ČT nebyla nikdy objektivní

Zákon jsme my?

Jsme svědky intenzivního vymývání mozků

ČT: Otázky a odpovědi

Dialog Václav Pinkava - Tomáš Pecina

Tomáš Pecina: Zákon o ČT nestanoví, že ředitel musí být českým občanem. I kdyby Jiří Hodač české občanství neměl, právní úkony, které učinil, jsou zřejmě platné a pro Českou televizi závazné. Jejich případná revokace bude teď věcí politické dohody.

2. Co znamena ve stavajicim zneni zakona o Ceske televizi kuriosni formulace, ve clanku 9 "Reditel" bodu 2: "K zatizeni nebo pronajmu na dobu delsi tri mesicu nebo ke zcizeni nemovitostí nebo jejich cástí potrebuje reditel predchozí souhlas Rady." A jako doplneni by me zajimalo jestli ji vlada vypustila v novelizaci tehoz zakona.

To je zcela korektní formulace, pouze mi v ní schází upřesnění, že se týká majetku ČT. Znamená, že ředitel nesmí nemovitý majetek televize zatížit (např. zastavit), pronajmout na víc než tři měsíce nebo zcizit (tj. např. prodat) bez předchozího souhlasu Rady. Na porušení tohoto ustanovení narazila kontrolní komise v brněnském televizním studiu.

3. Jake sankce je mozne jakou cestou vymahat od Ceskych Radiokomunikaci a.s., (ve kterych ma stat 51% akciovy podil), za to, ze nadrazenim pokynu dle obchodni smlouvy s CT spoluszpusobuji omezovani pristupu verejnosti k vyvazenym t.j. oboustranym informacim o aktualnim deni - kuprikladu zaberu z projevu pri manifestaci na Vaclavskem namesti?

Domnívám se, že žádné. ČRa zajišťují technickou stránku vysílání a za obsah programů, které jim dodávají provozovatelé, neodpovídají.

Ad bod 1. Vzdy mne mrzi, kdyz to, co mam na mysli zjevne neumele vyjadruji v pisemne forme. Odpovidate totiz na jinou otazku, nez jsem si myslel, ze jsem jasne polozil. Problematika je tato: Pokud je clovek zamestnan v ceske firme jako cizinec, podleha to ceskym zakonum a podle pracovnepravniho ramce potrebuje pracovni povoleni, (ze by ne?). Pokud se ma 'zamestnat' cizinec jinak, musel by byt najatym zahranicnim pravnim subjektem (fyzickou osobou) na zaklade obchodni dodavatelske smlouvy. Treti moznost ve vyjmenovanych pripadech, staze profesoru atd toto resi jeste jinak, ale to je kazdopadne treba objasnit, podle ktereho pravniho ramce je George Hodac reditelem.

V tomto případě, myslím, problém nevzniká, protože ředitel ČT je jmenován přímo ze zákona o ČT.

Vubec, to nedodrzovani zakonu je vyrovnane. Srovnejme pripad dodatku ke smlouve CT s CRa. Podle dnesni MF DNES byl tento dodatek podepsan az 26.12, takze prvni dva dny prerusovaneho vysilani byly podle litery zakona zcela bezesporu z formalniho hlediska ilegalni.

K tomu bohužel nemám dost informací, kvalita Hodačových právních poradců je ale tak nízká, že bych se takové chybě nedivil.

ad bod 2 to beru, pokud vite jiste ze zcizeni neznamena v pravnicke hantyrce to co v hovorove cestine, ale budi to obdiv, takhle to napsat... ;-)

'Zcizit' znamená 'dispose of, alienate', kdežto 'odcizit' je 'steal, purloin, etc.'.

ad bod 3. CRa spadaji pod ministerstvo dopravy a spoju, majoritni vlastik je stat (tedy "my danovi poplatnici"). Kuriosni pak, jak danovi poplatnici cenzuruji zpravy koncesionarum, tedy lide bezdecne sami sobe.

České radiokomunikace nesmějí rozhodovat samy o sobě, ale řídí se v první instanci pokynem provozovatele (jeho statutárního zástupce), ve druhé usnesením Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, která je všem provozovatelům (včetně ČT, která má vlastní Radu) nadřazena. ČRa jsou pouhým vykonavatelem vůle těchto subjektů a jejich vlastní akcionáři - nebo dokonce politici - by vůbec do tohoto rozhodování neměli zasahovat.

Poznámka JČ: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání rozhodla, že legální je Hodačovo vysílání. Proto paradoxně vzbouřenci cenzurují jeho vysílání svými vzbouřeneckými zprávami. To, že je vysílání Jany Bobošíkové ještě horší než vysílání vzbouřenecké, s tím nemá co dělat. V žádném případě nesouhlasíme s propagandistickým nedostatek vyváženosti vysílání obou stran, nevyváženost vysílání Jany Bobošíková má však zřejmě do určité míry možná co dělat s vydíráním a výhrůžkami Hodačovým spolupracovníkům, jak o nich svědčil Antonín Zelenka v textu na titulní straně BL.

Jiří Hodači a páni senátoři, odstupte!

Malý národ pod vlivem velkých emocí řídí herci

Novináři proti novinářům

Musíme vkládat naději do mladých novinářů v ČT

Občané nejsou blbí: Rada ČT notně smrdí

Svobodný tisk trpí bolestmi zubů

Redakce zpravodajství ČT Brno je šokována, že Zdeněk Drahoš přijímá funkci programového ředitele ČT

Tyto zásadní změny postojů během několika hodin podle nás svědčí o tom, že řediteli Drahošovi nejde o brněnské studio, ale v závislosti na politických rozhodnutích upravuje své postoje k vlastnímu prospěchu.

Redakce zpravodajství brněnského studia je přesvědčena, že tyto kroky mohou vést k zahlazení alarmujících skutečností o  řízení studia Zdeňkem Drahošem, které vyplývají z šetření mimořádné kontrolní komise bývalého generálního ředitele Dušana Chmelíčka.

Nadále požadujeme rezignaci Zdeňka Drahoše na funkci ředitele brněnského studia ČT.

Redakce zpravodajství ČT Brno

Otevřený dopis levicovým parlamentním stranám

Výzva k podpoře zákonnosti a právního řádu

Strana demokratického socialismu

se znepokojením sledujeme současný politický vývoj v ČR. Nejde nám o hodnocení vlastního "sporu o ČT", ale o postupující veřejně projevovanou neúctu k právu a zákonnosti, o pokusy destabilizovat celý demokratický politický systém ve jménu jakéhosi "vyššího principu mravního" a "nepsaného ducha zákonů", vykládaných pomocí a prostřednictvím masových demonstrací a dalších nátlakových akcí. Víme, že k obdobným krizím v určitém rozsahu došlo již několikrát, máme však obavu, že v tomto případě se poprvé státní moc chystá "zklidnit situaci" tím, že ustoupí a porušování právního řádu akceptuje.

Žasneme nad tím, ze levicové strany v Parlamentu ČR nepostupují rozhodněji proti tomuto nebezpečí relativizace právního řádu a rozvratu zákonnosti. Jsme přesvědčeni, že dodržování zákonů a demokratického právního řádu koneckonců vždy chrání "slabší", tj. ty, na které se především obracejí Vaše volební programy a jejichž zájmy jste si předsevzali hájit. Soudíme, že zvláštní odpovědnost má v tomto směru zejména ČSSD jako vládní strana, protože k úkolům exekutivy patří prosazování zákonnosti a funkčnosti právního systému.

Netajíme se tím, ze naše strana má mnohé výhrady ke stávajícímu uspořádání společnosti a že usilujeme o jeho změnu. Taková změna však musí probíhat systémově, na základě celkového rozboru a diskuse, a ne na nátlak omezených zájmových skupin a "případ od případu".

Prvořadým požadavkem pro nás je přitom to, aby probíhala výhradně demokratickými prostředky - jsme přesvědčeni, že historická zkušenost ukazuje dostatečně přesvědčivě, ze nedemokratická manipulace společnosti "aktivní menšinou" vede nakonec vždy k nedobrým koncům, byť by snad pohnutky takového jednání byly sebeušlechtilejší.

Vyzýváme Vás proto, abyste využili svého parlamentního potenciálu k prosazování zákonnosti a k hledání takových východisek ze stávající krize, která budou skutečně demokratická a budou plně v souladu s právním řádem České republiky.

S pozdravem

Když se za "svobodou informací" skrývá Moc

Richard Falbr je pokrytec

Zpráva Rady České televize o aktuální situaci v České televizi

Vystoupení na mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny

Projev Václava Klause (ODS)

Přesto je zde tentokráte něco nového. Zatímco dříve bývala Česká televize pouze propagátorem těchto akcí, dnes se stala jedním z přímých a hlavních aktérů. Je naprosto evidentní, že v tomto schématu nejde o ředitele. O těch dosavadních těžko může někdo říci, že byli dobří. Ten poslední z nich ale k normální práci nedostal sebemenší příležitost, takže debatovat dnes o jeho kompetentnosti či nekompetentnosti je naprosto zbytečné, protože o kompetentnost v žádném případě nejde. Každý aspoň trochu pozorný pozorovatel těchto událostí od počátku ví, že kdosi má zájem na maximální eskalaci této krize. Proto se zcela záměrně vylučuje jakékoliv jednání, proto se zcela záměrně vylučuje jakékoliv hledání kompromisu jako metoda řešení tohoto sporu. Proto se hraje na ostří nože, proto se vše hraje tak, aby se vytvořilo co možná největší společenské napětí, které by bylo pokud možná co nejvíce viditelné pro veřejnost. Já připouštím, že tomu některými svými neobratnými kroky napomohl i nový ředitel. Přesto není vůbec jasné, co tento člověk učinil tak hrozného, že je třeba vytáhnout do ulic bránit svobodu slova. Z čeho kdo usoudil, že je právě jeho jednáním ohrožena svoboda slova? Kdo a proč také přišel na to, že je tento člověk spojen s ODS? Stačilo, že o něm kdosi řekl, že jeho jméno padlo při hledání tiskového mluvčího ODS, tento člověk byl předem a okamžitě diskvalifikován. Opakuji, snad již po tisící, že pan Hodač spojen s ODS nebyl a není a doufám, že už k tomu žádné další důkazy a argumenty dodávat není třeba.

Nicméně dochází ještě k další a podle mého názoru daleko podstatnější a daleko nebezpečnější věci. Uměle se u nás vytváří a veřejnosti vnucuje pocit, že členství v politické straně je něco nečistého. Nastávají snahy znovu a znovu u nás zavést jakýsi - já myslím, že ten německý termín berufsverbot je pravděpodobně nejlepší, pro členy politických stran a pro osoby, které k nim mají osobně blízko. A to je nepřijatelné. Zde ústavní garance, kterými se dnes leckteří tolik ohánějí, zdá se neplatí.

Naši samozvaní bojovníci za svobodu jsou - jak se ukazuje - velmi zkušenými kádrováky. Souhlasím s řadou dnešních kritiků zákona o ČT, že dosavadní legislativa nezabránila politickému zneužití televize, i když to vidím úplně jinak, než jak to u nás bývá v těchto dnech dominantně interpretováno.

V dnešní krizi se zcela jasně ukázalo, že je Rada ČT zcela bezmocný orgán, který na faktický chod televize a na ochranu její nezávislosti nemá žádný vliv, bez ohledu na to, jaké bylo, je či bude jeho odborné či politické složení.

Nevěřím také, že by se někdo odvážil tvrdit, že zpravodajství a publicistika ČT byly v posledních letech vyvážené. Myslím, že si to netroufnou tvrdit ani ta média, která vzpouře televizních zaměstnanců tolik fandí. My dobře víme, že žádné televizní rady s tím nikdy nic nenadělaly ani nedělaly, že ani v dnešní krizi nezabránily politickému zneužití televize a dalších veřejnoprávních médií jednou, jasně definovanou skupinou politiků.

Televizní rady byly dlouho neschopné vybrat kompetentního ředitele České televize. Nebylo to tím, že by je někdo politicky tlačil nebo že by jim vnucoval své špatné kandidáty. To si nenamlouvejme! Jsem přesvědčen, že příčina tedy není ani politická, ani osobní, ani osobnostní. Příčinou je systémová vada. Tzv. veřejnoprávnost dává ze své vlastní definice managementu a pracovníkům maximální pravomoc bez skutečné odpovědnosti. To je umožněno právě existencí onoho vlastníka nevlastníka, to je Rady ČT. Vlastnicky nezainteresovaná a pouze nominálně motivovaná kontrolní instituce nemůže v žádném případě být účinným kontrolním orgánem pro byznys, v němž se točí více než 5 miliard Kč ročně.

Je veřejným tajemstvím, že Česká televize je neprůhledný moloch, kde se plýtvá prostředky, kde vládnou kliky kamarádů a kde se peníze podivně přelévají neprůhledným dodavatelům. Toto nezlomí žádná Rada ČT, přijmeme-li falešnou hru na obranu slova a dáme-li majetek patřící všem do rukou těch, kdo s ním pracují. Přesně to je však dnešní situace. Kompetentní kontrolu a řízení z Rady ČT nezajistí ani to, že je někdo uznávaným umělcem, spisovatelem, scénáristou nebo pedagogem. Zalekneme-li se a dáme-li navrhovanou změnou zákona lobistům do rukou takovou moc, jakou chtějí, zbaví se pokaždé každého, kdo bude křížit jejich plány, přesně tak, jak se to děje právě nyní. Důvěřivých, naivních a neinformovaných, kteří se nechají zmanipulovat a kteří za ně budou demonstrovat na ulicích, se najde vždycky dost.

Velmi bych si přál, abychom sdíleli zde v této sněmovně názor, že je třeba stabilizovat Českou televizi a vrátit jí důvěru, kterou pozbyla. To nejde bez jisté vzájemné vstřícnosti a kompromisu. Jsem přesvědčen, že pro naši zemi není nic horšího, než vítězství zaměstnanecké vzpoury, byť demagogicky schovávané za boj o svobodu slova.

Odmítám také představu některých novinářů a umělců, že jsou něco více než ostatní, že oni zákony respektovat nemusejí. Ti, kteří dnes tak lehkomyslně vypouštějí z láhve džina neúcty k zákonům a k institucím demokratického státu, by se měli ve své touze po moci a ve své nenávisti k politickým soupeřům zastavit a zamyslet. Z toho, co dnes sejí, vzejde neblahá úroda, a nebudou to oni, kdo ji budou sklízet.

Ti, kdo ve své zaslepenosti chtějí za každou cenu u nás vybudovat Výmarskou republiku, kde se bude rozhodovat na ulicích, kde budou demokratické strany veřejností pouze haněny, a kde se bude očekávat nebesy seslaná nezávislá osobnost, která nás spasí, ti se - obávám se - dočkají, půjde-li to takhle dál.

Naší povinností v této sněmovně je tomu zabránit. Apeluji proto na všechny parlamentní strany, aby začaly spolupracovat na vyřešení krize, aby hledaly možné a schůdné kompromisy, aby hledaly to, co nás spojuje a aby měly na paměti zájmy země a ne pouze krátkozraké zájmy své.

K užší otázce České televize bych nyní zopakoval jen to, že jsem přesvědčen, že tento veřejnoprávní hybrid představuje velmi nejasnou a špatně definovanou konstrukci. Nepatřím k těm, a nepochybně ve sněmovně takoví jsou, kteří by chtěli tento hybrid vychýlit směrem k zestátnění České televize. Patřím naopak mezi ty, kteří by ji spíše chtěli privatizovat.

Dovedu si představit tři základní varianty. Dovedu si představit klasickou privatizaci obou kanálů. Dovedu si představit privatizaci jednoho kanálu a ponechání druhého pro přesněji definovanou reprezentaci veřejného zájmu. A dovedu si představit i převedení neuchopitelné, v každém případě politicky volené rady veřejnoprávní televize v něco, co bych nazval koncesionářskou společností, ve které zásadní rozhodnutí přijímá vhodně reprezentovaná platící veřejnost, tedy koncesionáři, bez jakéhokoli doteku s politiky a třeba s touto sněmovnou.

Nicméně podrobná debata o všech těchto věcech patří na jiné fórum, než je tato dnešní schůze. Dnes se pokusme udělat aspoň jednu základní věc - vydat celé naší veřejnosti signál, že se Poslanecká sněmovna bude novelou zákona o České televizi velmi rychle a velmi pečlivě zabývat. Proto jsem také vyhlásil stav legislativní nouze, aby bylo možné již po příštím pátku co nejlepší variantu tohoto pozměněného zákona předložit k projednání do Senátu. Děkuji za pozornost.

