Americký Helsinský výbor protestuje: České úřady prodávají majetek, patřící Čechoameričanům
Členové Helsinského výboru požadují řešení česko-americké majetkové restituce. Naléhají na českou vládu, aby napravila nespravedlnost a ukončila diskriminaci
(Washington) Členové Helsinského výboru Spojených států se obrátili dopisem na náměstka ministerského předsedy České republiky Pavla Rychetského. Naléhají, aby jeho vláda ukončila diskriminaci proti americkým občanům v českých zákonech o restituci a o odškodnění.
Spolupředseda Helsinského výboru Christopher H. Smith (R-NJ), člen Steny H. Hoyer (D-MD) a komisaři Benjamin L. Cardin (D-MD) a senátor George V. Voinovich (R-OH) společně vyzvali českou vládu, aby splnila požadavky Čechoameričanů, jejichž majetek byl ukraden jim i jejich rodinám, a aby jim poskytla za tyto ztráty odškodné na rovném základě s ostatními, kteří obdrželi odškodné podle českého zákona.
Na americký Helsinský výbor se obrátily desítky jednotlivců s žádostí o podporu, poté, co byly jejich žádosti o majetkovou restituci odmítnuty českou vládou nebo soudy, protože tito lidé nemají české občanství. V některých případech dala česká vláda majetek Čechoameričanů na prodej, zatímco se původní vlastníci snažili získat zpět svůj majetek. O této otázce se jednalo s činiteli české vlády během debaty o rozšiřování NATO. V té době (1997) dali najevo čelní představitelé českého Senátu, že bude zákon změněn, aby mohli Čechoameričané uplatnit své nároky.
Podle zákonů přijatých v letech 1991 a 1994 zahájilo Československo (posléze Česká republika) program vracení pozemků a obydlí, zkonfiskovaných nacisty a komunisty. Tam, kde nebylo majetek možno vrátit, česká vláda poskytovala finanční odškodnění. Zákony omezily restituce a odškodnění jen na žadatele, kteří měli české občanství v době, kdy požádali o restituci či o odškodnění.
Přibližně 30 000 československých uprchlíků, kteří našli ve Spojených státech útočiště během druhé světové války a po ní automaticky ztratilo československé občanství podle americko-československé dohody o naturalizaci z roku 1928, když se tito exulanti stali americkými občany. V důsledku příslušného rozhodnutí amerického Nejvyššího soudu v šedesátých letech se tato dohoda stala ve Spojených státech nerealizovatelnou. Československo nemělo podobnou dohodu o naturalizaci s žádnou jinou zemí než se Spojenými státy. V důsledku toho si mohli naturalizovaní občané jiných zemí než Spojených států uchovat své dvojí občanství a mohli splnit požadavek, týkající se občanství, obsažený v českém zákoně o majetkové restituci.
Zde je text dopisu Pavlu Rychetskému:
Jeho Excellence Pavel Rychetský
Náměstek předsedy vlády České republiky
Úřad vlády ČR
Nábřeží Edvarda Beneše 4
Praha 1 PSČ 118 01
Česká republika
Vážený pane náměstku ministerského předsedy,
Chceme vám vyjádřit naše pokračující znepokojení ohledně diskriminace amerických občanů zákonech České republiky týkajících se majetkové restituce a odškodnění. Jak možná víte, majetková restituce je otázka, o kterou se dlouhodobě zajímá mnoho členů Výboru pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Na Výbor se obrátily desítky jednotlivců, kteří nemohou získat restituci ani odškodnění za vyvlastněný majetek kvůli svému občanství. Náš dopis vyvolala skutečnost, že v jednom takovém případě nedávno zahájil majetkový úřad v Praze prodej čtvrtiny jednoho činžovního domu - domu č. 2337 a pozemku č. 3477, který se nachází na Smíchově, Grafická 30, Praha 5, na nějž si činí nárok dva američtí občané, Ota a Kamil Gschwind. Naléháme na vaši vládu, aby prodloužila lhůty pro podávání žádostí v zákonech č. 87/1991 a č. 116/1994, aby se začalo konečně rozhodovat o restitučních žádostech Čechoameričanů, včetně pánů Gschwindů a aby se dospělo ke spravedlivému řešení.
Obtížná situace, do níž se dostali Ota a Kamil Gschwind, je charakteristická pro situaci, jíž čelí mnoho Čechoameričanů. Podle našich informací mělo být právní vlastnictví tohoto činžovního domu podle českého zákona navráceno právoplatným majitelům, Otovi a Kamilu Gschwindovým, jenže jsou to naturalizovaní američtí občané, kteří neměli právo získat zpět své české občanství včas na to, aby mohli zažádat o restituci či o odškodnění. Diskriminační důsledek tohoto požadavku na české občanství by nemohl být jasnější. Pánové Gschwindovi si přejí získat zpět majetek, který jejich matka zdědila od svého otce. Jejich matka už nežije a nemůže tedy žádat sama o vrácení majetku, protože byl její život brutálně ukončen nacisty. Jejím synům je znemožněno, aby získali restituci, čistě proto, že si zvolili jako útočiště před komunismem Spojené státy a stali se americkými občany, čímž přišli v důsledku americko-české dohody z roku 1928 o naturalizaci o československé občanství. Kdyby bývali emigrovali do jakékoliv jiné země než do Spojených států, nebyli by přišli o své československé občanství a nebyli by vyloučeni z restitučního programu vaší země.
