Šulův argument, že Romové utíkají kvůli vizi "štedrých zítřků v bohatých západních metropolích", kterou podporuje vědomí, že byť je "(česká) koncepce sociální politiky oproti jiným zemím doslova vstřícná k sociálnímu parasitismu," hrozí nebezpečí, že tento ráj na zemi pomine, protože "sociální dávky a státní pokladna nejsou v ČR bezedné" je dobrým příspěvkem k rozšíření obzoru čtenáře. Je v něm totiž vše, co lze slyšet od západních politiků stejného kalibru, kteří se snaží přesunout chudobu do kategorie zločinného stavu.
Zmíněný citát si lze vysvětlit ještě dalším způsobem. Předseda Šula buď ví velké kulové o tom, co obnáší štědrý zítřek založený na sociální podpoře nebo naznačuje světa znalejším čtenářům, že situace v ČR je vskutku špatná, když nutí lidi jít za vidinou "štedrých" zítřků.
Šula dále píše: "Po vzoru vyspělých zemí Ameriky a Evropy otevřela ČR své hranice skutečným politickým uprchlíkům. Stejně jako tyto země ale musí současně hledat východiska a pragmatická řešení, která by zabránila právě zneužívání azylového práva ekonomickými přistěhovalci." No smekněme klobouk před výkonem českých úřadů, které v posledních letech dotáhly pragmatismus na světovou špičku (jak nedávno uvedly BL, z 2500 afganských žadatelů o politický asyl dostal asyl jeden).
Zábavně absurdní je i návrh předsedkyně Strany svobody Marvanové, aby bylo českým (čti romským) žadatelům umožněno požádat o politický asyl v Česku. Této dámě zjevně uniká podstata věci, totiž to, že politický asyl řeší situaci politického uprchlíka, jímž je podle stále platné definice OSN z roku 1951 "osoba, zdržující se mimo zemi svého původu, která, díky opodstatněnému strachu z pronásledování z důvodů rasových, náboženských, národnostních, příslušnosti k určité sociální vrstvě nebo politických názorů nemůže, nebo není, vzhledem k takovému strachu, ochotna požívat ochrany takové země."
Vyspělé státy nemají nijak přehnaný zájem na přijímání politických uprchlíků a současná rétorika politiků je tímto způsobem zaměřena. Vyspělý občan (běloch v bohatých státech) to vítá, stejně jako snižování finanční podpory chudých zemí.
Ekonomické přistěhovalectví bohatým státům nevadí - pokud přichází kvalifikovaná pracovní síla nebo slibný podnikatel s měšcem. Jde tedy opět o dvojí metr. Proti skutečným chudákům se jde tvrdě - jsou to přece příživníci. Na druhé straně se ale bohaté státy přiživují na bohatství jiných a bezostyšně dovážejí pracovní síly, které budou jinde chybět. Například pro USA je velmi výhodné dovážet kanadský zdravotní personál a lékaře (jejich výchova nestojí jediný americký cent). Kanada se poohlédne o stupeň níž atd.
Závěrem bych chtěl poukázat na nebezpečný omyl, kterého se dopouští, zřejmě z požehnané nevědomosti, Ondřej Hausenblas, když píše: "(Ruzyňské události ukazují, že) ani poměrně demokratická Británie není bezpečná proti svým vlastním byrokratům (to, že úředníci, zejména nižší, dovedou být imperiálně zpupní vůči nám barbarům z Východu, asi zažil leckdo, ale však my to cizincům u nás zase pěkně oplácíme...)."
Pravidlo "jaká vláda, takové úřednictvo" totiž vylučuje kombinaci dobré vlády a zlého nižšího úřednictva. V Ruzyni vidíme výsledek zpupné politiky české a britské vlády, k jejímuž prosazování je kvalifikace zmíněná Ondřejem Hausenblasem, v tom s ním souhlasím, docela vhodná.
Papalášstvo obou zemí ovšem situaci pečlivě sleduje a v pravý čas svede vše na mouřenínstvo. Náznak takového kroku již přišel od presidenta Havla. Poslední zprávy z Hradu mluví o tom, že je "znepokojen". Zjevně má dobré poraděnky, kteří usoudili, že se datované znepokojení jednou může hodit.
PS: V osmdesátých letech uplatňovaly některé země (například Švédsko) zásadu, že žadatel o politický asyl nesmí být vybíravý a má o pomoc požádat v první svobodné zemi, na kterou narazil. Podle tohoto pravidla nebylo možné emigrovat do Švédska přes NSR a Dánsko, kdežto přes NDR nebo Polsko ano. Pokud takové pravidlo ještě platí, může nejspíš Británie vracet pozemní Romy do Francie nebo Belgie, kdežto ty, kteří přilétají rovnou ze země, v níž se cítí pronásledováni, nikoli. I v tom může být cena ruzyňského filtru.
Nemám důkaz, že na letišti dochází k diskriminaci
říká v rozhovoru pro LN náměstek ministra zahraničí a budoucí velvyslanec Česka v USA
Silvie Blechová, Lidové noviny
Procedura britských úředníků na ruzyňském letišti nikterak nevybočuje ze standardní praxe obdobných úředníků po celém světě, tvrdí Martin Palouš, náměstek ministra zahraničních věcí.
LN: Co se to vlastně děje na Ruzyni? Jak byste to vysvětlil někomu, kdo o věci nemá ani tušení?
Palouš: Já musím znovu zopakovat základní výklad. Existuje konzulární dohoda z roku 1975, jejíž součástí je článek 36, podle něhož mohou úředníci vydávat dokumenty. Tímto dokumentem je letištní průvodka, která se za normálních okolností vydává v Londýně. Zbytek záleží na přepravní společnosti. Není to žádné porušení státní suverenity. Ministerstvo zahraničních věcí má čisté svědomí. Na letišti nedochází k ničemu, co by vybočovalo z právního rámce konzulární dohody. To, co zbývá, je způsob, jak ta praxe je prováděna...