Vystoupení na mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny

Projev Petry Buzkové (ČSSD)

Budu nyní mluvit o některých obavách, jež zazněly z úst některých poslanců této sněmovny, a to nikoliv proto, abych s váženými kolegy polemizovala, ale proto, abych se pokusila tyto obavy rozptýlit. Pevně věřím, že to přijmou s pochopením a nebudou to považovat za pokus o vyvolání sporu z mé strany.

Prvním takovým argumentem je argument, že nový ředitel České televize byl dosazen legálně, a dáme-li za pravdu těm, kteří se proti němu vzbouřili, vytváříme nebezpečný precedens a bude se nám bouřit kdekterá firma.

Ano, nový ředitel České televize byl dosazen sice neprůhlednou a diskutabilní formou, nicméně byla dodržena legální procedura. Tady však analogie s kdejakým podnikem či firmou končí, protože týž zákon, podle kterého byl pan Jiří Hodač Radou České televize zvolen, definuje Českou televizi jako veřejnoprávní instituci, poskytující službu veřejnosti a Radu České televize přímo definuje jako orgán, jímž se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu tvorby a šíření programu České televize. Z tohoto hlediska pro nás není důležitý postoj několika redaktorů zpravodajství, ale skutečnost, že se za ně v jejich sporu postavila nepominutelná část veřejnosti včetně velmi široce názorově i politicky otevřené skupiny veřejně známých a tedy veřejné mínění vytvářejících osobností. A to se sotva může stát při výměně ředitele v kdekterém podniku. Mimoto Poslanecká sněmovna není povolána k tomu, aby řešila spory ve firmách, zřízených podle soukromého práva. Zato jí zákon ukládá odpovědnost za jednání Rady České televize a žádá po ní, aby rozhodovala, zda je dodržováno poslání České televize. Naše rozhodnutí ve věci krize v České televizi nemůže být tedy ani metaforicky považováno za precedens pro - jak říkají kolegové - kdekterou fabriku.

Analogie se soukromým podnikem ovšem existuje, protože Rada České televize a Poslanecká sněmovna vykonávají vůči České televizi určitá práva, jež v soukromém podniku náleží vlastníkům, a ta bychom měli vykonávat odpovědně.

Nevím, jaký by byl pan Jiří Hodač generální ředitel České televize, kdyby se mu podařilo funkci převzít. Zato mohu tvrdit, že dnes by byly další náklady jeho setrvání ve funkci neobyčejně vysoké, a to proto, že nikoliv vždy příliš vysoká profesionalita zpravodajství České televize by se díky nutné radikální personální obměně dále snížila, a já se obávám, že pod únosnou mez, protože nutné náklady podobné personální stabilizace by představovaly desítky miliónů korun a protože přechodná stránka části regulovaného trhu, odhlašování koncesionářských poplatků, by byla příliš vysoká. Dále proto, že by došlo pravděpodobně k vnitropolitické destabilizaci díky masovým aktivitám části mobilizované veřejnosti a protože ohrožení procesu našeho vstupu do Evropské unie by bezesporu nastalo a pravděpodobně bychom ztratilii to, čeho se nám podařilo v této oblastiv posledních letech dosáhnout.

Pochybuji, že by se nalezla dobře spravovaná soukromá firma, která by v této situaci nevyměnila takto nákladného ředitele, a to nemluvím o naprostém manažerském selhání v okamžiku, kdy tento ředitel pro interní spor s vlastními zaměstnanci odmítl dodat smluvním partnerům připravené zboží.

Druhým argumentem, o kterém chci hovořit, je argument, že je ohrožena parlamentní demokracie a svoboda, protože odmítnutí generálního ředitele znamená popření vlády zákona.

K tomuto argumentu uvádím toto. Odmítnutí generálního ředitele ČT ze strany redaktorů ČT opustilo podle mého právního názoru rámec legality v okamžiku, kdy přerostlo ve spontánní a nevyhlášenou okupační stávku. Právě proto, že ctím občanské svobody a vládu zákona, jsem přesvědčena, žeřešení této otázky náleží nikoliv Poslanecké sněmovně, ale soudům. Pokud by tyto rozhodly, a jejich rozhodnutí nebylo vynuceno, pak mějme obavy o vládu zákona. Pokud vím, padlo však zatím jediné rozhodnutí soudu, a to ve věci předběžného rozhodnutí o nelegálnosti stávky, kterou vyhlásily 2. ledna nezávislé televizní odbory, o které žádal generální ředitel ČT Hodač. Soud - pokud vím - rozhodl v neprospěch této žádosti.

Poslanecká sněmovna by snad oslabovala pevnost zákonů, pokud se usnesla, že zvolení generálního ředitele ČT bylo nelegální či že ho zaměstnanci ČT měli plné právo neuposlechnout tam, kde přikazoval v souladu se svým oprávněním, jež z jeho funkce vyplývalo. Naopak, Poslanecká sněmovna může (podle mého názoru dokonce musí) požadovat po Radě ČT, aby řešila krizi v ČT, jestliže tato krize způsobila, že setrvale není naplňováno poslání České televize, uložené jí zákonem o ČT č. 483/91 Sb., § 2, včetně případného požadavku, aby rada projednala odvolání legálně zvoleného ředitele.

Třetím a posledním argumentem, o kterém chci hovořit, je argument, že po zpolitizování sporu o ČT a po aktivní účasti některých politiků na straně zaměstnanců ČT je ohroženo, že redaktoři nebudou schopni vůči těmto politikům mít dostatečný odstup a bude tak snížena jejich objektivita.

Omlouvám se - a teď poruším trochu věcnost, o kterou jsem se jinak při své řeči maximálně snažila - že tato obava vychází (abych citovala včerejší výrok předsedy kulturního výboru Petra Mareše) z předsudku, že vztah politika a novináře je určován prvořadě principem něco za něco, služba za protislužbu.

Nepopírám, asi existují takoví novináři a takoví politici. V obou případech je poznáme velmi snadno - nechovají se profesionálně a z výstupů, které poskytují, to každý soudný člověk ihned vidí. Nicméně pokud bychom přijali předsudečně, že takový vztah je obecným pravidlem, pak můžeme zapomenout na pojmy, jako je všestrannost, objektivita či vyváženost informací, a můžeme nejvýše uvažovat o vyváženosti působené konkurencí politických tlaků. Lituji ty, kteří se dobrovolně rozhodli žít ve světě, ve kterém toto platí.

Ale nyní zpět k věcnému problému. Poslanecká sněmovna má pouze dva legální prostředky, jak posílit všestrannost, objektivitu atd. ve zpravodajství České televize. Jedním je případná novela zákona, druhým je volba veřejně respektovaných osobností do Rady České televize, protože profesionalitu v instituci tak postižené, jako je Česká televize, může vnějšími prostředky vynucovat pouze silný a profesionální ředitel, který má respekt odborné veřejnosti a který se opírá o reprezentativní Radu České televize. I tak jistě představuje pouze extrémní záruku kvality, která musí být v prvé řadě vynucována náročným publikem. V tuto chvíli jakékoli moralizující apely či postoje sněmovny ve prospěch či v neprospěch stávkujících zaměstnanců České televize by byly sice politicky působivé, ale podle mého soudu věcně neúčinné.

Dámy a pánové, ze všech těchto důvodů, které jsem uvedla ve svém příspěvku, plně podporuji stanovisko, které přednesl předseda poslaneckého klubu sociální demokracie. (Potlesk.)

Vystoupení na mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny

Projev Vojtěcha Filipa (KSČM)

Mohl bych také mluvit o výzvách Radě a o politických nátlacích. Nebudu o tom mluvit, chci mluvit o legalitě politického boje o Českou televizi. Chci mluvit právě proto o legalitě, aby bylo zřejmé, že mám trochu jiný názor, než který zde prezentoval ve velmi dobrém vystoupení pan předseda sněmovny. Mám skutečně jiný názor a týká se právě práv zaměstnanců. Je totiž nepochybné, že boj o Českou televizi je bojem politickým. Na kolik tam rozhodují ekonomické zájmy, nejsem schopen rozeznat. Naše politická strana nemá nikoho v žádné Radě pro Českou televizi, ani v Radě pro rozhlasové a televizní vysílání. A nevíme, jakým způsobem se hraje o ohromné zakázky mezi digitálním přenosem pomocí optokabelů a přenosem radiokomunikačním vzduchem. Nevím a nemám ani povědomí o tom, jaké zakázky měli přislíbené různí umělci v České televizi.

Přesto si myslím, že politický boj, který jsem konstatoval, je otázky legitimní. Chápeme-li totiž politiku jako aktivní účast občanů na správě věcí veřejných a jako soutěž politických sil v demokratické společnosti. Ať boj o Českou televizi dopadne jakkoli a pominu-li slogan, že vítěz má vždy pravdu, je a do budoucna bude nutné odpovědět na otázku, zda šlo o boj legální a legitimní. To znamená, zda proběhl na základě ústavního pořádku a v mezích zákona.

Především je třeba konstatovat, že v České republice nenastal stav ústavní nouze, ani nebyl oficiálně vyhlášen krizový stav podle příslušného zákona. Vzbouřenci - jak sama sebe nazývá část revoltujících a stávkujících zaměstnanců České televize - prohlásili, že bojují za svobodu slova, za právo šířit informace, za nezávislost televize a za odvolání generálního ředitele České televize a Rady České televize.

Naposledy klub KSČM navrhoval usnesení, že Česká televize neplní své veřejnoprávní poslání, velmi nedávno a nebudu to tady připomínat. Ale faktem je, že špatný stav v České televizi již existoval. Česká republika se ale deklarovala za právní stát, naše usnesení neprošlo a Rada České televize hlasováním sněmovny byla potvrzena. Proto si zopakujeme jen ty otázky, které jsou upraveny v platném právu.

Evropská úmluva o lidských právech a základních svobodách zaručuje každému právo na svobodu projevu a právo přijímat a rozšiřovat informace. Hromadným sdělovacím prostředkům se jako samozřejmě přiznává právo rozvíjet politickou diskusi o veřejných otázkách a šířit informace a názory na nedostatky v činnosti veřejných činitelů a veřejných institucí. Evropská úmluva však zároveň stanoví, že svoboda projevu nebrání státům, aby vyžadovaly udělování povolení rozhlasovým a televizním nebo filmovým společnostem, a že její výkon zahrnuje také povinnosti. A zároveň těmto povinnostem i odpovědnost za šíření informací. Protože může podléhat zákonem stanoveným formalitám, podmínkám a dokonce i sankcím. Je to v každé normální společnosti. Svoboda projevu a právo šířit informace jsou též zaručeny podle Listiny základních práv a svobod. V České republice je můžeme omezit jen zákonem, a to za předpokladu, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost nebo ochranu veřejného zdraví nebo mravnosti. Mravnost jsem si nechal na závěr, abychom si uvědomili, čeho jsme bývali také často svědky.

Právní regulace svobody projevu a stanovení podmínek nezávislosti všech hromadných sdělovacích prostředků při jejich provozování se samozřejmě vztahuje také na Českou televizi. Chtělo by se říci - především vztahuje na Českou televizi.

Práva a povinnosti právnických a fyzických osob a státních orgánů při provozování televizního vysílání upravují zejména zákon č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, a zákon 103/1992 Sb., o Radě České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání. Zároveň po rozbití společného státu byl přijat zákon 36/1993 Sb., o některých opatřeních v oblasti rozhlasového a televizního vysílání. Z těchto zákonů vyplývá, že Česká televize je provozovatelem televizního vysílání ze zákona. Její zákonné povinnosti - nikoliv práva, ale jenom oprávnění - vyplývají ze základního poslání sloužit veřejným zájmům, přispívat k utváření demokratické společnosti a odrážet její názorovou pluralitu.

Připomínám zprávu Rady České televize za rok 1999, která uznala diskriminaci naší politické strany a diskriminaci jiných neparlamentních politických stran. Nakonec toto konstatování se objevilo i v průběžné zprávě Evropské komise o stavu lidských práv v České republice.

Podle zákona Česká televize provozuje televizní vysílání ve dvou vysílacích okruzích a svoji technickou a výrobní základnu smí využívat jen v souladu se zákonem. Právo poskytovat a šířit informace přísluší České televizi jako právnické osobě a u právnické osoby za její činnost podle zákona, a u České televize, odpovídá jen generální ředitel. Tady se shoduji s panem předsedou Klausem. Vedoucí a jiní zaměstnanci České televize samozřejmě mají jakožto fyzické osoby svobodu projevu a právo šířit informace, nejsou však oprávněni k tomu svévolně používat zařízení, přenosové cesty a jiné věci, k nimž má dispoziční právo pouze Česká televize a za jejíž legální používání v celém rozsahu odpovídá právě její management, tedy generální ředitel. Orgánem, jímž se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu tvorby a šíření programů České televize, je Rada České televize. Členy Rady ČT volí a odvolává Poslanecká sněmovna. Tady, v tomto orgánu, je tedy politická odpovědnost a ona základní kolize, která nastala a jíž si nikdo nechtěl všimnout, když se poslední Rada volila. Rada nebyla zvolena podle principu, že všechny politické názory mají být v Radě zastoupeny. Do působnosti Rady náleží pak jmenovat a odvolávat generálního ředitele ČT. Česká televize je sama oprávněna hospodařit s vlastním majetkem. Její majetek však není soukromým majetkem osob v ní zaměstnaných. Podle zákoníku práce přísluší výlučně statutárnímu orgánu právo jmenovat a odvolávat vedoucí zaměstnance ČT. Odvoláním z vedoucí funkce pracovní poměr nikdy nekončí. Chtěl bych jen těm, kteří toto právo vykládají jak chtějí, připomenout, že zaměstnavatel se může se zaměstnancem dohodnout nebo dokonce v některých případech musí dohodnout na jiném pracovním zařazení. Účast odborových orgánů se vyžaduje jen při rozvázání pracovního poměru nikoliv odvolání z vedoucí funkce. Pro pracovní poměr založené jmenováním platí ustanovení zákoníku práce o pracovním poměru sjednaném pracovní smlouvou včetně povinnosti řídit se pokyny zaměstnavatele a dodržovat pracovní kázeň.

A teď to, v čem se liším od pana předsedy Klause. Mezinárodní právo přiznává zaměstnancům právo na stávku, a to za předpokladu, že je vykonáváno v souladu se zákonem. Přijali jsme Evropskou sociální chartu a ta uznává právo zaměstnanců a zaměstnavatelů na kolektivní opatření v případě střetu zájmů včetně práva na stávku. Rovněž Listina základních práv a svobod zaručuje takové právo, a to za podmínek stanovených zákonem. Tímto zákonem je v České republice zatím jen zákon o kolektivním vyjednávání. Mezinárodní smlouva jako je Evropská sociální charta však platí pro nás bezprostředně, protože jsme si přijali v souladu s čl. 10 Ústavy. Právo na stávku se na mezinárodní a tedy i vnitrostátní úrovni zařazuje mezi hospodářská, sociální a kulturní práva. V dokumentech Mezinárodní organizace práce se uvádí, že část stávky čistě politické a stávky, o níž se rozhoduje před kolektivním vyjednáváním nespadají do aplikačního pole zásad odborové svobody. Považuji přesto přes všechno stávku zaměstnanců České televize za legální. Je mimo jakoukoliv pochybnost, že stávka části zaměstnanců ČT, neříkám všech těch, kteří stávkují, ale části zaměstnanců nemá sociální charakter a není očividně motivována jejich sociální situací či otázkou kolektivního vyjednávání, ale politickými cíli. Není to však u všech zaměstnanců, kteří stávkují. Tyto cíle má určitá úzká skupina lidí a ty nechť zváží, zda mohou se svými politickými cíli narušovat toto ústavou zaručené právo.

Podporu této stávky některými ústavními činiteli, především senátory, nevyjma v to odborové předáky, ale považuji za velmi špatnou, protože v podstatě potvrdili politické charakteristiky této stávky místo sociálních, kulturních, hospodářských práv zaměstnanců. Jsem přesvědčen, že tato vystoupení přispěla k eskalaci problémů místo toho, aby je uklidnila. Jsem přesvědčen, že žádný z politiků se do této stávky neměl vměšovat. Může se totiž stát, že za obdobných okolnostív našem státě i napříště může dojít k tomu, že v různých úsecích společenského a hospodářského života budou vyvolávány stávky, které místo hospodářského, sociálního, kulturního charakteru budou mít charakter úplně jiný, ať už tlak ekonomických, ekologických nebo politických skupin.

