Britské listy


úterý 9. ledna

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z  poslední doby Česká televize:
  • Nechtěné přiznání: Vládní strana se hodlá vměšovat do rozhodování Rady České televize (Štěpán Kotrba)
  • Kam povede další vývoj se vzbouřenci v České televizi a co to znamená politicky (Tomáš Pecina v diskusi s JČ)
  • Může být Česká televize nestrannou a nezávislou institucí? (Jan Čulík, psáno pro Respekt)
  • Právní televize? (Radim Vajchr))
  • Musím se bát bránit zákon? (WM, Havířov)
  • Komplex líného sedláka na zabláceném dvorku (Antonín Nový)
  • Otázky kolem České televize (Tomáš Hajdušek)
  • A všichni měli svou pravdu až do úplného vyhubení (Otakar Kosek)
  • Martine Vadasi, vypustil jsi dávku smradu (Ivo Mathé)
  • V pátek odpoledne začal platit zákon (Petr Jánský)
  • Chobotnice na ČT aneb uchopení příležitosti (Václav Pinkava)
  • Plesle, zameť si před vlastnim prahem! (Jakub Trnka)
  • Stal jste se terčem štvanice, podporované čtyřkoaličními politiky a státními orgány (Josef Havránek) Postskript:
  • Jan Werich: "Takhle blbý to snad nemůže být pořád." Ale může. (Jaroslav Sever)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • (Britské listy vycházejí v Praze, v České republice. Britské listy is published in Prague in the Czech Republic.) ISSN 1213-1792

  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Zde je adresa Britských listů.


  • Tady je minulé vydání Britských listů.

    Co je nového v České republice

    Aktualizace, úterý 22.30:

  • Skončila "bobovize". Designovaná, ale podřízenými neuznávaná ředitelka zpravodajství Jana Bobošíková oznámila v pořadu Události Plus, že nadále nebude vysílat vlastní verzi zpráv. Ty má připravovat původní redakce zpravodajství. Stalo se tak na pokyn zastupující ředitelky ČT Věry Valtrové. --- Televizní schizma tedy končí, zpravodajská redakce definitivně zvítězila nad ředitelem Hodačem, nad Radou ČT, nad ODS i nad zákonem. Poražených v této bitvě je mnoho, kdo je vítězem, to ukáží až příští týdny a měsíce. (TP)

  • Jaké bude vítězství vzbouřenců? Této otázce věnovala úterní Mladá fronta Dnes velký prostor, aniž by před svými čtenáři odhalila hořkou pravdu. První ochutnávku toho, co diváky veřejnoprávní televize čeká, poskytl totiž nedělní pořad Naostro s Václavem Klausem. Milan Šíma přišel do studia bez stužky, na chvíli zmizel z loga i nápis STÁVKA, ale V. Klaus přesto využil diskreditace svého protivníka dokonale. Není důvod pochybovat, že podobnou techniku si brzy osvojí i ostatní diskutující ze stran opoziční smlouvy, a tak se koncesionáři mohou těšit na další nekonečný seriál: Jak zesměšnit moderátora aneb (půjde-li o pořad s více politiky) Ještě tu máte spacák, pane kolego? (TP)

    Aktualizace, úterý 17.00:

    Odborářovy poznámky ke stávce v televizi

    Vlastimil Beran

    Česká republika ratifikovala v roce 1948 úmluvu Mezinárodní organizace práce č. 87 o svobodě sdružování, která mj. zakotvuje právo na stávku jakožto základní právo odborů při ochraně zájmů pracovníků, a je tudíž na základě této ratifikace vázána dodržovat její ustanovení včetně jejich zapracování do národní legislativy.

    Výklad jednotlivých ustanovení úmluvy č.87 (včetně práva na stávku) je prováděn na základě rozhodnutí Výboru pro svobodu sdružování Správní rady MOP v jednotlivých případech stížností na porušování této úmluvy ze strany členských států. Tento výklad je shrnut ve Sbírce rozhodnutí (Digest of decisions and principles of the Freedom of Association Committee of the Governing Body of the ILO, 4.vyd. 1994, vydala MOP).

    Podle těchto rozhodnutí může být právo na stávku omezeno či zrušeno jen v několika konkrétních případech, mj.v případě akutního ohrožení státu, v případě nejvyšších státních úředníků vykonávajících službu jménem státu či v případě vykonávání některých základních veřejných služeb, jejichž zastavení by mělo za důsledek přímé ohrožení životů, zdraví či bezpečnosti občanů (viz čl. 526 Sbírky rozhodnutí).

    Mezi tyto služby nepatří rozhlas a televize (viz čl. 544).

    Stávku v ČT lze tedy považovat za stávku legální. Konečné rozhodnutí o legálnosti stávky však může učinit pouze nezávislý soud, i když i ten by měl při rozhodování vycházet z ustanovení relevantních a ratifikovaných mezinárodních dokumentů, jakým je bezesporu úmluva č.87.

    Jednotlivá rozhodnutí najdete ve světových jazycích na adrese: http://ilolex.ilo.ch:1567/public/english/50normes/infleg/iloeng/digestq.htm.

    Autor je vedoucím mezinárodního oddělení ČMKOS



    Právníkovy poznámky ke stávce v televizi

    K problematice legálnosti a nelegálnosti stávky

    JUDr. Kindlová Zdena

    Právo na stávku patří mezi základní lidská práva a upravuje je Listina základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku ČR, ve svém čl. 27. Podle ní je právo na stávku zaručeno za podmínek stanovených zákonem. Tímto zákonem je u nás v současné době pouze zákon o kolektivním vyjednávání (zák. č. 2/1991 Sb. v pl. znění) vztahující se na spory související s uzavřením kolektivních smluv. Jiný druh stávek náš právní řád neupravuje. To však neznamená, že stávky jiného druhu, tedy tzv. stávky mimo kolektivní vyjednávání jsou nezákonné.

    K této problematice se rovněž vyslovily české soudy, poprvé Městský soud v Praze (rozsudek č. j. 31 C 1909/92-34 ze dne 16. února 1993).

    V našem právním řádu však neexistuje zákon, který by prováděl čl. 27 odst. 4 týkající se jakékoli jiné stávky než stávky ve sporu o uzavření kolektivní smlouvy. Dle úvahy soudy však nelze z této absence prováděcího zákona dovodit závěr, že není-li prováděcí zákon není ani právo. Soud ustanovení čl. 27 odst. 4 naopak vykládá tak, že obecně toto ustanovení upravuje právo na stávku, které však může být garantováno za určitých bližších podmínek zvláštním zákonem. Z žádného právního předpisu nevyplývá a nelze to ani dovodit výkladem čl. 27 odst. 4 Listiny, že jakékoli jiné stávky než stávky upravené prováděcím zákonem, jsou zakázány.

    Podruhé se legálností stávky zabýval Vrchní soud v Praze (Usnesení č.j. 2 Co 157/97-49 ze dne 27. února 1998), přičemž použil stejné argumentace jako Městský soud. V odůvodnění též výslovně uvedl: Jestliže zákon upravující právo na stávku, mimo zákon č. 2/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nebyl dosud vydán, je třeba, aby soud v rámci aplikace a interpretace ustanovení čl. 27 Listiny použil obecných způsobů a metod výkladu právních norem. Při tomto výkladu s ohledem na znění čl. 10 Ústavy ČR musí respektovat a přihlížet též k mezinárodním úmluvám o lidských právech, jimiž je ČR vázána, a které mají přednost před zákonem. Ty by pak měly přednost i před zákonem, který by snad skutečně právo na stávku omezil jen na případy, se kterými počítá shora uvedený zákon o kolektivním vyjednávání. Vrchní soud v odůvodnění dále odkazuje na Nález ústavního soudu ČR uveřejněný pod č. 3/1995 Sb, který označil jako úmluvy o základních lidských právech a svobodách ve smyslu čl. 10 Ústavy i Úmluvu č. 87 (uveřejněná pod č. 489/1990 Sb) a Úmluvu č. 98 (uveřejněná pod č. 470/1990 Sb).

    Předmětné úmluvy se sice o právu na stávku výslovně nezmiňují, avšak členské státy Mezinárodní organizace práce uznaly toto právo za legitimní prostředek pracovníků a jejich organizací k ochraně jejich ekonomických a sociálních práv a zájmů jako základní právo vyplývající se svobody sdružování.

    Z uvedeného vyplývá, že ve své rozhodovací praxi i české soudy vycházejí z rozhodovací praxe příslušných orgánů MOP, i když tato judikatura není bezprostředně závazná.

    Na podporu uvedeného uvádíme z Výboru z rozhodnutí a zásad Výboru pro svobodu sdružování řídícího orgánu MOP (čtvrté revidované vydání) např. č. 489: Zákaz stávkových akcí, které nejsou spojeny s kolektivním sporem, jehož stranou je zaměstnanec nebo odbory, je v rozporu se zásadami svobody sdružování.

    V této souvislosti je dále třeba vzít v úvahu Evropskou sociální chartu, kterou ČR ratifikovala a její čl. 5 a 6 upravující právo odborově se organizovat a právo na kolektivní vyjednávání včetně práva na stávku.

    Autorka pracuje na právním oddělení ČMKOS

    Poznámka TP: Nikdo ovšem nezpochybňuje právo na stávku jako takovou, ale ptáme se, co vše je při stávce legální a co je naopak zakázáno, jestliže český právní řád neobsahuje příslušnou právní úpravu (tj. "zákon o stávce"). Zákon o kolektivním vyjednávání uvádí, že "stávkou se rozumí částečné nebo úplné přerušení práce zaměstnanci"; v tomto smyslu jednání televizních pracovníků stávkou není a ze zákona lze dovodit, že kdyby se televizní odboráři dopustili současného jednání ve sporu o uzavření kolektivní smlouvy, porušili by zákon (a v souladu s příslušným ustanovením zákoníku práce by mohli být propuštěni). Aby jednání zaměstnanců ČT bylo možno označit za legální stávku, je třeba přistoupit ke značně extenzivnímu výkladu tohoto pojmu. Pak ale vzniká otázka, jak daleko lze zajít. I dr. Kindlová asi připustí, že kdyby zaměstnanci začali rozprodávat nebo rozbíjet televizní techniku, nešlo by o stávku, ale o trestný čin. Naopak kdyby své pracoviště obsadili a nevysílali nic, jednalo by se o okupační stávku, kterou lze zřejmě způsobem, jaký dr. Kindlová naznačuje, obhájit. Můj právní názor je, že jednání zaměstnanců České televize není stávkou, protože kdyby tomu tak bylo, bylo by možné pod toto označení zahrnout širokou škálu trestných činů: zaměstnanci tiskáren by ve stávce mohli s použitím strojů, barev a papíru zaměstnavatele tisknout letáky na svou podporu, popeláři by mohli sypat na ulice odpadky, nespokojení zemědělští dělníci by přijeli rozorat městské parky, zaměstnanci chemičky by polévali barvou náměstí atp.



  • Kam povede další vývoj se vzbouřenci v České televizi a co to znamená politicky. O tom, jak se televizní vzbouřenci stávají stále většími rukojmími politiků; o tom, že všecny znesvářené strany v konfliktu zaujímají nekonstruktivně stále zarytější pozice; o tom, z jakých trestných činů mohou být obžalování televizní vzbouřenci a k jaké restrukturalizaci dochází na české politické scéně píšeme v druhém textu dnešních Britských listů.

  • Kořeny konfliktu v České televizi. Vzhledem k tomu, že v české společnosti vládne obrovská neznalost o tom, co je podstatou nynějšího konfliktu o Českou televizi, upozorňujeme na tuto analýzu Jana Čulíka, která podrobněji osvětluje, jak a proč krize vznikla, jak byla politicky zneužita a jak jí byla zmanipulována nemyslící a neinformovaná veřejnost.

