Co je nového v České republice

Samota oken. Samota dveří.
Dveře jsou ve tmě. V okně se šeří.
Dveře zvou čelo. Šeptá stín v keři.

V koutě je okno. Někde jen stěna.
Stěna se potí. Strop nad ní sténá.
Pod kroky vzdechů ústa unavená.

Samota stropu. Samota víka.
Samota samot. Někdo tu vzlyká.

Samota zimy. Mráz. Drápky bílé
do okna škrabou. Zaťaté chvíle.

Pod prahem svítá. Oheň tam není.
List, plamen spadlý. Popel políbení.

List s větve svátý. Pečeť na prahu.
Rty ještě líbou. Prach a podlahu.

(Bohuslav Reynek)

V Le Monde z 19. 8. 2000 bylo zamyšlení H. Bourgese (prezidenta jejich rady pro audiovizualní vysílání) "Liberté, Egalité, Fraternité, Tele". Navrhuje 36 kanálů (přístupných bez dekodérů) místo současných sedmi, aby si každý mohl vybrat po libosti, co ho zajímá.

Logika vaší emocionálně-aktivistické úvahy vede k některým absurditám. Jde-li o to, že deník MF Dnes vznikl nadivoko a jaksi parazitováním na 'brand image' Mladé fronty, a že tedy dluží peníze státní organizací SSM (dnes neexistující) potažmo dnešnímu státu, připadá mi, že je to obdobou jiné úvahy. Vladimír Mečiar se podobnou logikou domáhal odškodnění za to, že si Česká Republika osvojila vlajku bývalého Československa.

Poznámka JČ: Václavu Pinkavovi budou za jeho podporu vděčni zejména ti, kdo privatizací někdejší Mladé fronty a jejím proměněním v MFD zbohatli. (Obdobným způsobem bylo zprivatizováno ze státního majetku do soukromých rukou bez náhrady např. Právo.)

Formulář INDIVIDUÁLNÍ stížnosti k Evropskému soudu ve Štrasburku si můžete vyžádat, zašlete-li OBRATEM $5.00 na tisk a poštovné na adresu: Jiřina Fuchs, J(IAC), P.O.Box 66453, Los Angeles, Ca 90066. Věc spěchá, neboť JD odlétá za několik dnů do ČR, kde se snaží kandidovat do českého Senátu 2000. Přejete-li si přispět finančně na úhradu 20 000 Kč (registrační poplatek), Jiřina Fuchsová vděčně přijme váš příspěvek k společnému zápasu za rovná práva pro všechny Čechy- nejen pro "některé"!

Evroský soud ve Štrasburku bude podle všech známek rozhodovat o celé řadě českých stížností už letos na podzim.

Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a  českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný.)

Výběr textů z posledních dní:

Napsal Michal Donath:

zaujala mě Vaše poznámka na téma Přemysl Čech. Nemyslím, že souvislost, do níž jste uvedl nynější působení pana Čecha v ČT a jeho bývalé působení v agentuře DBM, je nějak relevantní. Nevím, co víte o jeho článku v Reflexu, který se přímo netýkal TVX, ale postupu ministra Kužvarta v ovlivňování předvolebních nálad v Kašperských Horách, ale jistě je, že článek si u pana Čecha žádala redakce, která pak tvrdila, že nevěděla, kde pan Čech pracuje. Ale to nakonec není vůbec podstatně.

Podstatné je, že po svém odchodu z DBM koncem loňského roku nastoupil pan Čech do jiné přední PŘ agentury a pak do ČT. Od jeho odchodu z naší agentury jsem s ním nemluvil. Ujišťuji Vás, že mě mrzí, že mě spojujete s neetickými postupy, kterých se údajně některé agentury dopouštějí. Jsem, jaký jsem, ale na podnikatelskou etiku mám takové názory, že by bez výhrad mohly uspokojit i Vás. Kdybyste se chtěl osobně přesvědčit, jak v agentuře DBM ctíme etické postupy v oblasti spolupráce s médií, nabízím Vám stáž v DBM, při níž si dle Vašeho uvážení má tvrzení budete moci ověřit v přímém rozhovoru se zaměstnanci.

