Britské listy


úterý 20. února

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Sčítání lidu:
  • Stanovisko Českého statistického úřadu: Vyhodili jsme Milana Aleše (ale tím asi bezpečnost dat nezajistíme)
  • Jak vládní poradce poskytl za velkou finanční částku "nezávislý posudek" pro vládní projekt Česká společnost a český stát:
  • Nejdříve je třeba mít stát, který stojí za to bránit (Jan Kyncl) Sdělovací prostředky:
  • Co dělat proti falešnému obrazu světa v televizi (Petr Sládeček) Postavení žen:
  • Odlisna pohlavi a ne/stejne schopnosti (Václav Pinkava) Týdeník Reflex:
  • Definitivní konec veřejnoprávní televize v ČR (Jan Čulík) O České televizi:
  • Televizní "stávka" skončila - a co? (Miloslav Navrátil)
  • Lidé bděte, Česká televize se vám omlouvá! (Jan Paul) Sčítání lidu:
  • Dalajlámovy rady na harmonický život, co se dotazníků týče
  • Balamuti z Invalidovny (Tomáš Pecina)

    Kompletní Britské Listy

    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • (Britské listy vycházejí v Praze, v České republice. Britské listy is published in Prague in the Czech Republic.) ISSN 1213- 1792

  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Zde je adresa Britských listů.


  • Tady je minulé vydání Britských listů.

  • Use it or lose it. Chcete-li si Britské listy udržet, inzerujte na  jejich stránkách. Zde je náš ceník i další informace.

    Co je nového v České republice

  • Zajímavá až fascinující četba. Napsala nám Irena Válová, předsedkyně Syndikátu novinářů ČR:

    Vážený pane Pecino,

    zakoupila jsem pro sebe knihu V hlavních zprávách: Televize, kterou jste napsal spolu s panem Čulíkem. Pro mne jde o zajímavou až fascinující četbu. Na knihu jsem "narazila" náhodou, neboť jejímu vydání nepředcházela žádná propagace. Je to zatím jediná kniha o událostech v ČT, kterou mi stálo za to si koupit.

  • Kniha "V hlavních zprávách: Televize" je nyní na prodej také v internetovém knihkupectví Kosmas na tomto místě, a to za lidovou cenu 118 Kč (plus poštovné) - kniha má 350 stran.

    Aktualizace, úterý 20. února, 21.00

    Do této doby od vydání finančního apelu včera po půlnoci přišlo dalších 135 nabídek sponzorování. (Zajímavé je, že mezi nimi jsou někteří zaměstnanci či reportéři České televize, ale prosí o zachování anonymity.) Celkem tedy máme zatím cca 200 drobných sponsorů a potřebujeme asi 500. Dokáže to česká společnost? Založili jsme Občanské sdružení Britské listy a zítra, tj. ve středu odpoledne, zveřejníme konto, kam je možno posílat příspěvky. Děkujeme. JČ

    Aktualizace, úterý 20. února - Proč potřebujeme od čtenářů BL peníze

    Další pravidelné vydání Britských listů vydáme asi ve středu 21. února. Zde vysvětlení, proč nyní naléhavě potřebujeme, aby čtenáři Britských listů vystoupili z pasivity a časopis finančně podpořili:

    (Jsem natolik zhnusen celkovou situací v České republice - dostaly se mi o víkendu do ruky některé aktuální české barevné časopisy - je to neuvěřitelná idiocie - že ztrácím naději, že by jediný člověk dokázal proti obrovskému proudu nevědomosti, hlouposti, manipulace a špíny cokoliv zmoci. Už proti němu jen v Britských listech vystupuji pět let a myslím, že jsem svou povinnost už dost splnil. - Budu pokračovat pouze potud, pokud projeví čtenáři svou vůli v tom smyslu, že to mám dělat dál, ale za takových podmínek, abych mohl získat placené spolupracovníky a neničil si na pochybné kauze zdraví. Britské listy sice možná za poslední měsíce zdvoj - až ztrojnásobily svou obec čtenářů a čtou je všichni, kdo něco v ČR znamenají, ale pokud jediný redaktor a dva reportéři, pracující zcela zadarmo, nedostanou od rozsáhé čtenářské obce podstatnější podporu, budeme to muset zabalit. Je to na vás, přátelé... Vystupte z pasivity. JČ)

    Národ sobě - že by už to neplatilo?

    Pravidelní čtenáři Britských listů vědí, že zpracováváme a zveřeňujeme kauzy, které jsou pro českou společnost velmi důležité a které se do českých médií v podstatě nedostávají, nebo až poté, co na ně upozornily Britské listy. Za poslední rok lze vyjmenovat celou řadu kauz, o nichž přinesly Britské listy nezávislé a exkluzivní informace. Britské listy jsou také velmi pozorně sledovány politiky a všemi sdělovacími prostředky. V České republice také existuje mnoho lidí, jimž by vyhovovalo, aby Britské listy přestaly existovat. To jsou fakta.

    Přinášíme nové, exkluzivní informace

  • Poslední kauzou, kterou Britské listy přinesly na stránky českých novin, je kauza sčítání lidu a nebezpečí, že zjištěná data budou zneužita,

  • předtím jsme systematicky, způsobem, jak to neučinily žádné české sdělovací prostředky, informovali o kořenech krize v ČT, tyto informace jsme nyní shrnuli v právě vydané knize V hlavních zprávách televize. Ve velké míře se soustřeďujeme se na závažné otázky práva a zákonnosti v ČR, zejména na dodržování občanských práv úřady, soudnictvím, policií. BL byly první médium, které poukázalo na to, že české sdělovací prostředky zamlčely policejní brutalitu proti náhodným občanům. Systematicky se zabývají nedodržováním občanských práv nekonformních členů společnosti, protože dobře vědí, že to je nejslabší místo vznikající české demokracie, kudy by mohl do české společnosti znovu proniknout autoritářský režim. Ze stejných důvodů sledujeme systematicky české sdělovací prostředky, protože jejich efektivní a zdárné fungování je základní podmínkou demokracie. Bohužel, ani veřejnoprávní média, poslední dobou zejména ani Česká televize, roli kvalitních sdělovacích prostředků neplní.

    Proč potřebujeme peníze - potřebujeme cca 500 malých sponsorů, ochotných věnovat BL ročně 1000 - 1500 Kč - tolik lidí se přece v české společnosti MUSÍ najít... Nebo ne?

  • Investigativní novinářská práce se nedá dělat bez prostředků. Alespoň jeden člověk musí systematicky sledovat vyvíjející se kauzy, chodit na tiskové konference, na soudní jednání, zjišťovat informace, pracovat v podstatě ve dne v noci, být s lidmi ve styku e-mailem, faxem, telefonem. Základní minimum, které je pro tento druh práce nezbytné, je cca 40 - 50 000 Kč měsíčně: cca 20 000 jako plat a ostatní na pracovní výdaje, které jsou podstatné. Hlavní reportér Britských listů Tomáš Pecina dotoval za poslední rok svou investigativní práci pro BL z vlastních příjmů, dlouhodoběji se to však nedá dělat, protože prostě není čas na jinou práci.

  • Redigování Britských listů vyžaduje od Jana Čulíka každodenní nasazení, po ukončení jeho denní práce na vysoké škole, od cca 17 do 02 hodin. Ve věku osmačtyřiceti let se to nedá příliš dlouho dělat bez infarktu. Pět let takovéhoto způsobu života, od r. 1996, snad už by mohlo "na oltář vlasti" stačit. Naléhavě potřebujeme cca dalších 15 000 Kč měsíčně, aby alespoň v některé dny v týdnu mohl někdo redakční práci Jana Čulíka nahradit. Jan Čulík bude dál poskytovat svou práci BL naprosto zadarmo.

  • Firma Internet Servis sice poskytuje Britským listům server, avšak její technická podpora je víceméně pasivní. Nutně potřebujeme technické zázemí, v jehož rámci by alespoň jeden technický pracovník aktivním způsobem vytvářel a inovoval stránky Britských listů. K tomu je zapotřebí zřejmě dalších cca 10 000 Kč měsíčně.

    37 000 individuálních počítačů

    Britské listy mají v důsledku své práce v současnosti v české společnosti velkou čtenost i velkou odezvu. Jenže - stále jako za komunismu - je česká společnost navyklá sledovat všechno tiše a pasivně.

    Od prosince 2000 zveřejňujeme v BL denně výzvu se žádostí o dobrovolnou finanční podporu Britským listům ve výši cca 1000 - 1500 Kč ročně. Z desetitisíců čtenářů, kteří čtou v současnosti BL každý měsíc, přislíbilo sponzorovat touto částkou BL celkem pouhých sedmdesát čtenářů, navzdory mnoha pochvalným dopisům ohledně naší práce. Nic snad nemůže být výmluvnějším svědectvím o atomizaci české společnosti.

    Myslím, vážení přátelé, kteří čtete BL, že byste se měli pokusit ještě jednou se nad touto věcí zamyslet. Je to pouze na vás, jestli Britské listy budete či nebudete mít k dispozici. Vím, že v ČR se za přístup na internetové stránky neplatí a my chceme ve veřejném zájmu časopis i nadále udržet přístupný zadarmo široké veřejnosti.Upozorňujeme, že Britské listy NEJSOU internetový časopis - naprosto nepatří do onoho moře stupidity, které najdete na "českém internetu". Na grafické úpravě ani na technických podružnostech jim nezáleží. BL jsou normální, profesionální, seriózní investigativní list, jakých existuje v každé normální demokratické společnosti několik. Vychází jako veřejná služba, protože jejich redaktoři vidí, že česká společnost tento druh časopisu zoufale potřebuje, i když, jak je zjevné, na něj asi nemá - stejně jako nemá např. na veřejnoprávní televizi. Na internetu vycházejí BL pouze proto, že nemají prostředky pro šíření tiskem.

    Najdou lidi v sobě dostatečné množství energie, aby dokázali ve veřejném zájmu přispět?

    Takže, jak se říká anglicky, it´s over to you... - je to na vás.

    Dejte nám vědět, zda vám na časopise tolik záleží, že byste za něj zaplatili 2,70 Kč až 4, 10 Kč denně: to je oněch 1000 - 1500 Kč ročně (děleno 365).

    Založili jsme občanské sdružení a otevíráme bankovní účet pro vaše příspěvky. Oznámíme ho co nejdříve.

    Jan Čulík

  • Kde se dá koupit kniha "V hlavních zprávách: Televize"? Asi tisíc výtisků bylo rozvezeno v minulých dnech po nejrůznějších místech republiky, v  Praze je kniha k dostání například v knihkupectví Fišer v Kaprově ulici, v  knihkupectví Academia na Václavském náměstí a u Kanzelsbergera. (JČ) --- Tolik teorie; prakticky kniha zatím viděna nebyla. (TP.) - Ptejte se, vyžadujte ji, pokud o ni máte zájem. Je také možno si ji koupit přímo v pražském nakladatelství ISV, Kafkova 42, Praha 6, tel. 2432 1098.