    Kdo se zajímá o podstatu nynější krize, nechť se podívá na rozhovory Britských listů s Ivanem KytkouJanou Bobošíkovou o České televizi z roku 1998. (Též v knize ...jak Češi jednají, Milenium Publishing, 2000, která se podrobně věnuje kořenům krize v  ČT, informace viz níže.) - V tematickém archivu Britských listů naleznete za poslední cca tři roky pod heslem "sdělovací prostředky, Česká televize" více než 600 článků a analýz o ČT. Ukazují, jak vznikl nynější problém.

  • Čtyři aktivisté, kteří v roce 1999 pomalovali plot ruského konzulátu v Brně červenou barvou na protest proti válce v Čečensku, byli pravomocně odsouzeni k trestu 100 hodin veřejně prospěšných prací. Tento rozsudek městského soudu včera potvrdil v odvolacím řízení i krajský soud v Brně. Obžalovaní mají v úmyslu obrátit se na Ústavní soud. --- Z důvodů časové kolize s jinými akcemi jsem se nemohl včerejšího projednávání případu zúčastnit, nicméně podle mých informací se obžalovaným nepodařilo prokázat, že použití vodou ředitelné barvy způsobilo poškozenému jen nepatrnou škodu, a ta tak byla vyčíslena na téměř 20 tisíc korun. Tuto skutečnost soud nemohl pominout a platná právní úprava mu proto nedovolovala vynést osvobozující rozsudek, i když míra společenské nebezpečnosti skutku, jenž se snažil být pouhým politickým gestem, navíc v souladu s oficiálně deklarovanými prioritami zahraniční politiky českého státu, je obecně velmi nízká. (TP)

  • Předsednictvo ČSSD na včerejším zasedání v Lidovém domě označilo za "nepřijatelné", že generální ředitel České televize Jiří Hodač a Rada ČT ignorují usnesení Poslanecké sněmovny. "Všichni zastáváme názor, že usnesení Poslanecké sněmovny se musí respektovat," řekl na tiskové konferenci po zasedání předseda ČSSD Miloš Zeman. Popřel tím zákonem stanovenou nezávislost Rady ČT a České televize. Viz o tom článek Štěpána Kotrby, první text dnešních BL.

  • Spor o Českou televizi se blíží rozuzlení. Vládní sociální demokracie se v tuto chvíli již takřka jednomyslně přiklonila na stranu vzbouřených redaktorů, a řeší se pouze procedurální otázky dalšího postupu. Ad hoc koalice se středovými stranami umožní ČSSD prosadit zákon, jímž se kompetence Rady přechodně přenesou buď na vládu jako celek, nebo na ministerstvo kultury, a v takto "postátněné" veřejnoprávní televizi bude snadné zjednat pořádek a vzbouřené zaměstnance zbavit nepříčetně si počínajícího šéfa. Otázky jsou nyní dvě: 1. Bude Čtyřkoalice souhlasit s byť přechodnou úpravou, která ji zbaví možnosti o televizi rozhodovat? a 2. Jak exekutiva naloží s materiálními škodami vzniklými v důsledku rebelie? Jiří Hodač si počínal sice mimořádně neobratně, ale v souladu se zákonem, a bylo by smutným epilogem této trapné revoluce, kdyby náhrada škody měla připadnout legálně ustavenému vedení. (TP)

  • Televizní ochranka včera večer uvolnila vchody do velína. To je za dané situace faktickým přiznáním kapitulace Jiřího Hodače. (TP)

  • Týmu ředitelky zpravodajství České televize Jany Bobošíkové se včera podařilo odvysílat hlavní zpravodajskou relaci Události, přestože společnost ACE, která od středy pomáhala při kompletaci vysílání zpravodajství ČT, rozvázala s Bobošíkovou spolupráci.

  • "Znakem stávky nemusí být přerušení práce". Ze stanovisek expertů Mezinárodní organizace práce k případům porušování úmluvy o právu sdružovat se a odborově se organizovat vyplývá, že existuje více forem stávky. Stávkovat lze i pomalou prací, prací bez nástrojů nebo striktním dodržováním právních předpisů. Konstatovala to Marcela Kubínková z Českomoravské konfederace odborových svazů. Mluvčí ČMKOS neuvedla, zda mají podle MOP během stávky novináři také právo převzít do svého vlastnictví hromadný sdělovací prostředek a vysílat jím ve své věci propagandu.

  • Nynější hlubokou krizi v České televizi sledujeme od jejího počátku před Vánoci; všechny dosud zveřejněné články k této problematice najdete v v chronologickém archivu Britských listů.

  • Tolerantní a rozumný názor na krizi v ČT vyjádřil kněz Martin Holík, který vede Radio Proglas, na  této adrese, upozorňuje Jaroslav Štemberk.

    Poslanec a předseda pražského regionálního výboru
ČSSD Karel Šplíchal přivedl do Lidového domu dárce 860 000 korun Matoulka.
Dnes toho asi lituje...

    Matoulkův danajský dar ČSSD

    Štěpán Kotrba

    Předsednictvo ČSSD včera rozhodlo, že věnuje dar od Josefa Matoulka na dobročinné účely, bude-li Matoulek pravomocně odsouzen za vytunelování CS Fondů. "Sociální demokracie nepokládá za možné si takový dar ponechat," řekl na tiskové konferenci po mimořádném zasedání předsednictva šéf ČSSD Miloš Zeman.

    Předseda pražské ČSSD Karel Šplíchal již dříve řekl, že Matoulka přivedl do Lidového domu před parlamentními volbami v roce 1998, protože se s ním znal ještě ze základní vojenské služby. Matoulek pak pražským sociálním demokratům věnoval na volební kampaň 860.000 korun.

    Darovací smlouvu s Matoulkem sepisoval ještě tehdejší místopředseda ČSSD Ivo Svoboda. Svobodův nástupce, místopředseda Karel Kobes, tvrdí, že sociální demokracie přijala dar "v dobré víře, že je od slušného člověka"...

    Městský soud v Praze v pátek v kauze vytunelovaných CS Fondů rozhodl, že čtveřice obžalovaných se dopustila podvodu. Kromě Matoulka, jemuž vyměřil trest deset let, poslal do vězení na sedm let Vladislava Nadě, Tomáše Roita na šest, a Václava Frantu na pět let. Transakci, která připravila CS Fondy o 1,23 miliardy korun, zprostředkovala firma Umana, jejímž jednatelem byl právě Matoulek. Již na počátku prosince 2000 jsem poukazoval ve své (veřejně přístupné) analýze o krizi sociálních demokratů "Co ČSSD zasila, to také sklidila" i na další ekonomické propojení Karla Šplíchala, jeho syna a jeho ženy s různými Matoulkovými firmami. Z obchodního rejstříku lze vyčíst mnoho věcí...

  • Zvítězí stát a televizní mafie a zmanipulovaní a neinformovaní občané - koncesionáři budou na holičkách? Poznamenává Jana Dědečková:

    Bojím se nového zákona. Mám zprávu, že ministr kultury Pavel Dostál chce v novém zákoně prosadit, aby řízení ČT přešlo pod jeho ministerstvo. Má to být pozměňovací návrh Dostálův na schůzi PSP ČR dne 12.1.2001. Takže by došlo k zestátnění ČT. Jsem přesvědčena o tom, že za vším není jen politika, ale také velké peníze. Je zde veliký tlak, aby byl instalován bývalý finanční ředitel Paluska. Nevím, kolik času budeme mít, aby se nezmanipuloval forenzní audit.

  • Informace o krizi v České televizi konečně v angličtině. Tento týden konečně vychází po dlouhé vánoční přestávce anglický internetový týdeník Central Europe Review. Publikuje k tomuto tématu dva články Jana Čulíka (v textu nazvaném "Mé zoufalství: Jak jsem dostal 100 000 lidí do pražských ulic" shrnuje Jan Čulík v  České republice vícméně neznámé pozadí této krize a poukazuje na to, jak škodlivý vliv na českou společnost má skutečnost, že informace a debaty, které jsou volně k dispozici několika desítkám tisíc elitních čtenářů BL, jsou nepřístupny neinformované a tedy manipulovatelné široké české veřejnosti). V jiném článku mj. vysvětluje Andrew Stroehlein, proč je Jana Bobošíková uvnitř ČT terčem tak ostré nenávisti, a pražský pozorovatel James Partridge potvrzuje, že televizní protesty nemají nic společného s bojem za svobodu slova. CER také přináší v anglickém překladu výňatky z pátečního projevu Miloše Zemana ve sněmovně, vyjádření Jany Dědečkové, že Jiřího Hodače neodvolá, a článek vyjadřující standardní vzbouřenecký názor. - Britský list Guardian uvedl dne 29. 12. 2000 ve své příloze "The Editor", věnované mezinárodním sdělovacím prostředům, týdeník Central Europe Review jako jeden ze svých "oblíbených" ("favourite") časopisů za rok 2000. Guardian zejména chválil, jak týdeník CER psal o pražských antiglobalizačních protestech při zasedání MMF/SB. (Autorem těchto článků v CER byl podle materiálů, publikovaných v Britských listech, převážně Jan Čulík.)

  • Analýza Jany Dědečkové, "Proč jsem chtěla odvolat generálního ředitele ČT Dušana Chmelíčka" je ve Světě namodro zde.

  • Páteční vydání BL jsme aktualizovali textem velmi věcným textem zprávy Rady ČT, o níž páteční mimořádná schůze Poslanecké sněmovny měla jednat - Rada v něm vysvětluje, proč byl odvolán Dušan Chmelíček a z jakých důvodů rychle jmenovala nového ředitele. V pátečním vydání BL jsme také v pátek odpoledne zveřejnili vybrané projevy řečníků z parlamentu (podle www.psp.cz). Snažili jsme se vybírat charakteristická, politicky klíčová vystoupení. Jedná se o projevy poslanců, omluvte proto celkově nižší úroveň argumentace, než jaká bývá v Britských listech obvyklá. (TP)

  • Stavějí se Britské listy na stranu ODS? Čtenářům, kteří se případně domnívají, že BL "hájí" Jiřího Hodače a Janu Bobošíkovou z ideologických důvodů, protože "straní ODS a Václavu Klausovi", doporučujeme, aby pohlédli do tematického archivu Britských listů, viz heslo "politika, ceska, ODS, politikove, Klaus, Vaclav". Přečtěte si taky tento rozbor o tom, kdo nejvíce uškodil české společnosti za posledních deset let. (Je paradoxní, že dosud nadávali mnozí klausovští stoupenci editoru BL do "levičáků"...) Jenže ideologické vidění světa je zjednodušené, že...?

  • Podle slibu zveřejňujeme plný text zprávy kontrolní skupiny o situaci v TS Brno, zaznamenávající korupční praxi, za niž je odpovědný jeho šéf Zdeněk Drahoš. Zpráva je zde (soubor RTF, 284 KB), zde je digitální podpis ve formátu PGP. Z textu byly odstraněny pouze některé konkrétní finanční částky, jejichž zveřejnění by mohlo poškodit oprávněné zájmy třetích osob; to se však netýká smluv s firmami, kde existuje zřejmé podezření z nekorektního jednání při zadávání zakázek, a samotnými členy kontrolní skupiny kritizovaných honorářů režiséra Jiřího Sequense. (TP)

  • Viděli jste nedělní Naostro? Upozorňuje Luděk Staněk:

    Videli jste v nedeli Naostro? "Hvezdu" verejnopravni talk show Milana Simu (ktery si na nataceni poradu nevzal trikoloru, buhvi proc) Klaus prevalcoval zpusobem, ktery jsem uz dlouho nevidel - pokud vubec nekdy.

    Castecne se to da pricist faktu, ze Klaus se v Naostro rozhodl velmi rozumne a takticky nehajit nehajitelne (zpravodajstvi Bobosikove odmitl hodnotit, z vytek k tomu, ze byl na dovolene; misto toho, aby situaci resil, se dokazal velmi obratne vykroutit, tema politizace Rady i navrh na jeji nove "poskladani" a dokonce kontroverzni privatizaci televize zvladl tak, ze Sima nebyl sto JAKKOLI odporovat).