S přátelským pozdravem

Michal Donath

Odpovídá Tomáš Pecina:

děkuji za Váš dopis; odpovím popořádku:

Souvislost Vaší agentury se současným působením pana Čecha je relevantní asi stejně, jako je předchozí kariéra bankovního lupiče relevantní pro současnou kariéru pokladníka v bance. Terminus technicus pro to zní "potenciální konflikt zájmů".

PR agency je (na rozdíl od zmíněného případu) naprosto legitimním a váženým druhem podnikání, nicméně vztahy, které lidé v této branži navazují, bývají zpravidla překážkou jejich pozdějšího angažmá v roli novinářů. Velmi podobně jsou na tom i politici. To je zásada, která se dodržuje ve všech demokratických zemích, a je politováníhodné, že ji nezná nebo nerespektuje pan Klepetko.

Článek v Reflexu jsem při psaní oné glosy samozřejmě měl před sebou. Nejenže se společnosti TVX Bohemia důlní týká kampaň, na níž se podílel ministr Kužvart (protože se jí v té době "týkal" sám ministr), ale že v článku je patrný i přímý spin ve prospěch TVX. Zaslal jsem text článku vydavateli Britských listů panu Čulíkovi, takže čtenáři dostanou možnost přesvědčit se sami, nakolik je toto dílo nevinné nebo "PR-pozitivní".

Publikace v Reflexu měla dva nedostatky: prvním je kvalita a vyznění textu, druhým to, že specifická vazba autora na dotčený subjekt nebyla vyznačena u jeho jména nebo na konci článku, tak jako pan Rouček musí za své články připisovat "mluvčí vlády" nebo pan Nebesář "mluvčí JETE".

Chci věřit, že Vaše agentura dodržuje nejvyšší standard profesní etiky, ale protože jsem jako novinář vázán povinností nestrannosti, nemohu v té souvislosti nepodotknout, že v tom případě byl článek v Reflexu výjimkou z pravidla.

Tomáš Pecina

Kostlivec ministra Kužvarta

Přemysl Čech

(Reflex, 19. 11. 1998)

To, že na další firmy nedojde (proč také, když jsme v Kašperských Horách), bylo koneckonců jasné, tak proč ta trapná zástěrka? Přehlédnout můžeme i to, že na shromáždění vystoupil s právní analýzou ministrův bratr Petr Kužvart, a to navzdory tomu, že veřejně oznámil, že do sporů, které se týkají bratra-ministra, nebude kvůli možnému podezření z předpojatosti zasahovat.

Zajímavější už je, že oba vysocí představitelé ČSSD - Kužvart a Smutný - přijeli do Kašperských Hor s pozoruhodným vzkazem: nevolte kandidáty ČSSD! A v duchu koaliční smlouvy popřáli hodně štěstí dosavadnímu starostovi, členu ODS.

Pikantní navíc je, že ministr Kužvart byl místní organizací ČSSD zván do Kašperských Hor na stejný den, leč bezvýsledně. Důvod je jasný. ČSSD v Kašperských Horách si dovede představit dokončení průzkumu zlatonosného ložiska, pokud budou splněny ekologické parametry a pokud dokončení průzkumu bude pro město významným ekonomickým přínosem.

Vzhledem k tomu, že těžba je podle naší legislativy zcela samostatnou kategorií a je vyloučeno, aby následovala automaticky po dokončení průzkumu, je logické, že se jí ČSSD v Kašperských Horách neobává.

Pokud by věci zašly tak daleko, že by se o ní začalo uvažovat, město má za dnešních podmínek jasnou pojistku v právu veta.