Vážený pane náměstku,
postkomunistická česká vláda jistě nemohla doufat, že odčiní veškerou nespravedlnost, spáchanou před rokem 1990. Nicméně, pokud byla uznána nespravedlnost, jejíž oběti se stali českoslovenští občané v letech 1941 - 1945 a 1948-1990, a pokud byla uznána morální povinnost napravit tuto nespravedlnost restitucemi či odškodněním, je v tom případě naprosto nelogické a diskriminační upírat toto odškodnění jen těm, kdo se stali občany Spojených států.
Na podzim roku 1997 dala najevo mnohostranická delegace českých senátorů, která navštívila Washington, že překážky bránící majetkovým restitucím a odškodnění pro Čechoameričany budou odstraněny v rámci dvoustupňového procesu. Nejprve bude schválen zákon, v jehož rámci budou Čechoameričané moci získat zpět české občanství. Zadruhé bude schválen zákon, který prodlouží lhůty pro podávání žádostí o restituce v zákonech č. 87/1991 a č. 116/1994. Byli jsme proto povzbuzeni, když jsme se dověděli, že byla v roce 1999 přijata nová ustanovení o občanství, která ukončila zákaz dvojího občanství pro Čechoameričany. Tato skutečnost povzbudila naši naději, že vaše vláda zavede i zákon, jímž prodlouží lhůty pro podání restitučních požadavků: bohužel jste tento krok dosud neučinili.
Zdvořile žádáme vaši pomoc, abyste zabránil majetkovému oddělení úřadu Prahy 5 prodat výše uvedený činžovní dům či podniknout jakékoliv jiné akce, v jejichž důsledku by byl ohrožen nárok pánů Gschwindů na tento majetek. Zároveň požadujeme, aby byla zveřejněna nová lhůta pro podávání restitučních nároků, aby mohly být vyřešeny požadavky pánů Gschwindů a jiných Čechoameričanů, jejichž majetek byl jim a jejich rodinám ukraden. Žádáme, aby se těmto občanům dostalo nápravy ve stejné míře jako ostatním Čechům, jimž se podle českého zákona dostalo nápravy.
S pozdravem,
Steny H. Hoyer
Christopher Smith
Benjamin L Cardin
George V Voinovich
HELSINKI COMMISSION NEWS: Members Urge Movement on
Czech-American Property Restitution
HELSINKI COMMISSION NEWS
Commission on Security and Cooperation in Europe
234 Ford House Office Building
Washington, D.C. 20515-6460
Sen. Ben Nighthorse Campbell, Chairman
Rep. Christopher H. Smith, Co-Chairman
Contact: Ben Anderson (202) 225-1901
www.csce.gov
Helsinki Commission Members Urge Movement
on Czech-American Property Restitution
Urge Czech Government to Right Injustices
and End Discrimination
(Washington) - Members of the United States Helsinki Commission have written
to the Deputy Prime Minister of the Czech Republic, Pavel Rychetsky, urging
his government to remedy discrimination against American citizens in the
Czech Republic's property restitution and compensation laws.
Helsinki Commission Co-Chairman Rep. Christopher H. Smith (R-NJ), Ranking
Member Rep. Steny H. Hoyer (D-MD), and Commissioners Rep. Benjamin L. Cardin
(D-MD) and Sen. George V. Voinovich (R-OH) joined together, calling on the
Czech Government to accommodate the claims of Czech-Americans whose
properties were stolen from them and their families and to provide them with
a remedy for their losses on an equal basis with others who have received a
remedy under Czech laws.
Dozens of individuals have contacted the Helsinki Commission for support
after their claims for property restitution were denied by the Czech
Government or courts due to their lack of Czech citizenship. In some cases,
the property of Czech-Americans has been put up for sale by the government
while the original owners sought to reclaim their assets. This issue was
raised with Czech officials during the debate over NATO enlargement. At that
time (1997), leading members of the Czech Senate indicated that the law
would be changed to enable Czech-Americans to make claims.
Under laws enacted in 1991 and 1994, Czechoslovakia (later the Czech
Republic) initiated a program to return, or compensate for, land and
dwelling places confiscated by the Nazis or the communists. The laws limited
restitution or compensation to applicants who had Czech citizenship at the
time they applied for restitution or compensation.
