Co je nového v České republice

Jméno a příjmení je na sčítacích arších uváděno ze zcela banálního důvodu, totiž aby sčítací komisař měl přehled o úplnosti svého sčítaného souboru. Např. dostane-li od šestičlenné rodiny údaje za čtyři osoby, jen z jména a příjmení může zjistit, kdo mu chybí. Konečně i obecní nebo městské úřady si budou ověřovat úplnost sčítání ve své působnosti (podle počtu obyvatel se mj. odvozuje i finanční příděl pro obec nebo město) a je legitimní, porovnají-li si jména a příjmení na sčítacích arších se svou (byť chybovou a neúplnou) evidencí obyvatelstva.

Poprvé tedy pracovník ČSÚ přiznává, že jeho úřad se chystá porušit zákon o sčítání lidu a předat výsledky sčítání neoprávněnému subjektu; naivní veřejnost, včetně novinářů, je přitom stále znovu balamucena proklamacemi, že data budou využita pouze pro statistické účely (naposledy to tvrdila předsedkyně ČSÚ Bohatá v pondělí v pořadu "21").

Před odvahou, s níž se vysoký představitel statistického úřadu rozhodl říct lidem pravdu, nezbývá než smeknout. (TP)

Informace, které uvedete na sčítacím formuláři, budou utajovány a zůstanou utajeny po dobu 100 let. Všichni, kdo přijdou do styku s informacemi, získanými prostřednictvím sčítání lidu, musejí podepsat prohlášení, že jsou povinni tyto informace utajit. Je trestným činem předat informace, získané prostřednictvím sčítání lidu, jinému ministerstvu nebo jakékoliv jiné soukromé či státní organizaci. Pachatel takového činu bude odsouzen až na dva roky do vězení.

Skutecne si myslim,ze by mela byt doporucenou nebo snad i povinnou cetbou vsem redaktorum z 'oteenky' , zejmena pak pasaze o 'konstrukci reality' ve zpravodajstvi.

"Neboť tyto informace jakožto telekomunikační tajemství požívají ochrany podle § 84, odst. 3, písm. c), zákona č. 151/2000 Sb. o telekomunikacích a v odst. 2 téhož paragrafu je stanovena povinnost mlčenlivosti pro každého, kdo se je dozví, vzniká podezření, že popsaným skutkem byl spáchán trestný čin neoprávněného nakládání s osobními údaji podle § 178, odst. 2, trestního zákona, přičemž v úvahu přichází zpřísněná trestní sazba podle odst. 3, písm. b), tohoto paragrafu, jelikož předmětný skutek byl spáchán televizním vysíláním."

Viz o tom v BL zde. (JČ)

Existuje nějaké hnutí za zrušení POVINNOSTI placení těchto poplatků? A jak je to ve Velké Británii? Předpokládám, že takové koncesionářské poplatky nejsou povinné?

Poznámka JČ: V Británii je to stejné. Zákon je v tom, stejně jako v ČR, velmi pozadu za technologickým vývojem. Koncesionářský poplatek za veřejnoprávní televizi musí i v Británii platit každý vlastník televizního přijímače, navzdory tomu, že se může hájit, že se na BBC nikdy nedívá - rozdíl mezi Británii a ČR je jen v tom, že v BBC si nevysílají, co je (často i finančně) osobně výhodné pro pracovníky televizní stanice (viz třeba četné nepřímé reklamy na kulturní akce či nové desky, filmy nebo knihy ve vysílání České televize, které do zpravodajství vůbec nepatří a o nichž je pochybné, na základě jakých neformálních dohod se do vysílání vůbec dostávají.)

Hodač prý bezprecedentně...

"Zaměstnanci obou kanálů veřejnoprávní finské televize od včrejšího odpoledne stávkují; televizní obrazovky jsou černé. Důvodem je nesouhlas s plánovaným snižováním stavu zaměstnanců."

Jsou finští žurnalisté méně profesionální anebo jen ti čeští zvolili daleko údernější taktiku - ovládnutí obrazovky pro své názory a masivní kampaň?

Poznámka JČ: Zažil jsem v Británii před asi dvaceti lety stávku rozhlasu BBC. Spočívala v tom, že vysílaní všech rozhlasových okruhů bylo zrušeno, respektive sjednoceno, a vysílala se na všech frekvencích hudba a každou hodinu krátké zprávy. V době, kdy stávka měla začít, se hlasatelé na všech stanicích omluvili, že v důsledku stávky se přerušuje normální vysílání a všechny stanice začnou přebírat hudební proud. Toto vysílání běželo velmi krátce, jen asi dvě hodiny, mezitím došlo k dohodě, stávka byla zrušena a rozjelo se opět normální vysílání. Ani vzdáleně nepřišlo reportérům na mysl, že by mohli vysílání ukrást ve vlastní propagandistické věci.Bylo by to zřejmě trestným činem.