Ministr životního prostředí návštěvníkům besedy sdělil, že je proti dokončení průzkumu (ten je podle něj stejně už hotov) i proti těžbě, kterou si TVX už stejně připravuje. Jeho populistický výklad však ztratil lesk v konfrontaci s dotazem přítomného zástupce TVX, který se zeptal velmi jednoduše: " My jsme dostali povolení k průzkumu, ten podle vás neděláme a děláme přípravu na těžbu. Proč nám tedy povolení neodeberete?"

Přestože dotaz byl opakován, zástupce TVX a více než stovka návštěvníků besedy se ministerské odpovědi nedočkali. Zůstalo tedy u ministrova tvrzení, že je proti zlatokopům.

Nic proti tomu. Každý má právo na svůj názor. Problém je v tom, že to, co vyjádřil ministr, umí stejně dobře říct i prodavačka z Kašperských Hor. Té lze navíc takové tvrzení věřit o to více, že se jí problém bezprostředně dotýká - nemusím tedy přemýšlet, čím vším je ministrův postoj ovlivněn.

Od ministra zkrátka nechci slyšet, že je pro něco nebo proti něčemu, ale co, jak a kdy vyřeší a kde na to vezme prostředky. Toto na Kašperských Horách řečeno nebylo a občané to poznali.

Pokud ministr na besedě tvrdil, že po předchozích vládách zbyly neřešené problémy, které na dnešní ministry vypadávají jako kostlivci ze skříní, měl pravdu.

I šumavské zlato je takovým kostlivcem a ministr o jeho existenci dobře věděl, když poprvé vcházel do své ministerské pracovny.

Ministr Kužvart na setkání uvedl, že v prosinci předloží novelu geologického zákona a hned nato novou horní legislativu včetně surovinové politiky v regionech.

Co se ale stane v Kašperských Horách, kde zatím nemůže být naplněno povolení už vydané v souladu se zákony této země, na jehož základě byly již utraceny milióny korun? Proč nemůže zahraniční investor dělat činnost, kterou mu garantovala vláda demokratického státu, a jaké je z této situace východisko, na to ministr Kužvart odpovědět neumí. Jeho osobní kostlivec tak ve skříni za ministerskými kabáty dál cení do úsměvu svůj zlatý chrup.

Ivan Sosna

Tak nepravil žádný mravokárce, nýbrž právě zveřejněný aktuální výzkum IVVM (Institut při výzkum veřejného mínění). Baterie 16 činností je zkoumána už od roku 1992 způsobem "co je morálně (ne)přijatelné" se známkováním 1 - 10, detaily průzkumu včetně přesného znění otázky se ale zájemce odkázaný na informaci v médiích nedoví.

I tak ale jen trochu přemýšlivý člověk nevychází z úžasu. Sotva kdo má iluze o tom, jak se před řízením auta pije, o podporách a nedostatečné motivaci pracovat se píše snad denně, úplatkářství je známým folklórem, bazary (dokonce s nonstop provozem - proč asi?) vesele prosperují, nevybrané daně se počítají na miliardy, mimopartnerské vztahy kvetou - to je realita.

Co si z toho všeho mám pro sebe vyvodit? Pokud zavrhnu primitivní zkratku, že takový průzkum je nanic, dospěji nejspíše k závěru, jak moc se skutečnost a idea liší.

Že by rafinovaným cílem průzkumu bylo ukázat, jak daleko máme od praxe k tomu, co sami za morální považujeme? To by snad ale bylo trochu málo: že se v podobných anketách respondenti stylizují do role lepších (tedy takových, jakými by měli či chtěli být), je známá věc, o níž se učí už v kursech sociologického minima.

Výhodou zveřejněného nesporně je, že je každý může uchopit podle svého. Moralista může lkát nad konkrétními odpověďmi i nad rozporem této teorie a každodenní praxe, odborník analyzovat vytvořené grafy, novinář excelovat hlubokomyslnými či vtipnými komentáři.