Approximately 30,000 Czechoslovak emigres who sought refuge in the United
States during and after World War II automatically lost their Czechoslovak
citizenship under a 1928 U.S.-Czechoslovak Treaty of Naturalization when the
emigres became U.S. citizens. Following a relevant United States Supreme
Court ruling, the treaty became unenforceable in the U.S. in the 1960s.
Czechoslovakia did not have a similar treaty of naturalization with any
country other than the United States. As a result, naturalized citizens of
countries other than the United States were able to maintain their dual
citizenship in the Czech Republic and thereby satisfy the citizenship
requirement in the Czech property restitution law.
The text of the letter follows:
March 26, 2001
H.E. Pavel Rychetsky
Deputy Prime Minister of the Czech Republic
Úřad vlády ČR
Nábřeží Edvarda Beneše 4
Praha 1 PSČ 118 01
Czech Republic
Dear Mr. Deputy Prime Minister:
We write to express our ongoing concern about discrimination against
American citizens in the Czech Republic's property restitution and
compensation laws. As you may know, property restitution is an issue of
long-standing concern to many Members of the Commission on Security and
Cooperation in Europe. The Commission has been contacted by dozens of
individuals who are unable to receive restitution or compensation for
expropriated property because of their citizenship. Our letter is prompted
by news that, in one such case, the property administration office in Prague
recently initiated the sale of one quarter of an apartment house-house no.
2337, and parcel of land no. 3477, located in Smichov, Graficka 30, Praha
5-which is claimed by two American citizens, Ota and Kamil Gschwind. We
urge your government to extend the filing deadlines in laws no. 87/1991 and
no. 116/1994 so that Czech-Americans, including Messrs. Gschwind, may
finally have their property restitution claims adjudicated and equitably
resolved.
The predicament faced by Ota and Kamil Gschwind is indicative of the
situation faced by many Czech-Americans. It is our understanding that legal
ownership of this apartment house was eligible under Czech law for return to
its rightful owners, Ota and Kamil Gschwind, but for the fact that they are
naturalized American citizens who were not eligible to reclaim their Czech
citizenship in time to apply for restitution or compensation. The
discriminatory effect of this citizenship requirement could not be more
clear. Messrs. Gschwind wish to recover an interest in property that their
mother inherited from her father. Their mother is not alive to reclaim
possession of the property because her life was brutally ended by the Nazis.
Her sons are prohibited from receiving restitution solely because they chose
the United States as their refuge from communism and became American
citizens, thereby losing their Czechoslovak citizenship by operation of the
1928 Czechoslovak-U.S. Treaty on Naturalization. Had they emigrated to any
country other than the United States they would not have lost their
Czechoslovak citizenship and, thus, would not have been excluded from your
country's property restitution program.
Mr. Minister, the post-communist Czech Government could not hope to make
redress for all of the injustices committed prior to 1990. Nonetheless,
having recognized the injustice done to Czechoslovak citizens through
property expropriations during the periods 1941-1945 and 1948-1990, and
having recognized the moral compulsion to remedy that injustice through
restitution or compensation, it is then wholly arbitrary and discriminatory
to deny a remedy only to those who became citizens of the United States.
In the fall of 1997, a multi-party delegation of Czech Senators visiting
Washington indicated that the barriers to property restitution and
compensation for Czech-Americans would be resolved through a two-step
process. First, legislation would be passed to allow Czech-Americans to
regain their Czech citizenship. Second, legislation would be passed to
extend the claims filing deadlines established in laws no. 87/1991 and no.
116/1994. Accordingly, we were encouraged to learn of the adoption of new
citizenship provisions in 1999 that ended the ban on dual citizenship for
Czech-Americans. That development fostered our hope that your Cabinet would
introduce legislation to extend the claims filing deadlines; regrettably,
this second step has yet to be initiated.
We respectfully request your assistance to prevent the Property
Administration Branch of the Regional Office of Prague District No. 5 from
selling the above-referenced apartment house or taking any other action
prejudicial to Messrs. Gschwind's claim to the property. Additionally, we
request that the filing period for property claims be reopened in order to
accommodate the claims of Messrs. Gschwind and other Czech-Americans whose
properties were stolen from them and their families and to provide them with
a remedy for their losses on an equal basis with other Czechs who have
received a remedy under Czech laws.
Sincerely,
STENY H. HOYER, M.C.
CHRISTOPHER H. SMITH, M.C.
BENJAMIN L. CARDIN, M.C.
GEORGE V. VOINOVICH, M.C.
V Národním domě Smíchov si v závěru minulého týdne dali
dostaveníčko drobní a střední podnikatelé. Adventní večer začal po devatenácté hodině půlkou pečené kachničky pro každého hosta a po příjemných vystoupeních osvědčených českých umělců (jako jsou Pavel Bobek, Jitka Zelenková či Láďa Křížek) skončil hodinu po půlnoci "Oldies" diskotékou Jirky Počty. Na pozadí celého večera, kterým si vás dovolujeme provést několika fotografiemi, jsme se pokusili zachytit situaci drobných a středních podnikatelů v Čechách sedm let po druhém vítězství kapitalismu v dějinách našeho národa.
