Co je nového v České republice

Aktualizace, neděle 22.00:

Sčítání lze provést tak, aby statistici získali použitelné údaje a přitom neohrozili bezpečnost sčítaných osob. Je to ale "něco za něco": čím bezpečnější soubor dat z hlediska ochrany jednotlivce, tím méně údajů pro demografy a sociology, zejména z hlediska křížových vazeb (korelací). Představme si například, že dotazník bude rozdělen na několik částí, které se každá samostatně vhodí do průhledné sčítací urny společné pro celý sčítací obvod. Občan bude mít jistotu, že podle jeho osobních dat nelze dohledat majetkové a bytové poměry, ale zároveň se z výsledků sčítání sociologové nedozvědí, jaká je životní úroveň např. vietnamské komunity, protože informace o národnosti nebude propojitelná s údaji o majetku. Podobně nebude možno stanovit, kolik ze současných Pražanů se v tomto městě narodilo a kolik se přistěhovalo, protože místo narození se nebude vyplňovat (je to údaj schopný závažným způsobem ohrozit anonymitu sčítání - kolik sčítaných osob se narodilo např. v Samaře jako Vladimír Železný?). Stejně tak se nemůže vyplňovat obor, ve kterém občan pracuje, leda by to bylo na samostatném lístku: existují totiž obory, kde v celé zemi profesionálně působí třeba jen jeden specialista. (TP)

Aktualizace, čtvrtek 20.00:

Jaké jsou jejich vyhlídky? Shrňme tři již uzavřené nebo téměř uzavřené případy osob stíhaných stejně jako oni v souvislosti se summitem finančních institucí:

Šestnáctiletý cukrářský učeň z Vídně Leitner strávil za to, že ulomil dva stěrače a způsobil škodu sedm tisíc korun, měsíc ve vězení a propuštěn byl až na  základě prezidentské milosti - nebýt jí, čekal by možná ve vazbě dodnes.

Devatenáctiletý Polák Olejnik se v důsledku toho, že mu policie odepřela lékařské ošetření, přiznal, že hodil kostkou směrem ke kordonu policistů, a  dostal bez hlavního líčení rok nepodmíněně. Jen díky tomu, že se orgány činné v  trestním řízení obávaly blamáže, byl jeho případ předán do Polska, kde bylo trestní stíhání okamžitě přerušeno (polský zákon vyžaduje identifikaci veřejného činitele, na něhož měl pachatel zaútočit, a nikdo takový pochopitelně není). Nakonec si tedy mladý Polák odseděl v české věznici také "jen" o něco víc než měsíc.

O rok mladší Dán Traerup byl na základě vykonstruovaného obvinění ve vazbě ze  všech stíhaných cizinců nejdéle - téměř dva měsíce. Jemu pomohl zájem (zahraničního) veřejného mínění aspoň k tomu, že ho na rozdíl od Leitnera soud propustil z vazby na kauci. Jinak by i on čekal na proces ve vězení a strávil by tak ve vazbě neuvěřitelných 129 dnů.

Nyní policie spouští dva další politické procesy - na základě neadresného trestního oznámení budou stíháni mluvčí organizátora demonstrací, kteří se sami žádných násilností nedopustili a od násilí se opakovaně distancovali. Vyšetřování policie svěřila osobě, která může být v důsledku své minulosti snadno vydíratelná, a ani jedna z obětí nemá mnoho šancí, jak svůj osud ovlivnit.

Co na to veřejné mínění? Nic - jsou to přece levičáci, málem nám zničili Prahu a  každý trest pro ně bude příliš mírný! (TP)

Toto je dopis Tomáši Pecinovi od pracovníka jednoho ministerstva. Jeho jméno a adresa jsou redakci známy.

Vážený pane,

pokud si na mne vzpomenete, komunikovali jsme spolu E_mailem 29.1.2001 na téma páně Schmarczových výroků v nedělní Partii na Primě. Česká Televize je (pro mne již navždy) stranou zájmu, chtěl bych reagovat na Váš dnešní první článek v BL (Stanovisko ČSÚ).

Poté co jsem se díky BL seznámil s problematikou a formuláři pro sčítání, zavolal jsem (5.2. dopoledne) na příslušný odbor (...), neboť informace z "automatu" byly k ničemu.

Centrála mne přepojila nejprve na příslušné oddělení, to pak na ředitelku (předpokládám, že odboru). Představil jsem se pouze jménem (předpokládám však, že na displeji telefonu viděla přinejmenším číslo naší telefonní ústředny), paní ředitelka odpovídala velice ochotně na všechny konkrétní dotazy, týkající se jednotlivých položek formuláře pro sčítání osob.