Moc by mě zajímal nějaký srozumitelný, ale přitom odborně fundovaný doprovodný text. Laicky ve mně totiž zůstává převážně pachuť - buďto z trochu podivné ankety nebo z dvojí morálky.

Jací bychom měli být a co bychom si měli myslet, víme velmi dobře (máme v tom ostatně dlouholetou reálněsocialistickou praxi), pro sebe si ale život dokážeme zařídit jinak.

Užasnout nad hvězdným nebem nad hlavou klidně můžeme, ale k mravnímu zákonu v sobě máme - alespoň to cítím z této ankety - ještě hodně daleko.

Jestliže se ale určité věci přesto pohnuly, díky za ně. Nejmladší generace jsou navzdory našemu příkladu snad opravdu na dobré cestě...

Jiří Bakala

P.S. Z materialů na www.zlinweb.cz/ZLgremium je posledni a nejzajímavější článek arch.Šimečka jehož obsah si myslíme, že má nejen zlínskou platnost, a ukazuje způsob jednání mnoha volených úřadů, vládu nevyjímaje.

Navzdory normální logice bylo rozhodnuto postavit uprostřed Zlína supermarket

Zástupci radnice informovali přítomné, že posouzení vlivu stavby na životní prostředí (EIA) dopadlo pro rozsáhlou investici příznivě. Splnění požadavků EIA pak bude velmi přísně kontrolováno. Úředníci radnice se zachovali profesionálně.

Zástupce investora vyzdvihl přínosy výstavby supermarketu v centru města pro město Zlín. Zdůraznil, že posouzení vlivu na životní prostředí zpracovaly na základě objednávky investora a za peníze investora renomované a naprosto nezávislé organizace. Nemůže proto nikdo zpochybňovat jejich objektivitu. Zástupce investora a zároveň realizační stavební firmy se zachoval profesionálně.

Zpracovatel změny územního plánu popsal původní a dnes ještě stále platnou koncepci územního plánu v území Čepkova. Podrobně se zmínil o podmínkách zadavatele (radnice) pro zpracování změny územního plánu. Kvalifikovaně pak objasnil způsoby prověřování a výsledné závěry o dopadech především dopravních aspektů investice pro centrum města.

Vysvětlil, že není zcela obvyklé situovat supermarkety v přímém dosahu centra a mnohá města se tomu brání. Existence supermarketů komplikuje dopravní situaci i na dálničních přivaděčích měst. Nicméně dopravní zátěž, kterou každý prosperující market na sebe váže, zvýší podle výpočtů nároky pouze na sedm městských křižovatek centra Zlína.

Rozšíření - tedy zkapacitnění dvou z nich uhradí investor, jak slíbil. Mimo to zvýšení dopravní zátěže v některých úsecích uliční sítě Zlína zvýší hladinu hluku, která si pak vynutí realizaci protihlukových opatření. Protihlukové bariéry v ulicích města nebo něco na ten způsob. Je potěšující, že při trvalém nárůstu dopravní zátěže v centru postupně poklesne vliv supermarketu k roku 2 010 na pouhých 15 %.

Není pochyb o tom, že vypočítané hodnoty jsou reálné a výpočty je možné kdykoli zkontrolovat. Podrobně byly popsány také dopady připravované investice, rozsah a náklady nezbytných opatření.

Projektant návrhu změny územního plánu se zachoval naprosto profesionálně.

Stavební úřad vysvětlil, že stavební povolení bylo vydáno pro stavbu, která sice respektuje regulační podmínky schválené a proto ještě dnes platné územně plánovací dokumentace a teprve v případě schválení změny územního plánu vydá úřad povolení pro změnu projektu v průběhu výstavby. Na stavbě se ovšem moc nezmění, jedná se pouze a jen o vybourání příček mezi prodejními odděleními.

