Nevím, za co dostávají ekonomové Nobelovu cenu, ale skoro bych se přimlouval, aby ji jednou dali někomu, kdo příjde na nápad jak svět ekonomicky stabilizovat.
Svět je v neviditelných rukou investorů a různých spekulantů, jejichž schopnost poslat ekonomiku nebo měnu libovolného státu ke dnu je úměrná rychlosti výměny bursovních informací. Nedává to žádný smysl, ale moc je v rukou lidí, kteří si to nechtějí připustit a tudíž ani není síla, která by mohla něco změnit.
Je jistě hodně lidí, kteří posuzují svět stejně jako můj přítel. Ti z nich, kteří se ozvali v BL mě zklamali tím, že je jejich inteligence neposunula dál než k nadávkám na účet demonstrujících a zpochybňování všeho co BL napsaly o počínání policie. Proč raději čtenářům nevysvětlili, čím že jsou ty instituce, které rokovaly v Praze, tak skvělé. A které národy profitují z jejich existence.
Z mého pohledu jsou zmíněné instituce těžko nahraditelným příslušenstvím vysavače o němž jsem se zmínil. Proto si je "vyspělý" svět chrání, ať to je v Seattle v Praze nebo kdekoli jinde.
Mám ale pocit, že jde ještě o něco jiného. Je nelogické, když instituce, jejichž činnost je obecně spojena s prosazováním nejrůznějších úsporných opatření, jsou ochotny zatěžovat jakoukoli státní pokladnu výdaji na honosná a vlastní podstatou provokující shromáždění. ČR by tu vypůjčenou miliardu nebo kolik to bude stát, mohla použít třeba na školství nebo něco podobně užitečného. Lze se tedy domnívat, že moc tato shromáždění vítá, protože ji slouží jako záminka pro upevnění pozice. Když se všechno sečte a podtrhne, vychází moc z pražského zasedání posílena. Policie je na koni, papalášové si vzájemně udělí pár medajlí za zásluhu a české děvy s obdivem pomilují ty naše příslušníci, kteří v civilu u tancovačky vypadají normálně. Něco takového jsem zahlédl kdesi v českých novinách.
K žádné debatě o policejní brutalitě v ČR nedojde
Vazeny pane Culiku,
ani nahodou nesdilim nazor, ze dojde vlivem zasedani MMF k verejne
debate o dulezitych otazkach. Nevzpominam si, ze by kdy k nejake takove
verejne debate doslo a ze by neco znamenala. My si na internetu zadiskutujem
a to bude vse. Rozbite vylohy jsou opraveny, chodniky predlazdeny, odpad
uklizen a i jelita po policejnich obuscich se pomalu ztratila. Vetsina
verejnosti, diky taktice vladnich mist vyprazdnit v kriticke chvili Prahu,
se na udalosti divala v TV s podobnym pocitem jako na demonstrace nekde v
Ugande. Obzvlaste, kdyz tvrde jadro demonstrujicich tvorily bojuvky z
ciziny, ktere odjely delat bordel zase nekam jinam.
Co se tyce brutality policejnich slozek, neni jiste, zda jde o system
nebo vystrelky nekterych jedincu. Zduvodnit to lze jen po podrobnem rozboru
vsech svedectvi, porovnani casove a mistni souvislosti a "prokadrovanim"
nekterych svedku (coz se v pripade jisteho "profesora" uz i stalo). Osobni
pocity pri urcitem traumatizujicim zazitku prece jen neposkytuji chladny a
nazaujaty pohled na vec.
Nektere problemy, ktere se pri demostracich objevily, nemaji jednoznacne
reseni. Jak se ma napr. policie chovat, kdyz se octne v situaci, kdyz jejim
prislusnikum hrozi tezka zraneni a jsou ohrozeni na zivote. Ma vyklidit
pole? Ma se nechat potlouct? Ma zakrocit za cenu ohrozeni zdravi
demonstrujicich?
Jine veci jsou jasnejsi. Policie tady neni od toho aby
trestala na miste, ale aby pachatele zajistila. Se zajistenim je trochu
problem.