Na závěr mi dovolte říci, že je sice pravdou, že v žádném z citovaných zákonů nejsou výslovně upraveny vztahy vlády k České televizi. Také ČT považujeme za veřejnoprávní instituci nikoliv vládní instituci. To ovšem nezbavuje vládu odpovědnosti, a to ústavní odpovědnosti za to, co se v ní dělo a děje. Vláda je vrcholným orgánem výkonné moci, odpovědným za provádění zákonů a za přijímání opatření k řešení aktuálních problémů včetně problémů v oblasti veřejnoprávního televizního vysílání. Zákonem o Radě České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání je vládě uložena povinnost spolupracovat s Radou ve věcech vysílání. Na základě tohoto ustanovení jsem přesvědčen, že je potřeba začít zahájit jednání. Všichni členové vlády slíbili, že budou zachovávat Ústavu a zákony a uvádět je v život. Ministři a zde pro sebe bohužel musím konstatovat, že především ministr kultury, kteří neuznávají právní akt řádné volby generálního ředitele ČT a nerespektují jeho odpovědnost za její řádný chod, porušili svůj ústavní slib a přispěli k destabilizaci České republiky jako právního státu. Očekávám, že předseda za vládu jako celek vysvětlí svůjvyčkávací postoj k uměle vyvolané anarchii v České televizi a zaujme stanovisko k neodpovědnému chování některých svých členů. Z neodpovědného chování některých jiných politiků, senátorů nebo kolegů nechť vyvodí své konsekvence oni sami.

Dovolte mi, abych na závěr řekl, že již delší dobu zastávám stanovisko, že Česká televize neplnila a neplní své veřejnoprávní poslání.

Vystoupení na mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny

Projev Ivana Langra (ODS)

Ve svém vystoupení bych proto chtěl podstatu krize v ČT připomenout, chtěl bych provést rekapitulaci událostí tak, jak probíhaly a tak, jak na sebe navazovaly. Především ale musím na úvod jasně a jednoznačně odmítnout tvrzení, že to, co v tuto chvíli probíhá kolem České televize, je bojem za svobodu slova, bojem za nezávislost České televize.

Jsem si jist, že mé vystoupení toto mé tvrzení jednoznačně potvrdí.

Myslím, že vývoj událostí v České televizi je možné rozdělit do tří fází.

První fáze - tu bych nazval ekonomickou - byla nastartována odmítnutím schodkového rozpočtu České televize na tento rok, odvoláním bývalého generálního ředitele Chmelíčka provázeném jasným, srozumitelným a nezpochybnitelným rozhodnutím a oznámením Rady České televize o tom, že je rozhodnuta vnést pořádek do hospodaření České televize, že je rozhodnuta provést vyšetřovací audit o hospodaření České televize. A tehdy vzplanula, podle mého názoru, první fáze boje, protože právě tehdy se zvedla první vlna odporu, tehdy jen proti Radě České televize.

Je velmi zajímavé a pro pochopení všech následných událostí myslím i velmi poučné podívat se, kdo stál tehdy v čele těch, kteří demonstrovali před Kavčími horami a naříkali nad tím, že Rada České televize odvolala bývalého generálního ředitele. Nebyli tam náhodou titíž lidé, kteří při volbě toho samého bývalého generálního ředitele prohlašovali, že právě on je naprosto nezpůsobilý pro výkon své funkce?

Včera jsem slyšel názor, že se bývalému řediteli ČT alespoň podařilo zklidnit situaci v České televizi. Možná ano. Já si kladu otázku, jak se mu situaci podařilo zklidnit, resp. za kolik se mu tu situaci v České televizi podařilo zklidnit.

V první vlně protestujících totiž nebyli nikdo jiní než právě ti, kteří jsou bezprostředně na rozpočet České televize ekonomicky, finančně i podnikatelsky napojeni.

Velmi často jsou nám v souvislosti s Českou televizí vsugerovávány vize o snaze politiků získat nad Českou televizí politickou kontrolu. Já se ptám, jestli to není právě proto, aby se zapomnělo, že nikoliv politická, nýbrž ekonomická kontrola je tím skutečným problémem. Nezastírá se tato podstata věci jen proto, aby se nemluvilo o tom, kdo skutečně kontroluje, kdo skutečně ekonomicky kontroluje, tuto veřejnoprávní instituci.

Někteří se údajně bojí politiků, já jako politik se bojím toho, že peníze občanů, koncesionářů, jsou rozhazovány způsobem, který vůbec nesvědčí o efektivitě hospodaření České televize.

Česká televize je institucí, která ročně hospodaří zhruba s 5 miliardami korun, aniž by se musela řídit zákonem o zadávání veřejných zakázek. Po dobu své desetileté existence mohla Česká televize takto rozdělit téměř 50 miliard korun a myslím, že naší povinností je ptát se, kde jsou tyto peníze. V situaci, kdy každý starosta i té nejmenší obce, každý vedoucí i toho nejmenšího úřadu musí vypisovat výběrové řízení podle zákona o zadávání veřejných zakázek. V České televizi často záleží přidělení částky ve výši i desítek milionů korun na libovůli jedné nebo několika málo osob. Jsi kamarád, dostaneš peníze nebo technickou podporu, jsi kamarád, dostaneš svůj pořad, jsi kamarád, koupíme si od tebe tvůj pořad. Nejsi kamarád, nedostaneš nic. Ano, i to je obrázek dnešní České televize, a to je, podle mého názoru, smutný obraz veřejnoprávní instituce, který měla - a věřím, že stále ještě má - Rada České televize v úmyslu změnit. Proto také odmítla schválit onen deficitní rozpočet, proto hodlá iniciovat vyšetřovací audit hospodaření České televize.

A připustil-li tento stav bývalý generální ředitel, nebo ho dokonce podporoval, bylo povinností Rady mu ukázat dveře, bylo povinností Rady ho odvolat z jeho funkce. Myslím, že to se logicky těm, kteří si průhlednost financí České televize nepřejí, nelíbí, a proto v první vlně povstali jako první a na dalších vlnách se vezou nebo je dále podporují.

Právě proto také budu navrhovat v podrobné rozpravě Poslanecké sněmovně návrh usnesení:

Poslanecká sněmovna žádá Radu České televize, aby neprodleně iniciovala provedení vyšetřovacího auditu hospodaření České televize, a to od roku 1992 až do současnosti s tím, že závěry tohoto auditu předloží Poslanecké sněmovně nejpozději do 90 dnů.

Druhá fáze - dění v České televizi - nastala rozhodnutím Rady o volbě nového generálního ředitele. Myslím, že každý z nás má právo přemýšlet a pochybovat o tom, jestli Rada svým personálním rozhodnutím rozhodla dobře nebo špatně. Nechávám na uvážení každého z nás, aby si sám rozhodl, zda považuje osobu nového generálního ředitele za tu nejlepší vhodnou osobu pro řízení této instituce.

V každém případě ale platí, že jediným oprávněným pro to, aby takto rozhodl, byla právě Rada České televize, a tato Rada se k tom rozhodla na základě zákonného mandátu, který získala od Poslanecké sněmovny, a tato Rada se logicky musí v důsledku činnosti generálního ředitele vzešlého její volbou zodpovídat tomu, kdo ji v zastoupení všech občanů zvolil do její funkce, tedy Poslanecké sněmovně, a to se prostřednictví její správy právě v tuto chvíli děje.

Můžeme si skutečně myslet, že Rada zvolila špatně, můžeme dokonce rozumět tím pádem vzpouře zaměstnanců České televize, členů redakce zpravodajství, publicistiky a dalších. Můžeme je chápat, myslím, že s nimi můžeme i soucítit.

Na straně druhé ale protiprávní jednání musíme jako protiprávní označit. I kdyby se zaměstnanci České televize tisíckrát domnívali, že nový generální ředitel není tou pravou osobou do čela této instituce, nic je neopravňuje k nerespektování platných zákonů a k braní si diváků jako rukojmích jejich sporu.

Česká televize totiž není televizí ani zaměstnanců ani skupiny uměleckých tvůrců ani politiků. Nelíbí-li se některým zaměstnancům právoplatně zvolený ředitel, neopravňuje to žádného z nich k nerespektování jeho rozhodnutí a k porušování pracovněprávních předpisů. Nelíbí-li se některým redaktorům zákon o České televizi, neznamená to, že se takovým zákonem nemusí řídit.

Včera při jednání mediální komise jsem položil otázku, co se stane, když úplně stejným způsobem po příštích volbách, které třeba znovu vyhraje sociální demokracie, a na místo ministra kultury bude znovu jmenován prezidentem republiky Pavel Dostál, když zaměstnanci Ministerstva kultury ministrovi řeknou, že ho nepovažují za odborně způsobilého pro výkon jeho funkce, že ho nepovažují za legitimního ministra, neboť oni sociální demokracii nevolili. Co když na protest obsadí budovu ministerstva, vezmou si spacáky a uzavřou se v budově Ministerstva kultury?

Možná to považujete za příliš nadnesené, možná příliš silné přirovnání, ale já si myslím, že je důležité uvědomit si významný precedenční rozměr situace, která nastala v České televizi.

Neupírám - a znovu to opakuji - neupírám nikomu právo mít subjektivní pocit, že ten či onen ředitel, že ten či onen ministr, konec konců že ten či onen starosta nebo vedoucí úřadu není způsobilý pro výkon své funkce. Subjektivní pocit ale ještě není oprávněním, není žádným zmocněním svého ředitele, ministra, starostu, vedoucího nerespektovat a neřídit se jeho pokyny.

V České televizi se to bohužel dělo a děje, a to cestou porušování platných zákonů. Znovu opakuji, že pokud zapomeneme na tento precedentní rozměr věci, děláme obrovskou chybu, která se nám kdykoli v budoucnu může vymstít.

Třetí fáze situace nebo sporu v České televizi, kterou nazývám politická, nastala tehdy - a myslím, že se nacházíme právě v její kulminační fázi - kdy do České televize vtrhli politici. Myslím, že je to logické, že někdo vycítil příležitost, možnost vytlouci z tohoto problému, který existuje, politický kapitál, a myslím, že jsme všichni svědky toho, že jej vytlouká, co mu jen síly stačí.

A tak jsme byli svědky toho, jak poslanci a senátoři Parlamentu České republiky vyzývali k nerespektování platných zákonů, dokonce veřejně podporovali ty, kteří tyto zákony porušovali a porušují. A tak jsme svědky dokonce toho, jak politici plameně hovoří na náměstích a někteří se na těch náměstích dokonce přiznávají k tomu, že se stydí za to, že jsou politiky. Je to zvláštní schizofrenie být politikem a současně se stydět za to, že je někdo politikem.

Televizní záběry a fotografie členů parlamentu polehávajících v budově České televize ve spacáku jsou možná pro někoho komickým, pro mne však tragickým projevem jednání, které je jen obtížně slučitelné s výkonem funkce poslance a senátora Parlamentu České republiky.

Ani politici, ale ani samotní redaktoři si neuvědomili, jak medvědí službu sobě navzájem sami tímto prokázali. Tím, že redaktoři ČT připustili účast politiků na půdě České televize tím, že přijali jejich podporu, myslím, že jasně zpochybnili onu tolik proklamovanou svobodu a nezávislost této instituce.

Jednou provždy podle mne ale zpochybnili především nezávislost, nepodjatost, objektivitu jich samotných. Neboť jak věrohodně bude působit ten či onen redaktor, který spal sice ne v jednom spacáku, ale přesto společně v jedné budově s politikem.

Jak bude čelit pochybnostem o nezávislosti a nestrannosti ten redaktor, kterého si pod svou imunitou chráněná ochranná křídla vzal nějaký senátor nebo politik? A čí vlastně byla ta nezávislá Česká televize, když se ji vyrazila hájit právě takováto skupina politiků, členů zákonodárného sboru České republiky?

Smutným zjištěním pro mne je ovšem fakt, že nejen někteří poslanci a senátoři, nýbrž i samotný prezident republiky dal svým postojem najevo, jak vnímá principy právního státu. Bylo to tehdy, když veřejnosti sdělil, že je-li něco sice v souladu s literou, ale v rozporu s duchem zákona, není třeba to respektovat. Myslím, že to je velmi svérázné pojetí vlády zákona, neboť k takovémuto principu, k takovémuto nahlížení na zákony České republiky nejsou oprávněni politici ani prezident republiky, ale výhradně a pouze Ústavní soud. Je to dokonce o to svéráznější podíváme-li se na to, jak se v souladu s tímto prohlášením choval sám prezident republiky. Já sám jsem přesvědčen, že duch zákona o Centrální bance byl např. urychleným a neprůhledným jmenováním členů bankovní rady prezidentem nejen nerespektován, ale řekl bych, že ten duch byl přímo pošlapán. Jsem přesvědčen, že při pohledu na řadu milostí udělených prezidentem republiky duch české ústavy přímo pláče. (Potlesk poslanců ODS.) A ať už si o těchto rozhodnutích prezidenta myslím své, vzhledem k faktu, že byla učiněna v souladu s platným zákonem, v souladu s platnou ústavou, nedemonstruji, nepřespávám ve spacáku na Pražském hradě. Prostě se s nimi musím smířit.

Co říci závěrem? Myslím, že asi jen to samé, co jsem řekl na počátku. Spor kolem ČT není bojem za svobodu slova, ani bojem za nezávislost této veřejnoprávní instituce. Je to spor o to, nakolik jsou u nás skutečně zakořeněny principy parlamentní demokracie a právního státu. Je to spor o to, nakolik jsme schopni a ochotni respektovat demokratickou volbu a zastupitelský mandát, který vzniká takovouto volbou. Je to spor o to, nakolik jsme schopni a ochotni zákony respektovat, i když o jejich dokonalosti nemusíme být právě přesvědčeni. Je to spor o to, zda tyto základní hodnoty mohou být kdykoli zpochybňovány, když se to právě někomu hodí.

Myslím, že právě v této podstatě sporu leží i jeho řešení. Možná se bude někomu jevit jako málo efektní, málo originální, ale je to řešení myslím jediné možné. Je jím důsledný respekt k platným zákonům této republiky, je jím důsledný respekt k institucím a k jejich rozhodnutím, která jsou v otevřené demokratické společnosti oprávněny vydávat. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)

Vystoupení na mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny

Projev Pavla Dostála (ČSSD)

Pokud se týče druhé poznámky, jedná se o vystoupení předsedy poslaneckého klubu KSČM pana Filipa. Já jsem nikdy nikde neřekl, že neuznávám zákony této země. Já jsem dokonce nikdy nikde nezpochybnil volbu ředitele České televize. Já jsem pouze řekl, resp. napsasl, že bych přivítal, kdyby pan Jiří Hodač rezignoval na svoji funkci, a to z důvodu, že jeho přítomnost ve funkci nebo vykonávání této funkce eskaluje napětí v této zemi.

Vážení pane předsedo, dovolte mi, abych vám prostřednictvím řídicího této schůze vzkázal, že i jako ministr snad mohu něco přivítat a něčím nebýt naden. Pokud, pane předsedo, nepředložíte sněmovně důkazy o tom, že jsem někde řekl, že neuznávám zákony této země, pokud nepředložíte důkazy o tom, že jsem zpochybnil volbu, pak vás žádám, abyste se mi veřejně v této sněmovně omluvil. Ale vy to zřejmě neičiníte, pane předsedo, protože vy jste se mi za 11 let neomluvil za to, že moje děti za vaší vlády nemohly lstudovat ani učební poměr s maturitou. (Potlesk na divácké tribuně.) A nyní dovolte, abych komentoval projev předsedy Poslanecké sněmovny pana Václava Klause. Já se nebudu věnovat první části projevu, protože oba víme, že se v hodnocení problému, pokud se týče krize v ČT, zásadně lišíme a lišit zřejmě i nadále budeme. Mé názory jsou navíc také všeobecně známé a je tedy zbytečné, abych je tady opakoval. Budu se ale věnovat druhé části projevu pana předsedy, tedy jeho teorii o jakémsi veřejnoprávním hybridu, jak řekl, tedy teorii, která podporuje mé informace o tom, že krize ČT je vlastně zástupný problém. Hlavním problémem je privatizace České televize a obchodní zájmy privátních televizních společností. Zdůrazňuji, že v žádném případě nepodezírám Václava Klause, že by se v této věci angažoval v zájmu těchto společností. To prosím zásadně nahlas odmítám. Ale neodmítám názor, že stratégové tohoto plánu s takovouto reakcí Václava Klause, tedy s návrhem na privatizaci, počítali a kalkulovali s ní.

