středa 28. června

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Evropská unie:
  • Zabrání odpor Rakušanů vůči Evropské unii rozšiřování západoevropské organizace do středovýchodní Evropy? (Guardian) Sdělovací prostředky:
  • K návrhu zákona o rozhlasovém a televizním vysílání (pracovník jedné čelné mediální instituce)
  • Snaha o kontrolu médií v Evropě ČR diskvalifikuje (Iva Peringerová) Česká televize:
  • Pondělní Fakta ČT: reklamní pořad na objednávku ODS (Jindra Vavruška) O tajných službách v ČR:
  • Článek pana Bradáče nebyl útokem na Kavana, naopak (Štěpán Kotrba) IPB a česká ekonomika:
  • Toč kolo toč a Midas po česku (Jaroslav Pour) Reakce:
  • Nač máme Ústav pro jazyk český? (Jiří Janeček) Volební systémy a volební zákon v ČR:
  • O volebním zákoně a proporčním a většinovém systému (Jaroslav Štemberk)
  • Havlovo veto a většinový a proporční systém (Vojtěch Polák) Automobilismus:
  • Zákon o silničním provozu (Ivan Hoffman)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Zde je adresa Britských listů.

  • Andrew Stroehlein rediguje kulturně politický týdeník Central Europe Review.

  • Tady je minulé vydání Britských listů.

    Co je nového v České republice

  • Rada ČT: další krok k vlastnímu zesměšnění? Radostné očekávání první tiskové konference Rady České televize (bude v polovině září) mi včera poněkud zkalilo usnesení Rady, které doporučuje radním posyktovat médiím pouze autorizované rozhovory a vyjádření (viz zápis zde). Těžko si představit, jak to bude vypadat v praxi: novinář uskuteční s radním rozhovor, přepíše ho, vytiskne, zašle poštou nebo faxem a když se mu vrátí text s červeně přeškrtanými větami a odstavci, začne si lámat hlavu, jak dát torzu nějaký smysl. Rado České televize, nebylo by pro co nejlepší mediální obraz Tvých členů vhodné připustit jen takové novinové rozhovory, při nichž si Tví radní budou klást otázky sami? --- V souvislosti s tím jsem položil (neautorizovaný) dotaz člence Rady Janě Dědečkové, zda zná jinou instituci v některé demokratické zemi, která vydala svým členům podobné doporučení. Paní Dědečková připustila, že žádnou takovou instituci nezná, nicméně zdůraznila, že ona osobně se doporučením řídit nemíní (otázkou ovšem je, bude-li mít některé médium zájem uskutečnit rozhovor se členem instituce, která svými postoji vydává tak zřetelné signály o své kompetenci a postoji k veřejnosti, již by podle zákona měla zastupovat). Předpovědi skeptiků, že na Jirákovu Radu budeme jednou vzpomínat s dojetím, se podle všeho začínají naplňovat... (TP)

  • Hrozí, že se šéfredaktorem zpravodajství ČT stane Bohumil Klepetko? Do výběrového řízení na místo nového šéfredaktora zpravodajství České televize se po nedávném odchodu Zdeňka Šámala přihlásilo šestnáct uchazečů. Čtyři z nich nyní již v ČT působí, řekl televizní mluvčí Jiří Tráva. Konkrétní podrobnosti o uchazečích sdělit odmítl s odvoláním na respektování jejich soukromí (!!) - Pročpak se asi Česká televize uchyluje k tomuto tajnůstkářství. O vojenské tajemství snad nejde a veřejnost by snad měla mít právo vědět, kdo se o funkci šéfredaktora zpravodajství ČT uchází. Ale zdá se, že leccos bude nyní tajné, lidi jenom budou dál platit z vlastní kapsy koncesionářský poplatek, ale co se v  televizi děje, to je nemusí zajímat. Otázka je, jestli nebude třeba pro ČT nebezpečné pak zveřejnit, kdo v konkursu na šéfredaktora zpravodajství vyhrál... Doporučujeme tedy, aby pro jistotu ČT nezveřejnila ani vítěze!

  • Uvalením nucené správy na Investiční a Poštovní banku, jejím převzetím Československou obchodní bankou a dalšími záležitostmi se bude Poslanecká sněmovna zabývat v pondělí 3. července.

  • O novele volebního zákona, kterou prezident Václav Havel nepodepsal a vrátil ji Poslanecké sněmovně k novému projednání, bude dolní parlamentní komora znovu hlasovat v pondělí 10. července.

  • Jsou Jaromír Štětina a Petra Procházková z agentury Epicentrum nezávislí novináři, anebo jsou pod vlivem skupiny Grigorije Javlinského? V Českém rozhlase uvedl v pondělí Jaromír Štětina z agentury Epicentrum, že tato agentura je nezávislá a pokud Jan Čulík řekl, že je závislá na ruských politických skupinách, buď lže nebo má nesprávné informace. - Potíž je, že na  ruských internetových stránkách je výslovně uvedeno, že Grigorij Javlinskij, šéf ruského politického seskupení "Jabloko" je předsedou organizace Epicentrum. Viz například tato internetová adresa: http://www.nns.ru/tsentr/epits2.html. (E-mail Epicentra je na těchto stránkách uvedený jako YABLOKO@ipsun.RAS.RU. Podrobněji o tomto viz zde. Je náhodné, že se organizace pana Štětiny a  paní Procházkové, působící v Rusku, jmenuje Epicentrum? Proč píší pan Štětina a paní Procházková o Javlinském nekritické komentáře? Proč se pana Štětiny redaktor Českého rozhlasu při rozhovoru nezeptal, kdo ho a paní Procházkovou financuje? Jsou k dispozici spolehlivou účetní firmou auditované výroční účetní výkazy Epicentra? (JČ)

  • Veřejnoprávní Česká televize dělá reklamu soukromému časopisu. Jak je možné, že veřejnoprávní Česká televize inzeruje na svých stránkách soukromou debatu týdeníku Respekt, uspořádanou "k desátému výročí jeho založení"? Sponzoruje to snad na základě smlouvy? Viz http://www.czech-tv.cz/servis/texty/debata_respekt.htm)

  • Úřad vlády mlčí; to, že existuje jakýsi zákon o přístupu k informacím je mu jedno? V zájmu vlastní důvěryhodnosti by měl vedoucí Úřadu vlády, ministr Karel Březina Britským listům vysvětlit, z jakých důvodů byl osvobozen od povinné vojenské služby, když podle oficiálního životopisu sportuje. Tiskový mluvčí Úřadu vlády Libor Rouček je Britským listům - také podle zákona o přístupu k informacím - dlužen odpověď na otázku, jaký má plat zaměstnanec Úřadu vlády Jindřich Marek.

  • Čtěte o kořenech krize v České televizi v knize ...jak Češi jednají. S novým krizovým vývojem v České televizi se náhle stal nesmírně aktuální druhý výbor z Britských listů ...jak Češi jednají, který na prvních cca 150 stranách líčí dramatický vývoj ve zpravodajství ČT za poslední dva roky a obsahuje k tomu mj. rozhovory s Janou Bobošíkovou a s Ivanem Kytkou. Kniha je k dostání u všech lepších knihkupců v Praze, například v knihkupectví Fišer v Kaprově ulici a také v internetovém knihkupectví Kosmas, viz níže.

