Co je nového v České republice

Žíly v čele. Žíly v rukou.
V čele dřímou. V dlani tlukou.
Ryby krve v síti zmatku.

Žíly tápou. Stonky slepé.
Kotník bolí. Někdo klepe
Prstů pět chce na památku.

Tepny, žíly. Sněti smutné.
Jednu z nich si někdo utne.
Možná že ji zahodí.

Žíly čela. Vrásky tváře.
Snítky. Smrti do herbáře.
Rybky zbylé na lodi.

(Bohuslav Reynek)

Drobný příběh že života: Zastávka tramvaje. Vedle stojící dívka se zdravila s nějakými kluky: "Ahoj, co tu děláte?" - "Jdeme lepit plakáty." - "Jaký?" - "Tady, podívej se." (Dali ji jeden, byly tam výzvy k akcím proti MMF.) Moc ji to nezaujalo, plakát srolovala, hodila do koše a nastoupila do tramvaje. Starší kultivovaně vyhlížející pár (většina lidí na zastávce se vracela z opery) ji pozoroval: "Neměla ho házet do koše. Tam k ničemu není. Vem ho, ať jsme informováni." Tak ho pan v divadelním obleku vylovil a vzal sebou. Je to hloupost, ale docela mě to pobavilo.

Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a  českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný.)

Výběr textů z posledních dní:

Jaroslav Plesl

Je s podivem, že ČT pustila na obrazovku zprávu založenou na tvrzení časopisu, který se pro svá obvinění vůbec nenamáhal odvolat se na nějaký konkrétní, byť třeba nejmenovaný zdroj. Měla-li tedy ČT o něčem informovat, pak o tom, že obvinění vznesená Respektem stojí na vodě. Možná se nakonec ukáže, že měl Respekt pravdu. Je však jednoznačné, že reportéři tohoto magazínu porušili elementární pravidla novinářské práce: neuvedli ANI JEDINÝ ZDROJ. ČT však jejich dílo zcela nekriticky převzala.

Na celé věci je dále zarážející, že v úterním Tady a teď se reportéři Hana Vítková a Martin Schmarz problémem opět zabývali, nicméně celou zprávu založili zase jen na svědectví reportérů Respektu Jindřicha Šídla a Jaroslava Spurného. To je přístup naprosto nehorázný! Ve zpravodajské relaci Události přitom ten samý večer (tj. 19.září 2000) vystupoval v jednom spotu americký velvyslanec v ČR pan Shattuck. Proč se ho Česká televize nezeptala na to, zda českou diplomacii před panem Milanem Jedličkou varoval (což ve svém článku tvrdí Respekt), toť tajemství, na které nám může odpovědět jen sám velký Bohumil Klepetko. Ať se ho tedy Rada ČT brzy zeptá.

A dále: proč ČT neustále dělá reklamu jen týdeníku Respekt? Má s ním snad redakce zpravodajství nějakou písemnou dohodu? Jako reportéra konkurenčního týdeníku EURO mě to docela zajímá. Když jsme před časem v Euru otiskli rozhovor s bývalým ředitelem Škody Plzeň Soudkem, který tvrdil, že dával peníze na uplácení poslanců, ČT si toho ani nevšimla. Proč? I to ví jen Bohumil Klepetko. Takhle se televizní zprávy nedělají.

Poznámka JČ: Ve včerejším Právu odmítl Jedlička veškerá obvinění, konstatoval, že prý má čistý trestní rejstřík a že bude žalovat nejen Respekt, ale i všechny americké a české instituce, které se podílely na diskreditaci jeho osoby. Vyjádřil se, že spiknutí pochází zřejmě z Pražského hradu:že prý je to spiknutí, jak zabránit "nepohodlným lidem ve vládě", aby získali v USA určité styky. Václav Havel toto obvinění odmítl a uvedl prostřednictvím mluvčího, že je zjevné, že Jedlička "má špatné svědomí".

