Britské listy


úterý 13. února

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Vážná hrozba základním občanským právům v ČR:
  • Dvojí metr české policie: Trestní oznámení sdružení Meritum na INPEG Reakce - k Nikolaji Savickému o krizi v ČT:
  • Vnímání dutosvěta aneb jak to bylo doopravdy? (Jiří Svoboda) Česká politika (spíš handrkování v kuloárech) a Česká televize:
  • Dva poslanci ČSSD, dva názory aneb kdo je to "my"? (Štěpán Kotrba) Úroveň některých komentátorů českého tisku:
  • Ještě ke Kurasovi a jak informuje o BBC v Lidových novinách (Petr Sládeček) Televize v ČR a monopolní tendence:
  • Chce Vladimír Železný vytvořit centrální agenturu pro regionální televizní zpravodajství? (Petr Sládeček) Sčítání lidu:
  • Konkrétní otázky ke sčítání lidu (Daniel Tomek) Pilip a Bubeník:
  • Jak to, že poslanec Pilip převážel na Kubu peníze v době, kdy měl hlasovat v pražském parlamentu (Michal Šváb) Česká televize:
  • Člověk v tísni - kostlivec ve skříni ČT (Jindřich Dvořák) Reakce:
  • Psal Petr Jánský svůj komentář o vítězství televizních revolucionářů z Bohnic? (Martin Šorm) Reakce:
  • Antiglobalizační protesty: Kde berou BL přesvědčení, že policie bila jen nevinné (Martin Šorm)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • (Britské listy vycházejí v Praze, v České republice. Britské listy is published in Prague in the Czech Republic.) ISSN 1213-1792

  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Zde je adresa Britských listů.


  • Tady je minulé vydání Britských listů.

    Co je nového v České republice

  • Jako první článek dnešních Britských listů publikujeme závažný dokument, vypovídající neblaze o stavu demokracie a policie v ČR. Stav demokracie a míra svobody projevu v zemi se neposuzuje podle chování konformních občanů či úplatných a konformních redakcí televizního zpravodajství. Posuzuje se podle toho, jak se systém staví k občanům nekonvenčním. Hrozí vážné nebezpečí, že Viktor Piorecký a Alice Dvorská, mluvčí organizace Iniciativa proti ekonomické globalizaci, budou českou policií v této věci popotahováni, případně zadrženi a stíháni. Viz případ Madse Traerupa, dánského demonstranta: proti němu policie také neměla žádné důkazy, a přesto ho zadržovala skoro dva měsíce. Piorecký a Dvorská by se měli odvolat na Ústavu a odmítnout vypovídat. Jakmile s výpovědí budou souhlasit, postkomunistická česká policie si už nějakou záminku k jejich zadržení jistě najde. Znepokojující je skutečnost, že trestní oznámení sdružení Meritum v této věci je zcela obecně formulované podání: česká policie, která odložila konkrétními svědeckými výpověďmi a rozsáhlou dokumentací podloženou kauzu Ladronka, se však na základě tohoto podnětu rozhodla mluvčí INPEGU skutečně vyšetřovat! (JČ, TP)

  • Brilantní analýzu Jiřího Svobody o krizi v České televizi publikujeme na druhém místě Britských listů. Napsal ji jako reakci na text Nikolaje Savického (druhá část zde, třetí část zde) a poukazuje v ní na celou řadu přehlížených skutečností. Osobně jsem přesvědčen, že politické aspekty krize v České televizi byly a jsou skutečně tak závažné, jak je líčí Jiří Svoboda, ale byly do krize neústrojně vneseny především rebelujícími zaměstnanci, kteří se upřímně obávali reformy a tedy zpochybnění svých existenčních jistot. Tím, že "demonstrovali za svobodu projevu" (čti: za uchování svých pochybných prebend, za pokračující zneužívání veřejnoprávního zpravodajsví pro své osobní cíle) se dali všanc politikům a učinili se předmětem politických čachrů v parlamentě. - Neměl jsem čas napsat podrobnější rozbor textu Nikolaje Savického, který je zaujatý a pomíjí celou řadu závažných skutečností, a Jiří Svoboda mě předčil způsobem, jímž bych to sám nedokázal. Chci k Savickému dodat tedy jen pár drobností:
    • Fascinovalo mě, jak Nikolaj Savický a mimochodem i Milan Šmíd považují za vážnou chybu Ivana Kytky, který se poprvé pokusil zreformovat zpravodajství ČT v dubnu 1998, že Kytka zaměstnancům ČT řekl na rovinu, co zamýšlí udělat: předem je seznámil se svým projektem, a tak jim "dal do ruky munici proti čemu rebelovat". Správným balkánským způsobem, na něž jsou lidé v ČT zvyklí, by zřejmě bylo reformu utajit a realizovat ji až nenápadně a skrytě..., měl prý Kytka zaměstnance redakce zpravodajství poskupně utajovanými, plánovanými reformami překvapovat, aby proti němu nemohli intrikovat. (!) On jim ale důvěřoval a chtěl od nich konkrétní, tvůrčí, aktivní spolupráci. Zásadní chyba, že...

    • Nikolaj Savický nemůže mínit vážně své tvrzení, že za Ivo Mathého bylo zpravodajství ČT vyvážené...! Reportéři České televize neměli ani ponětí o pojmu vyváženosti, profesionálního objektivního úsudku a kritického odstupu od zpracovávaných témat. Nikdy v životě neslyšeli o tom, že politikovi je nutno dávat otázky z opačné strany politického spektra, a když se v pořadu pak moderátor obrátí na politika z opoziční strany, zase mu dává tvrdé otázky z opačné strany politického spektra. Princip, že reportér pokládá otázky v rámci diskuse a nikoliv proto, že o názoru, který vznáší, je snad osobně přesvědčen (to ani nesmí být, ani to na něm nesmí být vidět!) reportéři ČT nikdy neznali a nedodržovali, ani za Mathého, ani za dalších ředitelů. Vzpomínám na scény na chodbách na Kavčích horách při volebním vysílání v červnu 1996, kdy začínalo být zjevné, že Klausova ODS nezíská absolutní většinu, a na chodbě vykřikoval Ota Černý s hrůzou: "To je nový Únor." - Zpravodajství ČT nebylo profesionální nikdy, bylo postkomunistické, se vším, co to znamená.

    • O neformální struktuře řízení v České televizi svědčili všichni: Jakub Puchalský, Ivan Kytka, Jana Bobošíková, Jiří Hodač, Dušan Chmelíček měl dokonce ve svém projektu z ledna 2000, že tyto neformální rozhodovací struktury omezí. Nestalo se, socialistický kolos žije svým étosem dál.

  • Milan Šmíd vydal dvaadvacátou Louč. Kromě jiných zajímavých materiálů Louč obsahuje ostrý útok na redaktory Britských listů Tomáše Pecinu a Štěpána Kotrbu, které Šmíd obvinil z megalomanství a z toho, že z BL dělají politický a kulturní bulvár cibulkovského typu. Rozhodně doporučujeme! (TP) - Jeho argumentace je tentokráte, bohužel, hluboce pod úroveň, takže se za Milana Šmída stydíme. Koncem loňského roku Šmíd poukazoval na to, že vůbec nehodnotí zpravodajské pořady České televize (proč asi ne?) - jenže bez objektivního zhodnocení kvality zpravodajských pořadů ČT není žádný další úsudek ohledně nedávného vývoje v ČT možný. V postojích Milana Šmída cítíme bojácnost, strach, aby Šmída neodmítl pražský establishment, a právě proto se za něho stydíme - člověk takového kalibru nemá poklonkování zapotřebí. Co se týče srovnávání Britských listů s publikacemi Petra Cibulky, tato kritika nám od Milana Šmída taky připadá pro něho ztrapňující, nemyseli jsme si, že bude jeho argumentace tak chabá - zdálo se nám, že se Milan Šmíd snad dokáže odpoutat od ideologické zaujatosti. Britské listy však budou vždycky neúplatně hájit právo na svobodu projevu, ať je to u lidí, kteří jsou pro českou konvenční společnost tak "nepřijatelní", jako je třeba Viktor Piorecký či Alice Dvorská. Právě to, co se děje a bude dít těmto lidem, je důležitým měřítkem stavu české demokracie. - Jestliže Britským listům sdělí na dotaz, proč navzdory zákonným ustanovením tahá vysoký činitel Policie ČR oba tyto občany k výslechu až do Prahy a tento policista odpoví, v rozporu s našimi právními informacemi, že on pracuje u policie už dlouho, a tak nepotřebuje v této věci žádné poučování a bude si to dělat podle svého, jsou pak, obáváme se v tomto případě velmi relevantní i údaje z policistova osobního spisu podle Cibulky, pokud se prokáže, že jsou spolehlivé. Nejde o zatracování policisty kvůli ideologii, jde o to, zda svou minulostí nebyl tento policista poněkud profesionálně deformován, když jeho prvním impulsem je, zdá se, reagovat tak, že dosavadní policejní praxe má být nadřazena právu. - Vadí mně, když lidé nejsou schopni pochopit, že na skutečnost nelze nazírat podle ideologického mustru, ať už "pravicového" či "levicového". Vadí mně, když se k Britským listům během televizní krize hlásili stoupenci ODS jen proto, že se jim zdálo, že BL "přestoupily" k této straně, ačkoli předtím nemohli našemu časopisu pro systematickou kritiku ODS přijít na jméno. Podobně mi vadí i  "levicová" předpojatost u Milana Šmída. Hodnoťme fakta a odhoďme ideologické brýle. Jenže když on je ten tlak té české většinové společnosti tak silný a je tak těžké postavit se vzpříma a říct neúplatně vlastní názor. V přímém přenosu udělování novinářských cen, který se v Británii vysílal v sobotu na Channel Four, se vždycky před udělením cen v určité kategorii v předtočených záběrech vyjadřovaly známé britské osobnosti k nominovaným novinářům. O Poly Toynbee řekl konzervativní Lord Deeds, dnes už ctihodný stařec nad hrobem: "Tahle paní mě vždycky svými analýzami rozčílí ze všech novinářů nejvíc - až do běla. Je skutečně vynikající." - Přeju Milanu Šmídovi, aby v České republice vznikla brzo taková atmosféra, aby mohl být na svůj nezávislý názor, protiřečící všem konvencím, jako Poly Toynbee před lordem Deedsem hrdý a nemusel se ztrapňovat bojácnými a argumentačně nepromyšlenými texty, jaké publikuje tento týden ve své poslední Louči. - Pozoruhodná je také (komunistická? - určitě naprosto nepluralitní) představa pana Šmída, že by se jaksi mohl publikací svých článků v nějaké publikaci vůči konvenčnímu konsensu zkompromitovat, protože by snad lidi usoudili, že se nějak názorově shoduje s šefredaktorem, s nímž ve skutečnosti nesouhlasí. Představa, že by mohl existovat list pluralitní, který je schopen v rámci diskuse tolerovat veškeré názory, je zřejmě nad chápání Milana Šmída. Rozumím Janě Bobošíkové, že odmítá poskytovat rozhovory televizním vzbouřencům, protože ti se svým zaujatým vysíláním zdiskreditovali a ten, kdo jim poskytne rozhovor, nikdy nemůže mít záruku, jak neeticky to zneužijí ke svým propagandistickým účelům (viz reportérka ČT zaznamenaná v sobotnímu pořadu, jako vysvětluje Pioreckému: "Říkejte si, co chcete, my si to už sestříháme...") Britské listy ovšem nikdy nikomu cenzurou nevyhrožovaly, takže zůstává jen obava, že by jaksi mohla Milanu Šmídovi zkazit u pražských kolegů a kamarádů reputaci jejich průraznost a otevřenost. V normální společnosti by se tím Šmíd spíš honosil... (JČ)

  • Čulík se nechal nachytat! V souvislosti s tímto článkem konstatuje Ivan Světlík z Londýna:

    Pane Culik - v sobotu jste se nechal nachytat! A ja skoro taky, jenze moje zena ma ostrejsi zrak, nez ja & vy a zrejme mnoho dalsich divaku. Alastair Campbell nema tak dobry smysl pro humor, jak bychom si radi mysleli - nebyl to na podiu on, ale imitátor!

    Poznámka JČ: Zjistím - zdá se to ale, pokud to tak skutečně bylo, dost nesystematické, a tedy nepravděpodobné - jiné známé osoby, které předávaly ceny, byly zcela autenticky samy sebou.

  • Petr Sládeček nebyl spojencem Jiřího Hodače. Před časem jsme v BL publikovali informaci, že Rada ČT plánovala Jiřího Hodače obklopit profesionály jako Kateřina Fričová, Jana Bobošíková, Petr Schwarz a Petr Sládeček. Znovu to opakoval Nikolaj Savický ve své analýze. Petr Sládeček z Londýna k tomu konstatuje, že ho v této věci nikdo nikdy neoslovil a že "nebyl tedy spojencem Jiřího Hodače".

  • Oprava. Úvahu Tomáše Peciny v poznámce pod včerejším textem Karla Mašity uvádí na pravou míru Jana Dědečková:

    Myslím si, že nemáte pravdu s Beznoskou. S tím p. Hodač zahájil jednání, protože jsme o něm hovořili na Radě, když Paluska vypověděl poslušnost. Beznoska byl jedním z kandidátu na GŘ. Nikdo z nás ho předtím neznal, ani Hodač. Měli jsme pouze jeho údaje z přihlášky. Rozhodoval se mezi ním a Kralertem, ale Kralerta posléze zavrhnul kvůli vyšetřovacímu auditu, protože byl finančním ředitelem za Puchalského a nechtěl, aby někdo audit zpochybňoval.

    K poznámce TP, že volba Beznosky byla velice nerozumná, konstatovala dále Jana Dědečková:

    Ano, to jsme pochopili později, když Zeman hřímal v parlamentu. Ale musel byste poznat pana Hodače blíže, jinak to nelze pochopit. Pan Beznoska mu nabízel sám odchod a pan Hodač trval na svém, že není možné někoho zatracovat jen na základě dohadů.