Kdo se zajímá o podstatu nynější krize, nechť se podívá na rozhovory Britských listů s Ivanem Kytkou a Janou Bobošíkovou o České televizi z roku 1998. (Též v knize ...jak Češi jednají, Milenium Publishing, 2000, která se podrobně věnuje kořenům krize v  ČT, informace viz níže; v žebříčku nejprodávanějších titulů knihkupectví Kosmas se v posledních čtrnácti dnech tato kniha opět vrátila na první místo.) - V tematickém archivu Britských listů naleznete za poslední cca tři roky pod heslem "sdělovací prostředky, Česká televize" více než 800 článků a analýz o ČT. Ukazují, jak vznikl nynější problém.

Dovíte se v ní mnoho o interních problémech České televize a proč jsou pořád odvolávání její generální ředitelé. Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a  českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný.)

Výběr textů z posledních dní:

Jakub Trnka

Věřím panu Pilipovi, že to co v rozhovoru popisuje, muselo být pro něj opravdu nepříjemné. S jeho uvězněním z politického hlediska nesouhlasím a pokud byl účel cesty pánů Pilipa a  Bubeníka na Kubu takový, jak oni sami tvrdí, chovám pro jeho aktivitu i jisté, byť velmi střízlivé, sympatie. Nicméně, pan Pilip je reprezentantem současného politického uspořádání země, které jsem občanem a mé setkání s represivním aparátem demokratického státu vypadalo následovně:

Byl jsem zadržen ve večerních hodinách dne 15.5. 1998 nedaleko Václavského náměstí, důvodem mého zadržení byl fakt, že před několika desítkami minut byly ve Vodičkově ulicí rozbity čtyři výlohy a já měl na sobě krátké kalhoty s velkými kapsami (typický znak zfetovaného výtržníka). Pro pořádek dodávám, že jsem se samozřejmě páchání jakékoli trestného činu ani přestupku nedopustil (což potvrdilo i samotné policejní vyšetřování). Ihned po zadržení jsem byl zbit tonfami a zkopán, některým zadrženým lidem mlátili policisté obličeji o kapotu antonů tak, že plivali krev. Na služebně v Bartolomějské ulici jsem požádal o možnost zatelefonovat si a o přítomnost právního zástupce, přičemž odpovědí mi bylo jen několik ran pěstí do obličeje a břicha.

Následně mě dva policisté v černých overalech a baretech dotáhli na WC, kde mě zbili, zkopali, strkali mi hlavu do toaletní mísy: jeden z policistů mě držel za hlavu a krk, druhy se mě snažil (úspěšně) kopnout do genitálií. Pak mě zvedli, jeden mi lámal ruce za zády a na příkaz druhého jsem musel opakovat větu: Ve volbách budu volit republikány (myšleno SPR-RSČ), protože pan Sládek ví, jak s takovýma jako jsem já naložit. Parlamentní volby byly za dveřmi. Ostatně, i vidět jak šest, sedm policistů kope do ležícího člověka, který křičí hrůzou, bolestí a prosí o  smilování je zážitek na zbytek života.

Druhý den Ivan Langer označí tvrzení o policejním násilí za výmysl fetovaných trosek, Ivan Filip se, za moudrého pokyvování hlavou ze strany Jana Rumla, dožaduje aby byli všichni pachatelé výtržností co možná nejpřísněji potrestáni a  spolustolovník generála Pinocheta , senátor Václav Benda, rovnou žádá policii aby, po chilském vzoru (?), použila příště střelbu ostrými náboji.

Moje stížnost podaná na Inspekci Ministerstva vnitra se ukáže samozřejmě jako neopodstatněná. Svůj zážitek jsem jistý čas považoval za lidské a profesionální selhání několika desítek jedinců, avšak postupem času a s přibývajícími informacemi jsem došel k závěru, že podobné metody patří k  běžnému policejnímu postupu a děje se tak za vědomí nadřízených.

V rozhovoru pan Pilip říká: Ještě je brzy. Abych hodnotil, co to se mnou udělalo uvnitř. Vím ale určitě, že si budu o to více vážit lidí, kteří prošli úplně bez viny vězeními a nemohli se bránit. Pan Pilip si evidentně odnesl podobný zážitek jako já: Nejhorší není to co se s vámi právě děje, nejstrašnější je pocit bezmoci, oni mohou všechno, vy jste NIC, když na to přijde, nemáte žádná práva, ani ta vycházející z lidství samotného ani ta která jsou vám přiznána zákony. A garantem právě takového uspořádání společnosti je i poslanec Ivan Pilip. Budu doufat, že to, co to s ním udělalo uvnitř vyhodnotí co možná nejlépe a v co možná v nejkratší době.

