Nehorázné chování pobočky ČSÚ pro Prahu 10
Sčítání lidu: odmítačem snadno a rychle
Vazeni pratele,
dovolte abych se s vami pripadne dalsimi obcany podelil o zkusenost, kterou
jsem ucinil s pracovniky Ceskeho statistickeho uradu pri odevzdavani
scitacich listu. Situaci jsem se snazil popsat zcela presne, nektere vyroky
jsem si na miste zapsal.
Podotykam, ze muj prohresek spocival v tom, ze jsem nevyplnil nektere udaje,
ktere dle meho nazoru nejsou v souladu se zakonem. Jde o udaje umoznujici
propojeni scitacich listu bytu a osob (Scitaci list osob - scitaci obvod,
c.domu, c. budovy, c. bytu, bytovy list - policko 18, seznam vsech osob v
byte).
Velmi uvitam jakoukoli pomoc v boji se statni statistickou zpupnosti.
Scitaci archy jez nyni lezi prede mnou zrejme tedy dorucim CSU doporucenym
dopisem a na chovani urednice Olgy Kalinove (slo-li snad o scitaci revizorku
tak potes Pan Buh) podam stiznost a pozadam CSU o vysvetleni.
Rad podam jakekoli dalsi doplnujici udaje, pripadne spojim sily s lidmi, jenz
ucinili podobnou zkusenost.
Uvitam, pokud ma nekdo primy kontakt (fax, e-mail) na Marii Bohatou z CSU.
S pozdravem
Pavel Drs
Sčítání lidu - osobní zkušenost
Záznam z návštěvy na obecním úřadě pro Prahu 10
Drs: 8.25 příchod na OÚ Praha 10 - informace
Drs: Kde prosím mohu zanechat sčítací archy?
Slečna v informacích : Jděte do vedlejší budovy dveře 110.
Drs: 8.30 příchod do vedlejší budovy. Dveře 110 označeny : Český statistický úřad - Sčítání lidu domů a bytů.
Drs: Dobrý den. Mohu vám prosím zanechat sčítací formuláře?
Úřednice: Ukažte.
Drs: předává 6 zalepených obálek A5.
Úřednice: To budete muset přepsat.
Drs: A proč?
Úřednice: Protože jsou formuláře přeloženy?
Drs: To se nesmí?
Úřednice: Tak to bude muset přepsat někdo jiný. Ale musím to zkontrolovat. Rozlepuje obálky. Vy to nemáte vyplněno správně, to vám nemůžu vzít.
Drs: Pouze jsem nevyplnil údaje, které nemají oporu v zákoně.
Úřednice: To ale musíte vyplnit, jinak vám to nevezmu.
Drs: Já tyto údaje nechci vyplnit, můžete mi zavolat nadřízeného?
Úřednice: odchází do vedlejší místnosti - přichází v doprovodu ženy s hořící cigaretou.
Drs: Dobrý den, prosím o potvrzení předání sčítacích archů.
Žena s hořící cigaretou - představuje se jako Olga Kalinová: Prohlíží si archy. Tohle od Vás nevezmu. Co si to myslíte?
Drs: Vchází do vedlejší kanceláře. Uvedl jsem všechny údaje, které předepisuje zákon. Pouze odmítám vyplnit údaje, které umožňují propojení údajů z osobních a bytových listů. Mohu Vám to vysvětlit?
Kalinová: Kouří. Nemám na vás čas, vypadněte odsud. Povedeme vás jako odmítače. Zapisuje si na papírek jméno a adresu ze sčítacího listu.
Drs: Ale já vám zde chci ty archy zanechat. Dejte mi prosím potvrzení, že jsem vám je předal.
Kalinová: Nic vám nedám, nemám na vás čas, tak vypadněte, mám volat ochranku?
Drs: Odchází z kanceláře Kalinové a žádá úřednici, které původně předal sčítací archy. Můžete mi prosím dát nové obálky, odevzdám sčítací archy na Obecním úřadě.
