Nový virus, který vám napadne adresář i složku s dokumenty
Minulý týden se objevil nový virus, který se nyní rychle šíří po internetu., varoval včera deník Guardian.
Minulý týden zaznamenávaly protivirové programy jen jeden nebo dvě kopie viru SirCam denně a předpokládalo se, že virus brzy zajde. Ale začátkem tohoto týdne stoupl počet infikovaných e-mailů na téměř 4000 za 24 hodin - většina z nich pocházela ze Spojených států, a tak odborníci na počítačovou bezpečnost varovali evropské uživatele, aby se na virus připravili.
Jako všechny předchozí e-mailové viry přichází SirCam jako e-mailová příloha, attachment. Když ji příjemce otevře, odešle se na všechny adresy v příjemcově adresáři. Právě tímto způsobem se viry jako I LOVE YOU staly celosvětovými epidemiemi a způsobily milionové škody počítačovým systémům.
SirCam také napadá složku Mých dokumentů v uživatelově infikovaném počítači, a náhodně si tam vybere soubor, který odešle s infikovaným e-mailem. Tak je možné, že se do celého světa dostanou důvěrné obchodní informace stejně jako soukromé, osobní dokumenty.
SirCam, který vznikl prý v Jižní Americe, si také prohledává cache počítače - kde jsou uloženy internetové stránky, které uživatel navštívil a odesílá sám sebe i vybraný dokument na všechny adresy, které tam najde.
Populární internetové stránky, jako jsou zpravodajské a sportovní servery, tento týden informovaly, že i když se vyhnuly infekci, jsou zavaleny nevyžádanou poštou, kterou generoval tento virus.
Nová struktura SirCamu i jeho chování jsou znepokojujícím důkazem, že autoři virů jsou stále zkušenější a schopnější. SirCam se šíří tak úspěšně proto, že nedává pokaždé tentýž nadpis do titulu zprávy. Namísto toho tam dává jméno souboru, který našel ve složce My Documents.
Tělo zprávy je také víceméně náhodné, ale vždycky obsahuje na začátku a na konci tatáž slova, anglicky anebo španělsky. V anglické verzi je první řádek "Hi! How are you?" a poslední je "See you later. Thanks." Virus se aktivuje až poté, když uživatel otevře přílohu.
Dopis z Chorvatska:
Cizinci si myslí o Češích skoro to, co si Češi myslí o Romech
Co si myslí Chorvati o Češích, kteří jim tam zaplňují pláže ve velkém množství? Jak vyplývá z "namátkové kontroly" Fabiana Golga, pohlížejí na ně na základě svých zkušeností většinou s pohrdáním, asi tak, jako Češi v ČR na Romy. Přitom charakteristické rysy "Čechů", jichž si Chorvati všímají , jsou typické pro každé kulturně zubožené a chudé lidi, jichž je i v Evropě v nejrůznějších zemích bezesporu velké množství. Nikdo nemůže popírat, že alespoň určitá část českého národa byla v posledních desetiletích komunismem značně kulturně zdevastována; podobně primitivní lidi však najdete ve velkém množství i třeba ve Velké Británii - rozdíl je, že ti nejezdí do Chorvatska. Stereotypní generalizace, jichž se na základě svých zkušeností s českými turisty dopouštějí Chorvati, jsou stejně chybné jako generalizace, jichž se na základě svých zkušeností s Romy dopouštějí Češi v České republice. - Právě, když jsem toto dopsal, měl jsem sraz s jednou svou glasgowskou studentkou. Hovořili jsme o těchto věcech a zmínila se o tom, že její blízká přítelkyně, Bulharka, pracovala v Chorvatsku pro Čechy jako průvodkyně a měla s nimi neustále jen ty nejhroznější zkušenosti. "Jak je možné," divila se Bulharka, "že tak hrubý a primitivní národ jako Češi má tak vynikající literaturu." (?) Opakuji, že jde zcela zjevně jen o zdevastovanou část českého národa, která literaturu nutně nepíše :). Otázka je, do jaké míry jsou její zvyklosti reprezentativní... (JČ)
Chtěl jsem odpovědět na otázku, kterou jsem si položil závěrem včerejšího článku, totiž co si Chorvati myslí o Češích. Ptal jsem se zaměstnanců v hotelu a několika lidí na ulicích města Rabacu. Vzhledem k tomu, že jsem Brazilec, neměla většina lidí zábrany a řekla mi, co si opravdu myslí.