V souvislosti s anabází pánu Pilipa a Bubeníka opět vytanul na  světlo fakt, že psí hlava diktátorů a pošlapávačů lidských prav, je představiteli západního civilizačního okruhu nasazována pouze těm představitelům režimům, kteří mají tu drzost postavit se hegemonii západního světa (rozuměj USA) a Nového světového pořádku, ale zároveň nemají natolik velký trh, aby se vyplatilo jim jejich nedostatek tolerovat (Čína), popřípadě dovolují využívat vlastní surovinové bohatství západním firmám, nebo jsou dokonce vojensko-politickými spojenci Západu (Zair, Nigérie, Saúdská Arábie, Kuvajt). Turecko, stát známý brutálním jednáním s vlastními občany, proti kterému je srbské násilí na Albáncích jen lokální šarvátkou, je díky své strategické poloze členem NATO. Dokonce i s představitelem Severní Koreje, Kim-Čong-Ilem, státu, který nechává vlastní občany umírat po tisících hladem, ale na druhou stranu nemontuje do zahraniční politiky, se schází Madeleine Albrightové ke konstruktivnímu, věcnému a otevřenému dialogu. Jakmile však některý z představitelů států projeví jakýkoli odpor vůči Novému světovému pořádku je nemilosrdně vyobcován z mezinárodního společenství nebo rovnou bombardován (Kuba, Libye, Panama za generála Noriegy, Irák, Srbsko).

Tomáš Pecina, Štěpán Kotrba

Předseda ÚOOÚ rovněž zdůrazil, že jeho úřad vykonává pouze kontrolní funkci a že v žádném případě nemůže být garantem bezpečnostního zajištění celé akce, jak představitelé statistického úřadu i zpracovatele dat, společnosti Deltax Systems, s oblibou tvrdí.

Na otázku Tomáše Peciny, jak hodnotí páteční vystoupení místopředsedy ČSÚ Jana Matějíčka, K. Neuwirt uvedl, že předložené informace rozhodně nepovažuje za dostatečné; nijak nadšen není ani myšlenkou chránit data uložením CD do trezoru.

Z následné diskuse vyplynulo, že ÚOOÚ nemá přesné podklady k zamýšlenému optickému snímání dotazníků. Známo je pouze to, že by Deltax měl pro snímání použít standardní komerční software, avšak není zaručeno, že tento produkt nebude pro účely daného použití - bez vědomí statistického úřadu i Úřadu pro ochranu osobních údajů - speciálním způsobem upraven.

Další fotografie z tiskové konference jsou zde.

Jiřina Fuchsová

Date: Thu, 08 Feb 2001 13:48:37 +0000
To: skalickyj@senat.cz
From: Jirina Fuchs
Subject: SDELENI

Los Angeles, 8. unora 2001

To: Vazeny Senator CR
pan JIRI SKALICKY (Plzen)

Vazeny pane senatore,

dle postovni navratky prevzal pro Vas zamestnanec CS dne 5. ledna 2001 obalku se sdelenim. Zaroven byla velka obalka s identickym obsahem zaslana (a prijem potvrzen - stejny podpis necitelny) predsedum senatnich vyboru Fr. Mezihorakovi, M. Zantovskemu a D. Lastovecke.

Vzhledem k tomu, ze do donesniho dne, krome senatora Frantiska Mezihoraka, ani jeden ze zminenych predsedu senatnich vyboru CR na nas dopis neodpovedel, prosim Vas timto, jmenem vsech Cechu protipravne bez obcanstvi ceskeho v USA (a v Kanade), o zjisteni, zda Vasi pani kolegove v Senatu CR vyse zminenou doporucenou komunikaci

1) obdrzeli

2) zminili se o teto ve svych vyborech

3) hodlaji na ni jakymkoli zpusobem reagovat?

Obracim se na Vas, pane Senatore, ze tri duvodu:

1) Mam, byt neuznane, trvale bydliste v Plzni (Vas obvod.)

2) Domivam se, ze voleni zastupci obcanu maji povinnost odpovidat na dorucene dopisy do triceti dnu ode dne obdrzeni komunikace - tato lhuta vyprsela pred tremi dny.

3) Sdeluji timto, ze jsme dosavadni komunikace Cechum v USA, jejichz rodne obcanstvi je jim dodnes ceskymi urady protiptavne a protiustavne zadrzovano, dali k dispozici prislusnym uradum USA, ktere maji v gesci usili o rovnost prav vsech americkych obcanu, nejen "nekterych," tedy i tech narozenych v Ceskoslovensku a naturalizovanych ve Spojenych statech po 7. kvetnu 1957.

Tesim se na vasi brzkou odpoved, dekuji Vam za zjisteni prislusnych skutecnosti u vasich senatnich kolegu a zustavam s rodackym plzenskym pozdravem

Vase

Jirina Benadova-Fuchsova

Plzen-LosAngeles-Plzen

ceska obcanka od roku 1943, ceske obcanstvi protipravne zadrzovano (se vsemi obcanskymi, pravnimi i majetkovymi nasledky) od roku 1993 - dodnes.