    Ale jina vec je, zda Simovi nesvazovala nohy vedle jeho nepripravenosti i to, ze Klaus na nej mohl uplne bez zabran utocit jako na ZASTANCE rebelu, coz take s obrovskym gustem (vypadalo to, ze jej to doopravdy bavi) delal.

    Pokud je muj dojem opravneny, pak slo o prvni pripad toho, na co bylo v BL jiz nekolikrat upozornovano - novinari CT si kempem ve veline podrezali svoji profesionalni vetev. A Klaus rozhodne neni takovy hlupak, aby toho nevyuzil.Ted muze jen doufat, ze jej do televize budou zvat casteji.

  • I jiné pořady České televize než Katovna jsou nenávistně protihodačovské. Poznamenává Pavel Bedan:

    Prave jsem si docetl uverejnene komentare k poradu "Katovna" (ve vcerejsim cisle BL) a nezbyva mi nez konstatovat, ze ve stejnem - ne-li horsim duchu plnem nenavisti proti novemu vedeni CT a J. Hodacovi probehly take dalsi dva porady - "Stalo se" a "Kinobox". U redaktora Podlipneho se to dalo cekat, ale je pozoruhodne, s jakou rychlosti na situaci zareagoval producent Kinoboxu (VAC) spolu s vystupivsimi "umelci". Byla to drze zkreslujici propagandisticka masaz na podporu vzbourencu v CT. Myslim, ze vic nez o svobodu slova zde vsak jde o neco jineho...

  • Skutečně zapálený aktivista. Jak je zjevné z této fotografie, Jan Urban si myslí, že se vrátil listopad 1989. (Fotografie vyšla v deníku Slovo.)

  • Sponzorování Britských listů. Ozvala se zatím řada čtenářů s různými nápady, o jejichž realizaci budeme uvažovat. Někteří čtenáři OPAKOVANĚ navrhují, že by byli za Britské listy ochotni rozumnou, nepříliš vysokou částku platit. Snad realizovatelnou částkou by bylo cca 1000 - 1500 Kč ročně. To je zajímavá myšlenka, ale na to, abychom získali k dispozici dostatečné prostředky k řádnému financování profesionální investigativní práce, by muselo pravidelných dárců být větší množství. Proto by nás zajímalo, kolik z několika tisíc pravidelných čtenářů Britských listů by bylo ku prospěchu české společnosti ochotno přibližně takovouto částkou na provoz Britských listů pravidelně přispívat a  způsobit tak jejich profesionalizaci a posílení jejich nezávislosti. Své názory prosím pište do redakce tohoto listu. (JČ)

  • Hledají se nápady, jak získat sponzorování pro Britské listy. Pokud máte nápad, jak efektivně a systematicky finančně sponzorovat Britské listy, napište do redakce tohoto listu. Vydáváme tento deník už téměř pět let každý všední den zadarmo, se značným vypětím. Vzhledem k velkému pozitivnímu vlivu, jaký vykonává na českou společnost, by mělo být možné získat nezávislou finanční podporu, která by mohla vést k dalšímu zefektivnění práce BL ve prospěch české společnosti (dosavadních pět let pracují novináři Britských listů pro tento deník zadarmo až po ukončení svého normálního, každodenního zaměstnání). Firma Internet Servis, na jejímž serveru jsou Britské listy umístěny, neumí pro ně získávat placenou reklamu. Musejí tedy existovat jiné možnosti - nebo že by česká společnost skutečně nedokázala k vlastnímu prospěchu financovat elitní nezávislý analytický internetový deník?

  • Katedra slovanských studií Glasgow University vypisuje nyní jako každoročně konkurs na studijní místo lektora češtiny na školní rok 2001/02. Vybraný uchazeč obdrží roční stipendium 6000 liber a bude si moci během pobytu na Glasgow University vypracovat roční postgraduální thesi pro získání titulu MPhil. Hledáme bohemisty s ukončeným vysokoškolským vzěláním v kombinaci s libovolným dalším oborem, nejvhodněji angličtinou či ruštinou. Uchazeči by měli mít dobrou znalost angličtiny. Podrobnosti najdete na adrese http://www2.arts.gla.ac.uk/Slavonic/CzechLektor01.htm.

  • Znovu aktuální kniha. Druhý výbor z  Britských listů ...jak Češi jednají (Milenium Publishing, Chomutov, 580 stran) lze objednat v internetovém knihkupectví Kosmas přímo na této adrese.

    Dovíte se v této knize mnoho o interních problémech České televize a proč jsou pořád odvolávání její generální ředitelé. Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a  českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný.)


  • Recenze knihy Adolfa Branalda Pražské promenády od Michaely Černé je na tomto místě.

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://blisty.internet.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a  Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zdezde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://blisty.internet.cz /prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a  hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    místopředseda vlády Pavel Mertlík a místopředseda
strany a šéf poslaneckého klubu Škromach po skončeném jednání
předsednictva

    Nechtěné přiznání

    Vládní strana se hodlá vměšovat do rozhodování Rady České televize

    Štěpán Kotrba

    Předsednictvo ČSSD považuje za nepřijatelné, že generální ředitel České televize Jiří Hodač a Rada ČT ignorují usnesení Poslanecké sněmovny. "Všichni zastáváme názor, že usnesení Poslanecké sněmovny se musí respektovat," řekl na tiskové konferenci po zasedání předseda ČSSD Miloš Zeman. Předsednictvo na včerejším zasedání v Lidovém domě schválilo dosavadní postup politického grémia strany a vyzvalo všechny účastníky sporu o ČT, aby do přijetí novely zákona neeskalovali situaci.

    Sněmovna v sobotu vyzvala Hodače k rezignaci, pokud by tak neučinil, měla jej odvolat Rada ČT. Rada ČT se včera odmítla Hodačovým odvoláním zabývat a on sám rezignovat nehodlá. Předsednictvo ČSSD proto vyzvalo sociálnědemokratický poslanecký klub, aby inicioval návrh novely zákona o České televizi tak, aby byl urychlen odchod generálního ředitele ČT a ukončen mandát nynější Rady ČT. Předsednictvo vládní strany tak nechtěně vyjádřilo to, co dnes vehementně popírá kterýkoliv alespoň trochu rozumný politik v České republice - vůli ovládat Radu České televize a generálního ředitele ČT a určovat těmto nezávislým institucím, co a kdy mají činit. Současně jim hrozí zrušením mandátu, pokud neposlechnou.

    Parlament včera a předsednictvo sociální demokracie dnes svými nemoudrými kroky v podstatě potvrdilo obavy, kvůli kterým redaktoři protestovali... Do rukou jim dali argument, který černé na bílém praví, že VLÁDNÍ STRANA SE OPRAVDU HODLÁ VMĚŠOVAT DO ROZHODOVÁNÍ RADY ČT.

    Naprosto nepřijatelné stanovisko politické strany se přitom na předsednictvu ČSSD nesetkalo s odmítnutím. Pouze poslanec Miloslav Kučera se "jako moudrý stařec" zdržel hlasování.

    "Je to konzistentní postoj, který zřetelně říkám už od svého sobotního hlasování ve sněmovně. Nemohu se ztotožnit s představou politického ovlivňování kroků veřejnoprávního orgánu a tak jsem se zdržel. Nemohu se sám před sebou červenat a nedokázal jsem své kolegy přesvědčit o nepřijatelnosti usnesení," řekl Britským listům v kuloárech Kučera.

    Se svým názorem ale zůstal mezi sociálními demokraty osamocen.


    Kam povede další vývoj se vzbouřenci v České televizi a co to znamená politicky

    Vznikla horší ze špatných variant

    V pondělí Rada České televize vůbec nezařadila na pořad svého jednání možné odvolání Jiřího Hodače z funkce generálního ředitele ČT. Vydala tím jasný signál, že se nechce podřizovat náladám ani pouličních demonstrací, ani parlamentu. Parlament ji možná do konce týdne odvolá, anebo většina členů Rady ČT rezignuje, čímž ztratí její zbytek usnášeníschopnost.

    Je zřejmé, že se situace v České republice silně polarizuje a obě znepřátelené strany zaujímají stále nesmiřitelnější postoj. Škoda, že není ani jedna strana přístupná k jednání o kompromisu. Tyto nesmiřitelné postoje totiž mohou Českou televizi i českou politiku jen nenávratně poškodit.

    Znamenalo by to, že zůstane Jiří Hodač ředitelem České televize možná až po dobu dvou měsíců, než bude jmenována nová Rada ČT - podle nového zákona - a než bude zvolen nový ředitel. Bude to zřejmě složitý proces - nedovedeme si představit, že se budou do Rady ČT i do funkce nového generálního ředitele zrovna drát nezávislé osobnosti. Naopak si dovedeme představit, že se do Rady i do funkce GŘ budou možná energicky snažit dostat stoupenci a sympatizanti Unie svobody, která se bude ze všech sil snažit udržet si dosavadní vliv v České televizi.

    Není vyloučeno, že se čtyřkoaličním vzbouřencům v ČT podaří vyvolat nad zcela legálním, ale obstruktivním jednáním nynější Rady ČT takovou nevůli veřejnosti, že v důsledku rozsáhlých demonstrací padne nynější vláda. Je to velmi obtížné předpovídat. Záleží skutečně veřejnosti na čtyřkoaličních politicích natolik a dokáží ji čtyřkoaliční politici natolik dál efektivně manipulovat, aby opakovaně ve velkých počtech občané chodili na demonstrace jako v listopadu 1989? Uměle vyvolané mediální krize mívají krátkodobé trvání. Dokáže čtyřkoalice skutečně využít této uměle vyvolané vlny nevole v předvolební kampani pro předčasné volby natolik, aby v nich mohla zvítězit a utvořit novou vládu?

    Trestné činy vzbouřenců

    Dnes odpoledne uspořádala vzbouřenecká organizace "ČT: Věc veřejná" tiskovou konferenci. Vzbouřenci plánují další demonstraci na Václavském náměstí ve čtvrtek 11. ledna. Je zjevné, že jsou v této věci značně nervózní. Není totiž jisté, zda klimax veřejné podpory už neminul, lidi se zase tak intenzivně a dlouhodobě nezajímají o Českou televizi a nynější střečkování obou stran je jen irituje. Vyjde to zřejmě najevo, přijde-li na Václavské náměstí méně lidí než minulou středu. Čtyřkoaliční manipulátoři však velmi dobře zvládají umění propagandy a český národ se dá utáhnout na vařené nudli. Všechno závisí na tom, do jaké míry se čtyřkoaličním vzbouřencům podaří zužitkovat obstrukční postoj nynější Rady ČT.

    Tomáš Pecina konstatoval na tiskové konferenci, že obě strany, vzbouřenci i Jana Bobošíková svým propagandistickým, hysterickým zpravodajstvím porušují zákon o ČT, a  zeptal představitelů vzbouřeneckého sdružení ČT: Věc veřejná, zda se domnívají, že přestože jsou politicky zdiskreditováni, budou moci i nadále v ČT pracovat jako "nezávislí novináři".

    Odpověděl mu Jiří Potužník, že vzbouřenecké zpravodajské vysílání prý "žádný zákon neporušuje - je dokonale objektivní". Odborář Karel Dub reagoval: "To, co říkáte, je to samé, co říká Klaus." Pro pana Duba tato shoda byla důkazem, že to musí být nelegitimní. Dodal, že mu imponuje obětavost vzbouřenců při vytváření svého vysílání, a že ho fascinuje, jak velké úsilí vyvíjejí vůči objektivitě.

    Televizní vzbouřenci jsou však už jen malými hráči v politice. Argumentují, že je jejich stávka legální. Vzhledem k tomu, že ohledně stávky, není český zákon řádně rozpracován, revolucionáři jako Adam Komers se domnívají, že stávkou může být cokoliv.

    Vzbouřenci se mj. zjevně dopouštějí trestného činu neoprávněného užívání cizí věci, podle par. 249 trestního zákoníku, na což je sazba vězení až do tří let. Vzhledem k tomu, že vzbouřenci napáchali v tomto ohledu značné škody, uplatnění tohoto paragrafu trestního řádu je silně na místě.