  • Zprávy z normálního světa, kde policie zasahuje i proti poslancům, si povšimla Jana Dědečková. Shodou okolností se to odehrálo v pondělí v 7 ráno jen pár kilometrů od místa, kde jsou redigovány Britské listy:

    OKENKO DO NORMALNIHO SVETA

    Demonstranti obsadili vjezd do namorni zakladny Faslane ve Skotsku, kde kotvi britske nuklearni ponorky. Mezi protestujicimi byl i labouristicky poslanec Dolni snemovny George Galloway. Vojaci zavolali POLICII, nebot v  normalnim svete POLICIE v takovych pripadech zasahuje, a to bez dlouhych reci kolem. Pan poslanec odmitl uposlechnout vyzvy, aby skoncil s  protizakonnym jednanim a odesel. Byl tedy na miste zatcen a ctyri POLICISTE si ho odnesli jako pytel brambor.

    Nepochybuji o tom, ze o zasahu rozhodl nejaky mistni velitel POLICIE a ze ho ani nenapadlo konzultovat ministra vnitra nebo snad samotneho Blaira, jak je v nekterych jinych castech Evropy zvykem.

    Poznámka JČ: Britská policie je decentralizovaná, nemá žádné ústřední celostátní vedení - aby nemohl vzniknout policejní stát. Nejvyšší jsou regionální velitelé, velicí jednotlivým samostatným regionálním policiím, kteří nad sebou mají až ministra vnitra.

  • Sčítání lidu k Ústavnímu soudu. Britské listy v pátek podaly ústavní stížnost, jíž usilují o zákaz sčítání lidu, domů a bytů a o zrušení příslušného zákona. (TP)

  • Otázka pro Karla Březinu. Využili jsme webové tiskovky ("webovky") Českých novin a položili otázku ministrovi bez portfeje Karlu Březinovi:

    Vláda ve středu napomenula tisk, že informuje nevhodně o připravovaném sčítání lidu, domů a bytů. Věděla ale vláda o tom, že dotazníky se dostanou do rukou soukromé firmě bez patřičné bezpečnostní prověrky, nebo se to dozvěděla až z médií? V případě, že platí druhá možnost, dovolím si vyslovit vážné pochybnosti o kompetenci této vlády k vydávání podobných doporučení...
    Tomáš Pecina, Britské listy

    Ministr odpověděl:

    Nevím jakou bezpečnostní prověrku máte na mysli. Firma je vázána mlčenlivostí a za porušení jsou vysoké sankce. Vláda byla podrobně informována předsedkyní Českého statistického úřadu a vyslechla si i názory představitelů Úřadu pro ochranu osobních údajů. Na základě podrobné diskuse rozhodla o svém stanovisku.

    Připadá vám, že se odpověď s otázkou jaksi minula? Nám také... (TP)

  • V pátek 9. 2. 2001 vyšla kniha Britských listů o vzbouření v České televizi. Kniha se jmenuje V hlavních zprávách: Televize. Fakta, která před vámi zatajili. Najdete v ní všechny důkazy "podvratné činnosti" Britských listů proti České televizi (viz článek člena managementu ČT Nikolaje Savického). Kniha je to výbor z textů publikovaných v Britských listech. Vyšla v pražském nakladatelství ISV, Kafkova 42, Praha 6, tel. 2432 1098.

  • Studii Miroslava Brady o základních principech televizního zpravodajství publikujeme v angličtině na tomto místě. Petr Sládeček z Londýna, který nám ji zprostředkoval, k tomu dodává:

    Skutecne si myslim,ze by mela byt doporucenou nebo snad i povinnou cetbou vsem redaktorum z 'oteenky' , zejmena pak pasaze o 'konstrukci reality' ve zpravodajstvi.

  • Zde je celý třísekundový záznam prchajících policistů ve formátu AVI (pozor, 3,5 MB!). Zdá se, že jsou na něm k poznání všichni tři policisté, kteří křivě svědčili proti Madsi Traerupovi. S jistotou to však určit nemůžeme, k tomu bychom museli mít k dispozici kvalitnější záznam. (TP)

  • Žádáme podle zákona přesné, podrobné a otevřené informace o financování jednotlivých pořadů (včetně např. i odměn pro jejich moderátory) a informace o platové škále v České televizi. 25. ledna 2001 vstoupil v platnost a zároveň nabyl účinnosti zákon č. 39/2001 Sb., který mění zákon č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím tak, že povinnými subjekty ve smyslu tohoto zákona jsou nyní rovněž "veřejné instituce hospodařící s veřejnými pro­střed­ky". Z toho vyplývá, že se povinným subjektem stala i Česká televize. Žádáme proto na základě zákona o svobodném přístupu k informacím o  údaje týka­jící se hospodaření České televize, viz tento text. Také chceme od ČT vědět, za jakých finančních okolností v ní působí organizace Člověk v tísni, viz zde.

  • Štěpán Kotrba podal trestní oznámení na neznámého pachatele, který zveřejnil ve vysílání pořadu Fakta České televize dne 15.1. výpisy z účtů mobilních telefonů členů Rady ČT:

    "Neboť tyto informace jakožto telekomunikační tajemství požívají ochrany podle § 84, odst. 3, písm. c), zákona č. 151/2000 Sb. o telekomunikacích a v odst. 2 téhož paragrafu je stanovena povinnost mlčenlivosti pro každého, kdo se je dozví, vzniká podezření, že popsaným skutkem byl spáchán trestný čin neoprávněného nakládání s osobními údaji podle § 178, odst. 2, trestního zákona, přičemž v úvahu přichází zpřísněná trestní sazba podle odst. 3, písm. b), tohoto paragrafu, jelikož předmětný skutek byl spáchán televizním vysíláním."

    Viz o tom v BL zde. (JČ)

  • "V České republice je nebezpečno". Jan Čulík je šokován tím, co televizní vzbouřenci provedli za poslední měsíc, selháním českých "elit" i indolentní reakcí většinové české společnosti. Píše o tom zde.

  • Mé zoufalství: Jak jsem přivedl do ulic 100 000 lidí. Upozorňujeme také na tuto souhrnnou analýzu televizní rebelie od Jana Čulíka, která původně vyšla anglicky v časopise Central Europe Review. (Nejnovější tragický vývoj v české společnosti shrnuje JČ anglicky v dnešním vydání časopisu Central Europe Review na tomto místě.)

  • Nynější hlubokou krizi v České televizi sledujeme od jejího počátku před Vánoci; všechny dosud zveřejněné články k této problematice najdete v v chronologickém archivu Britských listů.

  • Kořeny konfliktu v České televizi. Vzhledem k tomu, že v české společnosti vládne obrovská neznalost o tom, co je podstatou nynějšího konfliktu o Českou televizi, upozorňujeme na tuto analýzu Jana Čulíka, která podrobněji osvětluje, jak a proč krize vznikla, jak byla politicky zneužita a jak jí byla zmanipulována nemyslící a neinformovaná veřejnost.

    Kdo se zajímá o podstatu nynější krize, nechť se podívá na rozhovory Britských listů s Ivanem KytkouJanou Bobošíkovou o České televizi z roku 1998. (Též v knize ...jak Češi jednají, Milenium Publishing, 2000, která se podrobně věnuje kořenům krize v  ČT, informace viz níže; v žebříčku nejprodávanějších titulů knihkupectví Kosmas se v posledních čtrnácti dnech tato kniha opět vrátila na první místo.) - V tematickém archivu Britských listů naleznete za poslední cca tři roky pod heslem "sdělovací prostředky, Česká televize" více než 800 článků a analýz o ČT. Ukazují, jak vznikl nynější problém.

  • Podle slibu zveřejňujeme plný text zprávy kontrolní skupiny o situaci v TS Brno, zaznamenávající korupční praxi, za niž je odpovědný jeho šéf Zdeněk Drahoš. Zpráva je zde (soubor RTF, 284 KB), zde je digitální podpis ve formátu PGP.

  • Sponzorování Britských listů. Ozvala se zatím řada čtenářů s různými nápady, o jejichž realizaci budeme uvažovat. Někteří čtenáři OPAKOVANĚ navrhují, že by byli za Britské listy ochotni rozumnou, nepříliš vysokou částku platit. Snad realizovatelnou částkou by bylo cca 1000 - 1500 Kč ročně. To je zajímavá myšlenka, ale na to, abychom získali k dispozici dostatečné prostředky k řádnému financování profesionální investigativní práce, by muselo pravidelných dárců být větší množství. Proto by nás zajímalo, kolik z několika tisíc pravidelných čtenářů Britských listů by bylo ku prospěchu české společnosti ochotno přibližně takovouto částkou na provoz Britských listů pravidelně přispívat a  způsobit tak jejich profesionalizaci a posílení jejich nezávislosti. Své názory prosím pište do redakce tohoto listu. (JČ)

  • Hledají se nápady, jak získat sponzorování pro Britské listy. Pokud máte nápad, jak efektivně a systematicky finančně sponzorovat Britské listy, napište do redakce tohoto listu. Vydáváme tento deník už téměř pět let každý všední den zadarmo, se značným vypětím. Vzhledem k velkému pozitivnímu vlivu, jaký vykonává na českou společnost, by mělo být možné získat nezávislou finanční podporu, která by mohla vést k dalšímu zefektivnění práce BL ve prospěch české společnosti (dosavadních pět let pracují novináři Britských listů pro tento deník zadarmo až po ukončení svého normálního, každodenního zaměstnání). Firma Internet Servis, na jejímž serveru jsou Britské listy umístěny, neumí pro ně získávat placenou reklamu. Musejí tedy existovat jiné možnosti - nebo že by česká společnost skutečně nedokázala k vlastnímu prospěchu financovat elitní nezávislý analytický internetový deník?

  • Katedra slovanských studií Glasgow University vypisuje nyní jako každoročně konkurs na studijní místo lektora češtiny na školní rok 2001/02. Vybraný uchazeč obdrží roční stipendium 6000 liber a bude si moci během pobytu na Glasgow University vypracovat roční postgraduální thesi pro získání titulu MPhil. Hledáme bohemisty s ukončeným vysokoškolským vzěláním v kombinaci s libovolným dalším oborem, nejvhodněji angličtinou či ruštinou. Uchazeči by měli mít dobrou znalost angličtiny. Podrobnosti najdete na adrese http://www2.arts.gla.ac.uk/Slavonic/CzechLektor01.htm.

  • Znovu aktuální kniha. Druhý výbor z  Britských listů ...jak Češi jednají (Milenium Publishing, Chomutov, 580 stran) lze objednat v internetovém knihkupectví Kosmas přímo na této adrese.

    Dovíte se v ní mnoho o interních problémech České televize a proč jsou pořád odvolávání její generální ředitelé. Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a  českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný.)


  • Recenze právě česky vydané hry holandského autora Jeroena van den Berga "Žena podle Schopenhauera od Michaely Černé je na tomto místě.

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://blisty.internet.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a  Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zdezde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://blisty.internet.cz /prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a  hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Dvojí metr české policie

    Trestní oznámení sdružení Meritum na INPEG

    Upozorňujeme na tento velmi závažný dokument, vypovídající velmi neblaze o stavu demokracie a policie v ČR. Stav demokracie a míra svobody projevu v zemi se neposuzuje podle chování konformních občanů či úplatných a konformních redakcí televizního zpravodajství. Posuzuje se podle toho, jak se systém staví k občanům nekonvenčním. Hrozí vážné nebezpečí, že Viktor Piorecký a Alice Dvorská, mluvčí organizace Iniciativa proti ekonomické globalizaci, budou českou policií v této věci popotahováni, případně zadrženi a stíháni. Viz případ Madse Traerupa, dánského demonstranta: proti němu policie také neměla žádné důkazy, a přesto ho zadržovala téměř dva měsíce. Piorecký a Dvorská by se měli odvolat na Ústavu a odmítnout vypovídat. Jakmile s výpovědí budou souhlasit, postkomunistická česká policie si už nějakou záminku k jejich zadržení jistě najde.

    VELMI ZNEPOKOJUJÍCÍ je skutečnost, že trestní oznámení sdružení Meritum v této věci je zcela obecně formulované podání: česká policie, která odložila konkrétními svědeckými výpověďmi a rozsáhlou dokumentací podloženou kauzu Ladronka, se však na základě tohoto podání rozhodla mluvčí INPEGU skutečně vyšetřovat! (JČ, TP)

    MERITUM (dále jen sdružení) je právnickou osobou - občanským sdružením s cílem mimo jiné sledovat dodržování lidských práv a základních svobod a dodržování principů občanské společnosti a zákonnosti.

    Předsednictvo sdružení v reakci na řádění kriminálních živlů v ulicích Prahy ve dnech 25. až 27. září 2000 se rozhodlo podat toto oznámení s úmyslem urychlit nalezení a potrestání osob, jež jsou organizátory a podněcovateli násilí a nepokojů probíhajících v Praze v těchto uvedených dnech.

    s Při zhodnocování skutečností nasvědčujících páchání trestné činnosti vycházelo předsednictvo především z informací z médií, tedy televize, rozhlasu a tisku. Dále vycházelo z informací uveřejněných na internetových stránkách Sdružení Inpeg (Iniciativa proti ekonomické globalizaci).

    Skutečnosti, ze kterých sdružení vychází:

    Ve dnech 25. až 27 září 2000 proběhla v Praze organizovaná jednání osob projevující se zejména:

    1. Jednáním spočívajícím v účasti na hromadném a organizovaném úmyslném napadání přísluníků Policie České republiky a Městské policie hlavního města Prahy se zjevným úmyslem násilím působit na výkon pravomoci veřejného činitele a pro tento výkon, a to se zbraní (zejména dřevěné tyče, dlažební kostky a další hmotné předměty vrhané na uvedené příslušníky). Tímto jednáním byla způsobena újma na zdraví policistů, novinářů a dalších osob vyskytujících se v místě nepokojů nebo těžká újma na zdraví a způsobena škoda na majetku soukromém a veřejném dosahující nejméně větší kody, podle odhadu médií však zjevně škody velkého rozsahu.