Úřednice: Váhá, jde ke skříni. Přichází Kalinová s cigaretou.
Kalinová: Nic mu nedávejte. My vám to nevezmeme a na úřadě taky ne. Vedeme Vás jako odmítače. Vypadněte odsud!
Drs: Odchází z kanceláře v 8.37.
Zapsal: Pavel Drs
Psychopati jako šéfové podniků
Jste jejich obětí?
Poznamenal Petr Sládeček:
Mohl byste prosim v BL publikovat clanek z Guardianu [so 10.3.], priloha Rise "Psycho bosses on the loose" od Hilary Freeman? Z vlastni zkusenosti vim, ze tema clanku je v Cechach velmi aktualni. Clanek je o psychopatech, kterym se bezne dari zaujimat celna mista v byznysu, politice a mediich.
Poznali byste psychopata, kdybyste s ním náhodou přišli do styku? Nebuďte si tak jisti. Média sice líčí psychopaty jako šílené, masové vrahy - jako v nočních můrách a v hororech - ale realita je odlišná, i když taky hrůzná. Ne všichni psychopati jsou násilnými zločinci. Mnoho psychopatů je úspěšnými podnikateli, právníky, univerzitními učiteli, politiky, lékaři a učiteli.
Jeden australský psychiatr a autor profilů zločinců plánuje sérii přednášek, jejímž účelem má ukázat zaměstnavatelům, kdo v jejich organizaci jsou psychopati. John Clarke je přesvědčen, že je životně důležité, aby se zaměstnavatelé naučili, jak identifikovat psychopaty a tak byli schopni omezit problémy na pracovišti.
Clarke konstatuje, že mají psychopati na pracovišti stejný psychologický profil jako vrazi. Jediný rozdíl je v tom, že mají schopnost skrýt své psychopatické tendence za zástěrkou váženého zaměstnání. Zaměstnavatelé si mají dávat pozor na lháře, podvodníky, lidi, kteří umějí verbálně manipulovat, lidi, kteří vypadají znuděně, na ty, kdo často mění zaměstnání a na ty, kdo jsou přesvědčeni, že by měli mít v podniku vyšší postavení - to všechno jsou potenciálně psychopati. (Z nedávných studií vyplynulo, že 15 procent vysokých pracovníků v podnicích uvádí v životopise falešné informace o svém vzdělání a třetina všech životopisů obsahuje lži.)
Psychopati nejsou šílení: jsou to normální, racionální, často vysoce inteligentní lidé. Od normy se odlišují některými charakterovými rysy - mezi jinými impulzivností, výstředností, nedostatkem empatie, porozumění pro druhé a nedostatkem odpovědnosti. Proto bývají ve společnosti vysoce nebezpečnou a destruktivní silou. Nikdo neví, jak vzniká psychopat, ale většinou se usuzuje, že se psychopatem člověk rodí, že se jím nestává. A psychopata dosud nelze vyléčit.
Robert Hare, profesor psychologie na univerzitě ve Vancouveru, je považován za jednoho z čelných expertů na studium psychopatie. Odhaduje, že v populaci je asi jedno procento psychopatů. "Psychopati využívají povrchního šarmu, manipulace, zastrašování a násilí k tomu, aby mohli ovládat jiné a uspokojovat své sobecké potřeby," konstatuje. Nemají svědomí ani porozumění pro druhé, chladnokrevně si berou, co chtějí a dělají, co se jim zachce, porušují společenské normy i očekávání, aniž by měli jakýkoliv pocit lítosti či viny."
V nemilosrdném světě moderního podnikání jsou takové vlastnosti často hodnoceny vysoko a povzbuzovány. A důsledek?