Václav Pinkava

Takze skotsti policiste si odnesli protestujiciho poslance George Gallowaye jako pytel brambor...

Jaky to kontrast s nevyklizovanim velina CT, kde byli nasi poslanci zapytlovani doslova, ze?

BL zapomnely ctenarum pripomenout, kam totiz (ne)saha poslanecka imunita v civilisaci, na rozdil od CR.

Zatimco chudaci britsti poslanci jsou pravne nestihatelni jen za PROSLOVY NA PARLAMENTNI PUDE.

Nasi poslanci jsou prece nedotknutelni, proto se mohou zabydlet kdekoli a zabranit nasilnemu vyklizeni tehoz prostoru.

(I s tou Ladronkou to mohlo byt vsechno docela jinak...)

Pokud bych mel zjednodusit CO JE U NAS SPATNE, byla by to prave tato odlisnost v poslanecke imunite. Nasi poslanci jsou statem ve state, maji veskere vyhody komplexni diplomaticke imunity. Az na ten drobny detail, ze nase ctene 'hosty' nelze vyhostit 'zpatky do vlasti' - nebot komunisticke Ceskoslovensko, ze ktereho pochazeji, prestalo fyzicky existovat. V praxi tato forma imunity funguje jako magnet na lidskou spinu: "Pane, jste (nebo hodlate byt) lump, a mate duvod bat se za to postihu? Honem honem do politiky, do parlamentu. Ale tam budte pekne servilni vuci svym stranickym i opozicnim kolegum, nebot jen oni by Vas mohli te sladke imunity zbavit."

Derave pravni zmetky, coby podklady pro ostatni spolecensko-politicke nesvary z takto obsazeneho parlamentu primo proudi.

Muze nekdo soudny vubec doufat, ze takto 'vybrani' lide by si poslaneckou imunitu nekdy omezili ?

Muzeme verit alespon tem, kteri pujdou do voleb s heslem, ze toto (i kdyby jen toto) zmeni k lepsimu?

Jinak nezbyva nez doufat, ze tuto arciprebendu nasich provincnich vladaru zrusi Evropska unie.

Nekdy, nejak?

Poznámka JČ: "Tyjátr ve Faslane". Takhle nějak zněl titulek ve skotském listě Scottish Daily Express nad velkou fotografií poslanců Tommyho Sheridana a George Gallowaye, jak je z místa demonstrace proti jaderným ponorkám vlečou policisté. Text článku byl myslím i pro české poměry docela poučný. Začínal takto:

Autentické a závažné demonstrace proti přítomnosti jaderných ponorek ve Faslane hrubě zneužili za účelem vlastního zviditelňování poslanec skotského parlamentu za socialistickou stranu Tommy Sheridan a labouristický poslanec londýnského parlamentu George Galloway, kteří se údajně skromně ucházejí o naše voličské hlasy. Tito poslanci se záměrně a provokativně nechali u vrat objektu ve Faslane v zájmu vlastní publicity zatknout naší přepracovanou a už tak silně namáhanou policií...

Nikolaj Savický

Mnohem více mě zklamal komentář Jana Čulíka „Brilantní analýza Jiřího Svobody“ na úvodní stránce BL z 13.2.2001, který je primitivní až k nevíře. Má tři věcné body, a abych se jím nemusel zabývat později, budu sledovat jejich strukturu:

Poznámka JČ: Nikolaj Savický můj komentář k jeho článku sice kritizuje, ale buď se mnou vlastně souhlasí ("ano, zpravodajství ČT bylo za Mathého nevyrovnané" - představa, že by se jeho vyrovnanost dala měřit podle toho, kolik minut strávil politik s té či oné strany na obrazovce s nekvalitním či zaujatým redaktorem, je přece legrační, ne?) anebo jsou jeho poznámky nepřesné a nepřesvědčivé. Jen stručně: 1. Nejsem si vědom toho, že by Ivan Kytka dělal cokoliv bez vědomí generálního ředitele Puchalského. Měl jsem dojem, že veškeré jeho kroky byly předem Puchalským schváleny, včetně inkriminovaného Kytkova projektu. Jestli mu osazenstvo redakce ČT nerozumělo, to je jiná věc: mohli se zeptat, jak to myslí. Ale já jsem měl původně od pánů Šmída a tuším i Savického jinou reakci: že bylo chybné Kytkův projekt zveřejňovat, protože ho redakce zpravodajství nutně musela považovat za hrozbu a hned proti němu začít intrikovat a bojkotovat ho. To je ovšem patologická reakce a je pravda, že na ni Kytka měl asi být lépe připraven. Přesto si však myslím, že by při nástupu do funkce vedoucího zpravodajství ČT měla stačit určitá profesionální a manažerská zkušenost a člověk by neměl muset mít ještě zároveň i kvalifikaci psychiatra.