Vy se tedy, vážení kolegové a kolegyně, opravdu domníváte, že pan Beznoska byl do České televize přijat, aby pomohl budovat moderní, svobodné, demokratické veřejnoprávní médium? Dovolte mi, abych o tom zapochyboval. Existuje totiž společnost CRF. Tuto společnost založila IPB a převedla do ní klasifikované a další problémové úvěry. Před nástupem do ČT pracoval pan dr. Jindřich Beznoska jako místopředseda představenstva. Mimo to měl účast v dalších společnostech ovládaných IPB.

V této souvislosti s panem Beznoskou spolupracovaly a podle mne i nadále spolupracují osoby spojené se společnostmi provozujícími privátní média, např. představitelé společnosti Domeana, s. r. o. Tuto společnost založila IPB, uklidila do ní část svých aktivit. Mimo jiné je dnes tato společnost vlastníkem FTV Premiéra, s. r. o, tedy držitelem licence na celoplošné vysílání Televize Prima.

Existuje další společnost v této souvislosti, ta se jmenuje GES-holding. Tato společnost je dnes vlastníkem společnosti Domeana. Jejím představitelem mimochodem je Ivan Zach. Propojení Ivana Zacha na média je známé. Další společnost v této souvislosti, jmenuje se MEF-holding. Jedná se o společnost, která ovládá CET 21, s. r. o.

Držitele licence tedy na celoplošné vysílání televize Nova. Představitelem této společnosti je Jiří Šmejc. Tato společnost rovněž ovládá společnost Česká produkční 2000, akciová společnost, která je servisní, tedy hlavní servisní organizací televize Nova. Její fungování a tím zapojení do TV Nova umožnila IPB úvěrem ve výši cca jedné miliardy, který byl poskytnut v červnu 1999. Zatento úvěr ručí svým prohlášením mimochodem jiné i CET 21. Poslední společnost, kterou bych v této souvislosti jmenoval, je společnost Bankovní holding. Jedná se opět o společnost založenou IPB, resp. jejími akcionáři, do které měla být v budoucnosti převedena aktiva IPB včetně společnosti Domeana, tedy včetně společnosti, která provozuje televizi Prima.

Myslím si, domnívám se, že z uvedeného vyplývá, že skupina osob ovládajících společnosti vlastnící licence na soukromé celoplošné televizní vysílání v České republice má ne náhodou přímé kontakty na nově jmenovaného finančního ředitele pana doktora Beznosku, který byl jejich spolupracovníkem a je veden v jejich společnostech jako statutární orgán. Domnívám se, že je to velice alarmující. Domnívám se, že je to velice společensky nebezpečné, ale naštěstí je v našich rukou tomuto plánu zabránit např. tím, že bude přijat nový zákon o České televizi, který jasně stanovuje, že Česká televize má přidělené dva kanály a tedy příslušné kmitočty.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Vystoupení na mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny

Projev Petra Matějů (US)

Když jsem poslouchal Václava Klause, měl jsem to, čemu se říká de javue. Ač jsem se tomu velmi bránil, jeho slova mi připomínala slova představitelů bývalého režimu, kteří v roce 1989 (potlesk) také snahu prosadit svobodu slova označovali za snahu destabilizovat společnost, k čemuž šikovně využívali známých osobností kultury, umělců, scénáristů a novinářů.

Teď bych se chtěl vrátit k tématu, které projednáváme, věcně. Na jaře zvolila tato Poslanecká sněmovna třetí Radu České televize jednoznačně podle politického klíče. Schema 3, 4, 1, 1, jak je zde stále citováno, bylo bohužel přijato jako princip. V tomto smyslu Poslanecká sněmovna, podle mého soudu, nejednala v souladu s duchem, ale zřejmě ani v souladu s literou zákona o České televizi, který v § 4, odst. 1, říká, že členy Rady volí a odvolává Česká národní rada, a to tak, aby v ní byly zastoupeny významné regionální, politické, sociální a kulturní proudy. V § 5 výslovně říká, že člen rady nesmí mít funkce v politických stranách nebo v politických hnutích a ani nesmí působit v jejich prospěch. Jaká je skutečnost? Bohužel taková, že v důsledku uplatnění tohoto principu 3, 4, 1, 1 v Radě České televize je několik členů politických stran či lidí, kteří zřetelně působí v jejich prospěch.

V této souvislosti si nyní dovolím připomenout závažný dokument Rady Evropy, který byl kupodivu schválen 20.12. m. r. pod číslem 2000/23 a který se symbolicky týká přímo nezávislosti a fungování regulačních autorit ve vysílacím sektoru. Nemám samozřejmě dost času, abych tady tento celý dokument citoval, udělám z něj krátký výtah.

Rada Evropy členským státům v tomto dokumentu doporučuje založit nezávislé orgány pro vysílací sektor, přičemž ve směrnicích týkajících se nezávislosti těchto regulačních orgánů Rada Evropy stanovuje, že pravidla určující složení těchto regulačních orgánů musí být definována tak, aby tyto orgány - teď cituji - "byly uchráněny proti jakémukoli ovlivňování zejména politickými silami a ekonomickými zájmy".

V odst. 2, který se týká jmenování, složení a fungování těchto regulačních orgánů, doslova stojí:

Pravidla určující regulační orgány vysílacího sektoru, zvláště pak jejich složení, jsou klíčovým prvkem jejich nezávislosti. Proto musí být tato pravidla definována tak, aby regulační orgány byly uchráněny proti jakémukoli ovlivňování zejména politickými silami a ekonomickými zájmy. Z tohoto důvodu musí být definována zvláštní pravidla bránící tomu, aby regulační orgány se dostaly pod vliv politické moci a aby jejich členové byli zájmově spojeni s firmami či organizacemi v mediálním sektoru.

Dámy a pánové, je známo, že situaci v České televizi sledují a komentují nevýznamnější světové agentury, jejichž tisk, vysílání či jiné mediální výstupy sledují nejen občané vyspělých zemí, ale jak už to bývá, i významní politici, z nichž pěkná řádka působí v orgánech politických či jiných, do kterých Česká republika buď usiluje vstoupit, nebo už v nich je.

Jednou z těchto politických institucí je i Rada Evropy. Nepochybně kolegové z delegace v Radě Evropy mi připomenou, že je to instituce bezvýznamná. Přitom je to instituce, která se velmi tvrdě postavila proti tomu, co se dělo v Čečensku. Pravda, někdy je bezvýznamná, někdy si svůj význam získává.

V této souvislosti si dovoluji vyslovit obavu, že situace v České televizi a situace v této zemi, která okolo této krize vzniká, která je významnými agenturami interpretována jako ohrožení svobody slova, ať tady o tom říkáme co chceme, že by mohla být důvodem k zařazení bodu Česká republika a ohrožení svobody slova na příštím zasedání Rady Evropy, které začíná 22. ledna.

Horší variantou by bylo, kdyby v této souvislosti byl podán návrh na obnovení monitorování České republiky Radou Evropy. Jen říkám, že tuto variantu nelze vyloučit. Velmi bych si nepřál, aby se to stalo.

Včera jsem poslouchal krátké vystoupení prvního náměstka ministra zahraničí pana Teličky, který nás informoval o tom, že evropské orgány sledují vývoj v České televizi a v České republice s velkým znepokojením. Před časem se nám podařilo v Radě Evropy odvrátit hrozbu monitorování, která bohužel vznikla zjednodušeným pohledem na to, jak se u nás vyvíjí situace romské populace. Tenkrát jsme byli jako členové Rady Evropy schopni jednat společně a jednotně a podařilo se nám vysvětlit, že v naší zemi existují zřetelné legislativní iniciativy, jejichž smyslem a cílem je tento problém řešit. Kladu si teď otázku, zda budeme schopni prokázat, že mínění hlavních světových agentur o tom, co se nyní děje v České republice, nejsou podložená a že naše zákony a kroky Poslanecké sněmovny a Rady České televize skutečně jsou v souladu jak se zákony, tak samozřejmě s ústavou, tak s doporučeními Rady Evropy, pro která jsme všichni jako členové delegace hlasovali. K problému dodržování zákonů ve svém vystoupení kolega Langer říkal, že je potřeba se podívat zpět a osvěžit si paměť. Stále častěji se v případě krize v České televizi upozorňuje na to, že je třeba v prvé řadě se řídit zákony a vzniklou situaci řešit výhradně v rámci těchto zákonů. Ivan Langer dne 29. 12. formou tiskové zprávy vyzval senátory a poslance k respektování zákonů a k tomu, aby se vzdali veřejné podpory těch, kteří tyto zákony porušují, neboť tím závažným způsobem porušují slib senátora a poslance.

O nutnosti respektovat zákony tentýž den v tisku psal Martin Říman. Na adresu situace v České televizi napsal: Nezvládne-li státní administrativa tento střet a ustoupí, otevřou se dokořán vrata pro všechny nátlakové a zájmové skupiny, pro které je zákon pouze malou nepříjemností na cestě k prosazení vlastních cílů.

Citoval jsem z článku, který vyšel v Mladé frontě dnes 29. 12. Je mi to, vážení kolegové, velmi líto, ale nemohu nepoložit otázku, zda oba pánové - tedy jak pan Langer, tak pan Říman - netrpí ztrátou paměti, a nebo v horším případě schizofrenií. Jinou pravděpodobnou variantou by totiž bylo, že Martin Říman, autor článku, není oním Martinem Římanem, který byl na podzim 1998 šéfem volební kampaně ODS a že to nebyl právě on, kdo rozhodnutím postavit lešení na Letné za účelem billboardu s Václavem Klausem, přestoupil zákon hned třikrát.

Mladá fronta na toto téma tenkrát napsala toto: zcela nic. Čili ani rozčilené reakce volebního manažera ODS Martina Římana nezmění nic na faktu, že tato strana umístila obří plakát s Václavem Klausem na bývalém místě Stalinovy sochy na Letné na černo. Potvrdili to ostatně pracovníci všech odborů Obvodního úřadu 7. Městské části, které do instalace takového zařízení mají co mluvit. Je to o to závažnější, že v čele pravicové strany, která se zcela zjevně neobtěžovala ctít platné zákony, stojí předseda parlamentu. Citováno z Mladé fronty dnes z 3. 11. 1998. Vedoucí stavebního odboru obvodního úřadu Prahy 7 paní Ludmila Kohoutová - mluvím k věci - v zápětí po tom, co ODS zaplatila za porušení zákona příslušnou pokutu, ze své funkce - údajně - v souvislosti s touto kauzou odešla.

Slova: údajně, zřejmě, možná nemám příliš v oblibě, protože mě nutí k tomu věřit, místo toho, abych věděl. Proto jsem si dal tuto práci a získal na paní Ludmilu Kohoutovou kontakt a zjistil jsem následující: bezprostředně po skončení kauzy na Letné, která…

Místopředseda PSP František Brožík: Pane kolego, nezlobte se, ale projednáváme skutečně zprávu Rady České televize o současné situaci v České televizi. Neprojednáváme kauzu ODS, ať už ze sponzorských darů nebo billboardů na Letné. Já bych vás prosil, abyste se držel tématu.

Poslanec Petr Matějů: Vážený pane předsedající, mluvím o tématu, které zde bylo nadneseno, a to je dodržování zákonů, ale já se hned vrátím ke kauze, kterou zde projednáváme. Jenom bych dokončil tím, že tato dáma byla okamžitě ze své funkce odvolána bez udání důvodu. Myslím, že to docela dobře svědčí o tom, jak vypadá právní stát a dodržování zákonů v podání těch, kteří pokud se jim to hodí, zákony nejen porušují, ale za udělení trestu se zřejmě myslí těm, kteří podle zákona jednali, aby v jiné situaci do nekonečna omílali, že zákony je třeba dodržovat, i když se to někomu nehodí. Pokud jde o Ivana Langera a jeho naléhavou výzvu jednat podle zákonů nebo se vzdát mandátů, musím se ptát, zda jde o téhož Ivana Langera, který v té době byl místopředsedou ODS a nevyzýval nikoho k dodržování zákonů. Ale musím říci, že současnému Ivanu Langerovi, který nás k tomu vyzývá, dávám plně za pravdu. Mandátu bychom se totiž měli vzdát všichni, a to za to, že jsme dovolili volit Radu České televize podle stranického klíče, což bylo v rozporu se zákonem o České televizi a v ostrém konfliktu s řadou doporučení Rady Evropy, která se týkají transparentnosti a nezávislosti médií. (Potlesk na galerii.) Těm, kteří poslední dny tak hlasitě volají po respektování zákonů v souvislosti s kauzou Česká televize, bych rád ještě připomněl slova soudce Soudu pro lidská práva ve Štrasburku Boštana Župančiče, o kterém naše právní obec tvrdí, že patří vůbec k nejlepším právníkům ve východní Evropě. Jeho slova, která bych zde rád ocitoval, jsem našel z příspěvku předsedkyně Nejvyššího soudu dr. Elišky Wágnerové, nedávno uveřejněnév publikaci s velmi přiléhavým názvem Komunismus v nás. Cituji: Mám za to, že ve střední a východní Evropě došlo k evoluci od spíše kognitivního k cynickému přístupu, který je dnes charakteristický pro příslušníky právních profesí v tomto regionu. Považuji za přirozené, říká Župančič, že se v určitém bodě přehnaný právní formalismus změní v selektivní právní formalismus. V tomto případě totiž už nejde o profesionální kognitivní přístup. Právní formalismus již není naivně preskriptivní, je instrumentalizován za účelem sémantické manipulace tak, aby bylo prostě možno dospět k předjímaným politickým závěrům, které nevyplývají ani z litery, ani z ducha zákona.

Cynický zvyk užívat právo jako kouřovou clonu pro politicky stravitelná rozhodnutí je dalším přirozeným krokem hodnotově dezorientovaných členů právních profesů. Právní formalismus se stává vysokým uměním inteligentního podvodu či klamu a nebo méně inteligentním sebeklamem. Ve většině případů jde o překrývání obou forem.

Ačkoliv tato slova byla pronesena v jiné souvislosti, přesnější popis dobových tanců okolo dodržování zákonů v České televizi jsem zatím nikde nenašel.

Včera při projednávání situace v České televizi pan poslanec Miroslav Kučera velmi emotivně citoval slova Jana Krause, který údajně řekl: "My vám tu televizi nedáme". Pan poslanec Kučera se ptal, komu že tu televizi nedají. Slova pana Krause použil jako důkaz o tom, že redaktoři České televize se pokusili si televizi přivlastnit.

Já jsem těm slovům rozuměl trochu jinak. Mám pocit, že pan Kraus chtěl říci: "My vám, politickým stranám, televizi nedáme". (Silný potlesk hostů na galerii.) Jakkoliv jsem členem politické strany a jakkoliv se přiznávám, jednou jsem se byl podívat v České televizi na situaci, jak tam vypadá, mám pocit, že se s tímto významem výroku pana Krause ztotožňuji. Česká televize je totiž veřejnoprávní instituce, obrazně řečeno patří veřejnosti.

Mělo by nás tedy možná jako poslance, zajímat, co si o situaci v České televizi myslí veřejnost.

Nechám nyní stranou demonstrace na podporu redaktorů České televize, i když i ty říkají, jak situaci v České televizi vnímá a hodnotí veřejnost. Kdekdo říká - jsou to hrstky lidí. Názory veřejnosti však lze zjistit i poněkud exaktnějším způsobem - výzkumem veřejného mínění. (Hlas: Zaplaceným.)

Předseda Václav Klaus ve svém projevu včera k novinářům řekl věc, se kterou bych se - kdyby nepoužil slov, která nyní budu citovat - obsahově velmi ztotožnil. Řekl, že konečně se problém České televize dostane z ulice tam, kam patří, to je do sněmovny. Já bych jenom na rozdíl od pana Václava Klause nepoužíval slovo ulice. Občany této země totiž nepovažuji za ulici, ale za důležité partnery politiků, neboť to byli právě občané, a ne ulice, kdo nás do této sněmovny zvolil. (Potlesk z galerie hostů.)

Mluvíme-li tedy o veřejnoprávním médiu, veřejné mínění o tom, v jakém stavu se nalézá, v jaké situaci nyní je, mělo by nás poslance, zejména pro Radu ČT, jejíž zástupci zde doufám někde sedí, nebo si aspoň přečtou stenozáznam z tohoto jednání, zajímat, jak vypadá rozložení veřejného mínění. Já bych si dovolil vás seznámit s výsledky výzkumu veřejného mínění, který byl proveden 28. 12. 2000 firmou Median pro Mladou frontu Dnes a bylo mi umožněno do tohoto výzkumu nahlédnout právě Mladou frontou Dnes. Upozorňuji, že výzkum byl proveden na reprezentativním vzorku 381 respondentů. (Výsměšný potlesk několika poslanců.) Děkuji přítomným sociologům, kteří nepochybně rozumějí principu výběru, já je hned poučím.