    Velmi pravděpodobně také páchají trestné činy proti republice, jak jsou definovány v části II., hlava I trestního zákoníku. V této části trestního zákoníku jsou daleko vyšší sazby trestů.

    Vzbouřenci totiž zneužili hromadného sdělovacího prostředku k vytváření hysterie a masové psychózy. Vytvořili v zemi politickou krizi.

    Restrukturalizace české politické scény

    V důsledku této uměle vyvolané televizní krize se dostal Václav Klaus do izolace a na okraj české politické scény - byl vmanévrován do postavení extrémní pravice.

    Tradičně se usuzovalo, že v centru české politické scény stojí Unie svobody a KDU-ČSL. Usuzovalo se, že US je napravo od centra, kdežto KDU-ČSL má levicové tendence.

    Nyní paradoxně vychází najevo, že - podle toho, jak se poslední dobou chová - levicovější je Unie svobody. Unie svobody sice používá pravicovou rétoriku, když ji však dojde a ukáže se, že politikové US nemají nic připraveno pro neočekávanou situaci, projeví se její pravá podstata: mnozí představitelé Unie svobody se projevili jako trockisté, maiosté a pseudoleninisté. Prokázala to nynější krize, kdy US podpořila trockistickou myšlenku permanentní revoluce i leninskou myšlenku odbourávání státu.

    V Unii svobody existují dva hlavní myšlenkové proudy. Josef Zieleniec stojí nejblíže pravici (dokázal pravicovými názory pro nedělní Sedmičku ovlivnit předem Vladimíra Mlynáře, takže v televizní diskusi hovořil docela rozumně - Mlynář normálně stojí spíše na levici v US); druhý hlavním myšlenkovým zdroejm inspirace je pro US Václav Havel (pod jeho přímým vlivem je Jan Ruml). Havel je naopak spíše levičák.

    Rozštěp v sociálně demokratické straně

    Z událostí posledních dní vyplývá, že se prohloubil rozštěp v ČSSD, který začal být výrazně zjevný po volebním debaklu sociálních demokratů v senátních volbách. Někteří členové ČSSD, Buzková, Gross, Dostál, Rychetský a Špidla se v současnosti v důsledku televizní krize už v podstatě projevují, jako by to byli členové Unie svobody.

    Ministr kultury Dostál udělal ve své funkci celou řadu chyb a jeho ministerské křeslo se pod ním potácí. Bezpochyby si nyní svými ostrými výpady proti Jiřímu Hodačovi připravuje budoucí kariéru - buď v Unii svobody, anebo snad doufá, že získá teplé místečko v České televizi.

    Tradičnější část sociální demokracie, představovaná Zemanem a Kavanem, zachránila ČSSD před rozštěpením jen tím, že se rozhodla ustoupit křídlu v ČSSD, které silně sympatizuje s US.

    Není úplně pravděpodobné, že by došlo v blízké budoucnosti k vytvoření koaliční vlády ČSSD - US. Proti tomu se zatím budou stavět Václav Havel a Jan Ruml, pro něž jsou sociální demokraté stále ještě bolševickými ďábly.

    Pravděpodobnější je v nynější situaci, že případný přechod lidí jako Buzková, Gross, Dostál, Rychetský a Špidla z ČSSD do US tuto straničku posílí a dá ji větší šanci na vítězství v předčasných volbách. Špidla by ovšem naproti tomu mohl mít šanci jako vlivná osoba ve vedení ČSSD posunout celou tuto stranu směrem k US a tak zvýšit pravděpodobnost, že vznikne koalice US-ČSSD

    Přechod rebelujích sociálních demokratů do US by byl riskantní krok - Unie svobody byla do nynějška zcela bezvýznamná strana bez kvalitního politického programu. Je to však strana mocná - ovládá většinu českých sdělovacích prostředků, zejména Českou televizi a Český rozhlas. Nevyužila dosud v této krizi všech svých manipulačních metod.

    Jistě, že je restrukturalizace české politické scény riskantní. Dostane se skutečně Unie svobody tímto způsobem k moci? Bude její vliv na česká média dostatečně silný a zužitkovatelný? Podaří se jí skutečně vyvolat vládní krizi? Nechá se česká veřejnost Unií svobody v televizní věci dlouhodoběji manipulovat dalšími a dalšími "odhaleními", nyní například údajnou hrozbou privatizace ČT? Uměle vytvořené mediální kampaně mívají dosti krátkodobé trvání. Bude tato virtuální kampaň stačit, aby jejím prostřednictvím mohla US vyhrát volby?

    Podle diskuse s Tomášem Pecinou zaznamenal Jan Čulík


    Může být Česká televize nestrannou a nezávislou institucí?

    Jan Čulík

    Tento článek vyšel včera v týdeníku Respekt, ale byl napsán už minulou středu.)

    Politická krize kolem České televize vznikla z interního pracovněprávního sporu jako zástupný problém, ale je to nyní politický problém legitimní. V Britských listech jsme po mnoho měsíců podrobně sledovali a kriticky hodnotili práci Rady ČT právě proto, že byla na jaře 2000 kontroverzně najmenována podle stranickopolitického klíče. Můžeme nestranně svědčit, že Rada pod energickým vlivem Jany Dědečkové autenticky usilovala o otevřenost České televize, o transparentnost finančních toků a o profesionalizaci zpravodajské redakce. Práce Rady ČT nebyla v první řadě motivována stranickopolitickým zájmem. Podle nedokonalého zákona ovšem měla Rada ČT pro možnou reformu televize jen hrubý nástroj: odvolání ředitele.

    Přesto však byl ředitel Dušan Chmelíček odvolán právem: neplnil projekt, na jehož základě byl jmenován do funkce, odmítal poskytnout Radě finanční informace o provozu ČT, zdiskreditoval se vazbami na šéfa podniku Sazka, když se snažil zakázat pořad Klekánice o Hušákově impériu, a nepokusil se zreformovat od dob neúspěšné Kytkovy reformy na jaře 1998 zakonzervovanou redakci zpravodajství. Stále více znovu nechával rozhodování uvnitř ČT na interních neformálních mocenských strukturách, i když se ve svém projektu zavázal, že jejich vliv omezí.

    Jmenování Jiřího Hodače ředitelem ČT nebylo důsledkem tlaku ODS. ODS do funkce ředitele ČT prosazovala Zdeňka Drahoše. Silnou kandidátkou byla Kateřina Fričová, tu však v Radě blokovali stoupenci Petry Buzkové. Jiří Hodač se stal ředitelem ČT v důsledku kompromisu. Když se jeho jmenování dověděl Václav Klaus, zuřil.

    Rada ČT ovšem jednala vůči veřejnosti amatérsky a neobratně. Výše uvedené závažné skutečnosti se jí nepodařilo občanům vysvětlit, a tak se zejména redakci zpravodajství ČT, která měla s Hodačem v létě 2000 ostrý spor, podařilo proměnit pracovněprávní konflikt za pomoci čtyřkoaličních politiků v celostátní krizi. Zda je či není Hodač neschopný, je vedlejší. Televize by protestovala proti každému novému řediteli. Nynější občanské protesty ukazují, jak nepopulární je v ČR vláda opoziční smlouvy a jak lehce se národ dá strhnout televizní propagandou k emocionálně motivované anarchii, je-li s politickou situací nespokojen.

    Lze však zajistit, aby k takovýmto krizím nedocházelo, aby vznikla efektivní veřejná kontrola s širokými pravomocemi, v jejímž důsledku by začala Česká televize fungovat jako nestranné, ve svém zpravodajství kriticky analytické médium, neovlivňované politickými zájmy? V české prostředí to bude asi obtížné. Neexistuje politická kultura, v níž by si parlament i mimoparlamentní zájmové skupiny uvědomovaly, že je k jejich prospěchu, aby byla veřejná televize nestranná. Ve Velké Británii jmenuje členy Rady guvernérů BBC královna na základě nominace ministerstva kultury, tedy vlády! Přesto je nemyslitelné, aby členové této britské Rady rozhodovali stranickopoliticky. Jde tedy o existenci určité kultury a tradice. Zákon k jejímu prosazení může jen napomáhat, rovnou ji však nevytvoří.

    Řešením v českém kontextu by snad mohlo být přijetí české verze německého modelu, jak jmenovat členy televizních rad. Ovšem představa, že by i mimoparlamentní organizace jmenovaly do Rady ČT nezištně neúplatné a nezávislé osobnosti, je nereálná. Bude třeba citlivě vytvořit takové zákonné struktury, aby se jednotlivé lobbyistické zájmy v Radě ČT neutralizovaly a vyvažovaly. U zemských televizních stanic v Německu mají inspekční rady 24 členů: jen třetina z nich je nominována parlamentními politickými stranami, ostatní jsou vybíráni církvemi, odbory a profesními organizacemi. V ČR by členy Rady ČT mohly jmenovat mimo jiné odborářské organizace, akademie věd, vedení univerzit. Parlament ovšem bude protestovat, že otevřením nominací do Rady ČT pro mimoparlamentní organizace vznikne prostor pro prosazování zájmů lobbyistických skupin bez politického mandátu. O opaku jej přesvědčí snad jen velmi pečlivá vyváženost struktury mimoparlamentních organizací s právem jmenovat člena Rady ČT, aby se Rada opravdu nestala obětí mimoparlamentních partikulárních zájmů. Vzhledem k významu veřejnoprávní televize je přesné určení, kdo má mít právo jmenovat členy Rady ČT, snad nejsložitějším a nejzávažnějším politickým úkolem současné doby. Je zapotřebí také zajistit, aby lidé, nominovaní touto pečlivě vyváženou směsicí mimoparlamentních organizací, byli do Rady ČT skutečně jmenováni. Nynější návrh nového zákona je v této věci nedokonalý: umožňuje parlamentu jmenování zástupců mimoparlamentních organizací různými způsoby obcházet či blokovat.

    Rada vzniklá podle nového zákona by měla mít podstatně širší pravomoci než dosud: měla by mít právo rozhodovat o obecné programové politice České televize a  vynucovat sankcemi dodržování programové kvality, tak, jak je tomu ve Velké Británii u inspekčních orgánů kontrolujících nejen veřejnoprávní, ale i komerční vysílatele. Rada ČT by měla mít také právo schvalovat finanční strategii televize. Financování veřejnoprávní televize musí být transparentní: veřejně přístupné musejí být např. i informace o platech vedoucích pracovníků ČT. Platí je občanští koncesionáři, a ti mají právo vědět, jak se nakládá s jejich penězi.


    Právní televize?

    Radim Vajchr

    Všichni komentátoři hodnotí onen vyčerpávající maratón v parlamentní diskusi dle toho co ten či onen řekl. Nebo spíše podle toho, co neřekl. To však bylo mnohdy dáno již při titulku se jménem a dresem. Mnohem větší napětí však do poslední chvíle vzniklo z něčeho jiného. A byla to lepší podívaná než napínavá detektivka. Vydržel jsem ji sledovat až do konce.

    Na čem se sněmovna dohodne bylo zřejmé prakticky předem. Hodač ven, zákon o radě sem, co s rebely? To podstatné se odehrávalo pod povrchem. Totiž, jak to parlament provede.

    Jako červená nit se všemi vystoupeními táhly dva hlavní motivy. Ten první, revoluční - tak to ňák spláchnem, hoši, ať je to za námi a máme od toho pokoj. Nejsme přece žádní politici, ale slušní lidé. Pro jistotu to dáme vědět do éteru i písemně. Zákon sem, zákon tam , jen když jásá Václavák.

    Ten druhý - musíme to udělat, jinak to nejde, ale musíme být právní formalisti. Vždyť jsme nejvyšší zákonodárný zbor.

    Že zásluhu na vítězství (částečném) formalistů a tím pádem nezpochybnitelné legitimnosti kroků i do budoucna budou mít komunisté, to bych věru nečekal. A taky jsem si opět uvědomil, jak na rozdíl od tzv. demokratických stran umí v té politice chodit. Šel z nich až strach - vzdělaní, právně zdatní. To není jednoduchý soupeř. Už jenom toto poučení by si měl každý zapamatovat.