V podstatě jsem obdržel téměř totožnou informaci, jejíž zveřejnění stálo pana Aleše místo. Rodné číslo má pouze zabránit duplicitám způsobeným příliš horlivými komisaři. Vypisování Jména, Příjmení a Adresy je určeno opravdu pouze pro kontrolu obcím, nemusí se vypisovat, protože komisař prý obdrží formuláře pro sčítání konkrétních osob již s předvyplněnými kódy (kódová tabulka na první straně vpravo nahoře). Čili nevyplněním těchto údajů se ze statistického hlediska nic nestane, neboť kódy stačí. Shodli jsme se na tom, že místo stupidních reklam v rozhlase a televizi by bylo podstatně užitečnější vysvětlit formou besedy s novináři účel jednotlivých otázek ve formulářích.

Z rozhovoru jsem "mezi řádky" pochopil, že na obsah formulářů je mezi vedením a touto ředitelkou velmi odlišný názor. Původně měla být osobní data od statistických oddělena, tato varianta byla vedením ČSÚ odmítnuta jako nespolehlivá a pracná.

Zajímavou informaci jsem obdržel ohledně částí 22 až 25 na druhé straně formuláře (Místo pracoviště, ... - Dopravní prostředek). Toto vše bylo do formuláře doplněno dodatečně, prý na žádost obcí (okresů), konkrétně v Praze na přímou žádost magistrátu, a to (v Praze) pro !!! potřeby Dopravního podniku !!!, z důvodu optimalizace dopravních spojů. Původně měl být ještě vložen dotaz na přesný čas užití dopravního prostředku na cestě do a ze zaměstnání (nebo na začátek a konec pracovní doby), ten však byl ČSÚ již odmítnut. Je to tedy další důkaz toho, že shromážděná data budou využita i k jiným než statistickým účelům. Předpokládám, že přinejmenším pro "Místo pracoviště" se najde použití i jinde.

14. 2. 2001 02:12 Pane předsedo, podávám tímto podnět ke konání ÚOOÚ, směřujícímu k zastavení sčítání lidu, případně znemožnění pořizovat do sčítacího archu údaje o totožnosti sčítané osoby, bytu a domu. Na základě článku, zveřejněného pracovníkem ČSÚ v internetovém deníku Neviditelný pes (http://pes.eunet.cz) lze důvodně předpokládat, že k rozsáhlému a nevratnému zneužití osobních údajů dojde. Nikoliv snad, jak lze tušit, ze strany "živlů" či "hackerů", nikoliv ze strany "špiónů", ale ze strany orgánů státu, veřejné a  státní správy. Je tedy na místě obava, kterou Britské listy vyjadřovaly již od počátku této kauzy. Autor níže uvedeného článku, PhDr. Milan Aleš je pracovníkem ČSÚ.

S úctou a vírou v nezávislost ÚOOÚ a ve Váš respekt
vůči Ústavou zaručeným občanským právům obyvatel ČR

Štěpán Kotrba
Britské listy

Squatting ve fotografii: Včera odpoledne proběhla v pražském undergroundovém klubu Twilight zone na Žižkově (Krásova 26) vernisáž fotografií "ze života a smrti" squattu Ladronka, příznačně nazvaná LADRONKA VČERA DNES A ZÍTRA. Mezi jinými zde vystavují své fotografie i reportéři Britských listů Štěpán Kotrba a Tomáš Pecina. Čtenářům Britských listů jsme v  minulosti připravili digitální fotogalerie k událostem, které se pojily k  vyklízení Ladronky a následným protestním akcím zde:

Štěpán Kotrba:
9. 11. 2000 Ladronka - násilné vyklízení objektu strážníky městské policie
17. 11. 2000 Magistrát - Praha - Ladronka protestní pochod Prahou na podporu squatterů
6. 12. 2000 Staroměstské náměstí, Praha 1, středisko EU Demonstrace proti evropské byrokracii
14. 12. 2000 Magistrát - Praha - Ladronka Předvánoční happening a cesta Prahou

Tomáš Pecina:
9.-17. 11. 2000 Ladronka, Staré město - Ladronka a její příznivci
9. 11. 2000 Ladronka - "Vyklízení" Ladronky
17. 11. 2000 Ladronka - Demonstrace za Ladronku
14. 12. 2000 Ladronka - Demonstrace za Ladronku

Skutecne si myslim,ze by mela byt doporucenou nebo snad i povinnou cetbou vsem redaktorum z 'oteenky' , zejmena pak pasaze o 'konstrukci reality' ve zpravodajstvi.

"Neboť tyto informace jakožto telekomunikační tajemství požívají ochrany podle § 84, odst. 3, písm. c), zákona č. 151/2000 Sb. o telekomunikacích a v odst. 2 téhož paragrafu je stanovena povinnost mlčenlivosti pro každého, kdo se je dozví, vzniká podezření, že popsaným skutkem byl spáchán trestný čin neoprávněného nakládání s osobními údaji podle § 178, odst. 2, trestního zákona, přičemž v úvahu přichází zpřísněná trestní sazba podle odst. 3, písm. b), tohoto paragrafu, jelikož předmětný skutek byl spáchán televizním vysíláním."