V takovychto situacich, pokud nejsou radne obrazove zdokumentovany,
bude vzdy zatceny bez rizika tvrdit, ze se choval naprosto pokojne a policie
pravy opak. Tak me napada, demostrace muselo natacet stovky lidi, pracuje
nekdo z novinaru s jejich zabery? No zda se, ze policie postupovala podle
hesla sapera Vodicky "vinej, nevinej, berte to po rade".
P.S. Postojem Francouzu k policejnimu nasili me neprekvapuje. V jedne
popularni knizce od Frolika je vysvetlovano, ze v Britanii nebo Nemecku neni
problem mit agenty, ve Francii to jde tezko, nebot kdyz nekoho zatknou,
zmlati ho tak, ze prozradi vse co vi.
Vliv "komentaritidy" a "fabulatitida"na "linii listů" (Britských)
(a příklady o "blokádě hranic" a "policejní zvůli")
Miloš Štěpánek
Stále soudím, že k nejhlavnějším překážkám na cestě za politickou kulturou médií v Česku (když na moment abstrahujeme od /ne/způsobů uplatňování vlivu zájmů - legitimních i nelegitimních - na "správu věcí veřejných" tedy na opravdovou politiku) patří jejich nízká profesionalita; především epidemicky rozšířené neduhy: "komentaritida" zpravodajství a "sklerotická fabulatitida" komentářů. Britské listy vypověděly takovémuto šmokovství (těžko vyhratelný) boj formou svobody slova. Svobody až příliš bezbřehé - jak míní řada kritiků i z řad jejich příznivců.
Co dělat dál? Názory pro a proti této "linii listu" asi nebyly dostatečně proargumentovány, nebo některé záměry patří mezi tato dobrá předsevzetí, kterými je dlážděna ...atd. (Nepoužívám výraz zřejmě ani patrně tím méně očividně pro jejich etymologický kořen spojený s koukáním či díváním, protože tento názor není dokázán). Nasvědčují tomu opakované erupce sporů v souvislosti s různými atributy (jednostrannost - vyváženost) či kauzami (Klekánice). Svými troškami do mlýna se snažím asi půl roku přispívat alespoň k dílčímu rozuzlení tohoto sporu i já: v poněkud obecnější rovině: o "rezultativnosti diskuse" - v podstatě bez ohlasu.
Dnes "prozměnu" připojuji příspěvky do mainstreamu kritiky, zaměřené na jednotlivosti, a to na dva z - podle mého názoru - prohřešků, kterých dnes proniklo do komentovaného zpravodajství BL povícero. Když jsou obecné odsudky tabu, pokusím se pouhé dva body probrat "hnidopišsky", filigránsky. Ale děsím se toho. Jsem si vědom, jak obtížné (a možná i nudné) je s každou z nich polemizovat (viz celostránkový inzerát SAZKY vůči pořadu v Klekánici). A kde je jistota, že nespáchám nějaký under- či overstatement, který kontraproduktivně vyvolá další únavné licitace, odvádějící pozornost od podstaty věci. A to je navíc pátek a "třináctého".
Považuji za nutné ještě jednou zopakovat, že mým cílem není na příkladu dvou kraťoučkých noticek denního komentovaného zpravodajství BL (právě v pátek, třináctého).znovu otevírat diskusi o věcné stránce obou témat. Přistupoval jsem k nim výhradně z metodického hlediska předpokladů vedení kvalitního společenského diskurzu, v podmínkách tak žádoucího zveřejňování všech redakci došlých příspěvků bez výjimky, bez předběžného redakčního výběru.
Tato linie je nesporně lákavá, zvláště vůči převážné části českých médií, které si svobodu tisku a slova vykládají jako svobodu svého posledního slova. Trvám však na tom, že bezbřehost výměny názorů nemá být samoúčelem. Česká společnost v současnosti trpí rozhádaností. V těchto dnech jsem si jinde poznamenal: Na jedné straně je otevřena přemíra otázek, na různých rovinách obecnosti, bez shody o prioritách, za značně rozháraných hodnotových měřítek. Na druhé straně nedůslednost a bezvýslednost debat umožňuje kdykoliv téměř kterýkoliv dosažený závěr zpochybnit, otázku znovu otevřít.