Psychopat, který neporuší zákon, může dojít daleko - dokáže okouzlovat lidi a manipulovat je tak, že se dostane až na vrchol kariérového žebříčku - po cestě šlape po všech těch, kdo jsou mu překážkou. "Tito lidé jsou právě tsk egocentričtí, bezohlední a manipulativní jako typický kriminální psychopat," konstatuje Robert Hare. "Avšak jejich inteligence, rodinné zázemí, schopnosti vystupovat ve společnosti a okolnosti jim dovolují, aby kole sebe zkonstruovali fasádu normálnosti a aby se jim podařilo získat to, co chtějí, relativně beztrestně."
Tim Field, autor knihy Bully in Sight, Násilník na dohled, je přesvědčen, že manažer, jehož ustavičné šikanování zlikvidovalo jeho kariéru, jeho zdraví i jeho manželství, byl psychopat. Poté, co zkoumal tisíce případů šikanování v zaměstnání, je Field nyní přesvědčen, že 90 procent případů šikany v zaměstnání páchají masoví násilníci, většina z nichž má vlastnosti psychopatů. V současnosti píše knihu o psychopatech na pracovišti.
"Odhaduju, že každý třicátý člověk, ať je to žena nebo muž, je masový násilník," konstatuje. "Tak jako učebnicoví psychopati, i masoví násilníci jsou emocionálně chladní, jsou to nutkaví lháři a dokonale jim jde mimikry a podvádění. Úspěšně procházejí všemi psychometrickými testy a dokonale umějí opakovat nejnovější manažerský žargón, což dělá dojem na jejich nadřízené. Jsou rychle povyšováni, což jim poskytuje ideální postavení pro to, aby se mohli zaměřit na ty osoby, které jsou jim podřízeny.
"Zatímco se povrchně může zdát, že psychopatickému násilníku jde především o zájem instituce, která ho zaměstnává, ve skutečnosti jsou jeho jediným cílem moc, ovládání lidí a zotročování lidí. Většinou než si to lidé uvědomí, škoda už je napáchána. Zaměstnanci si navykli stavět se k prostředí v zaměstnání s odporem. Masová šikana stojí podle odhadů daňového poplatníka v Británii mezi 12 miliardami a 30 miliardami liber ročně."
Tim konstatuje, že se v 98 procentech případů násilník zaměřuje na jedinou osobu a ostatní podvádí a je na ně jako mílius. Tato jedna osoba je jím izolována od kolegů, stává se terčem veřejného zostuzování a je podrobována psychickému mučení, dokud nepodá výpověď anebo dokud u ní nedojde k nervovému kolapsu. Pak se násilník zaměří svou šikanou na další oběť. Jestliže násilník zjistí, že se šíří informace o jeho špatném chování, vytvoří konflikt mezi těmi, kteří shromažďují tyto informace.
Podle Timova názoru jsou násilnice nebezpečnější než mužští násilníci. Ženy jsou daleko nevyzpytatelnější a nečestnější, daleko manipulativnější a často přesvědčí své mužské kolegy, aby za ně udělali špinavou práci. Násilnice málokdy používají fyzického násilí, a tak jsou málokdy objeveny a málokdy se dopouštějí trestného chování."
Podle Tima se chová většina masových násilníků jako osoby se dvěma naprosto rozdílnými osobnostmi, jako Jekyll a Hyde. "V soukromí jsou zlí, zlovolní a mstiví, ale před svědky se chovají nevinně a jsou šarmantní. Nikdo nemůže - a nechce - věřit, že tenhle člověk je vlastně mstivý. Jen osoba, která je zrovna terčem násilníkovy agrese, vnímá obě osobnosti násilníka.
Je otázka, zda v současnosti existuje více psychopatů než dříve. Dr. Paul Babiak, psycholog zabývající se otázkami organizace průmyslu, je přesvědčen, že současné podnikatelské klima psychopaty podporuje.