Není pochyby o tom, že stavební úřad postupuje zcela profesionálně.

Z tolika profesionálů v jedné zasedací místnosti jde snad až strach.

V diskusi padla ovšem určitá fakta.

Ne, že by tedy radní nevěděli, oni vědí. Vědí, že podporují projekt, který zřejmě řádně zdevastuje zbylou maloobchodní síť centra města. Vědí, že dopravní zatížení ochromí nekompletní a nedobudovanou dopravní síť Zlína v okamžiku, kdy se začnou napříč Zlínem prodírat automobily zákazníků supermarketu.

Radní a zastupitelé města Zlína budou tvrdit, že nebyli objektivně informováni. Budou možná tvrdit, že nikdy nečetli noviny. Nečetli články, které informují o tom, jak supermarkety decimují místní maloobchod. Budou také tvrdit, že si nevšimli drobné inzerce ve zlínských výkladech v centru - senzační slevy - výprodej. Radní budou tvrdit, že nepostřehli, že kupní síla Zlína má své limity. Radní budou tvrdit, že byli nepříjemně zaskočeni realitou dopravních problémů v centru. Budou také tvrdit, že na investice nemají peníze.

Není to pravda! Rada města Zlína je velmi dobře informována. Má k dispozici nepoměrně přesnější a ucelenější data, než my, občané. Návrh změny územního plánu popisuje možná nedůsledně, ale celkem věrohodně dopady investice pro město a dodatečné nároky na městský rozpočet. Materiál je oficiální a je k dispozici.

Nikdo z členů městské rady se nemůže vymlouvat, že neznal fakta. Zná je velmi dobře. Je možné se odkazovat na společnou politickou vůli městské rady. Ostatně, vůli politických stran nebo pouze vůli jejich reprezentantů? Co to je proklamovaná politická vůle? Kdo vlastně nese skutečnou osobní odpovědnost?

Nic se neděje, za dva roky končí volební období a nová městská rada si s tím určitě nějak poradí. Ostatně rozhodnuto je již dávno. Máme společnou politickou vůli. Rada a zastupitelstvo se společně odeberou přímo ze zasedání, které právě schválilo přípustnost výstavby supermarketu, na obložené chlebíčky rozdávané při jeho slavnostním otevření. Zlínská městská rada se chová naprosto profesionálně - je jí to fuk.

Ing. arch. Pavel Šimeček

Jan Trávníček, Zlín

A právě premiér opět vypustil další letní bublinu, zřejmě věnovanou úspěšnému zakončení okurkové sezony. Aféru s dělnickým názvem Olovo, která měla vzniknout v okolí Zemanových poradců pod moudrým vedením aparátčíka Šloufa, a která měla hrubým způsobem zdiskreditovat fešnou sociální demokratku Buzkovou, prý šikovně zařídili dva novináři z Mladé fronty Dnes. Podal na ně prý dokonce trestní oznámení.

Těžko říci, co jinak inteligentního a vzdělaného Zemana vede k rozpoutávání podobných kauz, díky nimž má už dávno ušitý z ostudy kabát. Nabízejí se dvě možnosti. Buď je pod naprostým vlivem estébáckých metod svých poradců, nebo jeho opojení mocí dosáhlo husákovských rozměrů, kdy takto zdrogován stále obtížněji rozlišuje realitu od fikce. Už teď se dá takřka s jistotou určit, jak poslední premiérova eskapáda skončí. V momentě, kdy budou novináři pokládat impertinentní otázky a žádat vysvětlení podložené důkazy, uloží si bobříka mlčení, a zase bude spoléhat na špatně fungující paměť českého národa. A o tom, že to právě s národní pamětí není nijak slavné, potvrzují všechny minulé řádné i mimořádné volby. Lidé, kteří proaférovali a prolhali volební období, jsou znova a znova voleni do stejných, pokud ne vyšších funkcí. Nelze se potom divit, že se první muž státu bez skrupulí vyjadřuje jako honák krav, strany s naprosto odlišným programem se spojí do účelové koalice-nekoalice a za veškeré problémy mohou novináři.