Ivana J., která uklízí pokoje, řekla: "Češi jsou opravdu prasata. Měl byste to vidět, když jdu do pokoje, kde bydlí Ital, všechno je už předem uklizeno. Často si Italové sami stelou postel. České pokoje? Panebože! Nekouří na balkóně, ale rovnou u postele! Vždycky nechávají ležet všude po podlaze rozházené šatstvo, papír od bonbónů, a sušenek, které si dovážejí z České republiky! A většina z nich asi spí nahá, vzhledem k těm skvrnám na povlečení. Obyčejně vyměňujeme povlečení na postelích každé tři dny, ale u Čechů to musíme někdy dělat každý den."
Dragana, vedoucí hotelu: "Vydávají peníze jenom tady v hotelu, nikde jinde. Mám pocit, že se stravují pouze tak, že tady jedí snídani a večeři, která je zadarmo, je součástí jejich polopenze, a pak si koupí v obchodech bochník chleba, aby ušetřili. A vždycky přijíždějí s obrovskou spoustou igelitových tašek, kromě zavazadel. V nich si vezou z České republiky jídlo."
Recepční Velimir: Jestliže si s sebou na pláž vezmou lahev, velmi často vidím, že ji tam prostě nechají. Taky musíme pořád kontrolovat všechny pokoje, protože se zaregistrují jako dva lidé a přijedou přitom ještě s dvěma dalšími dětmi, ilegálně, ty spí na zemi ve spacích pytlích. Je to tak častý problém, že je musíme vždycky varovat, když jim dáváme klíče. Přesto se o to pokoušejí.
Číšník Predrag: Němci a Italové nám vždycky dávají desetiprocentní spropitné. Češi, nikdy! Nikdy nic. A jedí jen to, co je na nejlevnější části jídelního lístku. Jednou jsem viděl matku, jak říká dítěti, ať si z jídelního lístku vybere, co chce. Ale zakryla jména jídel a nechala vidět jen ceny. A dítě si vybíralo podle cen! Češi si skoro vždycky dávají spaghetti bolognese, to nejlevnější, co máme.
Prodavačka Ivana M: "Problém s krádežemi jsme měli jen dvakrát. V obou případech to byli Češi. Čeští kluci. V prvním případě to byl kluk, asi třináct nebo čtrnáct let, koupil si gumové sandály a když jsem zašla dozadu pro tašku a pro klíč od pokladny, nacpal si do kapsy levné bonbóny, které mám u pokladny. Viděl to chorvatský zákazník a řekl mi to chorvatsky. Prohledala jsem ho a on se bránil, že si myslel, že je to zadarmo. Až na to, že na té míse byla velkými písmeny cena. Jiný kluk, asi 15 - 16, si dal pod košili plovací brýle a snorkel a chtěl odejít, myslel si, že to nevidím, jen proto, že bylo v obchodě hodně lidí.
Klaudio, který pronajímá vodní lyže, nemá s Čechy žádné problémy. Líbí se mu v Praze, "kde je všechno tak levné, i holky!" ale přiznává, že si Češi jeho lyže neprojímají, Němci, Chorvati a Italové ano, Klaudio považuje Čechy za "příjemné, jsou to lidé s otevřenou myslí, ale když s nimi kouříte marihuanu, vědí, jak si o ni říct, ale sami nenabídnou nikdy."
Marko, turista z Bosny, tvrdí, že Češi vypadají na pláži legračně, jak tam tahají všechny ty tašky s jídlem.
Michal Viewegh napsal před časem knihu Účastníci zájezdu o skupině Čechů, kteří po pádu komunismu jedou do Itálie na dovolenou. Autorská práva na zfilmování si koupila chorvatská veřejná televize. Pročpak by se měla chorvatská televize - a Chorvati jako takoví - zajímat o český příběh? Chtějí z toho udělat pětidílný televizní seriál. Právě proto, že se to posmívá těm věcem, o nichž tady dnes píšu, na něž jsou Chorvati tak zvyklí, každé léto.
