Češi jsou schopní a mohou mít dobrou televizi
Jiřímu Svobodovi o všem možném
Vazeny pane rezisere,
Nejen ve Vasich vetach, ale i v naproste vetsine dalsich nazoru, ktere jsou
nyni o situaci v Ceske televizi publikovany, zazniva radna davka skepse.
Asi je pochopitelna. Vice ci mene presne analyzy soucasne i minule situace
v Ceske televizi nebyly prosty zavaznych dat i informaci - mnohe z nich
vsak byly pouzity ucelove a jejich autori smele vydavali sve mineni za
vědění.
Domnivam se, ze Ceska televize se v nejblizsi dobe nevyhne odhaleni
konkretnich korupcnich praktik mezi nekterymi jednotlivci, coz jiste bude
mnohymi novinari podle zasad kolektivni viny cile zobecneno a preneseno na
instituci jako takovou, k dalsi tezke ujme na jeji jiz tolik otresene
povesti.
Ano, je zjevne, ze Ceska televize jako organizace i instituce je velmi, velmi
nemocna.
Je to vsak duvod k tomu, aby musela byt stale licena v tech nejcernejsich
barvach jako do budoucna nereformovatelna, nebo dokonce jiz mrtva? Je pokus
neco s ni udelat opravdu jen "bicovanim mrtveho kone", jak se dnes a denne
docitam treba v Britskych listech?
Stejny defetismus cisi z vetsiny clanku, ktere od ceskotelevizni
problematiky smele prekracuji k charakteristikam ceske spolecnosti jako
takove. Ctu (a parafrazuji s nadsazkou) ze "Cesi jsou zakomplexovani lide
bez touhy zit s hlavou vztycenou,bez spetky cti a hrdosti v tele,bez smyslu
pro rad, pravo a povinnost, kradou, lzou, podvadeji, umeji jen prezivat v
podruci jako smejici se bestie - a co je hlavni, vzdy takovi byli a navzdy
zustanou, vsak pohledte do dejin ??
Jakou hodnotu mají tyto "vestby"?
Jak efektni je dnes byt prorokem a smele hlasit svetu, co nas zitra urcite
ceka? Jenze kdo opravdu vi, co zitra bude? Uz ani veda, velke " nabozenstvi"
dvacateho stoleti, si po Karlu Popperovi netroufa tvrdit, ze svet bude dale
pokracovat podle toho, jaky dosud byl, a podle nasich soucasnych teorii,
tak obtizne verifikovatelnych. Yesterday is history, tomorrow is mystery.
Co kdyz ten nas flagelantsky cesky pesimismus vlastne ve vysledku jen
posiluje to, co zdanlive odsuzuje?
Prosim vsechny nepochybujici proroky, aby vyse uvedene myslence Wolfganga
Krause venovali chvilku klidne reflexe.
Co se dnes v Cechach tak strasneho deje? Ceska televize je v eteru a brzy
bude zvolen novy prozatimni reditel, prvni velci tunelari jsou ve
vezeni(verili bychom tomu jeste pred dvema mesici ?), dalssí dukazy se denne
objevuji - Slunce(obcas) sviti, jeste asi bude chvili zima a pak mozna
vyschnou meze a zelena kroviska oziji stastnymi milenci, pocinajicimi si zcela
nevirtualne?
Zivot jako predtim, jednou dole, jednou nahore.
Co dnes delam ja, pane rezisere? Osobne se povazuji za televizniho
profesionala a praktika, nikoli za "moderniho intelektuala",jak pisete.
Jako praktik se k nastale situaci stavim jedinym moznym zpusobem:
Pracuji s prateli, s byvalymi kolegy z Useku strategickeho planovani
televize Nova, kteri stejne jako ja davno z Novy odesli, na projektu postupne
reformy cilu , strategie, norem, rizeni, a predevsim programu televizniho
vysilani verejne sluzby v Ceske republice.
Moderni, otevrene, nestranne, kvalitni
televize. Az bude projekt hotov, predlozime ho jak k verejne diskusi, tak
jako kandidatsky projekt pri radne volbe noveho reditele Ceske televize.
Doufame, ze volba bude vicekolova a verejna. Treba nasledovne:
1.Vypsani vyberoveho rizeni, charakteristika pracovni naplne a odpovednosti,
charakteristika vhodneho
uchazece a minimalnich profesnich a vzdelanostnich pozadavku. Jasna slova,
co je od viteze ocekavano, zda konzervace soucasneho stavu, ci pokus o
reformu. Navrhovany plat a zpusob odmenovani by mel byt zverejnen.
Pozor, volbu budou cinit oba, nejen Rada, ale i uchazec!
2. Prihlasovaci dopis kandidatu, strucne duvod,proc o praci usiluji a třeba i
proc si mysleji,ze by by ji zvladli. Trenink v asertivite se bude pozdeji
ve funkci velmi hodit. Zivotopis, reference, publikace, praxe atd.
3. První selekce
4. Predlozeni projektu a jeho posouzeni cleny Rady. Zverejneni vsech
projektu. Verejna diskuse.
Moznost kandidatu ucinit prezentaci projektu pro verejnost.
5. Druha selekce
4. Zaverecny shortlist dvou nebo tri poslednich kandidatu. Rizene interview
se cleny Rady, odpovedi na otazky pritomne smecky novinaru, vse nazivo na
internetu a na televizni obrazovce?
Takova ostre sledovana volba prece NEMUZE probehnout s vyloucenim
verejnosti, nebo snad ano?
Spise nevazne nez vazne pisi, ze jakysi reditelsky televizní Hippokratuv
slib (kdysi navrhoval Karl Popper) a psychologicke/psychiatricke vysetreni
by mozna nebyly uplne od veci. Pro vsechny reditele celoplosnych televizi
bez vyjimky,takze asi by se musel menit televizni zakon?
Jiste, je zde velka moznost zneuziti, asi to i odporuje vsemoznym listinam
lidskych prav a svobod?
Proc vsak? Nedavno jsem cetl v novinach nazor filmoveho kritika Roberta
Hankse, ze ktereho se me zmocnila uzkost. Radeji necham v anglictine:
"According to Robert Hare (Psychopathology Checklist), psychopaths will tend
to be charming, parasitic, remorseless, grandiose, narcissistic, shallow,
lacking in empathy, manipulative, easily bored, lying, promiscuous and
callous. This reminds me of television. Does that mean that television is an
inherently psychopathic medium, or is it just run by psychopaths?!