Ondřej Čapek

Proti tomuto komparativnímu prostupu v zásadě nic nemám, jen pokud se český příklad alespoň podobá příkladům zahraničním. A to se v uvedeném článku nestalo.

Předpokládám, že jádro německých neos tvoří lidé od 20 - 40 let.

Pětasedmdesátiletý český muž u Berouna z vaší poznámky však svou obavu o nedorozumění s Evropskou unií podle mého soudu vyjádřil z NAPROSTO odlišných pohnutek.

Pokud správně počítám v  roce 1945 mu bylo dvacet, v roce 1938 třináct let. Mohl si tedy poměrně přesně pamatovat okolností mnichovského diktátu. Jsem přesvědčen, že právě na základě této zkušenosti má obavu, kterou vyjádřil větou "Tak vidíte, jak se my Češi vzájemné dobře dohovoříme. To s tamtěmi, z té Evropské unie," řekl s obavami, "to bude daleko horší."<>p Myslím si, že z jeho životní perspektivy to může být naprosto adekvátní reakce bez nějakých prvků xenofobie či - absurdní představa, za kterou by vás honil s kosou po poli - neonacismu. Západ v roce 1938 udělal chybu a  hlavně starší generace se špatného pocitu že zrady západu nemůže zbavit. A  já se jí nedivím.

Abyste mne nepodezíral z toho, že Vám píšu nějaké své pseudohypotézy: toto tvrzení mám podepřeno natáčením dokumentu z českých hospod. Nic profesionálního, prostě jsme s kámošem z FFUK jeden den vyrazili s kamerou do cca 8 hospod nízké cenové skupiny v centru Prahy a ptali se cca 40 lidí co jim říká 50. výročí "Mnichova", které zrovna spadalo na ten den.

Pro mne velké překvapení: především si na výročí i poměrně nevzdělaní lidé vzpomínali téměř ihned. Dost často znali situaci velice podrobně (jak z  vojenského, tak politického hlediska) a hlavně ji dávali téměř automaticky do souvislosti s dnešní dobou.

Myslím si tedy, že česká neochota k NATO a určitá neochota k EU pramení i z těchto zdrojů. V této souvislosti mne přijde trochu zvláštní, jak často a  ochotně jsou nalézána různá jiná vysvětlení, než právě zkušenost se selháním politiky západních mocností v roce 1938.

Myslím si, ale to je pouze můj názor, že odtud pramení i určitý nesoulad mezi nadšeně proevropským (ex)disentem a zbytkem národa: zatímco disidenti mají velice dobrou zkušenost se západoevropskou podporou v 70. - 80. letech, pro "šedou zónu" je relevantní zkušenost z roku 1938/45 "obohacena" o opilecké výstřelky německých turistů.

Myslím si, že toto je lepší přístup než ty různé "hlubokomyslné" rozbory české zaostalosti či xenofobie co občas čtu v novinách i v BL. Koneckonců nedůvěra k EU je možná oprávněná i z naprosto racionálních důvodů: co si myslet o tomto "superstátě" (co čím vlastně chce EU být), který na jedné straně není ochoten ani po 10 letech otevřít svůj trh práce a na druhé straně si stanovuje detailní podmínky pro jednotlivé komodity (případ s  utopenci, gulášem a rumem). Pokud se ČR stane členem EU a zároveň budou platit pro cechy výjimky na evropském trhu práce (prosazené třeba s podporou rychle se nacionalizující ODS), budou myslím veškeré reminiscence na období Třetí říše a občanech druhé kategorie ZCELA NA MÍSTĚ.