Milan Šmíd

Nejsem si jist, zda Jana Ciglerová v Lidových novinách 19.září správně citovala ředitele ČSOB Pavla Kavánka, který o firmách z bývalého hájemství IPB údajně řekl, že se chovají jako "divocí koně, kteří v současné době cválají bez otěže vlastní cestou."

V jiných novinách (Euro č.38, 19.září) jsem se dočetl, že Kavánek prohlásil: "Existující bílí koně se utrhli a cválají teď vlastní cestou", což podle mého názoru mnohem lépe vystihuje skutečnost, že jde o tzv. bílé koně, nikoli o koně divoké.

Neboť čím jsou vlastně takoví lidé jako Ivan Zach, který dnes údajně vlastní společnost Domeana a činí si nárok na TV Prima? Stačí se podívat do obchodněrejstříkové minulosti Ivana Zacha, aby bylo zcela jasné, že se motal vždycky tam, kde ho "hoši z IPB" potřebovali, včetně kontroverzních privatizací Karlovarského porcelánu nebo novoborského Crystalexu.

A já jsem - na rozdíl od Jany Ciglerové - porozuměl Kavánkovu poselství takto: pupeční šnůra úvěrových privilegií, která propojovala centrálu IPB s jejich bílými koňmi v jednotlivých společnost holdingu se převzetím IPB do vlastnictví ČSOB přetrhaly. Tito bílí koně jsou teď bez otěží a bez opratí a musejí se dnes postarat sami o sebe tam, kde se v okamžku pádu IPB ocitli a každý z nich se snaží zachránit a urvat pro sebe, co se dá.

Ivan Zach to zkouší s Domeanou, o které někdejší tisková mluvčí Barbora Tachecí tak přesvědčivě prohlašovala, že je plně pod kontrolou banky IPB, a že IPB v Domeaně TV Primu jenom "dočasně zaparkuje" do doby, než si vytvoří novou strukturu svého investičního holdingu.

Dnes se Ivan Zach tváří, jakoby Domeana byla zcela samostatným subjektem bez jakýchkoli závazků ve vlastnictví GES Holdingu. Proti tomu se brání ČSOB smlouvou z roku 1995, podle níž Domeana dostala nikoli vlastnická práva, ale pouze právo spravovat přímé i nepřímé majetkové účasti banky - tehdy IPB, dnes ČSOB.

Vedle TV Prima se tady vede boj hlavně o IPB Pojišťovnu a Českomoravský penzijní fond, ale protože rozřešení všech těchto sporů soudní cestou nějakou dobu potrvá, zdá se mi, jakoby se ČSOB snažila urychlit celou věc a napadnout slabé místo protivníka alespoň ve věci TV Prima .

Podle toho, co se dozvídám z médií, ČSOB se zřejmě snaží využít zákona č.468/1991 a jeho paragrafů o nepřevoditelnosti licence, přičemž jí do karet hraje současné správní řízení, které Rada ČR pro R a TV vysílání zavedla proti FTV Premiéra právě kvůli nejasným a netransparentním vlastnickým poměrům jejích majitelů..

Ivan Zach ovšem také nezahálí. Snaží se prosadit do vedení TV Prima své lidi, kteří by nasměrovali toky peněz tak, aby dluhy zůstaly servisním organizacím a bance (zadluženou servisní společnost Premiéra TV a.s. prý už poslal do konkurzu), a zisky zůstávaly u držitele licence FTV Premiéra, kterou Domeana zatím stoprocentně ovládá.

Je tu ovšem jeden háček. Kdyby se přišlo na to, že provozovatel vysílání FTV Premiéra porušil zákon 468/1991 - například tím, že licence byla neuatorizovaně převedena na jiný subjekt, nebo že zde byly provedeny změny, o kterých nebyla Rada předem informována, mohla by FTV Premiéra o licenci pro vysílání TV Prima přijít, čímž by její hodnota pro Domeanu klesla na nulu.

Problém je v tom, že Rada se až dosud v podobných situacích stavěla do pozice mrtvého brouka. Zaštítěna obecností zákona a jedním precedenčním judikátem se celou dobu tvářila, jakoby ji zajímaly jen poměry u držitele licence (zde FTV Premiéra) a nikoli u společností, které tohoto držitele licence vlastní či ovládají (zde Domeana). Takže jsem velice zvědav na to, jak to všechno dopadne.