2. Nikolaj Savický v projektu Dušana Chmelíčka nic o nutnosti omezit moc neformálních struktur uvnitř ČT nenalezl. Pomůžu mu: psal jsem o tom v článku pro Reflex z 8. 2. 2000, kde jsem příslušnou pasáž Chmelíčkova projektu citoval. V článku pro Reflex jsem tehdy napsal:

V projektu píše Chmelíček otevřeně: "Musí být jasně řečeno, že v instituci, jakou je v České republice televize veřejné služby, není cesty zpět před duben 1998 (kdy odešel z funkce GŘ ČT Ivo Mathé, pozn. JČ) - k neprůhlednému rozhodování na základě ustálených zvyklostí, k nepřetržitému sledu neustálých improvizací a k opakovanému rozhodování ad hoc i v těch nejdůležitějších otázkách." Chmelíček argumentuje, že v letech 1992 - 1997 ČT jistě dosáhla lecjakých úspěchů, avšak se systémem neprůhledného rozhodování, za něž nikdo nenese odpovědnost, prostě ČT nepřežije v rychle se měnící technologické éře.

A dále jsem citoval Dušana Chmelíčka z jeho projektu takto:

"V dosavadním systému zpravodajství nenutí jeho šéfredaktora nic dále strukturovat útvar a přenášet odpovědnost za výslednou podobu konkrétních pořadů na nižší stupeň řízení. Jednotlivé pořady (nebo skupiny pořadů, například Události a Události plus) nemají své stálé šéfredaktory. Moderátoři významných zpravodajských relací (např. prestižní Jednadvacítky) působí v týdnech, kdy nemoderují tento pořad, v jiných relacích jako reportéři. Pokud je však vazba tvůrců k jednotlivým pořadům takto volná a nikdo z nich neví, zda příští týden nebude "zaskakovat" v jiném, který by za normálních okolností považoval za svou vnitropodnikovou konkurenci, pak nelze očekávat, že se jednotlivé typy zpravodajských relací budou svým stylem výrazně lišit. Editoři pořadů se navíc po týdnu střídají, takže je velmi obtížné zachovat kontinuitu v řízení agendy jednotlivých typů zpravodajských relací."

Chmelíčkův popis líčí situaci přesně takovou, jaká byla koncem března 1998 po odchodu Ivo Mathého. Jestliže nynější šéf zpravodajství ČT Zdeněk Šámal po odchodu Ivana Kytky spolu s Jakubem Puchalským konstatovali, že chtějí Kytkovy modernizační reformy provést, co v televizi dva roky dělali, když po odchodu Puchalského nyní konstatuje Chmelíček, že se situace za poslední dva roky vůbec nezměnila? A jak se to shoduje s Chmelíčkovým diplomatickým konstatováním, že je Zdeněk Šámal jako šéf zpravodajství ČT "muž na svém místě"?

Chmelíčkův projekt, na jehož základě byl jmenován generálním ředitelem ČT, je v Britských listech zde. Z tohoto Chmelíčkova textu lze citovat pro pana Savického další pasáže, vypovídající dost zjevně o neprůhlednosti a neformálnosti řízení ČT:

Zakladatelská éra Česká televize přinesla mnohé vynikající výsledky, ale jedno nikoliv: standardní systém řízení, který televizi veřejné služby umožní oddělit základní funkce, vyplývající z jejího poslání daného zákonem, a vstoupit do několikaleté éry velmi složité koexistence analogového a digitálního vysílání. Česká televize se na tuto etapu svého vývoje musí důkladně připravit, analyzovat příležitosti a rizika z ní vyplývající, a vstoupit do ní s jasným konceptem naplňování svého poslání. Ještě předtím však musí také rutinně fungovat jako významná veřejné instituce České republiky, disponující veřejnými finančními prostředky. Proto musí být řízena na základě jasných a přesných psaných pravidel a veškeré rozhodovací procesy v jejím řízení musejí být zpětně kontrolovatelné. To je conditio sine qua non, k němuž směřovalo, byť ne vždy šťastným způsobem, vedení České televize v předchozích dvou letech.

(...) Základním předpokladem k tomu však je kvalitní kodifikace postupů rozhodování, jasná a zřetelná strategie, ukotvená ve veřejně přístupných dokumentech, a její naplňování, které díky těmto dokumentům bude veřejností (a to nejen odbornou) snadno a přímo kontrolovatelné. K tomu směřují veškeré následující kroky. (...)

Absolutně nešlo o neformální kamarádšoftské vztahy jen ve zpravodajství: O producentském systému za Mathého Chmelíček píše:

Nelze přehlížet skutečnost, že před dubnem 1998 bylo jeho fungování založeno na řadě nepsaných pravidel a zvyklostí, které nahrazovaly potřebné normy a dokumenty, což přinášelo četné komplikace a nadměrnou křehkost celého systému, který byl v důsledku téměř bezezbytku závislý jen a pouze na dobrých osobních neformálních vztazích.

Atd.