Při přednášce na nedávném výročním zasedání Americké neuropsychiatrické asociace Babiak konstatoval, že organizační chaos, který charakterizuje mnoho dnešních firem, které rychle rostou, anebo se rychle zbavují zaměstnanců, anebo se spojují s jinými firmami, je ideálním prostředím, v němž může psychopat rychle dosáhnout úspěchu.
Takže co byste měli udělat, máte-li podezření, že je vaším šéfem anebo kolegou psychopat? Rada není lehká. Spolupracujte s psychopatem a buď začnete nevědomky podporovat jeho násilnictví, anebo se stanete jeho obětí. Dokonce i Robert Hare přiznává, že se několikrát stal obětí šarmu psychopatů.
Jestliže nejste schopni dokázat, že psychopat spáchal podvod anebo nějaký jiný trestný čin, právo vám nepomůže. "Dnešní zákony proti rasové, sexuální a invalidní diskriminaci nijak nebrání v činnosti podnikovým psychopatům," konstatuje Tim Field.
Každý viditelný zranitelný rys stačí, abyste se pro psychopata stali cílem - i když je to třeba jen vaše potřeba mít trvalé zaměstnání."Většina lidí, kteří ke mně přicházejí s příběhy šikanování, jsou populární a úspěšní v zaměstnání," zdůrazňuje Tim Field. Psychopati se zaměřují na nejlepší pracovníky, aby si mohli přisvojit jejich úspěchy.
"Jestliže dospějete k názoru že je váš šéf psychopat, jedinou věc, kterou můžete učinit, je odejít co nejrychleji z tohoto zaměstnání, než budete vážně poškozeni. Čím více totiž poznáte, že je ten člověk psychopat, tím víc se na vás bude zaměřovat jako na oběť."
Pro investigativní žurnalisty by jistě bylo zajímavým tématem zeptat se právě tohoto tuzemského účastníka Bilderbergské konference na podrobnosti.
Nejen, kdo ho pozval, ale kdo jeho cestu zajišťoval, proč o jeho cestě jednal organizační výbor senátu, zda o ní účastník podal zprávu, co je jejím obsahem (senát totiž na své oficiální stránce nabízí: “Zpráva o cestě a další zápisy a protokoly z jednání, eventuelně doporučení, a dále také informace o nákladech cest, jsou na vyžádání veřejně přístupné u tajemníka příslušného orgánu Senátu, na informačním odboru či na zahraničním odboru Senátu”).
Z literatury si dovoluji upozornit na překlad textu Pierra Villemaresta ještě z poloviny 90. let, otištěný v Necenzurovaných novinách 1/2000.
Jak to skutečně bylo s prací MF ČSFR v kauze IPFu?
Výzva pro investigativní žurnalisty, odborníky na kapitálove trhy a právo i
poslance PSP ČR
Se zajmem jsem si precetl clanek Z. Sida Blahy v Britskych listech.
Povazujiho ho za objektivni a uzitecny hned z nekolika duvodu:
1. Interpretace vicemene neuspesne kuponove privatizace v CR je u nas doma
stale do znacne miry poznamenana nedostatecnym (nekdy zasadnim) porozumenim
problematiky, dnes hlavne se strany verejnosti (a volicu). K tomu nahrava
Klausuv zajem neuspechy bud nepriznat nebo je schvalovat na "standardni
investicni rizika". Nic nemuze byt dale pravde.
2. Skutecnosti je, ze nejen soukrome osoby (odbornici) a firmy ze Zapadu,
dokonce i instituce (vcetne vami zminene SEC, programu mezivladni technicke
pomoci jako USAID, britsky KnowHow Fund, atd.) nabizely - vicemene bez
uspechu - pomoc, anebo zadali (MF CSFR, pak premiera CR) Klause o korekcni
opatreni (viz. nize). Dnes se Klaus schovava za vyroky typu "k chybam vzdy
dochazi, nikdo tehdy nevedel nic lepe".