To vyvolává největší diskuse.
To je především otázka pro britskou stranu. Já mohu pouze reprodukovat, co nám o činnosti úředníků říká britská strana, a věřit jejím ujišťováním, že to tak skutečně je.
Neměla by si česká strana sama ověřit, co se tam skutečně děje?
Jakým způsobem si máme ověřovat práci britských konzulárních či imigračních úředníků? My je nemůžeme kontrolovat. Nyní se hodně mluví o tom, že by úředníky kontrolovaly nějaké nevládní organizace, které by mohly alespoň zjišťovat přesné údaje od odmítnutých lidí. Také by mohly dávat dohromady základní statistické údaje, které britská strana - podle Britů právě proto, že se nerozhodují podle etnického původu či barvy pleti - neuchovává, a tudíž ani nezveřejňuje. Denně komunikuji s britskou ambasádou a ujišťuji se, že k žádné diskriminaci nedochází.
Co si myslíte vy? Diskriminují úředníci někoho, nebo ne?
Nemám zatím jediný důkaz, že by k diskriminaci docházelo.
Co říkáte reportáži České televize z minulé středy? Romský reportér neprošel, zatímco jeho kolegyně ano.
Reportáž nelze považovat za důkaz.
Oba uváděli totožné údaje...
Přesně na toto jsem se ptal pana Keefa z britské ambasády den poté, co média zveřejnila první části této dnes slavné reportáže. On se mi snažil vysvětlit, že to tak docela nebylo. A hlavně - britští konzulární úředníci postupují podle pravidel, zejména posuzují věrohodnost žadatele, nejen to, co říká, ale také jak své informace prezentuje. A musím říci, že poté, co jsem viděl televizní pořad Fakta o této záležitosti, musel jsem dát cele za pravdu, ať se mi to líbí, či nikoli, britské straně. Těch nesrovnalostí a rozdílů ve výpovědích tam bylo vskutku požehnaně. Pominu-li otázku, zda existuje, či neexistuje v Londýně Uxbridge Road, je přece nad slunce jasné, že oba naši reportéři chtěli vědomě uvést britské úředníky v omyl, jinými slovy, že jim lhali. Keefe to také vysvětluje ve vašich novinách (rozhovor se zástupcem britského velvyslance Denisem Keefem z 27. 7. pozn. red.). Nemohu tedy než zopakovat to, co říká on.
Keefe v rozhovoru tvrdí, že úředníci každého posuzují individuálně.
Přesně tak.
Není to výmluva?
Není. To není nějaká anomálie, která najednou propukla v Praze na ruzyňském letišti. Jde o funkční způsob, který hledá britská strana, a nikoliv Česko, jak se vyrovnat s určitým problémem. Britská strana upravuje své vlastní azylové řízení. Při pohledu na statistiky zjistíme, že v žebříčku za červen se co do počtu žadatelů o azyl se ČR umístila v první desítce. Na prvním místě tabulky je Afghánistán, dále Somálsko. Na konci pod námi je Zimbwabe a Demokratická republika Kongo. Není možné být považován za demokratickou, bezpečnou zemi, která aspiruje na vstup do EU, a současně zásobovat Británii takovým počtem žadatelů. Jestliže to vidíte, říkáte si, že tady není něco v pořádku. Jsou dvě možnosti: buď najít nějaké rozumné řešení, a o to se Britivé podle mě snaží, nebo se naučit žít se znovuzavedeným vízovým režimem.
Je pochopitelné, že se Britové snaží zabránit přílivu žadatelů o azyl. To je ale neopravňuje k rasové diskriminaci.
Úředník se rozhoduje na místě, koho pustí, a koho ne. On posuzuje nejen samotnou odpověď, ale také způsob, jak člověk odpoví. Jsou schopni se vás vyptávat, jestli jste byla večer před tím celou dobu doma a střežila svůj vlastní kufr. Když mu řeknete vtipně, že převážíte tunu semtexu v zavazadle, tak vás taky bude pojednávat podle toho. Takže úředníci mají objektivní kritéria, ale nakonec je podstatné jejich subjektivní rozhodnutí.
Nejsou tedy úředníci subjektivně ovlivněni tím, že někteří žadatelé jsou Romové? Na jedné straně jsou tady neoprávnění žadatelé o politický azyl a druhé straně je fakt, že těmi žadateli z ČR jsou většinou Romové. Konzulární úředník pozná zkušeným okem člověka, který vypadá jako žadatel o azyl. Já bych to po nějaké době asi také rozeznal. Zkuste dokázat konzulárnímu úředníkovi, že jeho motiv je rasový. Podle mých informací ne všichni Romové byli odmítnuti a ne všichni odmítnutí byli Romové.
Podle ČT jejich reportáž takovou diskriminaci dokazuje.
Ocitl jsem se v absurdní situaci. Celý život se věnuji obhajobě lidských práv a na tomto ministerstvu se nejvíc snažím prosazovat komunikaci s Romy... Nyní zde vystupuji v poněkud obráceném gardu.
To mě zarazilo. Angažujete se v romské otázce, u vás bych čekala, že se za Romy postavíte.
Nemyslím si, že se stavím proti nim. Snažím se - sama sebe i všechny ostatní - přimět k tomu, aby tu situaci viděli nejen ze svého vlastního, tedy vždy zúženého hlediska. Hrozí nám, že upadneme do kruhu nekomunikace a vzájemného obviňování, z něhož pochopitelně mohou mít radost a mohou těžit pouze populisté, xenofobové, kaliči vod a nenávistníci všeho druhu. Nikoho nevyzývám, aby se vzdal svého mínění, neřkuli obhajoby svých práv. Chci jen, aby zvítězil zdravý rozum a realismus.
Co si myslíte o tom, co o vás v pondělních Lidových novinách napsala Tereza Boučková, která váš postoj v této kauze odsoudila a prohlásila, že speciálně vám, adoptivnímu otci Vietnamce a Romky, zde prostě nerozumí?