Ti, kteří mají zájem o informace, jak Rada převedla stoprocentní účast IPB v FTV Premiéra na a.s. Domeana, si mohou nalistovat na http://www.rrtv.cz poslední výroční zprávu Rady za rok 1999, kapitolu II.2.3., str.55.

V této souvislosti mne napadá, že i Jiří Šmejc z MEF Holding, který půjčil Železnému peníze na novou Novu, může být také takovým bílým koněm, který se teď bez opratí musí snažit sám za sebe. U něho si však nejsem zcela jist, zda není zapřáhnut ještě do nějakého jiného kočáru.

Situaci, kdy MEF Holding se přihlásil do licenčního řízení Bulharsku o frekvence, na kterých se až dosud retransloval ruský program (cca 65% pokrytí), se dá vysvětlit dvojím způsobem:

Tento článek Andrease Beckmanna vyšel v angličtině v aktuálním vydání časopisu Central Europe Review.

Měla to být příležitost k hrdosti.

Když se začalo v roce 1995 vyjednávat se Světovou bankou a Mezinárodním měnovým fondem o tom, že by se mohl jejich společný summit konat v Praze, Česká republika byla ještě mezi postkomunistickými zeměmi hvězdou. Možnost přivítat činitele dvou ctihodných světových institucí byla považována za symbol toho, jak daleko to Česká republika dotáhla na cestě od komunismu k prosperitě.

To bylo tehdy. Teď je to jiné.

Od té doby, co byla v roce 1996 uzavřena dohoda, že se v Praze bude konat tento summit, ukázalo se, že je "tygří ekonomika ve střední Evropě" jen z papíru. A i Světová banka a Mezinárodní měnový fond se dostaly do obtížné situace poté, co reagovaly nekompetentně na finanční krizi v  Asii a na rostoucí protesty proti globalizaci.

A co se týče samotné vrcholné schůzky, Češi přišli o svůj samolibý úsměv. Vyhlídky na to, že vznikne Seatle II, III nebo IV (podle toho, co počítáte), způsobují, že celá záležitost vypadá spíš jako noční můra než jako záminka otevřít šampaňské. Nervozita se šíří nejen mezi činiteli vlády a bank, v policii a mezi šéfy poboček restaurace McDonald, ale také, jak se zdá, i mezi mnohými normálními českými občany.

Noční můra ostrých pouličních bitek mezi policií a hordami demonstrantů zastínila veškerou vážnější debatu o globalizaci, která naplňovaa český tisk během srpnové okurkové sezóny. Podle zpráv se má v Praze sejít 15 000 - 50 000 demonstrantů a alespoň 10 000 jich má být ze zahraničí.

Vyhlídky na to, že by se do ulic mohly vydat desetitisíce osob, jsou znepokojující pro obyvatelstvo i tisk, které (deset let po sametové revoluci!) stále považují pouliční demonstrace za něco velmi blízkého terorismu. Portréty těchto očekávaných 50 000 demonstrantů, líčených v českých novinách a televizních stanicích jako osoby nemyté a nečesané, jako násilné vrhače kamení, vyvolaly v celé zemi v této věci intenzivní hysterii.

Podle pražského primátora Jana Kasla mezi jinými byla techno party, která zahltila začátkem srpna malou vesnici v jižních Čechách a kterou navštívilo několik tisíc právě takovýchto nemytých a nečesaných mladých lidí, jasnou ukázkou toho, co brzo čeká hlavní město Prahu ve velkém měřítku.

Denní zpravodajství podrobně sledovalo rigorózní přípravy na vlnu demonstrantů: 11 000 policistů bylo zmobilizováno, byly nakoupeny nové zásoby slzného plynu, počet sanitek byl zdvojnásoben, byly připraveny postele v nemocnicích. Městská správa prý také připravila asi 150 lůžek pro ubytování obyvatel, jejichž byty budou možná v pouličních bitkách poškozeny.