3. Problemy s nedostatecnou transparentnosti, pocinaje vykazovani
hospodarskych vysledku, az po provoz trhu cennych papiru, s dalsimi
nedostatky (m.j. na hospodarskou kriminalitu stale nekvalifikovana statni
prokuratura a soudy) vedou k nezadouci situaci, kdy ceske kapitalove trhy se
vlastne nikdy "nezvedly ode dna" a ani nyni nedavaji realisticky prislib k
tomu, aby plnily svoji zakladni ulohu, kterou, jak vime, neni zisk investoru,
ale ziskavani relativne levneho kapitalu pro podniky. (Tedy dlouhodoby
problem, na ktery take upozornujete).
V USA jsem koncem 80. a zacatkem 90. let pracoval jako makler (Series 7+ 63)
a mel jsem moznost se vsestranne zapojit, take do mezivladnich programu
technicke pomoci. Tusim, ze jiz v breznu roku 1990, byla na SEC vytvorena
pracovni skupina (Task Force) pro nove vznikajici trzni ekonomiky. Za navstev
MF CSFR (pak premiera CR) V. Klause v USA jsem take od nej slysel vyroky,
ktere charakterizovaly celou prvni puli 90. let, znacnou cast transformace,
tedy i privatizace, vcetne kuponove.
Příklady:
1) Dotaz: "Co pro vas muzeme, pane ministre udelat?" (Otazka na jednom
lunchi, poradanem MMF) VK: "Umlcte (emigranta, prof.) Zeleneho!" (z
Forthamske univerzity, ktery v Cesku publikoval aternativni strategie
pristupu k tranformaci a privatizaci.
2) V.K: "We do not need soft advice for hard currency!". Toto byl zakladni
"signal" architekta ceske transformace a nejmocnejsiho muze v zemi,
odbornika-ekonoma. Tykalo se to jak odmitnuti prvni pujcky na technickou
pomoc od Svetove banky (25 mil $) v roce 1991, ale take, paradoxne, zdarma
poskytovanych programu technicke pomoci, vcetne bankovnictvi, financi,
ucetnictvi, kapitalovych trhu, oblikaci statnich i podnikovych, atd. cestou
USAID. Diky Klausovi a jim vedenou skupinou ceskych "premiantu" ("Zname veci
alespon tak dobre jako Zapad, nejsme rozvojova zeme...") USAID jednak nikdy v
CR nemohla plne rozvinout sve programy a nakonec, diky Klausove falesne
"hrdosti" predcasne, na konci FY 1997, v zari 1997, musela svoji misi v Praze
musela ukoncit. Proc? Protoze fungovat bez pozvani hostitelske zeme nemohla a
Klaus jeji existenci chapal jako neco, co ohrozuje jeho tvrzeni (pocinaje
lednem 1993), ze "CR je jiz normalni zemi s trzni ekonomikou". USAID pak
pokracovala v Madarsku a Polsku, ktere v reformach, prijmani do NATO a jinych
struktur, rozhodne za CR nezaostavaly.
Stovky nasich odborniku z ruznych oboru tak nikdy nedostaly moznost skoleni v
USA nebo v CR a po zari 1997 o ni uplne prisly. Mel jsem moznost s mnohymi
temito studijnimi skupinami byt at jiz byly z jakekoliv oblasti. Obzvlaste
mne zajimalo bankovnictvi a kapitalove trhy. Je take indikativni, ze Klaus
prikazal, narychlo, pozde a nedokonale, az v kvetnu 1997, dat dohromady prvni
verzi Komise cennych papiru (pri MF CR). Bylo to hlavne pod dojmem soku,
ktery prozil pri padu koruny na jare 1997. (Komisar MF CR si i v lete '97
nedostatecnost opatreni zcasti uvedomoval). Ale i v lete 1997 vladla v Praze
nalada, kterou jsem znal za svych pravidelnych pracovnich navstev v Praze v
letech 1991-1997: na zadnem ministerstvu, na zadne urovni se nikdo neodvazil
ric neco, co by nebylo v duchu nazoru Vaclava Klause. Do jiste miry to bylo
vysledkem sdileneho (nedostatecneho) pochopenim problematiky, vcetne treba
vyznamu trasparentnosti, pravniho prostredi, atd., jakoz i predsudku o tom,
ze "rodinne stribro" se do rukou cizincu neproda, ze cesky zazrak je temer
jisty, ze s malou nezamestnanosti a bez bolestne restrukturalizace bude v CR
mozne obnovit trvaly hospodarsky rust, atd. MF CSFR Klaus, rekl bych, m.j.