Pokud jde o počet firem podnikajících v České republice, jsme na tom více než dobře. Podle Eurostatu (statistického úřadu Evropské unie) u nás pracuje na sedm set tisíc podniků, což je v přepočtu na tisíc obyvatel (68 podniků) nejvíc ze všech zemí střední a východní Evropy. Pro srovnání: v Polsku je to 28, na Slovensku 35 a v Litvě 15. Počtem 68 firem na tisíc obyvatel rovněž významně převyšujeme průměr zemí Evropské unie, kde funguje 43 podniků na tisíc lidí.
Takový zájem o podnikání v Čechách a na Moravě by mohl svědčit o dobrých podmínkách, které u nás byly za posledních sedm let vytvořeny. Jiné statistiky a rozhovory s konkrétními podnikateli však naznačují, že situace, zejména pokud jde o drobný a střední podnikatelský stav, tak růžová není.
Zástupce majitele firmy Franc a synové, která se zabývá zejména dovážením a opravami deštníků, Aleš Franc, se vrátil do České republiky před pěti lety. Předtím žil deset let ve Francii, a tak může srovnávat. "Zákony upravující podnikání v České republice mají k dokonalosti ještě hodně daleko. Ve Francii je legislativa na daleko lepší úrovni. Je pravda, že od listopadu 1989 se mnoho věcí změnilo k lepšímu, ale stále to není ono," říká Aleš Franc, potomek východočeské podnikatelské rodiny. "Naše rodina měla v Pardubicích pekárny a obchoďáky, které nám nyní v restitucích vrátili. Částečně jsem i z rodu Petrofů, kteří vyráběli piana, moje babička Růžena Francová se dříve jmenovala Jandíková-Petrofová. S Petrofovými si dnes navzájem pomáháme." Chyby v naší legislativě jsou podle Aleše France způsobeny především úspěšným lobbováním různých zájmových skupin mezi poslanci.
Na problematiku legislativy si stěžuje i spolumajitel firmy Beta-tour, která působí v oblasti cestovního ruchu, Jaroslav Kohout: "Například zákon o DPH by měl doznat značných změn. Když třeba zahraniční subjekt nakupuje u neplátce DPH, tak nakupuje v čisté měně neplátce, kdežto když my jako plátce DPH nakoupíme u neplátce a prodáváme do zahraničí, tak musíme cenu dodaňovat. Aniž tedy máme jediné procento zisku, jsme o 22 procent dražší. To je nerovná soutěž. Jde zde o jasnou chybu v daňovém systému."
Podle průzkumu Klubu českých podnikatelů je se současnou legislativou spokojeno jen necelých sedm procent dotázaných podnikatelů.
Malý a střední podnikatelský stav není v České republice ani zdaleka na úrovni západních zemí. U nás totiž zatím vytváří jen 40 procent hrubého domácího produktu, zatímco ve vyspělých ekonomikách to je mezi 60 až 80 procenty. Náměstek ministra průmyslu a obchodu Václav Kupka v této souvislosti v posledním čísle Ekonomu uvedl: "Proto se domnívám, že naší prioritou musí být podporovat jakéhokoliv malého podnikatele, ať je kdekoliv. Podporovat podnikání jako takové a zvýrazňovat pouze problematičtější regiony." Českomoravská záruční a rozvojová banka chce tomuto záměru vyjít vstříc, a pokud vláda schválí záměry ministerstva průmyslu na podporu malého a středního podnikání, začne od příštího roku drobným podnikatelům poskytovat záruky i za provozní úvěry a leasing a v problémových oblastech, zejména v malých obcích, hodlá poskytovat malé úvěry do tří milionů korun.
Ekonom společnosti KTI, která obchoduje s koberci, PVC, tapetami a různými bytovými doplňky, Pavel Brabec, nám k tomu řekl: "Myslíme si, že je načase vyjádřit podporu podnikání a zejména střednímu stavu, kam se i my řadíme a který dnes nejvíce trpí problémy byrokracie a dostupností úvěrů. Samozřejmě podporujeme snižování daní i zlepšování odpisové politiky, ale pro nás je nejdůležitější vymezení seriózního a stabilního prostoru, kde se pravidla pro podnikání nebudou stále měnit. Tato pravidla by se měla zjednodušit, aby se v nich podnikatel mohl dobře orientovat. Když je podnikatel solidní, má dobrý záměr a úspěšně podniká, tak procento v daních nahoru nebo dolů, nebo pět procent odpisů víc nebo méně pro něj v dlouhodobé perspektivně zas až tolik neznamená. Jde o to, aby měl jistotu, že zákony a vyhlášky, které platí dnes, budou platit i za pět let." Společnost KTI na našem trhu funguje už pět let, a tak Pavel Brabec má s mnohými změnami své zkušenosti.