Viz o tom v BL zde. (JČ)

Existuje nějaké hnutí za zrušení POVINNOSTI placení těchto poplatků? A jak je to ve Velké Británii? Předpokládám, že takové koncesionářské poplatky nejsou povinné?

Poznámka JČ: V Británii je to stejné. Zákon je v tom, stejně jako v ČR, velmi pozadu za technologickým vývojem. Koncesionářský poplatek za veřejnoprávní televizi musí i v Británii platit každý vlastník televizního přijímače, navzdory tomu, že se může hájit, že se na BBC nikdy nedívá - rozdíl mezi Británii a ČR je jen v tom, že v BBC si nevysílají, co je (často i finančně) osobně výhodné pro pracovníky televizní stanice (viz třeba četné nepřímé reklamy na kulturní akce či nové desky, filmy nebo knihy ve vysílání České televize, které do zpravodajství vůbec nepatří a o nichž je pochybné, na základě jakých neformálních dohod se do vysílání vůbec dostávají.)

Hodač prý bezprecedentně...

"Zaměstnanci obou kanálů veřejnoprávní finské televize od včrejšího odpoledne stávkují; televizní obrazovky jsou černé. Důvodem je nesouhlas s plánovaným snižováním stavu zaměstnanců."

Jsou finští žurnalisté méně profesionální anebo jen ti čeští zvolili daleko údernější taktiku - ovládnutí obrazovky pro své názory a masivní kampaň?

Poznámka JČ: Zažil jsem v Británii před asi dvaceti lety stávku rozhlasu BBC. Spočívala v tom, že vysílaní všech rozhlasových okruhů bylo zrušeno, respektive sjednoceno, a vysílala se na všech frekvencích hudba a každou hodinu krátké zprávy. V době, kdy stávka měla začít, se hlasatelé na všech stanicích omluvili, že v důsledku stávky se přerušuje normální vysílání a všechny stanice začnou přebírat hudební proud. Toto vysílání běželo velmi krátce, jen asi dvě hodiny, mezitím došlo k dohodě, stávka byla zrušena a rozjelo se opět normální vysílání. Ani vzdáleně nepřišlo reportérům na mysl, že by mohli vysílání ukrást ve vlastní propagandistické věci.Bylo by to zřejmě trestným činem.

Kdo se zajímá o podstatu nynější krize, nechť se podívá na rozhovory Britských listů s Ivanem Kytkou a Janou Bobošíkovou o České televizi z roku 1998. (Též v knize ...jak Češi jednají, Milenium Publishing, 2000, která se podrobně věnuje kořenům krize v  ČT, informace viz níže; v žebříčku nejprodávanějších titulů knihkupectví Kosmas se v  posledních čtrnácti dnech tato kniha opět vrátila na první místo.) - V tematickém archivu Britských listů naleznete za poslední cca tři roky pod heslem "sdělovací prostředky, Česká televize" více než 800 článků a analýz o ČT. Ukazují, jak vznikl nynější problém.

Výběr textů z posledních dní:

-----Original Message-----
From: Tomas Pecina [mailto:tomas@pecina.cz]
Sent: Wednesday, February 14, 2001 1:57 PM
To: 'jmkodl@volny.cz'

Subject: Dotaz

Vážený pane, jak nás informoval Český statistický úřad (ČSÚ), zpracoval jste pro tento úřad znalecký posudek ke sčítání lidu, domů a bytů, a to v rozsahu 15 stran a v ceně 100 tisíc Kč. Podle toho, co na tiskové konferenci 9. 2. t. r. uvedla předsedkyně ČSÚ M. Bohatá, označil jste ve svém posudku bezpečnostní opatření učiněná v souvislosti se sčítáním lidu, domů a bytů za dostatečná a nevyjádřil jste vůči nim žádné výhrady; z toho, co se o zajištění akce průběžně dozvídáme, mj. od představitelů Úřadu pro ochranu osobních údajů, je však skutečný stav věci jiný.

Prosím, vysvětlete našim čtenářům tento rozpor (netajím před Vámi své podezření, zda poměrně vysoká odměna za Váš posudek nesouvisí s jeho záměrně zkreslující nebo nepravdivou formulací).

Dále Vás žádám o vysvětlení, jak je možné, že jste neodmítl tuto zakázku, přestože pracujete jako poradce ministra vlády a nesplňujete tedy podmínku nestrannosti, jež je pro vypracování jakéhokoli dobrozdání základní podmínkou.

V Praze dne 14. února 2001

Re: Žádost o informace

Vážení,
děkuji za poskytnutí informací o nákladech na znalecké posudky prezentované na  tiskové konferenci ke sčítání lidu, domů a bytů dne 9. 2. 2001.