Terezy Boučkové si vážím a její texty se mi většinou líbí. V tomto případě je vedle. Diskriminace mi vadí stejně tak jako jí a vždy jsem se snažil dělat, co jsem mohl k jejímu odstranění. Ty slovní výlevy posledních dní, k nimž se Tereza Boučková s vervou sobě vlastní připojila, k tomuto cíli příliš nepřispívají. Pokud si Tereza spolu s dalšími myslí, že nyní ze mne mluví loajální úředník, který se úspěšně naučil vykonávat své funkce a potlačil při tom své svědomí, mýlí se.
Nejste tedy jen loajální úředník, který si ve skutečnosti myslí něco jiného?
Ne. Pojem loajální úředník se dá jednoduše zkarikovat na člověka pokrytce, který si své názory špitá někde v koupelně. Neseděl bych na ministerstvu, kdybych měl pocit, že to, co se ode mne chce, je neslučitelné s mým osobním přesvědčením. Ze současné situace nejsem nijak nadšen a doufám, že to brzy skončí. Pokud ale jsem v současnosti státním úředníkem, musím postupovat s logikou instituce.
Poznámka TP: Pomiňme servilní způsob vedení rozhovoru, zvlášť v jeho závěru - většina českých novinářů má prostě tento způsob interviewování "v krvi". Na Paloušových odpovědích je šokující, kam až je český byrokrat ochoten sklonit se před cizí mocností, kterou považuje za nadřazenou, a jaké racionalizace je při tom schopen: Palouš ví, že jedná proti zájmu svých občanů (a to všech, nikoli pouze romské populace, jak jsme vysvětlili ve včerejších BL), ale snaží se vyvolat představu, že je to vlastně správný postoj, protože v dnešním světě uspěje jen ten, kdo se poníží před mocnými a přistoupí bez výhrad na logiku, třebas zvrácenou, kterou mu v Londýně (nebo ve Washingtonu, kam má přijít jako Havlem prosazený velvyslanec) naoktrojují.
Klíčová věta rozhovoru zní: Není možné být považován za demokratickou, bezpečnou zemi, která aspiruje na vstup do EU, a současně zásobovat Británii takovým počtem žadatelů. Řešením ovšem podle Palouše není vytvořit romské menšině lepší životní podmínky, ale zabránit jí, aby svou nespokojenost dávala najevo: není tedy důležité, jaké věci jsou, ale jaké se zdají. Pokud jsem státním úředníkem, musím přece postupovat v souladu s logikou instituce (a ne podle svého svědomí), hájí se Palouš. --- Diskriminace? Nesmysl, žádná není - řekl to přece sám pan velvyslanec!
Je nesmírně znepokojivé zjistit po dvanácti letech demokratického vývoje, kdo v České republice vládne. Nejde přitom o žádnou "starou strukturu", která by pouze převlékla kabát a služebnost vůči Sovětskému svazu přetavila v lásku k USA a k Velké Británii, ale o člověka, který by měl patřit k elitě nového establishmentu.
A zároveň je nutno obávat se budoucnosti: dnešní "paloušové" obětovali dobrým česko-britským vztahům a "obrazu České republiky v cizině" Romy - na koho přijde řada zítra?
Princip "etického konzumerismu"
Jakou moc má vaše peněženka
Mottem filosofie etického (odpovědného) konzumerismu je "vždy když nakupujete, můžete svou útratou hlasovat pro své hodnoty".
Stále více jsme obklopeni problémy, které vypadají, jako že je nemůžeme ovlivnit - globální oteplování, vymírání zvířecích a rostlinných druhů, testy na zvířatech, šíření průmyslového způsobu zemědělství, obchod se zbraněmi, porušování lidských práv a mnohé další. I když ekologická devastace nebo vykořisťování třetího světa děsí mnoho lidí, jedinec se často cítí bezmocný, což vede k postoji "s tím já nic nezmůžu".
Společným původcem, který působí či podmiňuje většinu těchto nešvarů, je nenasytnost a honba za ziskem. Zastánci etického konzumerismu věří, že to může být jinak a že svým postojem může každý člověk podpořit trvale udržitelné podnikatelské aktivity, které nevykořisťují a neznečišťují životní prostředí. Mnoha lidem připadá hmatatelný dopad jejich podpory ve prospěch nevládních sdružení nebo politických stran velice zanedbatelný. Postoj etické spotřeby však nabízí mocný nástroj, který je praktický a každému přístupný.
Je to prostě nákup věcí, které byly eticky vyrobeny společnostmi, které se eticky chovají. "Etický" je pojem subjektivní jak pro zákazníka, tak pro společnost, ale ve svém nejvlastnějším smyslu znamená absenci poškozování nebo vykořisťování lidí, zvířat a životního prostředí. Obvykle není v silách jednotlivce získat informace o životním cyklu výrobku a o všech aktivitách jeho výrobce. Stále proto v západním světě roste počet spotřebitelských sdružení podporujících odpovědný konzum, které poskytují informace a poradenství a vydávají specializovaná periodika.
Pozornost věnují odpovědní nakupující nejčastěji sedmi základním věcem - zacházení se zvířaty, testům na zvířatech, šetrností k životnímu prostředí, dodržování práv zaměstnanců a "férovému" obchod, investice zohledňující etické principy, spojení s jadernými zbraněmi a režimy porušující lidská práva.
Úspěšné bojkoty jsou obvyklým vyzkoušením vlivu spotřebitelů, ačkoli společnosti často navenek bagatelizují roli tlaku spotřebitelů při odůvodňování změn ve své politice.
Skitečně přesvědčivé jsou změny několika posledních let - zrušení apartheidu v Jižní Africe a ústup kosmetických firem od testování na zvířatech. Samozřejmě že tisíce nekalých praktik společností se během této doby nezměnilo. Ale na druhé straně nelze tvrdit, že síla spotřebitelů nefunguje nebo že její efekt se projeví za dlouhou dobu. Ne každý bojkot má tak rychlý úspěch jako bojkot Shellu proti potopení ropné plošiny Brent Spar do moře - bojkot jihoafrického režimu trval například 38 let.