  • Druhý výbor z Britských listů ...jak Češi jednají (Milenium Publishing, Chomutov, 580 stran) lze objednat v internetovém knihkupectví Kosmas přímo na této adrese.

    Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný.)

  • Skandál kolem IPB O skandálu kolem IPB píše v aktuálním čísle časopisu Central Europe Review anglicky Jan Čulík na tomto místě.

  • O dojmech z moderního Dona Giovanniho píše Juliana:

    Vazeny pane Culiku,

    zase jsem nepochopila umelecke dilo. V tomto pripade vnimani Mozartovy opery Don Giovanni reziserkou Janou Kalisovou. Uz jsem natolik vytrenovana ruznymi modernimi inscenacemi, ze by me nevzrusila ani Prodana nevesta odehravajici se na Marsu; tim mene me udivil Don Giovanni s protagonisty oblecenymi v soucasnych odevech. Jen mi to nepripadalo moc puvodni.

    Reziserka pojala Dona Giovanniho jako medialni hvezdu, cimz vnesla do deje urcite nelogicnosti. Treba medialni hvezda prcha od Donny Anny a zpiva: "Kdybys vsechno v sazku dala, poznat se ti nedam sam". Na konci reziserka nechala hrdinu znicit davem fanousku, cimz dost zeslabila scenu s komturem. Nudila jsem se, protoze scena byla chuda (nevim, jestli kvuli nedostatku penez ND nebo nedostatku predstavivosti scenografa), hudebni nastudovani nedotazene, takze jsem premyslela, kolik stala vyprava, jak hraji druhe housle, v jake tonine je skladba, kdy uz bude konec apod. Nastesti se Mozart ani pseudoavantgardnim pojetim neda uplne znicit.

    Kdyz uz jsem nepochopila zamery inscenace z dila sameho, chtela jsem je pochopit alespon z programu. Dramaturg dila Jan Panenka tam sdeluje, ze chteji ukazat elegantni prazdnotu konzumni spolecnosti a bohatych lidi. (Prazdnota to byla, ale k eleganci mela daleko.) "Neni zivot uspesnych bohatych lidi s jejich mobilnimi telefony a internetem leckdy jen pasti, nicotou a peklem?" Vubec jsem netusila, ze je Internet a mobilni telefon nejaky status symbol. A ze bohaty clovek musi byt vnitrne prazdny. Vnitrne prazdny muze byt i chudy clovek. Taky je dost zabavne, kdyz si lidi koupi listek do Stavovskeho divadla na operu za 900 Kc a pak si v programu za 40 Kc (cizinci za 70 Kc) ctou o vnitrni prazdnote bohacu s internetem. Za tyhle penize muze "bohac" brouzdat po Internetu docela dlouho. A treba si odtud i stahne nejakeho Dona Giovanniho, ktery mu bude svym pojetim blizsi.

  • Don´t miss Dvořák and America! Viz zde, upozorňuje Josef Schrabal.

  • "Děkujeme, odejděte" ještě existuje. Informuje Josef Brož, že nové stránky hnutí Děkujeme, odejděte, jsou zde.

  • Profesionalita a nezávislost nové Rady České televize se už projevuje? Napsal Tomáš Pecina, který požádal nového člena Rady České televize Františka Mikše o rozhovor pro Britské listy:

    Právě jsem mluvil s Františkem Mikšem. Řekl mi (téměř doslova) toto:

    "Voláte pozdě. Já jsem si mezitím stačil ty vaše Britské listy přečíst a řeknu Vám, že něco tak špatně napsaného, neobjektivního a zaujatého si nedokážu představit. A jestli si myslíte, že s vámi budu ztrácet čas, tak jste na omylu!"

    Prosím, publikujte, to má stejnou cenu jako celostránkový rozhovor. (T.P.)

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://www.britskelisty.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zdezde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz/prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Zabrání odpor Rakušanů vůči Evropské unii rozšiřování západoevropské organizace do středovýchodní Evropy?

    Odpor vůči rozšíření Evropské unie, což je nyní nejdůležitější záležitostí na programu EU, se v Rakousku zintenzivní a vzhledem k tomu, že rozšíření EU musí být schváleno jednomyslně, Rakousko, s podporou lidového hlasování, by ho mohlo úplně zablokovat.

    Tento komentář Hugo Younga vyšel 27. června v deníku Guardian.

    Ve snaze definovat určité politické principy, Evropská unie proměnila jednu ze svých členských zemí v párijský stát. Stalo se to letos v lednu. Evropa vydala morální prohlášení a Rakousko bylo potrestáno. Ale ukázalo se, že je tato politika kontraproduktivní. Nebyla nesprávná, ale už není správná. Nyní má Evropská unie zřejmě čas už jen do konce týdne na to, aby ji změnila. Politika, která svého času vyjadřovala široké evropské ideály, potřebuje nyní, aby byla zachráněna ze sevření úzkoprsých nacionálních postojů. Britští liberálové se musí postavit přímo k tomu, co to znamená.

    Člověkem, který jako první vyvolal ostrakismus Rakouska, byl šéf rakouského státu Thomas Klestil. Obával se, že bude donucen přimout novou koalici, v níž bude mít zastoupení neofašistická strana Svobody, v čele s Joergem Haiderem a soukromě nabádal ostatní země Evropské unie, aby Rakousku vydaly varovné signály. Souhlasily, že to učiní. Rakousko bude muset čelit sankcím, pokud se dostane Joerg Haider do vlády. A on se do vlády skutečně dostal. Hrozba nefungovala. Na politické úrovni je Rakousko ostrakizováno už pět měsíců. Když přicestoval do Londýna nedávno rakouský ministr zahraničních věcí, fatálně byla jedinou veřejně známou osobou, která ho přijala Margaret Thatcherová.

    Zásah EU proti Rakousku nebyl řádně promyšlen. Podíleli se na něm daleko více vedoucí představitelé států než ministerstva zahraničních věcí a Evropská komise nerozhodovala o ničem. Gesto bylo náhlé a poněkud grandiózní. O Haiderově straně je známo, že šokujícím způsobem popírá holocaust, útočí na přistěhovalce a flirtuje s hitlerovskou ideologií. Účast Haiderovy strany v rakouské vládní koalici vrhlo první stín na vzájemnou důvěru a společné hodnoty, které vládly v Evropské unii po dobu čtyřiceti let. Pod vedením Francie a Belgie, jimž se dosud podařilo udržet své rostoucí fašistické strany mimo vládu, Evropská unie rozhodla, že bude definovat hranice přijatelného politického extremismu.

    Tento postoj byl dán najevo Rakousku, ale také zemím, žádajícím o vstup do EU, zejména těm v druhé řadě, jako je Rumunsko a Bulharsko, které mají jen chabé demokratické tradice. Účelem bylo definovat standard slušnosti, jaký chce Evropská unie bránit. Rakousko do určité míry tomuto signálu z EU naslouchalo. Haider jím samozřejmě pohrdal. Avšak než složila nová vláda přísahu státu, přiznala silněji než jakákoliv předchozí vláda, že se Rakousko podílelo na nacistických zločinech.