Tak, jak se soukromě Češi posmívají Romům, Němcům, Slovákům, Rusům, Ukrajincům a Polákům, Chorvati se posmívají Čechům (a samozřejmě Srbům.
Lidi prostě vidí smítku v oku jiných a nevidí trám ve svém vlastním oku.
Ghetto na letišti: Proč mlčí Václav Havel?
Jsem zdesen tim, co se deje na ruzynskem letisti. Kazdy ma pravo na
stehovani, na emigraci. Vsechno tohleto mne pripomina nase zkusenosti v
Sovetskem svazu. Na jednu stranu se tam nedalo zit, a na druhou stranu vlada
delala vsechno mozne, aby zabranila emigraci.
Urady, podrizene KGB, ktere se tim (to jest zabranovanim) zabyvaly, se
jmenovali OVIR (otdel viz i registracij). Stali jste tam obrovske fronty,
museli jste nasbirat hromadu ruznych papiru, dokladu, potvrzeni,
charakteristik, vyplnit spoustu ruznych dotazniku, nechat statu svuj byt,
knihy, obrazy, nabytek, vsechno, a pak jste se dovidali, ze odjezd je vam
zakazan...
Zustavali jste ve stejne pozici druhoradeho občana, ale uz bez bytu a
prace... Nedavali vam zadnou sanci...
Tento stav se jmenoval rusky "otkaz" (zamitnuti), respektive ten clovek se
jmenoval "otkaznik" (neco jako "zamitnuty clovek"). Tak jste musel zit
dal, - ve stavu stvance a vydedence. To znamena, ze stat vam odepiral pravo
na emigraci.
Teď vidim naprosto stejny postup uradu v demokraticke Ceske republice. To
co vidim, je odpirani Romum prava na emigraci. A navic jakoby rukama cizich
uredniku. To je ale pokrytectvi, to je bigotnost, to uz nezna zadne obdoby,
dokonce i v Svazu to nebylo, totiz americti imigracni urednici nepracovali
rovnou na letisti Pulkovo, aby zabranili emigraci ruskych Zidu do USA.
Vubec nemohu pochopit, jakym pravem cizi statni prislusnici rozhoduji na
uzemi nezavisleho statu? Vzdyt ruzynske letiste, to je teritorium Ceske
republiky, dokonce i letadlo CSA je ceske uzemi, a to znamena, ze zadny
Brit, Rus anebo Marťan NEMA ZADNE PRAVO na tom uzemi "fungovat".
A pak - podle jakych kriterii nejsou Romove pusteni na palubu letadla?
Proto, ze nesplnuji nejake (Buh vi jake) podminky, nebo kvuli barve pleti?
Proc tedy cesti belosi ty podminky splnuji, ale cesti "cernosi" - ne?
Proto se v tuto chvili stydim byt ceskym obcanem. Proc mlci ceska
inteligence, proc mlci nas prezident-humanista?
Vzdyt' ti Romove jsou ve skutecnosti - "otkazniki", jsou to zamitnuti lide.
Vzdyt' je to GHETTO NA LETISTI!
Okurková sezóna spřátelených rozvědek - Překonal Václav Havel zdravotní problémy?
Co píše francouzská rozvědná služba o Václavu Havlovi a České republice
I zpravodajské služby mají svou okurkovou sezónu. Tak na příklad ta francouzská.
Obvykle dobře informovaný vedoucí představitel Asociace bývalých zpravodajských důstojníků Pierre de Villemarest v červencovém čísle svého měsíčníku (pouze pro předplatitele) la Lettre d´Information píše na straně 10 pod titulkem "Ignoruje Václav Havel krizi?" o vnitřní krizi, která sužuje Havlovo Česko, zejména pak jeho zpravodajské služby, zatímco se šíří "politicko-mafiánské viry, víceméně včleněné do jeho režimu".