Ideálem by bylo sice připustit do diskuse každý hlas, ale současně zajistit myšlenkovou disciplinu, která povede k rezultativností diskusí. Zatím se mi v BL nezdá dostatečná stávající korekce až v následujících příspěvcích - v nichž často dochází k dalšímu rozptylu pozornosti. Totéž v omezené míře platí i o poznámkách redakce za zveřejněným článkem, pokud pro pochopitelný nedostatek času dojde ke "zkratu" na straně četby and/or vyjádření stanoviska. Takové problémy by se minimalizovaly, kdyby bylo zajištěno kvalitní zpravodajství (bez "komentaritidy") a poučené komentáře (bez "sklerotické fabulatitidy).
Mé pochybnosti o "detailistickém" přístupu k profesionálním prohřeškům médií se nerozptýlily. Neměli bychom se na ně omezovat. Zůstávám stoupencem racionálního projednání zásad (etických a jiných kodexů) a jejich "uvědomělého" uplatňování samotnými příslušníky sedmé velmoci. Lékařská komora vypracovala nový řád řešení stížností pacientů na své členy, jeho zkvalitnění a zrychlení. Co kdyby se (třeba) Syndikát novinářů také vydal tímto směrem v boji proti prohřeškům nejen etickým (rozuměj korupčním, konfliktů zájmů), ale i nedostatkům tak přízemně profesionálním, jako ve dvou rozebraných případech?
Jedním z řešení by byl (tiskový, internetový) vznik "arbitra" rozhodčího orgánu s přirozenou autoritou, jako byl kdysi pro literární svět Šaldův Zápisník. To ovšem nelze usnést a nadekretovat. Mám pocit, že se tímto směrem (s postupným vymezováním působnosti) ubírá nová Louč. Na takovou roli na specifickém poli novinářské etiky aspirují Britské listy a stále ještě mají šanci ji získat. Vlastní prohřešky proti profesionalitě ji však podkopávají.
Miloš Štěpánek
Ilustrace neprofesionalit - viz O rakouské blokádě hranic a O policejním násilí
O rakouské blokádě hranic
(příklad č. 1 k úvaze o Linii - Britských - listů)
"Komentaritida" ve zprávě
Člověk nemusí být zrovna pravidelný čtenář Britských listů (které sledují činnost veřejné ČT ostrým zrakem), aby měl závažné pochybnosti o kvalitě zpravodajské a publicistické činnosti ČT. Nicméně hned v první položce vychází komentované zpravodajství BL nekriticky právě z tohoto pramene.
- Bez zpochybňujícího "prý" se zde z ČT cituje, že ministr Gross "Naléhal na rakouského ministra vnitra, aby použil policejní jednotky proti pokojným ANTIjaderným demonstrantům. (tučné písmo u zpochybněného obratu MŠ) I kancléř Schűssel tvrdil z naší obrazovky, že se násilí prý dožadoval i premiér Zeman. Odkud se bere víra v opodstatněnost těchto tvrzení, pokud nejsou potvrzena či alespoň konfrontována s druhým pramenem? S písničkou S+Š "chybí mi ta jistota, že je to ta, nebo ta". Zápisy z mezinárodních jednání za zavřenými dveřmi se obvykle nezveřejňují. Citaci našich politiků stejné zprávy nepřinesly.
- Komentované zpravodajství BL obdobně bez zaváhání přijalo za bernou minci tvrzení, že Odpovědí mu bylo konstatování, že Rakousko neomezí ani trochu právo rakouských občanů na shromažďování a projevení názoru. V daném kontextu se tu (bez důkazu) podporuje dojem, že (na rozdíl od rakouských) představitelé ČR omezovat svobodu projevu a názoru chtějí. Ani slovo o tom, že s rakouské strany zdaleka nejde jen o spontánní projevy občanů (dovolím si dodat "údajně") vystrašených atomem, ale zejména o podporu činitelů samosprávy, spolkových zemí i centrální vlády, o čemž citovaná rakouská "odpověď" pomlčela. Naneštěstí si pamatuji podobnou odpověď vlády ČSR Itálii někdy z let 1946-7, když jsem jako středoškolák demonstroval před pražských zastupitelstvím za připojení Terstu k Jugoslávii.