Vse k technice volby reditele.
Co delat dnes? Diskutovat, diskutovat, diskutovat. Jiste, zhodnoceni
minulych chyb a omylu jsou dulezita, ale analyza situace v Ceske televizi
sama o sobe nestaci. A ja dnes vsude ctu jenom same analyzy, v lepsim
pripade.
Vsechny analyzy sveta nedokazi vytvorit vizi??
Cest vizionarskym vyjimkam, treba zajimavemu navrhu Tomase Klvani.
Znovu s Wolfgangem Krausem (Televize-Novy Kontinent, Kultura nebo Chaos,
Cs.televize 1989, preklad Milan Smid) receno, "bez idealni predstavy, jez v
sobe obsahuje i moznosti jejiho uskutecneni, vysychaji ony sily, s jejichz
pomoci jsme schopni ucinit nekolik malych kroku k tomu, abychom se k temto
predstavam priblizili.
Tricitka kandidatu se hlasila na misto reditele CT na sklonku lonskeho roku.
Vsichni sepsali sve teze,vsichni tedy museli mit alespon nejakou dilci vizi
ci predstavu, jak dal. Kde jsou jejich prace?
Moc rad bych si je precetl a verejne o nich diskutoval s autory i s
ostatnimi ctenari. Chapu, ze někdo nechce dnes zverejnovat sve myslenky,
aby mel treba vyhodu prekvapeni při vyberovem rizeni? Prosim, moje cesta to
ale neni.
At ziji paradoxy: ze vsech desitek ci stovek clanku o Jirim Hodacovi jsem
se vlastne nikdy poradne nedozvedel, co je pro me podstatne, tj. co si vlastne o Ceske televizi myslel a co s ni chtel dale udelat.
To mi prijde dost smutne a hodne vypovidajici o kvalite prace nas, lidi z
medii.
Vracim se k vizi. Jak jiz vime z podrobnych a propracovanych,avsak
nenaplnenych projektu Jakuba Puchalskeho a Dusana Chmelicka, vize sama o
sobe nikdy nestaci. Nestaci jen rici CO chci, respektive KAM chci dojit.
K CO musi byt pridano JAK a ZA CO, tedy plan uskutecneni projektu v
alternativnich variantach (tomorrow is prece mystery!), v ramci zdroju,
ktere jsou k dispozici.
Ani tohle vsak neni dost, protoze plan, ktery zamestanci televize nebudou
ochotni spoluuskutecnit, nemuze fungovat. Poker s hromadnymi vypovedmi a
ozbrojene ochranky v akci nejsou zadnym resenim.
Resenim je kooperujici a svymi ruznymi individualnimi schopnostmi se dobre
doplnujici TYM kompetentnich profesionalu v novem vedeni, ktery zalozi jasny
smysl a rad - nakonec, po nevyhnutelnych peripetiich(chodci a
automobiliste se na ceskych prechodech take budou ?sladovat? jeste nejaky
cas), k uleve vsech.
Ano musi prijit tym, nikoli jen jakysi silny jedinec, PAN REDITEL, nas
vytouzeny predstavitel romanticke hrdinske moralky, spasitel, ktery
raznym, nejlepe muznym gestem,vse napravi, pro nas a za nas...
Prestanme
prosim cekat na Godota, take neprisel.
Slysim dnes narky, ze v Cechach nejsou na dobrou televizi lidi? ja si
myslim, ze jsou a mnoho z nich znam, v Ceske televizi i mimo ni, v Cechach i v
zahranici.
Jiste,nikdo z nas,kteri televizi v Cechach leta delame, neni
podle mezinarodnich standardu uplne neprustrelne spickovy, jsme v zemi
dvanact let po valce, prosim.
Ti lepsi vsak maji touhu byt jeste lepsi a cely zivot, az do posledniho dne,
se necemu novemu ucit.
A "radovi zamestanci" ? Mam neodbytny pocit,ze jim dosud nikdo jasne
nevysvetlil, co a jak a proc by vlastne meli delat,a co je ceka,kdyz praci
odvedou dobre, nebo spatne. Mohu se pochopitelne mylit?
Stara vec: Hodnota ? Norma ? Benefit/Sankce?
Ostatne soudim, ze deficit radu neplati jen pro Ceskou televizi, ale pro
vetsinu ceskych firem - a zacina to formalnim popisem prace, nad kterym
poradne premyslet jest prece ztratou casu. Pak tam ma treba uklizecka
napsano, ze jeji povinnosti je vytrit chodbu. Vedouci prijde, chodba
SPINAVA a pani na kritiku logicky opaci, ze chodbu prece vytrela - to ma v
popisu. Neni lepsi uklizecce treba jen napsat, ze chodba ma byt CISTA, a
nechat na ni, zda ji vytre smetakem, vlastnim telem, nebo s uspechem povola
na pomoc sily Bozi?
Jen dve veci jsou v kazde firme opravdu nejdulezitejsi - LIDE a PRAVIDLA.
O pravidlech se vsak musi strasne moc premyslet.
Pravidla dnes v Ceske televizi jiste existuji a ja je nemohu
hodnotit, protoze je dobre neznam. Je treba se na ne zblizka podivat,
pouzit, co se osvedcilo, a po diskusi zavrhnout, co nefunguje.
Vsude dnes
slysim volani kritiku Ceske televize po rozmetani vsech existujicich
ridicich struktur, pry nefunkcich byrokratickych, ... dobra, tedy jak a proc
nefunkcnich? Jakym zpusobem byrokratickych? Jen same nalepky?
Uvital bych, kdyby se do debaty zapojili cesti manazeri, treba i z
nemedialnich oboru, jejichz hlas dosud neni prilis slyset. Management je
obor sam o sobe a je v nem cely zivot co se ucit. Ja se stal manazerem v
roce 1991 v Ceske televizi, rovnou z novinare- filmoveho recenzenta, a
urcite jsem si myslel, jak to delam skvele. Kdyz se dnes za svymi mladickymi
manazerskymi kousky ohlednu, je mi lehce mdlo. Az na manazerske skole v
Londyne jsem pochopil, ze na vetsinu z toho, co jsem vzdy vykonaval
intuitivne, existuji davno ve svete osvedcena a vypiplana pravidla, ktera
mohu v dane situaci pouzit - samozrejme jen kdyz chci a dobre je znam.