Villemarest pak podrobně popisuje poslední aféry českých zpravodajských služeb, českému čtenáři důvěrně známé, jako odhalení falešných lustračních osvědčení ve vojenské kontrarozvědce a na vnitru a spory a vzájemná obviňování v médiích mezi šéfy BIS a NBÚ. Autor poznamenává, že "je o tom třeba vědět v době, kdy se Praha stala integrální součástí NATO a jiných evropských struktur. Moskva sice hartusí na jiné uchazeče, ale pokud jde o Prahu, její mlčení je totální". Všímá si i takové charakteristické drobnosti, že styčný důstojník Prahy v NATO František Štěpánek byl povolán domů, aby se zpovídal z obvinění, že sbíral informace na Jaroslava Baštu, současného velvyslance v Moskvě a bývalého nadřízeného zpravodajských služeb.
To ukazuje, říká Villemarest, že jsou lidé na důležitých místech ve stínu, rozsévající tu a tam nesváry, šířící zvěsti a bránící tak jakékoli účinnosti či akceschopnosti bezpečnostních služeb státu. Státu, ve kterém se - podle čerstvých zjištění západních odborníků na boj proti drogám - skrývají důležité tajné laboratoře, vyrábějící derivát amfetaminu, nebezpečnou drogu zvanou "krystal".
Namítnete - a kde je ta okurková sezóna? Autor celý text uvozuje: "Nedávno vešlo ve známost, že pětašedesátiletý Václav Havel očekává od své druhé manželky, osmačtyřicetileté Dagmar, dědice. Překonal tedy své zdravotní problémy. Ale ví opravdu o vnitřní krizi, sužující jeho zemi?"
Tož jsem se zeptal na Hradě. Sabina Cingrošová, osobní tajemnice Dagmar Havlové, mně na telefonickou otázku k prvním dvěma větám odpověděla: "Je to nesmysl!" A tak zase nevím: Havel neočekává dědice, nebo stále ještě má zdravotní problémy? Jeho důvěrník Oldřich Černý (v letech 1993 - 1998 ředitel zahraniční rozvědky ÚZSI) mezi přáteli ještě před pár měsíci prý šířil poplašné zvěsti, že do léta nepřežije - a teď tohle!
Omezování demokracie v ČR:
Ministerstvo vnitra chce zrušit právo veřejnosti účastnit se řízení o povolování kontroverzních staveb
Nevládní organizace (1) protestují peticí proti záměru ministerstva vnitra zrušit možnost veřejnosti účastnit se řízení o povolování ekologicky kontroverzních staveb. Petici "proti ústupu od demokratických principů v zákonech" už podepsali někteří starostové obcí, nevládní organizace a jednotlivci (2).
Ministerstvo vnitra předkládá v těchto dnech legislativní radě vlády návrh nového správního řádu (3) v němž hodlá zrušit rovnost účastníků správních řízení a vytvořit pro občanská sdružení kategorii "přidružených účastníků", kteří nebudou mít žádná procesní práva a tedy žádnou možnost bránit se případnému protiprávnímu jednání úřadů. Právě o to ministerstvu vnitra jde. Svědčí o tom důvodová zpráva k návrhu zákona, kde se tvrdí, že Česká republika je dnes "oprávněně kritizována za to, že řízení trvá příliš dlouho" a "podmínky pro podnikatelské aktivity v ČR patří k nejhorším v Evropě". Proto "je třeba daný stav změnit".
"Řízení trvají dlouho především proto, že investoři a úředníci často poruší zákony na ochranu životního prostředí a nadřízený orgán či soud jim potom rozhodnutí zruší a vrátí k novému projednání. Řešením této situace je posílit zákonnost rozhodování státní správy, nikoliv odstranit nepohodlné kritiky" namítá jeden z autorů petice, právník Martin Prokop.
Zákon vychází žadatelům o povolení ekologicky kontroverzních staveb vychází vstříc také na mnoha dalších místech. Přichází například s koncepcí omezení tzv. zásady materiální pravdy, tedy pravidla, které ukládá úřadům "vycházet ze spolehlivého stavu věci a za tím účelem si opatřit potřebné podklady pro rozhodnutí". Nové znění ukládá zjišťovat pravdivost tvrzení pouze tak, aby o nich nebyly "důvodné pochybnosti", a to v rozsahu, který si úřad sám definuje jako "nezbytný pro rozhodnutí".