Protože jsem se mezitím dozvěděl, že jeden za znalců, pan Jindřich Kodl, působí jako poradce na Úřadu vlády a nesmí tedy v dané věci podat posudek (podle § 11, odst. 1, zákona č. 36/1967 Sb. o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů), žádám o doplňující informaci, zda váš úřad i nadále bere jeho posudek v úvahu a jak to ovlivní odměnu, která mu má být (popř. byla) vyplacena.

Děkuji,

s pozdravem

Tomáš Pecina

Odpověď z vlády ČR

Odpověď na Váš dotaz:

Pan ministr v tom střet zájmů nespatřuje. Pan Kodl z titulu soudního znalce vypracovává různé posudky.

Re: Žádost o informace

Vážení,

děkuji za poskytnutí informací o nákladech na znalecké posudky prezentováné na  tiskové konferenci ke sčítání lidu, domů a bytů dne 9. 2. 2001.

Protože jsem se mezitím dozvěděl, že jeden za znalců, pan Jindřich Kodl, působí jako poradce na Úřadu vlády a nesmí tedy v dané věci podat posudek (podle § 11, odst. 1, zákona č. 36/1967 Sb. o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů), žádám o doplňující infor­maci, zda váš úřad i nadále bere jeho posudek v úvahu a jak to ovlivní odměnu, která mu má být (popř. byla) vyplacena.

Je-li to možné, odpověď mi opět zašlete na e-mailovou adresu tomas@pecina.cz.

Děkuji,

s pozdravem

Tomáš Pecina

Jan Kyncl

Nemám ani trochu pocit příslušnosti k tomuto státu. Pokusím se naznačit proč. Informace, které uvedu, jsou bez záruky: mám je z médií. Kdykoli jsem se sám účastnil něčeho, o čem pak některé médium "informovalo", nevěřil jsem svým uším nebo očím a uším zároveň. Možná jsou naše média postižená střípkem z kouzelného zrcadla a vše krásné se mění v ošklivé; to nemohu vyloučit. Za pravděpodobnější ale považuji, že ošklivé se v médiích mění jen v hloupě a zaujatě popsané ošklivé.

Se svým pocitem z tohoto státu bych vás neobtěžoval, kdyby to byl pocit jen můj. Je to ale pocit téměř celého mého okolí; většinou jde o vysokoškoláky mezi dvacítkou a pětatřicítkou věku.

Nedávno jsem se byl projet na kole po svém rodném městě a jeho okolí. Nevím, jak někdo jednou popíše "architekturu" devadesátých let. Podle mě odpovídá tomu, kdo se stal v té době "elitou" - tím je míněno, kdo získal peníze a s nimi i  povolení stavět tam, kde ani průměrný komunistický prominent okresního formátu povolení nedostal. Perníkové chaloupky vedle sci-fi staveb, kompozice načinčané a nevkusné, ukázka toho, jak se dá metoda vaření dortu vynalezená pejskem a  kočičkou aplikovat na stavbu rodinného domu. Rozhlížel jsem se kolem sebe, vzpomínal, jestli jsem někde v zahraničí viděl něco podobně odpudivého; divil jsem se, že ačkoli ne, přesto mi to vše nějak povědomé. A pak mi došlo, že mi to připomíná "politicko-společenské reálie" dnešní České republiky.

V té době bylo tématem "dodržet zákon, nebo jeho ducha". Politici hřímali, že zákon je zákon, dodržet se musí, v příštích volbách si zvolte někoho, kdo ho zruší, ale do té doby se jede podle něj.

Náš parlament /sorry, odmítám používat velké začáteční písmeno/ je "utrženej ze  řetězu". Občas sleduji zasedání a vůbec bych se nedivil, kdyby vyšel ve sbírce zákonů zákon o absolutním zákazu souložení. A počkejte si do příštích voleb, haj hou!

Že existuje něco jako přirozené právo poslancům nedochází.

Dlouhá léta jsem jezdil na dětské tábory jako vedoucí. Jestli něco děti milují, je to noční bojovka nebo stezka odvahy. Jestli na něco vzpomínají, tak na to, jak nás chytil na výletě déšť. Poslanci tomu odzvonili, neboť výlety se nesmějí dělat "za špatného počasí nebo za snížené viditelnosti". Dodržím zákon, řeknu dětem /kdy bude stezka odvahy se ptají od začátku tábora/, že nic, zákon je zákon?

Myslivec zastřelí člověka a je odsouzen k tomu, aby zaplatil matce mrtvého 3470 Kč. Dívčina vypěstuje tři rostliny marihuany a  je odsouzena k nepodmíněnému vězení. Fanatické oči poslance Severy asi zazáří nadšením - mně je z toho jen smutno.