Výběr byl proveden, resp. sběr dat byl proveden metodou CATI neboli Computer Assisted Telephone Interview, kde - jak možná přítomní sociologové, kteří před chvílí tleskali, velmi dobře vědí - telefonní čísla v této metodě se vybírají přísně náhodně. Jinak jsem se podíval na složení tohoto souboru, porovnal jsem jej s výsledky cenzu, a mohu vás ujistit, že reprezentativní je.

Co tento výzkum říká? Na otázku, zda krizi v České televizi považují za závažný problém, odpovědělo "za velmi závažný problém české společnosti" 90 % dotázaných. Na otázku, zda současná situace kolem České televize představuje vážné ohrožení svobody informací v České republice, odpovědělo "ano" 84 % dotázaných. Na otázku, kdo má podle respondenta pravdu ve sporu o Českou televizi, 66 % dotázaných řeklo, že protestující zaměstnanci a umělci a pouze 7 %, že to je ředitel Jiří Hodač a ředitelka zpravodajství Jana Bobošíková. Ostatní řekli, že se k tomu nevyjádří. Na otázku, zda by Jana Bobošíková vzhledem k tomu, že pracovala pro Václava Klause, neměla být ředitelkou České televize, 85 % dotázaných odpovědělo, že "ano". (Hlas: To znamená - měla by být.) Na otázku, zda "souhlasíte s postupem redaktorů, kteří odepřeli poslušnost novému řediteli a odmítají opustit redakci zpravodajství" 80 % odpovědělo, že "ano".

A já bych takto mohl pokračovat a zdržovat vás tady hodně dlouho. Neučiním tak. (Ohlas v sále.) Vím, že jste rádi. Chci jenom konstatovat, že veřejné mínění, které bylo zjištěno podle platných metod a pravidel, jasně říká, že ti, kteří se obávají, že v této zemi jde o ohrožení svobody slova a že zákony nebyly využity, ale zlomeny a zprzněny pro to, aby bylo dosaženo politických cílů, jsou v naprosté většině. Děkuji za pozornost. (Potlesk z galerie hostů.)

Vystoupení na mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny

Projev Miloše Zemana (ČSSD)

Důvodem prvním je to, že tato Poslanecká sněmovna, byť je primárně zákonodárným sborem, ve vztahu k ČT de facto jako vlastník a tedy jako exekutivní orgán. Přirovnal bych, byť s jistou nepřesností toto plenární zasedání sněmovny k valné hromadě akciové společnosti. Valná hromada má správní radu, která se jmenuje Rada České televize a tato správní rada jmenuje šéfa ČT, který se jmenuje generální ředitel. Nikoli ani tak vláda jako jednotliví ministři, samozřejmě u státních podniků nebo podniků s majoritní státní účastí, jmenují jako běžnou část své pracovní náplně generální ředitele. Kdyby jmenování generálního ředitele v tomto rozsahu bylo spojeno se stejnými komplikacemi, jaké řešíme nikoli v jednom, ale už ve třetím případě za sebou, protože ČT má během velmi krátké doby tři generální ředitele za sebou, pak byste nás patrně vymetli a označili jako neschopné.

To nic nemění na tom, že tento jeden jediný problém musí řešit vlastnický reprezentant ČT, ten, kdo jmenuje jeho šéfa nebo chcete-li valná hromada, a tj. Poslanecká sněmovna. Proto zde mluvím jako poslanec a nikoli jako předseda vlády. Mluvím zde jako jedna dvousetina akcionářů.

Ten druhý důvod pak spočívá v tom, že se rozhodně necítím být odborníkem na mediální problematiku. Doufal jsem, že než vystoupím, pečlivě si vyslechnu vystoupení těch, kdo těmito odborníky jsou nebo se za ně alespoň vydávají. Musím upřímně říci, že jsem se toho příliš nedověděl. Dnes ráno jsme schválili program s jediným bodem, který se jmenuje Zpráva Rady České televize. Téměř nikdo tady nemluvil k tomuto bodu. Někdo se pouštěl do rozsáhlých filosofických témat, někdo zde rozebíral politickou situaci, ale názor na tuto zprávu jsem zde téměř neslyšel, a proto si ho v jisté části svého vystoupení dovolím říci sám. I když s tím možná rozzlobím některé své kolegy, třebaže jsem před chvílí uvedl, že tato sněmovna je faktickým vlastníkem ČT, z vystoupení některých mých poslaneckých kolegů mně vyplynulo, že bych jim nesvěřil ani vedení zelinářského krámu, natož takového kolosu, jako je ČT a z vystoupení jiných, samozřejmě nejmenovaných kolegů, jsem si vzpomněl na svoji zkušenost federálního poslance. Tehdy v roce 1990 nebo snad 1991 bylo okřídleným úslovím některých federálních poslanců: "Mámo, dívej se, zítra budu v televizi. " Tehdy totiž federální televize přenášela veškerá zasedání Federálního shromáždění na základě chybného předpokladu, že uslyší výlevy elity národa a brilantní řečnické výkony. Někteří tito lidé, když přistupovali k mikrofonu, do poslední chvíle nevěděli, o čem budou mluvit, ale cílem jejich vystoupení před televizní kamerou vůbec nebylo říci nějakou myšlenku, cílem jejich vystoupení bylo, aby je viděla máma. (Potlesk.) Pokud víte, co je to iluze deja vue, iluze dávno zažitého, tak právě při nejmenovaných vystoupeních některých kolegů jsem tuto iluzi dnes zažil.

Dovolte mi, abych svoje vystoupení rozdělil do dvou základních částí. Do části analytické a do části konkrétních návrhů na řešení problému, se kterým se právě v souvislosti se Zprávou Rady ČT setkáváme. Řešení, kterému nepředchází analýza, je zkratkovité a obvykle špatné. Říká se, že problém je z 50 % dobře vyřešen tehdy, když ho dokážeme dobře popsat a naopak analýza, která nevyústí do návrhu na konkrétní řešení, je podle mého názoru často impotentní.

Dříve však než k této analýze a k tomuto návrhu přejdu, dovolte mi, abych vás předem připravil na to, že prakticky všechny z vás, jak zde sedíte, během několika málo následujících minut rozčílím, včetně galerie, a že potlesk, kterého se mi před chvílí dostalo bude potleskem posledním. Proč? Protože odmítám černobílého vidění tohoto problému, odmítám hrát si na hodného Dětřicha a zlého Fridolína případně naopak. Odmítám onen způsob myšlení, který tak vyhovuje jednodušším povahám a zpravidla vyhovuje davu, že na jedné straně stojí neposkvrněné dobro a na druhé straně černočerné zlo. Budu tedy hledat problémy na obou stranách tohoto sporu, a protožekaždá z nich se pokládá za hrdinskou a žádná z nich není ochotna uvažovat o protiargumentech těch druhých, vysloužím si zcela logicky, a jsem s tím předem smířen, kritiku obou těchto stran.

Ostatně, já nevěřím černobílému vidění. Black and White je dobrá značka whisky, ale není to dobrý způsob vidění světa. A když slyším toho, kdo byl pracovníkem normalizačního Společensko-vědního ústavu, jak zde horlí za svobodu slova a když slyším signatáře Charty 77, jak nás varuje právě proti tomuto černobílému vidění, ptám se, kdo z nich má více pravdy. Analýza musí nejdříve sumarizovat veškeré hypotézy, které se u tohoto konfliktu vyskytly, a nakonec nabídnout hypotézu vlastní.

Mediálně nejfrekventovanější hypotéza zní takto: Dvě nejsilnější parlamentní strany se spikly, aby ovládly Českou televizi a dosadili do ní svého šéfa, což by pak stačilo při výrazných kompetencích generálního ředitele k ovládnutí České televize jako celku.

Sdělím vám pouze jednoduchá fakta. Vedení české sociální demokracie se o odvolání pana Dušana Chmelíčka dozvědělo z tisku. Když se tak stalo, pozval jsem si toto vedení, přizval jsem poslance zvolené za sociální demokracii do mediální rady a ptal jsem se jich, co se v televizi vlastně děje. Dozvěděl jsem se, že bude výběrové řízení, patrně až v lednu, dozvěděl jsem se, že třemi nejpravděpodobnějšími kandidáty jsou pánové Paluska, paní Fričová a pan Drahoš, a vzal jsem toto sdělení na vědomí, aniž by členové Rady České televize navržení poslaneckým klubem ČSSD dostali jakoukoli konkrétní instrukci právě z toho prostého důvodu, že zákon o České televizi zakazuje těmto členům této rady přijímat instrukce od politických stran. Týden na to jsme se opět z tisku dozvěděli, že generálním ředitelem České televize byl jmenován či zvolen pan Jiří Hodač, o kterém jsme ani nevěděli, že kandiduje, natož aby o něm někdo uvažoval jako o možném budoucím generálním řediteli České televize.

Prosím, abyste sami zvážili, zda tak postupuje strana, která hodlá ovládnout Českou televizi. A přitom neví, že padne bývalý generální ředitel, neví, kdo a kdy bude jmenován novým generálním ředitelem, a - upřímně řečeno - ani se o to příliš nezajímá.

Nicméně chápu, že tato fikce je šířena. Je šířena těmi, kdo v roce 1998, po volbách, v této zemi ztratili moc, na kterou byli tak bolestně zvyklí.

Myslím, že nejpřesněji jejich pocity vyjádřil ve svém senátním projevu senátor Jozef Zieleniec, známý mediální odborník, kdy označil tuto situaci jako ústavní krizi, která má vést k předčasným volbám.

Co jiného by si tito lidé přáli, než předčasné volby, protože to je pro ně jediná cesta, jak k lilii neposkvrněné, nezatížené předchozí mocenskou zkušeností, by mohli k této moci opět přijít. A jestliže nevyjde jedna záminka, proč by se nepoužila záminka jiná. A co může být krásnější záminkou než boj za svobodu tisku a za svobodu slova.

Druhá hypotéza je, že se jedná o politický boj mezi čtyřkoalicí a Občanskou demokratickou stranou. Byl bych rád, kdyby se k této hypotéze vyjádřili, což se dosud nestalo, představitelé oněch dvou stran, či v jednom případě soustranní, se stejnou upřímností, jako jsem se já vyjádřil za sociální demokracii.

Představa, že Česká televize byla až do této chvíle, alespoň z hlediska obsahu svého zpravodajství, televizí neutrální, objektivní a vyváženou, je představa pro mne poněkud komická. Když jsem se na ni díval, říkal jsem si, že je to jednoznačně čtyřkoaliční televize. Ale budiž. Mým zájmem je, aby budoucí vedení televize nebylo diktováno nebo ovlivňováno žádnou politickou stranou, ale aby plnilo skutečně zákon o veřejně-právní televizi, nikoli o státní či vládní televizi, ale také nikoli být typem komerční televize, privátní televize, kde první zprávy máte znásilnění, druhá zpráva je vražda, třetí zpráva je dopravní nehoda, čtvrtá zpráva je výbuch plynu v rodinném domku atd. Aby se občané konečně mohli dozvědět, co se v této zemi skutečně děje, a aby byly konfrontovány často protikladné názory, to až dosud ve zpravodajství na základě desítek mediálních analýz, které jsem si nechával zpracovat, prokazatelně nebylo.

Nicméně opakuji, nechť se k této hypotéze, že jde o boj mezi dvěma stranami o mocenské pozice v České televizi, vyjádří představitelé těchto stran. Nejsem oprávněn je jakkoliv nahrazovat.

Třetí hypotéza ze čtyř, které mám, pak zní, že v České televizi, ale i mezi Českou televizí a komerčními televizemi probíhá konflikt zájmů, že tyto zájmy mají spíše ekonomickou než mocensko-politickou povahu a že nejde o nic jiného, než kdo bude komu zadávat zakázky, kam půjde větší díl koláče televizní reklamy atd. Ale samozřejmě, že tak nízký a nečestný motiv se musí o to pečlivěji maskovat bojem za svobodu slova.

Čtvrtá hypotéza vychází z toho, že tady vůbec nejde jen o Jiřího Hodače, vůbec nejde o jednu konkrétní volbu konkrétního generálního ředitele, protože jinak bychom nedokázali odpovědět na otázku, proč se zhruba v posledním roce v České televizi objevili a jako meteority opět zanikli nebo zanikají tři generální ředitelé za sebou. Hypotéza, kolegové, je, že tu je špatné systémové řešení, protože systém má zaručit stabilitu vedení České televize, a to takovým způsobem, aby nově jmenovaní manažeři byli vybírání způsobem, který maximalizuje pravděpodobnost jejich odborných i lidských kvalit, a aby měli pak dostatek času, aby svou koncepci skutečně ztvárnili.

To je také důvodem, proč vláda, ač ji k tomu nikdo nenutil, předložila návrh zákona o České televizi, který se snaží být takovým systémovým řešením a o němž budeme diskutovat za týden, který posiluje pravomoci rady, zvyšuje její kvalitu, rozšiřuje její počet, umožňuje, aby došlo ke skutečně kvalitnímu výběrovému řízení na funkci generálního ředitele ČT atd. Ale opakuji, o tom budeme diskutovat za týden a nechci se proto tomuto tématu věnovat nyní.

Zazněla tu moudrá slova o tom, že měl být vybrán člověk, který již v minulostivedl velký kolektiv. Výborně. A proč takový nebyli vybráni před tím, ať už to byli pánové Chmelíček nebo Puchalský? Jak velký kolektiv vedli tito lidé, kolegyně a kolegové.

Ale tehdy se neprotestovalo. Neprotestovalo se proti tomu, že úmrtnost generálních ředitelů ČT je nezvykle vysoká a že to svědčí o něčem shnilém v televizním státě. Proto se přimlouvám za systémové řešení a nikoli za redukci problému na jednu jedinou osobu.

Dovolte mi, abych už jen opravdu velmi stručně komentoval ze svého pohledu ty fáze dění v ČT, které jsem měl možnost sledovat jak jako onen dvousetinový akcionář, tak i jako konzultant a koncesionář. Rád bych úvodem připomněl, že ve zprávě Rady ČT se mi zdá být poměrně seriózní popsán soubor důvodů vedoucích k odvolání bývalého generálního ředitele, tedy Dušana Chmelíčka, ale už tam není dostatečně dokumentováno, proč vlastně, byť jinými lidmi, byl Dušan Chmelíček vůbec zvolen. Přes nedostatek času, kdyby pracovali i v noci, mohli naši radní zahrnout do tohoto přehledu i Jakuba Puchalského, což se nestalo.

Pokud jde o volbu nového generálního ředitele, považuji za tragickou chybu, že nedošlo k serióznímu výběrovému řízení a ke komparatistice v úvahu přicházejících kandidátů. A argumenty předváděné Radou ČT, mi v této oblasti připadají slabé. Rada argumentuje tím, že nechtěla pana Chmelíčka nechat dále řídit Českou televizi. Je-li tomu tak a odpovídá-li to platnému zákonu, je to v každém případě důvod pro změnu tohoto zákona, aby je-li jeden generální ředitel odvolán, nastupoval jeho statutární zástupce, říkejme tomu klidně úřednická vláda v České televizi, přejete-li si, a ten po dobu, než proběhne řádné výběrové řízení, Českou televizi objektivně a nezávisle řídil. Ale argumentovat tím, že minulá výběrová řízení stejně nic pozitivního nepřinesla, protože projekty uchazečů vypadaly krásně, ale nebyly realizovány, není argumentem proti výběrovému řízení, je argumentem proti těmto uchazečům.

