Britské listy


pátek 23. března

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední dobyDnešní demokracie nestačí na řešení problémů jednadvacátého století:
  • Politikové nesmějí uhýbat před tvrdou realitou Kosovo, NATO, Albánci a Makedonie:
  • NATO se připravuje sklidit svou balkánskou bouři (The Times) Sčítání lidu:
  • Český statistický úřad: Informace o bezpečnostních opatřeních ani o jejich hodnocení nevydáme
  • Tomáš Pecina: S vaším rozhodnutím nesouhlasím a podávám proti němu rozklad
  • K diskusi o důvěrnosti a věrohodnosti dat získaných při sčítání lidu (Tom Fuk) Česká republika:
  • Šikulové (Pavel Jonák) Automobilismus:
  • O škodlivosti přetížených kamionů na českých silnicích (Antonín Nový) Globalizační protesty:
  • Quebec City se chystá na další kolo protestů proti ekonomické globalizaci (Mirek Kolář) Světová organizace pro obchod je nedemokratická:
  • Co dobrého dokázali antiglobalizační demonstranti (Guardian) České školství:
  • "Tuneláři všech zemí", vraťte školné... (Radim Valenčík) O manipulativních praktikách:
  • Na obranu Vladimíra Železného (Vlasta Leporská) Oznámení:
  • Retrospektiva Miloše Formana (České centrum, Londýn) Autoritářské prvky v české společnosti:
  • Feministická skupina 8. března: Jsme proti návrhu zakázat interrupce

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Omluva čtenářům

    Kvůli technickým problémům v Internet Servisu je opět (tušíme už po čtvrté) tento víkend zkažen design Britských listů. Naléhavě urgujeme jeho opravu - redakce BL sama nemá možnost zasahovat do designu - a doufáme, že chyba nepotrvá příliš dlouho. Čtenářům se omlouváme. JČ

  • Britské listy oslovují ty, kteří v České republice rozhodují. Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Britské listy vycházejí v Praze, v České republice. Vydává je stejnojmenné občanské sdružení se sídlem Slezská 56, 120 00 Praha 2 (IČO: 26519887). Britské listy is published in Prague, the Czech Republic, by the Britské Listy Association. ISSN 1213-1792.

  • Stanovy občanského sdružení jsou zde.

  • Šéfredaktorem je Jan Čulík (325 Kilmarnock Road, Glasgow G43 2DS, U.K.), značka JČ, stálý pražský redakční tým tvoří Tomáš Pecina (TP) a Štěpán Kotrba (koš, šok).

  • Britské listy vycházejí na serveru Internet Servisu.

  • Tady je minulé vydání Britských listů.

  • Use it or lose it. Chcete-li si deník udržet, inzerujte na  jeho stránkách. Zde je náš ceník i další informace.

    Co je nového v České republice

  • Prozatímní generální ředitel České televize Jiří Balvín pověřil dva nové manažery. Novým ředitelem zpravodajství se stal Zbyněk Honys a novým šéfem oddělení PR&Promotion Jiří Kučera, který rovněž po Honysovi znovu převzal vedení Balvínova sekretariátu. Dosavadní šéfka PR Jaroslava Sedláčková byla ze své funkce odvolána, údajně pro nespokojenost vedení s její prací, a z televize odchází. Na vlastní žádost odchází rovněž moderátor pořadu "21" Jaroslav Dědič. (TP)

  • Nálada na tiskové konferenci k novému jmenování byla mrazivá. Kromě prozatímního ředitele Jiřího Balvína, designovaného ředitele zpravodajství Honyse a nového šéfa PR Jiřího Kučery se jí účastnili Honysovi podřízení, šéfredaktor sportovní redakce Jaromír Bosák a šéfredaktor redakce zpravodajství Bohumil Klepetko. Oba šéfredaktoři bez obalu prohlásili, že žádného ředitele zpravodajství nepotřebují, protože televize fungovala dost dobře i bez něj, a Zbyňku Honysovi nezbylo než novináře nepříliš jistým hlasem ujišťovat, že tak to má být, vždyť páni šéfredaktoři jsou přece dospělí lidé! "Chápete to jako projev neloajality?" zeptal se reportér HN. "Ale vůbec ne!" ubezpečoval Honys.

    Honysův "volební program" zněl vcelku racionálně (mj. zvýšit sledovanost zpravodajství) a došlo dokonce na notně stylizovanou a kvalifikovanou omluvu předchůdkyni ve funkci Janě Bobošíkové - omezenou na termín "bobovize", který by podle Honyse žádný novinář neměl používat.

    Komické prvky nepostrádal blok novinářských dotazů: když se Jana Ciglerová z LN zeptala, kdo že to telefonoval do Bruselu Pavlu Boudovi, následovala scénka "Já to nebyl, pantáto!" S žádnými personálními změnami, neřkuli zemětřesením, se prý nepočítá, vše poběží jako dosud a televize snad i bude - na blíže neupřesněném místě - šetřit. (TP)

  • Parlament? Zákony? Pro legraci! Česká televize se rozhodla ignorovat rozhodnutí Parlamentu, jímž byla zařazena mezi instituce povinné poskytovat informace podle zákona č. 106/1999 Sb. Včera totiž uplynula lhůta, v níž byla ČT povinna reagovat na odvolání BL proti rozhodnutí neposkytnout informace o rozpočtech některých pořadů a platech pracovníků na vybraných pozicích. Na včerejší tiskové konferenci jsem se zeptal na důvod mlčení prozatímního generálního ředitele ČT Jiřího Balvína. Odpověď: Že Britské listy chtějí nějaké informace? Vážně? Ale o tom já vůbec nic nevím, to je věc právního oddělení! Na námitku, že o odvolání podle zákona rozhoduje právě ředitel, nikoli právní oddělení, a že lhůta pro odpověď včera skončila, pan Balvín jen nevěřícně kroutil hlavou. Pokud odpověď nedorazí ani začátkem příštího týdne, na Českou televizi podáme žalobu. (TP)

  • Bruselský zpravodaj ČT Pavel Bouda k blíže neupřesněnému termínu odchází a nahradí ho Jiří František Potužník. Na dotaz redaktora BL to včera potvrdil šéfredaktor redakce zpravodajství Bohumil Klepetko. Vzhledem k Potužníkovým novinářským kvalitám (které jsou čtenářům BL známy např. z jeho bloku v pořadu Klekánice o Sazce - připomeňme, že Potužník skoro vůbec neumí anglicky a věty představitelky Camelotu překládal "odhadem" a spektakulárně chybně) bude tradice směšných bruselských zpravodajů ČT pokračovat. (TP)

  • Další autogramiáda knihy V hlavních zprávách: Televize. Jan Čulík bude tuto knihu podepisovat ve čtvrtek 29. března v 16 hodin v ostravském knihkupectví Artfórum v Puchmajerově ulici. V pátek 30. března v 19.30 vystoupí v divadle Semafor (v suterénu Hudebního divadla v Karlíně, Křižíkova ulice) během večera Gospel Time Party Zuzany Stirské na téma "Průšvihy ve vaší jinak úspěšné kariéře". Ve středu 28. března v 17 hodin bude mít JČ na půdě Literární akademie v Praze 4 - Záběhlicích, Malovická 2751, přednášku na téma: "Investigativní žurnalistika a veřejnoprávní internetové periodikum - zkušenost Britských listů".

  • Autor kryptografického systému PGP Philip Zimmermann vydal prohlášení k objevu českých programátorů, v němž potvrdil to, co Britské listy k problému napsaly včera. "Pokud se někdo dostane takhle daleko, pak bude mít uživatel mnohem větší starosti, protože mu hacker bude moci třeba nainstalovat do počítače program monitorující například přístupová hesla," uvedl podle zprávy ČTK Zimmermann. (TP)

  • Nikdo nic nevěděl? Jako doplněk včerejší glosy publikujeme dnes faksimile interního sdělení, v němž pracovník kontroly ÚSISu upozorňuje na to, že smlouva s Miroslavem Vaverkou porušuje zákon - samozřejmě bezvýsledně. (TP, šok)

  • Znovu ke kupónové privatizaci a perspektivám českého kapitálového trhu. Publikovali jsme reakci kanadského ekonomického odborníka Z. S. Blahy k dementi V. Šandové z minulého týdne, a zároveň zpřístupňujeme anglický originál jeho článku (v českém překladu jsme ho publikovali zde), obsahujícího ostře kritické hodnocení české kupónové privatizace a jejích "architektů". (TP)

  • Bojí se ředitel ČT Jiří Balvín rozhovoru s Britskými listy? Jiří Balvín napsal Britským listům, že na rozhovor s nimi nemá čas, zároveň však poskytl rozhovor MFD a ani ostatní média - s výjimkou Britských listů - nemají problém rozhovor s ním získat. (JČ, TP)

  • Zákon pro kočku. Stručná rekapitulace toho, jak státní a veřejnoprávní instituce odpovídají Britským listům podle zákona o svobodném přístupu k informacím:
    1. Vládnímu mluvčímu Roučkovi: Jaký plat dostává Jindřich Marek, který tráví pracovní dobu psaním hulvátských e-mailů žadatelům o informace? Úřad vlády odmítl informaci poskytnout, BL se odvolaly, Úřad neodpověděl.

    2. Radě RTV: Kdo vlastní české komerční televize? Rada odmítla informaci poskytnout, BL se odvolaly, Rada odvolání zamítla, BL na ni podaly správní žalobu.

    3. České televizi: Jaké jsou podmínky sponzorování organizace Člověk v tísni při ČT? Televize odpověděla uspokojivým způsobem.

    4. ČSÚ: Kolik stály znalecké posudky k bezpečnosti sčítání? ČSÚ odpověděl uspokojivým způsobem.

    5. České televizi: Jaké jsou rozpočty pořadů a kolik berou vaši zaměstnanci? Televize v zákonné lhůtě neodpověděla, BL se odvolaly, ČT nereagovala ani na odvolání, BL na ni podají žalobu.

    6. ČSÚ: Pošlete nám zprávu o bezpečnosti a tři znalecké posudky. ČSÚ odpověděl, že nepošle, BL se odvolaly, lhůta pro rozhodnutí končí za dva týdny.