    Od té doby tato vládla nepodnikla nic pro realizaci nejhorších rysů nenávistného programu Strany svobody. Nezasáhla proti menšinovým právům, ani neochromila demokracii. Haider, i když s podvratnými úmysly, odešel z vedení strany. Obvinění od Evropské unie vůči Rakousku zůstává, nepříjemně, v říši teorie a nikoliv praxe.

    Jak se stává při mnoha zbrklých politických rozhodnutích, nikdo předem nepromyslel, jak se v této věci bude moci Evropská unie dostat ze slepé uličky. Teď, když je zjevné, že Evropská unie musí tuto politiku zrušit, vznikly velké překážky. Zavedené sankce vyvolávají negativní důsledky, a to na nesprávných místech.

    V několika zemích EU jsou tyto sankce nyní považovány za hrozbu národní politické totožnosti. Tyto sankce sice byly přijatelné, možná i obdivuhodné, jako dočasné opatření, ale nyní se proměňují v něco, co vypadá jako trvalý útok na zemi, jejíchž 27 procent voličů konec konců pro Haidera hlasovalo. Zejména Dánsko je znepokojeno takovýmto útokem na demokracii. I když s tím nebude mít "Brusel" mnoho společného, je pravděpodobné, že dánské referendum o tom, zda přijmout euro, bude silně ovlivněno katastrofickými představami, jak ústředí EU vnucuje svou vůli občanům jednotlivých členských zemí, kteří chtějí něco jiného - pokud se do září vztahy Evropské unie vůči Rakousku nebudou normalizovat.

    Ze samotného Rakouska by se dopad tohoto všeho mohl rozšířit velmi daleko. V Rakousku se má, také v září, konat referendum ohledně sankcí EU. I když podpora Haidera příliš nevzrostla, rozhořčení nad protirakouskými sankcemi ano. To bezpochyby vyvolá další nálady proti Evropské unii a vyvolá to takový výsledek referenda, který dá politikům najevo, že je Rakousko rozhodnuto nikomu nedovolit, aby zasahoval do jeho vnitřních záležitostí Haiderova protiimigrační rétorika se bude setkávat větší odezvou. Odpor vůči rozšíření Evropské unie, což je nyní nejdůležitější záležitostí na programu EU, se zintenzivní a vzhledem k tomu, že rozšíření EU musí být schváleno jednomyslně, Rakousko, s podporou lidového hlasování, by ho mohlo úplně zablokovat.

    Většina hráčů ve hře v EU tomu nyní, jak se zdá, dobře rozumí. I ti, kteří jsou nejsilněji rozhořčeni tím, že je Haider přítomen ve vládě, soukromě přiznávají, že sankce musejí být zrušeny. Rakousko však bude nutno podle nich i nadále pečlivě sledovat. Ale tohle nemůže pokračovat donekonečna. Rakousko musí dostat šanci na pochvalu, pokud své chování napraví. Tony Blair zastává tento názor. Otázka je: bude možno zmobilizovat diplomatický talent čtrnácti zemí EU včas a zastavit blížící se kalamitu? Anebo národní politické zájmy zlikvidují dosavadní ryzí nadnárodní idealismus?

    Hlavním viníkem je země, která to všechno vyvolala: Francie. A tady je důležitá role Portugalska. Příští týden přebírá Francie od Portugalska rotační funkci předsednictví Evropské unie. Původním účelem bylo pro Francii odradit voliče, aby hlasovali pro vlastní francouzskou fašistickou Národní frontu. Jenže to degenerovalo v rivalitu mezi prezidentem Chiracem a premiérem Jospinem, kdo z nich se bude vyjadřovat intenzivněji antifašisticky. Blíží se prezidentské volby. Před nimi se mají konat, a to je důležité, francouzské komunální volby a Chirac se obává Národní fronty. Obecně se předpokládá, že jakmile Francie převezme otěže EU, bude blokovat každou dohodu s Rakouskem, a podobné to bude i tehdy, když budou v čele EU stát Švédsko a Belgie, které také zastávají velmi protirakouský postoj.

    Proto velmi mnoho záleží na posledních dnech portugalského předsednictví Evropské unie. Je ovšem nutno říci, že Portugalsko toho zrovna moc nedokázalo. Nic moc nedokázalo ani Rakousko, které má ve zvyku vykecat vždycky veřejně všechno ohledně jakékoliv tajné diplomacie. Ale teď už jde do tuhého a všichni to vědí. Je pravděpodobné, že by mohlo dojít k dohodě, v jejímž rámci budou suspendovány protirakouské sankce, pod podmínkou, že Rakousko dovolí, aby EU pár měsíců kontrolovala, co se v zemi děje. Rakousko bude možná muset přislíbit, že se bude účastnit protirasistických kampaní EU, což dosud neslíbilo. Bude také pravděpodobně požadováno, aby se v rakouských školách vyučovalo více otevřeně protinacistické historie. Přesně kdo by měl hodnotit, jak se Rakousko chová a jak dlouho by se to měl hodnotit, to jsou citlivé otázky. Avšak zdá se velmi důležité, aby Antonio Guterres, portugalský premiér, využil intenzivně zbytků své energie, a usiloval v těchto dnech v tomto smyslu o dohodu.

    Rakousko je velmi složitý případ. Hella Picková arugmentuje ve své pronikavé nové studii, Guilty Victim: Austria from the Holocaust to Haider (Vinná oběť: Rakousko od holocaustu až k Haiderovi, IB Tauris, 24,50 liber), že Haiderova přítomnost v rakouské politice zpochybňuje úsilí Rakouska za posledních deset let vyvářet dojem, že je tato země zralou demokracií.Avšak Evropská unie udělala všechno, co prakticky udělat mohla. Trvalé sankce, které nemohou být odstraněny žádným zlepšeným chováním, kromě nepravděpodobného odvolení Haiderovy strany, by celý problém jen zhoršily. Nejlepším způsobem jak zabránit haiderismu, je zrušit tresty, které se už přežily.


    K návrhu zákona o rozhlasovém a televizním vysílání

    Toto je článek od jednoho pracovníka významného českého elektronického média, jehož jméno a adresa je redakci známa.

    Ve Vašem článku (který jste napsal s Tomášem Pecinou) "Zákon o rozhlasovém a televizním vysílání. Jsme schopni předvídat...?" jste jako první zde, v mnohém "ťukli hřebíček na hlavičku".

    Ale, v návrhu zákona NYNÍ nejde o nové technologie, ale jde NYNÍ spíše o vyřešení (nebo zakonzervování, např. jde o modelový a základní §, a to "Železnému a jeho rodině se Nova přiděluje navěky", který samozřejmě v civilizované formě! zcela vážně prosazuje jistý poslanec za ČSSD-Kučera) "bordelu" v terestrickém vysílání.

    Zde- ve vládním návrhu zákona o vysílání, který prošel i  legislativní radou vlády! - MK ČR v mnohém, až absurdně, řešilo dluhy Rady pro vysílání, která upřímně řečeno selhala a nechala za sebou spoušť (t.j. popření plurality a vytvoření monopolu jak v televizním, tak i rozhlasovém komerčním vysílání).