Verim, ze pribeh o tom, jak se ze specialisty stal pres noc manazer, ktery
se nahle musel starat o jine lidi a jejich pracovni zazemi, ridit a vest,
motivovat, delegovat pravomoci , planovat, kontrolovat a vubec, a pekne v tom
plavat, neni jenom muj.
Umime uz v Cechach tyhle veci dnes delat dobre?
Zorganizovat si praci tak,abychom nemuseli pracovat ve stresu a do noci ?
Unava, stres,ztrata sebekritickeho odstupu, milenka/milenec na pracovisti
(kde taky jinde?) rozpadle manzelstvi, rozvod ? klasicky scenar.
Umime byt manazery nasich vlastnich zivotu?
Ha ha, kdo z nas manazeru ovsem verejne prizna, ze neco neumi.My, mnozi
manazeri cesti, vazni a duleziti kravataci s kufriky a zdurelymi egy,
budeme radeji az do smrti sve dovednosti umne predstirat, místo abychom
klidne s podrizenymi chodili napr. do pocitacoveho Exceloveho kursu, aby nam
asistentka nemusela tajne delat vsechny tabulky. Prozijeme pak falesne,
kycovite zivoty. Tvarit se a nebyt?
Neni misto predstirani jednodussi a pragmatictejsi zacit na sobe
poradne pracovat? "Vsichni mysli na to,jak zmenit svet, ale nikdo nemysli na
to, jak zmenit sam sebe", rikaval Lev Tolstoj.
Zmena je ale za dvermi. Musime vsak na Kavcich horach otevrit okna, nasat
cerstvy vzduch a vubec se poradne podivat ven, co se tam vlastne deje.
Myslim Lubos Beniak rekl o Ceske televizi hodne krutou, ale zamyslenihodnou
metaforu - ze totiz v zasedackach CT jsou misto oken jen sama zrcadla.
Vsechno se meni a vyviji a ani Ceska televize se vyhnout zmene nemuze.
Pres vsechny snad poctive snahy pokracovatelu, je jeji model uz leta
zakonzervovan v casech otce zakladatele Iva Mathe. Co bylo dobre tehdy, dnes
uz nestaci.
Co dal se zakladnim organizacnim modelem CT?
Mnohe firmy ve svete si dnes uz jasne uvedomuji,ze vsechny
spolecenske,technologicke,ekonomicke a politicke zmeny,ktere jejich cinnost
ovlivnuji, neprobihaji ve skocich,ale neustale. Model rizeni rozvoje
organizace Zmena -Klid na praci - Zmena - Klid na praci prestal fungovat.
Jenom firmy,ktere se umeji se stalou zmenou vyrovnat, uspeji.
Trend dneska je jasny: receptem je tzv. "learning organization", termin
pouzivany v teorii rizeni od dvacatych let, dnes Peter Senge, Chris
Argyris, Alan Rogers, Greame Solomon, Jim Butler aj. Jmena bohuzel nabubrele
predhodit musím, jinak se stezi mohu legitimovat pred "Akademii" a nikdo
mi nebude verit. Takova je konvence.
Organizace, ktera se uci z okolni praxe i od svych zamestnancu. Jan Herring z
Futures Group a byvaly analytik CIA (takze by snad mohl neco vedet) tvrdi,
ze 70% potrebneho know how v kazde, byt te nejhorsi firme,ve skutecnosti jiz
mezi zamestnanci existuje - jen ho umet rozpoznat a vyuzit.
Organizace, ktera se neustale zlepsuje v kvalite a v efektivite, aktivne
pomaha zamestnancum v dalsim profesnim rustu, ucenim se dozvida o sobe i
jak vylepsit proces uceni jako takovy.
Je treba zduraznit, ze uceni dospelych lidi je vzdy a za vsech okolnosti
nepovinne. Neznamena, ze sefove nazenou nebohe zamestnance do uceben.
Je
prece k dipozici intranet, v televizi dokonce vnitrni televizni okruh. Uceni muze byt i rajc,verte mi.
Pokud prijdou do vedeni Ceske televize profesionalove, pak neni duvod mit
ze ZMENY, ktera vzdy byla, je a bude kontroverzni, panicky strach.
Vzdyt mnohe zmeny, ktere podniky dnes ve svete zavadeji, slouzi prave
zamestancum k jejich smysluplnejsi existenci na pracovisti. Je to proto, ze
je firmy tak miluji? Ale kde, jen si chteji ty dobre udrzet a z prumernych
dobre udelat, i kdyz hrozi, ze jim pak odejdou? Dobre firmy dnes zamestnancum
primo nadbihaji, kdyz vedi,ze jim ti nejschopnejsi a nejodvaznejsi stale vice
utikaji na "volne nohy".
Eroze tuheho hierarchickeho systemu rizeni, stareho jak lidstvo samo,je
pomalu ale jiste na postupu. Prichazi tzv. empowerment, nejjednoduseji vetsi
svoboda zamestancu vuci jejich nadrizenym. Bylo by treba jeste pred deseti
lety mozne, aby meli zamestanci moznost pravidelne hodnotit praci svych
vedoucich, jak je to dnes "na Zapade" pomerne beznou praxi?
Svoboda muze byt i neprijemna. Kdo z nas v Cechach si troufne rici sefovi
neco vecne a kriticky do oci?
Vetsi svoboda zamestnacu vsak ma smysl jen tehdy, je li vyvazena
individualni odpovednosti za praci, ktera ma byt vykonana. Fraze? Asi ano,
ale plati.
Odpovednosti kazdeho za sebe sama a za svereny ukol, za jehoz spravne
splneni zamestanec od organizace pobira na zaklade smlouvy plat.
V pripade Ceske televize jde navic jeste o sluzbu verejnosti, kdy
zamestnanci jsou placeni primo z kapes obcanu -koncesionaru. Stohy papiru
byly popsany o televizni sluzbe verejnosti, ale od nikoho ze zamestnancu
Ceske televize jsem jestě verejne neslysel, ze slouzi. Nikoli pracuji, ale
slouzi.
Kdyz Madeleine Albrightova pri nedavnych oslavach T.G.Masaryka v
Praze rekla, ze T.G.M. "slouzil jako prezident", lide se smali a mozna si
mysleli, ze uz chudera zapomnela cesky.
Pevne doufam, ze zamestnanci Ceske televize po zvoleni kompetentniho
prozatimniho reditele stavku ukonci.