Musím konstatovat, že jsem zpočátku zvolení pana Hodače přijal sice s výše zdůvodněným překvapením, ale v podstatě se sympatiemi nebo aspoň s neutralitou. Měl jsem pro to jeden jediný, a to velice prostý důvod. Právě to, že pan Hodač pracoval v BBC a pro mě, kolegové, je BBC něco jako trade mark, jako firemní značka. Už když před revolucí mě začali navštěvovat různí redaktoři, tak BBC bylo podle mého názoru daleko nejkvalifikovanější, nejobjektivnější, nejinformovanější a za deset následujících let mé politické praxe se mi tato zkušenost potvrdila. BBC se pro mě stala synonymem profesionality a nadějí, že jednou budeme mít i českou BBC, profesionální televizi a ne ten zoufalý amatérismus velké části naší mediální obce, který přitom má tu odvahu o sobě tvrdit, bůhví jak není profesionální. Musím konstatovat, že první přerušení vysílání, resp. první černá obrazovka, byla ze strany zaměstnanců, nikoli generálního ředitele. A musím konstatovat, že si dovedu představit třeba na základě argumentace, že pan Hodač v ČT už před tím několik měsíců pracoval jako šéf zpravodajství, pokud se nemýlím, a že jsou tedy proti němu objektivní argumenty, že budu demonstrovat, stávkovat, psát petice a žádat jeho odvolání. Tohle všechno mi nejen nevadí, toto všechno je svaté právo zaměstnanců jakékoli instituce. A ti zaměstnanci se mohou obracet na své poslance nebo na své senátory a žádat je, aby učinili nápravu. Mohou organizovat stávky a demonstrace, ale v žádném případě nemohou dělat jedno. Nemohou tvrdit, že rada byla zvolena nelegálně, když byla zvolena podle zákona. Nemohou tvrdit, že generální ředitel byl zvolen nelegálně, když byl, byť podle mého názoru technicky pochybným, ale zcela zákonným způsobem zvolen touto radou. Tato fakta jsou velmi pravděpodobně důvodem ke změně zákona, i když je mi trochu líto, že ten zákon zasáhne i nevinného, tzn. Český rozhlas, jehož rada funguje dle mého názoru bez větších chyb, ale který se s tím sveze také.

Co tím chci říci? Abych se vyjádřil se zdvořilostí sobě vlastní, kterou někteří mylně ztotožňují s hulvátstvím, chtěl bych konstatovat, že pokud někdo řekne "jsem proti Hodačovi, žádám, aby byl odvolán", má argumenty, já si ty argumenty rád vyslechnu. Pokud někdo řekne "já neuznávám legálnost, neuznávám radu, neuznávám zákon", není to u mě revolucionář. Není to u mě bojovník za svobodu slova. Už včera jsem přinějaké příležitosti řekl, že pana Komerse, který je mluvčím těchto tzv. vzbouřených redaktorů, pokládám podle svého názoru, byť se mu to určitě nebude líbit, za maoistického hysterika. Právě proto, že demokracie není totožná s anarchií.

Dovolte mi jednovětý exkurs, cimermanovský krok stranou. Maoismus není žádný typický čínský jev. Maoistická kulturní revoluce proběhla např. v Paříži v době květnových bouří v roce 1968. Včera jsem si listoval zprávou Evropského parlamentu o rozšíření EU a jeden ze signatářů této zprávy byl Daniel Conbendit, postava tehdejších francouzských studentských demonstrací. Co po těch demonstracích zbylo? Nic. A Conbendit je nyní součástí eurokratického establishmentu. I chce se říci s Goethem: Junge Revolutionäre - alte Hofraten. (Potlesk.) Ale kolegové, protože pan Komers ještě nedospěl do dnešního zralého věku Conbendita, chtěl bych vám položit prostou otázku: budeme-li říkat, že v této zemi může být porušován zákon a budeme-li současně hlásat rule of law, tedy vládu zákona, což je princip každého demokratického právního státu, buďme důslední a neredukujme tato práva zaměstnanců pouze na zaměstnance České televize. Vždyť zaměstnanci mají mít rovná práva a z tohoto důvodu, jak byste reagovali, kdyby k neuznávání vlastníků nebo ředitelů škol docházelo ve škole, kdyby k neuznávání ředitelů nemocnic docházelo v nemocnicích? Ne, těmito příklady vás nepřesvědčím, ty zajímají spíše podnikatele než poslance. Ale mám pro vás jeden drobný malý, možná motivující příklad. Představte si, že ve vaší poslanecké kanceláři se vám vzbouří asistent a sekretářka, sebere vám fax, sebere vám computer, do kanceláře se zamkne, nepustí vás tam a sdělí vám, že vás neuznává jako poslance.

Obávám se, že teprve toto by vás přinutilo, abyste nad tímto problémem otevíráni Pandořiny skříňky vytvořením tohoto precedentu skutečně přemýšleli.

Dostatečně jsem vynadal odborářům, nyní přejdu k nadávkám na druhou stranu barikády, čímž - jak už jsem uvedl - ztratím poslední zbytek sympatií. Jsem pro odvolání generálního ředitele Hodače, ač jsem původně nebyl. Nechci ho vinit z toho, že neměl kvalitní vysílání, protože mu bylo znemožněno, aby kvalitní vysílání měl. Ale podle mého názoru se dopustil dvou základních manažerských chyb, a to v tom okruhu jeho činnosti, který mohl sám výlučně ovlivnit a kde mu nikdo nebránil v tomto ovlivnění.

Chyba první spočívala v tom, že - když probíhal spor o televizní zpravodajství - pan Hodač extendoval tento spor ze zhruba pětiprocentní vysílací plochy, kterou zpravodajství představuje, na stoprocentní vysílací plochu. Děti nemohly vidět pohádky, my dospělí detektivky, někteří potentní erotické pořady, a všichni dohromady jsme v podstatě neviděli ani kvalitní a zajímavé zpravodajství, včetně zpravodajství zahraničního. Toto je prostě hrubá a málo odpustitelná manažerská chyba.

Poštvat si proti sobě diváka je nebezpečné, protože sdílím názor, že Českou televizi může vypnout divák (já sám tak často činím), ale nemůže ji vypnout generální ředitel.

Druhá manažerská chyba, která mne definitivně přivedla k závěru, že pan Hodač - byť si subjektivně uvědomuji tlaky a psychózy, jimž byl vystaven - nezvládl svoji manažerskou roli, se jmenuje Jindřich Beznoska. Vy toto jméno možná budete považovat za nepodstatné, kolegyně a kolegové. Mnohým z vás toto jméno nic neříká. Já samozřejmě odmítám - i když v novém zákoně takový návrh je obsažen, ale v dnešním zákoně není - abychom mluvili zvolenému generálnímu řediteli do výběru jeho nejbližších spolupracovníků, s jednou jedinou výjimkou. Ti lidé nesmějí být podezřelí(zatím říkám podezřelí a ctím presumpci neviny) z trestných činů typu velké ekonomické kriminality. Jestliže pan Jindřich Beznoska jako součást skupiny kolem IPB může být (dovolte mi, abych zatím na základě presumpce neviny nepokračoval dále a nedopustil se podobné chyby jako nedávno s panem poslancem Kalouskem) podezřelý z trestných činů této povahy, pak vybrat si takového člověka jako finančního ředitele České televize je manažerské selhání par excellence.

Pan Hodač měl - z důvodů, které jsem uvedl - mé sympatie, pan Hodač je z těchto dvou naprosto jasných a transparentních důvodů ztratil, nicméně protože - jak jsem se dočetl - je v nemocnici, bych mu chtěl jako člověk popřát brzké uzdravení. Myslím si, že se v této věci ocitl tak trochu jako Pilát v krédu a že byl spíše manipulován než aby sám manipuloval. Bude docela zajímavé zjistit, kým byl manipulován a kdo ho zneužil.

Kolegyně a kolegové, proto se připojuji ke stanovisku, které vám přednesl Zdeněk Škromach jako předseda sociálně demokratického klubu. Jak víte, v tomto stanovisku nežádáme odvolání Rady České televize, protože tento problém je řešen - bude-li ovšem přijat - novým návrhem zákona o České televizi, který bude projednáván příští týden.

Snad už jen opravdu dvě nebo tři věty na závěr.

Chtěl bych říci těm poslancům a těm senátorům, kteří exhibují přespáváním ve velíně, že si jich hluboce nevážím a že úkolem každého poslance a každého senátora je tvořit nové pokud možno lepší zákony a nikoliv exhibovat, nehledě na to, že touto exhibicí oni sami prokázali medvědí službu oněm stávkujícím zaměstnancům České televize, protože tím potvrdili již beztak silné podezření o spojení s jednou politickou stranou, která se jmenuje čtyřkoalice. Nemám nic proti záběrům, kde vidím ponožky či pyžama zákonodárců. Chtěl bych jim pouze zdvořile připomenout, že pyžamem myšlenky nenahradíš, a práci také ne. (Potlesk.)

A zcela poslední věta, kolegyně a kolegové. Každý z nás, kdo vyznává názor, že je možné byť pod tlakem davu, veřejného mínění a médií, sympatizovat s porušením zákona (ne se změnou zákona pod tímto tlakem, to je naprosto v pořádku, ale s porušováním zákonaa s explicitním vyjadřováním podpory tomuto porušování), každý z nás, kdo umí plout pouze po proudu (protože proti proudu se pluje hůře, k tomu potřebujete plachty, vesla, motor a hlavně odvahu a silnou vůli, po proudu dokáže plynout každý, a tomu plynutí po proudu se právě v politologii říká populismus), každý z nás - byť by to i byla hlava státu - kdo vyzývá k porušování platných zákonů, nemá podle mého názoru v české politice co dělat.

Děkuji vám za pozornost. (Bouřlivý potlesk.)

Vystoupení na mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny

Projev Miloslava Kučery st. (ČSSD)

Dovolte mi, abych před své vystoupení vytkl před závorku poznámku, ke které mne inspiroval jeden z našich kolegů ve chvíli, kdy jsme tady vzrušeně diskutovali o tom, zda máme nebo nemáme pokračovat v naší rozpravě ve chvíli, kdy byl přerušen přímý televizní přenos.

Tento kolega mi totiž řekl, že jsem živým důkazem projevu předsedy vlády ve smyslu "Mámo, dívej se, budu v televizi. "

Chtěl tohoto svého kolegu ubezpečit, že jsem si za čtyři a půl roku pobytu v Poslanecké sněmovně v souvislosti s vystupováním v nejrůznějších médiích a před tím za řadu let pobytu v profesionálním i amatérských divadlech užil oněch proslulých pět minut warholovské slávy tolik, že vím, že všechna sláva je v tuto chvíli polní tráva a že tento můj projev není určen ani mé manželce ani mým sourozencům ani mé tchyni ani mým dětem, resp. je jim určen, ale z úplně jiných důvodů, než si můj kolega myslí.

Já budu rád, když všichni tito moji blízcí budou vědět, že to, co říkám doma, nebojím se říkat také na veřejnosti.

Teď k vlastnímu projevu. A omlouvám se těm, kteří byli přítomni na včerejším společném zasedání mediální komise a školského a kulturního výboru, že mnohé z těchto myšlenek uslyší ještě jednou. Abych byl přesnější, já jsem dokonce vyhověl přání některýchz nich, kteří by říkali, že by bylo dobré, aby tento projev byl pronesen nejenom na společném zasedání komise a výboru, ale v tomto plénu sněmovny.

Dovolte mi tedy, abych především jako již několikátý v řadě zahájil své dnešní vystoupení volným citátem z první schůze Poslanecké sněmovny, této sněmovny, vzniklé ze svobodných a demokratických voleb v roce 1998.

Tato schůze se konala 15. července 1998.

Paní předsedající, já to klidně zvládnu, ale myslím si, že by bylo možná dobré v rámci korektnosti požádat kolegy po pravici od tohoto pultu, jestli, pokud nechtějí sledovat mé vystoupení, jestli by nešli diskutovat do kuloárů.

(Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Prosím o klid.)

Ale nebojím se, myslím si, že můj školený hlas to zvládne. Tedy, na této schůzi jsem v těsnopiseckém záznamu u svého jména, jakož i jména všech z vás, dámy a pánové, kteří zde sedíte, nalezl zhruba tento následující text: Slibuji, že budu vždy a za všech okolností zachovávat ústavu a zákony této země. Byl jsem včera jednou z kolegyň upozorněn, že následuje ještě také věta, že budu hlasovat podle svého vědomí a svědomí tak, abych se zodpověděl všemu lidu této země, zdůrazňuji, že v celé kauze České televize se chovám naprosto jednoznačně podle svého vědomí a svědomí, a samozřejmě bych rád hlasoval tak, abych vyjádřil přání všeho lidu této země. S tím mám ale trochu potíž, protože i podle sociologických průzkumů, jak nás tu dnes upozornil kolega Matějů, který je sociologickým expertem, není v tuto chvíli vůle všeho lidu stoprocentní.

Pokud jsem se včera stačil dívat na jeden z pořadů České televize, tak i do chvíle, než jim vypadlo ono telefonovací zařízení, byl poměr zhruba 25: 75 %, a protože mám jistou sociologickou povědomost o tom, že také existuje mlčící většina, která obvykle netelefonuje do rozhlasu, do televize, nepíše do novin, nepíše do divadel, dokážu si tedy připočítat ještě také nějaké další občany této země k 25 % a když k nim přidám ty, kteří mi telefonují, posílají faxy, SMSa E-meily, tak zdaleka nevím, jak mám zařídit to, abych se zodpovídal v tuto chvíli všem občanům této země, protože bohužel kauza Česká televize rozdělila občany této země naprosto rasantním způsobem, a to zcela napříč politickým spektrem, jak míváme ve zvyku říkat v této Poslanecké sněmovně.

Nicméně, vlastním slovem slíbil, vlastní rukou podepsal já a vy všichni. Veškerá má vystoupení v průběhu posledních zhruba tří týdnů, která se týkají kauzy České televize, byla mnou vždy měřena vzpomínkou na tento 15. červenec 1998. A pokud tady hovoříme o tom, že nebo zda mají zákony jakýsi vnitřní smysl, ducha, ideu, kterou nelze v zákoně vyjádřit, je to nepochybně hezké filozofické uvažování a čtení, já si v něm také rád čtu, ale z hlediska Poslanecké sněmovny je pro mne zákon zákonem a nic než zákonem. To tedy za prvé.

Z tohoto zorného pohledu si vždy úvahy o situaci, jež nyní v České republice je, kladu tři otázky. Co bylo, co je a co bude. A v této souvislosti bych byl velmi rád, kdybychom se naučili ještě jedné věci, která patří ke všem základním, logickým a filozofickým úvahám na podobná témata, a dnes to tu zaznělo mnohokrát, mimo jiné třeba také v souvislosti směrem k tzv. hodačovskému vysílání České televize, tedy byl bych velmi rád, kdybychom uměli rozlišovat příčiny od následků a kdybychom rozmotávali klubíčko od toho správného konce, kde to všechno začalo, a nikoli od konce, kde to končí, nebo od prostředka, kde je to všechno zašmodrcháno tak, že už se v tom pomalu nikdo nevyzná.

Připomeňme si tedy, jaká byla vůbec první reakce na to, že se Rada ČT z důvodů, jež jsme se dověděli ve zprávě, která nám byla předložena i v jiných referátech, tak tedy Rada ČT se z různých důvodů dověděla a rozhodla se v určité fázi využít svého práva - ba co dím svého práva - své povinnosti dané jí zákonem a ve chvíli, kdy zapochybovala o kompetentnosti bývalého generálního ředitele, tohoto ředitele odvolala. Strhl se obrovský pokřik. Už to tady jednou zaznělo a připomínám tedy, převážně těch lidí, kteří při někdejším jmenování toho samého ředitele do funkce generálního ředitele vystupovali kategoricky proti němu a proti jeho kompetentnosti. Já bych ty výkřiky shrnul do jedné jediné věty, jíž jsem byl osobně svědkem, neboť to bylo v televizním pořadu "21", jehož jsem měl tu čest se účastnit, kde jistý pan Kraus sdělil nejen mně, ale celému národu tuto větu: my vám tu televizi nedáme. Já jsem se ho chtěl tenkrát zeptat a ptám se i dnes - kdo je to my? A pana Krause jsem se tenkrát zeptal, jestli mu ta televize patří. Pokud si myslí, že tomu tak je, pak zřejmě k tomu došel na základě závěru, že bude nejlépe naplnit onen známý dekret o půdě. Pokud neznáte jeho základní ideu, tak tedy půda patří těm, kdo na ní pracují. Česká televize tedy podle pana Krause patří těm, kdo v ní pracují. Ergo kladívko, je mi líto, ale musím sdělit panu předsedovi Poslanecké sněmovny i poslanci Bartošovi, který tady před chvílí hovořil o možnostech privatizace televize, že by se tím vyřešil tento problém - pánové, bohužel, přišli jste pozdě. Česká televize už byla dávno zprivatizovaná těmi, kdo v ní pracují.