    A tak máme na světě onu deklaraci, která zatím ponechala z veřejnoprávní televize jenom právní televizi. Doufejme, že tak tomu bude i novém zasedání sněmovny.

    Věřím, že si politici uvědomí, že plný Václavák neznamená automaticky pád vlády a předčasné volby. A udělají v mezích možností právně kvalitní zákon pro televizi. Protože pokud bude televize s dobrým zákonem právní, brzy bude i veřejná. Ne hned, ne dokonale, ale určitě dlouhodobě a stabilně.

    Měsíc nebo dva na zvolení nové rady atd. není nekonečným časem. Nedělá se něco na půl roku, ale s dlouhodobým výhledem. A komu vadí stávající program ČT - doporučuji použít kanálový volič a naladit něco jiného - nebo použít jiné médium. O svobodu slova se stará myslím dostatek jiných sdělovacích prostředků.

    Veřejná televize bez práva nebude brzy veřejná, bude-li vůbec nějaká.

    A to je to, oč tu běží.


    Musím se bát bránit zákon?

    WM, Havířov

    Díky za jedno z mála objektivních zpravodajství o současné situaci v ČT (a nejen tam). I já jsem se v poslední době setkal s tím, že jaksi jeden z názorů nějak není v módě a ten, kdo jej šíří, se může cítit doopravdy ohrožen. Nevím, co si mám myslet o výzvách k porušování zákona, za svou osobu mohu tvrdit, že mne nikdo nenutil do toho, co mám říkat a koho mám volit. Celou situaci bych asi shrnul do jednoduché věty: Koho si většina zvolila, toho tam má. Já s některými věcmi nesouhlasím, ale kvůli tomu nebudu porušovat zákon.

    Současná situace by měla lidi před dalšími volbami probudit, aby si uvědomili, že oni rozhodují, koho zvolí do parlamentu nebo do senátu a ten bude prosazovat (nebo by alespoň měl) jejich zájmy.

    Přiznám se, že mne překvapuje reakce některých známých, kteří věří tomu, že tento boj je legální, tedy v mezích zákona a že jsou u nás ve velkém měřítku porušovány jejich občanské svobody. K tomu přispívají i někteří politici, kteří tvrdí, že špatné zákony se nemusí respektovat, případně za kritiku své osoby dokonce požadují omluvu.

    Jestliže skutečně můžu být za svou výzvu k respektování zákona potrestán, pak, protože nemám poslaneckou imunitu, žádám, abyste pod článkem zveřejnili pouze mé iniciály. Zítra se totiž můžou rozhodnout zaměstnanci drah, kdo bude novým ministrem dopravy a pozítří třeba členové činohry Národního divadla, kdo bude ministrem kultury. Neberu nikomu právo na jeho vlastní názor, i když s ním třeba nesouhlasím, jenom mi jej nesmí vnucovat silou, případně potlačovat můj názor.

    Já osobně vidím potlačování svobody slova v tom, když je z pozice síly někdo nucen k tomu, aby se omluvil za to, že politikovi připomněl jeho slib. Je to smutné, ale mám strach, že mne na něčí objednávku navštíví třeba finanční úřad, případně jiná státní instituce, protože jsem někomu nepohodlný za to co si myslím, nebo proto, že prostě nesouhlasím s tím, aby platila presumpce viny a jsem přesvědčen, že člověk je nevinen, pokud mu neprokážete opak i když podle našich daňových zákonů je daňový poplatník podvodník, pokud se mu nepovede prokázat opak. (Těžko se dokazuje, že jste něco neudělal, oni nemusí dokazovat, že jste to udělal, stačí, že jste TO MOHL UDĚLAT).


    Komplex líného sedláka na zabláceném dvorku

    Antonín Nový

    Z dosavadního běhu událostí v české vánoční a novoroční krisi se mi jeví jako význačné tyto tři momenty:

    1/ Bezprostředním impulsem k rychlému rozběhu událostí byl stále se zvyšující tlak několika mocenských skupin na konečné rozdělení, či lépe - rozsápání, zbytků kořisti, kterou přinesla klausiánská transformace. V zápalu rvačky účastníci ztrácejí opatrnost i zbytky rozvahy.

    S tím souvisí potřeba těchto mocenských skupin konservovat status quo, zakopat se ve svých posicích, a obavy z možných trestních stíhání. Na jakž takž viditelné figury a formace jsou navěšeny opravdu hrozivé stíny partiček a principálů, jako z toho nejděsivějšího shakespearovského divadla.

    2/ Obecná neúcta k právu a k platným zákonům, k těm dobrým, byť nedokonalým, a pak i k těm dokonce špatným a na objednávku ušitým. České hulvátství a nevychovanost, lhaní, absence lidské slušnosti a solidarity, zkaženost, zlodějna v drobném i en gros.

    To vše jistě souvisí s převahou české společnosti k atheismu a s neúctou k duchovnímu životu vůbec. Začalo se nedobře, pokračovalo se nedobře, a nyní se sklízí plody této setby.

    Začalo to zvláštní prací Komise pro vyšetřování událostí 17. listopadu, zametáním zločinů předešlého režimu pod koberec, "znárodňováním" podniků šéfičky a zaměstnanci, pak přišla aféra Bartončík, vyskytlo se několik záhadných úmrtí, unikl seznam členů Syndikátu novinářů, objevily se a rozšiřovaly se tzv. Cibulkovy seznamy, jistí lidé i novináři měli přístup do tajných achivů ministerstva vnitra, objevila se brutalita a provokace policie při různých výtržnostech v Praze a to byl již jen květ onoho zasetého pelyňku, etc., etc..

    Zaděláno, dobře zaděláno. Těch pár volajících na poušti bylo označováno za levičáky nebo za spolupracovníky bývalé politické policie. Nespokojení byli napomenuti, že se měli narodit v jiné zemi. /K. Steigerwald, MfDnes/. Existuje zde i specificky český fenomén sousedské škodolibosti, závistivosti a udavačství.

    3/ Moment třetí, jest zde převažující obecná nespokojenost se současnými společenskými a hospodářskými poměry v tomto státě, zklamání z nenaplněných očekávání, kocovina z revoluční euforie i prosté nechutenství, které zasáhlo mnoho tzv. slušných lidí. Rozkolísané a vlastně kruté poměry existenčně a existenciálně zasáhly sociálně slabší vrstvy v jejich živobytí, kdy se je třeba každodenně ptát, jak přežít v zemi, kde neoficiální ideologií a praxí je sobectví, vládnou zvyklosti tržiště a jako vlajka, vysoko, se třímá postulát - nechť se každý postará sám o sebe. Řád pralesa, v jeho parteru, pravda. Naštěstí, trochu výše, nad korunami vysokých stromů ještě poletuje pár ptáčat.

    Komplex méněcennosti líného sedláka na svém zabláceném dvorku, stále opilého dělníka v nikdy nepraných a rozedraných montérkách, zapšklého úředníčka s věčně nastavenou křivou rukou; vůči relativně bohatším a civilisačně ustáleným západoevropským sousedům -rozervanost - chceme k nim, chtějí nás, patříme tam vůbec? o to však zlomyslnější k ubožejším východním sousedům a ke vzmáhajícímu se Rusku.


    Neměl jsem a ani dnes nemám zvláštní sympatie vůči "rebelům" z ČT, naopak, měl jsem vždy k těmto sebevědomým mladíkům a mladuchám velké výhrady a skepsi, k jejich nedovzdělanosti, aroganci, neprofesionalitě; k jejich servilnosti vůči parlamentním a vládním panákům.

    Nebyli však v dějinách první, kteří se s ohněm v srdci vrhli jako první k rotačkám.

    To by šlo pochopit, co nelze přijmout je fakt, že "kluci a holky z naší školky", t.j. z prestižních škol minulého režimu, byli vyvrženi přímo do Velkého Listopadu a tato partička, dnes v LN, MfDnes, v rádiu i v ČT, měla pěkně ostré lokty a všude si otevřeli dveře. Jejich legitimací byla mladá tvář a planoucí oči.

    Nic nevěděli a skoro nic nevědí dosud, pohybují se jen ve své virtuální společnosti, čtou stejné knihy, chodí na stejné bijáky, na stejné hauzy, jen to školení jejich rodičů, jak se v životě vyznat a prorazit ve společnosti a mít se dobře, to v nich trvá a jednou se jim z toho stane pohádka mládí.

    V práci, ti mladí komentátoři, /ach Bože, jak mohou komentovat, když ještě nic nevědí, žádné pozadí, StB na ně, Gestapo/, moderátoři, jen opisují navzájem od sebe, teď bych mohl říkat jména; kdo jako, v Bulgakovovi, jako ten divný regenschori dává tón a pak je v Mistrovi a Markétce ta skvělá pasáž, kdy na odboru pro estrády všichni zpívají tu báječnou píseň - Bajkal, ten úžasný Bajkal. a nejde to zastavit, a ten regenschori se vymizel a oni stále opěvují ten Bajkal.

    Voldánová, Maršál, Kaizr, Klepetko, vlastně ještě pořád opěvují ten svůj Bajkal a doufají že jejich předseda estrádní komise se snad vrátí...Klepetko, rychle utíkej k mamince do Roudnice, už nikdy to nebude jako předtím, už nikdo Ti neučeše tak rafinovanou pěšinku, vem tam místo plavčíka na plovárně dokud je čas, teď v zimě...

    Kdykoli jsem se pokusil telefonicky vyjádřit svoje výhrady vůči relacím ČT, oddělení PR ČT se chovalo drze a odmítavě, byla to parta, které jakoby patřil svět a dávali to pěkně najevo. To byla éra Puchalského, který přivedl Lovitta a svoji partu z Opavy a několik zběhlíků z The Prague Post.

    Přišli ze severní Moravy brutálně dobýt Prahu, měli energii a hormony rozjeté v krevním oběhu a takhle to dopadlo; někomu z politiků se tahle partička zalíbila, řekli si, tihle mlaďoši si potřebují vydělat prachy a ochutnat moc, dejme jim to, ale za to musí pěkně zobat z ruky, že.

    Programově, mezi sebe, do svého "kolektivu" nepřijali nikoho, kdo byl starší než oni, pravda, s vyjímkou pana Velíška a Dvořáka. Tu dobrovolnou klausuru jim však přeji a proto částečně souhlasím i s Honzou Urbanem, že dnes to jsou už jiní lidé, a když jim bude dáno i v budoucnosti působit v médiích, budou to zřejmě poučenější, pokornější a lepší pracovníci, i lidé. /Nějak se z toho vypařil ten "evropský" komentátor LN Martin Schmartz/.

    Ivan Odillo Štampach dobře a klidně podal rozklad nynější situace; jsem na rozpacích z aktivit Tomáše Halíka. Chci věřit, že koná bona fide, vzpomínám i na aktivity Václava Malého, nynějšího pražského biskupa, na Letné v 89, stál jsem tehdy nedaleko něho a spontánně jsem se připojil k Pater Noster, ke kterému ten snad téměř milion lidi vyzval, já jsem to cítil velice dobře, ale nevím, zda to udělalo dobře těm ještě neobráceným. Nevím, zda se dá kázat Slovo na takto společensky, ba co dím - davově vypjatých místech.

    Nedovedu si na takových místech představit sv. Františka;

    Savonarolu, ano. Zdá se mi, že jistým věcem přísluší patřičná místa a směšování profánního se sakrálním je přinejmenším - obtížné. Katolicismus právě v sobě přináší nejen klidnost, ale i takovou zvláštní časovost, v tom, že se rozlišuje časné a věčné, neřku-li- časové. Vzpomeňme si na jednoduchou, ale obtížnou praxi našeho kardinála Tomáška a na jeho tiché a klidné úsilí.

    Desetiletí duchovní obnovy vyhlášené za minulého obtížného režimu...ostatně pan kardinál taky objekt Cibulkových seznamů.