Pokud bych ja osobne mohl za sebe poslancum jednoho televizniho profesionala
doporucit, pak sveho prvniho sefa v Ceske televizi pred deseti lety, Karla
Kochmana.
Reakce na rozhovor s Ivo Mathém
Zahnívající socialismus v ČT je produktem právě I. Mathého
Jana Dědečková
Tento článek má vyjít v Hospodářských novinách v pondělí 5. 2. 2001
Pokud vůbec chceme pochopit, co se stalo v ČT v závěru loňského roku, musíme jít mnohem hlouběji než jen k prosinci 2000 nebo k dubnu stejného roku, kdy byla zvolena Rada ČT. Pro pochopení se musíme vrátit až do doby, která je označována jako éra I. Mathého a postupně začít bourat mýty, které naše společnost tolik miluje. I. Mathé byl dobrým ředitelem. Ano, snad se to dá o tomto člověku říci. Měl přirozenou autoritu, ČT znal od základního kamínku až po špičku vysílací věže a z personálu znal i poslední uklízečku.
Byl to však právě I.Mathé, kdo v období svého ředitelování vytvořil neprůhledný producentský systém, neexistenci vnitřních směrnic, nepořádek a lajdáckost, plýtvání ve všech útvarech ČT. Byl to tento člověk, který přesně v duchu přísloví „Vlk se nažral, koza zůstala celá“ snížil počet zaměstnanců ze 4000 na 3000 s tím, aby pro výrobu pořadů nepostradatelné profesní pracovníky najímal a platil externě.
Byl to I. Mathé, kdo zahnívající socialismus v ČT posílil, namísto toho, aby postupně celou instituci vedl k moderní a efektivní výrobě. A byl to právě ten skvělý I. Mathé, kterému se podařilo dvakrát přesvědčit parlament o nutnosti navýšení poplatku i přes to, že svou platební bilanci soustavně vylepšoval rozsáhlými prodeji majetku ČT.
Dalším mýtem je tolik uznávaná a opěvovaná Grygarova Rada ČT. Dnes se na ni vzpomíná s podobnou nostalgii jako vzpomínají někteří občané na doby před rokem 1989. Já osobně mám dosud v živé paměti zákaz videoklipu L. Bílé „ Láska je láska“ a když jsem listovala zápisy rady z tohoto období, nechtěla jsem ani věřit skutečnosti, že rozpočet ČT schvalovala tato rada ve stejný den, kdy ji byl předložen. Jen z tohoto faktu je patrné, že Grygarova rada si z nehospodárným nakládáním s koncesionářskými penězi starosti nedělala.
V roce 1996 byla zvolena tzv. Jirákova rada a pokud budu věřit vyprávění jednoho radního, který z vlastní zkušenosti hovořil o I. Mathém jako o člověku, který „měl radu na háku", dokážu si živě představit, že v roce 1998, kdy tomuto skvělému muži skončilo funkční období, neměla Jirákova rada zájem pokračovat dále v tomto ponižujícím vztahu a zvolila J.Puchalského.
Pro Jirákovou radu, která si uvědomovala nezbytnost strukturálních změn instituce, byla osoba mladého a tvárného muže příslibem lepších vzájemných vztahů a nadějí pro perspektivní budoucnost ČT. J.Puchalský se krátce po svém příchodu pokusil zahájit reformu neprofesionálního zpravodajství a publicistiky, ale velice brzy ustoupil tlaku zaměstnanců této redakce, dovolil odchod zkušených profesionálů ( I. Kytka, J. Bobošíková, B. Tachecí ) a zbytek redakce zcela ponechal jejich zažitým praktikám a zvykům.
Když začal rušit staré zvyky v zadávání zakázek, vzbouřili se producenti a když ho na podzim 1999 opustila i Rada ČT, která neúspěšně hlasovala o jeho odvolání, rezignoval do týdne na svou funkci.
Jirákova rada znovu stála před otázkou, koho zvolit do čela tohoto socialistického molocha. Když projdeme zpátky zprávy z jednání z tohoto období, nelze si nevšimnout skutečnosti, že Fites, NOO, Asociace českých kameramanů i Asociace produkčních a zástupci producentů ČT se snažili radě vnutit právě svého I. Mathého , který svůj comeback přečkává v závětří Pražského hradu ve funkci kancléře presidenta V. Havla. Jirákova rada však nehodlala vyhovět přání těchto profesních sdružení a sáhla po člověku, který do ČT nastoupil s J. Puchalským .
A právě touto volbou započala pomalá privatizace této veřejnoprávní instituce samotnými zaměstnanci. Dušan Chmelíček předložil Radě ČT skvělý projekt, kterým dokonale analyzoval stav ČT od roku 1992 a příčiny současné krize v této instituci, nabídl potřebné stabilizační řešení a dlouhodobé plány strukturálních změn.
Tento projekt však nebyl vypracován D.Chmelíčkem, který sám v počátcích přiznal, že není televizním odborníkem, ale byl týmovou práci pod vedením inteligentního a velmi zkušeného N.Savického.
Pan D.Chmelíček byl přímo z řad zaměstnanců vybrán reprezentovat tento projekt a posléze byl Radě ČT nabídnut, coby nový generální ředitel.
Jirákova rada naskočila na tuto vlnu a zvolila do čela této instituce lehce ovlivnitelného a slabého člověka, který nejenže televizní prostředí neznal, ale nebyl schopen řádně prostudovat ani projekt, na základě kterého byl zvolen. Krátce po této velmi kuriózní volbě byla Jirákova rada Poslaneckou sněmovnou odvolána.
V dubnu 2000 byla PSP ČR zvolena nová Rada ČT z velmi nezávislých osobností, nepostižených intelektuální slepotou ani pragocentrismem, z lidí doslova šokovaných pozůstatky socialismu, který v ČT úspěšně přežíval až do přelomu tisíciletí. .Mnozí členové nové rady byli v minulých letech sami vystaveni těm nejvyšším požadavkům, které museli plnit pro zachování své společenské a profesní prestiže v oborech ve kterým pracují. Nově zvolená Rada ČT nějakou dobu hledala styl své práce a v prvních měsících několikrát podpořila D. Chmelíčka i situacích, kdy dělal chaotické personální změny, tolik medializované ve všech vlivných denících.