  • Pravidelné vydání BL bude k  dispozici až ve středu 21. 2. v důsledku zaneprázdněnosti Jana Čulíka, jediného editora tohoto listu. Pro Tomáše Pecinu je stále obtížnější pro Britské listy pracovat zadarmo, takže dokud se nepodaří zajistit jejich financování, bude s nimi moci spolupracovat jen příležitostně. Není vyloučeno, že časopis zlikvidujeme, protože jeho vedení s nulovým rozpočtem a minimálním počtem spolupracovníků je nad ekonomické i lidské síly šéfredaktora i redaktorů. (JČ, TP)

    Aktualizace, neděle 22.00:

  • Premiér Zeman změnil zoologickou klasifikaci svých nepřátel. Předseda vládní strany opustil myšlenku, že největšími škůdci jeho strany jsou subverzivní novináři ("hyeny"), a zaměřil se na kritiku do vlastních řad ("pijavice"). Shodou okolností se terčem Zemanovy nelibosti stali ti politici ČSSD, kteří trvale obsazují nejvyšší příčky v hodnocení popularity osobností. Nabízí se škodolibá úvaha, o kolik hůř by jeho strana v minulých volbách dopadla, kdyby neměla dvě úhlavní "pijavice", Petru Buzkovou a Stanislava Grosse. Panu premiérovi ani po třech letech nedochází, že komplexní mediální politiku dnes musí mít i spolek dobrovolných hasičů, natož pak vládní strana. Bez ní si své úspěchy (a není sporu o tom, že tato vláda si v některých ohledech vede lépe než kterákoli vláda předchozí) může M. Zeman tak nejvýš - s prominutím - vestylizovat do vlastní autobiografie. (TP)

  • Politici v nedělních televizních debatách vyzvali občany, aby ukázněně vyplnili dotazníky pro sčítání lidu. Je zarážející, že žádný z diskutujících nebyl schopen vysvětlit skutečná rizika sčítání, a všichni se spokojili s obecnými proklamacemi o "neoprávněných zásazích státu do soukromí občanů". Hlavní riziko není v choulostivosti jednotlivých otázek, ale v tom, že se všechny tyto údaje spojují do jedné obří databáze. Ta se může stát neocenitelným zdrojem osobních údajů jak pro státní správu (finanční úřady, policii, správu sociálního zabezpečení, úřady práce...), tak pro soukromé subjekty (banky, úvěrové společnosti, direct-marketingové firmy, gangy domovních lupičů, vyděrače-"racketeery", novináře atd.), a v tuto chvíli bohužel neexistují žádné záruky, že se tito zájemci dříve nebo později k databázi nedostanou, ať "komerčně" prostřednictvím Deltaxu nebo přímo z ČSÚ (když ne jinak, tak s jistotou v případě volebního vítězství extrémní levice nebo pravice).

    Sčítání lze provést tak, aby statistici získali použitelné údaje a přitom neohrozili bezpečnost sčítaných osob. Je to ale "něco za něco": čím bezpečnější soubor dat z hlediska ochrany jednotlivce, tím méně údajů pro demografy a sociology, zejména z hlediska křížových vazeb (korelací). Představme si například, že dotazník bude rozdělen na několik částí, které se každá samostatně vhodí do průhledné sčítací urny společné pro celý sčítací obvod. Občan bude mít jistotu, že podle jeho osobních dat nelze dohledat majetkové a bytové poměry, ale zároveň se z výsledků sčítání sociologové nedozvědí, jaká je životní úroveň např. vietnamské komunity, protože informace o národnosti nebude propojitelná s údaji o majetku. Podobně nebude možno stanovit, kolik ze současných Pražanů se v tomto městě narodilo a kolik se přistěhovalo, protože místo narození se nebude vyplňovat (je to údaj schopný závažným způsobem ohrozit anonymitu sčítání - kolik sčítaných osob se narodilo např. v Samaře jako Vladimír Železný?). Stejně tak se nemůže vyplňovat obor, ve kterém občan pracuje, leda by to bylo na samostatném lístku: existují totiž obory, kde v celé zemi profesionálně působí třeba jen jeden specialista. (TP)

  • Naostro s Marií Bohatou předvedlo Milana Šímu charakteristicky nepřipraveného, a tak předsedkyně ČSÚ excelovala, i když její odpovědi byly děravé jako ementál. Oponenti, kteří na rozdíl od moderátora i hosta tématu zabezpečení dat rozuměli, se téměř nedostali ke slovu. Krajní neschopnost nebo záměr? Kdo ví... (TP)

  • Vydání jsme aktualizovali dvěma texty; oba se věnují sčítání lidu. První, jehož autor není znám, nabízí vskutku kreativní alternativní metodu, jak přistoupit k vyplnění dotazníků. Autorem druhého je Tomáš Pecina a jde o jeho komentář publikovaný v sobotní Mladé frontě Dnes. (TP)

    Aktualizace, čtvrtek 20.00:

  • Vyšetřovatel Kloubek nikdy školu KGB nestudoval - ale písemně to po nás nechtějte! Už více než týden se marně pokoušíme získat písemné vyjádření tiskového odboru pražského Úřadu vyšetřování (ÚVP) ke kauze podplukovníka Martina Kloubka a jeho bohaté profesionální průpravy v době normalizace. Mluvčí ÚVP Soňa Jindráková nám ochotně po telefonu sdělila, že pan Kloubek nikdy v  Sovětském svazu nestudoval (jaká odporná pomluva!), ale když jsme po ní začali vyžadovat toto prohlášení v písemné formě, ukázalo se, že vše může být jinak. Pět faxů ani dva telefonáty nevedly k žádnému výsledku, a tak stále máme důvod k  velkým pochybnostem, jak to vlastně s kariérou "komunisty z idealismu" bylo. (TP)

  • Mluvčí INPEGu Alice Dvorská a Viktor Piorecký se rozhodli podvolit policejní šikaně a v pondělí se dostaví do Prahy k výslechu. Je to velmi nerozumný krok, a ještě horší bude, mají-li v úmyslu skutečně vypovídat; měli by se okamžitě odvolat na Listinou základních práv a svobod zaručenou svobodu projevu (jsou vyšetřování pro verbální schvalování a podněcování trestného činu) a s odkazem na § 158, odst. 5, trestního řádu odmítnout odpověď na  jakékoli otázky vyšetřovatele - svou prekérní situaci stejně už mohou jedině zhoršit.

    Jaké jsou jejich vyhlídky? Shrňme tři již uzavřené nebo téměř uzavřené případy osob stíhaných stejně jako oni v souvislosti se summitem finančních institucí:

    Šestnáctiletý cukrářský učeň z Vídně Leitner strávil za to, že ulomil dva stěrače a způsobil škodu sedm tisíc korun, měsíc ve vězení a propuštěn byl až na  základě prezidentské milosti - nebýt jí, čekal by možná ve vazbě dodnes.

    Devatenáctiletý Polák Olejnik se v důsledku toho, že mu policie odepřela lékařské ošetření, přiznal, že hodil kostkou směrem ke kordonu policistů, a  dostal bez hlavního líčení rok nepodmíněně. Jen díky tomu, že se orgány činné v  trestním řízení obávaly blamáže, byl jeho případ předán do Polska, kde bylo trestní stíhání okamžitě přerušeno (polský zákon vyžaduje identifikaci veřejného činitele, na něhož měl pachatel zaútočit, a nikdo takový pochopitelně není). Nakonec si tedy mladý Polák odseděl v české věznici také "jen" o něco víc než měsíc.

    O rok mladší Dán Traerup byl na základě vykonstruovaného obvinění ve vazbě ze  všech stíhaných cizinců nejdéle - téměř dva měsíce. Jemu pomohl zájem (zahraničního) veřejného mínění aspoň k tomu, že ho na rozdíl od Leitnera soud propustil z vazby na kauci. Jinak by i on čekal na proces ve vězení a strávil by tak ve vazbě neuvěřitelných 129 dnů.

    Nyní policie spouští dva další politické procesy - na základě neadresného trestního oznámení budou stíháni mluvčí organizátora demonstrací, kteří se sami žádných násilností nedopustili a od násilí se opakovaně distancovali. Vyšetřování policie svěřila osobě, která může být v důsledku své minulosti snadno vydíratelná, a ani jedna z obětí nemá mnoho šancí, jak svůj osud ovlivnit.

    Co na to veřejné mínění? Nic - jsou to přece levičáci, málem nám zničili Prahu a  každý trest pro ně bude příliš mírný! (TP)

  • Budou v ČSÚ další vyhazovy? Podle tiskového prohlášení nejsou výroky "bývalého zaměstnance" úřadu PhDr. Milana Aleše podloženy "žádnými fakty ani skutečnostmi". Z dopisu, který zveřejňujeme dále, však vyplývá, že Alešovy informace nezávisle (a to již 5. února!) potvrdila vedoucí jednoho z odborů statistického úřadu. Vše nasvědčuje tomu, že ačkoli zaměstnanci ČSÚ vědí, co se s vyplněnými dotazníky ve skutečnosti stane, pod hrozbou výpovědi musejí lhát, aby neohrozili křeslo šéfky úřadu Marie Bohaté. Až bude ČSÚ hledat nového analytika na Alešovo místo, neměl by opomenout zdůraznit to v textu inzerátu: "Centrální úřad přijme zkušeného lháře - VŠ vzdělání a praxe v demografii nejsou podmínkou." (TP)

    Toto je dopis Tomáši Pecinovi od pracovníka jednoho ministerstva. Jeho jméno a adresa jsou redakci známy.

    Vážený pane,

    pokud si na mne vzpomenete, komunikovali jsme spolu E_mailem 29.1.2001 na téma páně Schmarczových výroků v nedělní Partii na Primě. Česká Televize je (pro mne již navždy) stranou zájmu, chtěl bych reagovat na Váš dnešní první článek v BL (Stanovisko ČSÚ).

    Poté co jsem se díky BL seznámil s problematikou a formuláři pro sčítání, zavolal jsem (5.2. dopoledne) na příslušný odbor (...), neboť informace z "automatu" byly k ničemu.

    Centrála mne přepojila nejprve na příslušné oddělení, to pak na ředitelku (předpokládám, že odboru). Představil jsem se pouze jménem (předpokládám však, že na displeji telefonu viděla přinejmenším číslo naší telefonní ústředny), paní ředitelka odpovídala velice ochotně na všechny konkrétní dotazy, týkající se jednotlivých položek formuláře pro sčítání osob.

    V podstatě jsem obdržel téměř totožnou informaci, jejíž zveřejnění stálo pana Aleše místo. Rodné číslo má pouze zabránit duplicitám způsobeným příliš horlivými komisaři. Vypisování Jména, Příjmení a Adresy je určeno opravdu pouze pro kontrolu obcím, nemusí se vypisovat, protože komisař prý obdrží formuláře pro sčítání konkrétních osob již s předvyplněnými kódy (kódová tabulka na první straně vpravo nahoře). Čili nevyplněním těchto údajů se ze statistického hlediska nic nestane, neboť kódy stačí. Shodli jsme se na tom, že místo stupidních reklam v rozhlase a televizi by bylo podstatně užitečnější vysvětlit formou besedy s novináři účel jednotlivých otázek ve formulářích.

    Z rozhovoru jsem "mezi řádky" pochopil, že na obsah formulářů je mezi vedením a touto ředitelkou velmi odlišný názor. Původně měla být osobní data od statistických oddělena, tato varianta byla vedením ČSÚ odmítnuta jako nespolehlivá a pracná.