    Co vyděsilo, to byl ten neslušný hlas ulice, sprosté hlasy a nadávky, byť byly směřovány na tzv. protivníky "národa", anonymy, útoky po internetu, fysické ataky. Když někdo sestupuje dolů, neubližujeme, přece. To je ta další neblahá česká kvalita - nesvornost, zášť vůči tzv. poraženým.

    Vzpomeňme si na tu pěstičku s mečíkem v pražském znaku, kdy to bylo do původního tvaru přidáno a co o tom prorocky pravil Franz Kafka. Ta pěstička se jednou obrátí vůči nám.

    Přišlo mi několik e-mailových výzev, vskutku revolučních proklamací, co s tím; je přece zřejmé, že nad horoucím srdcem revolucionáře může být jen chladná rozvaha a dobré skutky dovedené do důsledků.

    Ulice je ulice, slovo je slovo, čin je čin. Jest dobré, zamyslet se nad smyslem současných dějin, někde v komůrce ducha svého. Chovat se vždy a stále slušně a až do konců.

    Pax et bonum

    Antonín Nový

    P.S. Venku v Praze teď v pátek v noci prší. Zasedá parlament a hospody tady na Vinohradech jsou plné jaksi vzrušených lidí. Výčepní pro to neměl vysvětlení. Lidé postávají i před parlamentem. Bramborové divadlo pokračuje a neschopní aktéři se snad bojí jít domů. Vybudovali se docela komfortní pelíšek na Malé Straně, ale nenapadlo je, že z pelíšku by se jednou mohla stát děsivá past.


    Otázky kolem České televize

    Tomáš Hajdušek

    (Tento článek byl ve včerejším vydání v důsledku technické chyby nepřístupný, publikujeme ho proto znovu a autorovi se omlouváme.)

    Současné dění okolo České televize nejenom že jitří emoce a rozděluje českou společnost, ale zároveň i vyvolává spoustu otázek. Pokusil jsem se některé z nich zformulovat a nechávám na čtenářích, aby si na ně sami odpověděli. Věřím, že tak kvůli sobě samotnému udělají po zralé úvaze a bez jakýchkoliv předsudků.

    Rada ČT je politicky složená, je ovládaná ODS a zástupci této strany dosadili do vedení ČT svého člověka.

    Rada ČT má devět členů. Čtyři členové jsou nominovaní ČSSD, z toho tří jsou členové ČSSD. Tří členové jsou nominovaní ODS, z toho jedna je členkou ODS. Jeden člen je nominován KDU-ČSL, je zároveň členem KDU-ČSL. Zbývající člen je nominován US, není členem US.

    Proč nyní politici čtyřkoalice označují radu za zpolitizovanou a přitom bez jakýchkoliv protestů do této rady nominovali své zástupce a hlasovali pro její zvolení v této podobě ? Jakým způsobem se podařilo třem členům rady, nominovaných ODS, zmanipulovat zbývající členy rady, aby rada dosadila do vedení ČT člověka ODS ?

    Jiří Hodač je nekompetentní osoba, která ohrožuje nezávislost České televize.

    Zhruba hodinu poté, co rada ČT odvolala Dušana Chmelíčka z funkce generálního ředitele ČT, vystupuje s protestem sdružení ČT - věc veřejná. Zhruba za další půlhodinu se k protestu přidává Čtyřkoalice. Nový ředitel Hodač stále ještě nebyl v té době jmenován.

    Jedná se skutečně o osobu ředitele Hodače ? Proč nebyl řediteli Hodačovi poskytnut čas, aby prokázal, zda je schopný či neschopný ředitel ?

    Rada ČT a ředitel Hodač ohrožují svobodu slova.

    V České republice v současnosti vycházejí desítky deníků, stovky časopisů, vysílá několik na sobě nezávislých televizních stanic a posluchač si může naladit stovky rozhlasových stanic. Probíhá bouřlivý rozvoj internetu, na kterém jsou umístěny stovky, možná tisíce různých časopisů, periodik, informačních zdrojů a všemožných webových stránek různých spolků, sdružení, politických stran, zájmových skupin apod.

    Opravdu může za této situace jmenování generálního ředitele ČT ohrozit svobodu slova ? Považujete za lidsky a morálně ospravedlnitelné, když je ředitel Hodač označen za duševně nesvéprávného, a to jenom proto, že se snaží dělat práci, ke které byl vybrán a jmenován ?

    Je ohrožena nezávislost novinářů redakce zpravodajství ČT.

    Zaměstnanci redakce zpravodajství odmítají uznat nově zvoleného generálního ředitele ČT a na protest proti němu okupují velín zpravodajství, kde přespávají. K protestu se přidávají poslanci a senátoři Čtyřkoalice, kteří si do velína přinesou spacáky a tráví zde s redaktory noci.

    Je možno považovat redaktory zpravodajství i nadále za nezávislé, když se s politiky jedné strany dělí o místo na spaní a ráno si půjčují kartáčky na zuby a dávají si přednost na toaletách ?

    Je ohrožena pluralita názorů, redaktoři ČT bojují proti tomu, aby ČT hlásala názory jedné strany.

    Zastánci nového vedení ČT jsou fyzicky napadáni, jsou vystaveni vulgárním pokřikům, do jejich aut kopají vzteklí účastníci demonstrací na Kavčích horách a je jim ze strany politiků, umělců a osobností vyhrožováno, ze strany anonymů potom přímo vyhrožováno fyzickou likvidací jich samotných i členů jejich rodin.

    Považujete toto za projevy plurality názorů, za projevy svobody slova, za respektování i jiných názorů než momentálně převládajících ?

    Ing. Tomáš Hajdušek, starosta obce Katovice

    Katovice, 2001-01-06


    A všichni měli svou pravdu až do úplného vyhubení

    Otakar Kosek

    Ztracené dny se k sobě řadí s neúprosnou pravidelností a ve sporu o Českou televizi není stále nic nového. Neochota či neschopnost skutečně problém pojmenovat, nést za jeho vznik svůj poctivý díl odpovědnosti a pro příště motivovat uvažování a jednání jedinou snahou: aby Česká televize vyšla z tohoto zmatení opravdu očištěna, zdobí obě strany sporu. Je-li ještě vůbec možné mluvit o dvou stranách. Vše nasvědčuje tomu, že na „uměle vyvolané“ kauze se snaží artikulovat své zájmy ještě řada dalších subjektů. Jejich hypotetickou množinu tvoří „v první řadě politikové naší vskutku výstavní politické scény, různé zájmové skupiny uvnitř ČT - některé motivované snahou obsadit klíčové pozice, jiné usilováním o zachování dosavadní konzervy, ale i ty, které se snaží velmi upřímně uvažovat o pozitivních změnách uvnitř ČT, reklamní agentury, privátní TV, a možná ještě mnohé další, jejichž existenci v onom propletenci je velmi těžké identifikovat.

    Je až znepokojivě podezřelé, jak málo zaznívá hlasů, které směřují k systémovým základům České televize, hlasů odborných, hlasů těch, kteří bez mocenských úmyslů myslí především na Českou televizi jako na veřejnoprávní instituci, která má zcela výjimečnou funkci ve společnosti, postavení křehké leč naprosto neodmyslitelné od informační, estetické a mravní rovnováhy demokratické společnosti - a to zejména v době, kdy s nejlepšími úmysly prosazovaný téměř absolutní liberalismus přináší své hořké plody v podobě námluv s nezávazným anarchismem a rozkladem tradičních evropských mravních a kulturních hodnot.

    V tomto sporu se ani jedna ze stran nezajímá o blízkou budoucnost, která bude rozhodující pro další existenci veřejnoprávní televize u nás. Nikdo se neptá na odborné názory, na záměry, vize těch, kteří by potenciálně mohly stát v čele této instituce. Nikdo není ochoten připustit, že nastala doba, kdy je třeba systém České televize přehodnotit, nalézt taková východiska, která budou nejen řešit stávající dědictví, ale především předjímat úlohu veřejnoprávního média v dohledné budoucnosti, která bude klást nesmírné nároky na samu podstatu tohoto média a to nejen z hlediska programového, technologického a technického, ale především v souvislostech všech proměn sociálních, psychologických atd., které přinese informační erupce.

    Rozhodující otázka je: „Na čí jste straně?“. Ta nejhorší otázka ze všech možných, která naše uvažování a jednání vrací hluboko zpátky do dějinných okamžiků, v nichž o bytí a nebytí rozhodovaly třeba „mozoly na dlaních“.

    V té rovině zcela praktické se už nikdo nezamýšlí nad tím, že v takto vyhroceném konfliktu bude každý možný nový ředitel nikoli nezávislým a profesionálně zdatným manažerem, ale především osobou závislou více či méně na té straně, která jeho dosazení do funkce podporovala. A také osobou závislou na vůli zaměstnanců, kteří kdykoli každé jeho rozhodnutí, které z těch či oněch důvodů budou odmítat, zablokují stávkou. To je druhá strana mince takto pojímané svobody. Málokdo je ochoten připustit, že rozhýbání každé instituce k profesionálnímu chodu vždycky bolí.

    Neústupnost, neochota jednat, hledat rychlá a především profesionální řešení - to vše ponechává tuto kauzu na talíři politiků. Deklarují-li obě strany, že jednají ve jménu nezávislosti, ve jménu snahy „dělat televizi lepší“, pak měly hledat řešení na své úrovni. Politikové by jen bezradně přihlíželi.

    Současné stanoviska a scénáře řešení vycházejí z hlediska pouze jediné pravdy. Tvář České televize bolavě zjizvují.

    Otakar Kosek, režisér

    (Autor byl jedním z poslední šestice účastníků konkurzu na místo GŘ)

    Martine Vadasi, vypustil jsi dávku smradu

    Ivo Mathé

    Milý Martine,

    v zoufalé situaci České televize, jejíž příčiny a původce (v seznamu bys neměl chybět ani Ty - namátkou vzpomínám na omezování zpravodajství ČT v roce 1992) snad jednou někdo seriózně pojmenuje, jsem měl dost dobrých důvodů zůstat stranou. Značnou část zahajovacích prací na likvidaci České televize jsem sledoval dokonce až z Afriky. Vtáhnout mne do řeže se nejprve pokusil nepravdivým tvrzením JČ, teď jsi vyrazil Ty. Oba snad proto, aby se čerstvě nashromážděným blátem opatlali opravdu všichni.

    Martine, já panu Chmelíčkovi opravdu neposkytoval žádná personální doporučení a on se mnou také nic nekonzultoval (to bych mu přece rozmlouval přinejmenším hloupost, jakou bylo zřízení postu "ředitele zpravodajství"). Pokud narážíš na profesionály z "mého" top - managementu oslovené Chmelíčkem, je jich pět (a všichni jsou bez ohledu na současné postoje absolutní spičkou v oboru): Jiří Pittermann, u nějž snad oba můžeme jakékoli stranické "smýšlení" vyloučit, Karel Kochman, jenž byl po útěku před Puchalským zvolen děkanem FAMU (kde platí averze vůči politizaci akademických funkcí), Jan Rubeš, který díky zvýšené elasticitě přežil Puchalského i Chmelíčka a nyní podporuje Hodače, Damián Kaušitz, jehož Puchalský vytlačil a nyní rovněž stojí za Hodačem, a Ladislav Paluska, kterého na pátečním sněmovním zasedání někteří poslanci ODS hrubě obvinili z blízkosti k ČSSD. Kdo z nich má tedy "správné US smýšlení"?

    Vypustil jsi - nikoli poprvé - dávku smradu s oprávněnou nadějí, jak leckde ulpí. Už nedokážeš být ani originální.

    I.M.


    V pátek odpoledne začal platit zákon

    Petr Jánský

    Nevídaný zážitek přinesl páteční přímý přenos z jednání PS PČR. Tolik péče a starosti o dodržování zákona divák po celých 10 polistopadových let neslyšel. Zvláště poslanci ODS se pasovali na strážce zákonnosti a předháněli se v odsudcích vzbouřenců a samozvanců. Občan a volič, který se dnes a denně brodí morálním bahnem, které do republiky zanesla právě ODS, nemohl věřit očím a uším.