Slyšeli jsme tu dnes výčitku, že rada odvolala generálního ředitele Chmelíčka, aniž by vyčkala naplnění nového schématu a výsledku tohoto schématu. Dobrá, pak se ale chci zeptat, jak to bylo v případě, kdy byl jmenován nový generální ředitel pan Hodač a podotýkám, že je mi úplně jedno, jestli se generální ředitel jmenuje Hodač, Vomáčka, Novák nebo Kučera. Prostě tento generální ředitel byl jmenován, jak jsme si tu dnes mnozí několikrát vysvětlili a zdůraznili jsme zleva i zprava, že vlastně nikdo nezpochybňuje legitimitu jeho jmenování. Tento pan generální ředitel přišel do prostoru zpravodajství, v ústrety mu vyšel jeden z televizních redaktorů, který se na něj mile usmál a aniž dal šanci panu generálnímu řediteli cokoli udělat, sdělil mu, že my - všimněte si, opět ono kouzelné slovíčko my - my vás, pane generální řediteli, neuznáváme. Ale nejenom to, my dokonce neuznáváme ani legitimitu Rady ČT, protože byla zvolena podle špatného zákona špatným způsobem. A neuznáváme vás hlavně proto - a teď cituji myslím poměrně přesně - že máme pocit, že vaše jmenování do funkce ředitele způsobí, že by mohla být ohrožena svoboda slova. Podtrhuji ještě jednou - máme pocit, že by mohla být ohrožena svoboda slova. Tedy dvakrát podmíněná situace. Dámy a pánové, nevím, co byste říkali v situaci, kdybyste se dověděli, že jsem šel po ulici a potkal jsem pána, který se na mě momentálně mračil. On se tedy nemračil na mě, mračil se na něco úplně jiného, třeba že se právě pohádal s manželkou, ale já budu mít pocit, že mě chtěl, protože mě nemá rád, udeřit. Mimochodem, mně se to málem stalo předevčírem v metru, kdy jeden z lidí spěchajících na Václavské náměstí mě poznal a říkal: s vámi si to pane poslanče taky vyřídíme, protože jsme viděli vaše vystoupení v televizi. Doufám, že se ten pán dnes večer taky dívá. Kdybych se já na toho mračícího člověka mile usmál a vzápětí bych mu jednu vrazil a hájil bych se tím, že se chovám zákonně, protože jsem měl pocit, že mi možná chtěl ublížit, tak takovým způsobem se předseda tzv. krizového výboru zachoval k legálně jmenovanému řediteli.

Kolegyně a kolegové, nám politikům bylo mnohokrát vyčítáno, že jsme zpolitizovali Českou televizi. Musím bohužel opakovat to, co tu už několikrát zaznělo. já jsem na Kavčích horách nebyl. Tedy resp. nebyl jsem na nich, dokud jsem nebyl pozván. Byl-li jsem pozván, přišel jsem do vysílání a nerozlišoval jsem, jestli mě zvou ti nebo oni. Moje babička mě totiž vždycky učila, že pozdravit je slušnost a odpovědět povinnost. Takže byl-li jsem pozván, přišel jsem. Tak tomu prostě je. Ale ti politici, kteří byli a trávili valnou část svého vánočního času na Kavčích horách, ti tam byli ze dvou důvodů. Někteří z nich byli přímo pozváni a pak si myslím, že je přímo absurdní chtít, jak bylo nedávno také řečeno, že by krizový výbor měl ty politiky vyhodit. On je nemůže vyhodit, když je pozval, to je samozřejmě logické. Jiní se pozvali prostě sami. Tuším, že v literatuře se tomuto pojmu, této kategorii lidí říká samozvanci. Takže ať už přímozvanci nebo samozvanci, v televizi byli a bohužel to byli právě oni, kdo zpolitizovali celý problém.

Mimochodem, a teď se nechci dotknout křesťanského cítění svých kolegů, kteří jsou křesťanské víry, nemám opravdu nic proti atmosféře vánočních svátků, ale přiznám se, že slouží-li se za takto vypjatých okolností na místech, která k tomu patrně nejsou nejvhodnější a nejsou k tomu určena, mše, řekl bych, že politizace problému ČT dostává v takovýchto okamžicích vskutku pozoruhodný rozměr.

Teď bych se chtěl na chvíli držet dokumentu, který byl sice několikrát zpochybněn, že není oficiálním dokumentem, ale já jsem ho dostal oficiálně na stůl, souvisí se zprávou, která je projednávána, to je se zprávou o stavu České televize, a krizový výbor lsi přál, abychom tento dokument brali vážně, protože kdyby si to nepřál, tak by nám ho totiž neposlal a dokonce dnes ráno znovu ve sněmovně nerozdával, tedy dokument, který je dílem představitelů iniciativy ČT - věc veřejná. Někteří moji kolegové tento dokument na včerejší diskusi zpochybnili, protože v něm našli celou řadu argumentů, které ho zpochybňují v určitých dílčích momentech a tudíž z toho usuzují, že mohu-li zpochybnit určité díly, mohu zpochybnit dokument jako celek. Já se k nim musím bohužel přidat. Jen tak pro zajímavost, že mezi těmi tzv. nezávislými signatáři je celá řada těch, kteří jsou závislí na politice, to už víme. Jsou to především všichni podepsaní páni senátoři. Jsou tam také ale lidé, kteří jsou závislí na ekonomice, resp. na ekonomice ČT. Podpisů a jmen jsou tam desítky a my všichni víme, jako oni to vědí, která jména to jsou. Jsou to především představitelé různých produkčních skupin, které mají v televizi takové i onaké smlouvy. Já jsem tam také objevil, že mezi těmito nezávislými signatáři je celá řada jedné významné iniciativy, která se před časem jmenovala Děkujeme, odejděme. Mimochodem, v té době, kdy signatáři Děkujeme, odejděte - abych byl přesnější - vytvořili svoje hnutí, v té době se ČT zachovala vskutku jako velmi nezávislá, když byla reklamní agenturou tohoto hnutí a zvala prostřednictvím televizní obrazovky občany klk demonstracím. Jen si nejsem zrovna jist, jestli toto je právě ten způsob, jakým by Česká televize měla plnit svoji veřejnoprávní službu.

U řady lidí jsem nalezl i chybné údaje o jejich občanském povolání. Nalezl jsem tam např. údaj "veřejná činitelka".

Dámy a pánové, měl jsem pocit, že pojem veřejný činitel jsme zrušili současně se zákonem, který byl zákonem o možnosti potrestání urážky veřejného činitele, ale možná, že tomu tak je.

Nalezl jsem tam pro mne něco daleko horšího, totiž to, že jedna z členek mediální rady, tedy televizní rady, která mimochodem byla včera na našem zasedání (a já s jejím souhlasem uvedu její jméno), paní Marcella Marboe-Hrabincová, je podle tohoto dokumentu členkou ČSSD. Místopřísežně prohlašuji, žepokud je mi známo, paní Hrabincová nikdy nebyla, není a jak ji znám, myslím si, že ani nebude členkou jakékoliv politické strany. V době, kdy jsem se jako člen mediální komise snažil hledat kandidáty pro televizní radu, hledal jsem někoho, kdo by splňoval podmínky stanovené v zákoně, aby to byly významné osobnosti regionální, kulturní, atd., jak je vyjmenováno ve stávajícím platném zákoně o České televizi, a vzpomněl jsem si na to, že v Pardubicích žije a pracuje spisovatelka dětských knih a milostných povídek, v té době pedagožka na univerzitě v Pardubicích, dokonce členka PEN klubu, takže to pro mne byly všechno doporučující atributy. Zeptal jsem se jí, zda by nebyla ochotna přijmout členství v Radě České televize, když má s tímto médiem - navzdory tomu, že nemá doma televizi - vlastní praktickou zkušenost jako spisovatelka a scénáristka. Odpověděla mi: "Samozřejmě, ale pod jednou podmínkou. Vím, že musím být navržena nějakým politickým klubem, ale sděluji, že nejsem členkou vaší politické strany, nebudu touto členkou a nebudu se v žádném případě řídit jakýmikoliv příkazy politiků, pokud by se mi je vůbec pokoušeli dávat. " Paní Hrabincová tady tuto větu včera opakovala a potvrdila. Nicméně v tomto materiálu je uvedena jako členka ČSSD, což ji výrazným způsobem má patrně společensky a dehonestovat.

Já se nedivím, já jsem mezi podpisy signatářů našel minimálně jeden podpis, který znám z jiného významného dokumentu, který se pracovně jmenuje Anticharta, takže si myslím, že se nemáme už o čem dále bavit.

V tomto dokumentu, který nám předala iniciativa Česká televize věc veřejná, jsem se dále dočetl, že pan ředitel Hodač uposlechl návodu ředitele televize Nova pana Vladimíra Železného jak uvést situaci v České televizi do normálu. Mohu si o panu řediteli Hodačovi myslet cokoliv, ale přece jen si nemyslím, že by při jeho věku a zkušenostech byl tak prostoduchý, aby potřeboval rady a návody pana generálního ředitele Železného. Kolegyně a kolegové, upozorňuji vás, že kdyby se náhodou nějakým nedopatřením a řízením osudu stalo, že bych na místě pana Hodače stál já a měl se ujmout řízení České televize, udělal bych přesně tytéž kroky, které v první fázi udělal pan ředitel Hodač a nepotřeboval bych k tomu žádné návody generálních ředitelů jiných televizí ani jiných podniků.

Ještě několik dalších poznámek. Především se mě dotklo, že jeden z bývalých (včera jsem si odpustil přídavné jméno, ale dnes si ho už neodpustím) a neúspěšných politiků této země, který se dnes vydává za nezávislého publicistu, šel dokonce dále než pan prezident, o jehož vstupu do této kauzy si ostatně v souladu s mnohými z vás myslím, že byl velmi nešťastný (zvláště s tím přirovnáním k únoru 1948). Hluboce se mě dotklo za všechny lidi v této zemi, ale zvláště v tuto chvíli za nás, to jeho přirovnánízákonů a demokratického systému této země k systému v době protektorátu, podle kterého byli popravováni čeští vlastenci. Dámy a pánové, jestli jsme takto hluboce klesli v naší politické kultuře, je mi velice líto, ale takovéto nezávislé novináře od této chvíle číst nebudu, protože mi hrozí nebezpečí, že bych si při čtení jejich článků potřísnil oděv.

Jen tak mimochodem, když už jsme u novinářů, před několika dny mi volal jiný významný český novinář. Rozhovor probíhal v přátelském a korektním duchu, byť stojíme oba trochu na jiné straně barikády, ale to až do chvíle, kdy mi tento novinář položil otázku: "Pane poslanče, můžete mi odpovědět, se kterým členem Rady České televize jste si za posledních 24 hodin telefonoval, a o čem ?" Odpověděl jsem tomu panu novináři, že samozřejmě mohu, ale že to neudělám, resp. že mu řeknu, že jsem si netelefonoval s nikým, pardon, totiž vlastně se všemi, ať si to přebere, a při této příležitosti že mu dávám také informaci, že jsem si na toto téma vyměnil několik vřelých slov s americkým prezidentem Clintonem.

Jestliže si, dámy a pánové, novináři osobují právo vyslýchat poslance, s kým a o čem si telefonují, tak tvrdím, že toto právo jim nenáleží, i kdyby se stokrát oháněli svobodou tisku a svobodou informací.

Pan Kraus mi ve zmíněné "Jedenadvacítce" sdělil, že on moc dobře ví, komu jsem volal a o čem jsme si telefonovali. Pan Kraus má patrně někoho, kdo mu pomáhá odposlouchávat telefony. Já bych prosil, jestli mě poslouchá pan ministr vnitra, zda by nemohl této mé poznámce a onomu televiznímu vysílání věnovat nepatrnou pozornost, protože, dámy a pánové, až tam jsme to v naší společnosti dopracovali.

Byla tady řeč o tom, že naše nezávislé odbory se musely zastat našich stávkujících spoluobčanů v České televizi, protože jejich stávka je legální, především proto, že lidé, kteří jsou ve velíně České televize, mají v rámci této stávky nedůstojné lidské podmínky. Promiňte, ale mně není nic známo o tom, že kdyby chtěli, nemohli by například odejít na toalety nebo do sprch. Pokud je mi známo, v tom jim nikdo nebrání. Je pravdou, že pak by se zřejmě nemohli vrátit na velín, ale to už je jejich svobodná volba. Možnost odejít na toaletu a do sprch tady nepochybně je, takže já bych v tuto chvíli o nedůstojných podmínkách nehovořil. Ostatně, byli to oni, kdo si vyžádali a nechali si poslat chemické toalety, dobrovolně a rádi.

Byla tady několikrát řeč o tom, že nám tajemství televizní ekonomiky rozkryje audit, ať už obyčejný nebo forenzní, že bude dobré zavést výběrové řízení, že odhalíme finanční toky. Dámy a pánové, mám pocit, že by mi pan ministr kultury a další lidé, kteří znají situaci v televizi, případně v jiných kulturních zařízeních tohoto typu, potvrdil, že neodhalí. Audity pouze odhalí, jestli je to všechno správně účetně, jestli je všechno správně spočítáno a čísla jsou ve správných kolonkách, kde mají být, jestli jsou k nim správné účetní doklady atd. Ale jestli se dá ten který televizní projekt realizovat za 100 tisíc, 500 tisíc nebo milión, neodhalí žádný audit na světě. Z vlastní praxe vím, že se dá pořídit divadelní inscenace za 10 tisíc, za 50 tisíc, stejně jako za 500 tisíc. Jde jen o to, kolik mi zastupitelstvo města, které bylo zřizovatelem našeho divadla, na tuto inscenaci uvolní peněz, a já se podle toho budu muset zařídit. Tak je to, dámy a pánové. Audit není onen kouzelný proutek, který by nám toto tajemství rozkryl.

Slyšel jsem tady také v diskusi poznámku na téma, jací jsme chudáci, když platíme koncesionářské poplatky a nemůžeme sledovat tím pádem předplacenou Českou televizi. Chtěl bych upozornit všechny, kteří užívali tohoto argumentu, aby si upřesnili a ujasnili pojem koncese a koncesionářský poplatek, ať už se to týká rozhlasu nebo televize.

Tento poplatek, dámy a pánové, není tím, že bychom si za tyto peníze předplatili poslech ČT prvního a druhého programu nebo Českého rozhlasu, všech šesti programů, které v současné době vysílá. Ten je o něčem jiném, ale mám pocit, že většina z nás by to vědět mohla.

Bylo tady řečeno, co si v tuto chvíli o nás lidé myslí. Musím odpovědět parafrází výroku jednoho moudrého stařečka z Hukvald, který mně kdysi řekl, že je to tak, že každá země má takovou vládu, jakou si zaslouží.

Včera jsem tady řekl jinou větu, citoval jsem svého oblíbeného německého básníka a dramatika Bertolda Brechta z jeho divadelní hry Galileo Galilei. A platí, prosím, na všechny z nás, kteří hrajeme smutnou roli v této nešťastné tragikomedii, která se jmenuje Česká televize na přelomu třetího tisíciletí: "Nešťastná země, která potřebuje hrdiny."

Dámy a pánové, jsem u závěru svých poznámek a chtěl bych se tedy zmínit o tom, zda je nebo není dodržován zákon o ČT. Jsem přesvědčen, že mezi poslankyněmi a poslanci není v tuto chvíli ani jediný, který by byl přesvědčen, že zákon dodržován je. Není. Není a všichni to víme, že není. Jenom si na rozdíl od některých, kteří vykřikují, že není dodržován zákon, kladu otázku, proč není tento zákon dodržován, a vracím se zpátky ke své základní otázce, tj. co bylo, co je a co bude, totiž kde byly příčiny a co jsou následky.

Promiňte, že těm, kdož byli na schůzi kulturního výboru a stálé komise, budu opakovat drobný bonmot, ostatně jsem ze strany, která je proslulá bonmoty svého předsedy. Nebudu samozřejmě tak vtipný jako on, ale pokusím se.

Víte, mně celá tato situace připadá, jako když velící důstojník nechá vojákovi, který je připraven vykonávat jeho rozkazy, nejdříve pevně svázat nohy a pak mu dá rozkaz, aby utíkal co nejrychleji k následující metě. A protože není schopen splnit tento rozkaz, tak ho nechá potrestat, že neutíkal, protože nesplnil rozkaz.

My jsme jenom zapomněli na to, že ho nemohl splnit, protože nemohl utíkat.

Připomíná mi tu jednu slavnou anekdotu o jistém učenci, který se chtěl přesvědčit, jak to vlastně ve skutečnosti je s těmi podmíněnými reflexy.

Půjčil si blechu, utrhl jí nohu a řekl: blecho skákej. Divte se nebo ne, blecha skočila. Když jí utrhl druhou, třetí, čtvrtou a pátou, blecha stále ještě skákala. Pak jí ale utrhl poslední šestou a řekl: blecho skákej, a divte se nebo ne, blecha neskákala. A onen učenec to vyřešil geniálním zápisem do své pozorovací vědecké knihy: když utrhneme bleše všech šest noh, neslyší. (Oživení v sále.)