Chovat se jako etický spotřebitel může mít řadu podob:
a) pozitivní nakupování je preference etických výrobků spravedlivě vyrobených a obchodovaných, organických nebo nepůsobících utrpení. Tato možnost je nejdůležitější, protože přímo podporuje progresivní společnosti.
b) Negativní nakupování znamená vyhýbat se produktům, které neschvalujete. Příkladem jsou vejce produkovaná v slepicemi v bateriových klecích, jejichž krátký život je jeden velký stres a fyzické strádání. Jiným příkladem je odpustit si pořízení auta, které znečišťuje ovzduší.
c) Nakupování podle výrobce se zaměřuje na všechny podnikatelské aktivity jako celek. Například cíli bojkotu Nestlé se staly všechny jeho dceřinné společnosti a značky; cílem bylo přinutit koncern upustit od agresivního vnucování náhražek mateřského mléka v rozvojových zemích.
d) Komplexní přístup je kombinace těchto tří předešlých a je výsledkem vzájemného porovnávání výrobců a produktů a výběr "nejetičtějšího" výrobku. Tento přístup praktikuje většina specializovaných časopisů a průvodců odpovědných spotřebitelů, například anglický časopis Best Buy.
Úspěšné bojkoty
Ačkoli termín "bojkot" byl poprvé použit roku 1880 irskými bezzemky v boji proti velkostatkářům, tato taktika má mnohem starší původ. Přestat u někoho nakupovat je vůbec nejsnazší a nejpřímější způsob, jak vyjádřit svou nespokojenost.
V roce 1997 provedl spotřebitelský časopis Ethical Consumer mezi svými britskými čtenáři průzkum ohledně praktikování bojkotu. Přes 93 % čtenářů, kteří odpověděli, se nějakého bojkotu zúčastnilo a 80% označilo produkty či značky, které bojkotovali. Bylo to přes 60 aktivit od nejčastnějšího odmítání produktů Nestlé až po necestování do Barmy. Spotřebitelé ale volí i méně obvyklé formy vyjádření svých postojů - nepoužívání mobilních telefonů, barevného toaletního papíru či neúčast ve Státní loterii.
Nejčastější cíle bojkotu čtenářů časopisu Ethical Consumer v roce 1997:
Nestlé 73 %
Mc Donalds 34 %
Shell 26 %
Supermarkety 9 %
Procter and Gamble 9 %
Maso 9 %
Výrobky testované na zvířatech 9 %
British Petrol 7 %
Produkty nadnárodních společností 5 %
Jak se zásady komplexní odpovědné spotřeby aplikují v denním životě
Odpovědní spotřebitelé doporučují nakupovat v místních nezávislých obchodech. Nevedou k používání automobilu, nabízí lidštější a osobnější přístup a podporují místní společenství.
Zejména v obchodech se zdravou výživou dají sehnat prvotřídní výrobky, které nejsou k dostání v supermarketech. Stále více nabízejí vegetariánské a organické potraviny, bylinná léčiva a zboží obchodované podle zásad "fair trade" - spravedlivého obchodu -, které garantuje, že lidé zaměstnaní při jejich výrobě jsou odměňováni spravedlivou mzdou a pracují ve vyhovujících podmínkách.
Mnohé trápí dekorativní kosmetika testovaná na zvířatech. Stále více výrobců se jej proto zříká a může pak své zboží označit logem "netestováno na zvířatech". Na pravdivost certifikace přísně dohlíží řada sdružení a skupin zabývajících se právy zvířat.
Někteří se z etických a ekologických (nároky živočišné výroby na vzácnou půdu) důvodů snaží vyhnout živočišným produktům, Bývá to těžké také z důvodů, že je obsahují i výrobky, u kterých by se jich většina lidí nenadála - například pivo nebo cukrovinky. I zde působí nevládní organizace poskytující kompletní průvodce po sortimentu na trhu.
Genetické manipulace (GM) je technologie důsledky srovnatelná s vynálezem atomového štěpení. Navzdory nedostatečnému testování jejich vlivu na zdraví a zejména na život přirozených ekosystémů a až 70% nesouhlasu veřejnosti s jejich existencí si GM potraviny stále více nachází cestu do našeho jídelníčku. Vyhnout se jim lze nákupem zboží označeného "GM Free (Neobsahuje GM)",jídlem označeným logem organické produkce (u nás jediná úředně certifikovaná značka Bio) nebo podle informací nezávislé nevládní organizace (v ČR vydává příručku "Víte co jíte?" Greenpeace).
Odpovědní spotřebitelé věnují velkou pozornost bankovnímu sektoru a investičním skupinám, protože ty primárně rozhodují, co a jak se bude vyrábět. V současnosti probíhá nátlaková akce vůči Citibank, označovaná za "nejdestruktivnější banku na světě". Kapitál z vkladů, úroků z hypoték, spotřebitelských a studentských půjček investuje do těžařských a ropných projektů v neporušené přírodě, těžby dřeva v tropických pralesích bez jakýchkoli environmentálních standardů. Jako jeden z největších a nejvlivnějších globálních hráčů s aktivy přes 700 miliard dolarů financuje aktivity jako celosvětově napadaný projekt ropovodu Čad-Kamerun Exxon-Mobilu, holoseče v indonéských pralesích, těžbu v Amazonské pánvi či výstavbu čínské megapřehrady 3 Georges (povede k vysídlení desetitisíců rolníků). Na výzvu Rainforest Action Network (RAN) proběhly loňský podzim demonstrace v padesáti amerických městech, tisíce klientů vrátilo kreditní kartu či zrušilo účet, banka byla letos na sv. Valentýna zavalena dopisy a telefonáty žádajícími, aby měla srdce a přestala financovat ničení přírody, 11. dubna pak proběhly nenásilné přímé a informační akce před mnoha pobočkami Citibank.