Zdeněk Hrubý, jemuž vláda svěřila dohled nad přípravami vrcholné schůzky, nakonec obvinil ministerstvo vnitra z šíření hysterie, poté co doporučilo, aby se lidi zásobili potravinami a pokud možno po dobu vrcholné schůzky opustili Prahu.

Vzhledem k tomu, že se vrcholná schůzka zdá proměňovat stále více v noční můru než v sen, jaký se původně čekal, pozornost se soustředila na to, jaké finanční výhody může tato akce přinést.

Zvýšená policejní přítomnost a další neočekávané přípravy znamenaly, že náklady na organizaci schůzky překročily miliardu českých korun. Kromě toho stála adaptace bývalého komunistického "Paláce kultury" , kde se dříve konaly sjezdy komunistické strany, na vhodnou budovu pro setkání bankéřů, přibližně 2,8 miliardy korun. Celkem bude celá legrace stát přibližně 4 miliardy korun.

Studie, kterou vypracovala poradenská firma Deloitte and Touche očekává, že z vrcholné schůzku připlyne Praze a České republice asi 1,1 - 3,3 miliardy korn. Očekává se, že během následujících pěti let připlyne dalších cca 7,8 - 17,1 miliard korun formou investic. Ministr financí Pavel Mertlík a předseda České národní banky Josef Tošovský chtějí využít setkání bankéřů jako šanci předvést potenciálním investorům svou zemi.

Pro město Prahu je vrcholná schůzka dobrou příležitostí, jak zvýšit příjmy z turistiky. Návštěvy Prahy, které České republice vydělávají zdaleka nejvíce turistických dolarů, se za poslední dva roky už výrazněji nezvyšují a zdá se, že jejich počet bude klesat. Vedoucí představitelé města doufali, že při příležitosti vrcholné schůzku navštíví lukrativně Prahu mnoho lidí, kteří by tam jinak necestovali.

Jestli povede vrcholná schůzka Světové banky a Mezinárodního měnového fondu v Praze skutečně k novým investicím pro Českou republiku a promění Prahy v kongresovou Mekku, to samozřejmě bude záležet na tom, jestli tisíce delegátů v podnikatelských oblecích odjedou z města s pozitivními vzpomínkami. Pokud nikoliv, marketingové cvičení by mohlo být kontraproduktivní. Aby to dopadlo dobře, české ministerstvo financí připravilo zvláštní kursy a poradenství o zdvořilosti a osobní hygieně pro stovky mladých lidí, kteří budou při akcích fungovat jako pořadatelé.

Bude to stačit? Pokud vím, nikdo se nepokusil přesvědčit pražské taxíkáře, aby se nepokoušel své bohaté zákazníky okrást, ani nikdo nevyučoval podmračené prodavačky v pražských obchodech, aby se chovaly vstřícněji.

Češi doufají, že to dobře dopadne. V současnosti by to znamenalo aspoň to, že by si mohli po odjezdu posledních bankéřů i dlouhovlasatců zhluboka oddechnout.

Zhodnocení toho, jak v minulých dnech psal britský tisk o střední Evropě, napsal původně v angličtině pro časopis Central Europe Review Oliver Craske.

Z toho, jak málo o tom psal britský tisk, byste to asi nepoznali, ale je pravděpodobné, že nejvýznamnější evropskou událostí minulých dní bylo rozhodnutí 14 vlád Evropské unie ukončit sankce, které uvalily před několika měsíci na Rakousko poté, co vstoupila extrémně pravicová Strana svobodných do rakouské vládní koalice. Rozhodnutí zrušit sankce následovalo po doporučení tří "moudrých mužů", nezávislé komise, která zjistila, že Rakousko zachází s menšinami "daleko lépe než mnoho jiných členských zemí EU" a že sankce vyvolávají v Rakousku kontraproduktivní nacionalistickou reakci.