    Zajímavou informaci jsem obdržel ohledně částí 22 až 25 na druhé straně formuláře (Místo pracoviště, ... - Dopravní prostředek). Toto vše bylo do formuláře doplněno dodatečně, prý na žádost obcí (okresů), konkrétně v Praze na přímou žádost magistrátu, a to (v Praze) pro !!! potřeby Dopravního podniku !!!, z důvodu optimalizace dopravních spojů. Původně měl být ještě vložen dotaz na přesný čas užití dopravního prostředku na cestě do a ze zaměstnání (nebo na začátek a konec pracovní doby), ten však byl ČSÚ již odmítnut. Je to tedy další důkaz toho, že shromážděná data budou využita i k jiným než statistickým účelům. Předpokládám, že přinejmenším pro "Místo pracoviště" se najde použití i jinde.

  • Vyhozen pracovník Českého statistického úřadu PhDr. Milan Aleš poté, co v Neviditelném psu prozradil to, co bylo doposud pečlivě utajováno a kamuflováno: že obecní a městské úřady budou mít přístup k údajům ze sčítání a budou si pomocí sčítacích archů opravovat a  doplňovat registr obyvatel. ČSÚ promptně vydal (poněkud negramatické) dementi, které přinášíme v tomto vydání BL jako první text.

  • Jak vládní poradce vypracoval za velký peníz nezávislý posudek o  bezpečnosti sčítání, o tom informujeme v druhém textu dnešního čísla.

  • ÚOOÚ pracuje rychle a má zřejmě respekt. ÚOOÚ se začal včera odpoledne okamžitě zabývat podnětem Štěpána Kotrby, zaslaným k rukám předsedy úřadu Neuwirta včera po druhé hodině ranní. Podnět reagoval na článek PhDr. Milana Aleše z ČSÚ a následnou diskuzi na Neviditelném psu, která začala ihned po půlnoci, kdy byl dotyčný příspěvek vystaven. Kladná odpověď předsedy úřadu Neuwirta redakci Britských listů přišla již včera odpoledne. ČSÚ svolal na  včerejší odpoledne mimořádnou tiskovou konferenci, kde se informace Dr. Aleše snažil zpochybnit a novinářům oznámil rozvázání pracovního poměru s ním. Mluvčí ČSÚ označila večer v rozhovoru se Štěpánem Kotrbou dnešní komunikaci ČSÚ s  Úřadem na ochranu osobních údajů za závažnou. V dopise předsedovi ÚOOÚ redaktor Britských listů konstatuje:

    14. 2. 2001 02:12 Pane předsedo, podávám tímto podnět ke konání ÚOOÚ, směřujícímu k zastavení sčítání lidu, případně znemožnění pořizovat do sčítacího archu údaje o totožnosti sčítané osoby, bytu a domu. Na základě článku, zveřejněného pracovníkem ČSÚ v internetovém deníku Neviditelný pes (http://pes.eunet.cz) lze důvodně předpokládat, že k rozsáhlému a nevratnému zneužití osobních údajů dojde. Nikoliv snad, jak lze tušit, ze strany "živlů" či "hackerů", nikoliv ze strany "špiónů", ale ze strany orgánů státu, veřejné a  státní správy. Je tedy na místě obava, kterou Britské listy vyjadřovaly již od počátku této kauzy. Autor níže uvedeného článku, PhDr. Milan Aleš je pracovníkem ČSÚ.

    S úctou a vírou v nezávislost ÚOOÚ a ve Váš respekt
    vůči Ústavou zaručeným občanským právům obyvatel ČR

    Štěpán Kotrba
    Britské listy

  • Železný prohrál mezinárodní arbitráž s firmou CME. Dost obšírně se včera touto kauzou zabývaly české sdělovací prostředky a obě strany, zejména Vladimír Železný, se snaží výsledek arbitráže prezentovat pro sebe v co nejvýhodnějším světle. Podstatná je však ta skutečnost, že verdikt arbitráže nebyl zveřejněn, takže jsme odkázáni pouze na interpretace z druhé ruky, na  jedné straně na interpretaci firmy CME a na druhé straně na interpretace Vladimíra Železného. Plný verdikt by podle našich informací mohl být zveřejněn pouze se svolením obou stran konfliktu a zdá se být velmi nepravděpodobné, že by něco takového Vladimír Železný připustil - je zvyklý na to šířit českými médii vlastní, často nehorázné interpretace skutečnosti. V tom případě je však naprosto neodpovědné jakkoliv o výsledku arbitráže spekulovat, novináři by při každé příležitosti měli od Železného a od CME požadovat zveřejnění plného textu rozsudku. Podle interních zdrojů, které mají přístup k verdiktu, které však nemůžeme nezávisle ověřit, je daleko blíže skutečnosti interpretace podniku CME; interpretace verdiktu od Vladimíra Železného je prý zkreslená. Jisté se zdá být jen jedno: Arbitrážní tribunál v úterý jednomyslně rozhodl ve prospěch CME, když potvrdil, že Železný porušil ustanovení smlouvy s CME o "nekonkurenci". Železný totiž ještě před rozchodem se CME vyjednával s firmami AQS, Česká produkční 2000 a MAG Media. Podle výroku soudu má CME získat od Železného asi 27,1 milionu USD, tedy zhruba miliardu korun. Částka přitom denně narůstá o penále 3200 USD, tedy asi 120 tisíc korun. Za tuto částku má Železný zpět odkoupit 5,8 procenta společnosti ČNTS, která byla dříve hlavní servisní organizací Novy. Arbitrážní tribunál však neudělil firmě CME právo požadovat od Železného vysoké odškodné ve výši dalších 470 milionů dolarů. Naproti tomu Železného protiútok, že prý CME naopak dluží jemu více peněz, přesně 131 milionů dolarů, je zřejmě jen pokus o vytáčku, stejně jako tvrzení, že Železný nic platit Američanům nebude, vždyť podíl ČNTS už nemá takovou hodnotu. Zdá se však, že amsterodamský tribunál rozhodl, že protože Železný porušil podmínku o nekonkurenci, transakce, která tuto podmínku obsahovala, je neplatná a peníze musejí být vráceny.

    Squatting ve fotografii: Včera odpoledne proběhla v pražském undergroundovém klubu Twilight zone na Žižkově (Krásova 26) vernisáž fotografií "ze života a smrti" squattu Ladronka, příznačně nazvaná LADRONKA VČERA DNES A ZÍTRA. Mezi jinými zde vystavují své fotografie i reportéři Britských listů Štěpán Kotrba a Tomáš Pecina. Čtenářům Britských listů jsme v  minulosti připravili digitální fotogalerie k událostem, které se pojily k  vyklízení Ladronky a následným protestním akcím zde:

    Štěpán Kotrba:
    9. 11. 2000 Ladronka - násilné vyklízení objektu strážníky městské policie
    17. 11. 2000 Magistrát - Praha - Ladronka protestní pochod Prahou na podporu squatterů
    6. 12. 2000 Staroměstské náměstí, Praha 1, středisko EU Demonstrace proti evropské byrokracii
    14. 12. 2000 Magistrát - Praha - Ladronka Předvánoční happening a cesta Prahou

    Tomáš Pecina:
    9.-17. 11. 2000 Ladronka, Staré město - Ladronka a její příznivci
    9. 11. 2000 Ladronka - "Vyklízení" Ladronky
    17. 11. 2000 Ladronka - Demonstrace za Ladronku
    14. 12. 2000 Ladronka - Demonstrace za Ladronku

  • Tento týden jsme publikovali závažný dokument, vypovídající neblaze o stavu demokracie a policie v ČR. Stav demokracie a míra svobody projevu v zemi se neposuzuje podle chování konformních občanů či úplatných a konformních redakcí televizního zpravodajství. Posuzuje se podle toho, jak se systém staví k občanům nekonvenčním. Hrozí vážné nebezpečí, že Viktor Piorecký a Alice Dvorská, mluvčí organizace Iniciativa proti ekonomické globalizaci, budou českou policií v této věci popotahováni, případně zadrženi a stíháni. Viz případ Madse Traerupa, dánského demonstranta: proti němu policie také neměla žádné důkazy, a přesto ho zadržovala skoro dva měsíce. Piorecký a Dvorská by se měli odvolat na Ústavu a odmítnout vypovídat. Jakmile s  výpovědí budou souhlasit, postkomunistická česká policie si už nějakou záminku k  jejich zadržení jistě najde. Znepokojující je skutečnost, že trestní oznámení sdružení Meritum v této věci je zcela obecně formulované podání: česká policie, která odložila konkrétními svědeckými výpověďmi a rozsáhlou dokumentací podloženou kauzu Ladronka, se však na základě tohoto podnětu rozhodla mluvčí INPEGU skutečně vyšetřovat! (JČ, TP)

  • Sčítání lidu k Ústavnímu soudu. Britské listy v pátek 9. 2. podaly ústavní stížnost, jíž usilují o zákaz sčítání lidu, domů a bytů a o zrušení příslušného zákona. (TP)

  • V pátek 9. 2. 2001 vyšla kniha Britských listů o vzbouření v České televizi. Kniha se jmenuje V hlavních zprávách: Televize. Fakta, která před vámi zatajili. Najdete v ní všechny důkazy "podvratné činnosti" Britských listů proti České televizi (viz článek člena managementu ČT Nikolaje Savického). Kniha je to výbor z textů publikovaných v  Britských listech. Vyšla v pražském nakladatelství ISV, Kafkova 42, Praha 6, tel. 2432 1098. Ti, kdo knihu dosud nenašli u svého oblíbeného knihkupce, si ji mohou v normální pracovní době koupit přímo v nakladatelství ISV v Praze 6.(Předchozí dva výbory z Britských listů, ...jak Češi myslí, 1999, a  ...jak Češi jednají, 2000, jsou rozebrané.)

  • Studii Miroslava Brady o základních principech televizního zpravodajství publikujeme v angličtině na tomto místě. Petr Sládeček z Londýna, který nám ji zprostředkoval, k tomu dodává:

    Skutecne si myslim,ze by mela byt doporucenou nebo snad i povinnou cetbou vsem redaktorum z 'oteenky' , zejmena pak pasaze o 'konstrukci reality' ve zpravodajstvi.

  • Žádáme podle zákona přesné, podrobné a otevřené informace o financování jednotlivých pořadů (včetně např. i odměn pro jejich moderátory) a informace o  platové škále v České televizi. 25. ledna 2001 vstoupil v platnost a zároveň nabyl účinnosti zákon č. 39/2001 Sb., který mění zákon č. 106/1999 Sb. o  svobodném přístupu k informacím tak, že povinnými subjekty ve smyslu tohoto zákona jsou nyní rovněž "veřejné instituce hospodařící s veřejnými pro­střed­ky". Z toho vyplývá, že se povinným subjektem stala i Česká televize. Žádáme proto na základě zákona o svobodném přístupu k informacím o  údaje týka­jící se hospodaření České televize, viz tento text. Také chceme od ČT vědět, za jakých finančních okolností v ní působí organizace Člověk v tísni, viz zde.