    A víte, že se v Česku (fuj termín) NESMÍ psát, lidově řečeno nedoporučuje se, o tomto skutečném stavu, o jeho příčinách a jeho genezi, protože jde o pošpinění jistých "ctihodných" lidí (a jejich poskoků) z elektronických médií, a to by se mohlo přinejmenším odrazit na share(u) printů? A jestli budete oponovat např. M.Šmídem - tak to byl pouze "čajíček".

    Ostatně víte, že autorem dadaistického bonmotu "mediální policie" (jinak se to nedá chápat, jenom hlupáci tento termín brali vážně) je P. Dostál, když se seznámil se skutečným stavem v oblasti terestrického komerčního vysílání, který Rada úspěšně kamufluje (klíčovým autorem těchto mystifikací je jistý Štěpánek) ve svých výročních zprávách?

    A tak si to nyní odskákala M.Landová svým vyhazovem, již proto, že neměla m.j. jazykové, odborné a tím i osobní překážky v komunikaci s EU (DG X), RE.

    Což "skuteční" čeští mediální experti (= jednotřídka + znalost jak zatopit uhlím na chatě + dovedu! otočit knoflíkem u přijímače) nesnesli a neunesli.

    Viz. například poslanec Kučera - což je modelový příklad učeného "...", M.Zelenka = předseda Asociace soukromých provozovatelů, nakonec i Železný a Fleischmann atd. Ostatně kdo to řekl, že v Čechách nikdo není p(P)rorokem?

    P.S. Ostatně, víte kdo je autorem výroku "zamezím ČR vstupu do EU" cca z r. 1995 (jestliže bude platit evropský a ne balkánský zákon o vysílání) ?

    Ještě jednou Vás zdravím a v žádném případě nesmíte z mého e-mailu citovat, jedině když zatajíte autora! Můžete si myslet co chcete, ale tady doopravdy existuje i "mediální mafiánství" a já jsem zodpovědný nejen sobě!!!


    Snaha o kontrolu médií nás v Evropě diskvalifikuje

    Iva Peringerová

    Ministerstvo se sice zbavilo "mediální policajtky" v provedení Maríny Landové, ale na kontrole a svazování medií normalizačními paragrafy návrhu svého mediálního zákona stále trvá. Tak to alespoň prezentuje ministr Dostál.

    Podle něj by měl zákon regulací docílit, aby televize a rozhlas sloužily veřejnému zájmu a veřejný zájem to je především stanovení pravidel hry. To prohlásil Pavel Dostál v nedávném rozhovoru pro Strategii.

    Je jasné, že bez pravidel by byla anarchie. Ta nesvědčí žádnému trhu ani mediálnímu. Na místě je jen otázka míry, a tu jak se zdá vládní úředníci nemají. Navíc se zuby nehty brání poslanecké iniciativě Miloslava Kučery, který pochopil evropská zadání a nesnaží se o vyvolání politického souboje, ale o smysluplné hledání společné schůdné cesty.

    Ministerstvo kultury pochopilo regulaci medií dokonce tak, že se rozhodlo zabránit tzv. křížení vlastnictví. Znalcům situace na mediálním trhu v západní Evropě a jinde ve vyspělém světě se jen tají dech. Taková norma, která by bránila křížení jde přímo proti trendům globalizace a celkového vývoje, který se odehrává v posledním desetiletí.

    Podnikatelé, kteří historicky začali podnikat v samostatných mediálních odvětvích, dnes vlastní různé sdělovací prostředky a navzájem je propojují. Mediální propojení existují jak na národních úrovních, tak i v celosvětovém měřítku. Pokud by Evropu řídilo české ministerstvo kultury, nikdy by nemohla vysílat televize RTL a její majitel by zároveň nemohl provozovat internet a vydávat knihy. Nebo koncern Pearson by nevydával Financial Times a nevysílal Channel 5.

    Mediální analytici se shodují, že proces propojování a globalizace médií je nezvratný a nezbývá než na tento trend přistoupit. Zamezení křížení způsobí jedině zmatek a poškodí české provozovatele médií ve světové konkurenci. Ta si totiž vždy cestu najde, i třeba formou naklonování nejrůznějších dceřiných společností a bude fúzovat dál a dál.

    Stejně tak se brání američtí filmoví producenti pokusům o zavádění evropských vysílacích kvót. Ve Francii je už řada firem, které se tváří jako čistě francouzské a zajišťují produkci hollywoodských filmů.

    Mediální pravidla jsou tedy opravdu na místě, ale s patřičnou mírou. Tou je například oznamovací povinnost. Přezkoumání každé mediální fúze, každého křížení je pak už jen otázkou pro antimonopolní úřad a ten Česká republika už dávno má.

    Pokud se bude pokoušet ministerstvo podvazovat česká média více, než po nás Evropa vůbec žádá, diskvalifikuje samo sebe a česká média ve velké soutěži.

    Poznámka JČ: S argumentací Ivy Peringerové nesouhlasím, a to z  těchto důvodů. 1. V civilizovaných zemích, v  nichž existuje kvalitní televizní vysílání, podléhají sdělovací prostředky, a to i komerční, dosti podstatným kvalitativním zákonným omezením. Celá řada mediálních teoretiků (John Keane, Colin Sparks) totiž argumentuje, že pouhé volné tržní vztahy nemohou zajistit svobodu projevu v médiích, jejich objektivnost, vyváženost, nezávislost a kvalitu. 2. Pluralitní pravidlo, zakazující křížení mediálního vlastnictví bylo donedávna v platnosti pro to, aby v demokratických zemích nevznikaly monolitní mediální konglomeráty s příliš velkým vlivem (hlavní britský komerční televizní okruh ITV je například rozdělen na 16 navzájem si konkurujících regionálních televizních společností). V současnosti se ruší zejména proto, že s příchodem digitálního dojde zjevně k velkému rozrůznění a zmnožení dosavadních sdělovacích prostředků, takže monopolizace snad už tolik nehrozí, a také proto, aby mediální koncerny ve větších zemích mohly fúzovat ve skutečné giganty a konkurovat celosvětově na mezinárodní scéně. Je však velmi nepravděpodobné, že by jakákoliv česká mediální firma mohla mít na světové mediální scéně podstatnější vliv. V českém kontextu jde spíše o to, jak zabránit tomu, aby velké mediální firmy, často ze zahraničí měly - jak je tomu dosud - příliš velký vliv na malém českém trhu. V tomto kontextu jsou inteligentní zákonná ustanovení, zajišťující pluralitu a nezávislost českých médií, velmi potřebná. Kdo proti tomu brojí, se neubrání podezření, že zastává podnikatelské zájmy mediálních skupin, jimž by se samozřejmě hodilo, kdyby mohly vydělávat, aniž by musely plnit zákonně dané podmínky kvality.


    Pondělní Fakta ČT: reklamní pořad na objednávku ODS

    Jindra Vavruška

    Pane Culiku, co se stalo s Vasim sledovanim stavu CT?