I rest my case. Bohužel, Nikolaj Savický skutečnosti zkresluje. (JČ)

Petr Krtil

s urcitym zpozdenim se mi dostal na obrazovku Vas prispevek z Britskych listu ohledne testovani znalosti matematiky v ruznych zemich. Priznam se, ze mou zvedavost vzbudila spise nasledna diskuse. Myslim, ze se Vam podarilo poukazat na rozhodne zajimavou problematiku, ktera, jak ukazuji mnohe prispevky, neni jednoznacne nazirana. Jakkoliv si myslim, ze je diskuse o postaveni zen velice potrebna, presto se neubranim pocitu, ze pokud by Vas puvodni clanek vychazel ze striktni analyzy dat, jeho odezva by nemusela byt zdaleka takova.

Pri pohledu do originalnich vysledku (pro jistotu je prikladam) snadno zjistite, ze jeste markantnejsi rozdil ve vysledcich jednotlivych pohlavi nez v CR byl zjisten u anglickych skolaku. V CR jsou uvadena cisla 512 / 528 v Anglii 487 / 505. Samotny fakt, ze tato diskrepance nebyla v komentari zminena a komentovana, ponechavam stranou. Vysvetlit jednoznacne odlisne vysledky chlapcu a devcat v matematickem testu asi nebude mozne. Jednak neni duvod popirat nazor o apriorni rovnocennosti pohlavi, tedy pokud se intelektualnich schopnosti tyce. Rovnez vysledky cele rady zapadnich stejne jako post-komunistickych statu (vcetne napriklad Slovenska) ukazuji, ze ani kulturni prostredi (ktere je znacne rozdilne) nehraje zasadni ulohu ve zvladnuti matematiky jednotlivymi pohlavimi. Mame tedy zeme s liberalnim pristupem k otazce zapojeni zen, kde zadne odchylky nepozorujeme, mame zeme s jednoznacne patriarchalni kulturou, kde nejsou zadne rozdily v hodnoceni testu patrne (napriklad Japonsko, a dalsi asijske zeme), na duhe strane tu vsak jsou zeme jak vcelku liberalni = viz Anglie tak i patriarchalni (Vami zminovane priklady) kde je zvladnuti matematiky devcaty na - podle vysledky testu- nizsi urovni.

Nejsem sociolog ani se necitim kvalifikovan vyjadrovat se k problematice pedagogiky matematiky ci prirodnich ved. Presto se obavam, ze dve testovaní provadena s periodou peti let nejsou postacujici na zodpovedne zavery.

Je fakt, ze analyza dat, ktera je ve vasem prispevku uvedena je citaci z oficialniho shrnuti. Nicmene si si myslim, ze jakakoliv uvaha, urcena k jakekoliv verejne publikaci (vcetne internetu) by mela vychazet z originalnich dat a nikoliv pouze z nahrazkových vyberu ci komentaru (samozrejme ani prehled vysledku, ktery jsem stahl z internetu a ktery prikladam neni vycerpavajici a dokazal bych si predstavit i podrobnejsi udaje) a autor by za ni mel (v profesionalni smyslu slova) nest plnou zodpovednost. Priznam se, ze z tohoto hlediska me Vas prispevek zdaleka neuspokojil.

V kazdem pripade chapu, ze Vas nazor muze byt odlisny.

Zaverem bych byl rad, kdybyste tento dopis chapala spise jako vyraz kolegialniho zajmu nez snahu o kritiku za kazdou cenu.

Jiří Škuba

Ozval jsem se proto, že jsme byli v podstatě obviněni z nedostatečné politické korektnosti, vzhledem k tomu, že podle mezinárodních testů dost nehlídáme to, aby chlapci i dívky měli v matematice stejné výsledky, jako je tomu ve vyspělých zemích, zatímco u nás jsou chlapci o něco lepší a dívky zhruba stejné jako v USA a Británii. Myslím, že k tomu stejně zakrátko dojde tím, že se chlapci zhorší a všichni budou spokojeni.

Zajímalo mne spíše, proč je třeba na základě výsledků nepříliš průkazného průzkumu a v rámci rozdílů, které se mohou pohybovat v poli statistické chyby /necelá tři procenta/ manipulací se souvislostmi z naší krásné české vlasti dělat zase nějaký Vidlákov /když je toho tolik, kde si to zasloužíme plným právem/. A teď k mým diskriminacím, kterých jsem se nedopustil.

Jestli jsou lepší muži nebo ženy nebo naopak a v jakých oblastech? Pane Čulíku, já vám řeknu svůj názor, vy mně svůj, a nestrkejte mne do Vašich ideologických škatulek. Stačí se podívat objektivně na výsledky nejprůkaznějšího testu, který běží několik tisíc let zmapované historie. A nevymlouvat se na to, že někdo někomu v něčem zamezoval přístup. Ten byl zamezován všem novým myšlenkám obecně a jejich nositelé na ně většinou doplatili. Katolická církev svého času měla ideologický, mocenský a hospodářský monopol a nezabránila novověkému racionalismu - ne že by se o to nesnažila.