Dost poslanců provozuje myslivost. Asi málo jich pěstuje marihuanu. Haj hou!

K té marihuaně trošičku podrobněji. Trend ve světě je legalizace (Belgie, Nizozemí, Francie), trend u nás je zostření represe. Není ani jeden případ, kdy by člověk zemřel na předávkování marihuanou. Je mnoho případů otrav alkoholem a  lidí co oslepli po požití domácího destilátu. Někteří z těch, kdo berou tvrdé drogy, předtím kouřili marihuanu. Všichni pili pivo a jedli chleba. Kromě hlouposti a populismu poslanců je tu problém, že opojení marihuanou není zdaněno a že se lidé po jejím požití smějí.

Léta devadesátá také charakterizuje návrat ke křesťanství a to ve dvou nejlepších křesťanských tradicích: touze po majetku a represi menšin.

Jedním z argumentů při zamítnutí zákona o registrovaném partnerství /moji milí křesťanští politici/ bylo, že adopce dětí sice v tomto návrhu zákona nejsou, ale časem by je chtěli a dítě potřebuje matku i otce, mužský i ženský vzor.

Přibližně v té době byli vyhnáni pěstouni z SOS dětských vesniček. Tam asi děti mužský a ženský vzor nepotřebují. Haj hou!

Zákoník práce v kontextu vysoké školy je také pěkně vypečená věc. Řada mých kolegů jsou nadšení vědci: jsou nuceni podvádět, protože limit přesčasových hodin by překročili někdy v únoru. Asi by měli být z laboratoří a od počítačů vyháněni: zákon je přeci zákon, za pár let si zvolte někoho a - tuhle písničku dobře známe, ne?

Moje maminka má soukromou pediatrickou praxi. Občas špatně zaokrouhlí dávky sociálního a důchodového zabezpečení. "Do tehdy a tehdy doplaťte dlužnou částku 0.46 Kč, v opačném případě Vám může být udělena pokuta ve výši 10 000,- Kč plus úroky z dlužné částky, případně Vám hrozí trest ve výši"... Po jistých problémech (zkuste poslat složenkou 0.46 Kč) stát získá dlužnou částku za cenu doporučeného dopisu, papíru, obálky a práce příslušné úřednice. A kolik dluží velké podniky? Haj hou!

Copak to, 0.46 Kč ještě nějak zaplatit lze. U cla je to horší: jeden můj kolega dostal ze zahraničí darem odbornou literaturu a bylo mu vyměřeno clo ve výši 0,- Kč. Tu nulu korun ovšem bylo nutno zaplatit. Schválně někdo zkuste poslat složenkou 0,- Kč.

Zákon je zákon a právo je právo? Před několika lety prý vydala Komerční banka tuším obligace (jsem ekonomicky negramotný a tak to možná byly jiné cenné papíry) na dobu od 1.1. do 31.12. příslušného roku. Ovšem inflace byla nižší, než se čekalo a tak KB chtěla obligace vypovědět dříve. Na Právnické fakultě jí vypracovali odborný posudek, že jde o cenné papíry na dobu neurčitou, protože na  nich není výslovně uvedeno, že jde o dobu určitou. Tak jsem se alespoň dočetl v  novinách. Žiji ve státě, kde konkrétní kalendářní rok od Nového roku do Silvestra je doba neurčitá. Právně je asi skutečně neurčitá, v dnešních zákonech se jde těžko vyznat. Napsal jsem ??prý vydala?? ze dvou důvodů: trošičku doufám, že to není pravda a normálně se bojím odvety KB. Haj hou!

Poslankyně Petra Buzková se vyjádřila, že nenavštíví staveniště Temelína, protože nechce ohrozit své nenarozené dítě. Bylo to v době, kdy nebyl ještě do budoucí elektrárny dovezen ani gram jaderného paliva. Je paní poslankyně tak hloupá, nebo využije všeho, co jí může zvýšit popularitu? A která z těch dvou variant je pro občana lepší?

Devadesátá léta charakterizují dva zákony: zákon absolutní hodnoty a zákon zalití do betonu.

Zákon absolutní hodnoty říká, že u dostatečně velké částky je jedno, jestli ji mám, nebo ji dlužím. Ten, kdo 100 milionů má, jezdí ve stejném autě, jako ten, kdo 100 milionů dluží.

Zákon zalití do betonu říká, že jde-li v nějaké akci o tak velké peníze, že za  desetinu částky je možno všechny odpůrce nechat zabít a zalít do betonu, není žádná možnost oné akci zabránit.

Mohl bych pokračovat dlouho: psát o to, že inženýrský a doktorský diplom z  Elektrofakulty nestačí k povolení v elektrotechnice podnikat, ale maturitní vysvědčení ano, že podle zákona musíte mít mlhovku, ale zákon už neříká, že ji máte zapnout atd. atd. Asi mám střípek kouzelného zrcadla v oku, že vidím politiku a zákony jako směs populismu, účelovosti a hlouposti.