Poznámka JČ: Zdá se mi, že hlavní potíž je, že my Češi jaksi pořád nemůžeme pochopit, že zahraniční politika států není založena v první řadě na morálce, ale na sobeckém zájmu těchto států. Je velmi těžko přesvědčit kohokoli, aby poslal umírat své vojáky do cizí země, pokud nejde přímo o existenci té dané země. Potíž je, že malé národy jsou v takovéto situaci neférově vždycky v nevýhodě. Důležité by bylo asi uvažovat především nad tím, co s tím dělat, než se rozčilovat, že politika mocností je neférová. Ano, je neférová, no a co? To je prostě fakt.

Členstvím v Evropské unii však vzniká pro Českou republiku dosti podstatná nová šance. Institucionální sobectví budou projevovat členské země EU v Bruselu navzájem proti sobě slovy, nikoliv zbraněmi. Existuje velmi výrazná možnost, pokud nebudou čeští politikové v Bruselu vystupovat zbytečně přeúslužně, aby si tam vyjednali co nejvýhodnější podmínky. Podívejte se v tomto smyslu na Dánsko: malá země, která má v Evropské unii pověst takzvané země připomínkové - u mnoha zákonů Evropské unie si Dánsko vydupalo pro sebe výjimky, takže ty zákony platí v Dánsku jen omezeně. (Například nesmějí v Dánsku kupovat Němci letní byty.)

Druhou velkou šancí vstupu do Evropské unie pro Čechy je to, že budou moci mladí lidé z ČR ve větším množství studovat v zahraničí: nejen že se tam naučí zvyklostem těchto zemí, ale také se perfektně zdokonalí v jazyce a stanou se v první řadě občany Evropy, a teprve potom Čechy. Pro Českou republiku to bude obrovský přínos.

Poznámku nezveřejňuji proto, že musím mít poslední slovo, ale aby mohl čtenář porovnat dva různé názory a popřemýšlet o nich.

Moje poznámka vychází z jednoho bodů příspěvku pana Motla, se kterým v zásadě souhlasím, právě proto, že si neplete odlišná srovnávací měřítka navzájem a dává Americe dobrou známku, jako celek. Ale bydlet bych tam nechtěl, mezi burany :-))

Všude, i v Americe, jsou ke srovnávání a k vidění velké klady i velké zápory, v těch podružných otázkách se dají srovnávat také 'velké' klady a 'velké' zápory - ale nezapomeňme na celkové odlišné měřítko. Každou prkotinu lze ovšem považovat za ukázkovou, dovolte příklad. První díl dnes tak proslavené septologie o dobrodružstvích chlapce-kouzelníka Harryho Pottera od J.K. Rowling(ové) se pro Američany zázračně přejmenoval na "Harry Potter and the Sorcerer's Stone", z původního "Harry Potter and the Philosophers' Stone". Chceme-li na tom hledat něco ukázkového, lze zaujmout třeba názor, že "Američané si nepřejí být informováni o věcech. které neznají - nerozšiřují si četbou horizonty, nýbrž se udržují v mezích polovzdělanectví, respektive udržují je tam 'oni u moci', záměrně". Proč měnit titul knihy z angličtiny do angličtiny? Každopádně se to zda být něco podivného, nějaká propaganda. Vždyť na tom zda americké dítky znají význam alchymistického názvu 'kámen mudrců' méně než dítka britská ani nezáleží. Já to sám přesně nevím, jen matně tuším že jde o alchymistickou substancí která by umožnila olovo ve zlato obrátit - to by se sakra hodilo současné ČSSD, leč neodbočujme :-).

Anti-američané rádi uvádějí, jakým je USA ekologickým škůdcem. Třeba jsem se dočetl v nějakém almanachu 'nej' zajímavostí ( a prodávám jak jsem koupil), že největším špinitelem prostředí je firma z nejameričtějších, jejíž image je ale zcela čistá - firma Eastman Kodak, (za ní je firma DuPont Chemicals). V zájmu výměny názoru nabídnu několik protiargumentů, a budu se snažit naznačit, že USA může být v jiném měřítku super - právě proto, že je v našem měřítku ekologickým arciviníkem. Budu vám tvrdit, že nezřízená technologizace v rukou nadšených 'dospělých děti' může být spasitelem lidstva. Už jsem vás marketingové navnadil a pobouřil? "Now read on!" - čtěte dál.