    7. ČSÚ: Berete v úvahu nepřípustný posudek Jindřicha Kodla a zaplatíte mu za něj? ČSÚ neodpověděl, BL se odvolaly, lhůta pro rozhodnutí končí příští týden.

  • Přispějte na investigativní práci Britských listů. Částka, vybraná na od sponzorů BL dosáhla do 14. března 350 000 Kč. Potřebujeme však na roční provoz cca 500 000 Kč a doufáme tedy, že přispěje ještě i další cca stovka čtenářů, kteří to přislíbili. Příspěvky čtenářů cítíme jako velký závazek a zároveň uznání. (JČ, TP)

  • Zdařilou fotoreportáž z Podkarpatské Rusi od Jiřího Kohouta jsme publikovali zde, zdezde.

  • Kde je teď v Praze k dostání kniha "V hlavních zprávách: Televize" o vánočním vzbouření v České televizi. Především v knihkupectví Fišer v Kaprově ulici a v Arbesově knihkupectví, Štefánikova 26, Praha 5. Kniha je k dispozici také zde v internetovém knihkupectví Kosmas za lidovou cenu 118 Kč plus poštovné (má 366 stran), kde je na prvním místě Top Ten nejprodávanějších titulů. V internetovém knihkupectví Kosmas lze platit i úvěrovou kartou, tedy objednávat knihy i ze zahraničí. Podle Lidových novin z 10. března je naše kniha druhým nejprodávanějším titulem v knihkupectví Fišer. Je také možno si ji koupit v běžné pracovní době přímo v pražském nakladatelství ISV, Kafkova 42, Praha 6, tel. 2432 1098.

  • ČTK dává knize "V hlavních zprávách: Televize" osm bodů z deseti. Před dvěma týdny zveřenila ČTK o naší knize zabývající se krizí v ČT tuto recenzi. Záporná recenze obsahující nepřesné informace (recenzent neuvedl správně ani jména obou autorů knihy) z pera Jiřího Peňáse, novináře ze čtyřkoaličního Respektu, vyšla v časopise Týden.

  • Studii Miroslava Brady o základních principech televizního zpravodajství publikujeme v angličtině na tomto místě. Petr Sládeček z Londýna, který nám ji zprostředkoval, k tomu dodává:

    Skutecne si myslim,ze by mela byt doporucenou nebo snad i povinnou cetbou vsem redaktorum z 'oteenky', zejmena pak pasaze o 'konstrukci reality' ve zpravodajstvi.

  • Pozvánka: Na serveru NEJSME OVCE.CZ se rozběhlo (prozatím úspěšně) jednoduché diskuzní fórum. Diskutovat tam můžete i vy. Bez cenzury a bez špiclovacích cookies. Obsah tohoto serveru se prozatím věnuje monitorování situace kolem sčítání lidu a do budoucna by měl být věnován bezpečnosti informačních systémů, různým případům zneužívání byrokratické moci, aplikaci zákona 106/99 Sb. o právu ovbčanů na informace a zajištění ústavních práv občanů na soukromí.
    Na stránkách najdete i částečný monitoring tisku ke sčítání, některé právní předpisy a v nejbližší době by měl obsahovat i právní poradnu. Server vznikl z iniciativy Dr. J. Kofránka jako reakce na potlačování informací o rizicích, se kterými je shromažďování dat o občanech bez náležité veřejné kontroly spojeno. Sdělte své vlastní, čerstvé zkušenosti se sčítacími komisaři a úředníky ostatním. Pro vzájemné poučení. (koš)

  • Britské listy dál trpělivě očekávají vyjádření pražského Úřadu vyšetřování ke studiu Martina Kloubka na sovětské policejní škole i k tomu, zda si policisté mají právo předvolávat občany k výslechu na druhý konec republiky. Písemné vyjádření nám policejní mluvčí Soňa Jindráková přislíbila už před několika týdny, avšak slib dosud nesplnila. (TP)

  • Zůstanou platy zaměstnanců veřejnoprávní televize a rozpočty pořadů tajné? Začalo to nadějně: Česká televize potvrdila naši žádost o informace a poté si vzala na odpověď dalších deset dnů. Nyní marně uplynula i prodloužená lhůta, a protože pracovníci ČT nereagovali ani na naše zdvořilé e-mailové upozornění, že mají nejvyšší čas odpovědět, podali jsme podle zákona o svobodném přístupu k informacím odvolání. Tím se nyní ze zákona musí zabývat ředitel České televize Jiří Balvín; jen on má právo rozhodnout, zda platy a náklady pořadů zůstanou tak jako doposud "veřejnoprávním tajemstvím" nebo se televize podrobí zákonu č. 106/1999 Sb., jak jí to přikázali poslanci novelou zákona o ČT. Nejsme optimisty: sto tisíc lidí na Václavském náměstí jistě nedemonstrovalo za to, aby televizní hrdinové nechali do svého účetnictví nahlédnout ty, kdo jejich činnost financují - plátce televizních poplatků. (TP)

  • Žádáme podle zákona přesné, podrobné a otevřené informace o financování jednotlivých pořadů (včetně např. i odměn pro jejich moderátory) a informace o  platové škále v České televizi. 25. ledna 2001 vstoupil v platnost a zároveň nabyl účinnosti zákon č. 39/2001 Sb., který mění zákon č. 106/1999 Sb. o  svobodném přístupu k informacím tak, že povinnými subjekty ve smyslu tohoto zákona jsou nyní rovněž "veřejné instituce hospodařící s veřejnými pro­střed­ky". Z toho vyplývá, že se povinným subjektem stala i Česká televize. Žádáme proto na základě zákona o svobodném přístupu k informacím o  údaje týka­jící se hospodaření České televize, viz tento text. Také jsme chtěli o ČT vědět, za jakých finančních okolností v ní působí organizace Člověk v tísni, viz zde, a tyto informace jsme už dostali. Psali jsme o tom zde. Vyplývá z nich znepokojující zjištění, že Člověk v tísni užívá v ČT šest kanceláří a dva sklady za velmi nekomerční činži 8300 Kč měsíčně - dotují to televizní diváci svým poplatkem.

  • Konto, kam je možné posílat příspěvky na investigativní práci Britských listů, je toto:

    Účet č. 431349001/2400 (2400 je kód banky), Expandia Banka, a. s. (změna jména na eBanka dosud není oficiálně v platnosti)
    Ovocný trh 8, 117 19 Praha 1 (na Ovocném trhu je oficiální sídlo banky, ale není tam klientské centrum.)

    Variabilní symbol pro příspěvky 2001 (ti, po nichž chce banka konstatní symbol, mohou použít 0558).

    Příspěvek lze složit (bez poplatku) na kterémkoli klientském centru banky:
       Brno, Jánská 1/3
       České Budějovice, Kanovnická 18
       Hradec Hrálové, Rašínova tř. 1669
       Olomouc, K. Světlé 2
       Ostrava, Dlouhá 3
       Pardubice, 17. listopadu 238 (údajně není v provozu)
       Plzeň, Šafaříkovy sady 5
       Praha, Václavské nám. 43
       Praha - Zlatý Anděl, Nádražní 23

    (Prosíme čtenáře, kteří přispěli nebo přispějí tímto způsobem v hotovosti, aby nás informovali e-mailem, kde a kdy částku zaplatili - připravujeme pro všechny sponzory malý, ale exkluzivní dárek a nechceme, aby o něj anonymní sponzoři přišli.)


  • Recenze právě česky vydané hry holandského autora Jeroena van den Berga "Žena podle Schopenhauera od Michaely Černé je na tomto místě.

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://blisty.internet.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a  Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zdezde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://blisty.internet.cz /prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a  hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Dnešní demokracie nestačí na řešení problémů jednadvacátého století

    Politikové nesmějí uhýbat před tvrdou realitou

    Shrnujeme několik poznámek z redakčního úvodníku časopisu New Statesman z března 2001.

    Co to je na moderním životě, že skutečnosti, které by naše předky v podstatě vůbec nevzrušovaly, se stávají celostátní krizí? V devatenáctém století a ještě začátkem století dvacátého docházelo k epidemiím slintavky a kulhavky - na niž zvířata neumírají a už vůbec ne lidé - téměř každoročně. Politikové nesvolávali krizová zasedání a nikdo autoritativně nenařizoval lidem, aby zůstávali doma a nikam nejezdili.

    Co se tedy změnilo?

    Zaprvé, moderní zemědělství je tak intenzivní a je tak silně závislé na maximálním využívání investic, půdy a surovin, že se nedokáže vyrovnat s nevýkonností dočasně nemocných zvířat, která produkují méně mléka a méně masa. Zadruhé, distribuce potravin je celostátním způsobem integrována, takže nemoc, která zůstala v roce 1967 v podstatě zcela omezena na pár okresů ve Walesu, se nyní dokáže rozšířit po celé zemi za pouhých několik dní. Vznik epidemie slintavky a kulhavky je tedy hned dvojím ironickým komentářem ohledně moderních zemědělských metod, které zvyšují riziko rozšíření nemoci a zároveň zajišťují, že to, co kdysi bývalo pro zemědělce jen určitým problémem, je pro ně nyní katastrofou.

    Zemědělství dnes ignoruje zásady tradiční péče o hospodářská zvířata: totiž že pro minimalizaci možností nákazy nesmějí být zvířata umísťována v přeplněných prostorách a že aby se na zabitých zvířatech nerozmnožovaly mikroby, doba a vzdálenost mezi porážkou a konzumací masa musejí být do nejkratší. Dovolili jsme zemědělství a distribuci potravin, které jsou pod vlivem nenasytnosti supermarketů, aby se rozvíjely jako jiná moderní průmyslová odvětví, zaměřená na zisk, s důrazem na vysokou produktivitu a výkonnost. A tak krávy dostávají jako krmivo rozdrcené zvířecí pozůstatky jako levný zdroj bílkovin. Více zvířat se chová v intenzivnějších podmínkách na méně farmách. Jatka jsou podřízena úsporám v důsledku velkého objemu provozu, takže poklesl za posledních patnáct let v Británii jejich počet o dvě třetiny. Zvířata jsou na jatka dopravována průměrně na vzdálenost 150 kilometrů a často mnohem dál. Centralizované distribuční systémy supermarketů vyvolávají další odklady mezi usmrcením zvířete a konzumací jeho masa.