S několika kolegy jsme nedávno diskutovali na téma "koupit či nekoupit stíhačky". Podle mého je třeba mít nejdříve stát, který stojí za to bránit. Pro mě osobně tím státem Česká republika není. A krajina zastavěná perníkovými chaloupkami dnešních elit pomalu také přestává být.

Petr Sládeček

Dnes a denne se potykame s tim, jak vlastne televize prostrednictvim sveho zpravodajstvi zobrazuje ( a tim spoluvytvari) realitu ci svet.

Stejnou otazku lze adresovat novinam a casopisum.

Ve svem drivejsim mailu jsem nadnesl tezi,ze jakekoli tzv.zpravodajstvi vykazuje v podstate stejnou miru stylizace jako treba hrany film a ze nemuze byt nikdy zachycenim zi zobrazenim "reality", nybrz pouze a  jen jejim castecnym,nutne subjektivnim vykladem(podobne je to,myslim si,uz s  nasimi myslenkami). Znovu odkazuji na studii o zpravodajstvi od Miroslava Brady a jeji zaverecnou pasaz o "konstrukci reality" ve zpravodajstvi (studii najdete v  anglictine v Britskych listech).

Ve svém pripravovanem projektu pro Ceskou televizi ze zevrubne zabyvam otazkou moznosti vraceni systemoveho kontextu do zpravodajstvi, vraceni konkretniho praktickeho ucelu a uzitku, ktery by zprava mohla pro divaka mit.

Zabyvam se rovnez otazkou manipulace zpravodajstvi rozvinutymi nastroji politicke a korporativni propagandy.

Zabyvam se rovnez otazkou odpovednosti novinaru,kteri casto misto toho, aby se cestne pokouseli byt vyhledavaci a prostredkovateli udalosti a  nazoru, ktere mohou byt dulezite pro nase zivoty na tomto svete, pouze spolehaji na osvedcene, oficialni, prefabrikovane zdroje a sami touzi byt tribuny a arbitry, kteri mysleni verejnosti "ochranuji" ci "usmernuji".

Dobry novinar vzdy vyuziva sve vlatni zdroje, casto i takove,ktere prostredkuji mysleni nonkonformni, tzv.radikalni(co je dnes oznacovano za  radikalni, muze byt zitra racionalni a pozitri uz treba prilis konzervativni).

Posilam adresy nekolika situ,ktere s oblibou navstevuji dobri novinari ve Velke Britanii:

www.mediachannel.org

www.fair.org

www.newint.org

www.schnews.com

S pratelskym pozdravem,

Petr Sládeček

Václav Pinkava

Nejprve trochu odbocim ad hominem:- Pan Culik ma dve dcery a karierne uspesnou manzelku. Neni divu, ze zastava osvetovy nazor, ze  pohlavi cloveka nema vliv na jeho intelektualni cinnost. Za argument poslouzi, kdyz kazda dcera je jinak ladena. Bohuzel toto by nebyla uvaha rigorosni, ale falesny sylogismus. Jako skutecny dukaz nerozlisitelnosti predispozic by slouzilo konstatovat na zaklade empirickeho vyzkumu, ze odlisna pohlavi v ramci tehoz prostredi vychazeji stejne. A proti takoveto hypotese nepostaci zjisteni, ze odlisna pohlavi dopadnou ve stejnem prostredi odlisne, o ne, to ne. Zastanci osvety namitnou, ze prostredi srovnatelne pro odlisna pohlavi neni.

Zamerne rikam 'odlisna pohlavi', ne 'obe pohlavi':-

Dost padny empiricky protiargument proti osvetove teori 'stejnych schopnosti u ruznych pohlavi' poskytuje vysoka korelace vyjimecnosti a sexualni orientace muzu -jde o  homosexualy. (seznamy hrave najdete na internetu, pokud nemate nastaven takovy ten filtr proti hanbatym slovum - doporucuji prohlizec www.google.com).

Nezapomenme, ze homosexualita byla trestna a jeji zastanci byli tedy spolecensky 'pod natlakem', nejspis rada z nich nemela na zanechani stopy v dejinach to spravne prostredi. (Zastanci socialnich vlivu ovsem reknou, ze kdo je znevyhodnen spolecensky, musi byt opravdu mimoradny, aby po nem v dejinach neco zustalo, napriklad proc je tolik veleuspesnych Zidu...) Pak se ptejme, proc je tak malo vyraznych zen v dejinach, - mimo jednu oblast, tj literaturu. Proc ne hudebni skladatelky, napriklad, tam prece vzdelani i prilezitosti byly uz davno?