Rozhodnutí zrušit sankce bylo charakterizováno jako "kapitulace" v deníku Independent (13. září), jako "trapný ústup" a "podstatné vítězství pro Vídeň", jak napsal Daily Telegraph (také 13. září). Economist 16. září konstatoval, že by "bylo dobře, kdyby vlády zemí Evropské unie trochu více respektovaly voliče. Voliči by bývali neposkytli moc Straně svobodných, kdyby jim řádně sloužily jejich tradiční strany." Velký význam zrušení sankcí EU proti Rakousku však spočívá v tom, že to trochu víc uvolňuje prostor pro rozšíření Evropské unie směrem na východ.

Komise tří moudrých mužů, jejíž předsedou je bývalý finský prezident Marti Ahtisaari, založila Evropská unie letos v červenci. Úkolem komise bylo prozkoumat, jak to vypadá v  Rakousku s dodržováním občanských práv a jak je podstata Strany svobodných. Široce to bylo interpretováno jako pokus EU najít řešení bez ztráty tváře - EU se chtěla dostat ze stále nepříjemnější slepé uličky. Hrozilo, že dojde k narušení procesu rozšiřování Evropské unie. EU si taky přála ovlivnit dánské referendum o euru, které se má konat 28. září. Právě proto také vydala své rozhodnutí "rada moudrých" velmi rychle.

Musíme si ale uvědomit, že další etapy blokující taktiky ze strany Rakouska teprve přijdou. Zaprvé, britský tisk si povšiml, že zpráva vyvážila svůj verdikt ostrou kritikou Strany svobodných za to, že vyvolává "xenofobní emoce" a "trivializuje historii" nacistické éry v Rakousku. Vedoucí představitelé EU, kteří se spálili, se už ale těžko odváží uvalovat na Rakousko další tresty, vzhledem k tomu, že se blíží znepokojující možnost, že letos v zimě se do vlády v Itálii dostane tamější extrémně pravicová Nacionální aliance. Ale je možné, že bude stačit jediný Haiderův provokativní projev, aby se celá otázka znovu vrátila na přetřes.

Kromě toho existuje ještě možnost, že bezjaderné Rakousko bude blokovat vstup České republiky do Evropské unie kvůli námitkám proti české jaderné elektrárně Temelín, která má být brzo uvedena v provoz jen padesát kilometrů od rakouské hranice. Týdeník Economist nedávno poznamenal (2. září), že "vztahy mezi Rakouskem a jeho českými sousedy na severu .. jsou poslední dobou chladné, protože se Češi rozhodli, podle většiny Rakušanů trochu přeochotně, tancovat podle melodie 14 členských zemí Evropské unie, které více méně ostrakizovaly Vídeň."

Význam těchto událostí byl poněkud pohřben pod jinými zprávami v britském tisku, jemuž minulý týden dominovala dvě témata: vojenská operace, která se konala 10.září a jejímž účelem bylo zachránit šest britských vojáků, zadržovaných v Sierra Leone; akce se považuje za úspěch, přestože jeden Brit přišel o život; a celý týden trvající benzínové blokády, jejichž cílem bylo vymoci si snížení daní z benzínu, a které celou zemi téměř úplně ochromily.

Tato témata neměla příliš mnoho společného se střední Evropou, i když pokud se podíváme pod povrch, najdeme i tentokrát, významy, které jsou relevantní pro střední Evropu.

Chudý příbuzný

Pro deník Times (13. září) byla operace v Sierra Leone protikladem problémům, které zažívá německá armáda, která se v důsledku nedostatečných zdrojů a demoralizace stává "chudým příbuzným NATO". Dopisovatel deníku Times Roger z Německa Roger Boyes sice uznal, že německá armáda hraje důležitou roli v Kosovu, ale přirovnal ji kriticky k armádě britské (která sama byla kritizována pro nedostatek financí během kosovského konfliktu). "Na samotnou představu, že by byla německá armáda schopna zorganizovat takovouto záchrannou akci v Sierra Leone reagují vojenští odborníci úsměvy a pocitem trapnosti."