K prvním kritikám ze strany rady začalo docházet až v polovině července v souvislosti s nenaplňováním projektu. V té době Rada ČT zjistila, že D. Chmelíček rezignoval na svůj projekt a požadované strukturální změny nehodlá uskutečňovat.
Zajímavá byla skutečnost, že utichly protesty producentů a Fites již netrval tak zarputile na svých pravidlech. Rovněž redakce zpravodajství byla koncem léta spokojena s generálním ředitelem a z klidu ji příliš nevyvedlo ani zastavení reportáže o Sazce. Již v této chvíli bylo víc než jasné, že pan ředitel stejně jako v minulosti I. Mathé úspěšně nalezl cestu k velkým producentům Vachlerovi a Feničovi a klid ve zpravodajství si uplatil tím, že do funkcí najmenoval druhořadé redaktory. Projekt byl samotným Chmelíčkem nazýván za překonaný, protože podle něho měl sloužit pouze na stabilizaci krizového stavu a nehodlal se jím dále zabývat.
Chmelíčková štědrá náruč postupně pojala zpět většinu lidí slavné éry I. Mathého, který se právě přes osobu tohoto ředitele vrátil zpět, přímo do čela této instituce. To byl ten ideální stav, který nekompetentní Rada ČT neměla v žádném případě rušit a mohla do dnešního dne pobírat svou měsíční gáži .
Členové Rady se ovšem nehodlali smířit s deficitním rozpočtem, ani s tím, že D. Chmelíček pouze konzervuje neprůhledné hospodaření a klientský systém v České televizi a 12.12.2000 ho většinou hlasů odvolali z funkce.
„My vám tu televizi nedáme “, znělo z úst J. Krause a kamery ČT paradoxně zachytily postavu I. Mathého ukrývajícího se za závěsem v restauraci, kde vznikala petice proti Radě ČT dne 17.12.2000.
Pozorný divák měl již v těchto dnech možnost vidět, kdo je to „ MY".
I.Mathé byl dobrým socialistickým ředitelem a diváci mu 10 let bez sebemenšího odporu přispívali na nekvalitní programy a lehké výdělky některých pseudoumělců. Jeho touha vrátit se zpět byla pro ČT zhoubná, stejně jako jeho působení v ČT v minulosti. Jistě budou zajímavá i zjištění vyšetřovacího auditu a pohyb peněz ve společnosti ČT Invest, kterou tento statutární zástupce založil za účelem „daňové optimalizace“.
Doufám jen, že konkrétní odpovědnost jednotlivých osob za případné trestné činy, které mohou být vyšetřovacím auditem odhaleny, nebudou omilostněny předem, jako tomu bylo v mnoha případech u lidí sympatických panu prezidentovi.
Doufám také, že občané konečně začínají chápat, že nekompetentnost odvolané Rady ČT spočívala především v tom, že se rozhodli poprvé v historii rad České televize důsledně hájit zájmy platících diváků, kteří za své peníze v minulosti nedostávali adekvátní náhradu ve formě kvalitních pořadů.
Nic proti faktu, ze je takovy nazor vysloven. Ruzni lide v teto kauze vyslovili ruzne nazory, pocinaje temi, kteri od pocatku poukazovali na
fatalni neznalost problemu za strany nejhalasnejsich odpurcu Dusana Chmelicka, postoje zamestnancu CT, iniciativy CTVV a potazmo
cele verejnopravni CT a verejne prezentace nazoru vubec pres zastance prava od principialnich a znalych az po selektivni a neznale,
nekulturnimi primitivy z obou nazorovych taboru konce.
Rad bych pripomnel JC, ze kazdy cloveci nazor je subjektivni, a to do te miry, do jake se osobni pocity lisi od reality (i pocity mohou verne
zobrazit realitu, coz se ale obvykle prokaze az po nejake dobe). Ma-li byt prispevek NS subjektivni, pak musi byt znacne nerealny z
hlediska popisovanych udalosti. Za jediny subjektivismus si na rozdil od JC dovolim povazovat miru vnitrni neefektivnosti hospodareni
CT, kterou z podstaty veci nemuze dusledne prokazat zadny audit - je to veci tlaku koncesionaru, obchodnich partneru (jak naprosto
korektne NS konstatuje), a predevsim kvality lidi a instituce jako takove. Co tedy vadi JC natolik, ze se ve svem nezbytnem komentari
uchyluje k delsi polemice?
Tolik JC. Cetl analyzu, ma k dispozici rocenky CT, ma k dispozici archiv vsech relevantnich vystupu k teto kauze, ma k dispozici
sociologicke studie - ma, doufam, k dispozici i solidni pamet a intelekt. Proc tedy zatvrzele ignoruje prosty fakt, ze slozity organismus
nelze ridit ani komentovat bez naleziteho poznani povahy a vyznamu teto slozitosti? Slozity totiz neni pouze organismus CT, moloch v
rade ohledu rovnoceny nejen velkym medialnim korporacim onoho "vyspeleho a efektivniho kapitalismu". Obdobnou slozitost ma i
socialni a politicky system v CR, k jehoz alergicke reakci doslo vlivem mizerne politicke zivotospravy. Jestlize neexistoval a neexistuje
dobry duvod pro zasadovy boj proti neefektivnosti v CT, existuje rada dobrych duvodu pro obavy z mocenskopolitickych a ekonomickych
kartelu. Jestlize viditelni politici ODS od pocatku cacky hajili neprilis duveryhodnou RCT a nektere, jim vyhovujici aspekty prava, pricemz
vystavovali na odiv svou neznalost, palcem rizenou stranickou poslusnost (panove Payne a Kasl prominou), ignoranci reality a premiru
buldozerovite snahy vydobyt si autoritu, muze se nekdo soudny divit tezi o "politickych zajmech ODS" jako iniciatoru kauzy CT? Kdyby
se mezi jinymi damy a panove Dedeckova, Dostalova, Langer, Pleva, Zahradil ci Tlusty nechovali tak hloupe, ze jim spiklenectvi koukalo
z ust (proti nim je "spacakova monitorovaci ceta" zabarskym stekem), jiste by si nevyslouzili spikleneckou nalepku od bezprostredne
ohrozenych ucastniku sporu. Ze si verejnost pobourena denim kolem CT vylozila nehorazne zpusoby (nemocnych?) mocnych obecneji i
na ohrozeni svobody slova a vsivarnu politickych lzi oposmlouvy (ocividne zejmena z jedne strany), to je snad dilem vysilani
vzbourencu? To snad ne! Dukazem byla spise Bobovize a ostatni media, resp. v nich vystupujici akteri.