    Představme si, že vláda nyní vydá nové předpisy, které by všechny tyto nesmysly - nejsou o moc pošetilejší než sovětská kolektivizace zemědělství - zrušily. V důsledku toho by došlo k drastickému zvýšení cen potravin. Jestlipak by denní tisk, který dnes kritizuje intenzivní metody zemědělství, zdvořile takovým vládním opatřením tleskal? Bylo by myslitelné, že by taková vláda vyhrála příští volby? Absolutně ne.

    Je to perfektní ilustrace argumentu profesora Hobsbawma. Liberální demokracie je v současnosti velmi špatně vybavena k tomu, aby se dokázala vypořádat s problémy jednadvacátého století. Voliči jsou nyní povzbuzováni politiky i sdělovacími prostředky, aby volili tak, jak jim velí jejich osobní zájem - zvyšování životní úrovně, nižší daně, a tak dále - demokracie se ve svém důsledku skoro vůbec neodlišuje od tržního konzumerismu, který, podle svých stoupenců, dokáže lépe informovat o tom, co lidé opravdu chtějí. Dostali jsme se do pasti tyranie malých rozhodnutí. Lidé si kupují levné potraviny (anebo pro ně hlasují), pro většinu lidí, kteří nemají moc peněz, je to racionální alternativa. Výsledkem je, že zvířata žijí v nelidských podmínkách a jsou vystavována riziku nemocí, které někdy pak mohou postihnout i lidi - a ten výsledek by si nikdo sám dobrovolně nezvolil. Ano, je perfektně racionální, aby občané hlasovali pro nižší daně, aby jezdili na nákup vlastním automobilem a aby posílali své děti do nejlepší školy, i když za to musejí platit. Avšak každý, kdo by si úmyslně zvolil, k čemu to všechno pak vede - ke zdecimovaným veřejným službám, ke globálnímu oteplování a k rozdělené a konfliktní společnosti - jistě vypadá, jako by se zbláznil.

    Profesor Hobsbawm argumentuje, že politická rozhodnutí by měla být založena "na společných anebo skupinových zájmech a nikoliv na volbě jednotlivců, usilujících o své soukromé dobro". Avšak demokratičtí politikové, aspoň na veřejnosti, skoro úplně tuto pravdu zapomněli. Politikům vládnou marketingoví odborníci, a tak si politikové rozdělili voličstvo do charakteristických skupin, členové každé z nichž jsou spojeni svými sobeckými, individuálními zájmy a úzkoprsostí. Politikové se přidržují americké politologické teorie, že v současnosti, kdy politikové už nemají u voličů automatickou autoritu a jejich zemi nehrozí zvnějšku žádné nebezpečí, vládci Západu musejí dostávat od voličů znovu každý den mandát k vládě. A tak konzervativci mění svou politiku skoro tak často, jak často se převlékají, v reakci na nejnovější průzkum veřejného mínění. Labouristická strana se někdy snaží učinit to, co je správné, ale jen nervózně, za předpokladu, že bude také vyhovovat nejnižším instinktům veřejnosti, že budou ostře zasahovat proti žadatelům o asyl a proti zločinnosti.

    Nic z výše uvedeného by nemělo být argumentem proti demokracii. Avšak vlády musejí vést s lidmi dialog, pokud mají lidé pochopit, jaké dopady má technopolitické rozhodování na skutečné lidské bytosti. Politikové musejí být odvážnější, musejí najít v sobě odvahu prezentovat veřejnosti tvrdé alternativy a nepříjemné pravdy. Před volbami nemůžeme čekat nic, ale až se Tony Blair po volbách vrátí do Downing Street, měl by Britům dát najevo, že budou muset za potraviny platit víc peněz.


    NATO se připravuje sklidit svou balkánskou bouři

    Velká balkánská křížová výprava Tonyho Blaira doznala podivnou proměnu, napsal 21. března v deníku Times komentátor Simon Jenkins. Oportunistická angloalbánská aliance z roku 1999 se nyní rychle rozkládá a zřejmě ji nahradí bizarní novinka - anglo-srbská aliance. Shrnujeme.

    Kdybych byl balkánský politik, moc bych na to nespoléhal. Nevkládejte víru v knížata organizace NATO. Jejich rozmar je jako plevy ve větru.

    Shefket Musliu je bojovník za osvobození albánského obyvatelstva Preševa, Medvejdi a Bujanovace. NATO v minulosti označilo jeho teritorium za nárazníkovou zónu, do níž neměli přístup Srbové. Proč však nyní, ptá se Musliu, najednou dovolilo NATO srbské armádě navrátit se do Preševa pod triumfálním velením generála Nebojsi Pavkoviče, nechvalně známého etnického očišťovatele Prištiny?

    Bylo by pošetilé hledat v současnosti v politice NATO na Balkáně nějakou důslednost. Tony Blair a Bill Clinton se alespoň mohou vymlouvat, že se musejí věnovat také jiným věcem. Generální tajemník NATO lord Robertson se může vymlouvat méně. On rozhoduje. Během války v roce 1999 byl nejfanatičtějším stoupencem Hasima Thaci, podpořil ho při vyhnání Srbů z Kosova a dovolil mu, aby převzal iniciativu od umírněnějších albánských předáků v Prištině.

    Od té doby poskytují mocnosti NATO peníze, což znamená zbraně, do stále hlubších a stále zkorumpovanějších kapes Kosovské osvobozenecké armády. NATO jí umožnilo rozšířit její boj o vytvoření Velké Albánie do sousedního Srbska a do Makedonie. Účelem tohoto chybného úsilí NATO bylo podle soukromých informací zabránit možnosti srbské odplaty.

    NATO nyní bude muset sklidit bouři, kterou zasilo. V pondělí označil lord Robertson Národní osvobozeneckou armádu, která vyvolává v Makedonii proalbánskou občanskou válku, jako skupinku "lokalizovaných extrémistů". NATO podnikne nutné vojenské akce, aby je potlačilo. Makedonské vládě bude dokonce k dispozici mimo OSN a mimo NATO jednotka britských vojáků.

    Lord Robertson to zřejmě myslí vážně. Každý student blairovského způsobu vyjadřování dobře ví, že výrazy nejvíce plné pohrdání jsou "lokalizovaní" a "extremisté". Včerejší albánští bojovníci za svobodu jsou dnešními "lokalizovanými podvratníky". Včerejší hráz proti hitlerovské agresi je dnes už jen ke vzteku. Loni byla podpora NATO pro Velkou Albánii "klíčová pro stabilitu Balkánu na prahu Evropy". Letos už není klíčová, ano, je pravděpodobně katastrofou.

    Když byl lord Robertson britským ministrem obrany, rozhodl se bombardovat Srbsko, aby zastavil etnické očišťování, aby vytvořil multietnickou demokracii v Kosovu a aby obnovil v regionu stabilitu.Nezastavil etnické očišťování. Nenastolil multietnickou demokracii. Nyní selhal i jeho třetí cíl. Regionu hrozí bezprecedentní nestabilita a je možné, že se její obětí stane nejen Makedonie, ale i Řecko a Bulharsko.

    V Černé Hoře není Srbsko, oslabené organizací NATO, dosud schopné čelit místnímu separatismu. Krvavá lázeň zde by byla opravdu strašná. Zasáhne nyní NATO, které tolik podporovalo černohorský separatismus od Bělehradu, aby mu zamezilo? V západní Bosně se Chorvati separují od Sarajeva a přičleňují se k Velkému Chorvatsku. V důsledku toho zůstane Bosna převážně muslimským státečkem, za okupace tisíců zaměstnanců OSN. Bude lord Robertson taky považoval tyto Chorvaty za "lokalizované extremisty"? Pohrozí Záhřebu bombardováním, jestliže bude Záhřeb dále podporovat územní expanzi? Nejvážnější ze všeho je hrozící občanská válka v Makedonii, kterou lze těžko nepovažovat za přímý důsledek podpory NATO albánskému nacionalismu v Kosovu. Navzdory ztrátě podpory v nedávných volbách se Kosovská osvobozenecká armáda stala arogantním regionálním násilníkem, přežraným ze západní pomoci a z peněz získaných pašováním drog a žadatelů o azyl. Třetina obyvatelstva Makedonie se považuje za osoby albánského původu. Jestliže šlo organizaci NATO skutečně o regionální stabilitu, podpora pro tyto Albánce proti jejich slovanským sousedům byla vždycky stupidní.

    Samozřejmě Makedonie není jako Kosovo. Lord Robertson bude protestovat, že v Kosovu se NATO snažilo prosadit práva utlačované albánské většiny, která byla hrůzně porušována ústřední jugoslávskou vládou. V Makedonii není albánská většina pronásledována, alespoň ne podle lorda Robertsona. Takže bylo správné bombardovat v roce 1999 Bělehrad, ale není správné bombardovat v roce 2001 makedonské hlavní město Skopje. Kosovo má hodné Albánce, Makedonie zlé. To je ta radost při zasahování do konfliktů jiných lidí. Právo a bezpráví lze interpretovat jako černou a bílou. Jedna strana dostane milion dolarů, druhá strana tříštivé bomby.

    Nato si hraje s ohněm. Tito Albánci vědí ze zkušeností, jak získat přátele na Západě. Terorizují vládnoucí moc a vyprovokují ji ke kruté odvetě a ke zvěrstvům. Zintenzivní tempo těchto zvěrstev, až si ho povšimnou západní sdělovací prostředky, které jsou katalyzátorem pro panikařící politiky, že "se něco musí udělat". Pak si sednou a čekají na pomoc a na bomby. Už nyní líčí albánská propaganda v makedonském Tetovu místní Albánce jako oběti fašistického slovanského režimu. Albánské třídy mají padesát dětí, kdežto makedonské jen třicet. Dejte nám zbraně. Musíme je zabít.

    To je příliš primitivní i pro lorda Robertsona. Musel uznat realitu srbské moci. Dovolil jugoslávské armádě vstup do pohraničních oblastí kolem Kosova a Makedonie. Bude muset jugoslávským jednotkám nakonec dovolit udělat to, co se nepodařilo jemu: bránit srbské enklávy a historické památky v Kosovu. Dosud Robertson plně podporoval UCK, teď zastává názor, že v Makedonii musí podporovat tamější vládu proti pomahačům UCK.