Majitelka firmy Derby Praha Olga Francová, která vytváří řídící počítačové programy na zakázku, nám odpověděla: "Jednoznačně největším, problémem, který komplikuje mé podnikání, jsou podvody, které naše soudnictví nezvládá dostatečně postihovat."
Spolumajitel cestovní kanceláře H + F Jan Hrdý, který své klienty vozí hlavně do Turecka a nyní vyjednává Albánii, je přesvědčen, že hlavní překážku v podnikání v Čechách představuje byrokracie. "Byrokracie v úřadech i v bankách má táhlé jednání a šíleně zdržuje. Člověk se pak kvůli různým úředníkům dostává do časového skluzu. Skutečně hrozným příkladem jsou naše banky. Za totality jsem byl ve Švýcarsku a šel jsem vybrat do banky 3000 franků. Mile mě přijali, posadili do křesla, uvařili kávu…. Tady vás odhodí a vůbec se o vás nestarají, i když se jedná o daleko větší částky. Na Západě se na vás jako na zákazníky zcela samozřejmě všichni úředníci v bance mile usmívají, tady se úsměv úplně vytratil. Banku uvádím jen jako příklad, protože banka a toaleta jsou zrcadlem každého státu, podle nichž poznáte jeho kulturu."
Podle průzkumu Klubu českých podnikatelů by se jen 68 procent nynějších podnikatelů opět vydalo na cestu soukromého podnikání: pokud by si mohlo znovu vybrat. V již citovaném rozhovoru náměstek ministra průmyslu Václav Kupka uvedl: "Osobně jsem přesvědčen, že i při nejliberálnější koncepci hospodářské politiky musíme akceptovat, že začínající drobní podnikatelé jsou v určité nevýhodě. Proto by je stát měl podporovat a pomáhat jim zbavovat se handicapu mezi ostatními podnikatelskými subjekty." Ministr průmyslu a obchodu Vladimír Dlouhý by měl do března předložit vládě dlouhodobou koncepci podporu středního stavu.
S životem malých a středních českých podnikatelů se to má stejně jako s tímhle článkem. Každý hned vidí jejich zábavu, zahraniční auta, drahé obleky a vznešenou společnost, stejně jako si každý nejdříve prohlédl fotografie z adventního večera u tohoto článku. Málokdo už vidí jejich starosti, vyčerpávající práci, stresy, zanedbávané rodiny. Málokdo si totiž dočte článek o jejich problémech až do konce.
Neznalost je zlatý důl
Obtížnost přístupu k úvěrovým zdrojům činí z malých a středních českých podnikatelů
ideální cílovou skupinu pro obchodníky s iluzemi - podvodné zprostředkovatele
zahraničních úvěrů. Součástí jejich marketingové strategie je vytváření legend o
neobvyklých cestách přístupu k úvěru, jejichž věrohodnost je nezbytná pro získání
zákazníků - budoucích obětí podvodu. Věcným základem takové legendy jsou zkreslené
informace o reálných finančních procedurách. Jedním z důvodů neuvěřitelné
skutečnosti, že stále noví zájemci po desítkách i stovkách ročně rozšiřují řady
podvedených, je nevysychající invence podvodníků, kteří vrhají na trh s iluzemi stále
nové legendy nebo aspoň jejich varianty.
Obohacení sortimentu jejich nabídek umožňuje také skutečnost, že většina i seriozně
vedených jednání o poskytnutí zahraničního úvěru končí nezdarem, protože žadatel
nemá možnost potenciálnímu věřiteli nabídnout odpovídající záruku za splacení úvěru.
Tou může být v podstatě pouze vhodný finanční instrument, jehož obstarání je nákladné
a obtížnější než vlastní získání úvěru.
Vynalézaví obchodníci s iluzemi pohotově
zpracovali informace o vysokém zúročení vkladů do kapitálového pojištění nebo do
zahraničních výnosových investičních fondů. Začali pak nabízet obstarání finančních
záruk, které by údajně měla poskytnout buď vhodná pojišťovna nebo záruční
společnost proti zástavě určité části (desetiny až poloviny) úvěru.
V některých případech
měl být záruční vklad složen předem jako "pojistná prémie" nebo "akontace", jindy
měla být dlouhodobě deponována část poskytnutého úvěru. "Funkčnost" tohoto
způsobu ručení má spočívat na skutečnosti, že dlouhodobou kapitalizací vkladu včetně
úročení úroků lze za několik let dosáhnout např. jeho zdvojnásobení.