    Strana, která má z ostudy kabát, strana, která si šila díry v zákonech na míru, strana, pro kterou zákon byl jen cár papíru, v pátek odpoledne začala ctít zákon. Slabší diváci plakali, otrlejší zvraceli.

    Zmíněná kauza billboard na Letné, to byl jen slabý příklad pošlapání zákona. Vzpomeňme velkého privatizátora Koženého a malého privatizátora Macka. Vzpomeňme sponzorské večeře na Žofíně a následné dary mrtvých dárců. Vzpomeňme osvobozujícího rozsudku Libora Nováka. Vzpomeňme na nemožnost právního přezkoumání velké privatizace (zhasnutí). Vzpomeňme beztrestnosti většiny tunelářů. Vzpomeňme Klause, který nerozeznal špinavé peníze. Vzpomeňme švýcarského konta ODS. Vzpomeňme vykradených bank a kampeliček.

    Dost, proboha! Vy, strano zlodějů, zrádců, podvodníků a lhářů najednou chcete dodržovat zákon? Protože se týká jiných? Protože se vám to hodí do krámu? Proč jste se nedrželi zákona při obsazování Rady ČT? Kdyby tam byla jen ona jedna vaše členka, pak je to tak hrubé porušení zákona, že jmenování jakéhokoliv ředitele Radou ČT není v souladu se zákonem.

    Doslova šok způsobil divákům premiér Zeman, když obvinil presidenta republiky, že vyzývá k nedodržování zákona. Marné bude vysvětlování Hradu, že president nic takového neřekl. Marné bude žádat o omluvu. Tady pomůže jen soud. Jenže pan premiér nechodí k soudu, pan premiér nerespektuje rozhodnutí soudu, Miloš Zeman nectí zákon! Pan premiér jezdí kamsi do Bamberka. Nikdy se nedovíme, co tam vlastně dělal. Víme jen, že listina, na které prodával státní funkce cizákům za hrst zlaťáků, byla údajně falešná. Tenhle člověk, který má problémy s alkoholem, bude na jednání sněmovny vyzývat presidenta k odchodu z politiky? Kam jsme se to dostali?

    Naštěstí nejsou všichni v ČSSD arogantní a samolibí exhibicionisté. Pánové Rychetský a Špidla prokázali při řešení krize dostatek státnické moudrosti a zabránili použití násilí. Místopředseda Špidla dokonce vystoupil na Václavském náměstí. Tam jsem pískal, protože politici musí dát ruce pryč od ČT. Mají jednat v paRlamentě a ne honit body na stotisícovém shromáždění. Naopak, jeho vystoupení ve sněmovně jsem zatleskal. Rozvážným postojem poslanců ČSSD došlo ke změně sil ve sněmovně, došlo k rozvolnění opoziční smlouvy. Odchod Zemana a příchod Špidly je naděje do budoucnosti.

    Jak se tedy má situace kolem ČT z hlediska zákona? Především je nutné konstatovat, že zákonodárný sbor má pouze pravomoce zákonodárné, nikoliv exekutivní a soudní. To nade vší pochybnost rozhodl Ústavní soud, když se sněmovna pokusila zrušit stavební povolení plotu v Matiční. Soud jasně řekl, že veškeré parlamentní komise mohou vykonávat jen funkci kontrolní. Není možné, aby se sněmovna usnesla na tom, že jmenování Hodače proběhlo dle zákona. Není možné, aby sněmovna začala šířit myšlenku, že je valnou hromadou vlastníků veřejnoprávní televize. Z tohoto hlediska není tzv. Langerův model nic jiného, než ukradení televize koncesionářům. Nechť se politici nepletou do správy veřejnoprávní ČT, nechť se nestarají o výši poplatků. Spravování ČT patří do rukou koncesionářů. Pokud tomu tak nebude, není možné politizaci ČT do budoucna vyloučit. Sebelepší zákon není imunní proti zneužití. A postupovat nejen podle litery, ale i v duchu zákona, jsme se ještě nenaučili.

    Jak ze šlamastiky ven? Zdá se, že ve sněmovně není dostatek sil na razantnější změny. To vyřeší teprve volby. Buďme proto spokojeni s přijatým usnesením, které požaduje odstoupení Hodače. Buďme spokojení se změnou mediálního zákona, byť Radu ČT bude jmenovat jen sněmovna. Buďme spokojeni se stabilizací poměrů v ČT a ukončením stávky. Buďme vděčni stávkujícím za to, že se v ČR začalo mluvit o dodržování zákonů. Kéž by to ODS a ČSSD vydrželo alespoň do první kauzy. Prchající Havlíček se 100 miliony a váhání Všeobecné zdravotní pojišťovny tomu málo nasvědčuje.


    Chobotnice na ČT aneb uchopení příležitosti

    Václav Pinkava

    Dal jsem si za manazersky ukol vymyslet nejakou brilantni odpoved na jednoduchou otazku - jak z toho debaklu v CT ven?

    Nic neni nemozne, vime. Takze nabizim alespon tuto skromnou, lec originalni myslenku v osmi hmatech, neboli "chobotnici".

    Preambule. V zajmu uklidneni, v zajmu odvraceni statniho prevratu, v zajmu zdravi pachatelu bobovize:-

    1. Stat, jako 51% akcionar v Ceskych radiokomunikacich, a.s. (CRa), - heslo "komunikace bez hranic" viz www.cra.cz - svola mimoradnou valnou hromadu, kde prosadi, ze CRa prestanou respektovat sebevrazedne pokyny vedeni CT k preruseni vzboureneho vysilani vysilanim normalizacnim, nebo textem, ktery je nahrobnim kamenem veskere soudnosti.

    2. CRa (bez udani duvodu) odstoupi od dodatku k obchodni smlouve s CT ze 26.12.2000 a prestane odstrihavat vzbourence - necha jim prostor, aby se ztrapnili sami.

    3. Lide se vrati z ulic pred sve obrazovky, kde uvidi dalsi dily umne propagandistickeho a tendencniho serialu "ohrozeni svobody slova" aneb "arogance moci, jinak".

    4. Tim se CRa vystavi postihu a zadosti o odskodne, skrze soudni spor, ktery vyvola za CT jeji statutarni organ George Hodac, (ktery pro CT potrebuje privydelat aby nahradil ztraty na reklame a nebyl soudne stihan za zubozeni CT, - jak mel treba nekdo narizeno, kdo vi.)

    5. CT tento spor vyhraje jako dukaz ze zijeme v pravnim state.

    6. Vysoke odskodne, ktere stanovi soud (lec za co, za tu neneodvysilanou (sic) reklamu?) zaplati ve prospech CT akciovka CRa, potazmo jeji akcionari, potazmo stat, potazmo danovi poplatnici. Zaplati(me) do kasy CT, tedy koncesionarum. Zaplatime pod heslem "Narod sobe".

    7. Soudni spor bude ovsem trvat tak dlouho, ze mezitim horke hlavy vychladnou. Cim dele vsak bude trvat, tim vetsi bude vznikla financi satisfakce.

    8. Vysledkem bude mimoradny priliv penez do kasy CT. To napravi finance natolik, ze nebude treba sahnout do rezerv. Prave napraveni pokrouceneho hospodareni (koncesionarske poplatky byly zmrazeny v roce 1997) zamezi obchodnimu kolapsu CT. Odvrati se podezreni, ze cela akce vznikla ucelove, aby pod zaminkou nehospodarnosti doslo k odprodani CT2 Vladimiru Zeleznemu, kteremu hrozi ze prijde o licenci na TV Nova z toho ci onoho aktualniho duvodu...

    Poklona az na zem vsem hercum v teto frasce.

    Václav Pinkava

    [manažer]


    Plesle, zameť si před vlastnim prahem!

    Poznámka na okraj Pleslova článku o Martinu Schmarczovi

    Jakub Trnka

    Děkuji panu Pleslovi, za  úsilí, se kterým odhalil nesrovnalosti v  integritě politické orientaci pana Schmarcze. S vyzněním článku se mohu v podstě ztotožnit. Co mě ale zarazilo, je skutečnost, že pan Plesl slibuje odhaleni "anarchokomunistické minulosti pánů demokratů Patrika Kaizra a Filipa Černého". Nedávno byl stránkách BL můj zveřejněn příspěvek, který mluvil o anarchistické (nikoli o anarchokomunistické) minulosti Patrika Kaizera. K tomuto kroku jsem se rozhodl z tohu důvodu, že pan bývalý militantní anarchista Kaizr, podle meho mínění v rámci obchodování s  informacemi mezi represivními složkami státní moci a pykání za  hříchy mládí, identifikoval antifašistu přítomného potyčce s  neonacisty na pražském Hlavním nádraží dne 23. 9. 2000 a dal jsem tento fakt do souvislosti s tendenčním informacemi, které divákům Kaizr zprostředkovával během demonstrací proti zasedání MMF a SB, kdy se podle mého mínění snažil přesvědčit své nadřízené (jak v  ČT tak v establishmentu) o tom, že svou minulostí není zatížen.

    Podle mých informací měl totiž Patrik Kaizr před zasedáním MMF a  SB zprvu jisté problémy přesvědčit nadřízené o skutečnosti, že nebude přinášet informace, které budou stranit demonstrantům. Zvolil extrém opačný. Hlavní osou příspěvku tedy nebyla Kaizrova minulost, ale žhavá současnost.

    O minulosti Filipa Černého, přestože o ní dobře vím, jsem se nezmiňoval, protože respektuji právo každého na změnu názorů a stanovisek, byť podle měho názoru v případě pánů Kaizra a Černého doslo k názorovému posunu směrem špatným.

    Co však nerespektuji a respektovat nebudu, je pokrytectví, neprofesionalita a lhářství, ať už v případě pana Kaizra nebo ... Jaroslava Plesla.

    Tedy: A ještě upozornění: v příštím pokračování tohoto seriálu si prosvištíme minulost zuřivého reportéra J. Plesla, popovídáme si si o tom, jak se vydával za příznivce anarchismu, o tom jak "odhalil" autora výzvy Revoluční partyzánské autonomie, o  tom, jak na stránkách Respektu vědomě lhal a zmíníme se i o tom, jak věty vytržené z rozhovoru s Petrem Bergmanem z Nadace animal SOS (o tehdy připravované kampani proti týrání zvířat) použil do článku o militantních prvcích v anarchistickém hnutí, se kterými neměla Nadace animal SOS nic společného.


    Stal jste se terčem štvanice, podporované čtyřkoaličními politiky a státními orgány

    Otevřený dopis panu Jiřímu Hodačovi

    Josef Havránek

    V Praze 7.ledna 2001

    Vážený pane Hodači,

    na rozdíl od četných všeznalců nemohu posoudit jakým způsobem by fungovala ČT pod Vaším vedením. I když vezmu v úvahu partyzánské podmínky, v kterých je Váš tým nucen pracovat, dosavadní odvysílané zpravodajské pořady nejsou tou nejlepší vizitkou. Nezpochybnitelnou skutečností však je, že po zákonném zvolení

    jste nedostal šanci řádně se ujmout funkce;

    příslušné státní orgány a představitelé nejenže nepřispěli k nastolení právního stavu, ale v intencích svých stranických a osobních zájmů dokonce veřejně podněcovaly k nedodržování zákonů;

    ve jménu svobody byla proti Vám a Vašim spolupracovníkům za asistence prezidenta republiky ,čtyřkoaličních a mnohých sociálně demokratických politiků zahájena předními českými humanisty a umělci nevídaná štvanice;

    Veřejnoprávní Česká televize stejně jako veřejnoprávní Český rozhlas nikdy nebyly ani zdaleka objektivními zdroji informací. Nakládání s finančními prostředky ČT je velice eufemisticky řečeno rozmařilé. .Předchozí ředitelé ČT Puchalský a Chmelíček zcela zjevně nebyli dobrými řediteli. Bez změny vedení nebylo možné napravit existující neudržitelný stav a proto naprosto chápu Vaši snahu zasáhnout do tohoto dění.