    2. Jednáním spočívajícím v účasti na hromadném a organizovaném úmyslném vydání v nebezpečí újmy na zdraví fyzických osob a nebezpečí vzniku škod na majetku fyzických a právnických osob házením zápalných lahví (tedy s úmyslem zapálit či způsobit požár) a házením předmětů způsobilých zranit fyzické osoby (zejména příslušníky policie a další přítomné osoby). Tímto jednáním byla způsobena těžká újma na zdraví policistů a dalších osob a škoda velkého rozsahu na majetku soukromém (fyzických a právnických osob) a veřejném (obce Praha a příslušných shora uvedených městských částí).

    3. Jednáním spočívajícím v účasti na hromadném a organizovaném úmyslném zvyšování obecného nebezpečí (jednání ad 2), tedy ve stupňování jednání popsaném ad 2); a dále jednáním spočívajícím v úmyslném organizovaném ztěžování činnosti ke zmírnění a odvrácení obecného nebezpečí, spočívajícím zejména v organizovaném rušení telekomunikačního provozu vysílaček Policie České republiky značky Matra vysílači elektromagnetického signálu (rušičkami) umístěnými na dopravních prostředcích.

    4. Jednáním spočívajícím v hromadné a organizované úmyslné účasti na napadání jiných osob (například obyvatel Prahy, novinářů, účastníků výročního zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky nebo účastníků pokojných demonstrací, nezúčastnivších se násilí) s úmyslem hrubým způsobem rušit shromádění občanů a dalších osob (Výroční zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky).

    5. Jednáním spočívajícím v účasti na organizovaném a hromadném úmyslném napadání fyzických osob (zejména příslušníků Policie České republiky a Městské policie hl. m. Prahy, novinářů) s úmyslem ublížit jim na zdraví útokem pomocí zbraně (zejména tyče, dlažební kostky, zápalné lahve). V řadě případů k újmě na zdraví či těžké újmě na zdraví došlo.

    6. Jednáním spočívajícím v účasti na hromadném a organizovaném úmyslném omezování osobní svobody fyzických osob, kdy bylo účastníkům Výročního zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky bráněno ve svobodném pohybu po hlavním městě Praze blokováním dopravních prostředků, ulic a dopravních tepen, dále blokádou budov, a to zejména budovy Kongresového centra a sousedících administrativních budov.

    7. Jednáním spočívajícím v účasti na hromadném a organizovaném úmyslném vyhrožování účastníkům Výročního zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Účastníkům zasedání pohrůžkou těžké újmy spočívající v nemožnosti svobodného pohybu a uzavření v Kongresovém centru, respektive pohrůžkou násilí, s cílem donutit účastníky rozhodnout o zrušení shora uvedených institucí. V souvislosti s naplněním výhrůžek uvedených shora byla způsobena škoda velkého rozsahu na soukromém a veřejném majetku jednáním popsaným pod dalšími body.

    8. Jednáním spočívajícím v účasti na hromadném a organizovaném úmyslném omezování účastníků Výročního zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky ve výkonu jejich práva na pokojné shromáždění pohrůžkami násilí a těké újmy spočívající v nemožnosti svobodného pohybu a uzavření v Kongresovém centru.

    9. Jednáním spočívajícím v účasti na hromadném a organizovaném úmyslném poškozování věcí jiných osob, zejména soukromých fyzických a právnických osob a obcí (Praha a shora uvedené městské části) s cílem takové věci zničit či učinit neupotřebitelnými pro jejich původní účel (likvidace chodníků, cest, silnic, veřejného osvětlení, zábradlí a dalších veřejných instalací). Uvedeným jednáním byla způsobena škoda velkého rozsahu.

    Sdružení se domnívá, že jednáními sdružením neztotožněných fyzických osob uvedenými shora byly naplněny skutkové podstaty těchto trestných činů:

    1. trestný čin útok na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 a), b), odst. 2 a), b), c) a případně i odst. 3 trestního zákona;

    2. trestný čin obecného ohrožení podle § 179 odst. 1, odst. 2 a), b), c) trestního zákona;

    3. trestný čin obecného ohrožení podle § 179 odst. 1, odst. 2 a), b), c) trestního zákona;

    4. trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1, 2 trestního zákona;

    5. trestný čin ublížení na zdraví podle § 221, odst. 1, 2 c), případně § 222 odst. 1, případně § 223 nebo § 224 trestního zákona;

    6. trestný čin omezování osobní svobody podle § 231 odst. 1, 2, 3 a případně odst. 4 trestního zákona;

    7. trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1, 2 a), b), c), d), popřípadě odst. 3 trestního zákona

    8. trestný čin porušování svobody sdružování a shromažďování podle § 238a odst. 1 trestního zákona

    9. trestný čin poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1, 2 c), d), popřípadě odst. 3 trestního zákona

    Sdružení se domnívá, že jednání popsaná shora nebyla náhodná, nýbrž že s ohledem na některé skutečnosti (např. barevné odlišení proudů osob dopouštějících se těchto jednání při jejich přiblížení Kongresovému centru, "výbava" takových osob zbraněmi - tyčemi apod. a ochrannými prostředky dovezenými zahraničními osobami i ze zahraničí a dopředu připravenými, organizované rušení telekomunikačního systému Policie ČR, atd.) se jednalo o jednání organizované, jež má své organizátory, návodce a pomocníky. Bez činnosti organizátorů, návodců a pomocníků by k jednání shora popsaným vůbec nemohlo dojít, resp. by k němu nedolo v rozsahu a formě, jak se udála.

    Z uvedeného důvodu se sdružení domnívá, že došlo k naplnění skutkové podstaty trestných činů shora uvedených týkajících se jednání ad 1) a 9), a to sdružením neztotožněnými osobami ve fázi přípravy, a neztotožněnými osobami jako účastenství ve formě pomoci, návodu a organizace.

    V souvislosti s výše uvedeným sdružení uvádí, že z médií zjistilo i další následující skutečnosti. Fyzické osoby Viktor Pioretský a Alice Dvorská, které byly novináři nejčastěji tázány jako osoby reprezentující organizátory, resp. jako organizátoři shromáždění osob vyústivších v jednání popsaném shora ad 1) a 9), a jako reprezentanti sdružení Inpeg (Iniciativa proti ekonomické globalizaci), veřejně v médiích (televize, tisk) se přihlásily k některým shora popsaným jednáním (např. ad 6), 7), 8) jak výše popsáno). Uvedené osoby veřejně podněcovaly k některým jednáním (omezení účastníků Výročního zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky v jejich pohybu jejich zablokováním v Kongresovém centru, dokud uvedené instituce nezruší apod.). Navíc některá jednání shora popsaná veřejně schválily, když však tato jednání naplnila skutkovou podstatu shora uvedených trestných činů (omezení účastníků Výročního zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky v jejich pohybu jejich zablokováním v Kongresovém centru, dokud uvedené instituce nezruší apod.).

    Z uvedeného důvodu mohlo dojít k naplnění skutkové podstaty trestného činu podněcování podle § 164 trestního zákona a trestného činu schvalování trestného činu podle § 165 odst. 1 trestního zákona.

    Žádáme, aby shora uvedené skutečnosti orgány činné v trestním řízení prověřily a v případě, že podle zjištění orgánů činných v trestním řízení došlo k naplnění skutkových podstat trestných činů shora popsaných, žádáme o příslušný právní postup. Zároveň žádáme o vyrozumění, jak bylo s tímto podnětem naloženo.

    V Praze dne 28. září 2000. Mgr. Jaroslav Novák, advokát v plné moci, za sdružení MERITUM

    Za správnost: Jaromír Piskoř, tajemník sdružení MERITUM.


    Vnímání dutosvěta aneb jak to bylo doopravdy?

    Krize ČT: další pokus o předběžnou rekapitulaci

    Jiří Svoboda

    „…Když se na celou krizi v ČT z přelomu let 2000/2001 podíváme s odstupem, zjistíme, že výrok Václava Havla o podobnosti počátku této krize s komunistickým pučem roku 1948 má mnohem hlubší opodstatnění, než se mohlo zdát v době, kdy jej prezident republiky vyslovil…“, - napsal člen managementu ČT, Nikolaj Savický ve více, než třicetistránkovém textu „Krize ČT: pokus o předběžnou rekapitulaci aneb Česká televize: tak to tedy bylo? No nazdar!“, který byl publikován v Britských listech. (První část zde, druhá část zde, třetí část zde)

    N. Savický podává ucelený a bezesporu inspirativní přehled posledního bezmála desetiletí vývoje České televize, který (na rozdíl od předchozích apologetických statí téhož autora, zveřejněných v BL) nepostrádá sebereflexi instituce a poukaz na letité kořeny současné krize. Překvapivou výjimku tvoří pasáže, kde se uchyluje k pokleslé argumentaci a slovníku IV. cenové skupiny (emocionálně silně podbarvené výpady proti J.Bobošíkové a V.Valterové). V těchto pasážích jsem nabýval dojmu, jakoby je za vzdělaného a kultivovaného autora formuloval někdo jiný.

    Situaci ve zpravodajství v období druhé poloviny 90. let posuzuje N. Savický dosti příkře: „…Za touto konzervativní fasádou se však skrýval nedostatek koncepce, nepřehledný sled pravomocí a odpovědností. Významnou slabinou tehdejšího zpravodajství ČT bylo chaotické nebo spíše žádné řízení agendy, k němuž významně přispívala neustálá rotace moderátorů a vedoucích vydání mezi jednotlivými pořady a naprosto nedostatečná odborná specializace jednotlivých redaktorů…“.

    Na jiném místě pak poukazuje na uměle pěstovanou nekritickou atmosféru, která se patrně podílela na pozdějším profesionálním selhání: „Ve snaze udržet v ČT populární moderátory a reportéry přitom tehdy Ivo Mathé a Petr Studenovský neustále a mnohdy nekriticky hájili zaměstnance redakce zpravodajství před kritikou, a to nejen navenek, ale i uvnitř samotné ČT…“.

    Přesvědčivý je i popis špatného fungování producentského systému: „Vzhledem k velkým pravomocím producentů v rámci producentského systému ČT však přetrvávaly podobné problémy v publicistických pořadech. Tak se stávalo, že v jediném týdnu vysílaly profilovou reportáž na totéž téma bez předchozí domluvy nebo koordinace Události, pražský S-magazín (původně Stíny, později Nadoraz), ostravská Klekánice a brněnské Souvislosti. Trvalo prakticky až do druhé poloviny roku 1996, než se podařilo dosáhnout alespoň rámcové koordinace a spolupráce mezi týmy, které tyto pořady připravovaly…“.

    N. Savický naznačuje rozsah problémů tzv. producentského systému v oblasti publicistiky. Nezabývá se obdobnými problémy, které existují ve všech dalších programových oblastech. Jaké asi musí být sebeobranné schopnosti (v podmínkách ČT zjevně nefunkčního) producentského systému, že se k jeho zásadní změně do dnešního žádný generální ředitel neodhodlal? A pokud na J. Puchalského padlo na podzim 1999 byť jen podezření, že by o něco podobného mohl usilovat, byl do dvou měsíců z křesla generálního ředitele vymeten.

    To je ale téma na samostatnou diskusi.

    Chronická nemoc bez terapie

    N. Savický podal ve svém textu svědectví, že si je vědom skutečného rozsahu věcných, strukturálních i systémových chyb vnitřního chodu i vnějších vazeb ČT. Pro schizoidnost situace je však patrně příznačné, že v témže textu diskvalifikuje každého, kdo se pokusil (či dal jen najevo, že by se mohl pokusit) o koncept reformy této instituce („…vršil chybu na chybu, těžce poškodil pověst ČT a drastickým způsobem narušil její fungování…“ - o J.Puchalském).

    Na jiném místě autor (možná bezděky) poskytuje velmi plastický obraz situace, do jaké se v ČT dostávali členové top-managementu, pokud se chtěli pokusit o zásadnější změny: „Další chyby se dopustil Ivan Kytka, když dnem svého nástupu bez konzultace s Jakubem Puchalským zveřejnil svůj projekt reformy zpravodajství. Ten v zásadě obsahoval některé rozumné myšlenky, ale byl natolik neslučitelný s dosavadní praxí a přitom tak obecně formulovaný, že nutně musel vzbudit nedůvěru v redakci zpravodajství… Možná už tento projekt nastartoval proti Ivanu Kytkovi první vlnu odporu, která koncem dubna a počátkem května 1998 ještě výrazně zesílila.“

    Ivan Kytka nakonec odešel.

    N.Savický se v textu rád a často ohání konfúzním pojmem „odborná veřejnost“, připomínajícím analogii nepolitické politiky, řízené elitou odborníků bez mandátu a odpovědnosti. Přitom se jen nepřesvědčivě vyrovnává s faktem, že valná většina této „odborné veřejnosti“ (včetně mne) měla a má ve vztahu k ČT a jejímu rozpočtu nepřehlédnutelné osobní zájmy, které nepochybně moderují i vztahy k členům managementu na různých úrovních. Jednoduchý argument, že by se většina lépe uživila v komerční televizi, je demagogický a na první pohled neobstojí. Většinu formátů, o kterých je řeč, komerční televize, financované pouze z reklamy, nevyrábějí. A již vůbec neposkytují, byť jen zlomkově srovnatelný, prostor velkým externím producentům programů, jaké si kapacitně za plné kontroly dokážou vyrobit ve vlastní produkci.

    Ledacos však může v této souvislosti napovědět dopis z 11.8.2000, kterým J.Hodač doprovodil svou rezignaci na funkci ředitele zpravodajství:

    „Nemohu se smířit s tím, že v ČT začínají nabývat velkého vlivu lidé mimo oficiální strukturu managementu, kteří získávají stále více faktické moci a zasahují už i do každodenního chodu instituce, aniž za své činy nesou odpovědnost před očima veřejnosti. Jak víte, patřím mezi ty manažery, kteří se tomu brání z principiálních důvodů…“.