Boyes charakterizoval nedávné reformy armády, které provádí kancléř Schroeder, jako "nedovařené", protože se pokoušejí proměnit německou armádu v profesionální moderní jednotky a chtějí financovat velké armádní projekty, přičemž však jsou zároveň omezovány vojenské výdaje. Boyes poznamenal, že zatím je Schroeder "teflonovým kancléřem" (žádný skandál na něm dosud neulpěl), ale uvažoval, zda jeho politika vůči armádě může vést k problémům.

Pražské přípravy

Náhlá krize ohledně pohonných paliv ilustruje, že je aktuálnost hospodářských a finančních otázek nejméně celoevropská, ne-li globální, a že v tomto případě Evropa stále více znamená západ i východ. Globalizace je nyní v České republice velmi citlivým tématem, neboť se Praha připravuje na vrcholnou schůzku Mezinárodního měnového fondu a Světové banky a n očekávané velké demonstrace.

Zpráva, zveřejněná 24. srpna v deníku Guardian, (zde v BL) informovala, že činitelé britských zvláštních jednotek Special Branch před vrcholnou schůzkou jednali se svými českými protějšky. Českou policii cvičila také FBI a konzultován byl i Interpol. Mezitím najímají nemocnice další zaměstnance a zásobují se léky a "restaurace rychlého občerstvení objednaly už náhradní skla do výkladních skříní, protože vědí, že je asi budou potřebovat."

Přípravy od demonstrantů byly, jak se zdá, také důkladné. Guardian našel na internetových stránkách některých aktivistů "informace, jak říct česky fráze jako´Ty fašistické prase!´anebo ´Kde je nejbližší McDonald?´"

Očekává se, že během vrcholné schůzky dojde k násilnostem, protože má přijet 15 000 - 50 000 ortodoxních protiglobalizačních aktivistů a alespoň někteří z nich chtějí porušovat veřejný pořádek. Britský tisk se shodl v názoru, že vládne znepokojení, jestli se české policii podaří situaci zvládnout, "Křivolaké uličky a skryté dvory, které přitahují miliony turistů, jsou pro policejní práci noční můrou," napsal Julius Strauss v deníku Daily Telegraph (12. září). "Daleko menší protesty vyvolaly v Praze chaos, a policie byla obviňována, že buď zůstala v nečinnosti anebo že reagovala příliš tvrdě."

"Policie bude ozbrojena slzným plynem, vodními děly a ostrou municí," poznamenal Justin Huggler v deníku Independent (13. září). "Ale jejich zbraně nebudou nabité. Pistole CZ-82 české výroby jsou tak nebezpečné, že před dvěma lety, když jednomu policistovi pistole upadla, zastřelilo to kolemjdoucího chodce." Independent také citoval policejní mluvčí, která konstatovala, že bude policie dodržovat politiku "maximální tolerance", aby nedošlo k opakování násilností ze Seattle z listopadu 1999.

Ivan Sosna

Koukám a nečtu

Nečtu - nemyslím - věřím

A tak se probojováváme životem s předžvýkanými zestručněnými informacemi, z nichž se sice dozvídáme, co kdo řekl a udělal, ale už mnohem méně o okolnostech, zdrojích problému a možných důsledcích a případně o alternativních názorech.

Že to šetří cenný čas, který každý normální člověk potřebuje na práci, na zajištění živobytí, na to, aby "žil"? Taky to ale vede ke ztrátě vlastního uvažování, analytické schopnosti, obezřetnosti, určité potřebné skepse. Vede to ke snadnému přijímání servírovaného a tedy i ke snadné manipulovatelnosti. "V televizi říkali", "v novinách včera psali" - vyploďte sebeprůhlednější mystifikaci a uvidíte, kolik lidí na ni skočí (samozřejmě taky proto, že čtou narychlo, "nepořádně", fixují si třeba jen titulek, atd.). O tom, že slabý čtenář je i největším důvěřivcem, existují jistě i odborné studie.

Parodie na analýzu?