    A tak se toto šílené dobrodružství blíží k závěru. Intervence NATO rozdělí nakonec celou Jugoslávii podle etnických měřítek. Zbude několik nejistých státečků, jimž bude vládnout mafie, anebo OSN, anebo obojí. Ukáže se že NATO, nejmocnější světová vojenská aliance, postupně podporovala všechny strany v sérii místních nevýznamných občanských válek, které se zdají být na Balkáně nekonečné. Slobodan Miloševič tento region nedestabilizoval To udělalo NATO.

    Namísto aby nechali místní občanské války jejich průběhu, NATO a jeho stoupenci na britské levici stále ještě posílají na toto bojiště zbraně i peníze. Někdy si myslím, že lord Robertson nepřestane, dokud nebude Balkán hořet od Jaderského moře až po Istambul. Jedinou nadějí je, že prezident Bush je rozumnější. Jeho ministr zahraničních věcí Colin Powell řekl minulý týden: "Šli jsme tam spolu a spolu i odejdeme."

    Zítra, prosím.


    Sčítání lidu:

    Český statistický úřad: Informace o bezpečnostních opatřeních ani o jejich hodnocení nevydáme

    Český statistický úřad
    Odbor informačních služeb
    Ing. Jana Bondyová
    ředitelka

    V Praze dne 19. března 2001

    Č.j.: 13/2001-3210

    Vážený pan
    Tomáš Pecina

    Věc: Žádost o poskytnutí informací ze dne 27. února 2001

    K Vaší výše uvedené žádosti, ve které požadujete podle zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím poskytnutí dokumentů

    1. Souhrn bezpečnostních opatření pro SLBD 2001
    2. Expertní zhodnocení dokumentu sub 1 od ing. Vladimíra Smejkala
    3. Expertní zhodnocení dokumentu sub 1 od ing. Jindřicha Kodla
    4. Expertní zhodnocení dokumentu sub 1 od ing. Jana Janky

    nemůže Český statistický úřad vyhovět, a to z těchto důvodů:

    Podle zákona č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů jsou zaměstnanci správce nebo zpracovatele osobních údajů povinni zachovávat mlčenlivost o osobních údajích a o bezpečnostních opatřeních, jejichž zveřejnění by ohrozilo zabezpečení osobních údajů. Souhrn bezpečnostních opatření pro SBLD a posudky, které obsahují nejen zhodnocení, ale i opatření ke zlepšení bezpečnosti celého systému, jsou informacemi, jejichž zveřejnění by osobní údaje získané ve sčítání lidu, domů a bytů bezesporu ohrozilo. Podle par. 2. odst. 3. zákona č. 106/1999 Sb. ve znění zákona č. 101/2000 Sb se na poskytování osobních údajů a informací podle zákona č. 101/2000 Sb. citovaný zákon č. 106/1999 Sb. nevztahuje. Z tohoto důvodu nevydává Český statistický úřad rozhodnutí, které by jinak měl podle par. 15 odst. 1: zákona č. 106/1999 Sb. vydat.

    S pozdravem

    Bondyová


    Tomáš Pecina: S vaším rozhodnutím nesouhlasím a podávám proti němu rozklad

    Český statistický úřad
    Sokolovská 142
    186 04 Praha 8

    V Praze dne 22. března 2001

    Re: Rozklad

    Vážení,

    obdržel jsem Váš dopis č. j. 13/2001-3210 z 19. 3. 2001, jímž mi sdělujete, že nevyhovíte mé žádosti o informace z 27. 2. 2001. Své rozhodnutí opíráte o ustanovení § 15, odst. 1, zákona č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů, jež Vám ukládá povinnost mlčenlivosti o bezpečnostních opatřeních, jejichž zveřejnění by ohrozilo zabezpečení osobních údajů.

    Vaši argumentaci částečně akceptuji ve vztahu k požadovanému dokumentu sub 1, nikoli však vzhledem k dokumentům ostatním, neboť tyto posudky primárně představují hodnocení provedení bezpečnostních opatření zejména z hlediska jejich dostatečnosti a kvality, nikoli informace o opatřeních samotných. Zveřejnění těchto posudků je vzhledem k mimořádné citlivosti osobních údajů, které ČSÚ v akci SLBD zpracovává, ve veřejném zájmu; obsahují-li předmětné posudky pasáže, navrhující taková konkrétní opatření, která nesmějí být v souladu s dikcí zákona č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů zveřejněna, mohou být z dokumentu jednoduchým způsobem odstraněny a zbytek textu poté poskytnut žadateli o informace.

    V závěru svého dopisu pak uvádíte, že ČSÚ nevydává rozhodnutí podle § 15, odst. 1, zákona č. 106/1999 Sb., protože podle § 2, odst. 3, tohoto zákona se zákon nevztahuje na poskytování údajů a informací podle zvláštního předpisu (v daném případě zákona č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů). Tuto inferenci však považuji k danému případu za zcela irelevantní, protože nebyly požadovány žádné informace podle tohoto zákona. Z obsahu Vašeho dopisu dovozuji, že navzdory této formulaci je rozhodnutím ve smyslu § 15, odst. 1, zákona č. 106/1999 Sb.

    Z výše uvedených důvodů proti Vašemu rozhodnutí podávám

    r o z k l a d

    ve smyslu § 16, odst. 5, zákona č. 106/1999 Sb.

    S úctou

    Tomáš Pecina


    K diskusi o důvěrnosti a věrohodnosti dat získaných při sčítání lidu

    Ing. Josef Skrabal, (SKRABAL@gw.czso.cz) napsal v reakci na dopis Toma Fuka:

    Vazeny pane,

    CSU jiste nelhal, nebo jste snad zaregistroval, ze by nekdo publikoval nejake verohodne udaje o konkretnich osobach?

    A k Vasi druhe otazce. Vazne si myslite, ze muzeme verit tomu, kdyz nam nekdo napise, ze se narodil na prelomu 16. stoleti nebo ze ma 97. manzelstvi? Nebo kdyz napise, ze nema v byte vodovod, ale napise, ze ma splachovaci zachod a koupelnu. I kdyz se Vam to mozna nezda, i pracovnici CSU nebo scitaci komisari jsou myslici lide.

    Reakce Toma Fuka:

    Vazeny pane Skrabale,

    dekuji za odpoved,ktera me ovsem neuspokojila.

    Jsem rad,kdyz slysim,ze pracovnici CSU a scitaci komisari jsou myslici lide, ale mnohem radeji bych slysel, ze jako statni urednici dodrzuji zakon.

    K prvni casti vasi odpovedi pouze podotykam, ze az cas ukaze,jak bude s daty nalozeno. A v okamziku jedineho postihu obcana pokutou bude jasne, ze data byla zneuzita k jinym ucelum nez statistickym a tudiz CSU lhal. Budu rad, kdyz se toho nedockame.

    Ovsem k druhe casti vasi odpovedi mam nekolik pripominek.

    CSU by se mel drzet zakona o scitani 158/1999.Procetl jsem ho peclive,ale nikde jsem se nedocetl,ze by daval CSU a jeho lidem pravomoc KONTROLOVAT SPRAVNOST vyplnovanych udaju a nutit lidi prepisovat to,co napsali.

    §10 rika,ze komisari a revizori maji kontrolovat pouze UPLNOST vyplnenych formularu. Do PRAVDIVOSTI jim nic neni. Zakon jim neumoznuje to posuzovat!

    §17 (Povinnosti a opravneni CSU) se take VUBEC nezminuje o tom,ze by CSU mel kontrolovat a posuzovat pravdivost udaju.

    §13: "(1) Udaje o jednotlivych osobach ziskane ve scitani NESMEJI scitací komisari a scitaci revizori a dalsi osoby, ktere se s temito udaji seznami nebo s nimi prijdou do styku v souvislosti s provadenim scitani a zpracovanim jeho vysledku, ZVEREJNOVAT ani komukoli sdelovat a tyto udaje nesmeji pouzit pro jine nez statisticke ucely."

    Opravdu nechapu,jak se mohly udaje ze scitacich dotazniku objevit v tisku, bez ohledu na to, ze u nich nebylo jmeno a adresa.

    "(3) Udaje o jmenu a prijmeni se mohou pouzit pouze pro zajisteni uplnosti scítaní a odstraneni duplicit. Tyto udaje nesmeji byt zaznamenany na elektronicke nosice, ani ukladany v pocitacovych databazich."

    Zakon nikde nerika, ze by mel CSU podle vyplnenych udaju znovu vyhledavat osoby a nutit je zmenit to, co do dotazniku napsali.

    Rozhodne si myslim, ze CSU udelal spousty chyb a doufam, ze za tyto chyby ponese nekdo zodpovednost. Kdyby scitani bylo lepe pripraveno,rozhodne by lide nemeli potrebu si vymyslet do scitacich dotazniku nesmysly. To byste si na CSU meli uvedomit.


    Šikulové

    Pavel Jonák

    Tento příběh se nestal, aspoň ne přesně v té podobě, jak jej vyprávím. Proplétá se v něm více dějů a setkávají se osoby, které se v skutečném životě nepotkaly. Bude-li mít čtenář přesto při jeho čtení pocit, že něco podobného prožil, může to být skutečnost nebo náhoda. Příběhů podle stejného vzorce mohlo proběhnout přibližně v téže době na různých místech několik. Mohly by spolu souviset, ale není to zdaleka jisté. V každém případě ti, kteří se ve vyprávění našli, mohou přemýšlet buď o své špatnosti, nebo o naivitě a důvěřivosti, a to v závislosti, jakou úlohu v tom skutečném příběhu sehráli.

    I toto je pohádka o Dobru a Zlu, na rozdíl od těch klasických jen s malou nadějí na kladné vyústění. I když se má zlu odporovat, prvotním popudem k psaní mi kupodivu byl soucit se skutečným představitelem záporné postavy Martina Urvala, jehož bych z neznámých důvodů přece jen nechtěl na konci děje vidět lapajícího po vzduchu cezeném mřížemi v přecpané cele některé z našich věznic. Taková škola většinu svých žáků navždy vyloučí z obyčejného života a je mi líto každého, kdo se v ní přihlásil k zápisu. Myslel jsem také na dlouhou řadu těch, kteří dnes litují své naivity a smiřují se s nenávratnou ztrátou bolestných částek. Snad se po přečtení těchto řádků někdo zastaví na okraji propasti a jiný v poslední chvíli zavře peněženku, z které právě chtěl nazdařbůh vydat peníze.