NS velmi presne konstatuje nektere neuralgicke momenty kauzy. Takove vyvstaly s odvolanim Chmelicka (proc zase chteji menit veci jiz
znaleho a komunikativniho direktora za dalsiho bourace po Puchalskem?), jmenovanim Hodace (jezismarja, zahradnikem je ten z kozlu
nejkozlovatejsi!), poverenim Bobosikove (ta pujde pres mrtvoly!), vykriky Lagera, Dedeckove a Dostalove (chteji CT pro sebe, co jineho
by tim minili?), poradami u Zelezneho (licence CT2 by se mu ted moc hodila!) ci panoptikem parlamentni rozpravy (vzdyt ta partaj je
uplne mimo!)...
Pane Culiku, chcete-li si uchovat a dale budovat kredit nejen nezavisleho, ale take moudreho novinare a publicisty, drzte se faktu, logiky,
konzistence postoju a nazoru a nevrhejte se do Macochy jen proto, ze to uz za komunistu nedoporucovali. To neni nezavislost, to je
hloupost. Nicmene diky za zverejneni vseho relevantniho z obou stran, byt to neni zadne umeni nezavislosti...
Jak dostat muže do pasti pro neplacení výživného
Chtěl bych upozornit na problém, který pokládám za velmi vážný, ale zatím jsem jej viděl řešit pouze chlapy v hospodě. Nikdy ne na stránkách seriózního časopisu, kam rozhodně patří.
Jde mi o zneužívání zákona o zanedbání povinné výživy jako prostředku msty žen vůči svým bývalým manželům. Dítě o které v zákoně jde především, je zde bráno jako rukojmí. Je to jev velmi častý, velmi amorální a taky velmi nebezpečný. Opravdu ale nevím, že by se jím někdo někdy vážněji zaobíral.
Jen ve svém nejbližším okolí znám několik průkazných případů takového jednání. Jeden mám zmapovaný velmi podrobně. Stal se mému velmi blízkému příbuznému, což je nevýhoda, jelikož mohu být obviněn ze zaujatosti. Tato nevýhoda mi ale nebere právo, abych o celé věci psal. Kdyby mi podobný příběh vyprávěl ten nejšpinavější bezdomovec z hlavního nádraží, budu psát úplně totéž.
Mám k dispozici fakta, která dokáži doložit a celé jsem viděl navíc jaksi v "přímém přenosu". Za své výroky a závěry si ručím sám.
Toto není reportáž. Na základě konkrétních fakt chci ukázat obecnou podobu celého problému a zejména nechuť a neschopnost našich orgánů cokoliv byť jen vidět, natož pak řešit. Zároveň mlčky předpokládám, že Britské listy čtou pouze kultivované a inteligentní ženy, neboť mé další řádky budou obsahovat v podstatě návod k takovéto činnosti.
Zákon o zanedbání povinné výživy vznikal ve zcela jiných podmínkách než jsou ty dnešní. V době, kdy byla práce povinností, bylo vše jasné. Především byl jasný pojem nedbalost. Nedbalostí bylo nedbat všeobecné pracovní povinnosti. Dnes je vše komplikovanější. Kromě myšlení soudců. Obecně lze říci, že pokud se obě strany nedokáží dohodnout, nemá ten neplatící mnoho šancí. Takový stav jako momentální finanční tíseň naši soudci neznají. Je dokumentován případ podnikatele, jenž sice zkrachoval, ale stále musel platit několik tisíc na výživném.
V paternálním světě je žena vnímána jako slabší, jako ta, která musí být chráněna. Chránit jí je poviností muže. Muž, který selže, je zavržen a na jeho místo nastupuje společnost. V této podivné době mohou ženy pilotovat dopravní letadla, ale zároveň máme zákony a především myšlenkové vzorce hluboce zakořeněné v archaickém myšlení.
Případ, který chci popsat je na první pohled banálně jasný. Vzali se z lásky, on začal pít, ona utekla k mamince, on stále pil, rozvedli se, on stále pil, nepracoval a platil málo až neplatil vůbec. Věc došla k soudu, první rozsudek podmínka, druhý natvrdo. Zcela standardní příběh, jehož průběh by zpochybňoval leda šílenec.
Rád se tím šílencem stanu a pokusím se tento jasný průběh zpochybnit. Vezmu si na pomoc materiály, které mám k dispozici, především soudního charakteru a budu z nich citovat. Následně je doplním fakty, která problém uvedou do zcela jiného světla.
Dívám se do rozsudku o rozvodu partnerů. Dozvídám se jen, že muž pije a nosí málo peněz. Nezbývá tedy na jídlo a nájem. Nic více. Na vině je tedy on. Zde mám výhodu, že znám skutečný stav věcí a nemusím se domýšlet. Především peníze nebyly nikoli proto, že by je on propil, ale protože ona se nedokázala smířit s nižším životním standartem při nástupu na mateřskou dovolenou. A jelikož měla potíže, obrátila se, jako kdykoliv v případě jakéhokoliv problému, na maminku. Sešla se rodiná rada a hledal se viník. Jelikož peníze je přece povinen nosit manžel, je na vině on. Že tento byl půl roku nemocen a jeho příjmy se rapidně snížily, již nikoho nezajímalo. Zde se zaměňuje příčina za následek. Problémy neznikly kvůli jeho pití, nýbrž jeho pití vzniklo z neschopnosti vyrovnat se s jejich nepřiměřenými nároky..
Patologická závislost partnerky na svých rodičích byla tím skutečně destruktivním faktorem.
Rodiče parnerky rozhodli o neuměrně vysoké částce alimentů, ona to akceptovala a on se s tím smířil a přikývl. Chtěl se zachovat jako chlap. Člověk má dělat to, nač má sílu, říkávala ráda Olga Havlová.
Jenže i muž může mít rozvodu trauma. Jednak se mu rozbil svět, ve kterém žil a ještě byl neprávem ocejchován, jako ten z jehož viny bylo manželstí rozbito.
Vrátil se zpátky k rodičům a našel si sice dobře placené zaměstnání, ale náročné fyzicky i psychicky. Nezvládl jej. Samozřejmě. Jednal pod tlakem okolností. Dále už platí standardní schéma. Méně placené zaměstnání platí málo nebo vůbec. Manželka upomíná. On se pokouší o dohodu. Nezdaří se. A teď se zastavím.