    S nepochybně zneklidňujícím jádrem Hodačova zdůvodnění se zatím nepokusil vyrovnat nikdo. Apologeti poměrů se uspokojili konstatováním, že J.Hodač v řídící funkci selhal a musel odejít. Přitom by mělo být prioritním zájmem analytika, aby se pokusil definovat, kdo byli tito vlivní „lidé mimo oficiální strukturu managementu“, kteří „zasahovali už i do každodenního chodu instituce“. Hodačovo tvrzení se ovšem dotýká poměrů v exponované době, která je autorem vydávána za idylický čas konsolidace poměrů…

    V dalším textu N.Savický výčtovou metodou dokazuje, že ČT je po léta nezastupitelnou veřejnou službou v oblasti kulturních a vzdělávacích pořadů i původní dramatické tvorby. Vlamuje se do otevřených dveří - bylo by přece absurdní, kdyby ČT za koncesionářské poplatky ve výši více než 4 mld. Kč ročně takové programy nevyráběla.

    Namísto pokusu o zřetelnou definici „programu veřejné služby“ a výrobního programu, který by byl této veřejné službě podřízen, konstruuje pak autor katastrofické vize dalšího vývoje, které nemají žádnou oporu v realitě a jsou jen řečnickými otázkami, na které jsou jasné odpovědi:

    „…Je samozřejmě možné nechat český film zaniknout nebo živořit kdesi na okraji. Je možné upustit od toho, aby se natáčely hodinové televizní dokumenty na zdánlivě naprosto okrajová témata, neboť: koho dnes zajímají osudy legionářů z 1. světové války nebo oběti StB z 50. let? Není nutné produkovat televizní seriály, zpracovávající významná česká literární díla 20. století, které jsou sice hojně sledované, ale také velmi nákladné. Jen statisticky mizivé procento diváků bude postrádat v televizním vysílání české opery nebo vážnou hudbu. A večerníčky? Vždyť Tom a Jerry poslouží stejně dobře...“.

    Kdyby N.Savický nebyl tak dobře informovaný a nebyl tak zdatným analytikem, mohl bych se domnívat, že jde o náhodný emocionálně podbarvený zkrat uvažování - v jeho případě jde však v této souvislosti o vědomou demagogii. Není třeba předkládat strašidelné vize příchodu barbarů, kteří chtějí uvedené programy zničit. Zato by bylo velmi užitečné poukázat na formáty, které s „veřejnou službou“ nemají vůbec nic společného a jsou v programové koncepci ČT dlouhodobě provozovány, i když jsou na řemeslně lepší úrovni srovnatelné programy vyráběny komerční televizí.

    Neméně užitečný by byl pokus o definici vztahu „veřejné služby“ a sledovanosti, který je pro chod ČT podle mne vztahem klíčovým.

    Stranou pozornosti autora zůstávají i ostře kritické hlasy osobností, které snad (na rozdíl od členů bývalé Rady) nelze podezírat z neinformovanosti, či zavilého nepřátelství vůči ČT a pražskému kulturnímu prostředí:

    „…Nejsem sám, kdo je partou z ČT cenzurován - Vláďa Merta, Kristina Vlachová je zásadně vysílána těsně před půlnocí, aby její pořady o vyšetřování (nevyšetřování) a nesouzení Grebeníčka st. za zvěrstva v Uherském Hradišti, o nečinnosti ÚDV apod. nemohl nikdo vidět, stejně tak další. Jsou to ti samí producenti a dramaturgové, kteří dnes stojí v čele vzpoury - od chvíle, kdy se jim zhroutil svět zajišťující jim jejich mocenské a občas i cenzorské pozice pod ochranou nepříliš odborného ředitele Chmelíčka…“ - píše režisér M.Vadas.

    "…Nanalhávejme si, že skutečné, skutečně existující palčivé problémy posledního postsocialistického mastodonta, kterým Česká televize je, lze řešit mítinky a vykřikováním hesel. Je třeba střízlivé a solidní (a možná i bolestné) diskuse o podobě instituce jakou ČT je, o jejím organizačním uspořádání, její personální vybavenosti, jejím ekonomickém zabezpečení, o dlouhodobé programové koncepci. ČT prožívá systémovou krizi již delší dobu…" - napsal v prvních dnech roku 2001 jeden z vedoucích tvůrčích skupin ČT, Rudolf Růžička.

    A do třetice:

    "…Nemohu se navíc přidat k lidem, mezi jejichž vůdci je řada těch, kteří se v rámci televize chovali zištně, kterým bylo zcela lhostejné, v jakém rámci pracují a jejichž tvorba byla vždy konformní a závislá na vkusu producentů, dramaturgů a tzv. většinového diváka. Jedná se také o osobnosti, které - myslím, že především z přesvědčení - podporovali ve svých pořadech zájmy politických stran a rozhodně se přitom nejednalo jen, či většinou o zájmy ODS a ČSSD. "Statečně" se nyní projevují i lidé, kteří se projevují statečně pouze v davu a kteří se nedokáží chovat principiálně sami za sebe, v každodenním životě…" - napsal dramaturg a režisér Jan Gogola ml.

    Jak to bylo doopravdy…?

    Analýza, kterou N. Savický předložil čtenářům BL, svědčí velmi výmluvně i o něčem jiném. V okamžiku, kdy se odpoutá od interní televizní problematiky a pokouší se pojmenovat startovací mechanizmy, jež vyústily do prosincové a lednové krize, používá zkratkových a vnitřně rozporných tvrzení.

    Na jedné straně cituje jako zcela opodstatněný výrok Václava Havla o podobnosti počátku televizní krize s komunistickým pučem roku 1948 (který zcela nedvojsmyslně evokuje představu rozsáhlého politického spiknutí), na druhé straně se pokouší hybatele konfliktu banalizovat: „…Ukazuje se, že stačí jmenovat do Rady ČT jedinou odborně nekompetentní, ale zato dostatečně razantně jednající ženu, aby bylo možno v neuvěřitelně krátké době ohrozit provoz, pověst i budoucnost dosud důvěryhodné a bez větších problémů fungující instituce veřejné služby…“.

    Jana Dědečková mohla nepochybně sehrát významnou roli v rozhodování Rady o odvolání generálního ředitele, že by se jí ovšem mohlo zdařit „…v neuvěřitelně krátké době ohrozit provoz, pověst i budoucnost dosud důvěryhodné a bez větších problémů fungující instituce veřejné služby…“, tomu se každý soudný člověk zdráhá uvěřit.

    První fáze - věcné problémy

    Na jednání Rady a její kompetentnost můžeme mít jistě velmi kategorické názory. Chceme-li být však seriosní (nikoli pouze propagandističtí), měli bychom se vyrovnat i s věcnou stránkou dokumentů, které z jednání Rady vzešly:

    „První spor nastal, když Rada v červnu generálního ředitele vyzvala, aby jí podal zprávu, jak naplňuje jednotlivé body svého projektu, který předložil v rámci výběrového řízení. V tomto projektu mimo jiné stojí:

  • "Příprava nového Statutu ČT" (do 29. 2. 2000) jako výchozího dokumentu ČT a jeho předložení Radě ke schválení.

  • "Příprava nového Organizačního řádu ČT" (do 31. 3.).

  • "Zavedení pravidel přípravy vysílacího schématu" (do 31. 3.).

  • "Přijetí pravidel pro nezávislé producenty" (do 28. 4.) atd.

    Po předložení materiálu "Projekt Česká televize v roce 2000 a nejblíže následujících letech po čtyřech měsících praxe" byla Rada nucena konstatovat, že řada bodů projektu není naplňována. Mnohé slibované dokumenty nebyly zpracovány (a předkládány Radě) nebo byly zpracovány opožděně či ve velmi problematické podobě.

    Rada takový způsob práce a komunikace jednoznačně odmítla, konstatovala, že generální ředitel neplní termíny stanovené v projektu, a vyžádala si další podklady…“

    (Zpráva pro Stálou komisi pro sdělovací prostředky Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky z ledna 2001).

    Z textu je zřejmé, že existovaly věcné problémy, které se staly zdrojem napětí mezi Radou a generálním ředitelem ČT.

    Jestliže N.Savický uvádí, že: „…Předchozí Rady ČT nikdy nesáhly k tak drastickému opatření, jakým je odvolání generálního ředitele ČT, a to dokonce ani tehdy, když byly důsledky jeho činnosti pro ČT naprosto katastrofální…“, vystavuje tím bezděky předchozím Radám velmi nelichotivé vysvědčení a dodává na vážnosti tvrzení, že předcházející Rady schvalovaly rozpočet ČT na požádání během několika hodin a o chod instituce se nezajímaly, ani když „důsledky byly pro ČT katastrofální“.

    Generální ředitel ČT, D.Chmelíček musel pochopit nejpozději 29. srpna 2000, kdy J.Dědečková navrhla jeho odvolání (Rada tento bod nakonec nezařadila na jednání), že tato Rada pasivní nebude a při eskalaci konfliktu se nebude zdráhat své právo využít a o odvolání GŘ reálně jednat.

    Na zasedání 19.září 2000 s generálním ředitelem a finančním ředitelem ČT se „…přítomní členové Rady ČT M. Mareš, V. Erben, P. Kabzan, P. Hájek, J. Kratochvíl, M. Rejchrt jednomyslně usnesli, že Rada ČT žádá vedení o zpracování vyrovnaného hospodářského výsledku ČT na příští rok a zároveň žádá GŘ o vypracování materiálu, ve kterém budou objasněny případné důsledky…“.

    Druhá fáze - příprava politické hry

    GŘ ČT D.Chmelíček rizika, spojená s konfrontačním postupem, rozhodně nepodceňoval. A nepodceňovali je ani „mediální odborníci“ všech politických stran (bylo by naopak nenormální, kdyby se o situaci nezajímali). Z povahy věci byl velmi dobře informován i prezident V.Havel (i kdyby prvotní iniciativa nebyla na jeho straně, zájem kancléře a bývalého generálního ředitele ČT I.Mathého je mimo jakoukoli pochybnost).

    Zdánlivě nepochopitelná ostrá konfrontační strategie, kterou D.Chmelíček ve vztahu k Radě zvolil nejpozději od počátku října 2000, získává logickou strukturu v okamžiku, kdy si ji uvedeme do souvislosti se zárukami politické podpory, o nichž se od poloviny října v souvislosti s bobtnající „televizní krizí“ na nejrůznějších úrovních mluvilo zcela otevřeně.

    Není bez zajímavosti, jak politické souvislosti popíše začátkem ledna 2001 režisér M.Vadas: „Volba Jiřího Hodače nebyl politický puč - ten se odehrál už dávno předtím, když Chmelíček extenzivně přijímal zpět do televize bývalé „nepostradatelné a oddané profesionály“ z éry Mathého a další jím doporučené osoby se „správným US smýšlením“ (nemám nic proti US, ale nesmí se zmocňovat veřejné televize!)…“

    Přesto nevylučuji, že přání mohlo být otcem myšlenky a informace o politických garancích šířilo a především zveličovalo nejbližší okolo generálního ředitele, mimo jiné jako nástroj odstrašení členů Rady a utlumení určitých rozpaků, které konfrontační kroky vzbuzovaly v některých členech managementu ČT.

    „Typická byla například situace kolem Statutu ČT, který měl být jako základní dokument České televize vypracován již koncem února a předložen Radě ke schválení … Na zasedání 18. října Rada konstatovala, že je připravena opravený návrh Statutu v předložené podobě schválit, ale požadovala zapracování jedné drobné úpravy týkající se jeho příloh. V podstatě šlo o práci na pět minut, ale předložení konečné verze trvalo generálnímu řediteli dalších pět týdnů. Definitivní návrh Statutu byl po dalších urgencích Radě předložen 21. 11. Ta však ke svému překvapení zjistila, že se neshoduje s verzí, kterou již předběžně připomínkovala a že obsahuje některé nové formulace. Statut proto opět neschválila a vyslovila nespokojenost s jeho přípravou. Vezmeme-li v potaz, že šlo o krátký dokument v rozsahu několika málo stran, který měl být ze strany ČT důkladně zpracován již koncem února, musí být zřejmé, jakým způsobem Dušan Chmelíček pracoval a jak komunikoval s Radou…“. (Zpráva pro Stálou komisi pro sdělovací prostředky Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky z ledna 2001).

    V externích krocích D.Chmelíček a jeho nejbližší okolí souběžně vytvářeli příznivé podmínky pro svou podporu u velkých producentů a některých tvůrců. D.Chmelíček ustavil jakousi "vzdoru-Radu" (poradní sbor, sestavený z veřejně známých osobností), z níž se v době otevřeného konfliktu vytváří roznětka dramatické medializace.

    N.Savický zdůrazňuje význam konference „ČT - věc veřejná“, která se uskutečnila 25. listopadu 2000 v Kongresovém centru v Praze. „Rada ČT v té době už jednala takovým způsobem, že sama dokázala vyvolat velmi silnou podporu Dušanu Chmelíčkovi. Stačí příznačný detail: řada nejvýznamnějších pozvaných filmových tvůrců se z účasti na konferenci nejprve omluvila pro časové zaneprázdnění. Jak se však blížil termín této akce a zesiloval tlak Rady ČT na Chmelíčkovo odvolání, vzrůstal z jejich hlediska praktický význam konference … Konference se stala v podstatě manifestem podpory české kulturní veřejnosti Chmelíčkovu vedení ČT a není náhodné, že nakonec dala jméno iniciativě, která se zformovala po jeho odvolání proti Radě ČT.“

    Pominu-li poněkud úsměvnou formulaci o „…v podstatě manifestu podpory české kulturní veřejnosti…“, která má poněkud archaizující intonaci, N. Savický, s velkou dávkou skromnosti, opomenul v textu poznamenat, že patřil k duchovním otcům zmíněné konference, organizované zcela otevřeně jako P.R. akce na podporu D.Chmelíčkovi. Tato akce pak (včetně názvu) vytvořila gravitační pole pro přenesení střetu do celospolečenské roviny.

    Byl konflikt nevyhnutelný?