Co kdyby na tom klasickem nazoru o predispozici na zaklade pohlavi taky neco bylo:-

Posledni dobou se kumuluji vedecke poznatky, ze u muzu a zen jsou skutecne odlisne diferenciovany casti mozku (napriklad, ze zeny poslouchaji obema polovinami mozku, a muzi jen 'napul') Take se nyni uznava, ze homosexualita je fysiologicky podlozena, prave diferenciaci mozku, a je tedy 'normalni odchylkou' v tom smyslu, ze se v populaci vzdy urcite procento vyskytuje. Ma se za temer jiste, ze 'puvodem' muzske homosexuality je 'zenska' diferenciace hypothalamu v  mozku, zpusobena anomalnim hormonalnim prostredim v deloze matky (takze fenomen dedicny, ackoli necekanym zpusobem, skrze fyziologii tehotne matky). Atypicka diferenciace mozku tez plati u levaku.

Dalo by se tedy postulovat, ze k nejlepsim tvorivym vykonum je disponovan clovek s anomalnim mozkem, muz homosexual, levak, jako treba Leonardo da Vinci.

Ovsemze zaujate by bylo z toho odvozovat ze 'homosexualove jsou nadani'. Stejne zradne je usuzovat, ze 'zeny ne/jsou na to ci ono'.

(Jinak bych se mohl jako obycejny heterosexualni pravak radobyumelec domahat nadrzovani, nebot jsem 'v nevyhode' co se polymorfni tvorivosti tyce).

Spravna otazka vzdy zni, "je tento konkretni clovek disponovan na to, oc tu jde?". Boz ohledu na jeho skupinove zarazeni.

Václav Pinkava

http://pinkava.homepage.com

Miloslav Navrátil

Táta Falbr se zaklíná právem na stávku (ale nikdo se s nim nepře). Zcela zvláštní kapitolou je prezident. Divím se, že se po jeho prohlášení nezvedla vlna protestů. Vždyť řekl, že v únoru 1948 vše proběhlo podle práva !! Mám tomu rozumět tak, že ozbrojení dělníků a obsazení továren a úřadů, zatýkání odpůrců a představitelů nekomunistických stran bylo zákonné ? Doposud jsem si myslel, že to byl jeden z nejkřiklavějších příkladů politické zvůle. A vida, člověk se stále učí.

Pan prezident měl bezesporu přesné informace o dění v ČT, svědčí o tom prakticky nepřetržitá přítomnost jeho lidí v televizi (Urban, Kocáb, Mathé), a také je využil, aby podpořil svoje oblíbence.

Trochu mne mrzí, ale nepřekvapuje, že ve všeobecné snaze dokázat propojení někoho s někým, zapadla osoba Jiřího Kučery, vedoucího sekretariátu generálního ředitele Chmelíčka. Tento pán byl od roku 1992 až do svého odchodu k Chmelíčkovi zaměstnancem Kanceláře presidenta republiky a od roku 1994 dokonce vedoucím vnitřního protokolu KPR - tedy jedním z nejbližších spolupracovníků prezidenta Havla. Dovede si někdo představit, jaký pokřik by se strhl, kdyby sekretariát GŘ České televize vedl třeba pan Jakl, poradce V. Klause ?

Vrátím se teď na začátek mojí úvahy. Třeba se mýlím a v zákulisí už skupiny vyšetřovatelů shromažďují důkazy o trestných činech samozvaných vládců televize, třeba už šetří trestní oznámení pro zneužití telefonních výpisů a už účetní počítají ztráty a právníci připravují žaloby. Ale jsem skeptický.

Prohlášení ministra spravedlnosti Rychetského, že raději odstoupí, než by do televize poslal policii mi otevřelo oči. Jen doufám, že se nakonec všechno nesvede na bezpečnostní agenturu, která tak neprodyšně uzavřela udatné bojovníky za svobodu slova ve velíně (kdosi z nich se nestyděl to nazvat koncentrákem), že to jen tak tak stihli na Václavák a zpátky.

Jan Paul

Nikoliv, opak je pravda. Hrstka vyvolených nerepresentuje většinu a národ se unavil. Co zůstalo, je kocovina z porušení všech možných demokratických norem a mdlá chuť z fatálního nedostatku právního vědomí našeho státu. Vzbouřenci vyhráli své Pyrrhovo výtězství, Česká televize a stát prohráli svoji důvěryhodnost. Opona falešné vzájemnosti spadla, kýčovité kulisy absurdní frašky budou rozebrány a možná uschovány pro příští představení. Herci dohráli své životní role a poslíčkující odborový personál zhasnul scénu. Trapné a stále nudnější představení skončilo. Lidé bděte, Česká televize se vám omlouvá...