    Vždy jsem nevěřícně pozoroval určitý typ mladých mužů, nevytvářejících žádné hmatatelné hodnoty, ale přesto natolik zaměstnaných, že dosíci přijetí v jejich kanceláři je obtížnější než proniknout do svatyně ministra. Jsou vždy elegantní, mají nenucené, leč sebevědomé vystupování, s protějškem jednají s  nadhledem a vždy s chápavým úsměvem nad jeho nedokonalostí. Obvykle jim nechybí peníze na běžné životní potřeby, bez potíží zaplatí v restauraci útratu za partnera a jezdí v zajímavých autech. Bližší zkoumání nakonec prozradí, že většina z nich se živí poctivě řemesly, která jsme dříve neznali, avšak příjmy jiných nejsou zcela čisté a někdy mají přímo podvodný původ. Hrdinové mého vyprávění patří k té poslední skupině. Peníze a úspěch, měřený opět penězi, jsou pro ně vším. Vydělat chytrým nápadem, bez potu, třeba i na úkor hloupějších bližních, je tím, co je nade vše přitahuje.

    Sešli se tedy tři šikulové, Martin Urval, Roby Kokos a Jarda Šakal. Jeden byl právník, druhý se dovedl vemluvit důvěřivým lidem a třetí byl schopný skutečně téměř všeho. Společně vymysleli báječný "byznys". Plán vznikl důkladným prohnětením různých ingrediencí. Základem byl poznatek o neukojitelném hladu podnikatelů po penězích na uskutečnění nejrůznějších záměrů, ať již rozumných či naprosto šílených, v každém případě však nestravitelných pro tuzemské banky. Tím bylo určeno hlavní téma "obchodní nabídky": obstarání zahraničního úvěru neobvyklou technikou. Její zázračná odlišnost od jiných spočívala v  komplexnosti:zatímco běžně získání zahraničního úvěru troskotá na nemožnosti nabídnout věřiteli vhodnou záruku za splatnost, v tomto případě byla odstraněna i tato potíž. Dalším prvkem bylo vědomí nedostatečných zkušeností českých podnikatelů s méně běžnými způsoby financování. Nabídka musela být tedy co nejsložitější, zahalena do tajemství, ale také musela obsahovat prvky, které by aspoň náznakem připomínaly postupy, občas skutečně užívané v zahraničí. Šikulové vzali v úvahu i strach ze ztráty a neochotu vydávat peníze. Nejchoulostivější část "obchodu" proto měla probíhat na půdě české banky a pod jejím dohledem a zájemci neměli být odpuzováni požadováním velkých poplatků, placených předem. Nabídka musela být servírována kultivovaně, důvěru vzbuzujícím způsobem. Nelitovali proto několika desetikorun na vyrobení vkusných, barevně provedených informačních textů a formulářů. Důležitou složkou jejich úvah byla i obrana proti naivkům, kteří by v případně neúspěchu "obchodu" mohli dostat bláznivý nápad vymáhat škodu, či dokonce podnítit trestní stíhání. Z toho vyvodili nutnost dělby práce: Martin zpracovával zákazníky, ale byl jen zprostředkovatelem, který za splnění slibů vůbec neodpovídal. Jarda byl pro většinu klientů jen přeludem, s kterým neměli právo se setkat. Věděli však o něm, že je to právě on, kdo svým neodolatelným šarmem předměstského pobudy a bez jazykové výbavy okouzlil záhadného zahraničního investora tak, že byl ochoten jeho prostřednictvím půjčit zneuznávaným a odmítaným klientům českých bank miliony dolarů za neslýchaně výhodných podmínek. Roby zůstal stínem, o jehož existenci nikdo netušil. Jeho dílem však bylo promyšlení všech právních vazeb "obchodu". Pánové také zcela správně předpokládali, že klienti raději oželí menší částku, než by podstoupili zdlouhavé soudní řízení s nejistým výsledkem či dokonce trápení s policií. Počítali také s tím, že policii by od vyšetřování jejich podnikání odpudil velký počet malých případů, jejichž dohledávání a prošetřování by si vyžádalo mimořádnou ztrátu času.

    Šikulové se tedy obklopili sítí zprostředkovatelů, kteří jim za pár korun sháněli zákazníky po vlastech českých i moravských a začali vydělávat. Šlo to jako na másle. Žadatelů, ochotných uvěřit nabídce a zaplatit pár tisíc, z nichž část byla dle uzavřené smlouvy nevratná, se našly desítky. První milion připutoval do kapes trojlístku dříve než se tito nadáli a nezůstal poslední. Při tom režii měli nepatrnou. Co tedy vlastně nabízeli? Jak již bylo řečeno, šlo o obstarání zahraničního úvěru na deset let. Aby to hezky vypadalo, žadatel předložil obvyklou žádost a podnikatelský záměr. Jarda pak žádost "vyhodnotil" a téměř vždy sdělil, že podnikatelský záměr žadatele vyhovuje hodnotícím měřítkům zahraničního investora. Při podpisu zprostředkovatelské smlouvy Urval inkasoval poplatek na úhradu výloh, spojených s obstaráním úvěru. Ve srovnání se slíbeným úvěrem to byla nepatrná částka, na hezkou dovolenou v zahraničí by však celkem stačila. Pak měl následovat další krok, kterým bylo složení "akontace" ve výši 20% požadovaného úvěru na Jardův účet v české bance, samozřejmě proti záruce bankovním instrumentem. Tato úložka měla být v určitém okamžiku převedena do zahraničí ve prospěch záhadného "investora", tam měla být uložena a jejím úročením a úročením úroků se měla vytvářet finanční zástava pro případ, že by příjemce úvěru nesplácel. Převod měl proběhnout přesně v té chvíli, kdy by opět na Jardův účet v téže bance byly připsány úvěrové prostředky. Bezpečnost transakce měl zajistit dohled banky. Proč musely jedny peníze odejít do zahraničí, aby odtamtud jiné přišly, patřilo k nevysvětleným záhadám, jež dodávaly obchodu nádech tajemna. Na tuto část transakce se soustředila všechna pozornost zákazníků. Všichni si lámali hlavu tím, proč to má být tak a ne jinak a zejména je bolela hlava ze starostí, zda budou jimi deponované peníze skutečně uloženy bezpečně a neuniknou do zahraničí, aniž by za ně přišla slíbená protihodnota. Kvůli samým starostem o tuto fázi operace zcela přehlédli, že se smluvně vzdali nároku na vrácení části vyplaceného administrativního poplatku a vratná část skutečně nebude stát za vymáhání. Ve skutečnosti se kvůli této části operace vůbec nemuseli trápit, protože nebyla proveditelná a nikdy se nenašla banka, která by vklady žadatelů skutečně k danému účelu přijala. Martin Urval to vysvětloval s neobyčejnou vynalézavostí. Jednou vyprávěl, že zvědaví klienti tolik obtěžovali bankovní úředníky prověřováním bezpečnosti záruční části operace, až přiměli banku k odstoupení od obchodu, jindy se vedení banky rozhodlo, že nebude podporovat vstup konkurenčního kapitálu na náš trh úvěrů. Také tvrdil, že část klientů stačila "akontaci" složit, ale úvěr dosud nemají, protože se Jarda v zahraničí minul s "ředitelem", který měl uvolnit prostředky. Tak utíkaly týdny a měsíce. Klienti sice časem pochopili, že smysl hry byl v inkasu "administrativního poplatku" a žádný úvěr nezískají, ale většinou se dlouhým čekáním a nekonečnou řadou pohádek o příčinách průtahů vyčerpali, až nakonec nad ztrátou s bolavým srdcem mávli rukou.

    Tak šikulům příjemně ubíhal čas. Přicházeli stále noví zákazníci, po malých částkách přitékaly peníze a nebylo třeba nic více, než předstírat horečnou činnost a vymýšlet si stále nové historky pro zdůvodnění odkladů. To však Martinovi nečinilo potíže a většinou dokonce uměl vyvolat dojem, že průtahy způsobuje vyšší moc, zatímco šikulové jsou zcela bez viny. Došlo jen k několika drobným vyrušením z klidu ojedinělými špatně vychovanými klienty, kteří se domáhali vrácení poplatků. Občas po dlouhém "masírování" z jejich strany šikulové ustoupili a vyplatili aspoň menší, vratnou část "administrativního poplatku". Pár pokusů o soudní vymáhání škody skončilo nezdarem, protože věc byla dobře smluvně ošetřena a Roby byl skvělý obhájce. Zatímco šikulové dále hráli svou hru a v klidu utráceli v potu tváře vydělané peníze, začala se nad nimi stahovat mračna. Na policii přišlo první udání, pak další, každé na jiný útvar. Pro policii byla tato věc dlouho zcela nezajímavá. Rozptýlená udání se týkala malých částek a přišla do rukou lidem, kteří nebyli odborníky na finanční kriminalitu. Pak se však souhrou náhod začala situace měnit. Martin Urval urazil jednoho z oklamaných, který s ním neúspěšně vyjednával o vrácení poplatků. Ten tušil, že jde o dlouhou sérii podvodů a rozhodl se, že se nevzdá. Začal pak pátrat po dalších obětech. Protože u nás každý zná každého, postupně se od jednoho poškozeného dostal k dalšímu, ten zase slyšel o někom jiném, a tak to šlo dále, až se adres nasbírala řádka. Případ se pak náhodně dostal do rukou šikovného kriminalisty, který pochopil, že za opakováním dlouhé řady malých transakcí se může skrývat dosti velký podvod a začal trpělivě skládat mozaiku z rozptýlených svědectví. A do toho jako hrom z čistého nebe vpadl bankovní úředník, který se cítil osobně ohrožen vtahováním své banky do pověstí o případu a vypracoval podrobný rozbor nesmyslnosti celé legendy, o kterou se opírala podvodná nabídka šikulů. Jeho materiál definitivně otevřel oči kriminalistům a posloužil jim jako "kuchařka", která jim usnadnila další vyšetřování. Tehdy se ukázalo, že šikulové přece jen nebyli tak chytří, jak si mysleli. Ve svých materiálech totiž písemně nabízeli poskytnutí "úvěru", k čemuž jako nebankovní organizace nebyli oprávněni. Nahráli tak policii na smeč v podobě podezření z trestného činu neoprávněného podnikání. Pak již věci dostaly rychlý spád. Následovalo sdělení obvinění, vypracování žaloby státním zástupcem, soud. Protože šlo o velkou škodu, způsobenou organizovanou skupinou, tresty byly dosti vysoké. S podmíněným odkladem vyšel jen Martin Urval, u něhož soud přihlédl k jeho mládí, nezkušenosti, dosud dobré pověsti a možnosti, že podlehl špatnému vlivu zkušenějších společníků. Poškození tím získali účinnou podporu při vymáhání vyplacených částek. Přihlásí-li se všichni, budou šikulové doživotně odkázáni jen na nezabavitelné minimum svých příjmů. Zaplatili tak vysokou cenu za pár let příjemného života, prostého finančních starostí. Udělali skutečně špatný "byznys".