Tam, kde je skutečný životný potenciál, tam se prosadí a čím větší tlak, tím větší protitlak /pokud nedošlo k fyzické likvidaci společnosti jako v případě severoamerických Indiánů/. Jde o to, udržet rovná, co nejjednodušší a nejprůhlednější pravidla ve všem, aby všichni měli příležitost /i když mohou mít jiné výchozí podmínky, s tím se ale asi nic neudělá/.

Skutečně nebezpečné /a my, vlastně i vy nějaký čas, s tím máme své zkušenosti/ je deformovat toto rovné a přehledné prostředí sebelépe motivovaným společenským inženýrstvím /s tím nemají nic společného sociální aktivity na ochranu objektivně handicapovaných jedinců či skupin/, které dezorientuje občana v už tak složitých vztazích dnešního světa a zhoršuje možnosti aby se rozhodoval co nejoptimálněji. K těmto experimentům patří podle mého i tzv. pozitivní diskriminace, ať jsou motivovány sebeušlechtileji. Toto nadržování, jak zní plnohodnotný český výraz, za prvé skutečně diskriminuje skupinu, které se nenadržuje, za druhé, a to je horší, deformuje jasné a přehledné vztahy, už proto, že mění nejen to, co měnit má, ale postupně i úhel nazírání. Dává příležitost těm, kdo by se jinak neuživili, hlídačům správnosti ideje, a nadšeného provádění směrnic, komisařům a v tomto případě i komisařkám a domovnicím různého typu dostat se k moci nad lidmi, na které by jinak neměli. Můžete být pak v situaci rodiny v Haškově povídce, která chtěla dostat křečka z divanu pomocí lasičky. No jo, ale kdo dostane ven tu lasičku? Myslím, že v USA už se tento problém diskutuje.

Druhým prohřeškem, za který se mi dostalo obvinění z urážení žen bylo, že jsem vyslovil mínění, že výchova dítěte je nejnáročnější, multidisciplinární, společensky snad nejvýznamnější úkol. A že nerozumím těm, kdo ji považují za něco podřadného ve srovnání s tzv. mužskými povoláními. Neřekl jsem, nic o tom, že ženy mají zůstat v kuchyni a ani si to nemyslím /žiji v myslím zdařilém dvoukariérovém manželství s ve svém oboru úspěšnou ženou a kdybyste chtěl se mnou soutěžit v hospodyňských dovednostech, zejména ve vaření, musel byste být docela dobrý. Nakonec egocentrického hlupáka, který se nechává obsluhovat také pracující ženou takto vychovala zase jen jiná žena/. Jsem jen přesvědčen, že by měla být situace otevřená a ty ženy, které se chtějí věnovat svému ženskému poslání a klasickým, tisíciletími vyzkoušeným vztahům, by se za to nemusely stydět, což se u nás už pomalu děje, a ve společnosti se žena stydí přiznat, že má funkční manželství a baví ji domácí práce.

Jestliže jsem urazil ženy tím, že jsem ocenil jejich význam při výchově zdravého dítěte, rád se omluvím, ale opravdu nevím za co. Já jsem přece neříkal, že by ženy neměly počítat hvězdné dráhy nebo kopat pařezy, já jsem jen vyslovil přání, že by to měly dělat jen tehdy, když je k tomu opravdu srdce nebo spíše mozek táhne a ne v prostoru vytvořeném ideologickými prověrkami a následnými opatřeními, pod diktátem hlasatelek jednostranné rovnosti.

Škoda, že už nemůžeme naší při poslat k posouzení přednímu pediatrovi světového jména prof. Švejcarovi. Ten také v padesátých letech podlehl tehdejší módě, že je žena ve výchově plně zastupitelná, mateřské mléko nahradí Sunar a mateřskou lásku péče a společná výchova v jesličkách, aby ženy mohl bez problémů odcházet do výroby. Už tehdy existovala politická pozitivní diskriminace - v řeči stranických traktátů - pozdvihovat soudružky na vyšší odborné a politické funkce. Vznikaly z toho tzv. klíčové děti, /děti s klíči od bytu na krku, poflakující se po sídlištích/. Většinou ještě nekradly a nezabíjely, protože ještě tak nebyly rozšířeny vzory z vyspělých zemí jako dnes.

Možná by něco řekl i k ceně, jaká se za tato pozdvihování soudružek anebo pozitivní diskriminaci žen platí. Právě nedávno jsem četl cosi o tom, že se kriminalita dětí ve Spojených státech zvýšila o třetinu a že ve Velké Británii se učitelé /spíše asi učitelky/ základních škol bojí chodit do tříd kvůli kriminálnímu chování žáků. Říká se, že rozhodující pro utváření zdravé osobnosti je prvních několik let dítěte. A nevím, zda stoupající míra anetičnosti generací /co asi budou moci předat svým dětem dnešní odchovanci peněz a chladných kalkulací/ není vůbec největším problémem vyspělých zemí? A nemluvte prosím o diskriminaci, ale jestliže máte důkazy, že spolu nesouvisí zvlčilé děti a matky, které se jim nevěnují, tak sem s nimi. Doposud to spolu souviselo.