Budu teď popisovat jednání druhé strany, které jsem neviděl, ale mám v ruce dokumenty, podle kterých jej dokáži rekonstruovat. Vidím to nějak takto. Jelikož "krkavčí otec" neplatí je třeba ho nechat zavřít. Takto skutečně určitá sociální skupina lidí dokáže uvažovat. Sešla se tedy rodiná rada a vymyslel se plán. Dostane prostě co proto. Ať každý ví, co je to za hajzla. Veškeré upomínky jsou mu posílány na korespondenčních lístcích, kde je vždy barvevně zvýrazněn dluh.Tyto lístky se nacházejí v mém archivu. Ať si každý pošťák přečte, jaký to je zmetek. Chytrá metoda jak zdecimovat člověka, beztak již dost na dně. Toto navíc silně zasáhlo jeho matku. Taková to věc je ale pro soud irelevantní.
Teď upozorňuji, že sice píšu, jako by se to toto stalo za jeden den, ale ve skutečnosti jen modeluji způsob jejich myšlení a chování. Dále je třeba dosáhnout, aby dostal, co nejvíc je možné. Metod, jak toho dosáhnout je více. Není těžké vytvořit zdání chudoby. Třeba odejít z práce a pracovat na černo. Nebo si od známého lékaře nechat napsat papír o nemožnosti vykonávat současnou práci a najít si méně placenou. Takovéto grify používá každý, kdo se snaží dosáhnout neoprávněných sociálních výhod.
Stejně tak jdou použít na "potrestání" neplatiče. Nebudu se o nich raději více rozepisovat. Mám vedle sebe žádost o výživné na manželku pro soud v městě X, kde ona bydlí. Jenže žádost řeší soud v městě Y, kde bydlí bývalý partner. Žádost se ruší, kdo by se takovou dálku táhl. Mám to zde černé na bílém. Soud v městě Y zastavuje řízení, neb jej navrhovatelka vzala zpět.
Trvám na tom, že dotyčná nikdy v žádné finanční tísni nebyla. Měl jsem možnost jí vidět a od poslední náštěvy se zdojnásobil její objem. Toto bylo skutečně sehráno a šlo o akt msty.
Náš zoufalec se pokouší alespoň o snížení částky výživného. Přikládá k ní potvrzení o výši svého příjmu. Soud mu odpovídá, že jej nezajímá, kde pracuje, jestli pracuje a kolik vydělává, ale že má platit tolik a tolik. Mám ten text v ruce, jen jsem jej přeložil ze soudnické hatmatilky do běžného jazyka.
Zasílá jí poloviční částku, než má, ona mu jí vrací a zároveň žádá stát o sociální příspěvek, jelikož je ve stavu nouze. I toto je pro soud irelevantní.
V lidském životě musí existovat jistá rovnováha. Člověk nemůže být stále úspěšný ani neúspěšný. Je li někdo ve vnitřní krizi, pronásledván obavami, je zákonité, že dělá více chyb. Je oslaben o vnitřní energii, je neustále ve znaménku minus. Pak už jen neúspěch střídá neúspěch. To co "ctihodné" soudy chápou jako nedbalost, je ve skutečnosti jedna ze zákonitostí lidské existence. Tuto zákonitost poznal snad každý vyjma hlupáka nebo někoho, kdo má padesátitisícový plat a doživotní definitivu.
Náš smutný hrdina již rezignoval. Nebudu ten příběh vyprávět dále. Chtěl jsem jej ukázat jen jako modelový, protože je nejčastší. A takovíto lidé také obývají naše věznice. Čeho se tím dosáhne. Je defakto odsouzen k doživotnímu trestu. Vrátí se z kriminálu obtížen ještě větším dluhem a jako psychicky zlomený člověk. Na nový start už mít nikdy nebude.
Čím se provinil? Pouze tím, že nezvládl určitou životní situaci. Na druhé straně se nenašla ochota ke kompromisu, naopak převládla touha po pomstě a mašinerie se rozjela. Zcela běžný případ. Tomuto se dříve říkalo umělá výroba trestné činnosti.
Díky soudcovské definitivě u nás vznikla nová nomenklatura. Nomenklatura naprosto odtržená od normálního občana, jak svědčí i mnou výše popsaný případ. Tato nomenklatura má nezasložená privilegia, velkou moc a přitom žádnou odpovědnost. Tady byl zničen jeden lidský osud, řekl bych železnou pěstí zákona. Formálně je totiž vše v pořádku. Ale, kde je spravedlnost či alespoň právo?
Ženy se studiu matematiky většinou vyhýbají
Také vám, slečno, zatajili matematiku?
Takovy je titulek
clanku
Jiriho Skuby, ve kterem komentuje vysledky mezinarodnich testu matematickych
schopnosti zaku 8.trid, zvlaste pak podstatne rozdily ve vysledcich
chlapcu a divek z CR. Snazil se argumentovat vrozenymi rozdily mezi
obema pohlavimi. V poznamce J. Culika byly tyto nazory oznaceny za
urazlive a diskriminacni vuci zenam. J. Culik mimo jine prohlasil, ze
"Jenze zkusenosti z jinych zemi proste ukazuji, ze tyto rozdily
mezi pohlavimi proste neplati. Moje starsi dcera je velmi nadana matematicka,
i kdyz to nechce delat. Znam celou radu velmi dobrych pocitacovych
programatorek. V - relativne otevrene - Velke Britanii ..."
Jedna vlastovka jaro nedela - je treba studovat vetsi vzorek.
Ale kdyz uz jsme u tech konkretnich prikladu, vzpominam si na
jednu z nasich byvalych
studentek, ktera musela pred maturitou dochazet ze sve divci skoly na
hodiny matematiky do chlapecke skoly, nebot v divci skole se matematika
na prislusne urovni neucila (slo o skolu v Anglii, nikoliv ve Skotsku;
skolstvi v Britanii neni homogenni).
Jelikoz se matematikou zivim, mam jisty prehled o tom, kolik je mezi
mymi kolegy kolegyn. Je zajimave, ze podil zen mezi profesionalnimi
matematiky se v ruznych zemich velmi lisi. Podle mych zkusenosti je
nejvetsi procento matematicek ve Francii, naopak velmi male v Nemecku
a Velke Britanii.