    Z „interních televizních důvodů“ podle mého přesvědčení nevyhnutelný nebyl. Nikdo však nepochyboval o tom, že se klíčem k této otázce stane rozpočet na rok 2001, který podléhal schválení Rady. Připomeňme si, že 19.9.2000 se Rada jednomyslně usnesla na požadavku vyrovnaného hospodářského výsledku ČT na další rok. Navzdory vcelku pochopitelné netrpělivosti Rady byl rozpočet GŘ ČT předložen až 5.12.2000. A navzdory usnesení Rady byl koncipován a předložen jako schodkový ve výši cca 455 mil. Kč.

    „…vím, proč a jak vznikl v nepřijatém rozpočtu ČT schodek (mimochodem plně krytý z rezerv ČT). Nesouhlasím s jeho výší a domnívám, že z velké části nemusel v rozpočtu vůbec figurovat…“, píše ve své analýze N. Savický. O tom „proč a jak“ tento schodek vznikl, v textu už další zmínku nenajdeme. Obestřeno záhadou zůstává i to proč půl miliardový schodek, který „…z velké části nemusel v rozpočtu vůbec figurovat…“, byl do návrhu rozpočtu zapracován, přestože bylo zřejmé, že ho Rada neschválí a ČT bude nejspíše hospodařit v rozpočtovém provizóriu.

    Názor N.Savického zřejmě v té době částečně sdílel i FŘ ČT, jak je zřejmé ze dvou zmínek v zápisech Rady, odvolávajících se na jednání s FŘ Paluskou: „Na základě jednání s finančním ředitelem Paluskou dne 4.12. 2000 o návrhu rozpočtu na rok 2001, Rada ČT považuje dopis generálního ředitele za irelevantní, neboť neodpovídá obsahu a smyslu jednání s finančním ředitelem. Rada vzala na vědomí informace FŘ o stavu rozpočtu ČT na rok 2001. Rada žádá GŘ, aby jí do 8.1.2001 předložil návrhy FŘ, týkající se možných úspor v rámci rozpočtu…“ (Zápis ze dne 19.12.2000 - GŘ D.Chmelíček byl sice v té době již odvolán, ale až do jmenování nového ředitele byl stále ve funkci. Korekci rozpočtu následně odmítl.).

    „Dle názoru členů Rady byl návrh rozpočtu velmi stručný a jednotlivé položky nebyly podrobněji specifikovány. Radě nebyly dodány tyto dokumenty, potřebné k její kontrolní činnosti:

  • Schválený plán na rok 2000 (původní a odsouhlasený Radou ČT).

  • Průběh změn původního prováděcího plánu za rok 2000.

  • Schválené vysílací schéma na rok 2001.

  • Organizační změny v průběhu roku 2000.

  • Schválený výrobní úkol 2001 (nové formáty, rozpočtové plány na pořad).

  • Plán investic na rok 2001 - schválený plán investic 2000 a jeho plnění…

  • Plán generálních oprav 2001 - schválený plán oprav rok 2000 a jeho plnění.

  • Struktura nákladů podle činností - schválený plán na rok 2000 a očekávaná skutečnost 2000…“

    (Zpráva pro Stálou komisi pro sdělovací prostředky Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky z ledna 2001).

    Necituji zde tuto Zprávu, jako „zdroj pravdy“; N.Savický se však s fakty a důvody v ní uvedenými ani nepokouší vyrovnat. Místo toho se jinak pečlivý, s čísly a daty pracující analytik, v pasážích, souvisejících s touto rozhodující epizodou, uchyluje k podezřele formulačně i argumentačně pokleslým závěrům: „Připočteme-li k tomu těsné vztahy Jany Dědečkové “s přítelkyní Kateřinou Dostálovou”, začíná se rýsovat ona smrtící skupinka našeptávačů, která nevědomou a předpojatou majitelku penziónu postupně proměnila v hybatelku největší pohromy v dějinách televizního vysílání veřejné služby v ČR…“.

    Tyto pasáže působí dojmem, jakoby se autor pracně snažil zastřít argumentační mezery, přes jejichž spoje se logicky musíme dostat k identifikaci příčin a následků, přerůstajících z Kavčích hor do „celospolečenské krize“ - tak nazval „televizní drama“ senátor J.Zieleniec na mimořádné schůzi Senátu v prvních dnech roku 2001.

    Ostří hoši netančí

    Předcházejícími odstavci se pokouším na faktech doložit dvě hypotézy:

  • GŘ ČT, D.Chmelíček se na konfrontaci s Radou cílevědomě připravoval.

  • Přestože musel tušit, jaké to bude mít důsledky, předložil Radě takový rozpočet a v takovém stavu, že si předem uzavřel cestu ke kompromisu.

    „GŘ Dušan Chmelíček byl odvolán 12. 12. 2000 v tajném hlasování, které předepisuje zákon o ČT (sedm hlasů pro odvolání, jeden se zdržel, jeden proti). Důvody k jeho odvolání byly následující:

    Neprůhledná hospodářská politika a deficitní rozpočet na rok 2001.

    Neplnění úkolů vyplývajících z písemného projektu, který předložil v rámci výběrového řízení.

    Manažérská selhání.

    Špatná komunikace s Radou, znemožňující jí vykonávat její kontrolní funkci danou zákonem.“

    (Zpráva pro Stálou komisi pro sdělovací prostředky Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky z ledna 2001).

    Není jistě bez zajímavosti, že až do dnešních dnů postrádáme veřejně publikované, věcné a argumentačně podložené stanovisko bývalého GŘ D.Chmmelíčka nebo jeho nejbližších spolupracovníků k důvodové zprávě, jejímž prostřednictvím Rada vysvětlila motivy, které ji vedly k jeho odvolání.

    Místo jakékoli věcné polemiky následovalo:

  • Prohlášení Nezávislé odborové organizace ČT: "Rozhodnutí o odvolání Chmelíčka je skandální…".

  • Devět členů neformálního poradního sboru (jmenovaného D.Chmelíčkem pro tento účel na jedno použití (?) jen s cca třítýdenním předstihem) vyzvalo Poslaneckou sněmovnu k odvolání Rady ČT. Jména známých herců vzbudila pozornost potřebnou k nastartování eskalace.

  • Ministr kultury, Pavel Dostál přichází s výbušným prohlášením:"…Politici chtějí ovládat média…!". Říká-li něco takového člen kabinetu, patrně ví, o čem mluví. Tak si jeho prohlášení nutně vyložila odborná i neodborná veřejnost.

    Argumenty Rady byly překryty masivní přelitím „lokálního problému“ do celospolečenského rozměru.

    17. prosince vzniká sdružení "Česká televize - věc veřejná" (název iniciativy byl v rámci P.R. akce připraven a ověřen o necelé 3 týdny dříve, při Konferenci o ČT). Formuluje požadavek na okamžité zastavení výběrového řízení na nového generálního ředitele; okamžité odvolání stávající Rady ČT a volbu nové Rady. Prohlášení apeluje na kandidáty na funkci generálního ředitele, aby stáhli kandidaturu. (K tomu je nutno dodat, že do doby zvolení nového ředitele zůstával podle zákona ve funkci odvolaný ředitel. Na otázku: cui bono? není možné pominout strukturu vztahů autorů prohlášení k rozpočtu ČT nebo bezprostředně ke špičkové manažerské funkci.).

    Přímý účastník ustavující schůze „ČT - věc veřejná“, režisér M. Vadas, popisuje konsensus „odborné veřejnosti“ v poněkud méně slavnostním osvětlení než N.Savický:

    „V rozpravách okolo zákona o ČT se pohybuji již déle než rok a dost dlouhou část této cesty jsem prožil krok za krokem s Janem Šternem a Janem Krausem, které jsem pozval do restaurace, ve které 17.12.2000 vznikla první rebelující petice. Tam se naše cesty poněkud rozešly. Snažil jsem se horkokrevné revolucionáře upozornit, že ten text, který dopředu připravili, by měl být detailně diskutován a zbaven nepravdivých tvrzení. . . Byl jsem horkokrevnými kolegy okřiknut s tím, že na slovíčkách nezáleží, není čas, musíme do vysílání, vzhůru k vítězství . . . Pro petici z 17.12. 2000 jsem nehlasoval nejen já, ale i Jan Gogola ml. a jedna blondýna z Unie překladatelů, které se rovněž nezdál text plný polopravd a lží. Teď revolucionáři jsou ve vysílání, ale o profesionalitě a vyváženosti jejich relací, neřku-li mítinků může mluvit jen slepý a hluchý. O vysílání Bobovize nemá cenu mluvit vůbec, to nejsou regulérní podmínky novinářské práce…“.

    Na citované ustavující schůzi se vynořují obrysy příštích událostí. Jeden z nejvlivnějších účastníků prohlašuje: "Pojďme do ulic! Jen tak lidi přesvědčíme, že je situace vážná!". O den později mluvčí sdružení a členka vrcholového managementu ČT nevyvrací možnost krátkodobého protestního přerušení vysílání ČT: "Vysílal by se nějaký titulek o tom, že chceme, aby ČT byla nezávislá. Teď se budeme během dne ještě domlouvat dál. jak to přesně bude vypadat. Uvažovalo se i o tzv. "garážích", to znamená o shromáždění zaměstnanců ČT…".

    Opakovaně bylo v různých souvislostech spekulováno o důvodech přítomnosti bývalého GŘ ČT I. Mathého na ustavující schůzi iniciativy (redaktor ČT ho vestřihl do zpravodajského šotu, jak mizí za křídlem dveří). Spekulace o nabídce come-backu byly podle mne zcela liché. I. Mathé bezpochyby přišel nikoli v minulé, nýbrž v současné funkci - kancléře. Měl za úkol tlumočit shromážděným sympatie prezidenta V. Havla, který je následně dal zřetelně najevo? Měl je podpořit…?

    V logice tohoto vývoje se k protestům proti odvolání D. Chmelíčka připojila iniciativa "Děkujeme, odejděte!" a "Impuls 99".

    Jestliže jeden ze členů sdružení „ČT - věc veřejná“ ve vysílání Radiofóra řekl: "Zákony jsou tady od toho, aby se respektovaly, ale taky jsou tady od toho, aby se v určité době začaly porušovat, když se překročí Rubikon. A ten Rubikon se tady překračuje v tento okamžik…", vyjádřil pouze trochu hrubozrnnějším slovníkem tezi, kterou o pár dní později formuloval V.Havel do tvaru pověstného „ducha zákonů“.

    Výhybka byla nastavena na politickou konfrontaci, včetně volání po demonstracích (první byly sezvány na 19. resp. 21. prosince).

    Je zřejmé, že jmenování Jiřího Hodače hrálo v základním eskalačním procesu jen malou roli. Snad trochu vyděsilo některé redaktory zpravodajství - jedni tvrdí, že důvodem zděšení byly předchozí špatné zkušenosti; jiní jsou přesvědčeni, že redakci (bez ohledu na vnitřní animozity) stmelil strach ze strukturálních a systémových změn, s nimiž se Hodač netajil.

    N. Savický tvrdí, že J. Hodač měl být pouze reprezentační postavou a vlastní chod ČT měla podle představ Rady zajišťovat trojice K.Fričová, P.Sládeček a J.Bobošíková (i když se mi tento triumvirát zdá být plodem přehnané představivosti autora, pro ČT by určitě nebyl prohrou).

    Hodač však nedostal sebemenší šanci - redaktoři ČT mu na uvítanou oznámili, že ho jako generálního ředitele neuznávají a nebudou ho respektovat.

    N.Savický popisuje situaci realisticky: „Z iniciativy redaktorů zpravodajství ČT se 20.prosince 2000 odpoledne v reakci na neuváženou volbu Jiřího Hodače ustavil Krizový výbor zaměstnanců ČT. V Událostech bylo téhož dne vysíláno stanovisko redaktorů. Obrazovka ČT, ale nejen ČT, se od té chvíle stala v příkrém rozporu se zákonem o provozování rozhlasového a televizního vysílání a tehdy platným zákonem o ČT bojištěm … Pokud se “vzbouřenci” dostali od 20. prosince 2000 mimo rámec zákona, pak je nové vedení hbitě dohnalo a od 23. prosince 2000 začalo s velkorysým porušováním zákonů také…“

    Hodač se spolehl na to, že ho státní moc podpoří při vynucování práva. To bylo nerealistické. Zejména pak fatálně podcenil skutečnost, že se televizní drama už před jeho jmenováním stalo zdrojem daleko mocnějších tektonických sil politické scény.

    Energie pracně vygenerované vlny nesměla být promarněna.

    Není kouře bez ohně

    V popředí scény se neomylně objevují tváře, které sehrály hlavní roli na přelomu let 1997/98 v souvislosti s tzv. „švýcarským kontem“ ODS, pádem Klausovy koaliční vlády a ustavení tzv. vlády odborníků. Tentokrát se tito aktéři zabydlují ve velínu ČT, obsazeném redaktory, a horlivě se podílejí na programu demonstrací. Když senátor Jan Ruml euforicky zvolal: „Hrrr na ně!!“, bohužel zapomněl vysvětlit koho tím asi myslel a ponechal tak příliš velký prostor naší představivosti.

    Sestavu agilně doplnil ministr kultury, Pavel Dostál. Byl prvním politikem, který již 14. prosince (!!) prohlásil, že: "…Politici chtějí ovládat média…!". Tímto výkřikem předběhl nejen progresivní spolustraníky P.Buzkovou a zpočátku desorientovaného S.Grosse a V.Špidlu, ale i všechny politiky US, a stal se tak „razícím štítem“ energie, nasměrované zcela nedvojsmyslně proti „opoziční smlouvě“ a ODS.

    Výrok senátora J.Zieleniece na mimořádné schůzi Senátu v prvních dnech roku 2001, kterým naostro, bez servítku přešel od mikroklimatu ČT rovnou k „hluboké celospolečenské krizi“, velmi zřetelně obnažil, o co ve skutečnosti jde.

    N.Savický se ve své analýze úzkostlivě snaží dokazovat, že konflikt byl vyvolán výhradně intelektuálně nezpůsobilou Radou a neměl (alespoň do konce roku 2000 - přesněji do 8.1.2001) bezprostřední politické motivace. Autor mohl situaci nazírat z bezprostřední blízkosti a musel bych ho podezírat z příliš velké naivity, nechápavosti a sebestřednosti, abych mu uvěřil.