nechapal a nedocenil, jak skutecne kapitalove trhy funguji a co potrebuji.
K otazkam IPFu (investicnich privatizacnich fondu): Psal jsem o tom v
minulych 5-7 letech opakovane, vcetne take na www.klaus.cz. Upozornoval jsem
na nasledujici konkretni skutecnosti, ktere implikuji V. Klause z neznalosti,
ze selhani vykonu povinnosti verejneho cinitele, kteremu byly, jako MF CSFR a
premierovi CR tyto zalezitosti svereny ze muze existovat duvodne podezreni k
vysetrovani za ucelem posouzeni trestniho stihani.
V prubehu roku 1991 csl. denni tisk pravidelne prinasel "Pouceni MF CSFR" o
nastavajici (kuponove) privatizaci. Tato obsahovala, podepsane MF CSFR V.
Klausem, informace o kuponovych knizkach, kdo jsou DIKove, jak bude fungovat
1. a dalsi kola, co jsou to "previsy" v nabidce, atd. Jiz tehdy mne zaujalo
Klausovo (MF CSFR) tvrzeni, ze pouha 4% (!!) DIKu, tedy obcanu, kteri si
zakoupili kuponove knizky, pujdou cestou IPFu. Klaus dokonce vysvetloval proc
bude toto procento tak male "Protoze nasi obcane neduveruji
zprostredkovatelum a delaji si radeji veci sami". Pritom z praxe vime, ze i
mnohem zkusenejsi mali investori na Zapade z 60-70% jdou cestou mutual funds.
(Klausovo nepochopeni a zavist vuci zprostredkovatelum je patrna i nyni -
viz. jeho nedavne a opakovane poznamky o financnich poradenskych firmach)
Ve svych clancich jsem psal o tom, jak toto nepochopeni (ci jiny duvod?),
spolu s nasledujicim selhanim Klause provest jak napravna opatreni (viz.
nize), tak dbat na standardni vykon statniho dohledu, zasadnim zpusobem vedly
k fiasku kuponove privatizace, kde defakto neregulovane (anonec na holdingy
se menici) IPFy rychle ziskaly vetsinu kuponu. Skody, jak sam pisete, byly
jak na strane investoru, tak hlavne na strane spatne image ceskych
kapitalovych trhu a v tom, ze tyto nikdy nebyly schopne generovat kapital na
obnovu a expansi podniku.
Klausovo MF CSFR pocitalo, ze neco pres 2 mil. obcanu se stane DIKy. IPFy se
mohly zacit formovat v rijnu 1991, mesic pred koncem obdobi, kdy si obcane
mohli koupit knizku a stat se DIKy. I mladicky Kozeny, pracujici m.j. jako
poradce ma MF CSFR videl, ze otevrit si investicni fond je celkem jisty zisk
(puvodni odhad ceny podniku v 1. vlne privatizace byl asi 160 mld. Kcs.
Ocekavalo-li se, ze pouhe 2 mil. obcanu se stane DIKy, znamenalo to 80 tis. v
kuponech na jednoho DIKa. Pritom mala privatizace naznacovala, ze odhady ceny
podniku byly - obecne - spise na nizsi strane). Z navrhu Klausovych zakonu
take musel videt, jak jsou derave. I me byla tato kalkulace v lete a v zari
1991 jasna. Nepocital jsem ale s tim, jak derave zakony i predpisy vlastne
jsou a ze Klaus neudela zadna napravna opatreni.