Pro demokracii je extrémně důležité dodržování procedur. To platí i pro kontrolu atomových zařízení (i toho výzkumného, které pracuje v samotné Vídni). Protože EU svoji specifickou atomovou instituci nemá, platí na celém světě autorita Mezinárodní atomové agentury, která má své sídlo opravdu náhodou rovněž ve Vídni. Nejsou tedy rakouská prohlášení pokřik o "nedostatku informací" poněkud pokrytecká.
(Zde poruším svůj slib, neotevírat v komentáři další témata, ale v tomto případě se nemohu udržet. Této vládě se nekonsistentně vytýká, že jednání s Rakouskem zanedbala ze servility k EU, když ostatní "předvstupní" státy Visegradské skupiny bojkot Rakouska nepřistoupily. A současně se jí nepřestává vytýkat, že při přípravě ukončení bombardování Jugoslávie projevila s Řeckem nemístnou iniciativu. Jak zní to přísloví o psovi a holi?)
"Fabulatitida" v komentáří
je opravdu snad očividná, protože nic z níže citovaného nevyplývá z výše uvedeného (nekvalitního) zpravodajského základu. Proč diplomatickému diletantovi Grossovi musejí udílet lekce z demokracie zrovna rakouská černohnědá koalice xenofobních Svobodných a lidovců ústy rakouského ministra vnitra? Tedy oni nemusejí, ale možná se jim toho zachtělo. Komentátor si toto třeba myslí, ale dokázat se mu to nepodařilo. Není to pro Českou republiku ostuda? Není, je top spíše ostuda předpojatého komnentátora. A není to absurdní? Pokusil jsem se dokázat, že absurdní je komentář. (ŠOK). Pokud to není autorova zkratka, pak tento materiál v elitních Britských listech šokem pro mne je.
Miloš Štěpánek
Premiér (prý) PLNĚ podpořil zásah policie
V pátečním (13. 10) komentovaném zpravodajství BL je pod nadpisem (který uvádím zkráceně) materiál odlišného obsahu. Věřím, že nešlo o snahu vyrovnat rekord Lidových novin zaregistrovaný v premiérově sobotním (odmítnutém?) návrhu "konce války s novináři". (LN nad informací o premiérově snaze udržet Motejla v křesle ministra spravedlnosti umístily právě opačný nadpis). Bez velké píle lze nejen v LN najít takových případů přehršle. V pondělní celostránkové facsimilní replice se za svůj lapsus nejen neomluvily, ale nenalezly lepší výmluvu, než že "tenkrát nebyly ve škole" (pardón: na tiskové konferenci). Sebereflexe Britských listů ovšem bývá jiného ražení.
A z tohoto hlediska se zamýšlím jak BL prezentovaly přijetí policistů premiérem a policejním prezidentem.
a) Přečtěme si nejprve společně "sine ira et studio" reportování o oficiálním stanovisku k (nepřípustnému) chování policistů vůči zadrženým se zvláštní pozorností k zvýrazněným slovům.
Ke stížnostem na brutalitu policie na služebnách řekl policejní prezident, že evidují 60 podání, která si stěžují na postup policie. Označil je za nejasná, nekonkrétní a zprostředkovaná. "Nemohu vyloučit nějaké individuální excesy," řekl Kolář, odmítl ale, že by policisté na služebnách systematicky v chování vůči zadrženým porušovali zákony. Policejní ředitel to říkal v přítomnosti premiéra, a je si jistě vědom, že v polistopadovém období dlouhotrvající odpor veřejnosti k jakýmkoli mocenským orgánům nevedl do řad policistů jen samé andílky, tabulková místa pomáhá naplnit teprve v posledních dvou letech rostoucí nezaměstnanost.