"Tržba"
obchodníků s iluzemi může pak mít různou podobu: někdy jde jen o složení malého
vkladu ve prospěch ručitelské společnosti, jindy o zaplacení několika desítek tisíc Kč za
přijetí a zpracování zakázky podvodným zprostředkovatelem, nebo o několik set tisíc
Kč za vystavení příslibu ručení "ručitelem", ti nejodvážnější se pokoušejí o zpronevěru
předem vyplaceného záručního vkladu.
Byla vynalezena i konstrukce, která umožňuje
zpronevěření celého úvěru. Čím menší je jednotlivá, žadatelem přímo zaplacená částka,
o kterou se v podvodné hře hraje, tím menší je obezřelost obětí, tím snazší je získání
zákazníků.
Záručním nástrojem může být garance známé a ctihodné pojišťovny, která o
ničem neví, stejně jako bezcenný papír zahraniční firmy, která se za pojišťovnu pouze
vydává.
Jindy podvodníci odvedou pozornost oběti od vlastního cíle, kterým je zaplacení
malého "administrativního poplatku" ke složité proceduře složení "akontace", ke
kterému nakonec vůbec nedojde.
Zvláštním případem jsou záruční společnosti, které
skutečně disponují aktivy, na jejichž základě by mohly obstarat požadovanou garanci,
jejichž záruky se však na úvěrovém trhu obtížně uplatňují pro podezřelý charakter
jejich zdrojů. Věci neznalý žadatel si za několik set tisíc Kč koupí příslib vystavení
garance a většinou pak marně bloudí od banky k bance a neúspěšně hledá úvěrový
zdroj.
Důvod, proč obchodníci s iluzemi zapojili do svých legend pojišťovny a záruční
společnosti, je prostý. Skutečnost, že nabídka zázračně levných bankovních garancí a
směnek je obvykle podvodná, je totiž již příliš dobře známá. Také úroveň obecných
znalostí podnikatelů o pravidlech bankovní činnosti se zlepšila. Oběť proto návnadu s
falešnou bankovní zárukou nespolkne tak snadno jako ještě před několika lety.
Znalosti
o záručních operacích pojišťoven a záručních společností jsou naproti tomu stále ještě
nepatrné. Teoreticky by ostatně mohl tento způsob ručení fungovat, občas dokonce i
funguje a ve srovnání s bankovními garancemi je levnější. Ve zdrcující většině případů
však jde o sofistikovaný podvod.
Pojišťovny, které se specializují na pojišťování úvěrů na mezinárodní úrovni, skutečně
existují. Pokud úvěr přímo pojistí, podílejí se na riziku věřitele. Většinou proto požadují
od příjemce úvěru druhotné jištění.
To je opět podmínka, kterou malý český podnikatel
sotva může splnit. Mimo to pojišťují jen určitá, předem definovaná rizika: např. rizika
politické či měnové nestability, což není nic pro nás.
Velmi vzácně lze získat finanční
záruku pojišťovny, podloženou kapitalizací hodnotných aktiv; těmi by v našich
podmínkách mohly být například vybrané cenné papíry, vhodně uložená depozita, zlato,
vyjímečně umělecká díla mimořádné hodnoty. V tomto případě pojišťovna nenese riziko
a ohlíží se jen na bonitu nabízeného druhotného ručení.
Nositele takové nabídky je třeba
se vždy dotázat, proč nemůže nabídnout svá aktiva jako záruku za úvěr přímo, proč
musí jít přes pojišťovnu. Bylo by možné postoupit věřiteli jako záruku výnos z
kapitálového životního pojištění, pokud by se žadatel dokázal dohodnout s
poskytovatelem úvěru na přijatelném právním ošetření takového závazku.
Žadatel by
ovšem musel v pojišťovně předem složit vklad, odpovídající 30-50% požadovaného
úvěru. Teoreticky by pojišťovna mohla případně přijmout do zástavy depozitum části
úvěru.
S takovými nabídkami jsem se také setkal, ale bez výjimky šlo o podvod. Mimo to
nabídky obchodníků s iluzemi mají téměř všechny jednu společnou vadu: pečlivým
propočtením jejich údajů zpravidla zjistíme, že jimi nabízená záruka by sice kryla
základní úvěrovou částku, ale riziko nedosažení úrokového výnosu by musel nést věřitel.
S přijetím takové záruky nelze počítat.
Pokud žadatel o úvěr, řešící potřebu ručení, teoreticky připustí, že by se mohl touto
cestou dostat k požadovanému výsledku, čeká jej obtížná úloha odlišení zrna od plev. Je
nutné, aby od ručitele nemilosrdně požadoval dokonalé objasnění všech
nesrozumitelných částí procedury. Měl by si vyžádat zprávu o ručiteli od specializované
firmy.
Smlouvy a procedurální pokyny by měl předložit k posouzení zkušenému
právníkovi nebo ekonomickému poradci, ještě lépe oběma. Zásadně by neměl
vyjednávat s partnerem, který pečlivě zatajuje své zdroje a kontakty. Při zachování
těchto pravidel zájemce nakonec dojde k závěru, že lákavá nabídka skrývá nepřiměřená
rizika. Má to pro něj výhodu: jeho finanční situace se nezhorší nesmyslnými výdaji.