    O škodlivosti přetížených kamionů na českých silnicích

    Antonín Nový

    ...drobná poznámka k nehodovosti na českých silnicích... věnoval někdo vůbec někdy pozornost tomu jevu, že na českých silnicích přetížené kamioný vyorávají brázdy ve vozovce, na které pak havarují často osobní vozidla?

    Kamionová přeprava se vůbec nekoná v jakémsi quasi obecném zájmu, naopak - jedná se jen o tvrdý výdělek na úkor ostatních občanů, kteří platí údržbu a výstavby silnic a dálnic ze svých mezd. Vůbec celá ta věc s kamionovou dopravou by zasluhovala hlubší rozbor.

    Především - proč kamiony, když jsou železnice. Kamiony exhalují jedy, překáží běžnému silničnímu provozu, obecně - škodí. Jenže, kdo do věci vidí, řekne - jistě, ale tady se odehrává ten největší evropský byznys, - neproclívané zboží. Snad každý jen čvrtý kamion podléhá inspekci celní stráže, nemluvě o tom, jak taková prohlídka vypadá. Jistě, není to ani v silách celníků, každou krabici v tom mega kamionu prohlédnout, snad jen drogy občas vyčenichá foxteriér. Ovšem to gros zboží v zásadě uniká a o to stát je chudší a proto kamionová přeprava je ten nejúžasnější byznyz v Evropě a v České republice.

    Prvním krokem, rozumným, jak dostat správu těchto věcí pod kontrolu státu jistě bude, když se budou vážit na hraničních přechodech kamiony, a přetížení bude tvrdě pokutováno. Druhá etapa bude jistě znamenat, že všechny kamiony a zásilky budou podrobovány tvrdé celní kontrole, t.j. že na každou zásilku bude vydáván přesný certifikát, co do množství a druhu zboží s tím, že bude v síti informován patřičný vnitrostátní úřad. Dalším krokem nutně musí být daleko větší poplatek za užívání silnic a dlálnic, s tím, že bude vykazováno, zda tyto peníze byly použity na udržbu vozovek. Navrhuji běžný roční poplatek pro každý český kamion 50.000 Kč. Je to nic ve srovnání s tím co dostávaji přepravci bokem za pašování.

    Pochopitelně, kamionisté a jejich organisace budou brblat, protože jsou živi z nelegální přepravy a následného prodeje. Z legální přepravy by se totiž vůbec neuživili.

    Jenže, co je mi do toho, když platím řádně daně a vidím, jak ty kamiony ničí naše silnice. Nemluvě o tom, když mi nějaký kamionový pirát z Prachatic udělá s vlekem takovou myšku, že mi vstávají vlasy hrůzou na hlavě a už se v duchu stěhuji do pankejtu a na Pravdu Boží.

    To jsme však ještě vůbec nemluvili o tom, jak se v kamionech přepravují zoufalci běženci, jak se v nákladech písku z Prachatich stěhují ukradené madony, kamenná korýtka, hnědé balíčky a další zvláštnosti. Nazval bych to všechno kamionovou kriminalitou. Být příslušníkem Českém policie, zabýval bych se tím, jak řidiči kamionů žijí, jak vypadají jejich konta, styky a tak.

    Poznámka JČ: V Německu a v Rakousku jsem vytlačené rýhy do silnice od kamionů taky na dálnici zažil, v Británii ne. Myslím, že je to dáno součinností váhy kamionů a horkého léta, rozpouštějícího asfalt (v Británii není nikdy takové horko).


    Quebec City se chystá na další kolo protestů proti ekonomické globalizaci

    Mirek Kolář

    Přiští měsíc se v Quebec City bude konat setkání hlav států z celé západní polokoule (Summit of Americas), na němž se má hlavně jednat o rozšíření smlouvy NAFTA o "volném" (jak je zvykem říkat dosti složitými pravidly řízenému) obchodu mezi Kanadou, USA a Mexikem na celou z západní polokouli. Proti tomu se stejně jako v Seattlu a v Praze chystají protestovat antiglobalizační aktivisté, kteří jsou proti ekonomické globalizaci, která se předem nezabývá negativními sociálními důsledky takových smluv.

    Aby úřady předešly sebemenšímu narušení průběhu jednání, chystají se oplotit 3 km2 středu města 2 až 3 metry vysokým plotem (který perspektivní demonstranti nazývají novou železnou oponou). Dovnitř budou mít přístup na zvláštní propusky jen lidé mající tam zdřívějška trvalé bydliště. Byl také vydán zákaz nosit po dobu trvání konference šátky, kterými by bylo možno si zahalit obličej, aby se znemožnila anonymita demonstrantů. Tento zákaz byl snad mezitím stažen, přesto však vyhlásily antiglobalizační síly na 2. dubna protestní den šátků, při němž by se ze solidarity s nimi měli zahalit šátky všichni.

    Všechna vězení v Quebec City byla vyprázdněna (vězni převezeni jinam), aby bylo dost místa pro zatčené demonstranty. Zatím byla vrácena z kanadských hranic skupina mladých lidi z New Yorku chystajících se zřejmě plánovaných demonstrací zúčastnit po té, co jim byla prověřována literatura nacházející se v jejich vozidle. Pro potřeby demonstrantů mají na letištích, hraničních přechodech a i jinde v oblasti Quebec City být připraveny dobrovolné týmy s nimi sympatizujících právníků, kteří je budou obhajovat v případě zatčení či jiných střetů s policií a úřady.

    Většina Kanaďanů se sice stále zdá být spokojena se svou politickou reprezentací. Přesto rostou řady lidí, kterým se nelíbí, že jejich zájmy nejsou brány v úvahu a že reforma parlamentního systému se zdá být díky většinovému volebnímu systému v dohledné době neuskutečnitelná. A tak je jich stále více (více než v USA) ochotno demonstrovat v ulicích.


    Světová organizace pro obchod je nedemokratická

    Co dobrého dokázali antiglobalizační demonstranti

    Světová organizace pro obchod, která zasedá tento týden v Ženevě, má obrovskou moc, avšak nikomu se ze svých rozhodnutí nezodpovídá. Shrnujeme komentář George Monbiota ze včerejšího listu Guardian.

    Před dvěma lety vysvětlil autor článku jedné čelné člence britské Konzervativní strany, že Světová organizace pro obchod donutí Velkou Británii, aby dovážela ze Spojených států hovězí, vypěstované pomocí hormonů. Rozčílila se: "Kteří zatracení idioti to dopustili?" - No, byli to - konzervativci.

    Politická strana, která v Británii prosazuje pojem národní suverenity, předala moc daleko mocnější a daleko nedemokratičtější organizaci, než je celá Evropská unie. Je velmi pochybné, že ministři, kteří tuto dohodu podepsali, si ji vůbec pořádně přečetli.

    Kladným důsledkem antiglobalizačních protestů je to, že žádná mezinárodní dohoda už nikdy v budoucnu nebude podepsána tak tiše a nenápadně. Ministři nyní jsou nuceni vysvětlovat alespoň něco z toho, o čem hodlají vyjednávat. Moc daleko to ale nejde. 170 britských poslanců podepsalo požadavek, aby byl analyzován dopad Všeobecné dohody o obchodu v sektoru služeb (General Agreement on Trade in Services, GATS) na britský sektor služeb. Avšak britská vláda se tento týden účastní vyjednávání v Ženevě bez jediné známky, že chápe, o co kritikům jde.

    Tato smlouva se netýká státních služeb, které "nekonkurují soukromým podnikatelům". To se zdá být naprosto jasné, dokud si neuvědomíte, že téměř všechny služby ve veřejném sektoru nyní v Británii mají konkurenta v soukromé sféře - zdravotnictví, školství, doprava, dokonce i vězení. Světová organizace pro obchod argumentuje, že by se vlády měly "znovu zamyslet nad šířkou a hloubkou poskytování zdravotnických a sociálních služeb státem". Světová organizace pro obchod argumentuje, že "vládní monopoly" a dotace ohrožují světový trh. Nevíme, jak se to jeví britské vládě, ale zdá se to být receptem pro privatizaci.

    Smlouvu GATS považují její čelní vyjednavači jako nástroj pro poskytování nových příležitostí pro soukromé podnikatele. Podle Komise pro Evropu "není GATS něco, co existuje mezi vládami. Je to především nástroj ku prospěchu podnikání."

    Šéf oddělení pro služby u Světové organizace pro obchod zdůraznil, že "bez obrovského tlaku, který vyvinul americký finanční sektor, zejména firmy jako American Express a Citicorp, by tato dohoda nebyla uzavřena."

    Když tvrdí britská vláda, že je smlouva zrušitelná, že jednotlivé členské země mohou zastavit proces realizace smlouvy, kdykoliv budou chtít a že se všechno odehrává demokraticky, zdá se to být velmi selektivní čtení tohoto dokumentu. A každý, kdo si snad myslí, že vlády rozvojových zemí nebyly při jednání o globálním obchodu zastrašovány a marginalizovány, schválně odvrací pohled.

    Pokud britská vláda trvá na tom, že smlouva GATS zajišťuje právo národů vstupovat do svobodné vzájemné interakce, pak se přece musí v této věci konat svobodná debata. To znamená, že muži a ženy, kteří nyní jednají v Ženevě, se musejí začít snažit pochopit, co vadí jejich oponentům a musejí se začít vážně zabývat jejich kritikou. Jinak jim jednoho dne budeme muset vysvětlovat, že právě oni byli těmi "zatracenými idioty, kteří dopustili, aby se tohle stalo".