Neuspěl Prostor ani Hvížďala

Bylo velice zajímavé sledovat několik nedávných článků Karla Hvížďaly (většinou tuším v MFD), vycházejících z jemu tak dobře známé německé reality. Úspěch a náklad týdeníku Der Spiegel, vyznačujícího se mj. i kvalitními, pracnými a analytickými články, je v podmínkách našeho malého trhu zjevně nemyslitelný. Naše specifika asi nedocenil či neodhadl ani sám Hvížďala, když před lety zakládal časopis TÝDEN, v původní představě právě takový seriozní zpravodajský týdeník s množstvím kvalitních ponorů pod povrch věcí a událostí. Jistě si představoval, že vše půjde lépe a jinak, než jak se historie časopisu vyvinula. Obávám se ale, že ani dnes ještě doba hladu po analýzách nenastala.

Proto zaslouží poděkování každý, kdo věcné a přitom delší texty jen neseškrtá či neodmítne, nýbrž alespoň občas uveřejní. Získává tak zásluhy o naše myšlenkové nekrnění.

Internet jen pro blby?

Dost dobře to nechápu. Je snad internet převážně pro povrchní hlupce? Není přece žádný problém zajímavý text si stáhnout a přečíst dodatečně v klidu. Nemusím tak schovávat stoh nedočtených nebo nevystříhaných novin a časopisů, výstřižky nalepovat a třídit, s článkem můžu dál textově pracovat. Počítači délka článku nevadí, a je-li zajímavý, proč by měla mně?

Problém je snad právě spíš v tom "zajímavý" než "dlouhý". Zřejmě bude chtít internetové psaní trochu pozměněný styl - razantní poutavé titulky, rozdělení do kratších úseků se zvýrazněnou dílčí otázkou na začátku a živým vtipným shrnutím na konci, nepříliš dlouhé a košaté věty, příklady, samozřejmě i schémata, grafy a podobné prvky. A odkazy, samozřejmě! (Uvažuji jen tak zběžně, někdo, kdo se takovou tématikou živí, by jistě přišel na další prvky a dokázal by "strategii internetového psaní" podat pregnantně.)

Podle právě nadhozených zásad je i tento můj text nepříliš dobrý: hlavní titulek chce být zajímavý, ale je moc dlouhý, pokusil jsem se sice - poněkud násilně - o lákavé mezititulky, ale není to ono, nedal jsem si práci s čísly a více konkrétními příklady (píšu to zadarmo v čase, za nějž mě nikdo neplatí), věty jsou příliš rozvité a dlouhé...

Jsem moc ukecaný?

Proč toto všechno píšu? Jednak proto, abych hájil třeba i delší ale kvalitní texty o něčem, jednak jako diskusní příspěvek na téma internetové psaní.

Marek Houša

Pokud tu knihu neznáte, jak to, ze jste se nezeptal, co jsou ty čtyři důvody?

Zde jsou:

Realita musí být v televizi deformována, aby vůbec byla zobrazitelná a aby nebyla nudná Obsahová omezenost televizního vysílání je určována technickými faktory. Některé situace (především vztahy) nemůže televize zachytit v celé šíři nebo vůbec, jiné dokáže vystihnout výborně (konflikt, rvačka). Nejpůsobivěji totiž přenáší jednoznačné informace, které se odehrávají v krátkém časovém rámci. A diváci sledují především ty pořady, které na ně nejvíce zapůsobí. Proto musí být realita zjednodušována a materiál se před odvysíláním ještě technicky upravuje, aby udržel divákovu pozornost. Televizí zprostředkovaná "zkušenost" je velmi omezená, přesto v divákovi budí falešný dojem úplné zkušenosti

Industrializace a s ní související rozvoj médií z lidí dělá pouhé pozorovatele světa. Musíme média intenzivně sledovat, protože musíme znát více než je třeba proto, abychom obstáli, ale nemáme čas a finanční možnosti poznávat sami. Jako nejpohodlnější sdělovací prostředek oblíbený u nejširší vrstvy lidí se prosadila televize. Protože je její sledování pohodlné ( a návykové) stává se televize nejoblíbenějším hlavním zprostředkovatelem informací - zkušeností. Ale kvůli omezenému informačnímu poli, které je televize schopna předat ztrácíme schopnost rozpoznat co je skutečné, co je smyšlené. Co nás ohrožuje, co nám prospívá. Riziko poškození tělesného zdraví diváka

Sledování televizního obrazu vyvolává u diváka nežádoucí neurofyziologické reakce. Mimo jiné tyto reakce vedou k přijímaní obrazů, které nám vnucuje někdo zvenčí. To podporuje růst akceptace autokratického způsobu vlády. Centralizace moci prostřednictvím televize

Televize se snaží motivovat lidi ke spotřebnímu chování, protože to akceleruje její další rozvoj.