  • Štěpán Kotrba podal trestní oznámení na neznámého pachatele, který zveřejnil ve vysílání pořadu Fakta České televize dne 15.1. výpisy z účtů mobilních telefonů členů Rady ČT:

    "Neboť tyto informace jakožto telekomunikační tajemství požívají ochrany podle § 84, odst. 3, písm. c), zákona č. 151/2000 Sb. o telekomunikacích a v odst. 2 téhož paragrafu je stanovena povinnost mlčenlivosti pro každého, kdo se je dozví, vzniká podezření, že popsaným skutkem byl spáchán trestný čin neoprávněného nakládání s osobními údaji podle § 178, odst. 2, trestního zákona, přičemž v úvahu přichází zpřísněná trestní sazba podle odst. 3, písm. b), tohoto paragrafu, jelikož předmětný skutek byl spáchán televizním vysíláním."

    Viz o tom v BL zde. (JČ)

  • Proč musím platit za Českou televizi, ptá se Aleš Kastner: Během TV krize jsem si uvědomil, že platím ČT na základě faktu, že jsem si koupil televizor. To mohlo být v pořádku v letech, kdy byla televize jediná. Dnes to myslím lze hodnotit jako organizované násilí státu na občanech: chceš-li se dívat na jakoukoli TV kdekoli, musíš finančně podpořit zdiskreditovaného molocha.

    Existuje nějaké hnutí za zrušení POVINNOSTI placení těchto poplatků? A jak je to ve Velké Británii? Předpokládám, že takové koncesionářské poplatky nejsou povinné?

    Poznámka JČ: V Británii je to stejné. Zákon je v tom, stejně jako v ČR, velmi pozadu za technologickým vývojem. Koncesionářský poplatek za veřejnoprávní televizi musí i v Británii platit každý vlastník televizního přijímače, navzdory tomu, že se může hájit, že se na BBC nikdy nedívá - rozdíl mezi Británii a ČR je jen v tom, že v BBC si nevysílají, co je (často i finančně) osobně výhodné pro pracovníky televizní stanice (viz třeba četné nepřímé reklamy na kulturní akce či nové desky, filmy nebo knihy ve vysílání České televize, které do zpravodajství vůbec nepatří a o nichž je pochybné, na základě jakých neformálních dohod se do vysílání vůbec dostávají.)

  • Uveden v provoz server, usilující o zrušení koncesionářských poplatků za  ČT. Píše Miroslav Jandora: Dobry vecer, vcera vecer zahajil ostry provoz server iniciativy Vase CT - vec verejna www.vase-ct.cz tato iniciativa pozaduje nevybirani, ci vraceni koncesionarskeho poplatku, po dobu, kdy trva parlamentem deklarovany stav, ze CT neplni svoje poslani, dane ji zakonem.

  • Finská veřejnoprávní televize stávkuje, ale zaměstnanci se neodvážili ukrást si vysílání pro vlastní propagandu. Konstatuje Jiří Jílek:

    Hodač prý bezprecedentně...

    "Zaměstnanci obou kanálů veřejnoprávní finské televize od včrejšího odpoledne stávkují; televizní obrazovky jsou černé. Důvodem je nesouhlas s plánovaným snižováním stavu zaměstnanců."

    Jsou finští žurnalisté méně profesionální anebo jen ti čeští zvolili daleko údernější taktiku - ovládnutí obrazovky pro své názory a masivní kampaň?

    Poznámka JČ: Zažil jsem v Británii před asi dvaceti lety stávku rozhlasu BBC. Spočívala v tom, že vysílaní všech rozhlasových okruhů bylo zrušeno, respektive sjednoceno, a vysílala se na všech frekvencích hudba a každou hodinu krátké zprávy. V době, kdy stávka měla začít, se hlasatelé na všech stanicích omluvili, že v důsledku stávky se přerušuje normální vysílání a všechny stanice začnou přebírat hudební proud. Toto vysílání běželo velmi krátce, jen asi dvě hodiny, mezitím došlo k dohodě, stávka byla zrušena a rozjelo se opět normální vysílání. Ani vzdáleně nepřišlo reportérům na mysl, že by mohli vysílání ukrást ve vlastní propagandistické věci.Bylo by to zřejmě trestným činem.

  • "V České republice je nebezpečno". Jan Čulík je šokován tím, co televizní vzbouřenci provedli za poslední měsíc, selháním českých "elit" i  indolentní reakcí většinové české společnosti. Píše o tom zde.

  • Mé zoufalství: Jak jsem přivedl do ulic 100 000 lidí. Upozorňujeme také na tuto souhrnnou analýzu televizní rebelie od Jana Čulíka, která původně vyšla anglicky v časopise Central Europe Review. (Nejnovější tragický vývoj v české společnosti shrnuje JČ anglicky v dnešním vydání časopisu Central Europe Review na tomto místě.)

  • Nynější hlubokou krizi v České televizi sledujeme od jejího počátku před Vánoci; všechny dosud zveřejněné články k této problematice najdete v v chronologickém archivu Britských listů.

  • Kořeny konfliktu v České televizi. Vzhledem k tomu, že v české společnosti vládne obrovská neznalost o tom, co je podstatou nynějšího konfliktu o Českou televizi, upozorňujeme na tuto analýzu Jana Čulíka, která podrobněji osvětluje, jak a proč krize vznikla, jak byla politicky zneužita a jak jí byla zmanipulována nemyslící a neinformovaná veřejnost.

    Kdo se zajímá o podstatu nynější krize, nechť se podívá na rozhovory Britských listů s Ivanem Kytkou a Janou Bobošíkovou o České televizi z roku 1998. (Též v knize ...jak Češi jednají, Milenium Publishing, 2000, která se podrobně věnuje kořenům krize v  ČT, informace viz níže; v žebříčku nejprodávanějších titulů knihkupectví Kosmas se v  posledních čtrnácti dnech tato kniha opět vrátila na první místo.) - V tematickém archivu Britských listů naleznete za poslední cca tři roky pod heslem "sdělovací prostředky, Česká televize" více než 800 článků a analýz o ČT. Ukazují, jak vznikl nynější problém.

  • Sponzorování Britských listů. Ozvala se zatím řada čtenářů s různými nápady, o jejichž realizaci budeme uvažovat. Někteří čtenáři OPAKOVANĚ navrhují, že by byli za Britské listy ochotni rozumnou, nepříliš vysokou částku platit. Snad realizovatelnou částkou by bylo cca 1000 - 1500 Kč ročně. To je zajímavá myšlenka, ale na to, abychom získali k dispozici dostatečné prostředky k řádnému financování profesionální investigativní práce, by muselo pravidelných dárců být větší množství. Proto by nás zajímalo, kolik z několika tisíc pravidelných čtenářů Britských listů by bylo ku prospěchu české společnosti ochotno přibližně takovouto částkou na provoz Britských listů pravidelně přispívat a  způsobit tak jejich profesionalizaci a posílení jejich nezávislosti. Své názory prosím pište do redakce tohoto listu. (JČ)

  • Hledají se nápady, jak získat sponzorování pro Britské listy. Pokud máte nápad, jak efektivně a systematicky finančně sponzorovat Britské listy, napište do redakce tohoto listu. Vydáváme tento deník už téměř pět let každý všední den zadarmo, se značným vypětím. Vzhledem k velkému pozitivnímu vlivu, jaký vykonává na českou společnost, by mělo být možné získat nezávislou finanční podporu, která by mohla vést k dalšímu zefektivnění práce BL ve prospěch české společnosti (dosavadních pět let pracují novináři Britských listů pro tento deník zadarmo až po ukončení svého normálního, každodenního zaměstnání). Firma Internet Servis, na  jejímž serveru jsou Britské listy umístěny, neumí pro ně získávat placenou reklamu. Musejí tedy existovat jiné možnosti - nebo že by česká společnost skutečně nedokázala k vlastnímu prospěchu financovat elitní nezávislý analytický internetový deník?

  • Katedra slovanských studií Glasgow University vypisuje nyní jako každoročně konkurs na studijní místo lektora češtiny na školní rok 2001/02. Vybraný uchazeč obdrží roční stipendium 6000 liber a bude si moci během pobytu na Glasgow University vypracovat roční postgraduální thesi pro získání titulu MPhil. Hledáme bohemisty s ukončeným vysokoškolským vzěláním v kombinaci s  libovolným dalším oborem, nejvhodněji angličtinou či ruštinou. Uchazeči by měli mít dobrou znalost angličtiny. Podrobnosti najdete na adrese http://www2.arts.gl a.ac.uk/Slavonic/CzechLektor01.htm.

  • Recenze právě česky vydané hry holandského autora Jeroena van den Berga "Žena podle Schopenhauera od Michaely Černé je na tomto místě.

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://blisty.internet.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a  Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zde a zde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://blisty.internet.cz /prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a  hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.

    Výběr textů z posledních dní:

    Stanovisko ČSÚ: Vyhodili jsme Milana Aleše

    Český statistický úřad odmítá a distancuje se od výroků svého bývalého pracovníka Milana Aleše, které byly zveřejněny na internetovém deníku Neviditelný pes a Britské listy o tom, že obecní úřady budou moci nahlížet do sčítacích tiskopisů a doplňovat si tak svou evidenci obyvatelstva. Český statistický úřad prohlašuje, že nepředává ani neposkytuje žádné individuální osobní údaje získané při sčítání od občanů komukoli, žádnému úřadu, samosprávě ani žádné instituci. Data získaná při sčítání budou využita pouze ke statistickým účelům. Český statistický úřad se zaručuje všem občanům, že jejich data budou ochráněna a nebudou zneužita.

    Bývalý pracovník Milan Aleš se na přípravě Sčítání lidu, domů a bytů 2001 nikdy nepodílel. Jeho výroky jsou jeho osobními stanovisky, která nejsou podložena žádnými fakty ani skutečnostmi.

    Vladimíra Pavlíčková

    tisková mluvčí ČSÚ pro Sčítání lidu, bytů a domů

    Poznámka TP: Kuriózní... Ještě minulý pátek PhDr. Milan Aleš zaměstnancem ČSÚ byl, měl jsem dokonce příležitost setkat se s ním na tiskovce. Sílí ve mně pocit, že za neustálé oblbování veřejnosti by se bývalým zaměstnancem měl stát někdo úplně jiný: na prvním místě předsedkyně Bohatá a v těsném závěsu za ní místopředseda Matějíček.

    Poznámka JČ: Jazykově je prohlášení paní tiskové mluvčí ČSÚ negramatické. Česky má první věta znít: Český statistický úřad odmítá výroky svého bývalého pracovníka Milana Aleše a distancuje se od nich.

    Poznámka č. 3 namísto Rekviem: Ještě dnes ráno byl PhDr. Aleš zaměstnancem, alespoň podle večerního vyjádření tiskové mluvčí ČSÚ Vladimíry Pavlíčkové. Ta Britským listům potvrdila i doměnku, že okamžitou výpověď dostal pan doktor Aleš za situace, kdy hrozila (v případě "nereagování") možnost okamžitého odvolání předsedkyně ČSÚ. Demograf analytik Aleš pracoval na ČSÚ skutečně ještě dnes ráno. Vzdejme proto úctu "padlému" hrdinovi. Pokud by to byl býval žvanil či blázen, nepracoval by v ČSÚ tak dlouho a do posledního dne. Podle svých vlastních slov měl "svolení" nadřízených k vedení polemik s novináři na internetu... Josef Švejk prý kdysi pravil: Přiznání ztěžuje zapírání.