Protoze Klaus hrube nepochopil a podcenil preferenci drobnych investoru pro
fondy, protoze obecne, jako totalitni ekonom (?), nedocenil vyznam pravniho
prostredi a efektivniho statniho dohledu, jim pripravene a prosazene zakony,
konkretne o IPFech byly "derave" a dohled (viz. Komise cennych papiru
vytvorena az v lete 1997) neexistoval. K tomu navic, pocital-li Klaus (a s
nim zbytek vlady, ktery Klausovi-odbornikovi, ktery 30 let trzni ekonomiky
studoval, veril), ze do IPFu pujdou jen 4% z 2 mil. DIKu, tedy 80 tisic DIKu,
doslo, diky (ve svete protizakonnym) "garancim 10-nasobneho zisku" Kozeneho k
tomu, ze (diky MSPNM CR, T. Jezkem na posledni chvili prosazeneho prodlouzeni
lhuty k nakupu kuponovych knizek z konce listopadu 1991 do ledna 1992 a
frontam obcanu, kteri diky uvedenym "garancim" a mlcenlivosi Klausova MF
CSFR, naraz projevili zajem o to stat se DIKy), k tomu, ze misto pouhych asi
800 000 obcanu, kteri vlastnili kuponovou knizku koncem listopadu, koncem
ledna jich tyto vlastnilo jiz plnych 8 milionu. Bezne nezakonne jednani
Kozeneho a jeho zjisteni, ze mu v Klausove CR vse projde, vedlo k
"demokratizaci" kuponove privatizace v CR, tedy toho, co se vysvetlovaci
kampani Klausova MF CSFR nedarilo. Bohuzel, Klausova neschopnost a
nepripravenost kvalitnejsich zakonu a dohledu umoznily Kozenemu a jinym
kapital casto nelegalne vyvezt, trvale poskodit trhy a prispet k tomu, ze
stovky miliard Kc, neuveritelnych 36% uveru bankovniho sektoru je spatnych a
bude si vyzadovat leta dotaci z kapes danovych poplatniku.
Misto Klausova ujistovani o tom, ze cestou IPFu pujdou 4% DIKu, PLNYCH 72% z
vice nez 8 milionu sverilo sve kupony IPFum. Klausem vedene nepochopeni (jini
uvadeji snad i jine duvody, viz. nize), podcenenim problematiky a toho, jak
kapitalove trhy funguji, jak se drobny investor chova (preferuje fondy) a
jaka je, i v demokraticke zemi, dohlizeci role statu, tak bylo znasobeno tim,
ze doslova prez noc misto "okrajoveho problemu" kuponu/akcii DIKu v IPFech,
se tam objevilo monstrum 70x vetsi. Misto 80 000, ve skutecnosti 72% z 8, 1
mil., tedy vice nez 5,8 mil DIKu skoncilo v IPFech. Samotny Kozeny
kontroloval svymi Harvardskymi fondy plnych 20% tototo mnozstvi, celkem asi
kupony od 1,6 mil. DIKu, tedy 20x nez Klaus prediktoval pro cely sektor IPFu!
To, ze se i dnes Klausovi dari prezentovat nasledujici problemy IPFu, resp.
jejich tunelovani, dopad na bankovni sektor, permanentni malatnost
kapitalovych trhu, derave zakony, neexistenci nebo nedostatecnost statniho
dohledu (nebo alespon kvalifikovaneho self-policing), za neco jako vicemene
"standardni riziko investovani", je tragedie sama o sobe.
Hlavnimi poskozenymi totiz nejsou ani tak puvodni DIKove, ale cely kapitalovy
trh, neho neduveryhodnost, nevykonnost a to, ze dosud neplni svuj zakladni
ukol ve vztahu k podnikum.