    Spor o generálního ředitele ČT se podle očekávání a přání zasvěcených, kteří GŘ D.Chmelíčka utvrzovali v neústupném postoji a střetové strategii, rychle transformoval do roviny politického konfliktu. Obrazovka ČT úspěšně plnila roli organizující báze, která poskytla rychlé informace, šířila autoritu a popularitu vůdců, vytvářela jednoduchá, emocionálně brisantní hesla (Ohrožení svobody slova! Ohrožení poslední nezávislé televize! Naše televize! atd.). a zprostředkovala i manipulativní politickou orientaci poukazem na představitele těch politických stran, kteří jsou s redaktory ČT solidární a tedy i hájí ohroženou svobodu slova.

    Vrcholem nepolitické politiky bylo prohlášení předsedy US na Václavském náměstí, že se stydí za to, že je politikem.

    Předem byl vytvořen personifikovaný „obraz nepřítele“, což je pro organizování efektivního „pouličního zákonodárství“ jednou ze základních podmínek. Na demonstracích se objevily nachystané portréty „nepřátelských politiků“ a hesla s čistě politickými požadavky (ukončení opoziční smlouvy; předčasné volby).

    Dá se jen spekulovat o tom, zda původním záměrem bylo vyvolat prostřednictvím „pouličního zákonodárství“ rozpad opoziční smlouvy a menšinové vlády s příslibem podpory do řádných voleb po její restrukturalizaci (tento záměr otevřeně publikoval jeden z poslanců KDÚ-ČSL), nebo opakování modelu z prosince 1997 s následným ustavením vlády odborníků do mimořádných voleb. Z hlediska KDÚ-ČSL a US by poslední řešení mělo svou logiku s ohledem na úspěch v senátních volbách - klima v červnu 2002 už nemusí být tak příznivé.

    Uvedené hypotézy nejsou zdaleka pouze spekulativní. Velmi přesvědčivě to dokazuje i poučné svědectví poslance PS I. Davida (publikované nedávno v Britských listech) o uzavřeném jednání klubu poslanců ČSSD a manipulacích, směřujících k orientaci na společné hlasování s US a KDÚ-ČSL.

    Cesta k vládní krizi byla zablokována dohodou poslaneckých klubů ČSSD a ODS při hlasování o znění Zákona o ČT.

    Jedinou politickou obětí se nakonec stal K. Kühnl, který se dal vlákat do pasti pódiových vystoupení při provozování pouličního zákonodárství, což byl zcela určitě jeden z důvodů jeho nepřijatelnosti jako leadera Čtyřkoalice. Volba C.Svobody byla zároveň vstřícným gestem k možné povolební vládní spolupráci s ČSSD.

    Osamělý dav ve virtuálním světě

    Opakované pokusy některých politiků a nepolitických politiků měnit výsledky parlamentních voleb prostřednictvím pouliční demokracie nejsou bez rizika. Stejně jako cílevědomé a dlouhodobé podlamování veřejné důvěry v zastupitelské sbory. Část veřejnosti se dřív či později nechá zlákat představou, že z každodenní frustrace lze vyváznout jakousi volební zkratkou, kterou navíc doprovázejí písně a slzy štěstí sdílené pospolitosti a totemních fangliček.

    Pro postindustriální společnost je příznačný rozšiřující se prostor svobodné volby a odpovědnosti jedince za vlastní život na straně jedné a příliv nezvládnutelné masy informací bez hierarchie na straně druhé. Oba tyto jevy působí jako stresová zátěž (dvojnásob v postkomunistických státech, kde byla populace dlouhodobě vystavena zcela opačným vlivům) a vytvářejí příznivý psycho-sociální terén pro manipulaci.

    Nemalá část české veřejnosti je náchylná a falešným sebeprojekcím a exaltovanosti (jde o jev, který má pevné historické kořeny v transformaci reálného společenského života do prostoru divadelních kulis v době národního obrození). Snadno se identifikuje s hesly a vůdci a tuto identifikaci vydává za projev své nezcizitelné vůle.

    Na počátku 90tých let se tento jev projevil velmi názorně (svědčí o tom rozsáhlé průzkumy veřejného mínění) ve schizmatu mnoha lidí mezi deklarovanou ideologickou orientací (pravicová orientace) a reálným společenským zájmem, vázaným na přerozdělovací procesy a setrvačnou sílu v zabezpečovací povinnost státu (levicová orientace).

    Toto schizma je jedním ze zdrojů rozsáhlé frustrace významné části společnosti, která se cítí být podvedena sociálním vývojem posledních deseti let, personifikovaným nyní do ODS, aniž by si připouštěla, že podvedla především sama sebe falešným očekáváním. Toto selhání, vlastní vina a odpovědnost, jsou vytěsňovány z vědomí a emocionální energie vytěsnění se mění v intenzívní nepřátelství vůči nabídnutému „obrazu viníka“ - nejlépe se pak pro tento účel hodí subjekt, který byl v minulosti předmětem adorace.

    Lidé se zbavují vlastní odpovědnosti za svůj život, kterou s překvapivou lehkostí přesouvají do rukou politiků. „Obdiv“ k politické straně a „nenávist“, která ho střídá, stejně jako nekritická „láska“ k politickému vůdci, proměněná ve vyhrocený odpor, jsou příznakem vážného psychosomatického onemocnění společnosti a zároveň i selhání intelektuální a politické elity, které na těchto procesech nezodpovědně parazitují.

    Frustrací je ovšem postižena i sama intelektuální (umělecká, žurnalistická) elita, projevující jen malou ochotu k reflexi své role a sociálního postavení a v duchu národně-obrozenecké tradice sentimentálně zahleděná do charismatického oparu z let 1989/90. I v této skupině panuje rozpolcenost mezi tržním chováním (v krajní podobě sebeprezentace v reklamě na cokoli) a patetickou pozicí svědomí národa. Mezi klubem zanícených vyznavačů ODS a V.Klause z první poloviny 90tých let a pozicí svrchovaných soudců a moralizátorů politické scény a společenského vývoje. Zřejmé je i pokušení mocí bez mandátu a odpovědnosti.

    Míra frustrace a komplementární sklon k hostilitě předurčuje vnímavost části veřejnosti k problémům virtuálního světa a jejich symbolickým řešením. Rozsah této vnímavosti, který prokázala causa ČT, je podle mne alarmující.

    Sumasumárum - bilance ztrát

    Během půldruhého měsíce, od poloviny prosince roku 2000, bylo silně narušeno už tak dost chabé právní vědomí společnosti. Bylo prohloubeno zpochybnění vynutitelnosti práva.

    Někteří příslušníci intelektuální a politické elity zvěstovali občanům poselství, že zákony nejsou ani v plně pluralitní, demokratické společnosti závazné a shledá-li část veřejnosti, že se domnívá, že jsou špatné, není třeba je respektovat.

    O změnu platných zákonů je možné usilovat pouličním zákonodárstvím.

    K dosažení cílů, o kterých si určité skupiny občanů myslí, že jsou ušlechtilé a pro společnost prospěšné, je možné použít i prostředky, které odporují zákonům a zásadám právního státu.

    Výsledky všeobecných voleb nejsou dostatečným zdrojem legitimity, pokud se část občanů domnívá, že by politická reprezentace, vzešlá z těchto voleb, měla v Poslanecké sněmovně uzavírat jiné dohody, než jaké uzavírá.

    Legitimita politické reprezentace, vzešlá ze všeobecných voleb, je srovnatelná s legitimitou nepolitických odborníků, o nichž se část veřejnosti domnívá, že by mohli řídit správu státu lépe než politici.

    Výčet ztrát, obsažených v těchto poučkách, by se dal ještě rozšiřovat…

    Závěrem

    N.Savický ve své analýze píše: „Když se na celou krizi v ČT z přelomu let 2000/2001 podíváme s odstupem, zjistíme, že výrok Václava Havla o podobnosti počátku této krize s komunistickým pučem roku 1948 má mnohem hlubší opodstatnění, než se mohlo zdát v době, kdy jej prezident republiky vyslovil…“.

    V zásadě s autorem souhlasím. Jen bychom si měli do této tajenky správně dosadit její aktéry.

    Dva poslanci, dva názory

    aneb kdo je to "my"?

    Štěpán Kotrba

    Tyto dvě odpovědi přišly jako reakce na 
    závažný článek Ivana Davida, odhalující zákulisí ´handrkování´ poslaneckého klubu ČSSD při přípravě zákona o České televizi. Zda jsou i reakcí na skandální odpověď  Ing. Zdeňka Škromacha, posoudí čtenáři Britských listů sami...

    Poslanec Radko Martínek:

    Musím bohužel konstatovat, že je neuvěřitelné, že je přetiskovánzápis z uzavřeného jednání poslaneckého klubu. Bohužel to svědčí o disciplinovanosti a prozíravosti některých kolegů. Vzhledem k tomu, že jsem vždy hájil zásadu (a podle ní jsem se také řídil), že je třeba říkat svůj názor jasně a kritizovat vždy tehdy, kdy je kritika zapotřebí (avšak věci, které jsou vnitřní záležitostí ČSSD, by se měly řešit uvnitř ČSSD a ne prostřednictvím médií), nemohu se nijak obšírně vyjádřit k zmiňovanému článku. Omezím se proto na konstatování, že dle mého vidění je článek v mnoha směrech nepřesný a mnohdy se do něj promítají i osobní názory autora na jednotlivé osoby.

    Můj postoj k televizní krizi je zcela zřejmý a jasný. Způsob konkursu a výběr ředitele byl skandální a chování našich zástupců v radě jenom dokládá mou tezi, že pro některé lidi z ČSSD není opoziční smlouva prostředkem k  dosažení našich programových cílů, ale konečným cílem veškerého chování a  jednání. (nutno podotknout, že většinu členů mediálních rad navrhovala a  schvalovala jejeich niominaci bývalá místopředsedkyně pro mediální politiku ČSSD Petra Buzková - pozn. koš) Na druhé straně chování redaktorů a jejich příznivců překročilo v mnoha směrech základní pravidla rozumu. Jednání čtyřkoalice bylo zcela  účelové, o čemž svědčí nejen chování některých senátorů, ale i  hlasování v Poslanecké sněmovně, kdy nejdříve nehlasovali pro přechodná ustanovení zákona (odvolání Hodače) aby vzápětí v Senátu shodili celý zákon mimo přechodná ustanovení. Můj závěr je jasný, jediní, kteří měli opravdový zájem na  vyřešení krize jsme byli my (kdo je to my - Škromach a nebo David? - pozn. koš), by» a» bude zvolen jakýkoliv ředitel je naivní se domnívat, že se objektivita zpravodajství vůči ČSSD změní k lepšímu. Cesta k vyvážené, nestranné veřejnoprávní televizi není přes zákon či ředitele, ale je to dlouhodobý proces postupného usazování demokratických principů v naší společnosti. Důležité pro mne je, aby ČSSD měla svůj vlastní nezávislý a hlavně jednotný (po diskuzi) postoj a názor, což ostatně není záležitost jenom tohoto případu.

    Poslanec Mgr. Miloslav Kučera, mediální expert ČSSD:

    Článek kolegy Davida je poměrně přesným a vskutku autentickým popisem průběhu událostí v  kauze ČT v poslaneckém klubu ČSSD začátkem ledna 2001. Škoda jen, že I.David neví (protože logicky vědět nemůže), co se odehrálo v druhé polovině prosince. Tehdy  totiž nebyl zatažen do hry celý klub ČSSD, ale pouze někteří poslanci, pověření realizací mediální politiky. A nepochybně by byly zajímavé "paměti" člověka, který přišel do PS v půli roku 96, zažil ještě tzv. "Grygarovu" Radu a závěr ředitelské éry I.Mathé a následně Radu "Jirákovu" včetně jejího pádu , tvorbu Rady "Marešovy", jakož i jmenování a odchody Jakuba Puchalského i Dušana Chmelíčka  - přičemž se mu postupně dařilo vidět do širších souvislostí. Svůj odraz to mělo a  má i v boji o základní podobu zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, který měl též svoji předehru v tiskovém zákonu a má svoje vedlejší souvislosti v  zákonech o České televizi i Českém rozhlasu. Na takové paměti však není vhodná doba... (Myslíme si, že lepší dobu pan poslanec vskutku nenajde, a pokud by se odhodlal napsat svůj pohled na mediální scénu, Britské listy jej rády otisknou - pozn. koš) Jedno je však zcela zřejmé. V epizodě s názvem "Česká televize" jde nepochybně též o vnitropolitickou orientaci ČSSD a boj o její další vývoj.

    To už je však jiný příběh...


    Ještě ke Kurasovi a jak informuje o BBC v Lidových novinách

    Petr Sládeček

    Clanek Benjamina Kurase o BBC jsem cetl a stezi bych se k nemu dokazal vyjadrit lepe nez Jan Culik v  Britskych listech.

    Snad bych jen podotkl, ze ten 'jisty Greg Dyke, nekdejsi labouristicky kandidat, nasazeny do BBC Blairem ci Campbellem', jak pise pan Kuras, je v  britske televizni branzi dlouha leta PAN NEKDO.Pracoval ale v komercni sfere, jmenovite v LWT Granada(byl i akcionarem holdingu Granada s podilem akcii za 6 milionu liber) a v Pearson TV. Byl Radou guverneru BBC primo osloven a jeho jmenovani v cervnu 1999 predchazela velika boure ve sdelovacich prostredcich, zejmena v Murdochovych Timesech.

    Greg Dyke o svem financnim daru labouristum nic netajil, a sve akcie v  Granade pred nastupem do funkce prodal. Praci v BBC bere jako cestnou,ani se nehadal o plat. Je totiz davno 'za vodou'.

    Prvni den sveho nastupu v unoru 2000 oznamil zamestnacum,at prestanou nad vsim bedovat a  narikat.Komu se v BBC nelibi, mel by jit jinam,vzdyt televizni industrie ve Velke Britanii proziva boom.