    Paní Pavlíčková připustila i určitou neprofesionalitu vedoucích pracovníků firmy při kontaktu s veřejností. Brání je slovy: " Ještě nikdy nepracovali pod takovým tlakem veřejnosti..." Škoda. Byli by odolnější. Nedivíme se však. Mediálnímu diletantismu pracovníků ČSÚ ani mediálnímu tlaku. Ještě nikdy totiž nebyla schopnost využití i zneužití osobních dat nepovolanou osobou tak snadná, ještě nikdy nebyly vysoce výkonné databáze Oracle či síťové systémy tak dostupné, ještě nikdy neměly počítače takovou rychlost procesorů, kapacitu harddisků a paměti za tak příznivou cenu (dostupné kdekomu), ještě nikdy neumělo s touto technikou zacházet tolik podprůměrně placených vysoce kvalifikovaných a  ambiciózních lidí, ještě nikdy nebyl takový hlad obchodníků po marketingově použitelných datech - za jakoukoliv cenu. Ještě nikdy nebyla globalizace za  českými humny.
    Za jednu adresu s obchodně zajímavými a využitelnými údaji se platí průměrně 3-10 Kč. Bez DPH i bez účtu. Načerno. Původ není rozhodující, pouze vypovídací schopnost. Pokud jsou to data kreditního systému či bankovní údaje, mohou být ceny na černém trhu desetinásobné i vyšší. Zpravodajsky cenné údaje - například pro jakousi obdobu "čistých rukou" jsou ještě cennější. Vynásobte si tuto "tržní" cenu 10 000 000 občanů ČR, přidejte cizince žijící v ČR, rodinné a  domácnostní vztahy, podrobnou demografickou strukturu, vybavení technologiemi, rámcovou kupní sílu (nemovitost, automobil, dovolená) a máte něco, co ani zlatem nelze vyvážit. Není pochyb, že stát by měl mít enormní zájem na ochraně takovéhoto datového bohatství. Nás nepřesvědčí ani výsměšné pohrdání názorem, že ochrana těchto dat je otázkou národní bezpečnosti. Nezískáte je totiž ani pomocí "věrnostních" lákadel firmy Meinl (zmiňovnaých jedním z "expertů" na  obhajobu tolerantnosti veřejnosti vůči shromažďování údajů občanů státem)...

    Jedině po obsahovém naplnění dosavadního mediálního "vakua" (prázdno ve fakticitě odpovědí vrcholných představitelů ČSÚ, utajujících mnohdy i  souvislosti, které jsou všem - i průměrně kvalifikovaným - nabíledni) snad bude možné, aby se splnilo tajné přání tiskové mluvčí ČSÚ: dokázat těm novinářským "hyenám", že opravdu, ale opravdu budou osobní data občanů chráněna jako oko v  hlavě.

    A propos - neviděli jste tu někde Žižku?

    (koš)

    Jak vládní poradce poskytl za velkou finanční částku "nezávislý posudek" pro vládní projekt

    Jeden     bezpečnostní posudek pro nadcházející sčítání lidu, domů a bytů, vypracoval ing. Jindřich Kodl, poradce ministra Karla Březiny.

    -----Original Message-----
    From: Tomas Pecina [mailto:tomas@pecina.cz]
    Sent: Wednesday, February 14, 2001 1:57 PM
    To: 'jmkodl@volny.cz'

    Subject: Dotaz

    Vážený pane, jak nás informoval Český statistický úřad (ČSÚ), zpracoval jste pro tento úřad znalecký posudek ke sčítání lidu, domů a bytů, a to v rozsahu 15 stran a v ceně 100 tisíc Kč. Podle toho, co na tiskové konferenci 9. 2. t. r. uvedla předsedkyně ČSÚ M. Bohatá, označil jste ve svém posudku bezpečnostní opatření učiněná v souvislosti se sčítáním lidu, domů a bytů za dostatečná a nevyjádřil jste vůči nim žádné výhrady; z toho, co se o zajištění akce průběžně dozvídáme, mj. od představitelů Úřadu pro ochranu osobních údajů, je však skutečný stav věci jiný.

    Prosím, vysvětlete našim čtenářům tento rozpor (netajím před Vámi své podezření, zda poměrně vysoká odměna za Váš posudek nesouvisí s jeho záměrně zkreslující nebo nepravdivou formulací).

    Dále Vás žádám o vysvětlení, jak je možné, že jste neodmítl tuto zakázku, přestože pracujete jako poradce ministra vlády a nesplňujete tedy podmínku nestrannosti, jež je pro vypracování jakéhokoli dobrozdání základní podmínkou.

    Český statistický úřad
    Fax: 02-66311243

    V Praze dne 14. února 2001

    Re: Žádost o informace

    Vážení,
    děkuji za poskytnutí informací o nákladech na znalecké posudky prezentované na  tiskové konferenci ke sčítání lidu, domů a bytů dne 9. 2. 2001.

    Protože jsem se mezitím dozvěděl, že jeden za znalců, pan Jindřich Kodl, působí jako poradce na Úřadu vlády a nesmí tedy v dané věci podat posudek (podle § 11, odst. 1, zákona č. 36/1967 Sb. o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů), žádám o doplňující informaci, zda váš úřad i nadále bere jeho posudek v úvahu a jak to ovlivní odměnu, která mu má být (popř. byla) vyplacena.

    Děkuji,

    s pozdravem

    Tomáš Pecina

    Odpověď z vlády ČR

    ----- Original Message -----
    From: "Dufková Vlaďka", vlada.cz
    Sent: Wednesday, February 14, 2001 7:43 PM
    Subject: odpověď pro pana Pecinu

    Odpověď na Váš dotaz:

    Pan ministr v tom střet zájmů nespatřuje. Pan Kodl z titulu soudního znalce vypracovává různé posudky.

    Český statistický úřad
    Fax: 02-66311243
    V Praze dne 14. února 2001

    Re: Žádost o informace

    Vážení,

    děkuji za poskytnutí informací o nákladech na znalecké posudky prezentováné na  tiskové konferenci ke sčítání lidu, domů a bytů dne 9. 2. 2001.

    Protože jsem se mezitím dozvěděl, že jeden za znalců, pan Jindřich Kodl, působí jako poradce na Úřadu vlády a nesmí tedy v dané věci podat posudek (podle § 11, odst. 1, zákona č. 36/1967 Sb. o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů), žádám o doplňující infor­maci, zda váš úřad i nadále bere jeho posudek v úvahu a jak to ovlivní odměnu, která mu má být (popř. byla) vyplacena.

    Je-li to možné, odpověď mi opět zašlete na e-mailovou adresu tomas@pecina.cz.

    Děkuji,

    s pozdravem

    Tomáš Pecina

    Nejdříve je třeba mít stát, který stojí za to bránit

    Jan Kyncl

    Protože jsem si již zvykl, že čtenáři BL v reakcích na moje příspěvky argumentují často ad personam a chci jim ušetřit některé spekulace, uvedu, že jsem spokojený, mám výbornou práci, tým studentů, doktorandů, ve kterém řešíme zajímavé věci, s platem jsem v podstatě spokojený, v osobním životě mám krásný vztah a dobré vztahy s příbuzenstvem. Ve svém malém světě, kam jsem v podstatě emigroval, si žiji spokojeně. Jak jsem se jednou již zmínil, mám rád krajinu, hodně lidí a s tímto malým světem se identifikuji, mám pocit "náležení k němu".

    Nemám ani trochu pocit příslušnosti k tomuto státu. Pokusím se naznačit proč. Informace, které uvedu, jsou bez záruky: mám je z médií. Kdykoli jsem se sám účastnil něčeho, o čem pak některé médium "informovalo", nevěřil jsem svým uším nebo očím a uším zároveň. Možná jsou naše média postižená střípkem z kouzelného zrcadla a vše krásné se mění v ošklivé; to nemohu vyloučit. Za pravděpodobnější ale považuji, že ošklivé se v médiích mění jen v hloupě a zaujatě popsané ošklivé.

    Se svým pocitem z tohoto státu bych vás neobtěžoval, kdyby to byl pocit jen můj. Je to ale pocit téměř celého mého okolí; většinou jde o vysokoškoláky mezi dvacítkou a pětatřicítkou věku.

    Nedávno jsem se byl projet na kole po svém rodném městě a jeho okolí. Nevím, jak někdo jednou popíše "architekturu" devadesátých let. Podle mě odpovídá tomu, kdo se stal v té době "elitou" - tím je míněno, kdo získal peníze a s nimi i  povolení stavět tam, kde ani průměrný komunistický prominent okresního formátu povolení nedostal. Perníkové chaloupky vedle sci-fi staveb, kompozice načinčané a nevkusné, ukázka toho, jak se dá metoda vaření dortu vynalezená pejskem a  kočičkou aplikovat na stavbu rodinného domu. Rozhlížel jsem se kolem sebe, vzpomínal, jestli jsem někde v zahraničí viděl něco podobně odpudivého; divil jsem se, že ačkoli ne, přesto mi to vše nějak povědomé. A pak mi došlo, že mi to připomíná "politicko-společenské reálie" dnešní České republiky.

    V té době bylo tématem "dodržet zákon, nebo jeho ducha". Politici hřímali, že zákon je zákon, dodržet se musí, v příštích volbách si zvolte někoho, kdo ho zruší, ale do té doby se jede podle něj.

    Náš parlament /sorry, odmítám používat velké začáteční písmeno/ je "utrženej ze  řetězu". Občas sleduji zasedání a vůbec bych se nedivil, kdyby vyšel ve sbírce zákonů zákon o absolutním zákazu souložení. A počkejte si do příštích voleb, haj hou!

    Že existuje něco jako přirozené právo poslancům nedochází.

    Dlouhá léta jsem jezdil na dětské tábory jako vedoucí. Jestli něco děti milují, je to noční bojovka nebo stezka odvahy. Jestli na něco vzpomínají, tak na to, jak nás chytil na výletě déšť. Poslanci tomu odzvonili, neboť výlety se nesmějí dělat "za špatného počasí nebo za snížené viditelnosti". Dodržím zákon, řeknu dětem /kdy bude stezka odvahy se ptají od začátku tábora/, že nic, zákon je zákon?

    Myslivec zastřelí člověka a je odsouzen k tomu, aby zaplatil matce mrtvého 3470 Kč. Dívčina vypěstuje tři rostliny marihuany a  je odsouzena k nepodmíněnému vězení. Fanatické oči poslance Severy asi zazáří nadšením - mně je z toho jen smutno.

    Dost poslanců provozuje myslivost. Asi málo jich pěstuje marihuanu. Haj hou!

    K té marihuaně trošičku podrobněji. Trend ve světě je legalizace (Belgie, Nizozemí, Francie), trend u nás je zostření represe. Není ani jeden případ, kdy by člověk zemřel na předávkování marihuanou. Je mnoho případů otrav alkoholem a  lidí co oslepli po požití domácího destilátu. Někteří z těch, kdo berou tvrdé drogy, předtím kouřili marihuanu. Všichni pili pivo a jedli chleba. Kromě hlouposti a populismu poslanců je tu problém, že opojení marihuanou není zdaněno a že se lidé po jejím požití smějí.

    Léta devadesátá také charakterizuje návrat ke křesťanství a to ve dvou nejlepších křesťanských tradicích: touze po majetku a represi menšin.