Ing.Zdeněk Jemelík
P.O.Box 53, pošta 58, 158 80 Praha 5
Hispagra@seznam.cz
Prospěje jednostranný tlak České spořitelny rozvoji transakcí s platebními kartami?
Česká spořitelna zveřejnila
tiskovou zprávu oznamující,
že ČS a.s. hodlá výrazně zvýšit poplatky za výběr z bankomatu na
40 Kč + 0,5%0
(zhruba řečeno o 100 procent). Zároveň hrozí,
že by cena mohla být ještě vyšší, nedojde-li k dohodě s ostatními bankami.
Tato vyšší cena by mohla být například 100 Kč + 0,5% z vybrané částky.
To je běžná sazba za výběr z bankomatu v zahraničí, vyskytující se
v sazebnících většiny bank.
Na první pohled to vypadá, že Spořitelna takto hodlá léčit technické problémy
své bankomatové sítě. Jednostranné zvýšení ceny výběrů z bankomatů ČS a.s.
ale může konečně přinést pozitivní impuls do stojatého rybníka karetních transakcí.
Skutečný problém platebních karet v České republice je v tom, že potřebná
infrastruktura ani zdaleka nevyhovuje potřebám.
Například v supermarketu v nově otevřeném centru Zlatý anděl (Praha 5)
jsem včera viděl otřesný obrázek, leccos vypovídající o využívání
platebních karet k placení. Lidé stáli v poměrně dlouhé frontě
(asi 15-20 lidí) před bankomatem přímo v prodejně. Poté co si vybrali
hotovost, vzali vozík, šli nakoupit a po čekání v další frontě u pokladny
zaplatili právě vyzvednutými bankovkami.
Tento úsměvný koloběh by samozřejmě zcela odpadl, pokud by všichni
svými platebními kartami platili. Kromě eliminace jedné fronty
by tento způsob vyšel nakupující levněji (za platbu kartou neplatí
klient banky žádné poplatky). Navíc stojí elektronické platební terminály
u pokladen podstatně méně než bankomat za 1-2,5 milionu korun (mj.
proto, že nutně musí mít bytelný trezor, aby nešel vykrást).
Proč se tedy platebními kartami málokdy platí? Příčinu chování majitelů
karet pochopí každý, kdo zkusil bankovní kartou platit u benzínové
pumpy nebo kdo se pokusil kartou zaplatit svůj předvánoční nákup.
Odpověď zní: platební terminály se chovají nespolehlivě
a kapacita nestačí návalu autorizačních transakcí ve špičkách,
takže někdy to celé vůbec nefunguje. Což se dá částečně vyřešit při
nákupu pračky: můžete naštvaně zaklapnout portmonku a
s brbláním odejít. Zkuste ale totéž udělat poté, co
jste do nádrže natankovali padesát litrů benzínu! (Pozoruhodné je,
že na rozdíl od bankovních karet, síť karet na benzín
funguje v podstatě vždy).
Problém je zcela jistě v infrastruktuře. Spolehlivé trvalé a zabezpečené
datové připojení (typické pro bankomaty) je drahé, a proto se pro platební terminály
nepoužívá. Na vině jsou zřejmě
ceny v telekomunikacích (a stále přetrvávající virtuální monopol Českého telekomu)
a ceny provozovatele autorizačního centra1.
Proto volí často i poměrně velké obchody v hypermarketech raději levnější
vytáčené připojení, které při větší zátěži kolabuje. Typický obrázek
z hypermarketu na Černém Mostě před loňskými Vánoci: zákazník chce platit kartou,
pokladní několik minut marně čeká na autorizaci, zákazník odbíhá do fronty u bankomatu,
vystojí frontu, platí hotově - a všichni za ním
skřípají zuby2.
Počet modemů u poskytovatele je totiž obvykle dimenzován na střední, nikoliv
špičkovou zátěž.
Pokud tedy Česká spořitelna prosadí svou a zdraží, o čemž díky
jejímu dominantnímu postavení3
není třeba pochybovat, přispěje tím k tolik žádoucímu tlaku na klienty
ostatních bank, aby se snažili více platit a méně "tahat". Tím se jednak,
inšallah, vytvoří tlak na posílení kapacity sítě platebních terminálů
u obchodníků, jednak zvýšený počet plateb kartami
způsobí pokles nákladů obchodníka na jednu transakci. Dá-li Alláh.
Pokud se to obchodníkům vyplatí, bude si jich stále více
pořizovat pevné připojení a kvalita placení kartami bude stoupat.
Tedy pokud Alláh dá a telekomunikační firmy nabídnou cenově
dostupný způsob trvalého připojení k autorizačnímu centru.