    Vcerejsi "Fakta" byla naprosto ostudnou ukazkou toho, jak vypada porad na objednavku ODS.

    Kauze IPB se venoval Martin Mrnka s obdivuhodnym usilim. Nechal V.K. a Libusi Benesovou mluvit skoro polovinu cele stopaze prispevku, samozrejme to byly ty jejich blaboly o dopadu na danove poplatniky.

    Bohuzel, pozornosti tymu poradu "Fakta" unikla nektera dulezita fakta: napriklad, ze na predluzenou IPB by byval musel byt uz v pondeli vyhlasen konkurs a doslo by k pozastaveni vyplaty vkladu, cimz by se klienti treti nejvetsi banky ocitli na nekolik mesicu zcela bez prostredku.

    Jak se zda, Britske listy uz asi maji jina temata, ackoliv bych prave ted od Vas cekal zvyseny tlak...


    O tajných službách: Článek pana Bradáče nebyl útokem na Jana Kavana, naopak

    Štěpán Kotrba

    Mýlí se Tomáš Pecina, když označuje článek pana Bradáče za ÚTOK. Nepochopil, že otázka není odpověď a často kladená otázka - FAQ není názorem autora článku. Ty odpovědi, které pan Bradáč píše, jsou po velmi dlouhé době něčím, co má reálný základ. Kavanovi neškodí - naopak. Jsou spíše jeho OBHAJOBOU. Chytrou obhajobou, protože na realitě založenou. Opravdu rozvědka nebyla Stb a diletanti, kteří to jsou dodnes schopni papouškovat, nevědí o fungování tajných služeb nic.

    Pan Bradáč je v českých zemích pravděpodobně první (nebo jeden z prvních), kdo zveřejnil některé z argumentů, oddělujících Stb (II. správu FMV) od zahraniční služby (I. správy). Popisuje i rozdíly v postojích jednotlivých služeb. Sadisti z politického odboru II. správy opravdu vlastenci nebyli... Jistou jiskru objevného odhalení mělo i nedávné zveřejnění části pozadí tzv. "tajné části" I. správy, řídící ilegální strukturu (přinesla ČT v rámci komentářů k majoru Zemanovi).

    Podstatný fakt je ale na celé této kauze porevolučního vývoje tajných služeb jen jeden - a to, že archivy I. správy byly nejprve vyčištěny, upraveny, a poté ponechány "porevolučním strukturám". Originály byly rozkopírovány a opustily spolu s několika jedinci ČSSR. Tajná služba se zprivatizovala.

    Cynismus, že? Přes pozměněnou informační hodnotu byly zbylé "archivy" jako "cenné" převzaty porevoluční strukturou FMV a ti lidé, kteří zůstali "v evidenci", se stali obětí verbovky americké, italské, izraelské a britské rozvědky.

    Manipulace, které byly vystaveny materiály jak rozvědky, tak i kontrarozvědky, je učinily prakticky neupotřebitelnými.

    Množství materiálů v archivech II. správy komplexnější metody z valné části vylučovalo, a tak se ke slovu dostaly pouze skartovací stroje a komise "historiků".

    Ta během několika týdnů vyčistila archivy od některých "zájmových" osob, likvidovala stopy po perspektivních lidech, které potřebovala použít a zbytek po patřičné úpravě ponechala.

    Ta úprava byla nejzajímavější. Na bývalém ÚV KSČ byla tajná tiskárna se zásobami nejrůznějších tiskopisů z různých dob, papírů různých institucí, všemožných razítek apod. Po desítkách let tyto prostředky falšování došly využití... První porevoluční vlna byla plná touhy po odplatě a chtěla se mstít. A tak vznikly kampaně, které přiživovali i někteří bývalí pracovníci těchto služeb. Se škodolibostí jim vlastní...

    Archivy ilegálů přitom prakticky neexistovaly, protože "tajná část" zahraniční služby byla řízena přímo rezidenty v teritoriích či důstojníky z Prahy a centrální evidence neexistovaly...

    Každý si řídil své lidi a veškerou agendu měl uschovanou ve své ocelové skříni...

    Pouze za "vlády" jednoho z prvních porevolučních ministrů na vnitru se do rukou italské, "křesťanské" rozvědky dostaly seznamy - pouze některých agentů a některých rezidentů "veřejné části"... S tristními následky.

    Řada z nich byla zabita za nevyjasněných okolností, řada z nich přešla pod jinou vlajku. Přežilo jich pouze několik a po těch se slehla země...

    Finanční soběstačnost ilegálů a nezávislost jimi kontrolovaných zdrojů financí na československém rozpočtu umožnilo něco do té doby nevídaného: masivní příliv peněz do československé porevoluční ekonomiky, které bylo potřeba přes českou ekonomiku vyprat a tím i zlegalizovat.

    Korunu tomu nasadil "pirát Kožený", který koupil velkou část technické správy FMV, o kterou diletanti Ruml a spol. neměli zájem. A tak vznikla Victoria Security Printing, Victoria Security Products, Victoria Publishing a  další odnože Koženého impéria... Vznikly ale i další firmy na bázi spojenectví. Starých i nových.

    To byl jeden z hlavních důvodů, proč do české společnosti pronikl onen jinde nevídaný "mafiánský" kapitalismus, provázený rozsáhlou korupcí státních struktur a mediální manipulací, krachy bank a podniků.

    Prostě se metody tajných služeb rozrostly do masového měřítka a zmutovaly.... A mutují dodnes.

    Pod praporem věčného boje pravdy a lásky proti lži a nenávisti. Jak příznačné pro absurdního dramatika...


    Toč kolo toč a Midas po česku

    Jaroslav Pour

    Média se probudila - do včerejška takřka denně se z nich na nás cenil LEV v A trojkovém formátu na prostředních stranách všech novin (82% plochy bílé strany s logem kulaté lví hlavy a 18% plochy černé sebechvály - a nakonec čtyřlístek), všechny tři televize drbaly Lva za ušima v hlavním vysílacím čase - dvě možná musely (zdarma) a ta třetí vycpávala díry v rozpočtu, který nenaplnili koncesionáři. Všechny MISS a festivaly, co jich Praha zná, se na LVA třásly (nebo před ním), jít to tak dál tak mohl LEV spojit své jméno se zasedáním MMF a EB v hlavním městě.

    Škoda, že se tak nestalo, a události těchto dnů se neudály v září, kdy by se komando v třetí největší bance na pozadí avizovaných protestů anarchistů jednak ztratilo jako kapka v moři povolané celé policejní DIVIZE (za mé ZVS měla divize na plném stavu 10 000 osob - o co lepší to měl František Josef I. - když bylo nejhůř povolal asistenční sbor Maďarů a bylo zameteno. Diskuse s nimi - Nem tudom - jako s Japonci v Nomuře.

    Média se zachovala v rámci verše ...potlesk je k umlčení a pískot na pochvalu a místo přesvědčení jen pití piva z žalu... (České pivo = jihoafrický akcionář) - doporučili jim to šéfové jejich reklamních oddělení, kteří mají patrně poslední slovo v korekturách na "svých" nočních zasedáních.