    Jedním z argumentů při zamítnutí zákona o registrovaném partnerství /moji milí křesťanští politici/ bylo, že adopce dětí sice v tomto návrhu zákona nejsou, ale časem by je chtěli a dítě potřebuje matku i otce, mužský i ženský vzor.

    Přibližně v té době byli vyhnáni pěstouni z SOS dětských vesniček. Tam asi děti mužský a ženský vzor nepotřebují. Haj hou!

    Zákoník práce v kontextu vysoké školy je také pěkně vypečená věc. Řada mých kolegů jsou nadšení vědci: jsou nuceni podvádět, protože limit přesčasových hodin by překročili někdy v únoru. Asi by měli být z laboratoří a od počítačů vyháněni: zákon je přeci zákon, za pár let si zvolte někoho a - tuhle písničku dobře známe, ne?

    Moje maminka má soukromou pediatrickou praxi. Občas špatně zaokrouhlí dávky sociálního a důchodového zabezpečení. "Do tehdy a tehdy doplaťte dlužnou částku 0.46 Kč, v opačném případě Vám může být udělena pokuta ve výši 10 000,- Kč plus úroky z dlužné částky, případně Vám hrozí trest ve výši"... Po jistých problémech (zkuste poslat složenkou 0.46 Kč) stát získá dlužnou částku za cenu doporučeného dopisu, papíru, obálky a práce příslušné úřednice. A kolik dluží velké podniky? Haj hou!

    Copak to, 0.46 Kč ještě nějak zaplatit lze. U cla je to horší: jeden můj kolega dostal ze zahraničí darem odbornou literaturu a bylo mu vyměřeno clo ve výši 0,- Kč. Tu nulu korun ovšem bylo nutno zaplatit. Schválně někdo zkuste poslat složenkou 0,- Kč.

    Zákon je zákon a právo je právo? Před několika lety prý vydala Komerční banka tuším obligace (jsem ekonomicky negramotný a tak to možná byly jiné cenné papíry) na dobu od 1.1. do 31.12. příslušného roku. Ovšem inflace byla nižší, než se čekalo a tak KB chtěla obligace vypovědět dříve. Na Právnické fakultě jí vypracovali odborný posudek, že jde o cenné papíry na dobu neurčitou, protože na  nich není výslovně uvedeno, že jde o dobu určitou. Tak jsem se alespoň dočetl v  novinách. Žiji ve státě, kde konkrétní kalendářní rok od Nového roku do Silvestra je doba neurčitá. Právně je asi skutečně neurčitá, v dnešních zákonech se jde těžko vyznat. Napsal jsem ??prý vydala?? ze dvou důvodů: trošičku doufám, že to není pravda a normálně se bojím odvety KB. Haj hou!

    Poslankyně Petra Buzková se vyjádřila, že nenavštíví staveniště Temelína, protože nechce ohrozit své nenarozené dítě. Bylo to v době, kdy nebyl ještě do budoucí elektrárny dovezen ani gram jaderného paliva. Je paní poslankyně tak hloupá, nebo využije všeho, co jí může zvýšit popularitu? A která z těch dvou variant je pro občana lepší?

    Devadesátá léta charakterizují dva zákony: zákon absolutní hodnoty a zákon zalití do betonu.

    Zákon absolutní hodnoty říká, že u dostatečně velké částky je jedno, jestli ji mám, nebo ji dlužím. Ten, kdo 100 milionů má, jezdí ve stejném autě, jako ten, kdo 100 milionů dluží.

    Zákon zalití do betonu říká, že jde-li v nějaké akci o tak velké peníze, že za  desetinu částky je možno všechny odpůrce nechat zabít a zalít do betonu, není žádná možnost oné akci zabránit.

    Mohl bych pokračovat dlouho: psát o to, že inženýrský a doktorský diplom z  Elektrofakulty nestačí k povolení v elektrotechnice podnikat, ale maturitní vysvědčení ano, že podle zákona musíte mít mlhovku, ale zákon už neříká, že ji máte zapnout atd. atd. Asi mám střípek kouzelného zrcadla v oku, že vidím politiku a zákony jako směs populismu, účelovosti a hlouposti.

    S několika kolegy jsme nedávno diskutovali na téma "koupit či nekoupit stíhačky". Podle mého je třeba mít nejdříve stát, který stojí za to bránit. Pro mě osobně tím státem Česká republika není. A krajina zastavěná perníkovými chaloupkami dnešních elit pomalu také přestává být.

    Co dělat proti falešnému obrazu světa v televizi

    Petr Sládeček

    Vazeni,

    Dnes a denne se potykame s tim, jak vlastne televize prostrednictvim sveho zpravodajstvi zobrazuje ( a tim spoluvytvari) realitu ci svet.

    Stejnou otazku lze adresovat novinam a casopisum.

    Ve svem drivejsim mailu jsem nadnesl tezi,ze jakekoli tzv.zpravodajstvi vykazuje v podstate stejnou miru stylizace jako treba hrany film a ze nemuze byt nikdy zachycenim zi zobrazenim "reality", nybrz pouze a  jen jejim castecnym,nutne subjektivnim vykladem(podobne je to,myslim si,uz s  nasimi myslenkami). Znovu odkazuji na studii o zpravodajstvi od Miroslava Brady a jeji zaverecnou pasaz o "konstrukci reality" ve zpravodajstvi (studii najdete v  anglictine v Britskych listech).

    Ve svém pripravovanem projektu pro Ceskou televizi ze zevrubne zabyvam otazkou moznosti vraceni systemoveho kontextu do zpravodajstvi, vraceni konkretniho praktickeho ucelu a uzitku, ktery by zprava mohla pro divaka mit.

    Zabyvam se rovnez otazkou manipulace zpravodajstvi rozvinutymi nastroji politicke a korporativni propagandy.

    Zabyvam se rovnez otazkou odpovednosti novinaru,kteri casto misto toho, aby se cestne pokouseli byt vyhledavaci a prostredkovateli udalosti a  nazoru, ktere mohou byt dulezite pro nase zivoty na tomto svete, pouze spolehaji na osvedcene, oficialni, prefabrikovane zdroje a sami touzi byt tribuny a arbitry, kteri mysleni verejnosti "ochranuji" ci "usmernuji".

    Dobry novinar vzdy vyuziva sve vlatni zdroje, casto i takove,ktere prostredkuji mysleni nonkonformni, tzv.radikalni(co je dnes oznacovano za  radikalni, muze byt zitra racionalni a pozitri uz treba prilis konzervativni).

    Posilam adresy nekolika situ,ktere s oblibou navstevuji dobri novinari ve Velke Britanii:

    www.mediachannel.org

    www.fair.org

    www.newint.org

    www.schnews.com

    S pratelskym pozdravem,

    Petr Sládeček

    Odlisna pohlavi a ne/stejne schopnosti

    Václav Pinkava

    Kdyz uz debata o vrozenosti podle pohlavi, tak nevynechavat mensiny. Inspiroval mne clanek pana Skuby http://blisty.internet.c z/0102/20010214l.html#11.

    Nejprve trochu odbocim ad hominem:- Pan Culik ma dve dcery a karierne uspesnou manzelku. Neni divu, ze zastava osvetovy nazor, ze  pohlavi cloveka nema vliv na jeho intelektualni cinnost. Za argument poslouzi, kdyz kazda dcera je jinak ladena. Bohuzel toto by nebyla uvaha rigorosni, ale falesny sylogismus. Jako skutecny dukaz nerozlisitelnosti predispozic by slouzilo konstatovat na zaklade empirickeho vyzkumu, ze odlisna pohlavi v ramci tehoz prostredi vychazeji stejne. A proti takoveto hypotese nepostaci zjisteni, ze odlisna pohlavi dopadnou ve stejnem prostredi odlisne, o ne, to ne. Zastanci osvety namitnou, ze prostredi srovnatelne pro odlisna pohlavi neni.

    Zamerne rikam 'odlisna pohlavi', ne 'obe pohlavi':-

    Dost padny empiricky protiargument proti osvetove teori 'stejnych schopnosti u ruznych pohlavi' poskytuje vysoka korelace vyjimecnosti a sexualni orientace muzu -jde o  homosexualy. (seznamy hrave najdete na internetu, pokud nemate nastaven takovy ten filtr proti hanbatym slovum - doporucuji prohlizec www.google.com).

    Nezapomenme, ze homosexualita byla trestna a jeji zastanci byli tedy spolecensky 'pod natlakem', nejspis rada z nich nemela na zanechani stopy v dejinach to spravne prostredi. (Zastanci socialnich vlivu ovsem reknou, ze kdo je znevyhodnen spolecensky, musi byt opravdu mimoradny, aby po nem v dejinach neco zustalo, napriklad proc je tolik veleuspesnych Zidu...) Pak se ptejme, proc je tak malo vyraznych zen v dejinach, - mimo jednu oblast, tj literaturu. Proc ne hudebni skladatelky, napriklad, tam prece vzdelani i prilezitosti byly uz davno?

    Co kdyby na tom klasickem nazoru o predispozici na zaklade pohlavi taky neco bylo:-

    Posledni dobou se kumuluji vedecke poznatky, ze u muzu a zen jsou skutecne odlisne diferenciovany casti mozku (napriklad, ze zeny poslouchaji obema polovinami mozku, a muzi jen 'napul') Take se nyni uznava, ze homosexualita je fysiologicky podlozena, prave diferenciaci mozku, a je tedy 'normalni odchylkou' v tom smyslu, ze se v populaci vzdy urcite procento vyskytuje. Ma se za temer jiste, ze 'puvodem' muzske homosexuality je 'zenska' diferenciace hypothalamu v  mozku, zpusobena anomalnim hormonalnim prostredim v deloze matky (takze fenomen dedicny, ackoli necekanym zpusobem, skrze fyziologii tehotne matky). Atypicka diferenciace mozku tez plati u levaku.

    Dalo by se tedy postulovat, ze k nejlepsim tvorivym vykonum je disponovan clovek s anomalnim mozkem, muz homosexual, levak, jako treba Leonardo da Vinci.

    Ovsemze zaujate by bylo z toho odvozovat ze 'homosexualove jsou nadani'. Stejne zradne je usuzovat, ze 'zeny ne/jsou na to ci ono'.

    (Jinak bych se mohl jako obycejny heterosexualni pravak radobyumelec domahat nadrzovani, nebot jsem 'v nevyhode' co se polymorfni tvorivosti tyce).

    Spravna otazka vzdy zni, "je tento konkretni clovek disponovan na to, oc tu jde?". Boz ohledu na jeho skupinove zarazeni.

    Václav Pinkava

    http://pinkava.homepage.com

    Definitivní konec veřejnoprávní televize v ČR

    Jan Čulík

    Vychází dnes ve zkrácené verzi v týdeníku Reflex.

    Jmenováním bývalého šéfproducenta uměleckých pořadů ČT Jiřího Balvína, snad nejnevýraznějšího a nejovlivnitelnějšího kandidáta prozatímním ředitelem České televize potvrdili poslanci českého parlamentu, že jim nejde o upevnění nezávislosti veřejnoprávní ČT, ani o neúplatnou profesionalizaci jejího zpravodajství. Dali tím naopak najevo, že se vrhli do všeobecného boje českých politických seskupení o získání vlivu nad Českou televizí. Veřejnoprávní televize tedy v ČR s konečnou platností zanikla.