    Inspirátoři masových akcí - údajně na obranu svobody- se snaží zaštiťovat vůlí původně desítek tisíc - nyní již prý stopadesáti tisíci přítomných občanů na Václavském náměstí. Možná neví, že na Václavském náměstí se v nedávné minulosti uskutečnilo množství nejrůznějších demonstrací s nesrovnatelně větší účastí.

    Někdy se na  Václaváku cinkalo klíči, jindy tady statisíce skládaly hold komunistickým kreaturám a také se zde masově hajlovalo… p> Takové srazy jsou dozajista zajímavou ilustrací doby,často mocensky posloužily jejich svolavatelům, ale nikdy nekolkovaly něčí pravdy nebo ideje.

    Vážený pane Hodači , dovedu si živě představit dnešní životní situaci Vás a Vašich spolupracovníků ,kdy se ocitáte v prostředí výhružek a zloby paradoxně vyvolané lidmi tolik horujícími pro lásku, svobodu, slušnost, pravdu a demokracii. Nemám právo omlouvat se za své spoluobčany, přijměte,tedy alespoň mé osobní vyjádření solidarity. Nepochybuji, že s Vámi sympatizuje mnohem větší část veřejnosti, než to nyní vypadá, ale v dnešní nenávistné atmosféře takové veřejné vyjádření již, bohužel ,vyžaduje i  jistou dávku odvahy.

    Srdečně zdraví

    Josef Havránek
    Praha 5


    Jan Werich: "Takhle blbý to snad nemůže být pořád." Ale může

    Jaroslav Sever

    Prochazel jsem behem uplynulych tri nedel www strankami podstatne casteji, nez tak cinim normalne. Jednak diky dnum svatecnim, pred jejichz jimavou atmosferou prcham jiz radu let do pracovny, a take diky TV-show, kterou pp. Klepetko a Drtinova doufam konecne a definitivne smetli z obrazovky duo Bubilkova-Simek.

    Prochazel jsem i strankami tisku, ktery se jiz - zda se - nasel a staci tudiz, jako pred lety, prohlednout si jej jednou tydne ve verejne citarne. S tim rozdilem, ze jsem tehdy vypoustel statnicke projevy a dalsi rany nasich pracujicich valecnym stvacum, zatimco dnes preskakuji statnicke projevy, mordy a cunacinky. Nicmene, leta trenovane umeni cist mezi radky a pane Werichovo "... takhle blby to prece nemuze bejt porad. (I muze Mistre.)" poskytnou trpelivemu ctenari obcasny zob.

    TV prijimac nevlastnim a na prochazkach jsem se vyhybal dosahu jakychkoli tlampacu, protoze jejich efekt zpravidla shrne i jim vstricný sdelovací prostredek do nekolika vet polorozvitych. Cekat na tuto esenci, podupavaje v davu, bojice se rymy a fanatiku, bojice se, ze zaslechnu veci, ktere tusim, ale pokud je na vlastni usi neuslysim, nezhrouti se ve mne jiz tak peclive strezena ucta v meho blizniho vubec, odmitam.

    Browsaje tedy, narazil jsem kdesi na sviznou repliku: " ... nejsem tedy snad uplny blb. Ale, proboha - já tomu nerozumím. Bud jsem se zblaznil a vnimam realitu pokrivene, ... bud je Kokot pan Muchka, nebo ja ... atd., ... bud je Kokot pan Zantovsky, nebo ja... bud je Kokot pan Hodac, nebo ja ... nicmene, taková koncentrace Kokotu v danem prostoru a case je termodynamicky sice mozna, ale zoufale malo pravdepodobna. Jsem tedy Kokot. Haj hou, jdu se lecit. Tolik pan Josef Morava, C.R.

    Vazeny pane Moravo,

    inspirovan konferenci o informacnich systemech ve statni sprave 98´ v Hradci Kralove jsem prijal clenstvi v ctihodne spolecnosti Nekamenujte Kokoty, jejiz poslani zhruba plyne z nazvu. Ze slibu, tam daneho, pak plyne ma povinnost, pomoci Vam v nesnasich, v nichz se zrejme nachazite.

    Fakt, ze jste (koneckoncu jen par let) sefoval dnes zastaraly reaktor VVER (kteremu jsme jiz v konstrukci ETD rikali veverka - aby jste si nemyslel, ze jsem zase nejaky pitomecek ja :-o) nezname­na, ze muzete brat jmeno Kokota Ceskeho nadarmo. Dale je videt, ze jste dilum naseho guru, pana prof. dr. X. Crementa, venoval jen mizivou pozornost - racte prominout, pri Vasem vzdelani.

    Vase radky cte nemalo lidi, ktere by jste svym cernobilym videnim "bud-anebo" mohl zmast a Vase dilema je vyvolano jen a jen nepozornosti pri studiu Profesorova dila. Nemohl byste se pak dopustit one chyby, ze volate, cit.: " ... taková koncentrace Kokotu ... je termodynamicky sice mozna, nicmene ..." kde sice pochybujete spravne, ale vychazite z naprosto mylne premisy. A stavite veci dokonce dichotomicky "... bud pan Ruml, nebo ja...".

    Predne neni "Kokot V Nas" velicinou binarni. Nelze tedy napriklad konstatovat, ze je JUDr. P. B. Kokot, ac by se toho mohl neskoleny pozorovatel dne 5.1. v blizkosti Valdstejna dopustit. Kokoty jsme nejak vsichni, bohudik, jak dodava Profesor. Tady a ted treba vice, onde a jindy treba malo, ale ne najednou, jinak bychom se vyvrazdili. Dodavam ja. To je, oc tu bezi. To je Hamlet, pane Moravo. p> O Kokotovi vsak mluvime ve vedecke praxi az od jisteho stupne jeho prislusnosti k mnozine Kokotu (v dalsim textu jiz jen Kokotnosti) vyse, podobne, jako mirne sarmantni muzete byt nekolikrat za den a neznamena to, ze byste na sobe cokoli pozorovali. Teprve v momente, kdy na sobe spocinete zalibnym pohledem, napr.: "... jezismarja, ja jsem ale sarmantni!" si muzete byt jisti, ze okoli vas ma jiz v merku. Miru sarmu uzivam pri prednaskach jako primer rad, protoze je pochopitelna i pro vyssi manazery a pany poslance. Vzdy se po slovech "v merku" srdecne smeji. Zprvu jsem uzival jako primer chytrost ale nejak to tu silu didakticke indukce nemelo, rekl bych.

    Kokotnost je tedy vektor a mnozina Kokotu je fuzzy (mlhava, nejasna, roztresena). Zjednodusene receno, prislusnost jedince do mnoziny Kokotu je dana jistym (opet zjednodusuji), nikoli konstantnim stupnem pravdepodobnosti. Shrnuto volne dle J. da Cimrmana: "Neni Kokot, jako Kokot a zadny Kokot neni Kokotem dokonalym". Vsimnete si, ze se Mistr mistrne vyhnul zajmenu "tentyz" a inspiroval tak prof. Zadeha nenasilne k praci s onim casove (a prostorove) promennym stupnem prislusnosti tehoz prvku k mnozine.

    A volneji vysvetleno, ze "Ja nejsem Kokot", stejne jako " Ja jsem Kokot " muze myslet vazne jen trumbera, racte mi, pane Moravo, prominout, veverka-neveverka.

    Prostorova zavislost pak je trojrozmerna. Uvedu priklad : vyvezete-li prumerneho Kokota silnym autem (tato cast tematu je vedecky stale zajimavejsi) na Kopec, stoupne jeho dosavadni stupen prislusnosti k mnozine Kokotu velmi prudce. Rozlisujme, prosim abstraktni Mnozinu Kokotu, ktera je pochopitelne matematickou fikci od pripadu, kdy se na Kopci nachazi realna mnozina Kokotu, definovatelna jejich vyctem. Pouze v druhem pripade totiz muze nastat interakce. Nakonec to da rozum, ze kdyz je tam sam, tak nema s kym interagovat, ze, pane Moravec?! I kdyz u nas v Cesku jde leccos.

    Po Kokotove svezeni si vsak tento zachovava jistou zbytkovou, (mezi nami, vedci, remanentni) Kokotnost, kterou si odnasi na sve pracoviste ci pusobiste. I na teto ceste zpet je vliv transportniho prostredku velmi markantni. Nekteri autori tvrdi, ze napriklad cesta Kokota z onoho vrsku fofrem pesky miru zbytkove Kokotnosti ovlivnuje. Nevim, nemam zatim seriozni dukazy, provedene v nasem prostredi. Presneji - jsou, ale je jich stale zoufale malo.

    Mluvil-li jsem zde o fyzickem Kopci, bylo to jen proto, abych to priblizil Vam, laikovi. Podobny ukaz zavislosti na potencialni energii byl udajne pozorovan (nikoli ovsem meren) i na vrcholcich v sociometrickem aj. slova smyslu. Mene odborne - vyzvednete-li Kokota do vyse, jeho Kokotnost stoupa primo umerne vysce a rychlosti vyzdvizeni. Zde jste se tedy, pane Moravo, dopustil prveho, z meho pohledu velmi omluvitelneho pochybeni.

    Zavazneji Vas mohla deprimovat druha chyba, predeslym omylem vyvolana.

    Bystry ctenar jiz nepochybne postrehnul, ze nikoli absolutni pocet Kokotu v danem prostoru a case je tim jevem, z nehoz jste extrahoval sve zaverecne "Haj, hou". Takovy stav je vskutku mozny, ovsem s pravdepodobnosti, velice blizkou nule. Protoze je Kokotnost vektor, vytvari Kokoti v prostoru cosi, jako silove pole. Vnejsi efekt pak zalezi netoliko na smeru tohoto pole, ale zejmena na jeho gradientu. A to jiz musim pro primery i pro vas, co znate VVER.

    Abych nebyl znalci pravem kritizovan z vulgarizace problematiky, poznamenavam vyslovne, ze virova pole ...

    (tady mi ta carka na "i" chybi - tedy viiirova od slova viriti, resp. vir - nikoli virus. Ona je Kokotnost tez silne virulentni, ale tento aspekt zde zcela vypoustim)

    ... tedy virova pole a singularity kokotich poli zde nerad pomijim zcela, protoze presahuji ramec clanku. Bohuzel, prave jejich poznani naznaci vnejsimu pozorovateli cestu k hledani odpovedi na otazku p. Moravy v postskriptu, cit.: "Kdo z nas dela Kokoty?".

    Uzijme zde pracovni predstavu Kokotnosti, jako jisteho siloveho pole (chcete-li aury), Kokotem vyvolane(ho) a pusobici(ho) jednak do okoli - a pozor, druhak - na Kokota samotného. Pak vnejsi pozorovatel JEDNAK registruje synergicky efekt, spocivajici ne tak v poctu Kokotu, jako v jejich okamzitem "Kokotim vybuzeni", nasmerovani jejich pusobeni a ovsemze rychlosti casove zmeny, kterou jejich Kokotnost roste vzajemnym ovlivnovanim se.

    Vas pripad, pane Moravo, byl jen specialnim stavem, kdy Vy, temer nevybuzen jste pozoroval velmi silne pole. Pak se jedinec, ktery je nejak z normy (misto aby se nasmeroval po silocarach pole a byl v psychicke pohode) tzv. "sprajcne" a domniva se, videt v sobe blba.

    Protoze jsme, jak plyne z naznaceneho spise mezi radky, vsichni nejak Kokotne disponováni - s ruznym, ovsemze, casoprostorove promennym stupnem pravdepodobnosti prislusnosti k mnozine Kokotu (vidite, i ona je nastesti fikci) je pro nezbytny pocit dusevni rovnovahy nutno budto do siloveho pole Kokotnosti vstupovat pomalu, nebo - lepe - pozorovat jej zdali.

    I tak musi jedinec, jak jste sam okusil, o svou psychickou integritu obezretne pecovat.

  • Britské listy

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|