Tak nějak mi připomíná tato anekdota situaci v ČT na začátku ledna roku 2001.

Takže o tom, co je a co bude. Shodneme se asi všichni na tom, že zákon o ČT není v tuto chvíli dokonalým. Ale on není jediným nedokonalým zákonem v této zemi. Ve své poslanecké práci se dnes a denně setkáváme s tím, že pracujeme s nedokonalými zákony, ale také víme, že nedokonalý zákon, dámy a pánové, ať už proto, že byl kdysi špatně založen, nebo že vývoj šel směrem, kam šel a zákon překonal, můžeme změnit pouze dvěma cestami:

Ta první je neefektní, protivná, pomalá a klopotná.

Paní předsedající, mohu vaším prostřednictvím požádat svého stranického kolegu pana Kapouna s kolegyní Štěpovou, jestli by si nemohli ten rozhovor vyřešit někde v kuloárech. Děkuji vám.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Pane poslanče Kapoune a paní poslankyně Štěpová, pan poslanec Kučera vás žádá, abyste své problémy řešili jinde.

Poslanec Miloslav Kučera st.: Tedy opakuji znova. Ta první cesta je neefektní, protivná, pomalá a klopotná. Je to totiž cesta legislativní, cesta, která vede k tomu, že zákonným způsobem se dojde k tomu, že Poslanecká sněmovna a Senát a prezident republiky udělají to, co jim ústava a zákon ukládají a zákon prostě, pokud se na tom dohodnou, změní.

Druhá cesta je ovšem také možná. Je to cesta revoluce: vydáme se do ulic a budeme tak dlouho revolucionovat, až vyměníme neposlušných deset, dvacet, třicet, padesát, možná i 200 poslanců, jednoho, dva, tři, pět, možná až 81 senátorů nebo dokonce jednoho prezidenta, anebo možná všechny dohromady, vytvoříme tady jiný politický systém a budeme vytvářet jiné zákony. Já se, dámy a pánové, ptám, jestli v tuto chvíli se náhodou v této zemi nebojuje místo o svobodu slova o něco úplně jiného. Jestli se v této zemi nebojuje o legitimitu parlamentní demokracie. Jestli si náhodou uvědomujeme, že je samozřejmě možnost mít několik politických systémů - diktaturu jedince, diktaturu jedné politické strany, anebo opakuji znovu, parlamentní demokracii, která je sice pomalá, ne vždycky nám vyjde vstříc, ale je to, jak znám jeden citát z historie, že demokracie je nejméně špatné řešení ze všech možných špatných.

Já bych si strašně moc přál, kdybychom mohli i nadále postupovat v rámci tohoto nejméně špatného řešení ze všech špatných.

Mimochodem, není náhoda, že i z Kavčích hor se nám už dostává signálů a vzkazů, že někteří redaktoři si bohužel uvědomují, že oni to mysleli úplně jinak a že jejich revoluce je v tuto chvíli některými politiky revolucí ukradenou. Chci se ale přesto přese všecko zeptat představitelů hnutí Televize - věc veřejná - a už končím svůj poněkud delší diskusní příspěvek - co udělají, když 12. ledna, protože jak dobře víte, máme vyhlášený stav legislativní nouze, vláda nám už dopravila do Poslanecké sněmovny návrh nového zákona, sněmovna tento návrh projedná, ale Poslanecká sněmovna má naštěstí stále ještě právo k tomuto návrhu zákona dávat svoje připomínky, svoje pozměňovací návrhy a může se zcela klidně stát, že tatoPoslanecká sněmovna neodsouhlasí tento návrh zákona v intencích, jak byl přednesen, a hlavně v intencích, jak by ho rádi viděli členové občanské iniciativy Česká televize - věc veřejná: Bude vyhlášena další demonstrace? Půjde se znovu do ulic a bude se znovu demonstrovat tak dlouho, až se někomu podaří docílit toho, že pod psychickým nátlakem se zhroutí ne jeden ředitel, ne několik členů Rady, ale celá Poslanecká sněmovna a pak posléze bude konečně někdo triumfovat? A po tomto vzoru tak učiní dělníci a pracovníci v jiných podnicích, ve Škodovce Mladá Boleslav, v nemocnicích a na univerzitách a já nevím, kde ještě?

Dámy a pánové, vážení přátelé, pak tady opravdu nemusíme mít parlamentní demokracii, pak hledejme v této zemi jiný politický systém. Ale já se přiznám, že bych v rámci tohoto jiného politického systému žil velmi, velmi nerad. Paní předsedající, mně nevadilo, že se vám nepodařilo uklidnit atmosféru v tomto sále, protože já už teď pronesu jenom poslední větu.

Dámy a pánové, pokusili jste se vzít věc do svých rukou. Ale opakuji znova: Tady nejde o svobodu slova, tady jde o věci daleko cennější, daleko hodnotnější.

Maně se mi v dálce vynořuje postava jednoho slavného hrdiny, který je oblečen celý v bílém a říká: Já se vrátím, pane Komersi, Maršále, paní Drtinová a pane Krausi, a se mnou přijde zákon. Dámy a pánové, já vám děkuji za pozornost. (Dlouhotrvající potlesk.)

Vystoupení na mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny

Projev předsedy Rady ČT Miroslava Mareše

Rada, která byla touto Poslaneckou sněmovnou zvolena, je nyní označována za nekompetentní, zpolitizované neosobnosti. Ocitli jsme se ihned po svém zvolení v situaci, že tyto výtky samozřejmě v mnohem menší míře než v současnosti padly i v médiích a byly vzneseny i na různých veřejných fórech.

Za této situace jsme se skutečně mohli jednou za 14 dní scházet, hovořit o tom, jestli je dobré vysílat ty které reklamy nebo řešit stížnosti na to, že některý region je zanedbáván, to, že jsou používána neslušná slova v některých filmech. To jsme samozřejmě do jisté míry dělali, protože to jsou věci, kdy na Radu chodí takovéto dopisy.

Ale chtěli jsme se skutečně zaměřit na víc. Chtěli jsme skutečně, i za situace, v jaké jsme byli zvoleni, jak jsme byli ihned onálepkováni, důsledně plnit kontrolní funkci a snažili jsme se ji plnit podle našeho nejlepšího svědomí a vědomí. Mohli jsme samozřejmě schválit hned první statut ČT, který nám byl dán. Ale nebyli jsme spokojeni s jeho vypracováním, protože jsme žádali, aby v tomto statutu byla jasně definována veřejná služba, resp. veřejnoprávnost, abychom podle toho mohli dále kontrolovat a hodnotit činnost ČT, protože jinak bychom byli ihned obviňováni z toho, že to je nátlak, že je to zpolitizované. Teprve když bude v jasném a schváleném dokumentu ve spolupráci s ředitelem a Radou definováno jak poslání ČT, rozpracování zákona č. 2, což v zatímním statutu se nám nezdálo dostatečné, a když bude jasně vymezena organizační struktura ČT, přispěje to ke zprůhlednění této instituce. Proto jsme tak dlouho neschvalovali statut a dodnes jsme jej neschválili, protože chceme vypracovat kvalitní dokument, který vydrží a je předjímán zákonem a který vydrží skutečně několik let.

Mohli jsme samozřejmě schválit hned první návrh rozpočtu, který nám byl předložen 5. prosince 2000, ovšem s tím, že určitě bychom se zde dnes nesešli, byly by klidné vánoce, ale možná bychom se zde sešli za několik měsíců nebo maximálně let a museli bychom konstatovat, že ČT nemá už vůbec žádné rezervy, které v tomto rozpočtu byly vyčerpány.

A v podstatě pod diktátem tohoto vyčerpání rezerv by musela - a nikoliv Rada, ta by mohla pouze tlumočit požadavky televize - vaše Poslanecká sněmovna přistoupit k takovému zvýšení koncesionářských poplatků, které by dle názoru Rady nebylo zcela podložené a velmi problematicky by bylo odůvodňované.

Chtěli jsme alespoň na rok 2001 předložit vyrovnaný rozpočet a v rámci možností Rady, které má, kontrolovat efektivitu hospodaření. A poté bychom přednesli případně své námitky, své názory k tomu, jakým způsobem řešit otázku financování ČT, byť konečné rozhodnutí by samozřejmě náleželo Poslanecké sněmovně.

To se týká jak případného zvyšování koncesionářských poplatků, kterému se samozřejmě nelze v delší časové perspektivě vyhnout, nicméně je třeba velmi odpovědně stanovit jeho výši. A to se týká i případné diskuse o reklamě na veřejnoprávní televizi. Právě proto se Rada zaměřila zodpovědně i na otázku financování ČT.

Bylo nám vyčítáno v dnešní diskusi i to, že zpráva se příliš zaměřuje na důvody pro odvolání ředitele Chmelíčka a neřeší současnou situaci, ale přece veškeré problémy, veškerá kampaň, která začala jak proti Radě, tak vlastně proti její činnosti, začala již dříve, začala právě v té souvislosti, když se již na podzim loňského roku začalo intenzivně hovořit o nespokojenosti Rady s činností tehdejšího vedení ČT. A vystupňovala se poté, co Rada přistoupila ke kroku odvolání generálního ředitele Chmelíčka a poté po jmenování generálního ředitele Hodače.

Je nám vyčítána neodůvodněnost odvolání. Pokusil jsem se, a vlastně celá Rada, v tomto dokumentu shrnout důvody pro odvolání generálního ředitele Chmelíčka. Poslanec Mlynář řekl, že jsme za týden nemohli analyzovat dokument, který nám byl předložen, tzn. návrh rozpočtu na rok 2001. To, že rozpočet neplní naše usnesení z 19. 9. 2000, kdy jsme žádali vyrovnaný hospodářský výsledek pro rok 2001, však bylo zřejmé záhy, již při presentaci rozpočtu. Byl to složitý dokument. On samozřejmě nebyl složitý v té formě, v jaké nám byl předložen, asi desetistránkové. Právě proto jsme si museli vyžádat ty dokumenty, kde potom odstavec byl příčinou sporu v předložené zprávě. Ale tyto dokumenty byly vyžádány na žádost jedné členky Rady, kterou se zde řada lidí pokouší dehonestovat, aniž by si uvědomovala její lidské kvality.

Další poznámka, která se týkala současného volání po auditu, s tím, že současné volánípo auditu bylo kritizováno s ohledem na to, že v ČT přece probíhají audity. Ano, probíhají audity, ale účetní a ne forenzní audity. A právě kontrola jednotlivých, těch nejkonkrétnějších položek, za co jsou vynakládány, jakým způsobem jsou účtovány, to byl problém, se kterým se Rada setkávala, kdy vlastně to, aby se dostala ke konkrétní položce jednotlivého pořadu, vždycky vyžadovalo několikeré urgence - vyžádání dokumentu, upřesnění dokumentu, další upřesnění některého účetního dokladu. Ale takovýmto způsobem se prostě nedá kontrolovat téměř 5 mld. Kč.

Za této situace skutečně byla komunikace mezi Radou a ředitelem velmi problematická.

Byli jsme samozřejmě kritizováni za rychlou volbu pana ředitele Hodače, poté co byl odvolán pan generální ředitel Chmelíček. Současně nám bylo ihned po odvolání generálního ředitele Chmelíčka řadou těch, kteří nyní velmi kritizují Radu za rozhodnutí, vyčítáno, že nemá žádné připravené řešení, že dokonce nemá připraveného žádného nového ředitele. Museli jsme jednat adekvátně celé situaci.

Nyní ocituji ze zprávy, aby to bylo zcela zřejmé: Rada nechtěla, aby ČT byla delší dobu vedena odvolaným generálním ředitelem, což souviselo především s již zmíněným rozpočtem, jehož přepracovaný návrh Rada chtěla projednat s novým generálním ředitelem.

Diskutovali jsme 12. prosince 2000 - to bylo stejné zasedání, kdy jsme odvolali pana generálního ředitele Chmelíčka - o tomto kroku odvolání s finančním ředitelem panem Paluskou a z diskuse vyplynulo, že je možné i ve stávajícím návrhu rozpočtu nalézt rezervy alespoň 100 mil. Kč. To by samozřejmě neznamenalo, že rozpočet nebude schodkový, ale alespoň by byl tento schodek menší.

Ovšem o 2 dny později sdělil generální ředitel - Rada samozřejmě požádala o předložení takto propracovaného rozpočtu - že po poradě s managementem to není možné.

Uvádím to jenom pro dokreslení situace, v jaké se Rada ocitala.

Samozřejmě pokud si pamatujete celkovou společenskou a mediální atmosféru při vybírání předchozích ředitelů, vyvstávaly takové tlaky, že se členové Rady rozhodli pro relativně rychlou volbu, byť připomínám volbu odpovědnou. Je-li nám vytýkána unáhlenost výběru z 33 uchazečů, rád bych vás upozornil na to, že do užšího kola šesti kandidátů postoupili lidé, z nichž každý byl svým způsobem odborník a každý do značné míry splňoval nároky na funkci generálního ředitele České televize.

My jsme byli připraveni, pokud by nedošlo ke shodě na některém z kandidátů, vyžadovat další dokumenty a další pohovory. V situaci, kdy bylo aspoň těm členům Rady, kteří přistoupili k volbě pana Hodače jasné, že je nezávislou osobností s dlouholetou zkušeností s veřejnoprávním médiem a kdy se na něm vytvořila shoda v Radě, přistoupili jsme ke kroku volby s tím, že je-li nám vyčítáno, že nepředložil projekt, neznamená to, že bychom tento projekt nevyžadovali a že bychom na něm nepracovali s ním tak, abychom do budoucna mohli nést spoluodpovědnost za to, co stanovíme generálnímu řediteli a aby nedocházelo k nedůstojným hádkám o termíny a kvalitu jednotlivých dokumentů jako v předchozím období. Řada z vás konstatovala, že generální ředitel Hodač byl zvolen legálně. Tvrdil jsem to od začátku, bohužel to netvrdili určití zaměstnanci České televize.

Jestliže jsme definovali problémy České televize a problémy vztahů mezi současnou radou a předchozím ředitelem, musíme právě v aspektech toho, jakým způsobem byl hájen předchozí ředitel, vidět i určité příčiny současného stavu. Rada může v současné situaci apelovat na dodržování zákona. Všichni členové Rady jsou si vědomi toho, že současná situace v ČT je velmi problematická. Ale pokud bychom pouze konstatovali, že televize neplní poslání podle zákona, musíme se skutečně ptát po příčinách a musíme se ptát i po následcích jednoduchých kroků, které jsou Radě dávány za vzor, které by měla udělat.

Osobně jsem velmi rozhořčen tím, jakým způsobem se často útočí na pana Hodače, kterého za tu dobu, co jsem ho mohl poznat, považuji za velmi slušného člověka, charakterního a člověka, o kterém jsem přesvědčen, že by za standardních podmínek byl schopen vést Českou televizi do nových mediálních podmínek.

To, že Rada nezasedá, neznamená, že její členové situaci důkladně nemonitorují, a to, že nejsou v neustálém kontaktu. Rada ale ze zákona nemá operativní pravomoce jak vstupovat do řízení České televize. Znovu to opakuji. Pokud Rada nevyužije některých z krajních možností, které má, může neustále konstatovat tyto věci, ale skutečné řešení některých problémů, které jsou v České televizi, již možná leží mimo Radu a je v rukou státních orgánů různého typu.

Rada se bude zodpovědně zabývat tím, na čem se usnese Poslanecká sněmovna. Mohu pouze apelovat na to, ať bude další vývoj jakýkoli, aby se skutečně přistoupilo k věcnému řešení problémů České televize s tím, že alespoň já osobně nelpím na funkci, kterou mám, ale chtěl bych, aby veškerý vývoj, který se nyní vytvořil v České televizi, když už nic jiného přispěl k tomu, že budou tyto problémy řešeny zodpovědně a že věci, které jsou v současném zákonu nedostatečné, budou blíže definovány.

Ještě bych chtěl říci k tomu, že zákon, bohužel, neumožňuje Radě jmenovat nikoho pověřením vedení, neumožňuje Radě nic jiného než volit nebo odvolávat generálního ředitele s tím, že odvolání generálního ředitele vstupuje v platnost teprve jmenováním ředitele nového. Připomenul bych, že tento paragraf způsobil také řadu problémů.

To je vše, co bych chtěl Poslanecké sněmovně sdělit. Doufám, že v nejbližší době dojde k tomu, že Česká televize bude vysílat zcela dle zákona a zcela ke spokojenosti diváků i koncesionářů, protožesoučasná situace nahrává pouze destabilizaci jak České televize, tak společnosti. (Potlesk.)