    Zrusil ranni gratis rohliky, kvetiny v kancelarich a taxiky- to vse byly pozitky za penize koncesionaru, na ktere byli zamestnanci BBC zvykli. S rasanci se pustil se do hledani financnich rezerv a v cervenci 2000 oznamil pripravovane zruseni 1,1000 pracovnich mist a uspory ve vysi 750 milionu liber v prubehu pristich sesti let.

    Jasne ukazal novy etos spolecnosti - sluzba verejnosti,co nejmene penez do byrokacie, co nejvice penez do programu!

    Jednim dechem s nepopularnimi skrty ale rika,ze do prace musi clovek chodit s radosti, ze prace musi byt 'fun', jinak se talentu nedari.

    Rusi nesmyslne papirovani a pry vsechny sokuje tim, ze v 'politicky korektni' atmosfere BBC zasadne rika to, co si mysli.

    Ma jiste i svoje mouchy, kdo z nas ne. Nastrcene loutky ale takhle nevypadaji, pane Kurasi...

    Jak reformu BBC Greg Dyke zvladne, uvidime.

    Sledovanost televizi v Britanii neni pokud vim nijak omezena (znam jen legislativni pokusy omezit dopad krizeni vlastnictvi a omezit pripustny celkovy podil medialnich kartelu na medialnim trhu, coz je nebo bylo v Nemecku tusim 30% - vic by Vam urcite rekl Milan Smid).

    Posledni cisla z casopisu Broadcast, ktera znam, jsou nasledovna (uvadim nejprve podil na sledovanosti- share- v domacnostech pouze s prijmem terestricky volne sirenych TV stanic a pote v kabelovych a satelitnich domacnostech s moznosti sledovani vetsiho mnozstvi kanalu):

    Okruh - Terestricke domacnosti - Multichannel domacnosti

    BBC 1 - 29,6 % - 23,2%
    BBC 2 - 8,9% - 5,6%
    ITV - 29,3% - 22,1%
    Channel 4 - 9,9% - 7,2%
    Channel 5 - 5,6% - 3,7%

    Jak vidite, britsky trh je velmi konkurencni a vyrovnany.

    Krome zakladni televizni nabidky je tu jeste obrovsky sledovana predplatitelska televize, ktera predstavuje necelych dvacet procent celkoveho britskeho 'kolace' TV sledovanosti.

    Napr. z Murdochova imperia BSkyB je to Sky 1 a Sky Sport, dale popularni UK Gold, ale i treba BBC Choice nebo podobne uspesne UK Living, ITV 2, Sci-fi channel, Granada 1...

    Krome teto predplatitelske zakladny jsou ve Velke Britanii jeste dalsi specializovane filmove kanaly,ktere maji asi 4 miliony predplatitelu.

    Premiera velkych filmovych hitu na jednom z filmovych kanalu prilaka az 1,5 milionu divaku, stejne jako atraktivni fotbalovy zapas na Sky Sports. Opravdu velika konkurence klasicke terestricke televizi, zijici z prijmu z reklamy nebo z koncesionarskych poplatku!

    K manipulaci:

    Pokusy manipulovat televizi a zejmena jeji zpravodajstvi k obrazu svemu cini snad vsichni politici sveta - vice,ci mene uspesne.Je dobre o tom vedet a  znat uzivanou technologii 'spinu'.Pred asi dvema mesici jsem videl na BBC 2 krasny porad novinare Michaela Cockerella o tom, jak se pokouseli BBC uzivat k vytvoreni sve pozitivni image vsichni britsti ministersti predsedove('Trust Me, I Am the Prime Minister',mam nahrane). Unikatni zabery Churchilla,Margaret Thatcherove i Tonyho Blaira s vernym Alastairem Campbellem v akci...

    Z britske sceny bych doporucil knihu 'Hidden Agendas' od novinare Johna Pilgera(http://pilger.carlton/com/home)ktery nesetri ani Murdochovo imperium,ani BBC.

    Obecne lze doporucit jakoukoli knihu Noama Chomskeho, nejlepe asi 'Manufacturing Consent'. Ze zakulisi specificky americkeho politickeho spinu lze doporucit knihy Clintonovych poradcu Dicka Morrise 'The New Prince'(psaly o ni Britske listy) nebo 'Behind The Oval Office: Getting Reelected Against All Odds ci George Sthephanopoulose 'All Too human:A Political Education'.

    Zadny Alastair Campbell vsak nemuze vymyt mozky spolecnosti,ktera si uchovava od politiky zdravy kriticky odstup a humor, a to nejen doma u  televize, ale dusledne i vsude verejne.

    Kdyz se naucime takovemu pristupu u nas doma v Cechach, nemusime se politiku bat.

    'Oni' jsou totiz stejni lide jako 'my'.


    Chce Vladimír Železný vytvořit centrální agenturu pro regionální televizní zpravodajství?

    Nic v souvislosti s agenturou pripravujici centralne regionalni zpravodajstvi se u zadneho soudu neprojednava. Svou
    poznamkou jsem minil pouze tu skutecnost, ze u ruznych soudu o sve vlastni ucasti na priprave rozsahle spoluprace mezi televizemi Nova a Prima, datovane od podzimu 1997, otevrene vypovidam.

    Neco se urcite deje,protoze V.Zelezny ihned v poslednim Volejte rediteli takto reagoval:

    Vladimír Zelezný, generální reditel TV Nova:

    Ne, nebudu se vymlouvat. Klekánici a obecne publicistum z Ceské televize nedáváme zpravidla svá vyjádrení. Máme-li svuj názor, prezentujeme ho na  obrazovce jako názor, jako komentár, nikoli jako informaci.(sic!! - Pojem kritické analýzy a zpochybňování předkládaných informací je zřejmě v ČR a zejména v televizi Nova neznámý? JČ) A oni delají totéz, oni ovšem delají o neco malinko více. A reportáz v Klekánici byla dukazem toho, bud ze jsou nevedomí, anebo, ze to hrají, protoze téma bylo zvláštní. Téma bylo, zda má, nebo nemá vzniknout regionální agentura, která by dodávala všem televizím, zduraznuji, všem televizím zpravodajství z  regionu. My si myslíme, ze uz tady dávno mela být, stejne jako je tu CTK, která delá totéz v neobrazové, v netelevizní podobe, ale v podobe textové, nebo v podobe obrazové. Stejná agentura by mela pravdepodobne tady vzniknout, protoze pokud nekde horí a je u toho jeden jediný kameraman v tom regionu, pak by ten pozár jiste chtely odvysílat všechny televizní stanice. A nic na tom nemení, jak pak s tou zprávou nalozí, zda ji umístí, nebo neumístí, kam ji umístí, jak ji prípadne okomentují, jaký obal jí jaký výklad k ní dají, to uz je vecí té televize. Ale tu základní informaci, tu by si chteli všichni jiste koupit. A já si myslím ze to je nevyhnutelný proces. Taková agentura tady nesporne vznikne. Ona vnikla totiz všude na  svete, kde byly více nez jedna celoplošná televize. A tam je to náhle, ta Klekánice z toho delá ohromný problém. Jako by sami dobre nevedeli, ze z hlediska profese a z hlediska té industrie, jak my ríkáme, našeho prumyslu je toto nevyhnutelný krok. A to, ze pan Zelezný uz pred nekolika lety rekl, ze tady má vzniknout regionální agentura, rozfoukali do neuveritelného skandálu, do neuveritelného problému. A práve proto jim nedáváme svá vyjádrení. Dovolte nám také, abychom si my rozhodli, komu svá vyjádrení dáme a komu ne.

    Ja k tomu podotykam, znaje i nazor Milana Smida(posledni Louc c.22),ze se domnivam,ze je setsakramentsky rozdil, zda takova agentura vznikne prirozene zdola,na zaklade spolecnych zajmu regionalnich studii,nebo je vytvorena jaksi centralne shora primo odberatelem. Myslim si,ze pokud odberatel zalozi, vlastni a financuje(treba i schovan za splet akcii na  dorucitele) sveho vlastniho agenturniho dodavatele, ve vysledku takovy monopol ohrozuje jednotliva regionalni studia samotna.


    Otázky ke sčítání lidu

    Daniel Tomek

    Vazeny pane Culik,

    cetl jsem, jak pisete na CER o scitani lidu.

    Kdyz pominu na chvili veci tak rikaje principielni... Nejsou mi jasne podrobnosti ohledne skenovani dotazniku. Zadny prumyslovy skenr jsem nikdy nevidel, takze by me zajimalo, jak presne se budou ty dotazniky skenovat. Ja si to predstavuji jako neco podobneho kopirce. Pujdou treba ty dotazniky na snimani rucne nebo v nejakem automatickem podavaci? Protoze jestli opravdu nebudou skenovat horejsi cast s udaji, tak to by znamenalo, ze bud (a) sjedou hromadne vsechny prvni strany, zvetsi skenovanou oblast a sjednou druhe strany, (b) pokud to delaji dotaznik po dotazniku, tak by museli na kazdou stranu mit jine nastaveni snimane oblasti.

    A jestli by to delali dokonce rucne po jednom dotazniku, tak by obsluha bud musela na kazde strance zmenit snimanou oblast nebo by musela snimat kazdou stranku na jinem pristroji s jinak nastavenou oblasti. Mam pochybnosti, ze by si v praxi nekdo takhle komplikoval zivot.

    Navic teda jim do neskenovane casti spadne v prave polovine stranky i tabulka, kterou si vyplnuje CSU; coz mi prijde trochu nepravdepodobne, ze by si neco vyplnili a pak zahodili bez skenovani. Jedine, ze by tvrdili, ze ze skenovane oblasti vyjmou skkutecne jen "zub" se jmenem a rodnym cislem v levem hornim rohu.

    Pokud jde o kauzu "CSU dava zaruku, ze CD-ROM bude v sejfu", tak to je dobry smutny vtip. Zase by me ale zajimalo, jak presne si to damy a panove z CSU predstavuji. Kde budou data ulozena do doby, nez je na ten CD-ROM vypali? Veskera data budou prece nutne na hard discich te skenovaci firmy! Ze to potom daji dohromady a vypali to panim urednicim a panum urednikum na CD-ROM, kteri to rychle zamknou do sejfu, tak to je sice hezke; vedouci CSU muze pak klic od sejfu klidne pred kamerami spolknout (a treba zajist nejakym hmyzem, jak uz to tak v Cechach posledni leta chodi), ale ta data prece zustanou na tom mediu, z nehoz se vypali na CD-ROM, to je pravdepodobne vsechno zustane na hard discich te skenovaci firmy!

    Tohle mi proste neni jasne: proc ten CD-ROM bude v sejfu, kdyz na nem prece nebudou zadna osobni data? Pokud tedy plati slovo CSU, ze se nebudou skenovat! Pak neni duvod ten CD-ROM schovavat, naopak by mel byt zasilan kazdemu za cenu vypaleni.

    Jestli ten CD-ROM budou schovavat proto, ze na nem budou osobni data, pak ale neni pravda, ze se nebudou skenovat citlive pasaze dotazniku.

    Jinak uz existuje jenom treti moznost: ze se provede scitani lidu, na CD-ROM budou vysledky bez osobnich dat, ale nebude k nim mit nikdo pristup. Pak se ovsem vtira otazka, proc se vlastne to scitani delalo?

    Taky je dulezite, kde budou lezet papirove dotazniky pred skenovanim a kdo a kdy je bude po skenovani skartovat. Puvodne rikal CSU, ze se budou prepisovat jen neosobni udaje. Tak jsem predstavoval, ze to bude lezet na CSU a ty to skartuji. Kdyz je to ted ale nahle vsechno mimo CSU na soukrome firme, tak to zacina byt zajimavejsi.

    Zajimaly by me prave tyhle detaily, ciste z pohledu selskeho rozumu, protoze nejsem zadny pocitacovy expert, jen prosty uzivatel. Hlavne by me zajimalo, jak se o ne postarali zodpovedni zastupci verejnosti.


    Jak to, že poslanec Pilip převážel na Kubu peníze v době, kdy měl hlasovat v pražském parlamentu

    Michal Šváb

    Občané Pilip a Bubeník si z nějakého důvodu udělali živnost (krom svých občanských povolání) z kurýrní služby USA - Kuba a zpět. OK, chápu, chopili se "příležitosti" a jeli, resp. letěli. Pokud jim to vcelku hladce procházelo, v Česku nikdo o ničem nevěděl a mediální kolotoč se točil kolem úplně jiných témat.

    Jednoho dne však kubánské policii evidentně došla trpělivost. Nikdy jsem nevěřil teorii, že tamní úřady celou záležitost konspirativně připravily, viz. (po)dotek v Reflexu 5/01, o natáčení kubánských disidentů a netečnosti kubánské tajné policie (ne ani tak netečnosti, jako spíše pozorování, sledování, ale NIKOLIV zasahování natož věznění?), ale bylo víceméně jasné, že celý běh událostí má podstatu jinde, než česká média byla ochotna přiznat.

    Po celou dobu jsem neslyšel názor, který by si nepřál, aby se naši spoluobčané nevrátili zpět do republiky. Ale rozhodně jsem nečekal, že po návratu se z nich stanou národní hrdinové, mezinárodní bojovníci za svobodu a vývozci demokracie.

    Této nálepce nejenže odmítám věřit, ale naprosto s ní nesouhlasím. Fakt, že Kubu v loňském roce za tímto účelem navštívili sedmkrát z nich nedělá nic jiného než specifické žoldáky (třebas i ve jménu dobré věci), ale pořád žoldáky. Zarážející je i další skutečnost, a to že pan poslanec Pilip na jede na tuto cestu v době, kdy je v parlamentu vyhlášena legislativní nouze a je urgentně projednáván zákon o České televizi.

    Čili ptám se: Bylo někde řečeno nahlas, že se toto dělo v jeho pracovní době? Je pro Ivan Pilipa důležitější placené převoznictví peněz, než práce poslance placeného z peněz daňových poplatníků? Uvědomuje si, že přestože vycestoval na civilní, čili NE diplomatický pas, tak byl vnímán jako poslanec Parlamentu České republiky?