Opravdu si někdo proti této faktografii protestuje. Opravdu si myslí, že s přihlédnutím k normám diplomatického a i parlamentního způsobu vyjadřování je v nadpisu obrat "PLNĚ podpořil" oprávněný? Může nějaký odpovědný politik být vůči "celému bezpečnostnímu sboru" kritičtější? Konečně zraněných mezi policisty nebylo zanedbatelně a že by je opravdu mělo na svědomí jen špatné velení?.
b) Zbývá tedy posoudit, zda se v obratu "PLNĚ podpořil" epiteton hodí na vágní spekulace o bretšnajdrování. Není pochyb o oprávněnosti zprávy, že premiér (a již dříve ministr vnitra) Odmítl "dezinformační kampaň" obviňující policii, že mezi demonstrující odpůrce MMF a SB nasadila své provokatéry, kteří v centru Prahy ničili výlohy obchodů.
Co by provokace mohla přinést? Čistě fabuluji: jen otřesení posic policie, ministra vnitra, vlády. Opravdu jsou v policii síly, které chtějí takovou destabilizaci mocenských složek, o které se zjara vedl spor mezi ústavními činiteli?
Kritizujeme vážné problémy České televize Brno
Stanovisko mediální skupiny iniciativy "Brno na přelomu století"
k situaci v ČT Brno
(Zpracováno pro Radu ČT a pro generálního ředitele ČT.)
(Kontaktní adresa: Zdeněk Plachý.
Celkový stav ČT Brno hodnotí mluvčí iniciativy a zástupci její mediální skupiny,
po více než půl roce intenzivního zkoumání a mapování, jako výrazně znepokojivý
a v mnoha ohledech alarmující. Problémy nachází zejména v dramaturgii literárně - dramatických pořadů, publicistiky a dokumentaristiky a nízké profesionální úrovni zpravodajství. Na iniciativu se rovněž obrátili bývalí i současní zaměstnanci ČT Brno s podněty upozorňujícími na možné nedostatky jak v řízení studia tak i jeho hospodaření.
1. Dramaturgie
Přestože televizní studio Brno funguje jako relativně samostatná správní a dramaturgická jednotka, která si může svobodně zvolit své programové priority, nemá vlastní výraznou dramaturgickou koncepci.
Jádro programové nabídky ČT Brno tvoří již celou řadu let stále dokola nasazované soutěžní pořady jako např. "AZ - kvíz" a "Pyramida". Tyto cykly měly svůj smysl v době vzniku, dnes mají již dávno za zenitem. Místo hledání nových neotřelých námětů v této oblasti (jestliže se již zdejší televizní studio tomuto typu pořadů tolik věnuje), nasazuje letos ČT Brno svůj pokus o "inovaci" v podobě naivně moralizujícího a pokleslého seriálu, "Barvál", připomínajícího svým stylem normalizační "Vlaštovky".
Dalším typem pořadů, jimiž na sebe ČT Brno již řadu let upozorňuje, jsou odbornou kritikou i kulturní veřejností povětšinou negativně přijímané detektivní seriály (Detektiv Tomsa, Hříšní lidé města brněnského). Tyto pořady patří přitom k nejnákladnějším projektům České televize a jako takové by měly být předmětem co nejotevřenější a nejkritičtější diskuse. Z těchto evidentních a mnohaletých uměleckých neúspěchů, ředitelem brněnského studia však paradoxně označovaných za tzv. "tutovky", zde po celá léta nikdo nevyvodil žádnou odpovědnost. Místo toho je navrhován do programového schématu příštího roku další detektivní seriál, tentokrát "z lázeňského prostředí". Soudíme, a nejsme sami, že jeho "Hříšní lidé města brněnského" jsou od dramaturgie, přes scénář, herecké výkony, až po režii, naprosto nezvládnutým pořadem. Jde sice o brněnskou ostudu, ale škodu celé ČT. A právě v tomto kontextu o to víc zdůrazňujeme, že je třeba si uvědomit, kolika pozoruhodnými literárně-dramatickými náměty tradiční i současná moravská literatura disponuje. Ale nejen to: je třeba přirozeně začít kontaktovat i mladé autory. K tomu je však zapotřebí mnohem více odvahy, námahy i odpovědnosti, což od současné dramaturgie literárně - dramatických formátů v Brně rozhodně nelze očekávat.
Po letech opakovaného nasazování se vyčerpaly i zpočátku přínosné publicistické pořady, jejichž nynější kvalita a mediální zajímavost rozhodně nevykazuje vzestupnou tendenci.