    Do prosincového vzbouření nadržovala redakce zpravodajství ČT nenápadně Unii svobody a Čtyřkoalici: od tohoto vzbouření se stala otevřeně čtyřkoaliční televizí, o čemž svědčí i  častá přítomnost čtyřkoaličních politiků na Kavčích horách a například přespávání Jana Rumla v televizním velíně. Jmenováním Jiřího Balvína nyní dávají zejména oposmluvní poslanci v parlamentě najevo naději, že ani v jejich věci není ještě nic ztraceno.Doufají, že se i stranám opoziční smlouvy podaří nějakou část politického vlivu, vykonávaného nad Českou televizí, Čtyřkoalici ještě urvat. Jenže Balvín není v ČT "trojským koněm" ČSSD a ODS. Je vydíratelný, a kdyby se pokusil o jakékoliv razantnější změny, interní struktury České televize ho zničí, stejně jako zničily Hodače.

    Klíčem je skutečnost, že Balvínova minulost je nejasná. V roce 1997 byl údajně propuštěn z České televize proto, že se znelíbil tehdejšímu řediteli Ivo Mathému, který byl znám tím, že netrpěl rozkrádání televizních fondů. Podle jiné verze musel Balvín z ČT odejít, protože byl špatný manažer a nedokázal si uhlídat peníze. Podle nejcyničtější verze byl nucen Balvín v roce 1997 televizi opustit, protože se prý v ČT obohatil osobně. Z informovaných kruhů je známo, že je Balvín vydíratelný zejména v souvislosti s nesrovnalostmii v oblasti financování dabingu.

    Nejasnost Balvínovy minulosti z něho pro poslance učinila nejatraktivnějšího kandidáta. Právě v důsledku nejasností spojených s jeho odchodem z ČT bude Balvín ve funkci prozatímního ředitele České televize slabým hráčem, pod tlakem od všech stran: od opoziční smlouvy, od Čtyřkoalice, od neformálních struktur Mathého stoupenců v České televizi a  zejména od vítězné redakce zpravodajství, která od poloviny prosince 2000 opustila zbytky etiky veřejnoprávní novinářské práce a rezignovala na základní princip kritického odstupu od zpracovávaných témat (Jiří Hodač reportéry ČT v létě 2000 neúspěšně přesvědčoval, že i o problémech vlastní televize musejí informovat neosobně, kriticky a s odstupem, z  různých, protikladných úhlů pohledu, jako by šlo o úplně cizí podnik). Emocionální propagandou ve vlastní věci za pomoci televizních bavičů si redakce zpravodajství ČT vynutila na veřejnosti a na politicích právo dál zneužívat veřejnoprávní obrazovky k osobním cílům. Zablokovala veškeré pokusy o  profesionalizaci chabého zpravodajství ČT, neschopného objektivní kritické analýzy a systematické, profesionální a autoritativní oponentury politikům.

    Jmenování Jiřího Balvína prozatímním ředitelem ČT je dalším výrazným krokem k  oslabení veřejnoprávní funkce České televize. Má uspokojit všechny strany, které chtějí učinit Českou televizi nástrojem svých politických cílů - nemá však vytvořit z ČT nezávislou, neúplatnou, transparentní organizaci, která by dokázala úspěšně vstoupit do nadcházející digitální a globalizační éry a svou profesionální autoritativností dokázala čelit vznikajícím tlakům nové doby. Balvín bude hájit stav zakonzervovanosti a stagnace k naprosté spokojenosti vítězných televizních vzbouřenců, kteří budou jistě povýšeni. Neuvědomují si však, že bez řádné profesionalizační reformy jsou v nadcházející dynamické éře digitalizace a konvergence nejrůznějších elektronických médií dny České televize v jejím postkomunistickém stavu stejně během několika let sečteny.

    Rebelie v České televizi nevznikla v prosinci 2000 jako "boj o svobodu slova" a  obrana před "pučem ODS". Tato rebelie byla vyvrcholením dlouhodobého interního, pracovněprávního sporu o profesionalizaci druhořadé redakce zpravodajství, který až v prosinci 2000 poprvé náhle vyvřel na veřejnost před občany, nepříliš neinformované o podrobnostech vývoje tohoto sporu.

    Jak dokumentujeme v knize Jana Čulíka a Tomáše Peciny V hlavních zprávách: Televize. Fakta, která před vámi zatajili (vyšla v pražském nakladatelství ISV minulý týden), v prosinci 2000 šlo už o čtvrté vzbouření zakonzervované redakce zpravodajství České televize proti opakovaným pokusům ji reformovat zvnějšku. Historie pokusů o profesionalizaci postkomunistického zpravodajství ČT se datuje od roku 1998. Každá další rebelie vnitřních neformálních struktur redakce zpravodajství ČT proti reformě byla - za pomoci sympatizujících politiků - profesionálnější a manipulativnější. Televizním vzbouřencům, kteří v prosinci 2000 rebelovali ještě před tím, než byl jmenován do funkce generálního ředitele ČT neobratně Jiří Hodač, se geniálním způsobem podařilo využít mj. zkušeností z neúspěšného hnutí "Děkujeme, odejděte!", anachronistických reminiscencí na revoluci z roku 1989, občanské frustrace z opoziční smlouvy i arogance zdiskreditované ODS k tomu, aby vytvořili virtuální politickou krizi.

    Jak uzná snad každý, kdo si přečte dosud neznámou dokumentaci v naší právě vydané knize, někteří členové Rady České televize pod vlivem zejména Jany Dědečkové, se během roku 2000 vážně zabývali nedostatky v  práci ČT i  v jejím řízení a navzdory politickým tlakům z nejrůznějších stran se pokusili o  profesionalizaci ČT. Ze závažných a oprávněných důvodů odvolali Dušana Chmelíčka, který jejich úsilí o zprůhlednění finančních toků v České televizi a  o profesionalizaci zpravodajství blokoval. Hlavní chybou Rady ČT bylo, že se ve snaze vyhnout se politickým tlakům rozhodla jmenovat nového ředitele České televize překotně a bez řádného, otevřeného veřejného konkursu - Rada se obávala, že by se stal konkurs obětí politické manipulace. Favorita Rady, profesionálku Kateřinu Fričovou se nepodařilo prosadit, a tak se Rada shodla na  kompromisním kandidátu Jiřím Hodačovi, pro něhož mluvila jeho jedenáctiletá pracovní zkušenost z neúplatné britské BBC. Pochybnosti, že je Hodač nekomunikativním manažerem, se Rada pokusila kompenzovat úsilím obklopit ho posléze řadou kvalitních televizních profesionálů (Kateřina Fričová, Jana Bobošíková, Petr Schwarz, Petr Sládeček). Rada nepočítala s tím, že redakce zpravodajství se před hrozbou profesionalizace vzbouří a vytvoří přímo ve vysílání ČT ze záležitosti virtuální politickou krizi.

    Jde o pozoruhodný mezník ve světové historii televize, který dokazuje obrovskou moc nekontrolovatelných sdělovacích prostředků v  moderní společnosti. Pro zaměstnance České televize bylo jednou z nejděsivějších hrozeb to, že Jiří Hodač zamýšlel v ČT zavést pravidelná profesní hodnocení pracovníků, jaká existují v  BBC i v jiných britských institucích. Než by čelili pravděpodobnosti propuštění pro neschopnost, vytvořilo několik desítek zaměstnanců zpravodajství ČT virtuální politický "boj za svobodu slova". Prokázali tím, že Česká televize může v zemi vyvolat politickou krizi, kdykoliv se jí to zlíbí. Že to může být nebezpečné v dobách zvýšeného mezinárodního napětí, je jasné.

    Na rozdíl od široké veřejnosti jsou čeští politici o tomto skutečném stavu věcí dobře informováni, rozhodli se však naoko České televizi ustoupit a ovládnout ji postranními kanály až později. Jak konstatoval 5. ledna ministr vnitra Stanislav Gross na tajném jednání poslaneckého klubu ČSSD: "V politice není důležité, jaké jsou věci ve své podstatě, ale jak se veřejnosti jeví - a to ovládají média."

    Televizní "stávka" skončila - a co?

    Miloslav Navrátil

    Tak tedy stávka skončila. Ale skončila také "rebelie" nebo "vzpoura" ? Kdo si dnes, po pár týdnech vzpomene, jak vlastně celá akce začala ? Okupaci velína a posléze celé ČT se už jinak než "stávka" neříká. Není to vhodné.

    Táta Falbr se zaklíná právem na stávku (ale nikdo se s nim nepře). Zcela zvláštní kapitolou je prezident. Divím se, že se po jeho prohlášení nezvedla vlna protestů. Vždyť řekl, že v únoru 1948 vše proběhlo podle práva !! Mám tomu rozumět tak, že ozbrojení dělníků a obsazení továren a úřadů, zatýkání odpůrců a představitelů nekomunistických stran bylo zákonné ? Doposud jsem si myslel, že to byl jeden z nejkřiklavějších příkladů politické zvůle. A vida, člověk se stále učí.

    Pan prezident měl bezesporu přesné informace o dění v ČT, svědčí o tom prakticky nepřetržitá přítomnost jeho lidí v televizi (Urban, Kocáb, Mathé), a také je využil, aby podpořil svoje oblíbence.

    Trochu mne mrzí, ale nepřekvapuje, že ve všeobecné snaze dokázat propojení někoho s někým, zapadla osoba Jiřího Kučery, vedoucího sekretariátu generálního ředitele Chmelíčka. Tento pán byl od roku 1992 až do svého odchodu k Chmelíčkovi zaměstnancem Kanceláře presidenta republiky a od roku 1994 dokonce vedoucím vnitřního protokolu KPR - tedy jedním z nejbližších spolupracovníků prezidenta Havla. Dovede si někdo představit, jaký pokřik by se strhl, kdyby sekretariát GŘ České televize vedl třeba pan Jakl, poradce V. Klause ?

    Vrátím se teď na začátek mojí úvahy. Třeba se mýlím a v zákulisí už skupiny vyšetřovatelů shromažďují důkazy o trestných činech samozvaných vládců televize, třeba už šetří trestní oznámení pro zneužití telefonních výpisů a už účetní počítají ztráty a právníci připravují žaloby. Ale jsem skeptický.

    Prohlášení ministra spravedlnosti Rychetského, že raději odstoupí, než by do televize poslal policii mi otevřelo oči. Jen doufám, že se nakonec všechno nesvede na bezpečnostní agenturu, která tak neprodyšně uzavřela udatné bojovníky za svobodu slova ve velíně (kdosi z nich se nestyděl to nazvat koncentrákem), že to jen tak tak stihli na Václavák a zpátky.

    Lidé bděte, Česká televize se vám omlouvá!

    Jan Paul

    Česká televize završila v neděli večer na "kavkách" absurdní komedii o  ohrožené svobodě slova i morálce v naší zemi, když se rozloučila s oddanými komparsisty dojemné taragikomedie, kterou sama režírovala. Dub a Dekoj, anachronické a patrně nejkomičtější postavy okázalého představení o ukradené televizi a režisér i vůdce lidu Adam Komers, podepsali s novým prozatimním ředitelem pakt o neútočení a stáhli z oken i z obrazovky své fangličky. Národ by měl být dojat a šťasten, nepřítel kapituloval a bitva je dohrána.