Ministerstvo změnu zdůvodňuje tím, že "platný správní řád se někde jeví být velmi demokratickým a pokrokovým, například v tom, že trvá na zjištění tzv. materiální pravdy, tedy skutečného stavu věci, což v praxi znamená možnost některých účastníků neustále předkládat další a další důkazy, respektive je navrhovat, a takovým obstrukčním jednáním poškozovat jak ostatní účastníky, tak veřejný zájem..."
Toto tvrzení autorů návrhu je nepravdivé, neboť současný zákon umožňuje úřadům stanovit k navržení důkazů přiměřenou lhůtu a úřady tak také činí. Novela podle nevládních organizací ve skutečnosti směřuje k odstranění "příliš demokratického a pokrokového" požadavku řídit se při rozhodování pravdou, vycházející z faktických důkazů a dává správním orgánům alibi k vydávání nedostatečně odůvodněných rozhodnutí.
Podle kritiků návrhu je nový zákon v mnoha částech v rozporu s Ústavou a také tzv. Aarhusskou úmluvou o účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí, kterou má český parlament ratifikovat na podzim.
Ekologický právní servis a Ateliér práv zaslali ministerstvu desítky stránek právních připomínek, které však ministerstvo použilo k vychytání vlastních chyb, ale koncepci omezení práv veřejnosti v návrhu zachovalo.
Kontakt: Mgr. Martin Prokop, Ekologický právní servis -- kancelář
Tábor, mobil: 0608/721 708, stabil: 0361/256662, e-mail: eps.tabor@ecn.cz, a dále na www.i-eps.cz/petice
Poznámky:
(1) Petiční výbor tvoří nevládní organizace: Ekologický právní servis, Zelený kruh, Ateliér pro životní prostředí, Člověk v tísni o.p.s., Fond ohrožených dětí, Hnutí Duha, Českokrumlovská obec památkářská a dále starostka obce Křelov-Břuchotín na Olomoucku Ing. Anna Procházková
(2) Petici a další materiály k tomuto tématu naleznete na adrese: www.i-eps.cz/petice
(3) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád) upravuje práva a povinnosti českých úřadů při vydávání správních
rozhodnutí.
Jaderná elektrárna Temelín informace neposkytne
Je to právě rok, co jednotliví občané České republiky, občanská sdružení a Děti Země začali žádat různé průmyslové podniky o informace o toxických látkách a dnes bilancovali, jak se svými žádostmi dopadli. "Řada firem reagovala vstřícně a poskytla požadované informace, ale část našeho průmyslu se stále domnívá, že informace o znečišťování životního prostředí či nakládání s nebezpečnými chemickými látkami je jejich soukromou záležitostí," konstatuje základní závěr hodnocení Dr. Jindřich Petrlík, vedoucí kampaně Dětí Země Budoucnost bez jedů. Mezi ty, kdo informace o nebezpečných látkách neposkytli, patří Jaderná elektrárna Temelín anebo Elektrárna Ledvice (obě ve vlastnictví ČEZu). "Ředitelství ČEZu na žádost o informace pro jistotu nereagovalo vůbec," doplňuje Petrlík. Souhrnné hodnocení je zveřejněno na webovských stránkách Budoucnosti bez jedů - http://bezjedu.detizeme.cz/.
Jaderná elektrárna Temelín ve svém provozu nakládá s celou řadou chemických látek a část z nich se dostává i do odpadních vod. Ředitel elektrárny občana, který informace o těchto látkách žádal, odkázal na orgány státní správy a s ujištěním, že elektrárna se řídí zákony České republiky, neposkytl konkrétní informace ani o jediné látce. Informace o emisích z malešické spalovny odpadů jedné z obyvatelek Prahy neposkytly Pražské služby a ty samé údaje o liberecké spalovně pak Dětem Země společnost Termizo.