    "Tuneláři všech zemí", vraťte školné...

    Radim Valenčík

    Z. Štefek v 
    článku "Školné odmítáme!" tvrdí (dokonce na dvou místech), že "školné znamená vždy sociální síto". Proto iniciativa SOS student, jejíž je členem, "odmítá jakékoli školné na státních školách". Uvádí příklad, k čemu taková "nespravedlnost" může vést: "V Bangladéši vyvolalo zavedení školného studentské bouře, proti kterým zasáhla armáda a policie a jen 29. ledna 2001 1 studenta zabila a 15 zranila…" A vyvolává dojem, že něco takového začíná i u nás: "Studenti se sami začínají organizovat, na středních a vysokých školách vznikají drobné či větší skupinky, které jsou odhodlány školnému čelit."

    Je situace u nás opravdu taková? Není a (ať si to čtenář laskavě přebere sám) Z. Štefek dokonce ví, že u nás jde o něco jiného. Jak totiž v zápětí sám říká: "Poslanec Matějů hodlá zavést ke školnému ještě tzv. australský systém půjček. Student by měl splácet půjčku po studiu, až dosáhne průměrného platu." To je dobrá zpráva. Pokud se u nás jde touto cestou, pak v žádném případě nehrozí, že by u nás školné vytvářelo sociální síto. Proč tedy ta vědomá demagogie v první polovině jeho článku?! Jen proto, aby u nás mohl někdo začít organizovat studenty pod falešnou záminkou? To není ani korektní, ani důstojné.

    Dodávám: V australském systému (který byl v zemi, podle které dostal jméno, zaveden labouristickou stranou a jehož obdoba je aplikována i v dalších evropských zemích) nejenže student začíná splácet půjčku až po dosažení průměrného příjmu, ale také jen z té části, která přesahuje průměrný příjem, a v závislosti na výši svého příjmu. Namístě by byla diskuse o přednostech tohoto systému, jeho případných nedostatcích a o způsobu jeho modifikace na naše podmínky tak, aby se případným problémům předešlo.

    Jenže Z. Štefkovi jde především o to bouřit studenty. Tím si cestu ke korektní argumentaci uzavírá. A tak z jeho pera nabroušeného i proti australskému systému vychází následující tvrzení: "Copak nemalá část vysokoškolských studentů nekončí na úřadech práce? Navíc splácení v době, kdy si člověk zakládá rodinu (mladá manželství), nepomůže populační politice a ztíží již tak špatné postavení mladých rodin. Může nastat i řada předvídatelných situací: jeden z partnerů má průměrný plat a druhý z partnerů je nezaměstnaný." Zde je nakupeno hned několik omylů (a vědomých omylů):

  • Podle běžně dostupných statistik patří skupina absolventů vysokých škol mezi ty, kde je nejmenší nezaměstnanost.
  • Studenti, kteří by byli nezaměstnaní, nejsou zatíženi žádným odvodem (a to Z. Štefek ví, protože to sám napsal, když letmo charakterizoval australský systém).
  • Riziko méně úspěšných či neúspěšných studentů nese výhradně investor (a u nás se počítá i se zapojením soukromých investorů), jeho role by byla aktivní, měl by proto zájem (na rozdíl od toho, jak je tomu v současném systému) o uplatnitelnost absolventa na profesních trzích.

    V závěru článku Z. Štefek formuluje řadu problémů, které by se měly řešit, např.: Zvětšit počet VŠ absolventů (a studentů) a minimálně udržet kvalitu, zajistit odpovídající ohodnocení pedagogů, jelikož za současných podmínek po ukončení činnosti starších pedagogů je nebude moci kdo nahradit, řešit ale i uplatnění studentů na trhu práce, tzn. mít dlouhodobou koncepci vzdělávání i vývoje společnosti. Brojí proti "krátkodobým požadavkům trhu". Říká: "Celoživotní vzdělávání je pro nás kvalitativní postup člověka, obohacování jeho znalostí o nové objevy, metody, prohlubování a rozšiřování jeho vědomostí apod., který se tedy neměří kvantitou sebraných základů řady oborů v rychlokurzech." S tím vším lze souhlasit. Právě tyto problémy ta modifikace australského systému, která se u nás připravuje, řeší. Dokonce řeší Z. Štefkem v první části zmíněný problém vícenákladů na studium (učební pomůcky, ubytování na kolejích apod.). Zde všude se Z. Štefek snaží vlámat do otevřených dveří.

    Doporučuji Z. Štefkovi a těm, co se k němu přidali, aby se pokusili vymanit z ideologických sítí, do kterých se sami zapletli, a pokusili se své výhrady vůči australskému systému zformulovat bez (znovu zdůrazňuji, že vědomé) demagogie, která poznamenala jeho článek až příliš. Zatím pouze na sobě názorně demonstrují, jakou kvalitu má produkce současného (daňově-dotačního) systému vysokoškolského vzdělání u nás. Tím současně poskytují důkaz, že zásadní změna, která by vedla ke zvýšení společenské a profesní uplatnitelnosti absolventů, je nezbytná. Současný systém totiž neřeší problém návratnosti a efektivnosti prostředků vložených do vzdělání (školného) z peněz, které občané poskytují svými daněmi. Pokud Z. Štefek a spol. neprokážou schopnost korektní argumentace, pak peníze, za které se jim dostalo vzdělání, mají podobný osud, jako ve vytunelovaných bankách (přesněji - ještě horší). Uvědomuje si Z. Štefek a spol. že se z nich stali (v podmínkách daňově-dotačního systému financování investic do vzdělání) tuneláři, protože za peníze, které jim byly poskytnuty na vzdělání, nenabízejí protihodnotu v podobě alespoň základních předpokladů komunikace?


    O manipulativních praktikách

    Na obranu Vladimíra Železného

    Vlasta Leporská

    Vážení,

    článek Petra Sládečka "O manipulativních praktikách pořadu Volejte řediteli" mě nadzvedl natolik, že jsem se rozhodla reagovat přes obvyklou časovou tíseň.

    V jakési preambuli tohoto článku se praví: "ve vcerejsich Lidovych novinach byl v lehce zkracene verzi publikovan muj dopis o iluzionismu Vladimira Zelezneho v poradu Volejte rediteli. Redakci jsem ho poslal hned zacatkem brezna, v den, kdy vysel clanek brazilskeho novinare Fabiana Golga...

    Pokud jste necetli, prikladam. Me osobne se tema zda dulezite, neb jde o velmi nazorny priklad medialni manipulace, ktera probiha primo pred ocima nic netusicich divaku. "

    Pan Sládeček má pravdu, medialni manipulace je skutečně závažný problém a článek Fabiana Golga v LN je ukázkou (pravda ne příliš povedeného) pokusu o mediální manipulaci. Pokud taková věc vyjde v Lidových novinách, tedy médiu spřízněném s Českou televizí a skupinami apriorně zaměřených proti Vladimíru Železnému, nevěnuji tomu velkou pozornost. Pokud se však něco takového objeví v BL, které mají "ve svém erbu" boj za kvalitní, objektivní a nezávislou žurnalistiku, vzbudí to ve mě pocit ohrožení. Vím, že si opět vysloužím cejch "fanynkovství", neboť se dotknu kontroverzního a nejvíce kritizovaného "one man show" V. Železného. Ale já opravdu nehodlám tančit společenské tanečky a přitakávat tomu, co je práve "cool" byť by to shodou okolnosti i odpovídalo názoru převládajícímu mezi autory a čtenáři BL.

    Článek Fabiana Golga je mimořádně tendenční a zkreslující až lživý. Jako vyslovenou lež, resp. výmysl-drb bych například hodnotila tvzení, že Železný si pochvalné dopisy píše sám. Tomu snad nikdo soudný, kdo situaci sleduje nemůže věřit. Asi vás to znechutí, ale lidé, zvláště na venkově, Novu milují. Doslova a do písmene. Je jejich denním chlebem, zdrojem všech informací a potěšení. Jestliže Železný cituje z dopisu invalidní stařenky:"...mám už jenom vaši televizi, je mým jediným zdrojem radosti.." nepřehání ani trošku a ona stařenka nepochybně existuje. Vidím takové věci na vlastní oči na Vysočině, kde mám chalupu. Vloni o prázdninách jsme měli puštěnou televizi a sledovali jsme pořad na ČT2. Moji dceru přišla navštívit kamarádka: "na co to koukáte?" "Na ten a ten pořad na dvojce." "Proč nesledujete Novu, my na nic jiného nekoukáme!"

    Poprvé jsem něco v tom smyslu, že Železný si píše kladné ohlasy sám, zaznamenala v satirickém skeči Zdeňka Izera. Sládeček ve svém příspěvku píše: "Úplné vymýšlení otázek a jmen diváků z vlastní zkušenosti potvrdit nemohu" (pěkná rétorika, že?)", i když existence tohoto aktu byla v Nově vždy veřejným tajemstvím a zdrojem nejrůznějších legrácek a vtipů mezi zaměstnanci." A je to. "Veřejné tajemství, zdroj legrácek a vtipů", tichá pošta pracuje a výsledek? Inu Železný je podvodník a všechno si píše sám! Ptám se kde je více manipulace a doufám, že si každý odpoví v souladu se svým svědomím.

    Co dále považuji za neslušné je, že Sládeček vystupuje v roli "insidera, který hrdinně odhaluje manipulativni praktiky....", aniž by ovšem ve svém článku nějaké skutečně závažné pochybení prezentoval. Samotný fakt, že se Železný na své vystoupení připravuje a že dopisy za pomoci redaktorů třídí snad probůh neznamená nějaký nečistý trik nebo manipulaci! Jestliže přichází více dotazů než je schopen reflektovat v jediném pořadu a navíc se mezi nimi mnohé opakují, pak nevidím jinou možnost jak věc technicky zvládnout. Oprávněná je snad výtka o navození dojmu přímé komunikace v průběhu pořadu, ale na druhé straně jsem si nevšimla, že by Železný něco takového předstíral. Jen mu lidé mohou v průběhu pořadu volat. Pokud vím neslibuje okamžitou reakci. Nechci se pouštět do širšího rozboru pořadu v souvislosti s tvrzením, že by měl reflektovat pouze telefonické dotazy okamžitě v pořadí tak jak přicházejí. Nejsem si jistá, že by takové pojetí pořad zkvalitnilo, spíš se domnívám opak.