Můžeme začít třeba úvahou, že lidmi způsobené globální oteplování má za následek tání ledovců. Dejme tomu, že ano, se vším všudy. Na první pohled jde o jasný malér, neboť jde o zaplavováni pobřeží a pevnin, hrůzné výkyvy klimatu apod. Může to mít vůbec nějaké přínosy? Co třeba zvážit skutečnost, že lidstvu má do roku 2050 dojít pitná voda? No jo, ale když stoupne hladina moři, a bude více vodní plochy k odpařování, (navíc bude tepleji) tak musí být zákonitě víc deště, viz vody sladké, ne? Existuje i spousta dalších, mnohem drsnějších souvislosti, které pracují v zájmu rovnováhy počtu žíznících a vody pro ne. Na některých oblastech této planety lidé prostě vymřou. Ale jinak by se mohlo stát, že vymřeme všichni ...

Co kdyby byla správná teorie Charlese Hapgooda, kterou popularizovali manželé Flem-Ath v knize "When the Sky Fell - in search of Atlantis" (http://www.flem-ath.com/) a tím ji dodali nádech pavědy. Stojí tato teorie za úvahu, když už ji bral vážně Albert Einstein? Hapgoodova teorie praví, že cca každých 20 000 let se pohne zemská kůra (jako celek) a to kvůli nesouměrnému zalednění pólu vůči ose zemské rotace - něco na způsob "tak dlouho se točí nevyrovnaná odstředivka, až se vykloubí". Vyšinutí má pak za následek celosvětové katastrofy, doby ledové, apod. - případně zánik Atlantidy (která je podle všeho k nalezení pod antarktickým ledovcem). Je to blbost? Přečtěte si i tento odkaz http://www.unibg.it/dmsia/dynamics/poles.html Posledně se tohle stalo podle všeho asi 9500 let před našim letopočtem. A třeba se to už nikdy příště nestane, protože ledu na pólech vlivem zalidnění a technologizace planety navždy ubyde. Ale třeba ano, protože stačí aby o nás i škrtnul nějaký meteor (viz odkaz výše)...

Takže od Hapgoodovy teorii přejdeme plynule na ohrožení zvenčí, i nějaký ten velký asteroid v duchu nějakého toho nedávného velkofilmu... - pozor, zase je tu USA, pro optimisty - a sice varianta, že právě díky vynálezu jaderné pumy a jiných zbytečnosti jako je vyspělá kosmonautika (zbytečná, neboť neřeší hladomor, teď) - tak prostě díky těmto zlovolným či zbytečným vymoženostem bude lidstvo schopno takový naráz odvrátit.

Jste dosti dobití optimismem? Doufám, že ano.

Berte tohle jako záměrně odbočení stranou z vyšlapané pěšinky úvah, na které se střetávají názory táhnoucí jedním směrem či opačným, jako dva kamzíci v čelním střetu. Mimo pěšinky o kterou se přou jdou i jiné cestičky úvah. Chci jen naznačit, že prostě nejsme jasnozřiví a nevidíme co činíme, ani v kladném slova smyslu. Možná ten kámen mudrců už máme, ani o tom nevíme, třeba je "made in USA", a proto jej tam nepovažují za mytickou substanci. Proto jej potřebují přejmenovat na Sorceror's stone, aby jim zaimponoval. Není přece vše jen olovo, když se to netřpytí.

Ale kdo chce hrát berany, berany duc, aby někomu dokázal zda je USA zlé nebo dobře, budiž. Skutečnost bývá složitější.

Václav Pinkava