Mnohem lépe v hodnocení odpovědí dopadly velké české chemičky - například Spolchemie, a. s. Ústí nad Labem či PLIVA - Lachema, a. s. Brno. Poskytly maximum požadovaných informací. "Nezkoušeli jsme průmysl žádat o informace jen tak zbůhdarma. Naše žádosti simulovaly velice zjednodušené vyplňování protokolu pro integrovaný registr znečišťování (1), který zavádí zákon projednávaný Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. Příklad dvou velkých chemiček ukazuje, že s naplněním zákona nebudou mít v případě jeho schválení problém," říká Petrlík. Poskytnutí informací o nebezpečných látkách do registru veřejně přístupného například na Internetu bude v případě schválení zákona povinné. Registr informací o pohybu nebezpečných látek slouží nejen k informování občanů, ale ve Spojených státech pomohl samotným podnikům vyhnout se nemalým ekonomickým ztrátám (2). Způsobovaly je úniky látek, které používají k výrobě či havárie podobné té, k níž došlo v loňském červenci ve Spolaně Neratovice.
Legislativní zavedení volného přístupu k informacím o toxických látkách podporuje Evropská unie ve svém 6. akčním plánu pro životní prostředí a podobné již několik je uzákoněn také v USA, Kanadě či Mexiku. Průzkum provedený občany a ekologickými organizacemi ukázal, že takový zákon je potřebný i v České republice. "Jinak se budou některé podniky snažit utajovat, jak ohrožují životní prostředí, což by v naší zemi konzervovalo situaci osmdesátých let 20. století," uzavírá Petrlík.
Poznámky:
(1) Integrovaný registr znečišťování zavádí vládní návrh zákona o integrované prevenci znečištění (tzv. IPPC), který prošel v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR prvním čtením 12. července 2001. Tomuto registru podobné systémy jsou uplatňovány již po řadu let v zahraničí pod různými názvy - Toxic Release Inventory (TRI) v USA či Pollutant Release and Transfer Register (PRTR) - tak se mu říká spíše v evropských zemích. Jak takový systém vypadá v praxi máme možnost vidět na webovských stránkách (. Děti Země se pokoušejí podobný registr budovat pro spalovny a energobloky (http://bezjedu.detizeme.cz/registr.htm/). Zatím v něm jsou jen emise škodlivin do ovzduší.
(2) Americká společnost 3M se ve svých podnicích rozhodla zrealizovat program pro zaměstnance nazvaný "Odměny za prevenci znečištění" (Pollution Prevention Pays - 3P). Výsledkem programu bylo snížení produkce odpadů o 50 % a celková úspora téměř 600 milionů amerických dolarů. Firma založila 2500 projektů v různých podnicích ve 20 zemích, které vedly k dobrým výsledkům. Společnost 3M dosáhla snížení:
- v Holandsku používání rozpouštědel o 92 %
- v Ribas ve Španělsku emisí do ovzduší o 95 %
- v Geroinon ve Walesu produkce pevných odpadů o 75 %
Zavedení systému integrovaného registru znečišťování a svobodného přístupu k informacím z něj (tzv. Toxic Release Inventory) bylo pro tuto firmu podnětem k přijetí ještě náročnějšího programu 3P Plus. Cílem tohoto programu bylo snížit úniky do vody, ovzduší a v pevných odpadech o 90 % (oproti roku 1987) s konečným cílem snížení na nejmenší technicky dosažitelnou mez.
EU - klady, ale i otazníky, o všem je nutno otevřeně hovořit
Evropská unie (EU) je společenství demokratických států, spojených zásadami svobody, právního státu a úcty k lidským právům, jež se rozhodly vzájemně spolupracovat a postupně integrovat v nadnárodní strukturu, která je výhodná pro všechny zúčastněné země. Tolik základní definice, kterou by se možná každý uměl naučit nazpaměť. Co však občan budoucí členské země, která svoje začlenění do EU začíná počítat spíše než na roky, už jenom na měsíce skutečně ví o důsledcích našeho vstupu, je podle mě na pováženou.
Přitom náš vstup do Evropské Unie bude pro každého občana ČR takovou zásadní změnou jeho života, kterou lze možná přirovnat jenom ke změnám, které přinesla listopadová revoluce a pád komunismu. Obávám se, že tak jak většina z nás nebyla moc připravena na tehdejší situaci, nejsme ani teď nijak zvlášť připravováni na vstup do Evropy, či spíše na vpád Evropy k nám.