    Právo z 19.6.2000 věnuje IPB skoro tři strany - dvě rozebírají situaci jaksi objektivně kriticky a jedna je celostránková reklama na služby a ještě lepší služby IPB.

    Není nic staršího než dnešní ranní noviny - že páni šéfredaktoři. Co když mají reklamu předplacenou na tři měsíce dopředu ?

    Drobný střádal/volič si mohl laskavě všimnout, že k situaci se vyjadřovali z 80% POLITICI a z 20% EKONOMOVÉ, a to skoro zase jen ti z nich, kteří buď mají své politické ambice za sebou, anebo tak nějak tuší, že před sebou.

    Moc se politikům a ekonomům do medializace krize ČR/IPB ale nechtělo, neboť jejich tváře pracně budované vizážisty a týmy poradců Public Relations si při střetu s NEPŘÍJEMNOU pravdou budou lidé pamatovat, byť by všichni hlásali, že za vším tím lidem musíme vidět člověka/střádala.

    Poslové špatných zpráv se ve Spartě (ne té Machově) házeli ze skály, proto je nosili otroci (a la Termophyly), nebo (a la L. Borghyová s vyrovnávacími půvaby) a ty dobré zprávy pak synové panovníků-následníci (a la Špidla ohlašující zvýšení sociálních dávek o 150 Kč, nebo o týden delší dovolenou).

    Ve správních radách IPB jsme zasedali jen z povinnosti, že, paní Benešová a spol.?!

    Zkrátka vyhnout se tomu, jak říkají Němci - "mitgefangen-mitgehangen", česky - s kým tě chytí s tím tě pověsí - ve volebním roce o metr výš, - a to je riskantní.

    Největší spisovatel, ekonom a pacient Havel VĚDĚL o hnisavých bolácích v bankovním sektoru - a tak jaksi mu to všichni signalizovali již dávno, že. (Jen to nedokázal zformulovat při těch starostech s Barrandovem a hernií - Dagmar stejně víc vybírá než ukládá - tak co).

    Všichni ti nadupaní ekonomové mezi 23 a 33 lety, co si už přečetli (v originále) pár monetárních příruček a stážovali (rozuměj : byli vytěžováni) ve filiálkách Bearings trustu mlčeli - nebo stáli frontu na své vklady u LVA v předstihu.

    Ale asi ne, neboť ví, že konto vám založí všude na světě, a je jen na vás, jak si ho zdaníte - máte ovšem ohlašovací povinnost v ČR (v případě nejasností konzultujte věc s panem senátorem Lánským, neplést si s  Meyrem Lanskym letitým účetním mafie).

    (Včerejší skororeklama (telefonát) v jednom rádiu, kde finanční "poradci" už cítí novou šanci je toho dokladem - až ji musel hlasatel zarazit).

    Místní instituce s honosnými názvy, těžící ze snížení úrokových sazeb v USA, šikovnosti A. Greenspana, soutěže dolaru s eurem a staré kotvy koruny na dolar již nyní inzerují své služby řkouce :

    "Kdo by nám dal před čtyřmi měsíci 20.000 USD, tomu bychom dnes vrátili 25.000 USD, tedy za 120 dní 200.000 Kč, což je DENNĚ 41 USD, cca 1.660 Kč. (Pro ty poslední 4 měsíce to až zas tak klamavá reklama není - v tom mají BOHUŽEL pravdu. Náš státní dluh za tu dobu vzrostl také o cca 25%, aniž bychom si půjčili než cent navíc). To je ta správná doba pro nákup optovaných akcií - říká tak mimochodem výše zmíněný A.G.

    TAK TO CHODÍ.

    Pro ty občany/střádaly (s platem 10 USD denně), kterých se 50x denně on line ptají (rádio Impuls): "Máte ještě důvěru v NAŠE banky ?" to zní jako rajská hudba - ale co když v příštích 4 měsících zvítězí zase EU ? Pak dostanou klienti obskurních fondů o 200.000 Kč míň.v TAK TO TAKY CHODÍ.

    Už i jazzrocková skupina Chicago má ve své písni (z roku 70 ?) "budovatelský" refrén : "What goes up - must go down, spinning wheel gotta go around...", (co jde nahoru, musí jít (také) dolů, kolovrátek se musí pořád otáčet).

    A hoši v kšandách a motýlku jím taky otáčejí - dyť ty prachy jsou cizí.

    Nebo hezky česky - DOBŘE UŽ BYLO.

    Ředitel Erste (ehemalige ČS) již blahopřál ministru financí k tomu, že tu bude taková hezká férová konkurence jako ČSOB, stejně se vyjádřil i ředitel KB - hezká kolegialita, ale večer už se střetly reklamy OB Leasing vs. ČS v jednom bloku na ČT.

    Jestli při cca 250 mld. Kč měla IPB, jak říkal předseda vlády, 3,5 milionu střadatelů (což je velice nepřesně, leč z něčeho se vyjít musí, 70.000 na střadatele), tak KB při cca 310 mld. Kč musí mít 4,4 milionu střadatelů a ČS při cca 380 mld. Kč 5,4 milionu střadatelů, ČSOB (do fúze) při cca 180 mld. Kč 2,6 milionu střadatelů - pokud tato měřítka uplatníme na všechny.

    Abych to shrnul - při mimobankovních (spořitelních) objemech vkladů u 4 největších bank podle vzorce, který je nám předkládán jen tyto 4 banky obsluhují cca 15,9 milionů střádalů (účtů?) - s obsluhou cca 1,120.000.000.000 Kč.

    Vzhledem k tomu, že Úřad pro hospodářskou soutěž BLESKOVĚ SCHVÁLIL fúzi IPB+ČSOB, stvořil monstrum, které, když nevymaže ostatní, tak je při svém (možném) krachu vezme už definitivně sebou do hrobu.

    Ministr Mertlík vidí toto monstrum (zatím) jako Midase (bájný král, který na co sáhl, proměnil ve zlato), ale i král musí vzít do ruky chleba - zlata se nenajíš (ani Slováci).

    U vědomí tohoto problému mu bude potravu podávat STÁTNÍ RUKA a stravenky na (až) dva roky nucené správy + 12 měsíců záruky mu už zakoupila vláda z peněz daňových poplatníků.

    Při velikosti ČSOB mohou nastat jen dvě možnosti : buď přežije SBČS- pardon ČSOB - nebo ostatní. (Kdo si teď koupí KB ?)

    Ne že by banka TÉTO VELIKOSTI ve světě nebyla vygenerována - jsou i mnohem větší, ale v žádném státě, žádná banka neovládá portfolia aktiv 1/2 státu na úrovni celého HDP a nejdou přes ní (a budou muset v rámci záchrany) všechny finanční operace (a informace) státu.

    (Poslední pokus o rekord byl učiněn v Albánii - střádalové si pak místo vkladů rozebrali AK 54 s úrokem 7,62 (mm)).

    Je to ABSOLUTNÍ nonsens, po němž si žádný další (i nebankovní) investor nebude jist, že co v ČR STÁTNÍ MOC spojí, člověk nerozlučuj.