Chcete-li tedy mít užitek (a požitek) z platební karty "jako na Západě",
usilovně se modlete, aby to všechno vyšlo.
[0]
Některé banky svým klientům výběry částečně nebo i úplně dotují,
takže se jim potom účtuje méně než 20 Kč za výběr,
případně mají výběry zdarma. Při dvojnásobné ceně
by to už nejspíš nebylo možné.
[zpět]
[1] Bůh ví, zda za to může nepružná
technická a cenová politika provozovatele nebo příliš vysoké licenční
poplatky (pro vydávání a provozování bankovních karet je nutné mít licenci,
např. od Europay nebo VISA). Jisté však je, že provozovatel sítě
tankovacích karet dokázal vybudovat síť spolehlivou a zdá se,
že i cenově únosnou. [zpět]
[2] (pokud již náhodou nezačali vraždit
kolemstojící - ne, to byl jen trapný pokus o vtip)
[zpět]
[3] Podle tiskové zprávy provozuje ČS a.s.
kolem 60% všech bankomatů v České republice.
[zpět]
Poznámka JČ: O situaci ve Velké Británii. Donedávna bylo vybírání peněz z bankomatů (od libovolné banky z libovolného bankomatu) zdarma. Přibližně před rokem se rozhodly některé anglické banky uvalit na výběr z jiné banky prostřednictvím jejich bankomatu vysoký poplatek, tuším 2 liber. Vznikla v této věci rozsáhlá veřejná diskuse, v níž byly tyto banky obviňovány z lichvářství a uvažovalo se o zavedení zákona, který by to zakázal. Některé banky, zejména ve Skotsku, se od nového poplatku distancovaly. Ve Skotsku lze nadále vybírat z libovolných bankomatů peníze od libovolné banky bez poplatku. Lidé přirozeně platí v supermarketech kreditními či debitními kartami, že by si předem vybírali peníze, aby pak mohli zaplatit v hotovosti, je nesmyslné. Udělal bych to jen tehdy, chtěl-li bych zamezit supermarketu, aby měl přesné jmenovité informace o tom, co u něho nakupuji.
Ctizadosti kazdeho autora pochopitelne je, aby svym prispevkem rozbouril
vase emoce, at uz kladne nebo zaporne. Jen tak vzbudi pozornost. Pokud vase
emoce vzbudi predlozenymi fakty, je vse vporadku. Jenze dat si dohromady
fakta da fusku, a tak ruzni vykukove zkousi cesticky jednodussi a mene
narocne. Nadhernym prikladem je TV Nova, kde ke kazde druhe relaci
pridavaji dousku typu "verejnost je zoufala, policie bezmocna". S jistou
skodolibosti cekam, kdy se jako hlavni zprava dne objevi napr. sdeleni
"Snezi. Verejnost je zoufala, policie bezmocna"?
Velmi ucinny a velmi neferovy zpusob pumpovani adrenalinu je zalozen tom,
co v nasich myslich zbylo z komunisticke propagandy z let davno minulych.
Maly cesky clovicek byl celkem imunni proti opevovani vydobytku socialismu
- mel je denne pred ocima. Ani zapadni Nemecko se jako sidlo zakernych
nepratel prilis neosvedcilo - a zpusobila to spise ZDF nez RFE. Tak nam pro
tu nalepku "zavilych tridnich nepratel" zbyla Amerika. Za louzi se normalni
clovek nepodiva, televize se u nas chytnout nedala, proste nebylo nic, s
cim by se propaganda dala porovnat. Proste a jednoduse, v tomto bode byla
bolsevicka propaganda uspesna. Prinejmensim u mne. Rekne li se Amerika,
nekde v koutku podvedomi se mi ozve "zeme nasili a bezpravi",
"imperialisticky agresor" atd. A mohu li soudit podle reakci mych drahych
spoluobcanu, je to v Cechach spise pravidlem naz vyjimkou.
Zkratka a dobre, clanky o tom, jake zase Americane proti nam kuji pikle
jsou vyborne na odbyt, a maloktery autor si prizna, ze za to vdeci
komunistum, spise nez sve novinarske zdatnosti. Vemte si treba Eda Fagana a
spor o Temelin. Vyvolal by stejny ohlad, kdyby Fagan nebyl American ale
rekneme Francouz?
V pripade Grebovky panum Pecinovi a Kotrbovi dekuji za to, ze na svetlo
denni vynesli velmi podezrelou zmlouvu, ale dovolim si jim na krk prilozit
nikoliv nuz, ale rovnou britvu. Tedy tu Occamovu, ktera veli
"jednotlivosti, nebudtez rozmnozovany bez priciny". Jinymi slovy, nez se
uchylime k vysvetleni pomoci UFOnu, Yettiho a prisluhovacu imperialismu,
mali bychom vyzkouset vysvetleni obvykla, zejmena pak