Konkrétně na gynekologicko-porodnickém oddělení Fakultní nemocnice v Ostravě, na odloučeném pracovišti v Ostravě-Zábřehu.
Kolem ostravské fakultní nemocnice se točí řada sporů, problémů a mediálních kauz. Vím to. Přesto jsem do ní nastoupila, když jsem se rozhodovala, ve které z několika ostravských nemocnic se nechám ošetřovat. Rozhodla jsem se tak pro dobrou pověst tohoto pracoviště. A musím říct, že jsem se rozhodla správně ...
Chci tímto moc a moc poděkovat personálu tohoto pracoviště, a to hned z několika důvodů:
- jedná se o odloučené pracoviště, které se nachází v naprosto nevyhovujících prostorách a které teprve čeká na přestěhování do supermoderní budovy komplexu fakultní nemocnice. Přesto
- je zde maximálně pozorný a schopný personál, ze kterého jsem nejvíce ocenila
- tým doktorů kolem MUDr. Mladěnky a zejména MUDr. Gráfa
- a pak také 3 tamní sestřičky, z nichž ovšem znám jméno jen jedné z nich: Evičky Poláškové. Její dvě kolegyňky - jedna s tmavými černými vlasy, jež nosí v culíku, a druhá - dlouhovlasá blondýna - proto zůstanou v tomto poděkování anonymní, ač jsem si jistá, že všichni "znalí" budou vědět, o koho jde.
Zmínění lékaři a sestry dokázali být i v případech, kdy měli opravdu naspěch, maximálně ohleduplní a pozorní a bylo znát, že pacientky rozhodně neberou jako nezbytnou přítěž svého povolání. Když mi (a nejen mně) opravdu nebylo psychicky dobře, přišly sestřičky a dokázaly vyslechnout a pokusit se pomoci. Díky nim vládla na oddělení pohoda a i mnoho neradostných okamžiků bylo lépe zvládnutelných ...
Díky, vážení a vážené. Nejen za sebe, ale za všechny ženy, které k vám přicházejí s problémem a které jsou v takovém okamžiku křehčí než porcelánový talířek. Pomáháte jim jejich často neradostnou diagnózu zvládnout co nejlépe ...
Daniela Pilařová
P. S. A jeden nelichotivý vzkaz pro majitelku občerstvení v 1. patře: Že vám není stydno prodávat nemocným ženám, případně ženám před porodem nebo po něm kupříkladu slazenou Mattoni za 22,- Kč ...!