Vzhledem k tomu, že se brněnské vedení odvolává na nevstřícnost dramaturgické rady ČT vůči pořadům, navrhovaným ČT Brno, bylo by, v rámci objektivity, vhodné zjistit, zda-li existují připomínky k připravovanému schématu z hlediska dramaturgické priority brněnského studia.
Na neodpovědné vedení v oblasti dramaturgie v ČT Brno upozorňují i současní pracovníci studia. Jejich připomínky by se daly shrnout do následujících bodů:
1/ Nepochopitelné je dlouhodobé obsazení hlavních dramaturgických pravomocí ředitelem studia - Zdeňkem Drahošem. Vzniká tak systémově chybný dramaturgický režim, který se projevuje neprofesionálností, nahodilostí, neprůhledností (bez zřetelně deklarovaných kritérií) a v neposlední řadě nevkusem.
2/ Svévolným neakceptováním námětů bez udání jakéhokoliv vysvětlení. Vedení studia se bojí společensky závažných námětů, které by mohly vyvolat zdání nevůle politiků nebo otevřít skutečně bolavá témata současnosti. Důkazem je likvidace cyklu Česká klišé jednou větou bez dialogu s autory. Programová rada v Praze dala naopak jednoznačně za pravdu tvůrcům cyklu (Přemysl Rut a Břetislav Rychlík), ocenila originalitu námětu a zařadila cyklus znovu do schématu. Nepohodlné (tj. aktivní a kvalitní) náměty a jejich autory se vedení ČT Brno snaží diskreditovat a někdy i přímo ze studia vyštvat ( lze doložit porušování elementárních zásad pracovně - právních vztahů samotným ředitelem studia Zdeňkem Drahošem mimo půdu ČT).
3/ Vedení studia svoje dramaturgická rozhodnutí nekonzultuje s předkladateli projektů -
- ani s autory, ani s příslušnými dramaturgy. Na půdě brněnské televize se jednoduše nediskutuje o smyslu navržených námětů. Takovéto arogantní a pro autory ponižující mrhání lidským tvůrčím potenciálem pověsti brněnskému studiu ČT rovněž neprospívá.
4/ Špatná personální práce promítající se v nadměrné fluktuaci mladých talentovaných tvůrců. Měřítkem hodnocení práce tvůrčího člověka pak samozřejmě není výsledek jeho práce, ale pouze jeho devótnost k vedení studia.
5/ O dalším osudu zajímavých tvůrčích návrhů z Brna, které neprojdou sítem tajného schvalovacího režimu ředitele studia, se již nikdo nedoví.
Shrnutí
V nabídce ČT Brno chybí více odvážných dokumentů, intelektuálně náročnější projekty a hraná tvorba, které by soustavně reflektovaly kulturní hodnoty moravských regionů s obecnější platností. Takovýto typ pořadů by měl rovněž vytvářet důstojné tvůrčí příležitost pro zdejší talentované osobnosti.
Po jednáních s managementem v Praze i Brně jsme dospěli k závěru, že odpovědnost za současný stav ČT Brno nese ve velké míře právě současné vedení ČT Brno.
2. Problematické tvůrčí skupiny
A/ O doslova kritické situaci v redakci zpravodajství v ČT Brno svědčí přiložený dokument. ( příloha: Zpravodajství)
Z dokumentu vyplývá, že tato redakce má nečitelnou editoriální politiku, což se mj. projevuje v porušování objektivity a vyváženosti zpravodajství. Otázkou je, zda dokonce nedochází k uplatňování skryté reklamy.
B/ Za zcela nevyhovující a tristní lze považovat situaci ve tvůrčí skupině Levová - Souchop. Tato skupina má nezanedbatelný podíl na nedobré pověsti brněnského studia. Slabé detektivní seriály, režírované normalizačními režiséry (Jiří Sequens - autor seriálu Třicet případů majora Zemana, Václav Matějka apod.). Neochota a neschopnost navázat soustavnější kontakt s kulturní obcí, která je právě v Brně neobyčejně silně zastoupená, to jsou hlavní charakteristiky produkce této tvůrčí skupiny.