V současné době je Co-operative jediná velká světová banka se skutečně etickou strategií. Mezi evropskými bankami je na čelním místě Triodos, která nabízí vkladové služby britským klientům, vedení účtů a úspor nabízí také peněžní ústav Ecology Building Society. Nad etikou investic bank dohlíží EIRIS, výzkumná služba pro začínající investory, která se těší vzrůstajícímu zájmu.
Mezi odpovědnými spotřebiteli se těší podpoře recyklace a zboží z druhé ruky. Šetří vzácné zdroje a zmírňují tlak na nezabranou půdu. Recyklováno může být cokoli od papíru po cartridge do tiskáren či televizory. Existují sběrná místa pro produkty vhodné k recyklaci. I u nás známá značka Die Grüne Punkt znamená právě to, že na místě nákupu je možné obal či produkt odevzdat k recyklaci, případně zneškodnění.
Mnoho výrobků ze dřeva, které se dovážejí do Evropy, pochází z lesů těžených devastujícím způsobem, často z panenských pralesů. Nezávislé ověřování původu dřeva a papírových výrobků zaručující pravdivé značení dřeva vytěženého šetrně a podle zásad trvalé udržitelnosti provádí Forest Stewardship Council. O značení dřevěných a papírneských výrobků renomovaným logem FSC u nás usiluje Hnutí Duha. Na rozdíl od jiných systémů značení totiž dbá na respekt a citlivost k původním obyvatelům pralesů - domorodým etnikům - a do svého rozhodování zapojuje veřejnost.
Přínosy z odpovědné spotřeby
Nákup etických výrobků přímo posílá podporu pokrokovým společnostem, které pracují na zlepšení stávajícího stavu a současně také připravuje o podporu ty, kteří se kvůli zisku nechovají správně. Může leccos změnit a skutečně se již tak v minulosti stalo.
Jiným přínosem etického nákupu je jeho pohodlné praktikování. Každý musí tak či onak nakupovat nebo konzumovat. Jako odpovědný spotřebitel však každým nákupem čekoholi přispívá ke změně. V odpovědném výběru výrobků si může zákazník nalézt potěšení a uspokojení ze svého podílu na změně. Lidé zajímající se o odpovědné nakupování jsou vesměs otevření, plni nápadů a rádi se dělí o zkušenosti, takže jejich postřehy jsou pestré a inspirující pro další.
Po celém světě se rozrůstá antikonzumní postoj, především díky malým akčním a informačním skupinám jako např. britské Enough, nizozemské Omslay a kanadské Media Foundation. V mnoha městech a obcích Severu (zejména v Anglii, Austrálii, USA, Kanadě, Nizozemí, Norsku a na Novém Zélandu) probíhá Den bez nakupování určený k prožití jednoho dne bez konzumu čehokoli a zamyšlení nad stupňovanou spotřebou. I v Praze a Brně v posledních letech pořádají skupiny Food Not Bombs, ČSAF a Earth First! ke Dni bez nakupování - 27. 11.- happeningy a rozdávání jídla bezdomovcům. Dnu vyjádřila svou podporu ekologická skupina Friends of the Earth, což poukázalo na propojenost ekologické krize s ekonomickou nerovností.
Zacházení se zvířaty
V Británii se počet vegetariánů a veganů od roku 1987 zdvojnásobil na více než 5 % populace a trh s vegetariánským jídlem vzrostl mezi roky 1992 a 1997 o 83 %.
Kampaň za ukončení vývozu živých zvířat, která je pro zvířata nesmírně traumatizující, vedla v roce 1994 k ukončení této dopravy třemi významnými trajektovými dopravci (P&O, Brittany a Stena Sealink). Kampaň dosáhla úspěšného zakončení jen během několika měsíců a společnosti veřejně přiznaly, že byly zahlceny reakcemi veřejnosti.
Podle Soil Association roste trh s produkty ekologického zemědělství o 30 % ročně. V roce 1997 organizace Viva! úspěšně vedla kampaň, aby koncern Tesco přestal ve svých hypermarketech prodávat pštrosí a klokaní maso, což se chystají následovat i ostatní supermarkety. Marks & Spencer oznámil své rozhodnutí nabízet pouze vejce produkovaná ve volném výběhu. Odhady počítají, že trh s organickým hovězím se během peti let v Evropě ztrojnásobí.
V roce 1993 Tchajvan reagoval na bojkot vyhlášený Environmental Investigation Agency bleskově a prezident zakázal obchod s rohy chráněných nosorožců.
Do listopadu 1994 Jack Daniels, Grolsch-Ruddles a Stones Ginger Wine skončili se sponzorováním soutěží v lovu, což byl výsledek kampaně sdružení Pisces.
Testování kosmetiky
Úspěch spotřebitelského bojkotu cíleného na testování na zvířatech na konci osmdesátých let stále ovlivňuje dnešní kampaně. V roce 1989 mluvčí firmy Avon prohlásila, že bojkot a demonstrace proti společnosti ovlivnily její rozhodnutí přestat s testováním na zvířatech. Severoamerická skupina PETA vedla nedávno dva úspěšné bojkoty proti proslulým značkám - L'Oréal kapituloval v roce 1994 a Gillette na počátku roku 1997. Mezi lety 1989 a 1997 oznámila řada dalších kosmetických firem, že skončí s testováním kosmetiky na zvířatech: Wella, Neutrogena, Boots. Max Factor, Rimmel, Revlon, Yardley, Chanel a Estée Lauder. S poklesem společností provádějícíh vivisekci poklesl v Británii počet zvířat testovaných účinky kosmetiky z 12 090 v roce 1989 na 3 082 o pouhé dva roky později.