Není náhoda, že televizi ovládá určitý typ lidí a že jejím prostřednictvím může ovlivňovat chod společnosti jen pár největších společností. Muselo k tomu dojít - působením technických a ekonomických vlivů. Volně podle knihy "Jerry Mander: Čtyři důvody pro zrušení televize, Doplněk, Brno 2000".

Marek Houša

Praha 20. září 2000 - Po dvou dnech testování dnes začal na internetové adrese www.interview21.cz ostrý provoz nového internetového deníku pro ekonomiku a politiku - "Interview 21". Šéfredaktorkou je Jana Bobošíková, bývalá moderátorka ČT. Kromě původních i agenturních informací, deník přináší každodenní přehledy českého i světového tisku, monitoring aktuálních rozhodnutí parlamentu, vlády a ČNB. Z hlediska dopadů do mezinárodního podnikatelského prostředí je důležité, že podstatné informace jsou poskytovány i v angličtině.

Obsah informačního serveru zpestřuje každodenní on-line moderovaná konference s klíčovými osobnostmi ekonomického a politického života. Deník existuje samostatně, pouze v elektronické podobě. Navíc je prvním elektronickým periodikem s plnohodnotnou akreditací v Parlamentu ČR. Vydavateli a majiteli tohoto nového, čistě českého, internetového deníku jsou Jana a Pavel Bobošíkovi, kteří celý projekt financují z vlastních zdrojů.

"Naše informace pro strategické rozhodování budou vždy založeny na úctě k faktům," uvedla Jana Bobošíková o svém novém projektu. Pozvání k on-line moderované konferenci "Interview21" již přijali, a s návštěvníky deníku již hovořili, náměstek ministra financí Jan Mládek a předseda ČMKOS Richard Falbr.

Bobošíková ocenila pozornost, kterou jejímu novému deníku věnovali kolegové z Britských listů, dalšího významného internetového periodika, které v Glasgowě vydává Jan Čulík. Ten o "Interview 21" prohlásil: "Vypadá to dobře. Je vidět, že to není žádná amatérská stránka bez peněz, jako Britské listy, ale že je to zcela seriózní business proposal."

Kontakt:
Donath-Burson-Marsteller
Michal Donath
Tel.: 02/2421 1220
Fax: 02/2421 1620
GSM: 0602 222 128
michal_donath@cz.bm.com

Poznámka JČ: Celé znění dopisu Jana Čulíka Janě Bobošíkové, z něhož cituje výše uvedená tisková zpráva, však bylo:

Paní Bobošíková,

vypadá to dobře. Jenže ta vaše původní formulace, to byla skutečně chyba. Byla byste ochotna Britským listům sdělit, kdo to financuje a jaké máte s tím plány? Je vidět, že to není žádná amatérská stránka bez peněz, jako Britské listy, ale že je to zcela seriózní business proposal. Pak ale vzniká otázka: je to skutečně finančně realizovatelné? Na základě jakých investic to děláte? A jak dlouho vás bude investor podporovat, než to bude profitabilní?

Přiznávám, že jsou to otázky dost na tělo, v ČR se málokdy hovoří o tom, kdo jaké médium vlastní. Myslím ale, že by velmi podpořilo autoritativnost vašich stránek, kdybyste tohle vysvětlila.

Což se výše uvedeným tiskovým prohlášením zjevně stalo - i když zatím nevíme, kdy investoři očekávají, že se nový server stane profitabilním a pokud nikoliv, zda ho hodlají financovat trvale bez ohledu na jeho ziskovost.