    Zatím jsem neslyšel ani náznak odpovědi na některou z těchto otázek. Při rozhovorech s přáteli jsem mnohokrát slyšel podobné argumenty a v podstatě názory, které vcelku přesně vyjádřil poslanec Zahradil. Pánové Pilip a Bubeník jsou ponejvíce vnímání jako absentéři, kteří si mohou dovolit v pracovní době jezdit na placené výlety, jako lidi, kteří (nechci jim šahat do svědomí) by vozili vlněné ponožky do Pákistánu, pokud by z toho ?koukali? americké dolary a hlavně jako prominenti, kvůli nimž by byla vypravena bůhví jak velká parlamentní delegace.

    Na závěr si dovolím ještě jednu kacířskou otázku: Byla by stejná reakce a děli by se stejné věci, pokud by se nejednalo o poslance Unie svobody a "hradního kamaráda"? Nevím, jestli chci znát odpověď.


    Člověk v tísni - kostlivec ve skříni ČT

    Jindřich Dvořák

    Doufejme, ze nadchazejici hloubkovy audit v Ceske televizi postihne i takove zalezitosti, jako je existence Obecne prospesne spolecnosti Clovek v tisni - spolecnosti pri Ceske televizi. Vzdyt vsechna dosavadni vyjadreni v teto veci, vcetne v Britskych listech zverejneneho dopisu tehdejsiho clena Rady CT Vaclava Erbena, nebyla vedena snahou o postizeni problemu a otazek, ktere v souvislosti s aktivitami teto spolecnosti jsou naprosto opravnene kladeny.

    Nechavam v teto chvili ponekud stranou otazky zakladni. V nich jde napriklad o to, zda vubec instituce verejne sluzby, Ceska televize, je opravnena zakladat se soukromymi osobami, Jaromirem Stetinou a Simonem Pankem, jinou pravnickou osobu a take, kdo zmocnil Kristinu Taberyovou k zastupovani Ceske televize pri zakladacim aktu dne 12. listopadu 1998 a kdo potom tutez pani vyslal do spravni rady spolecnosti.

    Jednoznacne jsem nazoru, ze angazovanost CT ve spolecnosti Clovek v tisni jde mimo poslani Ceske televize a jejiho verejnopravniho charakteru z obecnych duvodu. Argumenty jsou zejmena v mimoradne jednostrannem zamereni teto spolecnosti, z pricin personalnich nebo jinych propojeni, a dokonce snad az porusovani jejiho vlastniho statutu. V tom se totiz pise, ze cilem spolecnosti je zejmena zajistovani nekterych obecne prospesnych sluzeb, mimo jine "organizace humanitarni a rozvojove pomoci" a jeste, ze "spolecnost je nevydelecnou organizaci a nema politicke ani nabozenske cile".

    Tyto politicke cile bez diskuse ma a prokazala to treba organizovanim humanitarni pomoci na Balkanu. Staci se podivat na  jeji aktivity v tomto prostoru a vidime, ze za celou dobu konfliktu na uzemi byvale Jugoslavie az do podzimu 2000 neposkytla jedinou pomoc uprchlikum z Chorvatska, Bosny a  Hercegoviny nebo Kosova, kteri nasli sve utociste na uzemi Svazove republiky Jugoslavie (presneji Srbska). Jen co padl Milosevic a vystridal ho novy prezident Kostunica se na  obrazovkach CT objevuje typicke SOS teto spolecnosti a  shromazdovani financnich prispevku pro Srbsko. Humanitarni pomoc je tedy jednoznacne zavisla na politice a ne na humanite. Je snad utrpeni uprchliku umerne tomu, zda mame radi prezidenta zeme, kde se prave trpici nachazeji?

    Nema snad ani smysl rozebirat kvalitu informaci, ktere jako "experti" lide ze Spolecnosti Clovek v tisni divakovi publicistickych a zpravodajskych poradu CT casto predkladali. Sama Petra Prochazkova nyni priznava, ze se stala v minulosti ve sve novinarske praci nastrojem sireni dezinformaci cecenske strany. Ceska televize tak nakonec byla zprostredkovatelem techto informacnich her cecenskych geril ceskemu divakovi.Na rozdil od P. Prochazkove se clen dozorci rady Spolecnosti Clovek v tisni Jan Urban nikdy nepriznal, ze svymi vyroky o udalostech v Kosovu, poctech masovych hrobu a mrtvych, jednoznacne siril dezinformace a lzi.

    Z jineho a v souvislosti se soucanou krizi CT obecneji diskutovaneho smeru bylo mozna priznacne pro vztahy Ceske televize a Spolecnosti Clovek v tisni lonske vysilani nekolika tzv. dokumentarnich filmu z krizovych oblasti sveta osobne uvedene Simonem Pankem. Nehodlam hodnotit profesionalitu jednotlivych dilu. V urcitych pripadech z hlediska objektivity mohu mit ale vazne pochybnosti. Zaznamenavam jen jinou informaci, kterou pravdepodobne nechtene na svetlo vyjevil dil venovany politicke situaci v Belorusku. V jiste sekvenci zde totiz reporterka Petra Prochazkova sdelila milicionari branicimu ji v  nataceni, ze ona je zde akreditovana "ceskou statni televizi". Ano, presne tak, a nejde vubec o sluvko statni.

    Co znamena konstatovani P. Prochazkove? Jeji film v ramci cyklu dokumentu Spolecnosti Clovek v tisni vysila CT, tato reporterka je znama jako novinarka agentury Epicentrum (osoba s  zivnostenskym listem, Epicentrum jako dodatek, stejne jako Jaromir Stetin, zakladatel Spolecnosti Clovek v tisni - konecne o  spojeni Epicentra a teto spolecnosti nikdo nepochybuje), ale pri vlastnim nataceni v Belorusku vystupuje jako akreditovana Ceskou televizi. Muzeme se jen domyslet nejruznejsi varianty - zejmena ekonomicke - propojeni Ceske televize, Spolecnosti Clovek v tisni a Epicentra (zde Petry Prochazkove). Odpoved by mohlo dat rozklicovani nakladu na tento dokument (a jine prispevky Spolecnosti Clovek v tisni nebo P. Prochazkove a J. Stetiny v CT) na jednotlive polozky a jejich analyza.

    Prinese pripravovany audit v Ceske televizi, bude-li se zabyvat i  touto kapitolou cinnosti Ceske televize, i zde nove udaje? Jake jsou treba ekonomicke vztahy mezi CT a Spolecnosti Clovek v tisni (pripadne take tzv. Epicentrem a jinymi osobami spojenymi s touto spolecnosti) v programove oblasti? Jake naklady byly spojeny pro CT s cinnosti Spolecnosti Clovek v tisni v souvislosti s jejim sidlem v budove CT na Kavcich horach? Jake jsou pripadne zamestnanecke nebo jine smluvni vztahy mezi Ceskou televizi a  skoro padesati osobami uvadenymi jako zamestnanci Spolecnosti Clovek v tisni? Odpovi tento audit take treba na otazku o  rozsahu "reklamniho" vysilaciho casu venovaneho teto spolecnosti?

    Jake dalsi otazky se mohou vynorit? Spolecnost Clovek v tisni pri Ceske televizi oficialne dostavala z Ceske televize nekolik miliónu korun. Cesky koncesionar vsak dnes jiz ma urcitou predstavu o hospodarnost pri nakladani s "jeho" penezi v CT. Muzeme se tedy nadit take toho, ze vztah mezi Ceskou televizi a  Spolecnosti Clovek v tisni byl z hlediska financnich toku v  jinych radech nez ukazovaly dosavadni vyrocni financni zpravy CT.

    Bez ohledu na zminovany audit vsak u propojeni Spolecnosti Clovek v tisni s Ceskou televizi vidim vice nez otaznik vykricnik. Je nepochopitelne a neoduvodnitelne, ze instituce verejne sluzby muze byt spojena takovymto zpusobem, dokonce i v oficialnim nazvu, se soukromymi osobami, jejichz jednostranne politicke angazovani, podil na dezinformacnich hrach a jine aktivity ve svem vysledku znevazuji dilci humanitarni pociny. Spolecnost Clovek v tisni jiz tezko muze ziskat kredit humanitarni organizace podle standardnich meritek. Jak dlouho a proc si chce tedy Ceska televize drzet tohoto kostlivce ve sve skrini?


    Psal Petr Jánský svůj komentář o vítězství televizních revolucionářů z Bohnic?

    Martin Šorm

    Cely komentar pana Janskeho jsem cetl se vzrustajicim pocitem, ze se nachazim v Bohnicich.

    Tolik domnenek a prekroucenosti, umne vydavanych za fakta (za vsechny snad jen glorifikace trestneho cinu zverejneni vypisu z mobilu - ktery nedokazuje nic jineho, nez ze nekteri radni telefonovali poslancum parlamentu, kterym jsou za svoji praci zodpovedni: no a co jako???)

    (nebo: Falbr nabizi dohodu???? Pokud vim, Falbr nabidl "dohodu", ze z CT vyleti Jiri Hodac, ze okupanti nebudou zodpovedni za skody v CT a budou stazeny vsechny vypovedi - a na oplatku rebelujici redaktori uz nebudou pozadovat odstoupeni Jiriho Hodace)

    (nebo: Valterova nechce stavkujicim vyplatit mzdu? Pokud vim, je to podle zakona jedine korektni.). Porad jsem cekal, kdy se konecne objevi to slovo APRIIIL - a on ten chudak to snad mysli bez ironie!!

    Tedy: jak "Slavne v CT zvitezila svoboda projevu" proti "vanocnimu puci ODS"? Pre-posilam komentar sveho znameho, bez dalsiho komentare:


    Tak to vidím - že televizáci hrdinně zvítězili!

    Nechtěli aby ředitele TV volila "zpolitizovaná" rada, na wenclu demonstrovali proti oposmlouvě - tak jim ředitele zvolil přímo parlament, a to politici oposmlouvy jednomyslně na návrh ODS; na základě zákona, který politikům dává více šancí kontrolovat a omezovat TV.

    Nechtěli Hodače, profíka z BBC, protože ho "prosazovala ODS" (neni to pravda - podle všech záznamů z RČT prosazovala ODS Fričovou) - tak teď mají Balvína, starou komunistickou strukturu a nomenklaturního kádra. Měli obavy z "tunelování" televize - tak teď maji ředitele kterýho bývalý GŘ Mathé už jednou vyhodil pro "nesrovnalosti v hospodaření". Nelíbila se jim "neschopná" Bobošíková (aniž by jí někdo byl schopen profesně oponovat) - tak teď maji balika kterýho po vyhazovu z ČT vyhodili i z tenisového svazu, vyhnal ho i Železný, a jediné odkud ho ještě pro neschopnost nevyhnali, byla Vávrova nicnedělající ČNTS.

    Propuštěnému týmu redaktorů, který se svojí spacákovou vzpourou pod kuratelou 4-K, proti (ať už jakémukoliv) vedení ČT, zdiskreditoval, zpolitizoval a zesměšnil - vzal výpovědi zpátky, aby svojí další přítomností na obrazovce mohli důvěryhodnost zpravodajství ČT dále podkopávat.

    HURÁ!

    Všichni jsou spokojený, rudé odbory slavně zvítězily! Boj za nezávislost TV je skutečně v konci - ale nikoliv ve vítězném konci. Všeobecné nadšení nad starou komunistickou stukturou uvedených parametrů - to byl poslední hřeb do rakve veřejnoprávnosti ČT. Teď už tuto televizi nikdy nikdo nedá politicky dohormady - vždycky na ně někdo bude koukat přes prsty, značná část národa jim už neuvěří ani hlášení přesného času.

    Tohle jsme přece chtěli - tak honem konec stávky!

    Pan Jánský je hrd a šťasten - mně se z toho však chce víc než blejt!


    Antiglobalizační protesty: Kde berou BL přesvědčení, že policie bila jen nevinné

    Martin Šorm

    Fascinuje mne Vase urputne presvedceni, ze z tech stovek teroristu a vagabundu, ktere pod zbabelou rouskou antiglobalizacnich demonstraci zdemolovaly Prahu, a surove utocily na policajty (o kterych se vedelo, ze tam musi stat, ze tam budou stat, a ze neustoupi) - si policie vybrala ausgrechnet JENOM ty nevinne, co nic oskliveho nedelali, casto se uuuuuplne nahodou ocitli v Evrope, a kdyz uz tam byli tak si jen-tak naaaaahodou odskocili do Prahy, kde se zcela nevinne, mimo demonstrace nebo po nich, prochazeli po Praze, a nahle byli brutalne zatceni a pak stredovece muceni, a podla policie navic zahladila 99,99% stop po muceni nebyvaleho rozsahu. Je to Vas implicitni vyklad, a mate na nej nepochybne pravo.

    Zajimalo by mne vsak, kolik teroristickych a nasilnych cinu demonstrantu OPH zdokumentovaly, a na kolik demonstrantu-teroristu podaly trestni oznameni: jedna se prece o OBCANSKE PRAVNI, nikoliv OBECNE PROTIPOLICEJNI hlidky - domnivam se tedy, ze i cajti maji sva obcanska prava.

    Po ulicich vocumovaly desitky OPH, a nepochybne videly tisice vrzenych kamenu, stovky zapalnych lahvi, videly dobytek utocici na sanitku a osobni vlak, videly remeslne teroristy co se nejruznejsimi zbranemi nestydeli utocit na nechranene cajty v cepicich.

    Verim, ze kazdy clen OPH, vyzbrojen fotoaparatem a notyskem, ma obcanskou i moralni povinnost konat nestranne - vse zdokumentovat; treba uz jenom proto, aby se ten teroristicky povl explicitne oddelil od tech "slusnych" demonstrantu, za jejichz prava se bere. Ale ja jsem zadnou takovou dokumentaci nevidel - ani na BListech, ani nikde jinde. Pokud jim to nedal zdravy rozum a respekt k pravu, zajimalo by mnne proc.

  • Britské listy

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|