Mnoho značek však stále nesplňuje přísná kritéria BUAV, poněvadž doplňkové látky přidávané do produktů mohou být testovány na zvířatech. Pozitivní ale je, je počet značek, které jsou skutečně kompletně "čisté" z hlediska vivisekce, prudce vzrůstá. Tento trend symbolizuje expanze značky Body Shop - její obrat mezi lety 1990 a 1996 se ztrojnásobil.
Incaged, skupina proti vivisekci oznámila, že Procter & Gamble, který byl vystaven bojkotu díky svému zapojení do testování na živých tvorech, jim napsal a požadoval ukončení bojkotu. Skupina In defense of Animals z USA oznámila, že "Procter& Gamble jsou velmi znepokojeni". To znamená, že bojkot má rozhodně určitý dopad.
PETA a BUAV vyhlásily v období 1991-1993 bojkot General Motors, protože GM prováděl testy nárazů aut na živých zvířatech. To skončilo a společnost je nahradila umělými figurínami. Podle PETy byl GM poslední ze tří největších automobilek, která ukončila testy havárií se živými zvířaty" a "má na svědomí smrt více než dvaceti tisíc psů, prasat, myší a dalších zvířat".
BUAV nyní pokračuje v bojkotu leteckých společností, které dovážejí živé opice pro vivisekci. S touto praxi již skončili British Midland a několik dalších dopravců.
Životní prostředí
V roce 1991 organizace Friends of the Earth zahájila kampaň proti obchodu s tropickým dřevem těženým devastujícím způsobem. Kampaň spontánně přerostla v spotřebitelský bojkot a ukázala se neuvěřitelně zdárná. Do června 1994 souhlasilo šest největších obchodníků s ukočením nabídky mahagonového dřeva a dovozy mahagonu se propadly mezi za čtyři roky od roku 1992 o 68 %.
V únoru 1994 pohrozili Greenpeace bojkotem značky Scott Paper. Soctt Paper zareagoval ihned a ukočil kontrakty se společnostmi těžícími dřevo v nedotčených lesích Clayquot Sound v Kanadě technikou holosečí. V současnosti porbíhá zejména v USA iniciativa studentů a nevládních organizaci nazvaná "Tree-free Campus". Studenti prosazují a praktikují používání 100% recyklovaného neběleného papíru na univerzitách. Je to reakce na zprávy o nevratných škodách způsobených těžbou dřeva.
První kampaň proti PVC začala v Norsku roku 1992. V roce 1994 přestávají postupně používat produkty z PVC Body Shop, Ikea, AEG, Sony, největší dánský supermarketový řetězec a německé, rakouské a dánské nemocnice. Nátlak ženské ekologická organizace Women´s Environmental Network proti bělení zdravotnických potřeb dosáhl toho, že řada výrobců přešla na chlorem nebělený materiál.
Po úspěšném použití vlivu spotřebitelů proti chlorovaným uhlovodíkům (CFC) v aerosolech, přispěl etický konzumerismus také k dřívějšímu útlumu nejškodlivějších skleníkových plynů ve výrobě ledniček a mrazáků. V roce 1994 se připojil k závazku výrobců ledniček Bosch, Siemens, Liebherr a AEG nahradit do roku 1995 hydrofluorokarbony také Electrolux. To znamenalo, že polovina britského trhu s ledničkami přešla na neškodné náhražky ozón ničících látek.
V roce 1997 dosáhl britský trh s organickými potravinami přes 200 milionů liber a s počátkem povědomí o geneticky modifikovaných potravinách prudce vzrůstá. V polovině devadesátých let odebíralo nejméně 625 000 spotřebitelů organické potraviny nejrůznějšími systémy přímého prodeje.
Narůstající odpor vůči obřím hypermarketům (včetně bojkotů organizovaných společně místními společenstvími a skupinami etických spotřebitelů) nakonec vedl roku 1994 k přijetí nových směrnic pro územní plánování, které jsou zaměřeny na oživení hlavních tříd měst a na zabránění dalšímu rozvolňování příměstské zástavby. Ačkoli mnozí tvrdí, že tyto změny přišly příliš pozdě, místní obchody a jejich zákazníci bojují proti expazi hypermarketů různými věrnostními programy.
Americký bojkot Heinzu v roce 1990 protestoval proti každoročnímu usmrcení 100 000 delfínů uvízlých ve vlečných sítích používaných při lovu tuňáků a donutil potravinářského giganta reagovat. Ještě ten rok zavedl rybářský prmůysl ve spolupráci s Whale and Dolphin Conservation Society certifikaci a loga "delfínům přátelského lovu".
Bojkot islandských ryb v vedený roku 1989 Greenpeace se ukázal jako rychlý a rozhodující. Cílem bylo zastavit lov velryb a ztráta na tržbách byla do doby, než Island oznámil ukončení svého "vědeckého" programu, odhadnuta na 50 milionů dolarů.
Díky následující kampani proti lovu velryb Faerskými ostrovy mnoho supermarketů odmítlo odebírat faerské ryby (například Co-op, Asd, Spar, Iceland a Safeway). Ztráta obchodu Faerských ostrovů s rybími produkty se odhaduje na 12 milionů liber.
Společnosti podnikající podle zásad "fair trade"
Poptávka zákazníků po zboží occhodovaném podle zásad "fair trade" vede k růstu tržeb společností jako Equal Exchange Trading, jejíž obrat se zvýšil v devadesátých letech třikrát nebo Cafédirect, jejíž obrat vzrostl jen v roce 1996 o 50 %. Cafédirect nyní podle odhadů zaujímá 3 % britských tržeb pražené a přírodní kávy. I další společnosti obchodující v duchu "fair trade" jako Traidcraft a Green & Black's zaznamenaly v posledním období růst. Celkově stouply tržby výrobků obchodovaných "fair" v roce 1996 o třetinu.