    Nikoliv, opak je pravda. Hrstka vyvolených nerepresentuje většinu a národ se unavil. Co zůstalo, je kocovina z porušení všech možných demokratických norem a mdlá chuť z fatálního nedostatku právního vědomí našeho státu. Vzbouřenci vyhráli své Pyrrhovo výtězství, Česká televize a stát prohráli svoji důvěryhodnost. Opona falešné vzájemnosti spadla, kýčovité kulisy absurdní frašky budou rozebrány a možná uschovány pro příští představení. Herci dohráli své životní role a poslíčkující odborový personál zhasnul scénu. Trapné a stále nudnější představení skončilo. Lidé bděte, Česká televize se vám omlouvá...

    Dalajlámovy rady na harmonický život, co se dotazníků týče

    Navod jak sverit osobni informace pri scitani lidu statu, ktery necha vytunelovat kazdou druhou banku, je vedeny poslancema, ktery v parlamente spej nebo si povidaj jak maly deti ve skole, ministrama, ktery nejsou schopny odpovedet primo na zadnou otazku a s presidentem, ktery ma ruce jak opily vrtule.

    A samozrejme s vedomim, ze patnactilety hacker se dostane jako nic do pocitacu Pentagonu a k adresam vsech svetovejch potentatu od Sorose a  Gatese az po Clintona a Arafata. Ani prst z nosu si vyndat nemusi.

    1. Nemusite psat pravdu. Copak se nikdy nikdo nespletl pri vyplnovani dotazniku? Americani ani neumej udelat diru do papiru vedle jmena.Nedokazu si predstavit, kdyby meli, nedej boze, vlastnorucne napsat nekam krizek ci dokonce cislo.Jak se po vas muze chtit neco co je komplikovanejsi, nez zvladnou Americani.

    2. Cetli jste profesora Parkinsona? Dotaznik se vyplni chybne, kus se neposle vubec, papir se umolousa (kolecko od hrnicku s kavou je minimum, od pullitru pak znakem vlastenectvi), pocet mobilnich telefonu se napise do jine kolonky, pak se udela sipka, do jeste jine, ktera se vzapeti preskrtne. Napise se tam i cislo telefonu, ale s nekolika chybama a jedna cislice musi chybet ci prebejvat.

    3. Do kolonky televize se napise, ze jste zasadne proti televizi, ze  televize ohlupuje. Do aut se napise, ze si ho chcete koupit nebo ze chcete prodat to, co mate. Do poctu deti se nenapise nic. Popripade muzi napisou "kdo vi". Zeny zadaji upresneni, je-li treba psat i potraty a chtej ujisteni, ze se manzel nic nedozvi.

    4. Znacka lednicky se napise do microvlny trouby.

    5. Kolik jste vystridali sexualnich partneru se napise, ze jste nevedeli, ze to mate pocitat. Sexualni orientace je, ze radi soulozite po vypiti sampanskyho. Ze to je prima at si to taky vyzkouseji.

    6. Nabozenstvi se napise, ze jsme husite, Zizka je jednicka a az prijedou papezenci se Zikmundem, tou liskou rysavou, tak dostanou cepem po kebuli...

    7. Do vzdelani se napise "jak to myslite". A tri otazniky.

    8. Dotaznik se doplni otazkama jestli se ma psat datum, jestli cislama nebo slovy.

    9. Jmeno se napise tak, ze neni uplne citelny. Kdo si da zalezet se splete a pak to vsechno obtahne, takze jsou pismena necitelna. Podpis musi byt s  mnoha kudrdlinkama a pouziti vicebarevnych tuzek je vic nez vhodne.A to nejen v podpisu, ale pro cely dotaznik.

    10. Chyba v rodnym cisle je vhodna. Dotaznik je lepsi poslat az den po poslednim terminu. Znamka neni potrebna.

    11. Samozrejme, ze se muzou delat kombinace. Kuprikladu do sexualni orientace lze napsat rimsky katolik. Pocet telefonu se muze napsat Trabant diesel na spalkach.

    12. Internet se napise, ze jste to hledali ve slovniku cizich slov. A neni to tam. Jestli to muzou vysvetlit.

    13. Vse se doplni snazivym tvrzenim, at Vas nevahaji zkontaktovat, protoze si vazne nejste jisty, jestli jste to vyplnili dobre. Ze nejste blbej, ale bylo to fakt narocny, zabralo vam to dve odpoledne. At vas urcite zkontaktujou, protoze chapete, jak to je dulezity a ze se bojite, ze  skoncite ve vezeni znasilnovany nejakejma uchylama, protoze se dneska zavira kdekdo.

    14. Muzete pripojit fotokopii fotky americkeho herce s tim, ze to jste vy. Bila mista na krajich dotazniku jsou na to, abyste tam napsali vase nazory na politiky.

    15. Jestlize se ozvou, tak se jim napred napise o vysvetleni jejich dopisu. Kdyz se ozvou znova, tak se jim posle dopis, ze uz se jim byla poslana odpoved na jejich dopis cislo (a chyba v referenci). Kdyz napisou, ze to nedoslali, tak se jim napise, at se jeste odivaji. Kdyz napisou, ze to tam doopravdy nemaj, tak se odepise znova, co byla puvodni otazka. Pak jak to mysleli. A potom, ze tohle jste uz ale odpovidali v tom puvodnim dopise.

    A tresinka nakonec:

    Toto poselsvi rozeslete do 15 minut deseti pratelum dobre vule a trem nepratelum dobre vule a pak se vam splni jedno prani. Muzum treba i  povyroste pyj a zenam prsa. Kdyz neposlete nic, tak se treba taky smrsknou.(Nesmrsknou, ale radsi to nezkousejte.)

    S pozdravem
    Mir vsem pratelum z Mirova
    Vas Lama Dalai (Havluv kamarad)

    Pět lží Českého statistického úřadu

    Balamuti z Invalidovny

    Tomáš Pecina

    Výraz z nadpisu tohoto článku jsem si vypůjčil od kolegyně Lýdie Junkové, jejíž "impytlopedický úslov­ník" vychází už víc než rok, k potěšení internetové komunity, v deníku Neviditelný pes. Stojí tam, že "balamut" je slangové označení pro tiskového mluvčího. A Invalidovna je místo v Praze 8, kde se nachá­zí Český statistický úřad. Tento článek bude tedy o tom, jak státní statistikové infor­mu­jí, nebo právě spíš balamutí, českou veřejnost o připravovaném sčítání lidu.

    Lež první: Sčítání nemůže být anonymní, protože bychom nesplnili požadavky Evropské unie. Brusel se tu opět používá jako "nová Moskva", jako absolutní příkazní autorita, jíž se každý musí podří­dit. Není to samozřejmě pravda, celá řada západoevropských zemí už od individuálního sčítání upus­tila zcela nebo je provádí striktně anonymní, popř. dobrovolnou metodou. Proč má být sčítání v České republice adresné, dokonce s násobnými identifikátory, bude jasné za malou chvíli.

    Lež druhá: Bezpečnost dat v průběhu zpracování je dokonale zajištěna. V minulých týdnech se uká­za­lo, že ČSÚ nemá tento proces vůbec pod kontrolou. Optické čtení dotazníků bylo zadáno exter­nímu dodavateli, akciové společnosti Deltax Systems. Jak však záhy vyšlo najevo, tato firma již půl­dru­hého roku marně čeká na bezpečnostní prověrku Národního bezpečnostního úřadu a protože v jejím čele (dokonce na místě šéfa projektu sčítání lidu) stojí osobnosti úzce spojené s "ne­stan­dard­ní­mi" formami privatizace (čti: s tu­ne­lo­vá­ním), lze důvod­ně očekávat, že firma v prověrce neob­stojí. Jak bude probíhat samotné zpracování dotaz­­níků, neví kromě Deltaxu nikdo, a tak není divu, že Úřad pro ochranu osobních údajů, stejně jako odborná informatická veřejnost, hovoří o mož­­nos­ti úniku dat ze sčítání jako o zcela reálné alter­nativě.

    Lež třetí: Údaje v dotaznících se využijí pouze pro statistické účely, nedostane je k dispozici nikdo jiný. Jak - shodou okolností rovněž na Neviditelném psu - uvedl jeden z vedoucích pracovníků ČSÚ, dr. Milan Aleš, obecní úřady budou mít dotazníky k dispozici, aby si podle nich doplnily neú­plné a neaktuální registry evidence obyvatelstva. Vedení Úřadu se sice pokusilo únik baga­te­li­zo­vat, ale je málo pravděpodobné, že by dr. Aleš lhal - proč by to ostatně dělal? A budou-li mít data obec­ní úřady, proč by je neměli dostat i jiní: policie, finanční úřady, správa sociálního zabez­pe­čení atd.? Majetkových, rodinných a bytových údajů v databázi pak nebude těžké využít např. k op­ti­malizaci výbě­ru daní, zejména u "malých" ryb, které si na rozdíl od těch velkých riziko indiskrece včas neu­vě­domí a dotazníky vyplní podle pravdy. Stačí porovnat údaje z daňového přiznání se stavem majet­ku vykázaným v do­taz­­níku a finan­ční sprá­vě okamžitě vypadnou kandidáti na daňovou kontrolu. Ještě cennější bude data­­báze při odha­­lo­vá­ní neoprávněně vyplácených sociálních dávek a pravým pokla­­dem se stane pro policii a nově zřizo­vané soukromé soudní vykonavatele: exekutor bude přes­ně vědět, kam jít a co neplatiči zaba­­vit.

    Lež čtvrtá: Sčítací komisaři jsou pečlivě vybíráni a prověřováni. Ani to není pravda. Zvlášť v po­sled­ním týdnu, kdy řada komisařů vrací z obavy před agresivitou "sčítanců" pověření, se o pro­vě­řo­vá­ní nedá mluvit. Obecní úřady berou každého, kdo přijde: stačí podepsat čestné prohlášení o bez­úhon­nosti (nevyžaduje se dokonce ani výpis z rejstříku trestů!) a cesta k důvěrným údajům o něko­lika stovkách spoluobčanů je otevřena.

    Lež pátá: Kdo nevyplní, dostane pokutu. Možnost potrestat občany, kteří se odmít­nou sčítání podro­bit, až desetitisícovou pokutou, je sice zakotvena v zákoně, ale Český statistický úřad nemá v praxi mož­nost toto ustanovení uplatnit. Potrestat by bylo možné pouze ty, kdo dotaz­níky vůbec nepře­vez­mou. Jestliže občan dotazníky od sčítacího komisaře převezme, ale bude trvat na tom, že je odevzdá sám v zalepené nebo zapečetěné obálce na obecním úřadu nebo na ČSÚ (obálky se odevzdávají bez adresy, pouze s ná­pi­sem "Sčítání"), statistický úřad nemá možnost, jak prohřešek odha­lit dřív než po načtení všech dotazníků, někdy v polovině roku 2002 - a to už roční lhůta pro udělení pokuty uplyne. A i kdyby se to stihlo včas, procedura odevzdávání obálky nepřed­po­kládá ani neu­mož­ňuje předání stvrzenky, takže důkazní břemeno, tj. povinnost dokázat, že sčítaný nespl­nil svou povin­nost, bude na ČSÚ. A takový spor pak musí vyhrát i ten nejhorší advokát.

    (Vyšlo v Mladé frontě Dnes)

    		•
    Britské listy

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|