Normální občan, který se zabývá svými starostmi a radostmi a politiku vnímá jako něco, co sice existuje, ale jeho života se přímo nedotýká (vyjma dnů voleb), se třeba dověděl o důsledcích vstupu ČR do EU věci určitě zásadní. Přestaneme prý pít rum, a přejdeme zřejmě na tuzemák, a místo slivovice budeme asi pít švestkovici, protože nám to předpisy EU prostě přikáží. Pijáci a pijani, zvyklí po desetiletí popíjet tyto typicky české a moravské alkoholické produkty mají tedy velmi emotivní důvod, hlasovat při referendu pro zachování názvů těchto lihovin a tudíž proti našemu vstupu do EU. I my ostatní tento všem srozumitelný důsledek našeho přičlenění k evropským demokratickým státům, který je snadno zapamatovatelný a všem srozumitelný, možná vezmeme v potaz Totéž platí o páternosterech, výtazích, které jezdí stále a dokola. I o tuhle vymoženost nás ta EU prý připraví. Také se často a hlasitě mluví o té zlé bruselské byrokracii, úředníků tam prý jsou desetitisíce, a potom je navíc budeme platit z našich daní! Jako by nestačilo, že nám přibývají naši vlastní úředníci. Na druhou stranu se už málo hovoří o tom, že celá administrativa EU stojí 4,5 miliardy EUR (cca 163 miliard korun), což je méně než 5% celkových výdajů EU. Její celkové výdaje totiž činí zhruba 92 miliard EUR (cca 3,3 bilionu korun).
Aby se však mohlo vydávat a financovat tak nejrůznější projekty, musí se nejprve zajistit zdroje. A EU svoje vlastní zdroje, tj. trvale přidělené příjmy, které automaticky plynou do její pokladny, má. Mezi její příjmy patří cla uplatňovaná na zboží dovážené do EU ze třetích zemí, zemědělské odvody za dovoz zemědělských plodin a výrobků z nečlenských zemí, ale nejvýznamnějším zdrojem financí je část daně z přidané hodnoty (DPH) vybrané v členských státech. V současnosti jde o 1,4% z vybrané DPH. Posledním zdrojem je příspěvek členských států, který je podílem na hrubém domácím produktu (HDP) národních ekonomik. Příspěvek je stanoven tak, aby celkový příjem z vlastních zdrojů nepřekročil strop 1,27% HDP členských států. Pokud jde o výdaje, jejich největší část směřuje do zemědělství. Velká část výdajů jde také na tzv. strukturální fondy, jako jsou Evropský fond pro regionální rozvoj (pomáhá zaostávajícím oblastem) či Evropský sociální fond a třeba i Fond soudržnosti , z něhož se financují ekologické projekty a dopravní infrastruktura. Další finanční prostředky jdou třeba na výzkum, školství, mládež, energetiku atd., na rozšířené EU či předvstupní pomoc žadatelům o vstup.
Má vůbec cenu do EU vstupovat,a co nám to přinese? Rumu a slivovici rozumí každý, ale dá u nás někdo normálním občanům stejně srozumitelně a hlavně včas jasné informace o konkrétních dopadech našeho vstupu do EU a kromě pozitiv se nebude obávat včas označit i konkrétní zápory? Nelze si totiž z EU brát hned jenom to dobré, a to zatím třeba pro nás i méně pozitivní (třeba zvýšení cen potravin), nechat stranou či zamlžit. O to horší procitnutí by posléze nastalo. Začněme konečně vysvětlovat, co pro nás konkrétně budou znamenat rozvojové programy EU a čerpání peněz ze strukturálních fondů EU do naší ekonomiky, společná měna a trhy, decentralizace atd., a to hned a hlavně srozumitelně. A přestaňme se také na EU dívat jako na posvátnou instituci, která za nás po vstupu vyřeší všechny naše problémy a proto ji není radno kritizovat, i když k tomu máme velmi konkrétní a věcné důvody. Jinak by se totiž snadno mohlo stát, že v referendu ať už za rok či za 3, by se lidé mohli o našem vstupu do EU rozhodovat podle svého zájmu o zachování původních názvů rumu a slivovice
Jiří Němec je právník a působí v Liberci.