    Zajímavé na této věci je, že pořad "Volejte řediteli" přišel opět intenzivně na přetřes krátce po skončení rebelie v ČT po té, co se Železný opakovaně zastal Jiřího Hodače - což také napadl Fabian Golgo ve svém článku ("Železný dělal PR svému bývalému spolužákovi..."). Zdá se, že ten, koho Železný v pořadu "Volejte řediteli" ohrožuje je ani ne tak ubohý "manipulovaný" divák (navíc "nic netušící", jak píše Sládeček), jako spíš informační monpol některých mediálních skupin.

    Nezpochybnitelným faktem je nicméně obrovský vliv a jistý kredit, který Železný ve veřejnosti má, na čemž má jistě nemalou zásluhu právě tento pořad. Jeho odpůrci se tuto skutečnost snaží zlehčit a jaksi znehodnotit právě poukazováním na manipulativnost způsobu jakým v rámci "Volejte řediteli" komunikuje s diváky. Objektivně prokázat nějaké manipulativní praktiky je však obtížné, v tomto případě i sporné a ani Golgo ani Sládeček žádný důkaz podle mého názoru nepředložili. Nejčastější argument, který se uvádí bývá, že je tam Železný sám a bez omezení nebo nějaké reflexe prezentuje své názory, což ovšem znamená pouze, že má k manipulaci dobrou příležitost, ale žádným důkazem, že to opravdu dělá. V rozporu s většinovým názorem se nedomnívám, že by Železný svůj pořad takto zneužíval - snad k tomu napomáhá i nějaké ultimátum ze strany RRTV (která je naopak napadána, že je vůči němu příliš měkká..) Pokud mohu soudit z několika "vzorků", jediné čeho jsem si všimla bývá občas poněkud legrační sebeprezentace, která může nanejvýš lichotit jeho ješitnosti. Oponenti nechť mi laskavě předloží nějakou ukázku, kdy Železný zkresleně prezentoval nějaký společensky nebo politicky závažný fakt, uvedl veřejnost v omyl, který mohl mít za následek něčí újmu nebo za někoho loboval. Manipulace ve "Volejte řediteli" by byla obtížná i z toho důvodu, že celá Nova je ostře sledovaná a nepřátelé by si jistě nenechali ujít sebemenší příležitost k podání podnětu k odebrání licence.

    Závěrem a jaksi pod čarou si ještě dovolím osobní připomínku: ke škodě Britských listů se občas podaří nějakému demagogovi či opravdovému manipulátorovi "proniknout k srdci Jana Čulíka" a dotyčný má v BL vyhrazeno čestné místo a jeho názory J.Č. dost ovlivňují. Postupem času jsem takto zaznamenala Václava Žáka, Milana Šmída a nyní je to Petr Sládeček - nepochybně proto, že je to "přeběhlík z nepřátelského tábora" - tedy z Novy.

    A když už jsem v tom - nenávist pana Čulíka k Železnému jde tak daleko, že (jak vyplynulo z jakýchsi dávných příspěvků) pouští mediální komunitě ve světě ukázky z "Volejte řediteli", přičemž se zůčastnění válí smíchy.... Aby se někdo při sledování "Volejte řediteli" válel smíchy, byl šokován apod., musí se jednat o zvlášť dobře vybrané a sestříhane ukázky (popřípadě dobře okomentované) - já jsem se u svých vzorků nějak často smíchy neválela.... Že se takové v živém vystoupení najdou není pochyb. Není to náhodou také manipulace? A je to fér někoho diskreditovat tímto způsobem?

    S pozdravem

    Vlasta Leporská

    p.s. knihu "Po usi v postkomunismu" bych hodnotila take jako povrchni a manipulativni. Projevuje se to jiz v Pecinove ukazce: "zlí partajníci odstavili od moci hodné disidenty a hradní blok...."

    Poznámka TP: Tak to ale Jan Drábek nemyslel. Ve svém hodnocení osobností české politické scény je naopak velmi vyvážený a zachovává odstup od všech aktérů, včetně prezidenta Havla (zcela upřímně ale přiznává, že k němu cítí určitou sympatii). Kniha "Po uši v postkomunismu" v žádném případě není dílem hradního lobbisty, jak snad mohlo z krátké ukázky vyplynout.


    České centrum Londýn

    Tisková zpráva

    Bližší informace: Renata Clarková 0044 20 7291 9929

    clarková@czechcentre.org.uk

    www.czechcentre.org.uk

    Retrospektiva Miloše Formana

    22. - 29.března 2001

    Barbican Centre, Londýn

    České centrum Londýn společně s Barbican Screen pořádá ve dnech 22. - 29. března v kulturním středisku Barbican Centre v Londýně první retrospektivu tvorby Miloše Formana ve Velké Británii. Zahajovací interview generálního ředitele Barbican Centre českého původu Johna Tusy, dřívějšího ředitele BBC World Service, s Milošem Formanem, který se přehlídky osobně účastní, význam této akce jen podtrhuje.

    Formanovská sezóna, kterou otevírá vynikající dokument televize BBC Omnibus z roku 1997 věnovaný Miloši Formanovi, obsahuje nejen všechny Formanovy české filmy, ale také jeho celou americkou tvorbu včetně oscarových a v Británii již několik let nepromítaných filmů Amadeus či Přelet nad kukaččím hnízdem, které se pořadatelům podařilo pro přehlídku získat od producenta Saul Zaentze jen díky Formanově osobní přímluvě. Vlajkovou lodí retrospektivy je však film Hoří, má panenko, kterému se dostalo jak speciálního promítání pro zástupce médií (za účasti velkých deníků jako jsou The Guardian, The Times, The Independent), tak i recenzí, které jsou obvykle vyhrazeny jen filmům právě uváděným do distribuce.

    Miloš Forman je jedním z mála režisérů, jimž se podařilo navázat na evropskou kariéru úspěšnou kariérou v Americe a získat si významné postavení mezi hollywoodskými režiséry, respekt kritiků a přízeň diváků. I v Americe se Forman zabývá důležitými tématy jako jsou lidská práva, svoboda projevu, společenská, rasová či sexuální rovnost s humorem a porozuměním, které bývá spojováno především s jeho prvními filmy. Nicméně práce s americkými tématy, formami a tradicemi mu pomohla zasáhnout mnohem širší publikum a dosáhnout jak kritického, tak komerčního úspěchu.

    Současná retrospektiva díky prezentaci celé dosavadní tvorby je tak důstojnou oslavou režiséra, který v příštím roce bude slavit 70. let a zároveň připravovat nový filmový projekt o Franciscu Goyovi. Konkurs (1963), Černý Petr (1963), Lásky jedné plavovlásky (1965), Hoří, má panenko (1967), Odcházím (1971), Přelet přes kukačční hnízdo (1975), Vlasy (1979), Ragtime (1981), Amadeus (1984), Valmont (1989), Lid versus Larry Flint (1996), Muž na Měsíci (1999).


    Autoritářské prvky v české společnosti

    Feministická skupina 8. března: Jsme proti návrhu zakázat interrupce

    V současné české společnosti se projevují autoritářské tendence usilující o potlačení možnosti volby. Jedním z konkrétních projevů těchto tendencí je snaha občanského sdružení Hnutí pro život legislativně zabránit umělému přerušení těhotenství.

    Domníváme se, že každý člověk, muž nebo žena, má mít právo svobodné volby při rozhodování o své reprodukci a sexuálním životě na základě dostatečného množství objektivních informací. Možnost svobodného rozhodování v intimních oblastech života, plánovaného rodičovství a právo dítěte narodit se jako chtěné patří k základním lidským právům.

    Těhotné ženy mají právo na objektivní informace o zdraví plodu a o důsledcích porodu pro jejich zdraví (případy možnosti úmrtí při porodu stále nejsou otázkou minulosti). Zákaz interrupcí by logicky vedl k zvýšenému počtu ilegálních a neprofesionálně prováděných interrupcí, což by zvyšovalo pravděpodobnost poškození zdraví nebo úmrtí žen. Nedomníváme se, že by plod měl mít právní subjektivitu čili nárok na legislativní ochranu již od okamžiku splynutí zárodečných buněk, čímž by bylo právně znemožněno provádění interrupcí. Právo na interrupci je respektováním svobodné volby ženy, ať už se pro ni rozhodla po znásilněni, ze zdravotních nebo sociálních důvodů, které hrají v jejím rozhodování podstatnou roli. Jedním ze základních práv dítěte je právo na důstojný život. V současné české společnosti však působí řada faktorů, které právo na důstojný život nepodporují: nezaměstnanost, neuspokojivá situace ve vzdělávacím systému, neexistující bytová politika a celková sociální situace rodin s dětmi, svobodných matek a otců. Také se domníváme, že rozhodnuti, zda žena podstoupí umělé přerušení těhotenství, je věc pouze jejího vlastního svědomí.

    Sexuální výchovu nechápeme jako nabádání k nemravnosti. Sexualita je přirozenou součástí lidského života. Otevřenou sexuální výchovu chápeme jako prostředek k předávání, objektivních informací, na jejichž základě se může žena rozhodovat. Zároveň ji chápeme jako jeden ze základních zdrojů prevence.

    Každý člověk má právo chránit se před nechtěným těhotenstvím a kontrolovat svou plodnost. Antikoncepční prostředky jsou racionální způsob jak tohoto docílit. Stejně tak jsou jednou z cest ke snižování počtu interrupcí. Pojetí antikoncepce jako prostředku zvyšujícího promiskuitu je pro nás nepřijatelné a také zcela nesmyslné tvrzení.

    Zásadně nesouhlasíme se snahou občanského sdružení Hnutí Pro život, aby byla možnost umělého přerušení těhotenství postavena mimo zákon. Právě probíhající mediální kampaň tohoto sdružení považujeme za zcela neetickou a velmi násilnou.

    Jsme pro volbu - pro-choice!

    fs8.brezna@centrum.cz

  • Britské listy

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|