Vim, ze z americke strany, kanaly pres americke velvyslanectvi, misi USAID v
Praze, atd. od okamziku, kdy Kozeny (a po nem dalsi IPFy) zacali kampan
"garanci" zisku, se oficialni a odborna mista z USA obracela na MF CSFR,
pozdeji na premiera CR, s upozornenimi na tento zasadni problem a poukazem na
to, ze, podle ve svete beznych praktik a zakonu, jakekoliv takove "garance"
jsou nezakonne. Z Klausova MF CSFR (a pozdeji z jeho uradu ve Strakove
akademii) prichazely standardni reakce: "Toto je nase specifikum. Nelze
uplatnovat standardni hlediska." Slo o to "vytvorit domaci kapitalove
skupiny", se kterymi se take popularni architekt transformace nechal casto
videt a fotografovat (Kozeny, Motoinvest, atd.) Citujic sve Desatero prechodu
od komunismu, Klaus odmital i ex post napravna legislativni a regulacni
opatreni, ktera by tyto veci dodatecne osetrila (protoze, bohuzel, podle
Klausem prezentovanych a prosazenych zakonu, treba "garance" Kozeneho, pirata
z Prahy, nebyly nezakonne).
V minulosti jsem se opakovane pozastavoval nad tim, ze doposud nikdo v CR,
puvodne snad z nedostatecneho pochopeni problematiky, pozdeji spise ze
strachu pred odvetou, nevyvolal v Parlamentu vysetrovani, zda doslo k trestne
stihatelnemu selhani V. Klause ve vykonu funkce MF CSFR a pak premiera CR. Do
jake miry toto selhani, treba prave v kauze IPFu, kde bylo velikosti nejvetsi
a svym 72% na kuponove privatizaci (a dopadem na kapitalove trhy pocinaje
rokem 1992) nejzavaznejsi, bylo zpusobenu nedostatkem odbornosti, neochotou
prijmout a neodmitat kvalifikovane nabidky pomoci zvenci (at na mezivladni
urovni nebo soukrome), diky neochote provest ex post korekce a napravna
opatreni, atd. Nekteri jsou toho nazoru, ze puvodne mala ucast csl. obcanu na
kuponove privatizaci (ke konci listopadu 1991 pouhych 800 tisic obcanu),
mohla byt soucasti planu Klausova MF CSFR a koalice ODS + ODA, ktere ovladaly
MF CSFR a MSPNM CR, a tak odmenit priznivce a nomenklaturni kadry, nebot pri
mensi ucasti na kazdeho DIKa pripada umerne vetsi podil z privatizovanych
podniku. Ale jiz samotne skutecnosti, ze Klaus veci stran IPFu tak zasadne
nepochopil, pripravil deravou legislativu, nepostaral se o standardni dohled
a odmital napravna opatreni, by k radnemu vysetrovani, vcetne verejnych
slyseni, v normalni demokraticke zemi jiz davno postacovaly.
To, ze k nicemu podobnemu, ve veci tak zasadni, dosud nedoslo, neni dobrym
indikatorem toho, jak se veci i dnes chapou a co to znamena pro budoucnost.
Rekl bych, ze synergicke usili investigativni zurnalistiky, odborniku na
kapitalove trhy a pravo doma a v cizine, spolu s iniciativnim pristupem
verejneho blaha dbajicich clenu, treba pravostrednych demokratickych stran ve
Snemovne Parlamentu CR, by mohlo k uvedenemu vysetrovani vest. Pritom by
primarnim cilem nemela byt jakakoliv pomsta nebo potrestani kohokoliv, ale
predevsim dosazeni situace, kdy verejnost ma moznost vedet, co se stalo, jak
mely a maji i tyto veci fungovat. A tak napomoci lepsimu fungovani instituci
statni spravy a budovani zakladu lepsi a zdrave prosperujici spolecnosti.
Kamil Lamač
San Francisko/Praha