Kampaň britské eticko-konzumerské organizace "Zaostřeno na Nike" odhalila v roce 1992 porušování práv dělníků (týrání za pokus založit odbory, ponižující zacházení) v továrnách vyrábějících obuv Nike v Indonésii a vedla k zapojení mnoha dalších evropských nevládních organizací do tlaku na Nike a další výrobce sportovní obuvi aby přijaly kodex přístupu k zaměstnancům a podrobily se nezávislé kontrole. Zpráva o výrobcích sportovní obuvi z roku 1997 ukázala, že 5 z 11 společností kodex přijalo. Nicméně Nike a zbytek firem zůstávají nadále pod tlakem spotřebitelů (i českých - v květnu t. r. proběhla před prodejnou Nike v pražské pasáži Milenium Plaza nenásilná akce informující o praktikách firmy) - a to do té doby, než přistoupí na princip nezávislého monitoringu.
Velmi úspěšná kampaň vedená roku 1997 společně organizací Save the Children a odbory se věnovala podmínkám dělníků vyrábějících fotbalové míče v Pakistánu. Vedla k tomu, že řada sportovních značek včetně Nike, Reeboku, Adidasu, Umbra, Mitre a Pumy postupně během 18 měsíců upustila od využívání dětské práce a svolila v tomto ohledu s nezávislou kontrolou dodavatelů.
V roce 1994 představila kampaň indických a evropských sdružení nezávisle monitorovanou značku Rugmark osvědčující, že na produkt nebylo využita dětské práce. Značka chtěla přinutit indický kobercový průmysl, aby začal zaměstnávat namísto dětí dospělé. Podpora spotřebitelů, zejména v Německu, vedla k expanzi systému tohoto osvědčení v Nepálu, Pákistánu a nakonec v Indii. V roce 1995 již byl značkou Rugmark označen každý devátá tkalcovna v Indii.
Utlačovatelské režimy
Jeden z nejkvalitnějších bojkotů vůbec se týkal jihoafrické produkce a byl odvolán Nelsonem Mandelou v roce 1993. Hnutí za etické investování úspěšně zablokovalo investice severoamerických firem do Jižní Afriky v hodnotě přes 300 miliard dolarů a donutilo se stáhnout 200 společností.
Současný tlak akčních skupin se zaměřuje na porušování lidských práv v Barmě. V posledních pár letech se díky kampani z Barmy stáhly PepsiCola, Amoco, BHS, Heineken, Apple, Levi Strauss, Reebok a Coca Cola. Rovněž někteří touroperátoři pozastavili nabídku cestování do tohoto regionu.
V roce 1997 kampaň probíhající ve Velké Británii a USA přinutila Holiday Inn vycouvat z partnerství s čínskou vládou ohledně investic v Tibetu.
Jaderné testy a zbrojařský průmysl
Francie se stala terčem celosvětového odsouzení a byla přinucena zrušit část svého (deklarovaného) programu jaderných pokusů v Jižním Pacifiku díky úspěšnému bojkotu francouzských výrobků a služeb, který začal v listopadu 1995. Kampaň za nukleární odzbrojení se zaměřila na vína - podíl francouzských pěstitelů vína na dovozech za La Manche se propadl ze 70 % v roce 1994 na 53 % o rok později. Avšak postiženy byly i další společnosti včetně Danone a Bic. Francouzské výrobky bojkotovalo 80 % Novozélanďanů. "Síla peněženky dává člověku vliv", řekl tiskový mluvčí CND. "Myslím, že bude trval velmi dlouho, než si vláda opět dovolí takto otevřeně pohrdat veřejným míněním".
V roce 1991, ihned po Válce v zálivu, zahájila německá skupina Verbraucher Initiative bojkot proti společnostem, které zasílaly iráckému režimu dodávky. Siemens reagoval rychle s tvrzením, že přehodnotí svou politiku vývozu zbraní.
Americká skupina INFACT zahájila roku 1986 bojkot giganta General Electric kvůli jeho podílu na výrobě jaderných zbraní. Kampaň skončila roku 1993, kdy společnost prodala svou divizi vzdušných a vesmírných projektů. Podpora zdravotnických zařízení a institucí způsobila, že tržby GE ze zdravotnické techniky byly nejhorší v historii, se ztrátou zhruba 50 milionů dolarů za rok 1993.
Etické investování
Výzkum Ethical Investment Research Service (EIRIS) ukázal, že celkový objem prostředků v hotovosti investovaných podle etických zásad se v roce 1994 více než zdvojnásobil. EIRIS shledal, že peníze investované v etických fondech se od roku 1989 každoročně zvyšují průměrně o 34 %, což je dvojnásobné tempo růstu v porovnání s celkovými investicemi vůbec.
Výzkum z roku 1997 prokázal, že fondy spravované podle etických kritérií mají stejnou návratnost investic jako ty, které etická omezení nemají. Ethical Investors Group, která investuje výhradně podle etických kritérií, zaznamenala stoprocentní růst obratu během dvou let.
Deník Independent oznámil, že v posledních letetch etická Co-operative Bank prudce zvýšila obrat a zisk. Roku 1992 zaznamenala 13% růst vkladů a její kvalitní eticky založená mediální kampaň byla u celé poloviny nových klientů důvodem pro volbu právě této banky. Její aktiva ve velmi pro-ekologické Ecology Building Society dosáhla v roce 1997 částky 20 milionů liber. Výkonný ředitel to komentoval slovy: "Tato čísla ukazují životaschopnost myšlenky "zelených" půjček a rostoucí zájem veřejnosti v ukládání svých úspor do tvorby ekologických a sociálních zisků. Etická banka Triodos původem z Nizozemí zaznamenala růst ve všech svých sférách činnosti v Anglii. Během prvního roku působení v Británii více než zdvojnásobila svou velikost.
Bojkot banky Lloyds and Midland (LAMB) v roce 1995 způsobil v místech, kde byl nejintenzivnější, jako například v Bradfordu a na manchesterské univerzitě, více než padesátiprocentní pokles podílu této banky na studenstkém trhu. Organizátoři bojkotu též odhadují, že během týdenní kampaně na počátku semestru v roce 1994 přišly dvě místní pobočky o osm tisíc účtů nových studentů. Pokud má každý účet v dlouhodobém horizontu nese zisk 18 000 liber, ztráta banky na jednom místě v jednom týdnu činila 144 milionů liber.