Tomáš Pecina

Lež první: Sčítání nemůže být anonymní, protože bychom nesplnili požadavky Evropské unie. Brusel se tu opět používá jako "nová Moskva", jako absolutní příkazní autorita, jíž se každý musí podří­dit. Není to samozřejmě pravda, celá řada západoevropských zemí už od individuálního sčítání upus­tila zcela nebo je provádí striktně anonymní, popř. dobrovolnou metodou. Proč má být sčítání v České republice adresné, dokonce s násobnými identifikátory, bude jasné za malou chvíli.

Lež druhá: Bezpečnost dat v průběhu zpracování je dokonale zajištěna. V minulých týdnech se uká­za­lo, že ČSÚ nemá tento proces vůbec pod kontrolou. Optické čtení dotazníků bylo zadáno exter­nímu dodavateli, akciové společnosti Deltax Systems. Jak však záhy vyšlo najevo, tato firma již půl­dru­hého roku marně čeká na bezpečnostní prověrku Národního bezpečnostního úřadu a protože v jejím čele (dokonce na místě šéfa projektu sčítání lidu) stojí osobnosti úzce spojené s "ne­stan­dard­ní­mi" formami privatizace (čti: s tu­ne­lo­vá­ním), lze důvod­ně očekávat, že firma v prověrce neob­stojí. Jak bude probíhat samotné zpracování dotaz­­níků, neví kromě Deltaxu nikdo, a tak není divu, že Úřad pro ochranu osobních údajů, stejně jako odborná informatická veřejnost, hovoří o mož­­nos­ti úniku dat ze sčítání jako o zcela reálné alter­nativě.

Lež třetí: Údaje v dotaznících se využijí pouze pro statistické účely, nedostane je k dispozici nikdo jiný. Jak - shodou okolností rovněž na Neviditelném psu - uvedl jeden z vedoucích pracovníků ČSÚ, dr. Milan Aleš, obecní úřady budou mít dotazníky k dispozici, aby si podle nich doplnily neú­plné a neaktuální registry evidence obyvatelstva. Vedení Úřadu se sice pokusilo únik baga­te­li­zo­vat, ale je málo pravděpodobné, že by dr. Aleš lhal - proč by to ostatně dělal? A budou-li mít data obec­ní úřady, proč by je neměli dostat i jiní: policie, finanční úřady, správa sociálního zabez­pe­čení atd.? Majetkových, rodinných a bytových údajů v databázi pak nebude těžké využít např. k op­ti­malizaci výbě­ru daní, zejména u "malých" ryb, které si na rozdíl od těch velkých riziko indiskrece včas neu­vě­domí a dotazníky vyplní podle pravdy. Stačí porovnat údaje z daňového přiznání se stavem majet­ku vykázaným v do­taz­­níku a finan­ční sprá­vě okamžitě vypadnou kandidáti na daňovou kontrolu. Ještě cennější bude data­­báze při odha­­lo­vá­ní neoprávněně vyplácených sociálních dávek a pravým pokla­­dem se stane pro policii a nově zřizo­vané soukromé soudní vykonavatele: exekutor bude přes­ně vědět, kam jít a co neplatiči zaba­­vit.

Lež čtvrtá: Sčítací komisaři jsou pečlivě vybíráni a prověřováni. Ani to není pravda. Zvlášť v po­sled­ním týdnu, kdy řada komisařů vrací z obavy před agresivitou "sčítanců" pověření, se o pro­vě­řo­vá­ní nedá mluvit. Obecní úřady berou každého, kdo přijde: stačí podepsat čestné prohlášení o bez­úhon­nosti (nevyžaduje se dokonce ani výpis z rejstříku trestů!) a cesta k důvěrným údajům o něko­lika stovkách spoluobčanů je otevřena.

Lež pátá: Kdo nevyplní, dostane pokutu. Možnost potrestat občany, kteří se odmít­nou sčítání podro­bit, až desetitisícovou pokutou, je sice zakotvena v zákoně, ale Český statistický úřad nemá v praxi mož­nost toto ustanovení uplatnit. Potrestat by bylo možné pouze ty, kdo dotaz­níky vůbec nepře­vez­mou. Jestliže občan dotazníky od sčítacího komisaře převezme, ale bude trvat na tom, že je odevzdá sám v zalepené nebo zapečetěné obálce na obecním úřadu nebo na ČSÚ (obálky se odevzdávají bez adresy, pouze s ná­pi­sem "Sčítání"), statistický úřad nemá možnost, jak prohřešek odha­lit dřív než po načtení všech dotazníků, někdy v polovině roku 2002 - a to už roční lhůta pro udělení pokuty uplyne. A i kdyby se to stihlo včas, procedura odevzdávání obálky nepřed­po­kládá ani neu­mož­ňuje předání stvrzenky, takže důkazní břemeno, tj. povinnost dokázat, že sčítaný nespl­nil svou povin­nost, bude na ČSÚ. A takový spor pak musí vyhrát i ten nejhorší advokát.

(Vyšlo v Mladé frontě Dnes)