C/ Celá řada závažných a alarmujících problémů se objevuje i v redakci publicistiky
a dokumentaristiky.
Iniciativa byla upozorněna na to, že přestože se na každém kroku apeluje na maximální šetrnost, uskutečňuje se nákladné a neodůvodněné natáčení v zahraničí. Přičemž výsledky z těchto cest jsou přinejmenším sporné. Jakým přínosem byly letošní výjezdy do Mexika, Sicílie, Německa, Polska, několikrát do Rakouska, v nedávné době USA, Thajska, několikrát do Francie, Portugalska, Izraele? Neobvyklá je i praxe vedoucího skupiny - producenta Karla Fuksy, který sám režíruje desítky pořadů ročně, což nedělá žádný producent v celé ČT. Je-li tomu tak, zůstává otázkou kolik času zbývá na aktivní vedení skupiny, její vyprofilování a komunikaci uvnitř ní?
3) Hospodaření
Kreditu brněnského studia rozhodně neprospívají pochybnosti zaměstnanců o korektnosti hospodaření (viz příloha Hospodaření). Byli bychom upřímně rádi, kdyby se většina z našich podnětů k přešetření hospodaření v ČT Brno ukázala jako neodůvodněná. Nechceme se však v demokratické společnosti vzdát práva upozornit na jakýkoli společenský nešvar.
Shrneme-li výše uvedené argumenty můžeme konstatovat, že klíčovým problémem ČT Brno je jeho systémové fungování.
Nazvěme problém pracovně "provinčním" syndromem: managmentu chybí ekvivalent místní dozorčí rady, který by včas zabrzdil projevy klientelismu, rodinkaření a "privatizace" média veřejné služby.
Všechny naše podněty by měli směřovat k iniciování široké diskuse mezi kulturní obcí o dramaturgickém profilu a směřování ČT Brno.
Za iniciativu Brno na přelomu století - mluvčí:
Martin Dohnal, Jan Šabata, Zdenek Plachý a Miroslav Balaštík
V Brně dne 16. 10. 2000
Krádeže
Důkazem toho, že se mezi námi pohybují lidé nevšedně originální jsou na jedné straně například respektovaní držitelé Nobelových cen, na straně druhé zloději. Trojice lupičů včera obrala dva švýcarské kurýry o dvě stě dvacet tisíc dolarů tak, že předstírali, že patří k policistům, kteří poblíž místa loupeže dohlíželi na bezpečí britské královny.
Zloději si na džíp se zásilkou valut pro Milánské banky počkali v tmavé Alfě Romeo, která jako by z oka vypadla vozům, kterými jezdí italští policisté.
Než se kurýři vzpamatovali Alfa s blikající houkačkou byla pryč i s dolary. V tomto případě spočívá originalita zlodějů ve způsobu, kterým kradli. Jindy překvapí předmět krádeže.
Společnosti Ostravské vodovody a kanalizace byla v noci na středu ukradena voda. Údajně pět a půl miliónu litrů. Neznámý pachatel jednoduše pitnou vodou naplnil rybník. Stačilo mu k tomu povolit ventil výpusti kalníku. Vodohospodářům bylo vše jasné, když při hledání příčiny zvýšeného odběru v jednom z potrubních převaděčů spatřili zmíněný rybník nápadný pozoruhodně čistou vodou. Odhadli, že cena rybníku přes noc stoupla o sto tisíc korun.
Zmíněné příběhy určitě nejsou hlavní zprávou dne, tou se u nás stala dohoda dvou nejsilnějších stran o státním rozpočtu. Podle představitele strany vládní nám domluvený rozpočet zajistí hospodářstký růst, podle představitele partnerské strany opoziční to ale není rozpočet geniální. Ani být nemůže.
S financemi je tomu v tomto případě jako s tou ukradenou vodou. Víme, kde je hledat. Co se občanům odčerpá na daních, objeví se v rozpočtových výdajích. Budeme mít své peníze ve státní kase jako na dlani. Jako vodohospodáři ten rybník, ve kterém se záhy začnou prohánět kapři a štiky. Ve státním rozpočtu pak státní úředníci - jako ryby ve vodě.
Vysílá se v pátek 20. října 2000