To znamena, ze tu hraji nezanedbatelnou roli "kulturni faktory",
o cemz svedci i skutecnost, ze ruzne etnicke ci nabozenske skupiny nejsou
mezi mymi kolegy zastoupeny ve stejne mire jako v celkove populaci.
Myslim, ze vetsina dospivajicich lidi se o sve budouci kariere rozhoduje
pod velkym vlivem sveho okoli (at uz rodiny ci vrstevniku), a to nejen
podle svych schopnosti, ale hlavne podle toho, jaky je zebricek hodnot,
ktere toto okoli uznava.
To ale neznamena, ze mezi ruznymi etniky, pohlavimi atd. nemohou byt
jiste rozdily v urcitych schopnostech. S politickou korektnosti,
tak jak ji presentuje J. Culik, ale ani s nekorektnosti se daleko
nedostaneme.
Dosti ale planych reci; pro milovniky statistik prikladam vysledky zkousek
na Univerzite v Cambridgi v roce
2000. Odtud vyjimam vysledky tykajici se matematiky a prirodnich ved:
Tabulka 14 (pocet studentu)
matematika (1999-2000): muzi 654 zeny 158
prirodni vedy (1999-2000): muzi 1180 zeny 831
Tabulka 21 (vysledky zkousek - muzi)
matematika 1.rocnik: I 65 (33.9%) II.1 82 (42.7%) II.2 37 (19.3%) III 8 (4.2%)
matematika 2.rocnik: I 55 (30.2%) II.1 72 (39.6%) II.2 44 (24.2%) III 7 (3.8%)
matematika 3.rocnik: I 62 (37.1%) II.1 69 (41.3%) II.2 32 (19.2%) III 4 (2.4%)
prirodni vedy 1.rocnik: I 86 (28.2%) II 199 (65.2%) III (6.2%)
prirodni vedy 2.rocnik: I 94 (25.9%) II.1 121 (33.3%) II.2 120 (33.1%) III (6.3%)
Tabulka 22 (vysledky zkousek - zeny)
matematika 1.rocnik: I 7 (13.7%) II.1 20 (39.2%) II.2 12 (23.5%) III 11 (21.6%)
matematika 2.rocnik: I 7 (17.9%) II.1 10 (25.6%) II.2 18 (46.2%) III 4 (10.3%)
matematika 3.rocnik: I 6 (13.0%) II.1 23 (50.0%) II.2 15 (32.6%) III 2 (4.3%)
prirodni vedy 1.rocnik: I 58 (22.5%) II 180 (69.8%) III 20 (7.8%)
prirodni vedy 2.rocnik: I 58 (23.1%) II.1 89 (35.5%) II.2 97 (38.6%) III 7 (2.8%)
Na vysvetlenou: studenti skladaji (pisemne anonymni) zkousky az na konci
skolniho roku; jejich vysledkem je jedina znamka. Vetsina studentu dostane
znamku I (nejlepsi) ,II nebo III; v nekterych predmetech je znamka
II rozdelena na II.1 (zhruba 2+) a II.2 (zhruba 2-).
Jak si lze povsimnout, prirodni vedy studuje priblizne stejny pocet
zen jako muzu, a jejich vysledky u zkousek se procentualne prilis nelisi.
S matematikou je to uplne jinak: za prve ji studuje asi ctyrikrat vice
muzu nez zen, ale zatimco asi tretina muzu dostane nejvyssi znamku "I",
plati to jen asi o sestine zen.
Cim to je? Je uz samotny format zkousek diskriminacni vuci zenam, jak
tvrdi nekteri? Anebo je rozlozeni matematickych schopnosti v tomto velmi
extremnim vzorku populace (a to nejen britske; rada studentu je ze
zahranici) ruzne mezi zenami a muzi?
Jan Nekovar
Pokud by však pan Škuba vycházel z různých psychologických studií, zřejmě by jej pan Čulík nemohl tak snadno označit za někoho, kdo diskriminuje a uráží ženy. Všechny tyto studie potvrzují, že ženy (a dívky) mají lepší paměť než muži, zato horší prostorovou představivost a technické uvažování. Proto mají holky lepší známky na gymnáziích a vysokých školách, kde je studium založeno na vstřebávání ohromného množství informací (např. literatura, jazyky, historie, zeměpis), zato kluci v předmětech, kde je vyžadováno spíše logické uvažování a praktické uplatnění znalostí.
Během studia na gymnáziu jsem měl několikrát možnost zažít situaci, kdy spolužačka znala všechny vzorce, ale nedokázala je použít, zato její spolužák, který od ní tyto vzorce musel opsat, příklad vyřešil. Kapitolou samou pro sebe je deskriptivní geometrie.
Úplným neštěstím pak jsou učitelky (i učitelé, ale u nás je na školách silná feminizace) matematiky, fyziky a chemie, které tyto předměty dostaly “přiděleny” během studia. Většinou jim příliš nerozumí a tak se omezují na to, co jim jde – na biflování vzorců a definic. Jelikož učení se nazpaměť jde lépe dívkám, dosahují u takových učitelů (a učitelek) lepších známek, byť jejich faktické zvládnutí těchto předmětů je mizerné. Zato kluci, zvláště pokud je baví například modelařina nebo elektronika, se některé věci naučí sami, prostě proto, že je potřebují a baví je to. Jistě, neznají poučky a definice. Proto mají špatné známky.
Domnívám se, že zde je příčina rozdílných výsledků chlapců a dívek při srovnávacích testech. (Přičemž nepochybuji, že ty dívčí měly mnohem hezčí úpravu.)
Je samozřejmě nesmysl omezovat postavení žen jen na výchovu malých dětí (i když kojence mnohem lépe utiší matka – kdo nevěří, ať to zkusí. Kojenec je “naprogramován” na její hlas, vůni, zvuk jejího srdce, navíc matka je od přírody vůči dětem shovívavější a trpělivější, to se prostě nedá nic dělat). Jejich silná parketa zřejmě bude právě v uplatnění lepší paměti a jazykových schopnostech. Tím samozřejmě nechci říci, že žena nemůže být matematičkou – pokud jí to jde a baví jí to, nikdo jí to přece nezakazuje.
A tvrzení, že mezi nejlepší podnikatele pronikla řada úspěšných podnikatelek-ale to přece nemusí nutně znamenat, že mají talent na matematiku, nebo ano?