    Opravdu, ale opravdu nemám rád pana profesora, ale vidím to tak, že by bylo lepší, kdyby IPB klasicky padla, o její dědictví se porvaly ostatní banky v konkurenčním boji (s čím teď bude obchodovat naše burza - mimochodem 20.6.2000 akcie Nomury Securitas posílily o 6,02 bodu) a byl by jednou provždy klid - výplata vkladů v úrovni 80 % by odčerpala 4 % likvidity vytvořila deflaci a Rašín by z hrobu zatleskal.

    V minulosti nám taky stačila SBČS - která si pro jednoduchost obsluhy scvrkla hospodářství na pár organizací typu ZTS, IPS, ŽS, SIGMA, DS, TST a VS.

    Pak je jen ovšem potřeba při Konsolidační bance obnovit STÁTNÍ PLÁNOVACÍ KOMISI, aby se vládlo ministrům lehčeji.

    V (bermudském) trojúhelníku ROZPOČET - SBČS - SPK se už leccos ztratí a těžiště trianglu bude zase v SEKRETARIÁTU některé strany.

    TO JE TO, OČ TU dnes BĚŽÍ.

    A také zřídit Prognostický ústav kvůli azimutu, a aby měli pánové (někteří už profesoři) po demisi zase mateřskou firmu, placené cesťáky a klid na další revoluci.

    Jaroslav Pour

    psáno 20.6.2000


    Nač máme Ústav pro jazyk český?

    Jiří Janeček

    Na stránkách BL se mimo jiné objevují diskuse o českém jazyce. Vzhledem k tomu, že nemáme zákon "o jazyce českém", tak veškeré názory a doporučení Ústavu pro jazyk český AV ČR jsou zřejmě nezávazná, a to včetně pravidel jazyka českého - či je to jinak?

    Články v BL probírají různé nedůležité otázky jako rozdíl mezi "odstřelovačem" a "ostřelovačem" nebo blábol pana Motla o synonymu polovodičů a tranzistorů. Podobný rozdíl v chápání slov, jaký nám články v BL předvádějí při překladu "ostřelovače" a "odstřelovače", najdeme u tisíců českých slov. Pravdu má JČ, když říká, že úzus je úzus, a holt ten, kdo nepřijal češtinu za svůj jazyk, necítí ten rozdíl a pídí se po logice vzniku a výkladu slov. Tak je to ovšem ve všech jazycích.

    Poslední světoborný čin ÚJČ se datuje do druhé poloviny 50. let, kdy jsme začali psát "sirup" namísto předchozího "syrup". Jak jinak, když v ruštině píší "u" (čti "i"). Abychom však následovali Rusy (a také Slováky) ve sjednocení psaní "i" v příčestí minulém, naše vědce ani nenapadlo. Nadále tak u cizinců vypadáme jako tupci, kteří si zbytečně komplikují život. Budiž, tato nevýhoda je jakž takž tolerována dobrou "čitelností" češtiny (pokud ji někdo čte). Opravdu téměř všechna slova čteme tak, jak je píšeme. Za tuto výhodu vděčíme J. Husovi již 600 let a podle mého názoru tímto směrem se bude ubírat vývoj jazyků na celém světě (můžeme to pozorovat i na rozdílech mezi angličtinou a "američtinou".

    Co však je ostuda, před kterou nelze strkat hlavu do písku, je nesmyslné třídění písmene "ch" za "h" a nikoliv v rámci "c", jak třídí celý svět. Ostuda jde tak daleko, že ve vládním nařízení, které vyjmenovává chemické látky, se "ch" občas vyskytne před "ci", občas za "h". Přitom není jasné, zda "c" a "h", když se ocitnou za sebou, tvoří vždy jedno písmeno - "ch" nebo mohou být součástí "širšího" písmene "sch" či mohou patřit do dvou různých slabik. Kdy už se někdo z ÚJČ probudí a začne usilovat o zákon o jazyce českém a v rámci tohoto zákona o slovníkové třídění "ch" v rámci "c". Mnozí chtějí "vstoupit do Evropy", ale že budeme muset stále přetříďovat všechny naše a rovněž všechny cizí slovníky, nad tím se nikdo nepozastavuje. Není výhodnější změnit systém třídění (naše staré slovníky pochopitelně necháme a budeme na doby, kdy byly v ažuru, vzpomínat, jako např. na to, že se u nás někdy jezdilo po silnicích vlevo nebo že se v Anglii platilo v šilincích)?

    Ptám se tedy: Proč platíme vědce v ÚJČ, když jejich názor nemá žádnou váhu a když jejich erudice skončila koncem padesátých let?


    O volebním zákoně a proporčním a většinovém systému

    Jaroslav Štemberk

    Vážený pane Čulíku,

    k Vaší )poznámce k textu Ivana Hoffmana:

    Rozhodně nemohu souhlasit s tím, že vláda ČSSD "skutečně vládne" díky tzv. opoziční smlouvě. K určitému zlepšení vládnutí u nás došlo, podle mého názoru zcela přirozeně, tím, že se k moci dostala strana, která byla delší dobu v opozici a dostala šanci změnit to, co jako strana opoziční kritizovala. Vytvoření vlastní vlády bylo pro politiky ČSSD velkou výzvou a  motivací, aby přesvědčili občany o svých schopnostech. Naopak, pokud by ČSSD nebyla smluvně svázána s ODS - představitelkou předchozího způsobu vládnutí, její vláda by s největší pravděpodobností dosáhla výsledků ještě výraznějších. Ohledy na smluvního partnera jí mnohdy brání v razantnějším postupu (zejm. pokud jde o výměnu některých neschopných vysokých státních úředníků a členů představenstev a dozorčích rad podniků se státní účastí - členů ODS, akci "čisté ruce", revitalizační programy atd.) Tzv. opoziční smlouva sociálnědemokratické vládě pouze zaručuje setrvání u moci do příštích voleb, avšak "skutečné vládnutí" jí nijak neusnadňuje, ale naopak ztěžuje.

    Nový volební systém, který ODS prosadila, odstraňuje demokratické výhody systémů většinového a poměrného zastoupení.

    Ve většinovém systému může získat mandát i politik, který nemá podporu celostátně významné strany, ale má širokou podporu voličů ve svém volebním obvodu a naopak nezíská mandát politik, který sice má silnou pozici ve velké straně, ale nemá mnoho sympatií u voličů. V tomto systému může silná strana získat nadpoloviční většinu v  parlamentu za předpokladu, že dokáže voličům nabídnout dostatek přitažlivých osobností. Oproti systému poměrného zastoupení je pevnější vazba poslance na svůj volební obvod a slabší vazba na  politickou stranu.

    Systém poměrného zastoupení zajiš"uje spravedlivé rozdělení mandátů mezi politické strany podle jejich voličské podpory. Zda to, že na základě tohoto systému se do parlamentu dostávají i představitelé minoritních, avšak ne bezvýznamných, a třeba i extremistických, politických proudů a zpravidla žádná strana nezíská nadpoloviční většinu mandátů, jsou výhody nebo nevýhody, považuji za diskutabilní, osobně si myslím, že by to nemělo být na škodu, předpokladem však je schopnost politiků dosahovat konsensu mezi různými stranami. Pro tento systém je typická silná vazba poslance na politickou stranu.