Další možnosti odpovědného působení zákazníků
V roce 1991 byly vystaveny bojkotu amerického sdružení prevence AIDS (ACT UP) značky Marlboro a Miller Beer. Důvodem byly příspěvky koncernu Philip Morris na kampaň za znovuzvolení senátora Jesse Helmse, vehementního odpůrce hrazení léčby AIDS homosexuálům. Kampaň byla ukončena poté, co Philip Morris souhlasil s ročním příspěvkem ve výši 2,6-3 miliony dolarů pro organizace gayů a lesbiček na účely boje proti AIDS.
McDonald mohl vyhrát proslavený soudní spor McLibel, ale jeho vedlejší ztráty byly obrovské. Den rozhodnutí soudu byl předem vyhlášen za Den vítezné akce. Před 500 ze 750 britskými provozovnami McDonaldu byly postaveny protestní "stráže" a protestní akce se konaly po celé Evropě, Severní Americe, Austrálii a Novém Zélandu. Než přišel soudní příkaz bylo rozdáno 2,5 miliónu letáků a kampaň pokračuje dodnes.
Kampaň Christian Aid za zlepšení chování supermarketů k výrobcům ve třetím světě byla zahájena roku 1996. Zapojily se desetitisíce spotřebitelů. V říjnu 1997 mohlo být konstatováno, že sedm největších obchodních řetězců přijalo etickou politiku, šest ji koncipovalo a Tesco souhlasilo s nezávislým ověřováním jejího dodržování. Avšak ačkoli bylo dosaženo pokroku, než si supermarkety tyto principy osvojí v praxi, nějakou dobu potrvá a Christian Aid pokračuje ve výzvě zákazníkům, aby nepolevovali v tlaku.
Několik britských odborových organizací (např. TGWU, Unison, NUJ) rovněž úspešně zmobilizovalo spotřebitele a použilo taktiku bojkotu proti porušování práv pracovníků v probíhajících sporech.
Nejmasivnější bojkot - Nestlé
Veřejná znalost ústřední role Nestlé při vnucování náhražek mateřského mléka v rozvojových zemích (UNICEF nedávno známil, že ročně umírá na světě 1,5 milionu dětí v důsledku toho, že nejsou kojeny) vedla již v roce 1977 k mezinárodnímu bojkotu Nestlé. V důsledku toho společnost přijala kodex marketingových zásad. Pod tlakem bojkotu Nestlé potlačilo některé ze svých nejkřiklavějších nekalých praktik. Avšak stále porušuje marketingový kodex, upřednostňuje zisk před zdravím a lobbuje za oslabení standardů a obchodní legislativy.
Bojkot Nestlé aktivně probíhá v nejméně 18 zemích světa a ve Velké Británii je to nejspíše největší bojkot vůbec. Na bojkotu se účastní mimo jiné přes 100 farností, zdravotní a spotřebitelské skupiny, 80 studentských spolků, 90 obchodních společností a mnoho známých osobností a politiků. Navzdory faktu, že Nestlé vlastní velké množství jiných společností, mnoho lidí v dotazníku uvedlo, že zkouší nekupovat žádný z produktů skupiny Nestlé. Tyto výrobkové řady zahrnují kosmetiku, krmivo pro zvířata, mléčné výrobky, cukrovinky, kávu a cereálie.
Bojkot Nestlé díky kauze se projevil v poklesu tržeb za Nescafé. V roce 1993 to byl tříprocentní pokles v rámci celého světa. Další "pozitivní" ukazatel je zvýšení výdajů koncernu na reklamu (v roce 1994 o 15%, například). Několik studenstkých sdružení přestalo odebírat Nescafé.
Aktuální úspěšné kampaně
Skupina RAN ukončila koncem loňského roku svůj dlouhodobý bojkot Mitsubishi. Dvě hlavní dceřinné společnosti Mitsubishi Motors a Mitsubishi Electric podepsaly dohodu s RAN, kde se zavázaly k zásadním změnám ve svých politikách prodeje dřeva a papíru a zbytek koncernu rovněž slíbil, že bude hledat cesty ke zlepšení svého ekologického řízení. Signalizuje to klíčové vítězství kampaně za odpovědnější lesní hospodaření ve světových pralesích.
Po dlouhotrvající protestní kampani překvapilo Mitsubishi aktivisty oznámením z března 2000, že odstupuje z ekologických důvodů od projektu solné rafinérie v Mexiku. Projekt extrakce soli z mořské vody v soustavě nádrží měl být postaven v místě Světového přírodního dědictví - biosférické rezervaci Vizcaino. Měl zabírat 116 čtverečných mil a ohrozil by místo rozmnožování velryb a dalších vzácných druhů. Kampaň "Mitsubishi. Don't Buy It" byla úspěšná: přes 40 kalifornských měst přijalo rezoluci odsuzující společnost, bylo zasláno přes 700 000 protestních dopisů. Homero Aridjis, jeden z vůdců kampaně řekl: "Byl to pětiletý tvrdý boj s jednou z nejbohatších korporací na světě i s mexickou vládou."
Skupiny z USA se připojily ke kampani britské Palestine Solidarity a vyzvaly v říjnu 1999 k bojkotu provozoven Burger King. Bojkot byl podnícen otevřením provozovny občerstvení Burger Kingu na Západním břehu pět mil východně od Starého Jeruzaléma, v rozporu s Čtvrtou ženevskou úmluvou OSN. Případ se dostal na přední stránky světového tisku a třítýdenní bojkot stačil k stažení této pobočky. Před bojkotem se aktivisté neúspěšně pokoušeli vyjádřit svůj nesouhlas jinak. Po medializaci případu zrušil Burger King v říjnu 1999 franchisovou smlouvu.