Jestliže někdo opravdu dává přednost modelové situaci, kdy při havárii ve studené zimní noci a blátě /to není odtržené od života/ bude jeho žena vyprošťovat auto a měnit pneumatiku, zatímco on bude uvnitř vyděšeným dětem vyprávět pohádky, aby je ztišil, měla by to být věc jeho a možná, podle mne, zanedbatelné části populace. /Neměli bychom ještě zapomenout na americký typ bojovnic za osvobození ženy, které by nechaly na krku muži děti i auto a vědomy si svých práv se odebraly do nejbližšího baru./

Ale neměl by to prosazovat jako pravidlo pro ostatní. Myslím, také, že nikdo se zdravým rozumem netouží, aby se mužský personál z nedalekého autoservisu přesunul do jeslí a nažehlené sestřičky do šmíru pod auťáky. Třeba by svět mohl být tak, jak je: když chce ten nebo ta dělat dřevorubce, prosím, když na to má. Ale jen to proboha nepředělávat podle nějakých ideologických vzorů. Ony ty fyziologické rozdíly mezi mužem a ženou opravdu existují. Ukáže se to vždycky, když jde o život nebo o chleba, pak tyto diskuse velmi rychle odpadnou. Navíc popření fyziologické výbavy ženy pro výchovu dítěte a základních rozdílů ženského a mužského mozku a jejich funkcí je při všem, co je známo a co se budou výzkumníci ještě dlouho dovídat, trochu jako ty výroky francouzských akademiků před dvěma sty lety, že žádné kameny z nebe prostě nepadají.

Ale abych nebyl jen protivný. Na Britských listech je ohromné to, že pan Čulík může mít nerad některé názory, může je odmítnout, může zepsout i jejich nositele, i když to už není úplně čisté, ale jsme jen lidi. Důležité je, že je připustí a zveřejní. Tohle je myslím pro nás to nejpotřebnější v čem bychom se v té naší kotlince nechat poučit měli.

Jiří Sahula

OPH a pan Kotal (sic) s OPH jsou zrovna tak zaujati proti praci policie jako pan Pecina a pan Culik..Clanku ohledne demonstranti a policie bylo publikovano v BL vice nez dost.Ale marne budete hledat clanek lepe receno rozhovor s policajtama kterym bylo ublizeno ze strany demonstrantu.Pana Culika jsem se na to ptal asi pred 10 tydny.Odpovedel tehda ze BL maji omezene prostredky a tedy limit co mohou delat.Coz ja chapu.Ale na druhe strane nechapu proc teda BL a hlavne pan Pecina ale i pan Culik poukazuji pouze na praci policie a jak byla spatne provedena,ale uz neuvidite zminku nikde o tom ze policie neco udelala dobre.Neuvidite zminku o tom ze demonstranti pouzili exesivniho nasili vuci policii.Nebo ze se takove pripady snazil nekdo s OPH vysetrovat.Respektive OPH je zaznamenala ale to je vse co s nima udelala.

Uz se radeji nikdo nezminuje o tom ze spousty stiznosti ktere podala prave OPH a byli publikovany casto v BL ve jmenu ublizenych demonstrantu,ze se jednalo o smyslena jmena lidi kteri nikdy neexistovali.Lidi kteri maji kriminalni rekordy v jinych zemich.I to je BL znamo ( i jim to spousty ctenaru dokazalo a napsalo to BL).Vidite nekde zminku o tom v BL?Ne nevidite.Ale stale ctete o demonstrantech jak jim policie brutalne ublizila a jinak ublizovala.To mate na strankach BL denne.Co myslite jednma se o zaujatost BL nebo ne?

Pokud jste si precetl vcerejsi BL,a reakci pana pplk.JUDr.Martina Kloubka na clanek pana Peciny, ten nejlepe odhalil pravy zamer hlavne pana Peciny a jeho kvalitu jako novinar.Podobne clanky na praci BL byli publikovany v minulosti.Ale zadny z nich tak vystizne nevistihl zaujatost a primitivitu pana Peciny a celkovou uroven BL v posledni dobe.

Profesionalni novinarina se zaklada na faktech a ne mytech,jedna baba povidala druhe.Na vymyslech a fantazmagorii.Nebo ja sem si to nasel nekde v knihovne.Pouze fakta.Nic vic nic min.

To co se deje na strankach Bl v posledni dobe hlavne v clancich pana Peciny ma pramalo neco spolecneho i s amaterskou novinarinou.Natoz profesionalni.

S pozdravem

Jiri Sahula

Australia