    V existujících kombinovaných volební systémech je část poslanců volena většinovým způsobem a další mandáty rozdělovány poměrně.

    Schválený volební zákon, který vytváří podivný a bezprecedentní hybrid obou systémů. V pěti či šestimandátovém volebním obvodu, aby strana získala mandát, bude muset získat kolem 15 % hlasů a strana, která zvítězí výraznějším rozdílem bude podstatně zvýhodněna (pokud vítězná strana dosáhne 30 % hlasů a žádná jiná strana nepřekročí 20%, vítězná strana získá nadpoloviční většinu mandátů). Tento systém směřuje k tomu, aby silná politická strana mohla vytvořit "jednobarevnou" většinovou vládu při zachování silné závislosti poslanců na straně. To by znamenalo, že o základních politických otázkách se, stejně jako před listopadem 1989, nebude rozhodovat veřejně v parlamentu, který bude pouze formálním "odhlasovávacím strojem", ale v uzavřeném grémiu vládnoucí strany. Rozdíl by byl jen v tom, že voliči by měli možnost v dalších volbách jednu skupinu oligarchů vyměnit za jinou, aniž by měli přímý vliv na složení těchto skupin.

    Souhlasím s názorem, že přijetí této změny volebního zákona bez změny ústavního pořádku je protiústavní a pokud bude podána ústavní stížnost, nezbude Ústavnímu soudu ČR, nebude-li chtít opustit linii, kterou si vytýčil předcházejícími nálezy (viz např. nález č. 37/97 Sb. NU: "Zvyšování hranice omezovací klauzule nesmí však ohrozit demokratickou substanci voleb."), než tento zákon zrušit pro rozpor s články 5 a 18 odst. 1 Ústavy ČR a článkem 22 Listiny práv a svobod.

    Jaroslav Štemberk


    Havlovo veto a většinový a proporční systém

    Vojtěch Polák

    Pane Culiku, s uvodem Vasi poznamky k "Havlovu vetu (Ivan Hoffman)" souhlasim. Zaverecnou vetu IH: "Získají prostě pouze tolik křesel, kolik si zaslouží." bych doplnil - "... kolik si zaslouzi podle Ustavy."

    Zaver Vasi poznamky me ponekud znepokojuje ze dvou duvodu:

    1. Vas termin "predchozi koalicni hastereni" povazuji za velmi zavadejici. Z meho uhlu pohledu o zadne koalicni hastereni nikdy neslo. Chyba v tomto pripade n e b y l a  na obou stranach. Striktni a dobre definovana pravidla diskuse jako prvni, soustavne a navic bez naznaku sebereflexe a nepokryte z pozice sily porusovala vzdy ODS v cele s Klausem. Z psychologie diskuse jasne plyne, ze reakce druhe strany je v teto situaci zcela irelevantni. Jinymi slovy - tato situace n e m a reseni. Nelze tedy v zadnem pripade mluvit o chybne reakci druhe strany.

    Pokud ODS takto jasne prokazala neschopnost diskuse (a tezko si lze predstavit, jak vice by mohla sama sebe diskvalifikovat), pak neexistuje zpusob, jak s ni diskusi vest. Muzeme (a oba pravem taky mame) pochybnosti o tom, zda druha (slabsi) strana je na tom lepe, ale vicemene zde musime zustat na nejiste pude spekulaci. Velmi me prekvapuje, ze Vase jindy tak presne a ostre videni problemu je zrovna v teto veci tak zamlzujici a pripomina ucitele, ktery nema cas nebo naladu vysetrit, kdo je skutecny vinik.

    2. Ucel sveti prostredky? Vlada dik "oposmlouve" skutecne vladne. To je podstatne, okolnosti vzniku a udrzovani te dohody nejsou hodne pozornosti. Tak to uz tu bylo mockrat a ja jsem si jaksi nevsiml, ze by se to nekdy nekde osvedcilo. A skutecne tak skvele vladne ta vlada? Z meho uhlu pohledu je to prast jako uhod. Rozvratit nas nefunkcni spolecensky model je stejne malo platne jako zkonsolidovat jej. Za ujizdejicim vlakem se lidi nerozbehnou ani v jednom pripade. A to mne pripada uz deset let ze vseho nejdulezitejsi - prestat se flakat na nastupisti. A "vyresit" vlastni neschopnost diskutovat tim, ze diskusi postavim mimo zakon, vytvorim politickou scenu, kde silnejsi proste nemusi diskutovat se slabsimi - to je fakt dobry. To teda smekam a padam na zadek. Tak to asi bude skutecne ta prava cesta k demokracii. Pripada mi velmi zvlastni, ze zrovna Vy, jindy tak ostre kriticky a narocny se zrovna zde spokojite s tak zoufalym malem. Opravdu me prekvapuje, ze si najednou tak pochvalujete, jak hora porodila mys!


    Zákon o silničním provozu

    Ivan Hoffman

    Provoz na silnici vypadá jinak, když ho pozorujeme od volantu a jinak když jdeme pěšky. Jinak se ovšem jeví i dvěma řidičům, z nichž jeden dodržuje předpisy a druhý riskuje. A konečně jinak se na dění na českých silnicích dívají lidé, kteří byli v autě jinými řidiči zraněni a zmrzačeni a jinak ti, kteří dosud měli štěstí.

    Právě různá životní zkušenost je asi důvodem rozdílných názorů poslanců na novelu zákona o provozu na pozemních komunikacích.

    Má smysl omezovat rychlost jízdy?

    Nebylo by dobré povolit nějaké to pivo?

    Není přísné brát řidičské průkazy?

    To jsou některé z otázek, na které zákonodárci hledají odpověď.

    V situaci, kdy automobilů přibývá rychleji než silnic, a silničáři každým rokem řeší otázku, zda silnice v zimě prohrnovat, anebo z jara opravovat, a především v době, kdy potkat bezohledného řidiče není žádný problém, je liberální přístup k řidičům obtížně pochopitelný.

    Pouhý fakt, že na našich silnicích bylo za posledních deset let usmrceno či těžce zraněno téměř sedmdesát dva tisíc lidí, je důvodem ke zcela jiným otázkám.

    Například zda nebrat řidičské průkazy každému, kdo je na silnici nebezpečný, ať už kvůli tomu, že nedal přednost v jízdě, přejel plnou čáru, řídí opilý, anebo je krátkozraký a nemá brýle.

    Také by bylo možné uzákonit, že kdo automobilem jiného zraní, měl by mu být vůz zabavena, aby tak nemohl učinit i příště. Poslanci by měli dospět k zákonu, který občany pomůže účinně bránit proti těm řidičům, kteří je ohrožují.

    Jestliže povolí neomezenou rychlost, aniž by současně uzákonili drsný trest za rychlou jízdou způsobené nehody, měli by za důsledky sami nést trestní odpovědnost. Věřím, že by jim to řekl i řidič, kvůli kterému mám sešroubovanou páteř, kdyby spěch, kterým zavinil čelní srážku, přežil.

    Vysílá se ve středu 28. června ráno.


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|